Nesvéprávný pacient v rukou externistky
Práva pacientů jsou v našich zákonech nedostatečně vymezena. A v důsledku toho je velmi problematické vymáhat tato práva v praxi.
| Skóre: | 0.74 |
|---|---|
| Název zdroje: | Mladá fronta Dnes |
| Datum vydání: | 18.07.2007 |
| Nadpis: | Nesvéprávný pacient v rukou externistky |
| Strana: | 11 |
| Pořadí: | 1 |
| Mutace: | Celostátní |
| Rubrika: | Názory |
| Autor: | VLADIMÍRA BOŠKOVÁ |
| Ročník: | 18 |
| Číslo: | 165 |
| Náklad: | 308485 |
| Oblast: | Celostátní deníky |
| Zpracováno: | 18.07.2007 06:41 |
| Identifikace: | DCMF20070718020046 cz |
| Klíčová slova: | soudců (2x), zákonech (2x), Práva (2x), zákony, zákona, právem, zákonná povinnost, zákonnou povinnost, lidských právech, právního, legislativní |
Práva pacientů jsou v našich zákonech nedostatečně vymezena. A v důsledku toho je velmi problematické vymáhat tato práva v praxi.
O tomto podnětu Občanského sdružení na ochranu pacientů, které na problém opakovaně poukazuje, se nedávno diskutovalo na ministerstvu zdravotnictví, na jedné ze schůzí tzv. Pacientské rady, poradního orgánu ministra.
Zmíněné pacientské sdružení uvádí, že české zákony v porovnání s mezinárodním - pro náš stát závazným právem obsahují závažné "černé díry", v nichž bohužel často spravedlnost pro pacienty snadno slepne či kulhá na obě nohy.
Například Úmluva o lidských právech a biomedicíně, vyhlášená Radou Evropy, zahrnuje mimosoudní program, který řeší stížnosti pacientů včetně snadného způsobu vymáhání finančního odškodnění za porušení jejich práv (a jedná se o širší spektrum práv, než dosud zakotvují naše předpisy). Všechny občanské organizace zastupující zájmy pacientů se shodnou na tom, že dosud nemáme žádný účinný, rychlý a spravedlivý způsob, jak šetřit stížnosti na zdravotní péči, protože ministerstvo či kraje, které ustavují tzv. znalecké komise, nejsou jako zřizovatelé nemocnic dostatečně nezávislí. Navíc bohužel ani nemusí onu znaleckou komisi ustavit (předpisy tolerují libovůli) a nemusí pacienta vůbec přizvat k jednání a konfrontovat ho s druhou stranou sporu nebo přihlédnout k jeho námitkám.
Na zmíněné schůzi Pacientské rady vedení ministerstva zatím pouze stručně sdělilo, že na této problematice pracuje jedna jeho externí spolupracovnice a že dosud neexistuje žádný legislativní návrh v oblasti posílení práv pacientů. Dále se ministerstvo zmínilo o případném provedení "inventury", která by přezkoumala stávající možnosti pacientů domoci se spravedlnosti. Lze se obávat, že pokud by tato inventura vznikla jen za spolupráce státních a samosprávných orgánů, řešení se nedočkáme: úřady stěží budou mít odvahu kritizovat vlastní práci. Rovněž nedělá dobrý dojem, že zatímco zavádění poplatků pro pacienty se na ministerstvu věnuje celý legislativní odbor (spolu s dalšími odbory), problematika práv pacientů je svěřena osobě-jednotlivci mimo tento úřad. Jako by tato oblast snad ani neměla patřit do oficiální státní politiky. Varovat by nás měla i skutečnost, že dosud dají znalecké komise za pravdu pacientovi nebo jeho příbuzným při mimosoudním vyřizování stížností jen zcela výjimečně. Komise jsou totiž ustavené kraji či ministerstvem nebo jde přímo o tyto úřady. Mimosoudní odškodnění tedy v podstatě neexistuje (pokud k němu dobrovolně nesvolí sám viník).
Přitom mimosoudní komise pro stížnosti pacientů jsou v západních zemích nezávislé na ministerstvu i krajích a jejich členy jsou zástupci pacientů (stěžovatel má přístup k jednání a může navrhovat doplňující důkazy či vznášet dodatečné námitky). Stížnosti uznávají jako oprávněné v mnohem vyšší míře a ze zákona mohou určit náhradu. Pacient bývá odškodněn nejen za větší léčebné pochybení, ale také za různé "maličkosti" - za nevábně studenou stravu v nemocnici nebo za hrubé slovní jednání personálu. Je také třeba zdůraznit, že lépe pojatý způsob mimosoudního vyřizování stížností v zemích na západ od nás snímá alespoň zčásti břemeno ze soudců.
Odlišný způsob řešení podnětů od pacientů je jen malou ukázkou toho, co v našich předpisech chybí.
Určitě i našim občanům by vyhovovala zákonná povinnost zdravotních pojišťoven pomáhat pacientům při vyřizování stížností (míní se tím například zajištění právního a medicínského poradenství, pomoc při sepsání stížnosti a dohledání všech dat o léčbě). Naši pacienti se také neobejdou bez pomoci přímo na nemocničním lůžku, zvlášť pokud se nemohou hýbat a potřebují vyhotovit a doručit stížnost k nezávislé instituci (vedení nemocnic by mělo mít zákonnou povinnost ustavit pracovníka za tímto účelem, ale stejně tak by měli existovat nezávislí krajští ombudsmanové pověření výlučně zdravotnictvím).
Foto popis: České zákony kulhají také, někdy i na obě nohy
Foto Autor - Foto - ISIFA
O autorovi: VLADIMÍRA BOŠKOVÁ, předsedkyně sdružení na ochranu pacientů
Zpracovatel: Anopress IT a.s.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz









