Uznání závazku (dluhu) je jedním ze zajišťovacích prostředků, jimiž si věřitel zajišťuje svoji pohledávku, kterou má za dlužníkem. Věřitel si tímto vylepšuje svoji pozici pro případ vymáhání této pohledávky soudní cestou.

Závazek (dluh), který vznikl z obchodních vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, tedy nejčastěji ze smluv řídících se obchodním zákoníkem, je možno předně uznat písemným prohlášením dlužníka. Uznávaný závazek v něm musí být jednoznačně, určitě a srozumitelně identifikován. Toho je možno docílit  kupř. odkazem na dlužnou fakturu nebo uzavřenou smlouvu.

Ačkoliv to obchodní zákoník (narozdíl od občanského zákoníku) výslovně nepožaduje, je vždy vhodné závazek specifikovat jak co do jeho výše, tak důvodu vzniku. V praxi je často za účelem uznání závazku sepisována s dlužníkem dohoda o uznání dluhu a o způsobu jeho úhrady. V takové dohodě, jak její název napovídá, dlužník svůj dluh v konkrétní výši, určený zpravidla odkazem na seznam dlužných faktur, uzná a zároveň se zaváže věřiteli jej ve smluvených splátkách zaplatit.

Dle obchodního zákoníku je možné písemným prohlášením dlužníka uznat i závazek promlčený, a to také tehdy, pokud o promlčení dlužník neví. Dle občanského zákoníku je naopak třeba, aby v případě, že je uznáván promlčený dluh, o tomto promlčení dlužník věděl.

Jak dále plyne z obchodního zákoníku, za uznání nepromlčeného závazku se kromě písemného uznání dluhu považují i některé další úkony dlužníka. Současně je třeba upozornit na to, že tuto možnost přináší pouze obchodní zákoník. Občanský zákoník  spojuje účinky uznání dluhu pouze s jeho písemným uznáním co do důvodu a výše. Půjde-li proto o dluh vzniklý kupř. ze smlouvy uzavřené dle občanského zákoníku, nebudou se následující úkony dlužníka za uznání dluhu považovat.

Za úkon, který obchodní zákoník považuje za uznání závazku, se považuje placení úroků z dlužné částky. Účinky uznání dluhu má i částečné placení dlužné částky, pokud z něj lze usuzovat, že dlužník takto uznává i zbytek dluhu (např. nevznese námitky ohledně nedodání zboží či námitky ohledně kvality, množství či ceny dodaného zboží). Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, oba tyto úkony dlužníka je možno považovat za uznání závazku pouze za předpokladu, že v době placení ještě není promlčen.