Poslat článek emailem

*) povinné položky
27. 11. 2000
ID: 462upozornění pro uživatele

Rozhodnutí o konečné zprávě o zpeněžování majetku z konkurzní podstaty

Po předložení konečné zprávy o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a nákladů správce je konkursní soud povinen konečnou zprávu a vyúčtování přezkoumat, projednat a rozhodnout o nich dle § 29 odst. 2 a 3 KV

Po předložení konečné zprávy o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a nákladů správce je konkursní soud povinen konečnou zprávu a vyúčtování přezkoumat, projednat a rozhodnout o nich dle § 29 odst. 2 a 3 KV.

Z odůvodnění.

Krajský obchodní soud v Praze usnesením zrušil pro nedostatek majetku postačujícího k úhradě nákladů konkursu konkurs prohlášený na majetek úpadce, rozhodl o tom, že zrušení konkursu je vykonatelné ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, schválil vyúčtování hotových výdajů správce konkursní podstaty ve výši 36 917,60 Kč a jeho odměnu ve výši 25 249,- Kč a vyslovil souhlas s tím, aby zbývající částka konkursní podstaty činící rezervu ve výši 14 695,- Kč byla eventuálně vyplacena na charitativní účely, rozhodl o tom, že záloha ve výši 10 000,- Kč bude poukázána správci konkursní podstaty, uložil správci konkursní podstaty, aby do 30 dnů od právní moci rozhodnutí písemně oznámil, zda uzavřel účetní knihy a sestavil účetní závěrku, a aby ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatil na účet soudu soudní poplatek ve výši 10.625,- Kč.
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že na majetek úpadce byl konkurs prohlášen dne 17. 4. 1998 a správcem konkursní podstaty byl ustaven JUDr. X. Správce podáním ze dne 6. 9. 1999 navrhl zrušení konkursu, neboť učinil závěr, že zbývající majetek úpadce po zaplacení nákladů za podstatou nepostačuje k tomu, aby bylo vydáno rozvrhové usnesení. S tímto závěrem vyslovil souhlas i věřitelský výbor.
Soud tyto skutečnosti ověřil z podání správce a stanoviska věřitelského výboru a konstatoval, že zbývající konkursní podstata po zaplacení nákladů spojených s udržováním a správou podstaty dle ust. § 31 odst. 2 KV nepostačuje k vydání rozvrhového usnesení, že věřitelé ke dni vydání rozhodnutí žádné nové skutečnosti ohledně majetku úpadce neuvedli a že hotové výdaje správce a jeho odměna nebyly dosud uspokojeny.
Soud proto s odkazem na § 44 odst. 1 písm. d) KV rozhodl o zrušení konkursu s tím, že vykonatelnost rozhodnutí odložil, protože shledal správnými údaje o výdajích a odměně správce, rozhodl o nich a poukázal správci na jejich uspokojení zálohu složenou na náklady konkursu, správci uložil splnit povinnost dle ust. § 44 odst. 4 KV a konečně uložil správci zaplatit soudní poplatek odpovídající 1 % ze zpeněžené částky z podstaty, která činila 1 223 242,21 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí se včas odvolal jeden z konkursních věřitelů, jenž uvedl, že se zrušením konkursu nesouhlasí, a požadoval, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolatel požadoval, aby bylo přešetřeno, jakým způsobem bylo naloženo se zbytkem výtěžku zpeněžení konkursní podstaty, jež měl po odpočtu výdajů a odměny správce a rezervy činit 1 146 380,00 Kč, a jak bylo naloženo se zbývajícím majetkem úpadce v původní hodnotě 39 375 842,40 Kč. Vyjádřil rovněž podiv nad výrokem, že "soud souhlasí, aby zbývající částka konkursní podstaty činící rezervu ve výši 14 695,- Kč byla eventuálně vyplacena na charitativní účely". Konečně zdůraznil, že na účet správce konkursní podstaty uhradil dluh vůči úpadci ve výši 45 844,- Kč s úroky z prodlení ve výši 9 092,- Kč a do konkursu přihlásil pohledávku vůči úpadci ve výši 20 150,- Kč, a rád by věděl, jakým způsobem bylo s výtěžkem zpeněžení konkursní podstaty naloženo.
K odvolání se písemně vyjádřil správce konkursní podstaty úpadce. Uvedl, že značné náklady (zejména na úhradě mezd, nájemném, účetních a administrativních pracích) si vyžádalo ukončení činnosti úpadce, který podnikal v šesti samostatných provozovnách na území celé České republiky, měl cca 40 tisíc klientů a roční obrat cca 400 milionů Kč. S vyššími výdaji vždy vyslovil souhlas věřitelský orgán. Pokud jde o zbývající majetek úpadce, jeho valnou část tvořily pohledávky, z nichž převážná část byla z konkursní podstaty pro nedobytnost vyloučena, nepatrná část vymožena a zbytek za úplatu postoupen. Pokud jde o tzv. rezervu, nebude dle správce použita libovolným způsobem, ale měla by být využita při sestavování účetní závěrky a uzavírání účetních knih.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro potvrzení ani pro změnu napadeného usnesení.
Odvolací soud vycházel z toho, že podle ust. § 44 odst. 1 KV zruší soud usnesením konkurs, ve kterém nedošlo k potvrzení nuceného vyrovnání,
a) zjistí-li, že tu nejsou předpoklady pro konkurs,
b) po splnění rozvrhového usnesení,
c) na návrh úpadce, jestliže všichni konkursní věřitelé vyjádřili svůj souhlas na listině s úředně ověřeným podpisem a souhlasil-li s tím správce,
d) zjistí-li, že majetek úpadce nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, přičemž nepřihlíží k nedobytným pohledávkám vyloučeným z podstaty.
Ust. § 44 odst. 1 KV, jež je citováno shora, umožňuje soudu prvního stupně, aby při splnění zákonem stanovených podmínek sám zrušil konkurs, a to podle písmen a), c) a d) dokonce za situace, kdy nedošlo k naplnění účelu a cíle konkursu.
V daném případě soud prvního stupně jak ve výroku napadeného usnesení, tak v jeho odůvodnění uvedl, že konkurs zrušil podle ust. § 44 odst. 1 písm. d) KV, tedy pro nedostatek majetku postačujícího k úhradě nákladů konkursu. S tím je však zcela v rozporu konstatování soudu prvního stupně o výtěžku zpeněžení podstaty a o nákladech konkursu. V odůvodnění napadeného usnesení je uvedeno, že výtěžek zpeněžení konkursní podstaty činil 1 223 242,21 Kč, že soudní poplatek za toto konkursní řízení, který bylo současně uloženo správci zaplatit, činí 10 625,- Kč a že dle vyúčtování hotových výdajů a odměny činily výdaje správce konkursní podstaty 36 917,60 Kč a měla by mu náležet odměna ve výši 25 249,- Kč. Jinými slovy, výtěžek zpeněžení podstaty ve výši cca 1 milion 200 tisíc Kč by neměl postačovat na úhradu nákladů na náklady konkursu v celkové výši cca 74 tisíce Kč.
Již z uvedeného je zřejmé, že napadené usnesení není věcně správné. Nesprávnost napadeného usnesení je však dle názoru odvolacího soudu toliko důsledkem procesního pochybení soudu prvního stupně, který po obdržení konečné zprávy o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce (zpráva byla soudu doručena dne 8. 9. 1999) nepostupoval podle ust. § 29 odst. 2 a 3 KV; konečnou zprávu nepřezkoumal a následně neprojednal a nerozhodl o ní. Právě tento postup totiž slouží k tomu, aby bylo mimo jiné přezkoumáno, jakým způsobem byla konkursní podstata zpeněžena a jak bylo s výtěžkem zpeněžení konkursní podstaty naloženo. Tím ovšem není vyloučeno, že po přezkoumání konečné zprávy bude zjištěno, že k uspokojení věřitelů, jejichž nároky lze uspokojovat až na základě pravomocného rozvrhového usnesení, nepřipadne nic.
Veden názory uvedenými shora shledal odvolací soud odvolání proti napadenému usnesení důvodným a nezbylo mu než podle § 221 OSŘ napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz