Lesk a bída korunních svědků

 

Redaktor Jan Macháček se ve svém komentáři O korunním svědkovi (HN 13. srpna) zabývá novým institutem trestního práva. Bohužel se ve své úvaze dopouští jisté nepřesnosti.

Je sice pravdou - jak komentátor zmiňuje - že již jednou byl učiněn pokus doplnit trestní řád o takový institut, ale "vinou" prezidentského veta a hlasů ODS a lidovců nebyl úspěšný. Nutno ovšem dodat, že šlo o poměrně divokou novelu, opsanou z tehdejšího návrhu nového trestního řádu.

Zmíněný institut novela přebírala velmi nesystémově a nebezpečně. Uvedenou úpravu předpokládal i návrh rekodifikovaného trestního zákona, který však sněmovnou neprošel loni na jaře. A v podstatě stejnou úpravu obsahuje i nyní předložený návrh rekodifikace trestního zákona. O "dolaďování" zmíněného institutu tedy nelze mluvit.

Jan Macháček se dále zabývá tím, co vlastně korunní svědek, takto též spolupachatel, získá za svědectví, jímž "položí" své spolupachatele. Zmiňuje i novou identitu. Tu ale mohou svědci získat již od poloviny roku 2001 dle zákona na ochranu svědků.

Pominu-li výše uvedené drobnosti, zcela určitě lze ale souhlasit s autorem článku, pokud na závěr a ve vztahu k zákonné úpravě korunního svědka připomíná, že ďábel se obvykle ukrývá v detailu. To ostatně potvrzuje i stávající zkušenost se zmíněnou novou identitou.

Vím minimálně o jednom případu, kdy novou identitu obdržel člověk, který byl sám stíhán za podvody v rozsahu několika desítek milionů korun. Díky čemuž z trestního řízení prostě zmizel a stejně tak zmizel věřitelům, kteří nemohou ani cestou civilního práva požadovat náhradu utrpěné újmy. Problém je prostě v tom, že zákon o ochraně svědků nijak neupravuje podmínky pro změnu identity.

Rozsáhlejší zkušenost máme s institutem utajeného svědka. Způsobem aplikace tohoto institutu už se zabýval nejen soud Ústavní, ale i Evropský soud pro lidská práva. Oba judikovaly, že odsuzující rozsudek nemůže být postaven výhradně či převážně na výpovědi utajovaného svědka. Z praxe je známo, že některé policejní útvary svou chabou důkazní situaci nahrazují výpovědí někoho, o kom lze tušit, že jeho vztah k policii je, mírně řečeno, hlubší.

Asi nemá smysl připomínat, v co se zvrhly odposlechy telefonických hovorů, jakkoliv je zjevné, že ve své podstatě jde o užitečný prostředek k získávání důkazů.

Pro potřeby rozbití zakonspirovaných a sofistikovaně konstruovaných zločinných spolčení může být korunní svědek významným, ne-li jediným zdrojem informací. Proto asi do trestního zákona patří. Je však třeba mít na paměti rozdíl mezi tím, jak takové efektivní opatření vypadá na papíře a v co se může změnit v praxi.

Korunní svědek navíc v našich podmínkách může - jak napovídají zkušenosti z USA - představovat i nemalý psychologický problém. Zatím není jasné, jak například ponese naše veřejnost zjištění, že za několik úkladných vražd bude uložen pachateli jen velmi mírný trest jen proto, že udal své parťáky.

Jakkoliv mohou speciální policejní prostředky vypadat efektivně, ve skutečnosti podivný svět zločinu - v němž policejní agenti v rámci konspirace přihlížejí páchání trestné činnosti a zločinci se ze dne na den stávají váženými a chráněnými svědky - významně relativizuje tradiční principy trestního procesu.

Asi bychom opravdu měli být s těmihle novotami opatrní.

Autor je advokát


Zpracovatel: Anopress IT a.s.