9. 11. 2011
ID: 78321

10 otázek pro… Karla Šimku

Zdroj: JUDr. PhDr. Karel Šimka, LL.M., Ph.D.

JUDr. PhDr. Karel Šimka, LL.M., Ph.D. vystudoval právo a politologii na univerzitách v Plzni, Praze a Passau. Po absolutoriu práv v roce 1998 se stal justičním čekatelem a následně roku 2001 soudcem. Působil nejprve na Okresním soudu Praha-západ v oboru civilního práva a exekucí, od roku 2005 je soudcem finančně-správního kolegia Nejvyššího správního soudu. Od roku 1998 externě vyučuje na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. Na této univerzitě v letech 2000 až 2005 působil a od počátku roku 2010 opět působí v různých akademických funkcích. Vyučuje též ústavní právo na vysoké škole CEVRO Institut. Vedle toho přednáší pro odbornou veřejnost zejména v oborech daňového práva a správního soudnictví. V letech 2006 až 2009 byl členem oborové rady Grantové agentury Akademie věd České republiky pro oblast sociálních a ekonomických věd.

 

Deset slov o sobě?
Matkou pokroku je zvědavost a jeho otcem lenost. Jsem zvědavý a líný. Pokrokář. 13 slov; taky jsem ukecaný.

Jiná země pro výkon advokacie, výkon povolání?
Jinam se mi nechce. Česká republika je dnes skvělé místo pro právníka. Systém tu není usazen, a tak se dá řada věcí – alespoň v mém oboru, ve veřejném právu – dělat nově a možná někdy i lépe než v rutinně fungujících zemích západní Evropy. A je tu rozrůstající se vrstva moderně myslících právníků, zejména v byznysu, ale čím dál více i v justici, některých správních orgánech a neziskové sféře, se kterými je radost se stýkat a potýkat.

Kdybyste nebyl právníkem, čím byste byl?
Glaciologem, klimatologem, stavitelem lanovek, jaderným inženýrem, geografem, válečným plánovačem, správcem kolonií… Nějak bych se uživil.

Nevýhody vašeho povolání?
Je sedavé, to je jediná nevýhoda. Jinak samá pozitiva a sociální jistoty… Ale teď vážně: Být soudcem NSS znamená zabývat se mnoha oblastmi lidské činnosti, zdaleka ne jen právem v úzkém slova smyslu. Řešíme ekologii, finance, politiku (v azylech či ve volebním nebo stranickém soudnictví), dopravu, energetiku, telekomunikace, vysoké školství, urbanismus… Nutí mě to zůstat neustále ve střehu, řešit komplexní problémy a mít odvahu k nim zaujmout jednoznačný názor. Ta práce vlastně nemá chybu.

Nejemotivnější kauza?
Bylo jich více a přijdou další podobné. Emotivní jsou pro mě kauzy, v nichž se hodnoty, které zastávám, střetávají s těmi, které z duše nesnáším. Takže hlavně kauzy střetu svobody jednotlivce se škodlivou státní regulací.

Která osobnost symbolizuje spravedlnost?
Pro mě zejména někteří soudci prvního Ústavního soudu, Zdeněk Kessler, Antonín Procházka, Vojtěch Cepl. Oni cítili, že spravedlnost v postkomunismu může přinést jen co největší návrat (majetkoprávní, hodnotový aj.) před rok 1948, či ještě lépe před rok 1938. Myslím, že odmítali komunismus  chápat jako svého druhu živelní pohromu, po které se prostě nově rozdají karty a všichni zapomeneme, co se tu 41 let odehrávalo; věděli, že se jednalo o politickou a hodnotovou deviaci, stejně zvrhlou a nebezpečnou jako nacismus, a že jí je třeba říci důsledné NE ve všech ohledech a co možná nejvíce restituovat stav před jejím příchodem.

Kdo na Vás měl ve Vašem profesním životě největší vliv?
Jednoznačně Josef Baxa, nynější předseda NSS. Učil nás na fakultě (v polovině 90. let) a dost se vymykal tehdejší nepříliš pozitivní představě studentů práv o soudcích. I díky tomu, že existoval, jsem přestal na justici hledět skrz prsty a nakonec dal přednost jí, i když jsem měl velmi zajímavou nabídku z advokacie. Nu a nakonec jsem se stal jedním ze soudců jeho soudu. A další významná osobnost, která mi po odborné i lidské stránce dala opravdu hodně, je profesor Miroslav Novák, jeden z nestorů české politologie po roce 1989.

Nejméně přehledný předpis – a proč?
Jejda, těch je. Začnu u nás doma torzovitým, zmateným a nebojím se říci komunistickým občanským zákoníkem. Řada novelizací po roce 1989 na tom nic podstatného nezměnila, neboť i nadále je klíčovou normou tohoto zákoníku třeba institut absolutní neplatnosti. Ten neustále někoho chrání i proti jeho vůli a nechává řadu lidí v nejistotě, zda kontrakty, které uzavřeli, vůbec platí. To nejhorší, co dnes ničí přehlednost právního řádu, ovšem přichází „zvenčí“ (i když za to mohou i naše vlády, které pro dané předpisy v Radě EU hlasují a málo se jim brání), a to jsou předpisy sekundárního práva EU a naše domácí zákony, které je implementují.

Proč jste se rozhodl stát se právníkem? A co byste poradil lidem, kteří by rádi vstoupili do právních vod.
Prvotně z důvodů pragmatických. Vždy mě zajímala politika (a hodně ovlivnila revoluce roku 1989), a tak jsem se zamiloval do politologie a začal ji studovat. Brzy jsem ale začal cítit, že uživit se solidně jen jí nebude jednoduché. Tak jsem přidal práva, i když s obavou, že mě nebudou bavit. A dopadlo to tak trochu naopak – dělám nyní hlavně právo, které mě moc baví, a znalosti o fungování politiky mi v tomto oboru, který s ní úzce souvisí, velmi pomáhají. A radit potenciálním právníkům? To si netroufám, jsa v oboru stále ještě vcelku „cucákem“.

Jak si vyčistit hlavu?
Můj recept je číst i jiné odborné knihy než o právu a příbuzných disciplínách; kupříkladu o fyzice a jiných přírodních vědách. A provozovat zábavné aktivity jako lézt po horách nebo jezdit freeride. Život má být pestrý a občas trošičku o hubu.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz