Naše občanské vzdorování

 

Málokdo se u nás nezajíkl, když 58 celebrit i necelebrit vyzvalo k občanské neposlušnosti proti "hanebnému a protiústavnímu" zákonu, který od Nového roku zavádí šikanózní poplatky u lékaře. Úlek upřímný, neboť Češi vnímají radikální projevy vzdoru jako zjevení UFO nad vlastní chalupou.
Nelze porušovat zákon, nutno respektovat výsledek legislativního procesu, jaká zvrácenost - taková slova padala z úst některých našich politiků, ústavních právníků i politologů. A pozor všichni, kdož nezaplatíte, varují média. Přikvačí na vás exekutor. Kůzlátka, otevřete vrátka...
Nový tuzemský horor. A zároveň důkaz, že žádná osmnáctiletá dospělost naší demokracie nenastala, naráží-li svědek zdejších občanských konfliktů na mentální projevy osmiletých dětí. Nejen že se bojíme situací, které vyspělé demokracie dovedou rutinně vydýchat. Sám princip občanské neposlušnosti nám uniká. A občas i těm, kdož k ní vyzývají. Jistou povrchnost předvedl jeden ze signatářů výzvy David Rath: "Tuhle právní kulturu sem vnesl sám ministr Julínek, který zde ve Sněmovně prohlásil o jednom zákonu, že se mu nelíbí a on ho dodržovat nebude," pravil poslanec ČSSD (obdařený - ze zákona - imunitou). Jako by tím říkal: Na pokleslou právní kulturu protivníka reagujeme pokleslou právní kulturou naší. Tohle si občanská neposlušnost nezaslouží. Není to totiž pódiová fackovačka s Mackem, ale historicky vzniklý, významný a demokratický fenomén.
Když v roce 195 před Kristem demonstrovaly římské ženy proti zákonu, zakazujícímu přepych v oblékání, šlo o občanskou neposlušnost. O ní de facto mluví i katolický svatý Tomáš Akvinský ve svém tlustospisu Summa theologiae, kde schvaluje neposlušnost vůči nespravedlivým zákonům.
Označení, které dnes používáme, dal tomu rozčilujícímu jevu filozof a literát Henry David Thoreau už v roce 1849. Ve dvacátém století občanskou neposlušnost vzývali postmarxista Jürgen Habermas i liberál John Rawls. Inu, "litera zákona" přišla o čest nejen za nacistů. A transparentní, vědomý, nenásilný, symbolický a politický akt - namířený proti určitému zákonu i vládní politice, opřený o náladu veřejnosti a odkazující k "vyšším principům" - stal se jedním z pilířů moderní demokracie. Samozřejmě že občanská neposlušnost se složitě "dolaďovala" přímo v terénu a má svá sporná pomezí. Dnes všichni oceňují, že Martin Luther King se svými lidmi obsazoval prostory určené - ze zákona - jen pro bílé. Zato nezákonné demolice McDonaldů se asi uznaným standardem nestanou.
Ale zásady občanské neposlušnosti se vyvíjejí dost dlouho, než aby vyspělá občanská společnost tápala v mlze. Kdokoli přistoupí k činu, měl by vědět, že riskuje postih. A že se odhodlal k činu krajnímu, jehož smyslem je dialog a návrat zpět na legální - a snad pak i méně asociální - půdu.


Zpracovatel: Anopress IT a.s.