Nařízení ze dne 9.4.1943 o některých nových úpravách v oboru náhrad služebních výloh ve veřejné službě

12.4.1943 | Sbírka:  95/1943 Sb. | Částka:  46/1943ASPI

Vztahy

Nadřazené: 53/1942 Sb., 51/1942 Sb.
Aktivní derogace: 57/1942 Sb., 56/1942 Sb., 54/1942 Sb., 52/1942 Sb.
Pasivní derogace: 234/1949 Sb.
95/1943 Sb.
Nařízení
všech členů vlády
ze dne 9. dubna 1943
o některých nových úpravách v oboru náhrad služebních výloh ve veřejné službě.
Podle §§ 7, 11, 12, 15 a § 18, odst. 1 vládního nařízení ze dne 15. ledna 1942, č. 51 Sb., o náhradách cestovních výloh ve veřejné službě (N. C.), jakož i § 14, odst. 1 vládního nařízení ze dne 15. ledna 1942, č. 53 Sb., o náhradách stěhovacích výloh ve veřejné službě (N. St.), nařizují všichni členové vlády:
Čl.I.
Vládní nařízení ze dne 15. ledna 1942, č. 52 Sb., jímž se provádí vládní nařízení ze dne 15. ledna 1942, č. 51 Sb., o náhradách cestovních výloh ve veřejné službě (prováděcí nařízení o cestovních výlohách - P. C.), se mění a doplňuje takto:
1. Čl. 8 zní:
"Čl. 8.
Úspornost při služebních cestách.
(1) Úředník a úřad, který cestovní plán schvaluje, jsou povinni dbáti toho, aby služební cesty byly omezeny na čas nezbytně nutný pro provedení služebního výkonu. Jen v tomto rozsahu má úředník nárok na náhradu cestovních výloh. Více služebních cest do téhož kraje, jež mohou býti časově spojeny, je co možná spojovati.
(2) Možností docíliti časové úspory dopravou vzduchem je využíti."
2. Čl. 9, odst. 2 jest doplniti touto větou:
"Tento může toto zmocnění přenésti na přímo podřízené úřady."
3. Čl. 11, odst. 2 zní:
"(2) Úřední jednání třeba upraviti tak, aby neděle a svátky nezasahovaly do služebních cest. Představený, který nařizuje služební cestu, určí, zda úředník má cestovati o nedělích a svátcích nebo v noci."
4. Čl. 12 zní:
"Čl. 12.
Další a zpáteční cesta.
(1) Po skončeném služebním výkonu má úředník ještě téhož dne jeti dále nebo se vrátiti, může-li to býti od něho podle povahy případu žádáno.
(2) Je-li služební cesta za účelem přenocování přerušena, platí pro další cestu (zpáteční cestu) ustanovení čl. 10."
5. Čl. 13, odst. 4 zní:
"(4) Přerušil-li úředník cestu za účelem přenocování, ačkoliv nebyly dány předpoklady odstavců 1 až 3, může mu býti vyplaceno nocležné jen ve zvláštních případech."
6. Čl. 15, odst. 1, písm. c), druhá věta zní:
"Při služebních výkonech v obci svého bydliště dostane úředník na dovolené, jenž svou dovolenou přeruší služební cestou, náhradu cestovních výloh za cestu z místa dovolené do služebního sídla a zpět. Za pobyt v obci bydliště (čl. 4) poskytne se pouze stravné, nikoliv též nocležné (čl. 28, odst. 1). Je-li místo dovolené zároveň místem jednání, jest platiti pouze stravné a nocležné za dobu provádění služebního výkonu."
7. Čl. 17 zní:
"Čl. 17.
Pojem jízdních výloh.
(1) K výlohám za dopravu úředníka se počítají výdaje
a) za jízdenku (včetně vyšších výdajů za vlaky s příplatkem nebo za letecký lístek),
b) za místenku,
c) za použití lůžkového vozu nebo lodní kabiny, avšak nejvýše za třídu, za kterou se hradí výlohy podle § 6, odst. 1, písm. a) N. C.
(2) Možností dosáhnouti jízdních slev jest využíti."
8. Čl. 19 zní:
"Čl. 19.
Směr cesty a oklika.
