Jedno plus - a spousta minus

 

Změny v rozpočtové a daňové oblasti koncipovala Topolánkova vláda podle mého názoru chybně. Premiér je prosadil bez dialogu a dohody s opozicí i odbory. Hlasy Melčáka a Pohanky sice zajistily těsné schválení zákona, nezaručí ale stabilitu těchto změn po roce 2010, kdy oběma přeběhlíkům vyprší poslanecký mandát. ČSSD se ale v důsledku naprosté absence vyjednávání a jakýchkoli politických dohod nemá důvod cítit "reformou" vázána a její voliči a členové budou oprávněně požadovat, aby sociální demokracie prosadila v případě volebního úspěchu významné korekce. Výhody přinese jen příliš úzké vrstvě obyvatel s nejvyššími příjmy.

U penzí se dohodneme?

Doufám, že podobnou chybu nebude vládní koalice opakovat u penzijní reformy, kde je pro její stabilitu a úspěch naprosto nutný širší konsenzus.

Druhou vážnou chybou je snaha vlády kombinovat úsilí o pokles deficitu se snižováním přímých daní. Pokračování snižování firemních daní není v tuto chvíli ekonomicky naléhavé. Sazba daně z příjmů podniků poklesla za poslední čtyři roky o 7 procentních bodů a je na regionálně konkurenceschopné úrovni.

Významný výpadek příjmů v důsledku takové chybné strategie nyní zabrání vládě, aby skutečně snížila tempo zadlužování. Nominální schodek státního rozpočtu se ze stávajících cca 85 miliard sníží po reformě na 70 miliard korun. Zatímco v letech 2002 - 2006 se během koaliční vlády ČSSD, KDU a US nominální veřejný dluh České republiky zvýšil o 271 miliard korun, v letech Topolánkovy vlády 2007 - 2010 to bude i po tzv. reformě o 400 miliard.

Vláda přitom "stabilizuje" státní rozpočet na úkor krajů a obcí, kterým se nechystá nijak kompenzovat významné výpadky daňových příjmů. Snížení daně z příjmu fyzických osob je pro 80 procent poplatníků v zásadě symbolické a bude zcela překryto zvýšenými výdaji v důsledku prudkého růstu nepřímých daní. V roce 2008 se nepřímé daně zvýší o 37 miliard korun, přímé daně v témž roce poklesnou u fyzických osob jen o 19 miliard.

Důležitější než fakt, že je to v rozporu s předvolebními sliby ODS o velkorysém poklesu celkového daňového zatížení je skutečnost, že vládní daňová rošáda nebude mít skutečný vliv na zvýšení motivace pracovat ani na zjednodušení daňové legislativy.

Problematickou slabinou je struktura úspor. Vláda sice při snižování mandatorních výdajů verbálně deklaruje snahu postihnout černé pasažéry systému, jednotlivé změny zákonů však dopadají na střední vrstvy. Ať už jde o redukce v nemocenské, nebo třeba rušení dětských přídavků.

Stropy? Alespoň to

Jediným skutečným problémem, který vládní reforma vyřešila, tak zůstává zastropování odvodů na zdravotní a sociální pojištění. To lze přivítat. Všechny hlavní současné strukturální potíže veřejných financí v téměř nezměněném stavu však zdědí příští vláda.

Zdědí navíc Topolánkův bonus: díky neuváženému snížení příjmové hladiny veřejných rozpočtů bude mít mnohem menší celkový manévrovací prostor pro hledání ekonomicky racionálních a sociálně akceptovatelných řešení.

Autor je statutárním místopředsedou ČSSD a stínovým ministrem financí


Zpracovatel: Anopress IT a.s.