Zákon ze dne 18.3.1921, kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou

31.3.1921 | Sbírka:  120/1921 Sb. | Částka:  29/1921ASPI

Vztahy

Aktivní derogace: 530/1919 Sb.
Pasivní derogace: 64/1950 Sb., 130/1947 Sb., 279/1936 Sb., 476/1921 Sb.
120/1921 Sb.
Zákon
ze dne 18. března 1921,
kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou.
Změna: 476/1921 Sb.
Změna: 279/1936 Sb.
Změna: 130/1947 Sb.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Rodinám občanů, podléhajících branné povinnosti ve smyslu ustanovení branného zákona ze dne 19. března 1920, čís. 193 Sb. z. a n., kteří v československé branné moci mimo případ mobilisace:
1. konají presenční službu vojenskou nebo vykonávají v době přechodné činnou nebo další činnou službu vojenskou podle § 61 branného zákona,
2. jsou povoláni k výjimečné činné službě vojenské podle § 27 branného zákona,
3. jsou povoláni k vojenskému výcviku podle § 20 a § 62, odst. 2., nebo ke cvičení ve zbrani podle § 22 zákona branného, pokud nenáležejí k vojenskému stavu z povolání,
poskytuje se státní vyživovací příspěvek podle dalších ustanovení tohoto zákona.
§ 2.
Za členy rodiny ve smyslu § 1 pokládají se osoby, které mají podle ustanovení všeobecného občanského zákona proti povolanému nárok na alimenty.
§ 3.
Nárok na vyživovací příspěvek nepřísluší manželce osob uvedených v § 1, č. 1 tohoto zákona, byl-li sňatek uzavřen bez povolení potřebného podle § 36 branného zákona.
§ 4.
Nárok na vyživovací příspěvek přísluší členům rodiny k vojenské službě povolaného jen tehdy, byli-li v době, kdy povolaný nastoupil službu vojenskou, nemajetní, k výdělku nezpůsobilí a byla-li jejich výživa podstatně závislá na pracovním příjmu povolaného a povoláním tím je ohrožena. Za stejných jinak podmínek, a prokáží-li potvrzením obecního úřadu, že neberou jiné podpory z veřejných prostředků, mají nárok na tento příspěvek i členové rodiny k vojenské službě povolaného, který v době, kdy nastoupil vojenskou službu, beze své viny byl bez zaměstnání.
§ 5.
Ustanovení §§ 3 až 9 zákona ze dne 23. září 1919, čís. 530 Sb. z. a n., a § 40 zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n., platí obdobně i ve příčině tohoto příspěvku.
§ 6.
Zákon ze dne 21. července 1908, čís. 141 ř. z., o státním vyživovacím příspěvku příslušníkům osob, které byly povolány ke cvičení ve zbrani, pokud se týče k vojenskému výcviku, a ustanovení § 1, čís. 1., zákona ze dne 23. září 1919, čís. 530 Sb. z. a n., o státním příspěvku vyživovacím, pokud se jím nepřiznává nárok na vyživovací příspěvek příslušníkům osob, konajících zákonnou službu presenční, se zrušují.
§ 7.
Zákon má účinnost od 1. ledna 1921 a pozbude účinnosti přijetím příští jednotné zákonné úpravy vyživovacího příspěvku.
Provede jej ministr vnitra ve shodě se zúčastněnými ministry.
T. G. Masaryk v. r.
Černý v. r.