Odpovědnost provozovatele jaderného zařízení se v současné době posuzuje podle atomového zákona (zákon č. 18/1997 Sb.) a podle Vídeňské úmluvy o občansko právní odpovědnosti za jaderné škody („Úmluva“)vyhlášené pod č. 133/1994 Sb. Obecná ustanovení občanského zákoníku týkající se odpovědnosti příp. výše a rozsahu hrazené škody se použijí pouze v případě, nestanoví-li Úmluva nebo atomový zákon jinak.

Jaderná událost znamená podle Úmluvy případ či sérii případů majících stejný původ, který způsobuje jadernou škodu. Jaderná škoda je vymezena zejména jako ztráta života, jakékoliv osobní zranění nebo jakákoliv ztráta či poškození majetku, které vzniklo nebo je důsledkem radioaktivních vlastností nebo kombinace radioaktivních vlastností s toxickými, výbušnými nebo jinými nebezpečnými vlastnostmi jaderného paliva nebo radioaktivních produktů či odpadu v jaderném materiálu nebo z jaderného materiálu vycházejícího nebo pocházejícího z jaderného zařízení nebo zasílaného do něho, dále je to také jakákoliv jiná ztráta či poškození takto vznikající či vyplývající. Atomový zákon považuje za jadernou škodu také škodu vzniklou vynaložením nákladů na nezbytná opatření k odvrácení nebo snížení ozáření nebo k obnovení původního nebo obdobného stavu životního prostředí, pokud byla tato opatření vyvolána v důsledku jaderné události a povaha škody to umožňuje.

Odpovědnost držitele povolení za jadernou škodu způsobenou každou jednotlivou jadernou událostí je omezena v případě jaderných zařízení pro energetické účely, skladů a úložišť vyhořelého jaderného paliva, určeného pro tato zařízení, nebo jaderných materiálů, vzniklých zpracováním tohoto paliva, na částku 6 mld. Kč a v případě ostatních jaderných zařízení a přeprav je omezena na částku 1,5 mld. Kč. Odpovědnost provozovatele za jadernou škodu je jinak konstruována jako odpovědnost absolutní. Liberace je možná pouze v případě, že bude prokázáno, že že jaderná škoda vznikla zcela nebo zčásti v důsledku buď hrubé nedbalosti osoby, která utrpěla škodu, nebo z jednání či opomenutí takovéto osoby učiněným s úmyslem způsobit škodu nebo že škoda vznikla v důsledku ozbrojeného konfliktu, nepřátelství, občanské války nebo povstání nebo v důsledku vážné přírodní pohromy výjimečného charakteru.

Provozovatel jaderného zařízení je povinen sjednat pojištění své odpovědnosti za jadernou škodu. Pojistná částka nesmí být nižší než 1,5 mld. Kč, resp. 200 mil. Kč. V těchto částkách také poskytuje stát záruku za uspokojení přiznaných nároků na náhradu jaderné škody, které nejsou uhrazeny z povinného pojištění nebo jiného stanoveného finančního zajištění (při stanovení rozsahu a způsobu náhrady jaderné škody se postupuje podle občanského zákoníku a cenových předpisů platných v době vzniku jaderné škody).

Právo na náhradu jaderné škody se promlčí, jestliže nárok na její náhradu nebyl uplatněn ve lhůtě tří let ode dne, kdy se poškozený o události, která vedla k jaderné škodě, a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však ve lhůtě deseti let ode dne vzniku takové události, popřípadě po uplynutí platnosti pojištění, pokud byla platnost pojištění delší.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz