ID: 36112upozornění pro uživatele

Vymezení pojmu „závislá činnost“ pro daňové účely aneb konec „Švarc“ systému?

Dne 10. srpna 2005 vydalo Ministerstvo financí České republiky (dále jen „MF“) pokyn č. D – 285 k vymezení pojmu „závislé činnosti“, který je upraven v ustanovení § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“)

Tento pokyn je reakcí na praktické problémy při vyměřování daně z příjmu ze závislé činnosti dle zákona o daních z příjmů. V praxi často docházelo k případům nesprávného doměření daně z příjmu ze závislé činnosti, a to většinou v případech zastřených pracovněprávních vztahů, tzv. „Švarc“ systému. Daná rozhodnutí finančních úřadů následně byla často předmětem přezkumu ve správním soudnictví, kdy byla příslušnými krajskými soudy rušena s odkazem na nesprávný výklad uvedeného ustanovení zákona o daních z příjmů. Ministerstvo financí proto v zájmu zajištění jednotného uplatňování ustanovení § 6 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů vypracovalo pokyn D – 285. Účelem tohoto pokynu je vymezit hranice pro správné stanovení způsobu zdanění příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, které jsou získávány z jiného, než  pracovněprávního vztahu.

Při vymezení závislé činnosti není dle MF rozhodující, na základě jakého právního vztahu je tato činnost vykonávána. Zákon o daních z příjmů v § 6 odst. 1 vyjmenovává vedle pracovněprávního poměru i případy příjmů získávaných z výkonu činností vykonávaných na základě jiných právních vztahů, které spadají pod širší pojem závislé činnosti. Pro bližší vymezení pojmu závislá činnost je v citovaném ustanovení, jako její podstatný znak, uveden vztah plátce a poplatníka, a to povinnost poplatníka dbát pokynů příkazce. Toto zákonné vymezení pouhého plnění příkazů plátce se v praxi ukázalo jako nedostačující a neschopné postihnout všechny reálně možné případy.

Ministerstvo financí ve výše uvedeném pokynu uvedlo nejčastější znaky a okolnosti, které by měly blíže specifikovat činnost skutečně závislou na osobě plátce. Jedná se o tyto nejčastější znaky:

-         plátce příjmu přímo či nepřímo ukládá úkoly, řídí a kontroluje fyzickou osobu a nese odpovědnost související s její činností,

-         fyzická osoba má ve vztahu k plátci příjmu obdobné postavení jako zaměstnanec,

-         odměna za práci je vypočítána na základě délky pracovní doby nebo obdobným způsobem běžným při odměňování osoby v pracovně-právním vztahu,

-         materiál, pracovní pomůcky, stroje a zařízení potřebné pro výkon činnosti jsou fyzické osobě poskytovány plátcem příjmu,

-         vztah mezi plátcem příjmu a fyzickou osobou je dlouhodobý anebo soustavný, resp. fyzická osoba vykonává činnost dlouhodobě pouze pro jednoho plátce příjmu, a to osobně nebo prostřednictvím spolupracující osoby ve smyslu § 13 zákona o daních z příjmu.

Tímto pokynem MF reagovalo na praktické nedostatky současné zákonné úpravy ve snaze přispět k jasné aplikaci výše uvedeného zákonného ustanovení finančními úřady při stanovení daně z příjmů za výkon určitých činností mimo pracovní poměr. Jeho skutečný přínos nám ukáže další praxe.

 

 



© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz