Obecná promlčecí doba podle občanského zákoníku trvá tři roky. Její počátek je určen objektivně – tzn. že promlčecí doba běží ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé, kdy mohlo být poprvé uplatněno u soudu anebo subjektivně – tzn. promlčecí doba začíná běžet ode dne, kdy se subjekt o právu dozvěděl, tento způsob stanovení počátku běhu promlčecí doby se použije zejména u práva na náhradu škody (§ 106) a u práva na vydání bezdůvodného obohacení (§ 107).

Běh promlčecí doby nemusí být souvislý. Zákon předpokládá určité překážky, s nimž spojuje stanovené následky: promlčecí doba vůbec nezačne běžet a její počátek se odsouvá až na dobu, kdy budou odstraněny překážky (např. se jedná o situaci, kdy osoba, jež musí mít zákonného zástupce, ho nemá a promlčecí doba tedy začne běžet až po jeho ustanovení), promlčecí doba nekončí (jedná se o situaci, kdy osoba, jež musí mít zákonného zástupce, ho ztratí a tehdy již započaté promlčení probíhá dále, avšak neskončí, dokud neuplyne rok po tom, kdy této osobě bude zákonný zástupce ustanoven nebo kdy překážka jinak pomine), promlčecí doba se staví (jedná se např. o situaci, kdy věřitel uplatnil své právo v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje - promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. Promlčecí doba, která běžela před nastáním této překážky a po jejím skončení se sčítá). Poslední situací, která může učinit běh promlčecí doby nesouvislým je přerušení běhu promlčecí doby. Přerušení doby běhu znamená, že k uplynulé době před překážkou se vůbec nepřihlíží a promlčecí doba začíná běžet zcela znovu po odpadnutí překážky. Přerušení běhu promlčecí doby spojuje občanský zákoník se dvěma případy: bylo-li právo pravomocně přiznáno rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno, bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo. Je-li v uznání dluhu uvedena lhůta k plnění, začíná nová promlčecí doba běžet až po uplynutí této lhůty.

Uznáním dluhu tedy začíná běžet nová desetiletá promlčecí doba. Aby ovšem došlo k platnému uznání, je třeba, aby byl dluh uznán řádně, co do důvodu a také co do výše. Soudní praxe nevylučuje, že by z ustanovení občanského zákoníku nevyplývala možnost uznat i dluh promlčený. Uznání dluhu není vázáno na vědomost dlužníka o tom, že jeho dluh je již promlčený. Platí tedy domněnka, že dluh v době uznání trval a je na dlužníkovi, aby prokázal případný opak. Pokud uznal dlužník již promlčený dluh (a věděl o tom) nemůže již použít námitku promlčení.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz