ID: 100215upozornění pro uživatele

Povinnost zpracovat energetický audit pro velké podniky

Zákon č. 103/2015 Sb., který novelizoval zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, uložil podnikatelům, kteří nejsou malým nebo středním podnikatelem, povinnost zpracovat nejpozději do 5. prosince 2015 energetický audit. Vzhledem ke zdlouhavému legislativnímu procesu nabyla novela účinnost až 1. července 2015, a tak podnikatelé neměli na splnění této povinnosti dostatek času. Státní energetická inspekce proto vydala vyjádření, podle něhož nebude v první části roku 2016 zahajovat kontroly této povinnosti z vlastní iniciativy. Velké podniky by však měly audit provést co nejdříve, jinak jim může být uložena pokuta až do 5 mil. Kč.

 
CHSH Kališ & Partners s.r.o., advokátní kancelář 
 
Podnikatel, který není malým nebo středním podnikatelem (dále jen „velký podnikatel“), je povinen zpracovat energetický audit pro jím užívané nebo vlastněné energetické hospodářství a dále jej pravidelně zpracovávat nejméně jednou za 4 roky.[1] Velký podnikatel tedy musí provést audit pro veškerá energetická hospodářství (tj. soubor technických zařízení a budov sloužících k nakládání s energií) bez ohledu na limity spotřeby energií a bez ohledu na to, zda příslušné objekty vlastní nebo je má pouze v pronájmu.[2]

Energetický audit však nemusí zpracovat velký podnikatel, který:

  • a) má zaveden a akreditovanou osobou certifikován systém hospodaření s energií podle české harmonizované normy upravující systém managementu hospodaření s energií (ČSN EN ISO 50001) nebo
  • b) má zaveden a akreditovanou osobou certifikován systém environmentálního řízení podle české harmonizované normy upravující systémy environmentálního managementu (ČSN EN ISO 14001), který zahrnuje energetický audit.
V zákoně o hospodaření energií není definice velkého podnikatele výslovně uvedena. Pro vymezení tohoto pojmu se proto použije doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici drobných, malých a středních podniků (dále jen „doporučení Komise“). Drobným, malým nebo středním podnikem (resp. podnikatelem) se podle doporučení Komise rozumí podnikatel, který kumulativně splňuje následující dvě kritéria:

  • a) zaměstnává méně než 250 osob, a
  • b) má roční obrat nepřesahující 50 milionů EUR nebo jeho bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů EUR.[3]
Povinnost zpracovat energetický audit se tedy týká podnikatele, který splňuje alespoň jedno z těchto dvou kritérií:

  • má 250 a více zaměstnanců, nebo
  • má roční obrat 50 milionů EUR a více nebo jeho bilanční suma roční rozvahy činí 43 milionů EUR a více.
Při posuzování kritérií počtu zaměstnanců a výše uvedených finančních hodnot se ovšem musí zohlednit také hodnoty tzv. partnerských a propojených podnikatelů. To v podstatě znamená, že při stanovení počtu zaměstnanců a finančních hodnot se musí započítat i tyto hodnoty ostatních společností, které jsou součástí jednoho podnikatelského seskupení.

Partnerské podnikatele vymezuje článek 3 odst. 2 doporučení Komise jako všechny podnikatele, kteří nejsou klasifikováni jako propojení podnikatelé a mezi nimiž existuje následující vztah: podnikatel (mateřský podnik) vlastní sám nebo společně s jedním či více propojenými podnikateli 25 až 50 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv jiného podnikatele (dceřiného podniku). Údaje (počet zaměstnanců / roční obrat nebo bilanční suma) o partnerském podnikateli se přičítají ve výši procentuálního podílu na kapitálu nebo hlasovacích právech (podle toho, který je vyšší). K údajům o přímém partnerském podnikateli se před provedením poměrného přepočtu přičtou v plné výši údaje o všech podnikatelích, s nimiž je podnikatel propojen. Údaje za partnery partnerského podnikatele se již dále nepřičítají.

Propojenými (spojenými) podnikateli jsou podle článku 3 odst. 3 doporučení Komise takoví podnikatelé, mezi nimiž existuje některý z těchto vztahů:

  • a) podnikatel má většinu (tj. více než 50 %) hlasovacích práv akcionářů, společníků nebo členů jiného podnikatele;
  • b) podnikatel má právo jmenovat nebo odvolávat většinu členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu jiného podnikatele;
  • c) podnikatel má právo uplatňovat dominantní vliv nad jiným podnikatelem podle smlouvy uzavřené s tímto podnikatelem nebo podle ustanovení v jeho zakladatelské (společenské) smlouvě (listině) nebo ve stanovách dotyčného podnikatele;
  • d) podnikatel, který je akcionářem, společníkem nebo členem jiného podnikatele, ovládá sám, či podle písemné dohody s ostatními akcionáři, společníky nebo členy uvedeného podnikatele většinu hlasovacích práv akcionářů, společníků nebo členů v dotyčném podnikateli.
Podniky, které sestavují konsolidované účetní závěrky nebo které jsou zahrnuty do účetních závěrek podniku, jenž je sestavuje, se budou zpravidla klasifikovat jako propojené. Za propojené podnikatele se však považují také podnikatelé, mezi nimiž existuje jeden nebo více vztahů uvedených pod písmenem a) až d) prostřednictvím fyzické osoby nebo skupiny fyzických osob jednajících společně, pokud provozují svou činnost nebo část své činnosti na stejném relevantním trhu nebo na sousedních trzích.[4] Údaje (počet zaměstnanců / roční obrat nebo bilanční suma) o přímo nebo nepřímo propojeném podnikateli se přičítají v plné výši, tj. 100 % za celého podnikatele bez ohledu na skutečný podíl. K údajům o přímo nebo nepřímo propojeném podnikateli se pak poměrně přičítají údaje o každém jejich partnerském podnikateli, a to opět úměrně procentuálnímu podílu na kapitálu nebo hlasovacích právech (podle toho, který je vyšší).

Výše popsaný výklad platí i pro partnerské nebo propojené podniky sídlící v jiné zemi. To vyplývá ze Sdělení Komise ze dne 6. listopadu 2013 Evropskému parlamentu a Radě k provádění směrnice o energetické účinnosti – pokyny Komise[5], které v článku 3.4. výslovně stanoví, že „pro použití této definice v praxi je například nutné vzít v úvahu konsolidované údaje týkající se každého podniku, včetně podniků v jiných členských státech a mimo Evropu, aby se zajistilo použití harmonizované definice a přístupu v celé EU.“ Je tak možné, že malé zahraniční pobočky nebo dceřiné společnosti velkých podniků budou muset každé čtyři roky zpracovat energetický audit, neboť v důsledku existence vazby ke svému mateřskému podniku, který je velkým podnikem, nespadají pod definici drobného, malého nebo středního podnikatele.

Jak bylo zmíněno v úvodu, velké podniky měli splnit povinnost zpracovat energetický audit do 5. prosince 2015. Tuto velmi krátkou lhůtu nebylo možné posunout, jelikož byla stanovena podle směrnice EU. Lhůta je tedy ve všech zemích EU stejná. Nicméně Státní energetická inspekce ČR sdělila, že v první části roku 2016 nebude zahajovat kontroly plnění této povinnosti z vlastní iniciativy. Jestliže však inspekce obdrží podnět, který musí ze zákona prošetřit, tak bude po kontrolované osobě požadovat buď předložení zpracovaného auditu, nebo alespoň doklady o tom, že energetický audit byl již zadán a že se na něm pracuje.[6] Jinak bude podnikatelům hrozit pokuta až do 5 mil. Kč.[7] Proto doporučujeme, aby si velké podniky nechali zpracovat energetický audit co nejdříve, pokud tak ještě neučinili.


Pavel Široký

JUDr. Pavel Široký
,
advokát

Mgr. Bc. Jiří Prouza,
advokátní koncipient


CHSH Kališ & Partners s.r.o., advokátní kancelář

Týn 639/1
110 00  Praha 1 – Staré Město

Tel.:    +420 221 111 711
Fax:    +420 221 111 725
e-mail:    office@chsh.cz


------------------------------------------
[1] § 9 odst. 2 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií.
[2] Jiné osoby než „velký podnikatel“ (stavebník, společenství vlastníků jednotek nebo vlastník budovy nebo energetického hospodářství; včetně malého nebo středního podnikatele) musí zpracovat audit pouze pro jimi vlastněné budovy nebo energetická hospodářství, které mají spotřebu energií vyšší než 700 GJ (194 MWh) za rok, a to jen v případě, že celková spotřeba energií příslušné osoby, stanovená jako součet za všechny jí vlastněné budovy a energetická hospodářství, činila v posledních dvou kalendářních letech alespoň 35 000 GJ (9 722 MWh) za rok. Tyto limity spotřeby energií upravuje vyhláška č. 480/2012 Sb.
[3] Článek 2 odst. 1 doporučení Komise č. 2003/361/ES.
[4] Definici „relevantního trhu“ nalezneme v § 2 odst. 2 zákona č 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Rozumí se tím trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území. „Sousedním trhem“ se rozumí trh pro výrobek nebo službu navazující přímo na relevantní trh, na kterém dotyčný podnikatel působí. K definici propojeného podniku prostřednictvím fyzické osoby nebo skupiny fyzických osob jednajících společně viz např. rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-110/13 ze dne 27. února 2014.
[5] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[6] Vyjádření Státní energetické inspekce k nové povinnosti zpracovat energetický audit, dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[7] Viz § 12a odst. 3 písm. c) ve spojení s § 12a odst. 1 písm. o) bod 1.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz