Poslat článek emailem

*) povinné položky
12. 4. 2019
ID: 109092upozornění pro uživatele

Určení výše příjmu podnikatele pro výpočet výživného (manžela či manželky)

Zdroj: shutterstock.com

Příjmy dle daňového přiznání a příjmy osobní spotřeby dle peněžního deníku nelze sčítat, neboť by to hrubě zkreslilo, navýšilo, příjmovou stránku podnikatele.

A to pokud jde o určení výživného pro manželku nebo manžela, judikoval Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 3243/18, ze dne 30. 1. 2019. Nepochybně to platí i ohledně určení výživného pro rozvedenou manželku či manžela. Není však jisto, zda závěry ÚS lze vztáhnout na stanovení vyživovací povinnosti pro dítě, neboť v takových případech je jak právní úprava, tak judikatura na povinného výživným přísnější. Vždyť, jde-li o alimentační povinnost vůči dítěti, pak soud musí zkoumat charakter jednotlivých podnikatelských výdajů, jež rodič uplatňuje v přiznání k dani z příjmů, neboť nikoliv každý takový výdaj osoby povinné výživou, který daňové předpisy uznávají jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení příjmů a umožňují rodiči snížit si o něj základ daně, je pro rodiče z hlediska jeho podnikání nezbytný do té míry, že by po něm nebylo možno důvodně požadovat, aby z takto vynaložených prostředků přednostně plnil svou vyživovací povinnost k dítěti.  Prvořadnou povinností rodiče je dostát zákonné vyživovací povinnosti k dětem a teprve zbývajících finančních prostředků je možno použít k rozvoji podnikatelské aktivity. Proto soud může v konkrétních případech připočíst určité částky, jež nelze rodiči uznat jako nutné a nezbytné investice, bez nichž by nebylo možno v podnikání pokračovat, k oficiálně vykazovaným příjmům.

Ústavní soud podrobil v nálezu sp. zn. I. ÚS 3243/18, ze dne 30. 1. 2019, kritice postup, kdy obecný soud sečetl příjmy povinného vykázané v daňovém přiznání i peněžním deníku, čímž došlo k nesprávnému duplicitnímu a současně podstatnému navýšení příjmů, z nichž následně soud usoudil na výši výživného manželky. Příjmy vykázané v peněžním deníku jako osobní spotřeba však nejsou dalším, v daňovém přiznání neuvedeným příjmem. Osobní spotřeba nepochybně nepředstavuje výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, jak má na mysli ust. § 24 zákona o daních z příjmů. Soud však přehlédl, že tyto výdaje (osobní spotřeba dle peněžního deníku) současně nutně musely být v témže daňovém přiznání vykázány, resp. zahrnuty, a to jako příjmy (z podnikání, které se podnikatel posléze rozhodne využít pro vlastní, nepodnikatelské potřeby), tudíž v daňovém přiznání zcela zohledněny. Obecný soud se tak sečtením příjmů plynoucích z příslušných daňových přiznání a příjmů osobní spotřeby dle peněžního deníku (jako záznamu pro účely daňové evidence) dopustil chybného postupu, který měl za následek hrubé zkreslení příjmové situace stěžovatele, a tím i nesprávnou výměru výše výživného, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces.

Terezie Nývltová Vojáčková


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz