Dárek pro Diag Human: papír za pět miliard

 

ÚHEL POHLEDU

Topolánkova vláda by měla rychle vysvětlit, co jejím jménem v posledních týdnech dělá Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ve sporu mezi českým státem a společností Diag Human. Veřejně přiznat, zda o tom vůbec má přehled, a pokud ano, zda s tím souhlasí.
V tomto sporu totiž jde, podle posledního znaleckého posudku, možná až o třináct miliard z kapes daňových poplatníků. Každý den zdržování navíc stojí dva miliony korun jenom na devět let zanedbaných úrocích. A úřad - tento dosud nikým nekontrolovaný zástupce státu - poslední tři roky už jenom zdržuje. Nebojuje za zájmy státu, nepředkládá důkazy - a pokud výjimečně ano, tak prokazuje takovou neznalost věci, že ve skutečnosti pomáhá protistraně.
A tak raději, opět bez jakékoliv vládní či veřejné kontroly, zdržuje ještě víc.
Před pěti lety, přesně v březnu 2002, prošvihla ministryně Součková se svými poradci všechny lhůty k podání námitek proti zatím poslednímu verdiktu rozhodců.
Pokračování na straně 8

Dokončení ze strany 1
Vláda musela pod hrozbou exekuce urychleně vyplatit prvních tři sta dvacet sedm milionů náhrady škody - a tato část sporu tím neodvolatelně skončila.
V minulých týdnech však zástupci státu začali požadovat, aby se ona pět let prohraná část sporu začala znovu projednávat. Znalci, který po třech letech práce konečně zpracoval posudek, jenž se zástupcům státu nelíbí, odeslali sto devadesát tři otázek, z nichž nejméně polovina napadá už dávno rozhodnuté věci. Podivné? Ne dost. S velkou slávou ke svému vyjádření připojili i důkaz, o kterém tvrdí, že zcela vyvrací nejenom tvrzení Diag Human, ale i předchozí uzavřená rozhodnutí. Má prý prokázat, že jisté složité technologické zařízení na zpracování lidské krve se přestalo v Dánsku vyrábět o několik let dříve, než prokazoval Diag Human, a jak to před pěti lety potvrdilo usnesení rozhodčího senátu.
Tvrdit je jedna věc, ale důležité je to dokázat. Dokument, který právníci státu vydávají za převrat v jedenáct let trvajícím sporu, se ale obrátil proti nim. Je jedno, zda to bylo zásadní neznalostí technologií a oboru, nebo arogantní hloupostí samotnou, ten dokument naopak přinesl řadu velmi důležitých technických údajů bez výjimky ve prospěch stanoviska Diag Human. Zástupci úřadu tedy věnovali druhé straně zřejmě nejdůležitější důkaz za celou dobu trvání sporu - papír bratru za takových pět miliard.

Blamáž, ze které se tají dech

Advokát Diag Human Jan Kalvoda potvrdil, že "Česká republika předložila jako důkaz dokument, který plně podporuje pozici naší strany. Stalo se tak již potřetí a vždy jde o velmi podstatnou pomoc v procesu". Podle něj jde o "blamáž takového kalibru, že se tají dech". Na přímý dotaz po smyslu takového jednání se úřad nejprve schoval za údajnou uloženou mlčenlivost a prostřednictvím ministerstva zdravotnictví potom trval na svém. Jako by chtěl s vážnou tváří říkat: "Něco tvrdíme, a když už jsme omylem dokázali opak, tak to znamená, že máme pravdu." Podivné? Ještě ne dost. Ještě horší je, že právní zástupci státu ve své písemné odpovědi naznačili, že počítají i s tím, že znalec nebude souhlasit s jejich názorem. Pro ten případ už předem označili budoucí závěry znaleckého posudku za "nepoužitelné, včetně jeho dodatku, který výše popsané okolnosti vůbec nebere v úvahu". Přeloženo do normálního jazyka: "Pokud znalec umí číst, psát a počítat a opováží se pochopit, že jsme se dopustili kardinální boty, hodíme mu celý jeho posudek na hlavu." Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových přitom před třemi lety sám tohoto znalce pro jeho odborné kvality navrhl a vybral. Když se mu ovšem před několika měsíci přestaly líbit jeho závěry, začal mu písemně vyhrožovat odebráním znalecké licence prostřednictvím ministerstva spravedlnosti.

Musí to pokračovat?

Bylo by opravdu zajímavé slyšet, co o takto otevřeně protiprávním jednání zástupců státu soudí ministr Jiří Pospíšil. Věděl o tom, nebo s tím dokonce souhlasil? Právníci úřadu, vystupující jménem vlády, nyní dopředu avizují, že ať znalec napíše cokoliv, bude to smeteno ze stolu. Dá se tedy očekávat, že nikým nekontrolovaní státní úředníci bez jakékoliv hmotné zodpovědnosti za svoje nekompetentní a obstrukční jednání odmítnou nejenom znalecký posudek, ale i koncem roku očekávaný konečný verdikt rozhodců. Pro daňové poplatníky, z jejichž kapes pocházejí ony dva miliony úroků denně, by to znamenalo jenom další nesmyslné několikaleté zdržení a stovky milionů úroků ročně navíc. O tom, že stát způsobil škodu, musí ji nahradit a omluvit se, bylo nezvratně rozhodnuto už před devíti lety. O tom, za jak dlouhé období musí onu způsobenou škodu platit, je rozhodnuto už více než pět let. Korupční zakázky pro soukromé právníky a poradce přesáhly za sociálnědemokratických vlád přes dvacet milionů korun. Zdržování a korupce tehdy určitě vyhovovaly politické zbabělosti, prchající před zodpovědností a nepopulárními tématy. Musí to pokračovat? Vláda by měla od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových požadovat vysvětlení. Naskýtá se ovšem i jiné řešení. Odebrat právním zástupcům státu deset procent mzdy za každý další ztracený měsíc. A rázem by bylo po zdržování.

***

Foto popis: JAN URBAN novinář

O autorovi: Jan Urban, novinář a historik, přednáší na New York University v Praze


Zpracovatel: Anopress IT a.s.