Základem české právní úpravy, jde-li o náležitosti obsahu reklamy na osobní automobily a otázky s tímto spojené, je evropská direktiva 1999/1994/EC, která – jak je zvykem – je bohužel velmi nekvalitně implementovaná do českého právního řádu. Tato direktiva byla převzata s účinností od prvého května minulého roku do zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.
V tomto zákoně se nyní doslova stanoví, že „výrobce je povinen zajistit, aby v propagačním materiálu k nově vyrobenému osobnímu automobilu byly zřetelně uvedeny údaje o spotřebě pohonných hmot a emisích CO2 obsažené v osvědčení o homologaci typu tohoto vozidla a v případě uvedení alespoň dvou typů nově vyrobených osobních automobilů i údaje o spotřebě pohonných hmot a emisích CO2 pro všechny typy nově vyrobených osobních automobilů nebo srovnání jejich spotřeby pohonných hmot“. Zatímco ovšem, direktiva vyžaduje tyto informace pouze u „promotional literature“, naši zákonodárci jí rozšířili na veškeré „propagační materiály“. Pravda, direktiva jim takové rozšíření výslovně umožňuje a sáhla po něm vědomě nejedna evropská země, ale neměli by potom přísnější regulaci svádět na Brusel.
Pokud jde o konkrétní otázky, které přinesla praxe, dovoluji si podat následující výklad výše uvedeného zákona. Zákon se vztahuje jen na osobní automobily, nevztahuje se tedy na nákladní auta, na motorky ani na rolby, motorové čluny či generátory. Zákon se vztahuje jen na kampaně k novým autům, nevztahuje se tedy na kampaně k prodeji aut ojetých, zkušebních či předváděcích. Nelze-li nějakou reklamu spojit s konkrétním typem automobilu (imageové kampaně výrobců), nepodléhá rovněž žádné povinnosti, protože jde o kampaň k propagaci výrobce a nikoliv k propagaci nově vyrobeného osobního automobilu. Je-li v kampani uvedeno (zobrazeno) více aut, je třeba uvést údaje o spotřebě pohonných hmot a emisích CO2 u všech prezentovaných vozidel.
Autor: JUDr. Filip Winterpošli emailemvytiskni článek25.2.2005
články