(1) Jízdní výlohy jest hraditi zpravidla tak, jak úředník cestu vykonal. Úředník jest povinen voliti tu cestu, která je účelná nebo odpovídá dopravním zvyklostem.
(2) Vykonal-li úředník cestu oklikou, jest hraditi vzniklé jízdní výlohy jen do výše jízdních výloh pro cestu účelnou nebo odpovídající dopravním zvyklostem a také v tomto případě vždy jen za případně zaplacenou nižší vozovou třídu."
9. V čl. 20, odst. 1 škrtá se druhá věta.
10. Čl. 21 zní:
"Čl. 21.
Výlohy za zavazadla.
Výlohy úředníka za dopravu nutného osobního zavazadla hradí se zvláště. Náklad za odeslání nutného osobního zavazadla, které není s sebou vzato na cestu, nahradí se jako vedlejší výdaje (čl. 29).
11. Čl. 22, odst. 2 zní:
"(2) Ústřední úřad může k úhradě vyšších výdajů v místě zkoušky nebo v místě školení povoliti vedle stanovené náhrady jízdních výloh také příplatky až do výše stravného a nocležného přináležejícího při služebních cestách. Toto zmocnění může přenésti na přímo podřízené úřady."
12. Čl. 25, odst. 2 se doplňuje touto větou:
"Při použití motorových vozidel mohou býti vzdálenosti za jízdy po zemi odečteny na měřiči kilometrů."
13. Čl. 26, odst. 2 zní:
"(2) Úředníku mají býti vyšší výlohy za jeho dopravu a dopravu zavazadla při příchodu a odchodu jinými než danými veřejnými dopravními prostředky o pravidelných spojích nahrazeny jen tehdy, bylo-li jejich použití ze zvláštních důvodů nutné."
14. Čl. 29 zní:
"Čl. 29.
Pojem vedlejších výloh.
Výlohy úředníka za odeslání nutného osobního zavazadla, které neveze s sebou a za dopravu nebo odeslání spisů, map, nářadí atd., jichž potřebuje k provedení služebního výkonu, hradí se zvláště. K vedlejším výlohám patří také jiné nutné výdaje, jako na př. za objednání pokoje, za objednání lůžkových lístků za pojištění zavazadel, za služebně nutné použití dopravních prostředků bez pravidelných spojů v místě jednání, za úschovu zavazadel, za vstupné na výstavy, za vstupenky a pozvánky na zasedání a shromáždění, jestliže návštěva nebo účast byla služebně nařízena, za pasové poplatky, za poplatky poštovní, telegrafní a telefonní, jež úředníku vznikly provedením služebního výkonu. Naproti tomu k vedlejším výlohám nepatří náhrada za opotřebování šatstva a kufrů, lázeňská taxa, výlohy za cestovní výstroj, za šatny, denní časopisy, zpropitné atd."
Čl.II.
Vládní nařízení ze dne 15. ledna 1942, č. 54 Sb., jímž se provádí vládní nařízení ze dne 15. ledna 1942, č. 53 Sb., o náhradách stěhovacích výloh ve veřejné službě (prováděcí nařízení o stěhovacích výlohách - P. N. St.) se mění a doplňuje takto:
1. Čl. 25 zní:
"Čl. 25.
Odlučné při přeložení, ustanovení a příkazu ku přestěhování.
(1) Odlučné podle § 11 N. St. může býti poskytnuto:
a) úředníkům na systemisovaných služebních místech i mimo systemisovaná služební místa, jestliže byli ze služebních důvodů přeloženi na jiné služební místo nebo se musí přestěhovati na služební příkaz,
b) úředníkům na dovolené s čekatelným a úředníkům ve výslužbě, jakož i osobám, jež dosud nejsou úředníky, jsou-li zařaděni na systemisovaná služební místa,
c) úředníkům na dovolené s čekatelným a úředníkům ve výslužbě, jakož i osobám, které dosud nejsou úředníky, jsou-li používáni jako úředníci, kteří nejsou zařaděni na systemisovaná služební místa a bylo-li jejich přestěhování služebně nařízeno (čl. 5),
d) úředníkům v přípravné službě nebo přijatým na zkoušku, jakož i ostatním pod písm. a) až c) neuvedeným úředníkům, kteří nejsou zařaděni na systemisovaná služební místa, jestliže byli přeloženi ze služebních důvodů do jiného služebního místa nebo se musili přestěhovati na služební příkaz, zejména též při povolání ke službě.
(2) Předpokladem pro povolení odlučného jest, že úředníci v okamžiku přeložení, ustanovení (zařadění) nebo příkazu k přestěhování, byli ženatí nebo postavení na roveň ženatým a
a) že, měli-li vlastní domácnost (čl. 8), nemohou si tuto pro nedostatek bytů v novém služebním místě zaříditi, nebo
b) neměli-li vlastní domácnost, že vzhledem k těžkostem při bytovém umístění nemohou si v novém služebním místě založiti vlastní domácnost anebo bydleti se svou rodinou pohromadě.
(3) Na odlučné není právního nároku.
(4) Ustanovení o náhradách při přechodném přidělení (nařízení o náhradách při přechodném přidělení - P. P.) je použíti obdobně; sazby náhrad při přechodném přidělení jsou však při povolování odlučného sazbami nejvyššími.
(5) Nejsou-li splněny předpoklady odstavce 2, protože úředníci nejsou ženatí nebo nemohou býti postaveni na roveň ženatým úředníkům, a nemůže-li jim býti v důsledku toho placeno odlučné, může býti svobodným úředníkům, kteří měli v dosavadním služebním místě vlastní domácnost (čl. 8), poskytnuta místo odlučného náhrada nutných hotových výdajů za ponechání dosavadního bytu nebo uskladnění nábytku v mezích denního odškodného pro svobodné úředníky. Při denním návratu do dosavadního služebního místa nebo skutečného bydliště jest obdobně použíti § 3 P. P.
(6) Odlučné smí býti poskytnuto až do výše denního cestovného pouze za prvých 7 dnů odloučení od domácnosti. Tato lhůta nesmí býti prodloužena.
(7) Jestliže byli úředníci až po přeložení nebo do příkazu ku přestěhování do nového služebního místa v tomto místě přechodně přiděleni, nepočíná z důvodu tohoto přeložení nebo příkazu ku přestěhování znovu sedmidenní lhůta (odstavec 6).
(8) Povinností úředníků jest, aby se neustále usilovně snažili opatřiti si vlastní byt v novém služebním místě. Představený má při tom úředníky podporovati a bdíti nad tím, aby použili každé naskytnuvší se příležitosti k získání bytu. Přestěhování nesmí býti oddalováno přemrštěnými požadavky na byt nebo z jiných osobních důvodů anebo úpravou již volného bytu. Byl-li odmítnut byt, který jest míti za přiměřený služebnímu postavení úředníka a jeho služebnímu příjmu, jest zastaviti výplatu odlučného počínajíc dnem, kdy by se byl mohl úředník do bytu nastěhovati.
(9) Odlučné je žádati písemně. V žádosti je uvésti bližší okolnosti, které brání zřízení domácnosti nebo společnému bydlení s rodinou v novém služebním místě. Zvláště jest uvésti, jaké kroky úředník podnikl, aby získal byt a jaký výsledek měla jeho dosavadní námaha. Ve sdělování těchto údajů je pokračovati. Odlučné smí býti poskytnuto ode dne nástupu služby v novém služebním místě, v případě však, že za tento den se úředníku dostává náhrady cestovních výloh nebo podobné náhrady, od následujícího dne - až včetně dne, který předchází naložení stěhovacích předmětů v dosavadním bydlišti. Byl-li nový byt pronajat již dříve, končí výplata odlučného uplynutím dne před počátkem nájemního poměru.
(10) Odlučné může býti povoleno úřadem přímo podřízeným ústřednímu úřadu v obdobích nejvýše vždy 12 měsíců. Od okamžiku, který určí ministr financí, vyžaduje povolení na úhrnnou dobu delší 12 měsíců souhlasu ústředního úřadu; k žádosti o prodloužení lhůty jest připojiti všechny písemnosti, týkající se opatření bytu pro úředníka."
2. Čl. 26, odst. 1 a 2 znějí:
"(1) Úředníkům na dovolené s čekatelným a úředníkům ve výslužbě, jakož i osobám, které nejsou úředníky, pokud jsou používáni jako úředníci mimo své bydliště, může býti povoleno odlučné při obdobném použití čl. 25 i tehdy, nebylo-li přestěhování ještě nařízeno.
(2) Odlučné může býti povoleno úřadem přímo podřízeným ústřednímu úřadu v obdobích nejvýše vždy 12 měsíců. Od okamžiku, který určí ministr financí, vyžaduje povolení na úhrnnou dobu delší 12 měsíců souhlasu ústředního úřadu; v žádosti o prodloužení lhůty jest uvésti okolnosti, jež brání tomu, aby byl dán příkaz ku přestěhování podle čl. 5, odst. 1."
Čl.III.
Vládní nařízení ze dne 15. ledna 1942, č. 56 Sb., o náhradách za používání motorových vozidel při výkonu veřejné služby (M. V.) se mění a doplňuje takto:
1. § 17, odst. 3 zní:
"(3) Za pořizovací cenu vlastního motorového vozidla je pokládati ceníkovou cenu seriově vybaveného motorového vozidla. Náklady za předměty zvláštní výbavy, převozu, úředního připuštění a označení poznávací značkou nelze k ceně připočítati."
2. § 12, odst. 5 se doplňuje touto větou:
"Ústřední úřad může na úřady přímo podřízené přenésti oprávnění uznati, že vlastní motorové vozidlo bylo opatřeno nebo je drženo z podnětu představeného úřadu nebo v převážném zájmu služby."
Čl.IV.
Vládní nařízení ze dne 15. ledna 1942, č. 57 Sb., o řízení ve věcech náhrad služebních výloh ve veřejné službě (Ř. Ú.) se mění a doplňuje takto:
1. § 4, odst. 1, druhá věta zní:
"Zaměstnanec je za správnost údajů v účtu zodpovědným a je povinen účet podepsati; podpisem stvrzuje, že údaje v účtu učinil podle nejlepšího svědomí s plným vědomím své odpovědnosti."
2. § 7 zní:
"§ 7.
Upravující a rozhodující místo (příslušnost k upravení a k rozhodování).
(1) Upravujícím a rozhodujícím místem je osobní úřad zaměstnancův (úřad nebo orgán, který vykonává funkci osobního úřadu), pokud ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí neurčí jako upravující místo nebo jako rozhodující místo jiný úřad (orgán).
(2) Ústřednímu úřadu v dohodě s ministerstvem financí přísluší rozhodnouti, kdy a pokud lze poskytnouti náhradu služebních výloh za zvláštních okolností nebo v případech hodných zvláštního zřetele."
3. § 12 zní:
"§ 12.
Poukazující místo.
Poukazujícím místem je ve všech případech úřad (orgán), který zaměstnanci poukazuje služební platy, pokud ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí neurčí jiný úřad (orgán) jako poukazující místo; jdou-li náhrady služebních výloh na účet soukromých stran, služební úřad zaměstnancův."
4. § 13, odst. 2 zní:
"(2) Náhrady stěhovacích výloh, odlučné a náhrady při přechodném přidělení jdou na vrub odvětví správy, ke kterému zaměstnanec byl převeden, přeložen nebo přechodně přidělen, a to i pokud jde o cesty nebo přestěhování zpět po skončení přechodného přidělení."
Čl.V.
(1) Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1943. Ustanovení čl. I neplatí pro služební cesty, které byly nastoupeny před 1. lednem 1943 a v tento den nebo později byly skončeny.
(2) Případy náhrad služebních výloh před vydáním tohoto nařízení vzniklé a do téže doby příslušným úřadem podle dřívějších předpisů rozhodnuté jest považovati za pravoplatně ukončené; zaměstnancům je však ponecháno na vůli, aby dodatečně uplatňovali účtem podaným nejdéle do konce července 1943 přiznání případného doplňku náhrad vyplývajícího ze změny dosavadních předpisů.
(3) Toto nařízení provedou všichni členové vlády.
Předseda vlády a ministr spravedlnosti:
Dr. Krejčí v. r.
Ministr vnitra:
Bienert v. r.
Ministr hospodářství a práce:
Dr. Bertsch v. r.
Ministr školství:
V zastoupení ministra:
Dr. Heckel v. r.
Ministr lidové osvěty:
V zastoupení ministra:
Kraus v. r.
Ministr zemědělství a lesnictví:
Hrubý v. r.
Ministr dopravy a techniky:
Dr. Kamenický v. r.
Ministr financí:
Dr. Kalfus v. r.