Označování kasin a reklama podle zákona o hazardních hrách. Aktuální vývoj judikatury a sankční rizika
Označování kasin se v posledních letech stalo jednou z významných sankčních oblastí dozoru nad hazardními hrami. Ačkoli zákon provozovateli výslovně ukládá povinnost kasino viditelně označit, současně zakazuje reklamu a propagaci hazardu na budově herního prostoru. Aktuální judikatura správních soudů tento zákaz vykládá velmi přísně a za nepřípustnou reklamu může považovat i loga, ochranné známky, světelné nápisy, opakovaná označení či navigační prvky. Tento vývoj však vyvolává vážné otázky z hlediska proporcionality, právní jistoty a reálné možnosti provozovatelů splnit zákonnou povinnost označení kasina bez rizika sankce.
Článek se věnuje výkladovému napětí mezi povinností provozovatele kasina viditelně označit herní prostor slovem "kasino" podle § 68 odst. 2 zákona o hazardních hrách a zákazem jakékoli reklamy nebo propagace na budově herního prostoru a v jeho bezprostřední blízkosti podle § 66 odst. 1 téhož zákona. Autor analyzuje vývoj správní a soudní praxe, přičemž jako průlomový identifikuje rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 196/2020, který zavedl klí... více
Úvod
Provozování hazardních her představuje oblast, kterou zákonodárce dlouhodobě podrobuje mimořádně intenzivní veřejnoprávní regulaci. Vedle podmínek samotného provozování hazardních her, ochrany hráčů či technických požadavků na herní zařízení obsahuje zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (dále také jako „ZHH“), rovněž řadu omezení týkajících se vzhledu a označování herních prostor.
Právě otázka vnější prezentace kasin a heren se přitom v posledních letech stala jednou z nejčastějších oblastí sporů mezi provozovateli a orgány Celní správy. Na první pohled totiž vzniká určitý rozpor mezi dvěma základními ustanoveními zákona. Na jedné straně § 68 odst. 2 ZHH ukládá provozovateli povinnost kasino viditelně označit názvem obsahujícím slovo „kasino“, na straně druhé § 66 odst. 1 ZHH prakticky zakazuje jakékoli sdělení o provozování hazardních her na budově herního prostoru[1].
Otázkou tak je, kde ještě končí přípustné informování veřejnosti a kde již začíná protiprávní reklama. Právě na tuto otázku postupně odpověděla rozsáhlá judikatura správních soudů, která se v posledních letech vyvíjí překvapivě restriktivním a přísným směrem. Takový vývoj se však dostává do polohy, v níž je prostor pro zákonné a současně bezpečné označení kasina zužován na minimum, a provozovatelé jsou vystaveni značně obtížně předvídatelnému sankčnímu riziku.
Právní rámec regulace
Článek se zaměřuje na vývoj správní a soudní praxe při výkladu zákazu reklamy a propagace hazardních her podle § 66 ZHH ve vztahu k povinnému označení kasina podle § 68 odst. 2 téhož zákona. Cílem není pouze rekapitulovat jednotlivá rozhodnutí, ale ukázat, jak se v rozhodovací praxi postupně zpřísňuje hranice mezi neutrálním označením provozovny a nepřípustnou reklamou. Klíčovými ustanoveními jsou § 66 odst. 1 a § 68 odst. 2 ZHH v aktuálním znění. Podle § 66 odst. 1 ZHH nesmí být na budově ani ve veřejně přístupné vnitřní části budovy, ve které se herní prostor nachází, a v jejich bezprostřední blízkosti umístěna reklama, sdělení ani jakákoli jiná forma propagace, zejména slovní, zvukové, pohyblivé, statické, světelné nebo grafické, provozování hazardních her nebo získání výher.
Současně však § 68 odst. 2 ZHH stanoví, že kasino musí být viditelně označeno názvem obsahujícím slovo „kasino“. Samotný zákon pak již neřeší např. kolikrát může být kasino označeno, zda lze použít logo provozovatele, zda lze použít ochrannou známku, či jak velké může označení být.
Právě tyto otázky postupně řešila správní praxe a judikatura. Otevřenou otázkou však zůstává, zda se zvolený výkladový směr nepohybuje již za hranicí přiměřeného výkladu zákazu reklamy, zejména tam, kde provozovatel současně plní zákonnou povinnost kasino viditelně označit. Jestliže právní úprava provozovateli ukládá, aby kasino bylo viditelně označeno, nelze bez dalšího přijmout interpretační přístup, který téměř každý výraznější prvek označení hodnotí jako potenciální reklamu.
Smysl a účel regulace
Výklad zákona významně ovlivnila stanoviska Celní správy. Ve Stanovisku k některým otázkám souvisejícím s regulací reklamy dle zákona o hazardních hrách ze dne 4.1.2019 Generální ředitelství cel uvedlo, že primárním účelem daného zákonného omezení je ochrana osob, které se hazardních her běžně neúčastní, před jejich „všudypřítomností“ ve veřejném prostoru[2].
Stejné stanovisko doplňuje, že zákaz se nevztahuje pouze na klasickou reklamu, ale i na jakékoli formy propagace, které mohou podporovat podnikatelskou činnost provozovatele. Při posouzení je třeba sledovat zejména:
- velikost označení,
- jeho umístění,
- četnost opakování,
- grafické provedení,
- osvětlení,
- celkový účinek na osoby pohybující se v okolí herního prostoru[3].
Právě tento přístup později převzala i soudní praxe. Z hlediska právní jistoty provozovatelů je však problematické, že správní praxe postupně vytvořila výklad, který je sice účelově srozumitelný, avšak v konkrétních případech může vést k velmi přísnému posuzování i těch prvků, které provozovatelé mohou legitimně vnímat jako součást zákonem vyžadovaného označení provozovny. V důsledku toho se odpovědnost provozovatele neodvíjí pouze od textu zákona, ale do značné míry od následného hodnotového posouzení správního orgánu, zda určitý vizuální prvek již nepůsobí příliš výrazně, atraktivně nebo marketingově.
Průlomový rozsudek NSS 6 As 196/2020-32
Na tomto výkladovém napětí mezi povinností označit kasino a zákazem reklamní propagace stojí celá navazující judikatura. Jednotlivá rozhodnutí se přitom postupně posouvají od posuzování nadměrných nápisů na fasádě až k ochranným známkám, světelným označením, navigačním prvkům a reklamním sdělením v okolí herního prostoru.
Zásadním rozhodnutím je rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2.9.2020, sp. zn. 6 As 196/2020 - 32, který představuje základ celé následné judikatury. Nejvyšší správní soud zde posuzoval označení provozovny společnosti GOLD HAPPY DAY a.s., HAPPY DAY holding, která používala několik nápisů „CASINO“ a „CASINO HAPPY DAY“ rozmístěných na budově.
Provozovatel argumentoval tím, že zákon ukládá kasino označit a současně nikde nestanoví maximální počet označení. NSS tento argument odmítl. Za rozhodující nepovažoval samotný text označení, ale jeho faktický dopad na veřejnost. Výslovně uvedl, že: „Nadměrné nápisy umístěné na budově, v níž se nachází provozovna stěžovatelky, viditelné z velké vzdálenosti a směřující do rušné páteřní komunikace ve městě, nepochybně mají za cíl podporu podnikatelské činnosti stěžovatelky a jen stěží si lze představit, že by plnily jinou funkci než právě funkci prezentační, propagační.“
Právě zde se objevuje základní princip následné rozhodovací praxe: Ne každé označení je automaticky přípustným označením kasina a současně ne každé označení je automaticky nepřípustným označením kasina. Rozhodující je jeho skutečný reklamní účinek.
Absolutní zákaz reklamy a rozsudek NSS 3 As 367/2020-36
Na výše uvedené závěry navázal NSS v rozsudku ze dne 11.4.2023, sp. zn. 3 As 367/2020 – 36. Toto rozhodnutí je mimořádně významné především tím, že soud zde formuloval tezi o prakticky „absolutním zákazu reklamy“ na budově, v níž se nachází herní prostor.
Soud zdůraznil, že (i) účelem § 68 odst. 2 není přivádění zákazníků, (ii) účelem není soutěž s konkurencí, (iii) a účelem ani není budování značky provozovatele. Naopak jde pouze o informování veřejnosti, že se jedná o kasino a že vstupuje do prostoru spojeného s riziky hazardních her.
NSS současně uvedl, že přípustné označení by mělo být:
- střídmé,
- přiměřené,
- umístěné na vstupních dveřích nebo v jejich bezprostřední blízkosti,
- bez výrazného reklamního efektu.
Tento závěr se následně stal nosným argumentem většiny dalších rozhodnutí. Právě zde je však patrný problematický posun celé judikatury. Teze o téměř absolutním zákazu reklamy fakticky vede k tomu, že povinnost viditelného označení kasina je vykládána mimořádně úzce, zatímco zákaz reklamy mimořádně široce. Praktickým výsledkem je stav, kdy provozovatel sice musí kasino označit, avšak jakýkoli prvek přesahující zcela minimální, střídmé a nenápadné označení dveří může být následně vyhodnocen jako zakázaná propagace.
Loga, ochranné známky a obchodní firmy
Jedním z nejspornějších okruhů je problematika log a ochranných známek provozovatelů. Generální ředitelství cel ve svém stanovisku výslovně uvedlo, že logo je zpravidla ochrannou známkou a slouží k propagaci podnikatelské činnosti, takže může představovat reklamu ve smyslu zákona o hazardních hrách[4].
