19. 2. 2010
ID: 60444

Ještě k rozhodčím doložkám

Na stránkách epravo.cz byl publikován článek pod č. 60076. „Zneužívání rozhodčích doložek – stále nevyřešený problém“. Možná víc než obsah článku považuji za problematický jeho nadpis. Jde o tvrzení, používané v poslední době tak často, že se již stalo axiomem a nikdo se nezabývá jeho pravdivostí. To, že rozhodčí doložky jsou v některých případech zneužívány, je nesporné. V jakém počtu a tedy, zda to skutečně je problém, nikde zjistit nejde. Připadá mi to asi stejné, jako bychom na základě jednoho rozhodnutí ESLP, které uzná, že postupem zdejších soudů byla porušena základní práva stěžovatele dovozovali, že justice zneužívá svého postavení k nezákonným rozhodnutím.

Ještě jsem neslyšel žádného kritika rozhodčích doložek, aby uvedl, kolik ročně je  uzavíráno  smluv, které zmíněné  doložky obsahují.  Po pravdě on  to nikdo ani pořádně neví, slyšel jsem odhady, podle kterých se tento počet pohybuje někde mezi sto až  několika sty tisíci ročně. Nikdo ani odhadem nevyčíslil počet evidentně zneužitých rozhodčích doložek, tedy případů, kdy by mimo  veškerou pochybnost soud rozhodl  jinak. Bez těchto vstupních údajů je jakákoliv kritika rozhodčích doložek jen prezentací ničím nepodloženého dojmu stavícího spíše na emocích než na racionálním hodnocení.
 
Praxe rozhodování  ve věcech sporů vyplývajících ze smluv o spotřebitelském úvěru v rozhodčím řízení  a „ve velkém“ není  žádným perfidním výmyslem, ale snahou získat ve skutkově a právně jasné věci rozhodnutí co nejrychleji.  Až na výjimky, jejichž počet či percentuální podíl na celkovém počtu rozhodčích doložek nebyl nikdy nikým doložen, není volba rozhodčího řízení motivována snahou okrást spotřebitele, což by soud nepřipustil. Odhaduji, že tak v 99% případů je situace zcela jasná. Spotřebitel v roli dlužníka by u soudu nedopadl jinak než dopadne u rozhodce,  byl by odsouzen k zaplacení  dlužné  částky, jen by to déle trvalo.  To by podle mého přesvědčení  byl  jediný  efekt soudní  ochrany,  které se autor článku  dovolává ve prospěch spotřebitelů – dlužníků. Tento argument je také odpovědí na podezíravá tvrzení  o tom, že rozhodci jsou vlastně ekonomicky závislí na subjektu, který si do smlouvy dává rozhodčí doložku, tedy poskytovatel spotřebitelského úvěru, což vede k tomu, že nerozhodují  proti němu.  Měl jsem možnost věc konzultovat s rozhodci, kteří sumárně  rozhodují  několik desítek tisíc věcí ročně.  Případů, kde by vůbec byl uplatněn nějaký právní  argument a který by stál za úvahu, lhostejno zda  důvodný  či nedůvodný,  v této souvislosti nebylo zmíněno  ani deset. Všichni  dlužníci totiž velmi  dobře vědí,  že jsou dlužníky a co dluží. Pokud se vůbec k rozhodčí žalobě vyjádří, pak vrchol jejich námitek je, že momentálně nemají  peníze,  uznávají  dluh, ale chtěli by splácet nejlépe po stokorunách měsíčně apod. Tedy argumenty, které nemají  žádnou váhu.  Při takovéto skladbě věcí není  vůbec problém pro rozhodce  rozhodovat ve prospěch věřitele prostě proto, že  žaloby jsou důvodné. A na druhou stranu, výjimka, např. námitka, že smlouvu nepodepsal spotřebitel, ale někdo jiný, dlužník není způsobilý k právním úkonům apod., je tak ojedinělou, že se zamítavým rozhodnutím nikdo dál nezabývá. Stejně tak nikomu nečiní  problémy, jsou-li v některých případech řízení zastavována, protože dlužník ještě před podáním návrhu zaplatil. Nikdo se za této situace  nepozastavuje nad tím,  že v takovém  případě není  žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Jak jsem uvedl,  stejně by to vypadalo u soudu, který by vydal platební  rozkazy bez jakéhokoliv slyšení účastníka, nepochybně i bez hlubšího zkoumání uplatněného nároku a ponechal na žalovaném, zda a jak se bude bránit.  Zcela rozhodně tvrdím, že těch, kteří by se bránili,  by byl naprostý zlomek, a to navíc bez větší  šance na úspěch.  Tedy celkový obraz by se nezměnil, na konci příběhu by nastupovali exekutoři a vše by bylo jako za rozhodců, pouze s jedním a  nikoliv drobným detailem.  Jak jsem uváděl, nikdo přesně neví, kolik rozhodčích nálezů ve věcech spotřebitelských úvěrů je na území  České  republiky vydáváno.  Poměrně přesně za to víme, že podle statistiky Ministerstva spravedlnosti ČR bylo v roce 2008 pravomocně  skončeno 313.457 věcí.  Má-li pravdu střízlivější odhad, který tvrdí, že ročně je rozhodováno v rozhodčím řízení  asi  sto tisíc sporů plynoucích ze spotřebitelských smluv, pak by v případě likvidace této formy řešení  sporů soudní  nápad stoupl přibližně o  jednu  třetinu.  Mají-li pravdu ti, kteří tvrdí, že  takto  je v rozhodčím řízení   rozhodováno dvě stě nebo dokonce tři sta tisíc věcí, je jasné, jaký nárůst nápadů by to znamenalo. Takže každý, kdo zná justiční  praxi, si dokáže dokonale představit,  co by způsobilo jenom sto tisíc věcí navíc. A to i kdyby  měly být ve velké  většině případů řešeny  promptně platebním rozkazem,  proti kterému by nebyl podán odpor.  V takovém případ by ovšem soudní  řízení  neposkytlo spotřebiteli – dlužníkovi o  nic větší právní  komfort než řízení  rozhodčí. Pouze v případě, kdy by podal odpor, případně odvolání  proti rozsudku  soudu  I. stupně, by si dlužník soudní řízení opravdu užil. Jak dlouho by ovšem v takovém případě   trvalo, si lze jenom domýšlet a  lze si také domýšlet, co by  takový příval kauz znamenal pro  civilní  soudy jako  takové.  Stranou ponechávám náklady řízení, které by dramaticky narůstaly o  náklady právního zastoupení, zejména pokud by  právníci jednotlivých  věřitelů museli cestovat k soudům po celé republice a samozřejmě v případě neúspěchu  spotřebitele by díky časové prodlevě také  dost rostly úroky  z prodlení.
 
S jistou výhradou lze nad souhlasit s autorem článku v tom, že  určitá regulace, která by zabránila těm nekřiklavějším případům není na škodu. Za sebe ovšem  současně podotýkám, že mi  systémově připadá skoro beznadějné  řešit cestou legislativní  regulace to, co je  pravou a jedinou příčinou problémů se spotřebiteli, kteří se stávají  dlužníky a posléze exekuovanými. Tedy ochota části populace  riskantně nebo dokonce beznadějně se zadlužit. A taky mi připadá nefér pokoušet se přesně podle principů kolektivní odpovědnosti likvidovat jedno odvětví právních služeb kvůli chybám některých rozhodců.


JUDr. Tomáš Sokol

JUDr. Tomáš  Sokol
předseda představenstva
Společnosti pro  rozhodčí řízení  a.s.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz