Nařízení ze dne 7.3.1950 o přestupech mezi veřejným pensijním zaopatřením a národním (veřejnoprávním) důchodovým pojištěním a o přestupech ve veřejném pensijním zaopatření

23.3.1950 | Sbírka:  30/1950 Sb. | Částka:  12/1950ASPI

Vztahy

Nadřazené: 99/1948 Sb., 70/1948 Sb.
Pasivní derogace: 55/1956 Sb.
30/1950 Sb.
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 7. března 1950
o přestupech mezi veřejným pensijním zaopatřením a národním (veřejnoprávním) důchodovým pojištěním o přestupech ve veřejném pensijním zaopatření.
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 7 odst. 3 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění (dále jen "zákon"), a podle čl. V zákona č. 70/1948 Sb., o sjednocení některých předpisů ve veřejnoprávním sociálním pojištění:
§ 1
Rozsah
(1) Toto nařízení upravuje nároky osob,
a) které byly pojištěny podle předpisů o národním důchodovém pojištění (bývalém veřejnoprávním důchodovém pojištění) a které se staly veřejnými zaměstnanci (§ 7 odst. 1 a 2 zákona);
b) jejichž nároky z veřejného pensijního zaopatření zanikly jinak než smrtí nebo vyplacením odbytného (odstupného);
c) které po přestupu mezi dvěma zaměstnavateli zůstaly veřejnými zaměstnanci, vznikl-li jim nárok na důchod podle předpisů o národním důchodovém pojištění nebo nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy podle předpisů o veřejném pensijním zaopatření po 30. září 1948.
(2) Ustanovení tohoto nařízení platí i pro vojenské osoby z povolání.
§ 2
Přestupy z národního (veřejnoprávního) důchodového pojištění do veřejného pensijního zaopatření.
(1) Osobám, které přestoupily z národního (veřejnoprávního) důchodového pojištění do veřejného pensijního zaopatření, se započítává do doby rozhodné pro nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy a pro jejich výměru doba
a) pojištění získaná v národním důchodovém pojištění a v bývalém veřejnoprávním důchodovém pojištění (§ 267 odst. 2 zákona),
b) pracovní neschopnosti, v níž měl pojištěnec nárok na dávky nemocenského pojištění [§ 61 odst. 2 písm. d) zákona],
c) dříve započtená ve veřejném pensijním zaopatření.
(2) Doby pojištění a náhradní doba se započítávají plně zaměstnancům ustanoveným se služebním platem (bez výchovného) do 72.000 Kčs ročně a příslušníkům ozbrojených sborů. Zaměstnancům ustanoveným se služebním platem přes 72.000 Kčs ročně se započítávají tyto doby plně, jen pokud jejich úhrn nepřesahuje 20 let; z přesahující doby se započítávají jen čtyři desetiny.
(3) Započtení se provede ke dni, kdy se pojištěnec stal veřejným zaměstnancem, při ustanovení se zpětnou platností ke dni doručení jmenovacího dekretu, a jde-li o vojenské osoby z povolání, ke dni rozhodnutí o jmenování. Zaniklo-li však národní (veřejnoprávní) důchodové pojištění k pozdějšímu dni, provede se započtení ke dni zániku pojištění; byl-li z tohoto pojištění přiznán starobní nebo invalidní důchod, provede se započtení ke dni zániku nároku na tento důchod.
(4) Ke dni započtení zanikají nároky na dávky z národního (veřejnoprávního) důchodového pojištění s výjimkou nároků na odškodnění za pracovní úrazy nastalé v době pojištění.
(5) Vznikne-li zaměstnanci ustanovenému se zpětnou platností nebo jeho pozůstalým zpětně nárok na odpočivný (zaopatřovací) plat z veřejného pensijního zaopatření, započtou se na něj částky, které jim již byly za tutéž dobu vyplaceny na dávkách národního důchodového pojištění.
§ 3
Přestupy z veřejného pensijního zaopatření do národního (veřejnoprávního ) důchodového pojištění.
(1) Osobám, jejichž nároky z veřejného pensijního zaopatření zanikly [§ 1 odst. 1 písm. b)], se započítává jako doba národního (veřejnoprávního) důchodového pojištění doba,
a) která byla ve veřejném pensijním zaopatření u nich započitatelná pro výměru odpočivných (zaopatřovacích) platů,
b) dříve získaná v národním (veřejnoprávním) důchodovém pojištění.
(2) Doba, po kterou byly vypláceny odpočivné (zaopatřovací) platy z veřejného pensijního zaopatření, se posuzuje jako náhradní doba, po kterou byly vypláceny opakující se peněžité dávky národního pojištění [§ 61 odst. 2 písm. e) zákona].
(3) Doba podle odstavce 1 se započte i tehdy, zanikne-li nárok na výplatu služebních požitků veřejnému zaměstnanci neschopnému práce v době, kdy u něho ještě nejsou splněny podmínky pro přiznání odpočivných (zaopatřovacích) platů z veřejného pensijního zaopatření.
(4) Započtení se provede ke dni zániku nároků z veřejného pensijního zaopatření.
(5) Doba veřejného pensijního zaopatření [odstavec 1 písm. a)] se posuzuje při stanovení nároků na dávky z národního důchodového pojištění tak, jakoby zaměstnanec byl býval v této době povinně pojištěn podle předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Doba mezi 1. červencem 1920 a 31. prosincem 1928 se však vždy započítává v XVI. třídě služného a doba před 1. červencem 1920 v VI. třídě služného.
§ 4
Přestupy mezi dvěma nositeli veřejného pensijního zaopatření.
(1) Osobám, které po přestupu mezi dvěma zaměstnavateli zůstaly veřejnými zaměstnanci, se započítává do doby rozhodné pro nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy a pro jejich výměru
a) celá doba započitatelná ve veřejném pensijním zaopatření,
b) doba pojištění nebo náhradní doba získaná již dříve v národním (veřejnoprávním) důchodovém pojištění, a to podle zásad uvedených v § 2.
(2) Započtení se provede ke dni vstupu do nového zaměstnání.
§ 5
Společná ustanovení o přestupech.
(1) K době pojištění a náhradní době, která se kryje s dobou veřejného pensijního zaopatření, se nepřihlíží. Doby, které se kryjí, se započítávají jen jednou.
(2) Při přestupech z veřejného pensijního zaopatření do národního (veřejnoprávního) důchodového pojištění a naopak, jakož i při přestupech ve veřejném pensijním zaopatření se nevydávají úhrny pojistného (převodní částky).
§ 6
Připojištění.
(1) Příplatkový ústav, jehož členem byl pojištěnec před tím, než se stal veřejným zaměstnancem, převede ke dni přestupu jeho prémiovou reservu na Ústřední národní pojišťovnu, která jí použije k jeho důchodovému připojištění.
(2) Nestačí-li převedená částka k připojištění pevného starobního nebo invalidního důchodu ve výši aspoň 600 Kčs ročně, vydá se zaměstnanci.
§ 7
Sazba pojistného nemocenského pojištění při jmenování se zpětnou platností.
Změní-li se povaha pracovního poměru zaměstnance u téhož zaměstnavatele se zpětnou platností a zaměstnanec nabude touto změnou v případě nemoci nároku na služební plat (příjem) aspoň po dobu jednoho roku, upraví se sazba pojistného nemocenského pojištění (§ 117 odst. 2 zákona) dnem doručení jmenovacího dekretu, byla-li změna oznámena okresní národní pojišťovně do 7 dnů od tohoto dne. Nebyla-li tato lhůta zachována, upraví se sazba od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po doručení oznámení o změně.
§ 8
Oznamovací povinnost.
(1) Došlo-li k přestupu z národního (veřejnoprávního) důchodového pojištění do veřejného pensijního zaopatření, je Ústřední národní pojišťovna povinna oznámit zaměstnavateli na jeho žádost do 6 měsíců od jejího doručení osobní data zaměstnancova a celkovou dobu pojištění včetně náhradní doby pracovní neschopnosti, v níž měl pojištěnec nárok na dávky nemocenského pojištění.
(2) Zaniknou-li nároky z veřejného pensijního zaopatření, je zaměstnavatel povinen oznámit Ústřední národní pojišťovně na její žádost do 6 měsíců od jejího doručení osobní data zaměstnancova, dobu započitatelnou podle ustanovení § 3 a ostatní skutečnosti rozhodné pro výměru dávek podle zákona.
(3) Došlo-li k přestupu veřejného zaměstnance mezi dvěma nositeli veřejného pensijního zaopatření, je dřívější zaměstnavatel povinen oznámit novému zaměstnavateli na jeho žádost do 6 měsíců od jejího doručení osobní data zaměstnancova a dobu započitatelnou podle ustanovení § 4.
§ 9
Ustanovení přechodná.
(1) Částky vydané podle předpisů o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření) před účinností tohoto nařízení zůstávají u nositele pojištění (zaopatření), který je přijal. Nároky z důchodového pojištění nebo veřejného pensijního zaopatření se však posuzují již podle tohoto nařízení.
(2) Pokud toto nařízení nestanoví jinak, zůstávají pro přestupy před 1. říjnem 1948 nedotčeny předpisy upravující povinnost nositelů veřejnoprávního důchodového pojištění, příplatkových ústavů a zaměstnavatelů osob vyňatých z pojistné povinnosti vydávat při vzájemných přestupech úhradové částky za nároky přesahující výměru podle obecných předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění. Úhradové částky vydané za účinnosti tohoto nařízení se úrokují 4 % ode dne vzniku povinnosti k převodu do dne poukazu.
(3) Zaměstnavatel osoby, která byla před 1. říjnem 1948 naposledy v zaměstnání vyňatém z pojistné povinnosti podle předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění, odevzdá úhradovou částku přijatou podle odstavce 2 Ústřední národní pojišťovně. Úhradové částky i s úroky do 30. září 1948 použije Ústřední národní pojišťovna k připojištění s platností od 1. října 1948 (§ 6).
(4) Ustanovení odstavce 3 platí obdobně pro použití částky, kterou zaměstnanec zaplatil před 1. říjnem 1948 k doplnění převodní částky na výši potřebnou pro započtení celé doby.
(5) Byl-li před vyhlášením tohoto nařízení ustanoven veřejný zaměstnanec se zpětnou platností a došlo-li proto ke zrušení důchodového pojištění a k vrácení pojistného za dobu ode dne zpětného ustanovení, zachovává se tento stav. To platí i pro obor národního nemocenského pojištění, i když před vyhlášením tohoto nařízení nebyla zachována lhůta stanovená v § 7.
§ 10
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. října 1948; provede je ministr práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Zápotocký v. r.
Erban v. r.