Stejně přísný přístup následně zaujal NSS v rozsudku ze dne 9.10.2025, sp. zn. 22 As 65/2025-52, který posuzoval používání označení „SYNOTtip CLUB“ a symbolu „PLAY“. Soud dospěl k závěru, že ochranné známky umístěné na budovách kasin plnily propagační funkci a překračovaly rámec pouhého informování veřejnosti o existenci herního prostoru. V tomto kontextu soud zdůraznil, že i ochranná známka může být reklamou, pokud je použita způsobem, který je způsobilý přitahovat pozornost veřejnosti a podporovat návštěvnost herního prostoru.
Důležitým závěrem tak bylo, že ani ochranná známka ani obchodní firma provozovatele nejsou automaticky chráněny před aplikací § 66 odst. 1 ZHH. Rozhodující je vždy jejich reklamní účinek.
Světelné nápisy a dominantní označení
Dalším logickým krokem judikatury bylo posuzování světelných označení. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17.6.2025, sp. zn. 31 Af 13/2024 - 36 řešil známý světelný nápis „CASINO ADMIRAL“ umístěný na konstrukci převyšující střechu budovy. Provozovatel namítal, že jde pouze o název kasina a plnění zákonné povinnosti. Krajský soud však uzavřel, že:
- označení bylo viditelné na značnou vzdálenost,
- svou velikostí a umístěním dominovalo okolí,
- přitahovalo pozornost veřejnosti,
- plnilo marketingovou funkci.
Za těchto okolností již dle Krajského soudu v Brně nešlo o označení provozovny, ale o zakázanou reklamu.
Reklama uvnitř budovy
Zákaz reklamy se nevztahuje pouze na fasádu. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4.12.2024, sp. zn. 8 Af 11/2024 - 46 řešil situaci, kdy byly billboardy, loga a navigační prvky umístěny ve vestibulu stanice metra Můstek. Provozovatel namítal, že vestibul metra představuje součást dráhy a nikoliv budovy, v níž se nachází kasino. Soud tuto argumentaci odmítl. Dospěl k závěru, že veřejně přístupná část objektu, v níž se herní prostor nachází, podléhá stejnému režimu jako fasáda budovy. Billboardy, loga a navigační prvky proto vyhodnotil jako zakázanou propagaci.
Reklama v okolí herního prostoru
Zajímavý vývoj přinesl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6.1.2026, sp. zn. 59 A 33/2025 – 39. V tomto případě již reklamní prvky nebyly umístěny přímo na budově, ale na parkovišti obchodního centra. Šlo o (i) reklamní plachty, (ii) loga, (iii) šipky a (iv) reklamní tabule na lampách veřejného osvětlení.
Soud zde zdůraznil, že pojem „bezprostřední blízkost“ nelze vykládat čistě podle počtu metrů. Rozhodující je zejména funkční propojení s herním prostorem a schopnost působit na osoby pohybující se v okolí. Tento rozsudek současně naznačuje další zpřísnění rozhodovací praxe, neboť za potenciálně problematické mohou být považovány i reklamní či navigační prvky, které se již nenacházejí přímo na budově herního prostoru, ale pouze v jejím širším funkčním okolí.
Sankční odpovědnost provozovatelů
Ačkoli lze problematiku označování budov na první pohled považovat za otázku marketingu, správní praxe ukazuje, že jde o oblast s nezanedbatelnými ekonomickými dopady. Porušení § 66 ZHH zakládá odpovědnost za přestupek podle § 123 ZHH[5].
Z rozhodovací praxe vyplývá, že za problematické mohou být považovány jak opakované názvy kasin, tak světelné nápisy, loga, ochranné známky, navigační prvky, reklamní tabule, reklamní plachty či směrové systémy.
Výše pokut potvrzených soudy pak dosahovala výše od 25.000,- Kč[6] až po 1.000.000,- Kč[7]. Zároveň je patrné, že reklamní delikty nejsou správními orgány vnímány jako formální pochybení při označení provozovny, ale jako zásah do jednoho ze základních regulatorních cílů zákona, kterým je omezení dostupnosti a viditelnosti hazardních her ve veřejném prostoru.[8]
Praktické dopady pro provozovatele
Z dosavadní judikatury lze dovodit, že za nejbezpečnější variantu lze považovat:
- jedno střídmé označení obsahující slovo „kasino“,
- umístění na vstupních dveřích nebo bezprostředně vedle nich,
- minimální používání log a ochranných známek,
- vyhýbání se světelným poutačům,
- obezřetnost při používání navigačních systémů v multifunkčních budovách,
- individuální posouzení reklamních prvků v okolí provozovny[9].
Z pohledu provozovatelů hazardních her je současný vývoj rozhodovací praxe mimořádně přísný a v řadě ohledů problematický. Z analyzovaných rozhodnutí vyplývá, že správní orgány a následně i správní soudy hodnotí označení herních prostor velmi důsledně a za určitých okolností dovozují reklamní charakter i u prvků, které mohou být provozovatelem zcela legitimně vnímány jako běžné označení provozovny, součást jeho obchodní identity nebo praktický navigační prvek pro veřejnost. Provozovatelé tak již nemohou vycházet pouze z doslovného znění § 66 a § 68 zákona o hazardních hrách, ale musí předvídat i značně restriktivní výklad, který v této oblasti rozhodovací praxi zavádí. V kombinaci s aktivním výkonem dozoru ze strany orgánů Celní správy to ve výsledku vede k situaci, kdy i zdánlivě marginální úpravy fasády, loga, světelného označení či navigačních prvků mohou představovat významné sankční riziko. Takový stav však neprospívá právní jistotě a fakticky staví provozovatele do velmi obtížné pozice: zákon po nich vyžaduje viditelné označení kasina, avšak judikaturní výklad současně podstatně omezuje, jak má takové označení vypadat, aby nebylo sankcionováno.
Závěr
Za posledních několik let lze sledovat jednoznačný trend směřující k velmi restriktivnímu výkladu § 66 zákona o hazardních hrách. Zatímco zákonodárce formuloval zákaz reklamy relativně stručně, správní orgány a následně i správní soudy mu postupně přiznaly mimořádně široký obsah. Je otázkou, zda se tento vývoj již nedostává do nežádoucí polohy, v níž je ochrana veřejnosti před hazardem prosazována způsobem, který výrazně omezuje prostor provozovatelů pro zákonné, předvídatelné a prakticky použitelné označení kasina.
Současná judikatura již neposuzuje pouze klasickou reklamu v tradičním slova smyslu. Za zakázanou propagaci mohou být považovány také světelné nápisy, ochranné známky, loga, opakované názvy provozoven, navigační systémy či reklamní prvky umístěné ve společných prostorách budov nebo jejich bezprostředním okolí.
Lze proto uzavřít, že současná rozhodovací praxe směřuje k modelu, v němž je přípustné pouze takové označení herního prostoru, které plní nezbytnou informační funkci podle § 68 odst. 2 zákona o hazardních hrách a současně nevykazuje reklamní či propagační charakter. Jakékoliv další prvky způsobilé upoutat pozornost veřejnosti, posílit povědomí o provozovateli nebo zvýšit atraktivitu herního prostoru jsou správními orgány i soudy posuzovány velmi přísně. V důsledku toho se právě oblast označování kasin a reklamních sdělení stala jednou z nejvýznamnějších sankčních oblastí dozoru vykonávaného Celní správou.
Legitimní cíl regulace hazardních her tím samozřejmě není zpochybněn. Ochrana veřejnosti, prevence patologického hráčství a omezení agresivní propagace hazardu jsou bezpochyby významné veřejné zájmy. Jejich prosazování by však nemělo vést k tomu, že zákonná povinnost viditelného označení kasina bude v praxi redukována na sankčně rizikovou formalitu, jejíž konkrétní podoba je pro provozovatele jen obtížně předvídatelná. Právě v tomto směru se aktuální judikatura posouvá příliš daleko.

Mgr. Jan Mučka,
[1] Viz např. rozsudek NSS ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. 6 As 196/2020, nebo rozsudek NSS ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. 3 As 367/2020
[2] Viz Stanovisko k některým otázkám souvisejícím s regulací reklamy dle zákona o hazardních hrách ze dne 4. 1. 2019, dostupné zde
[3] Tamtéž
[4] Viz Stanovisko k některým otázkám souvisejícím s regulací reklamy dle zákona o hazardních hrách ze dne 4. 1. 2019, dostupné zde
[5] Viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. 6 As 196/2020 - 32
[6] Tamtéž a dále rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. 31 Af 13/2024 – 36 s pokutou ve výši 40.000,- Kč, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2023, sp. zn. 5 Af 36/2020‑ 52 s pokutou ve výši 70.000,- Kč, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6.1. 2026, sp. zn. 59 A 33/2025 – 39 s pokutou ve výši 200.000,- Kč.
[7] rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2025, sp. zn. 22 As 65/2025 - 52
[8] Viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. 6 As 196/2020 – 32 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2025, sp. zn. 22 As 65/2025 - 52
[9] Viz např. rozsudek NSS ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. 3 As 367/2020, rozsudek NSS ze dne 9. 10. 2025, sp. zn. 22 As 65/2025-52, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6. 1. 2026, sp. zn. 59 A 33/2025 – 39 nebo Stanovisko k některým otázkám souvisejícím s regulací reklamy dle zákona o hazardních hrách ze dne 4.1.2019, dostupné zde
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz











