Zákon ze dne 8.7.1959 o změně pravomoci soudů a o změně a doplnění některých ustanovení z oboru soudnictví a státních notářství

23.7.1959 | Sbírka:  46/1959 Sb. | Částka:  20/1959ASPI

Vztahy

Prováděcí: 70/1959 Sb.
Aktivní derogace: 57/1955 Sb., 52/1954 Sb., 69/1952 Sb., 116/1951 Sb., 142/1950 Sb., 265/1949 Sb.
Pasivní derogace: 99/1963 Sb.
46/1959 Sb.
Zákon
ze dne 8. července 1959
o změně pravomoci soudů a o změně a doplnění některých ustanovení z oboru soudnictví a státních notářství
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl.I
Zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád), ve znění zákona č. 68/1952 Sb. a zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 63/1955 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. § 18 zní:
"(1) Na návrh předsedy Nejvyššího soudu nebo generálního prokurátora může Nejvyšší soud,
a) považuje-li to se zřetelem na význam věci za nutné, odejmout věc příslušnému lidovému soudu a přikázat ji k dalšímu řízení a k rozhodnutí krajskému soudu;
b) z důležitých důvodů odejmout věc, ve které bylo podáno odvolání proti rozsudku lidového soudu, příslušnému krajskému soudu a rozhodnout o odvolání sám.
(2) Soud, který pak ve věci rozhoduje, řídí se předpisy o řízení platnými pro soud, jemuž byla věc odňata.
2. Za § 20 se vkládá § 20a, který včetně nadpisu zní:
"§ 20a
Místo a čas soudních úkonů
(1) Úkony soudu se konají zpravidla v budově soudu. Vyžaduje-li toho povaha úkonu nebo je-li toho třeba pro urychlení řízení, náležité objasnění věci anebo z jiných důležitých důvodů, zejména výchovných, konají se úkony soudu i mimo soudní budovu.
(2) Má-li být nějaký úkon vykonán v budově orgánu státní správy, veřejného ústavu nebo podniku, je to třeba předem ohlásit osobě pověřené jejich vedením.
(3) Ve vojenských nebo vojskem obsazených budovách a podnicích nebo v budovách veřejných ozbrojených sborů smí soud vykonat potřebný úkon jen se svolením příslušného náčelníka.
(4) Ve dnech pracovního klidu lze úkony konat ve zvlášť odůvodněných případech.
3. § 43 odst. 1 písm. c) zní:
"c) výstižné a pravdivé vylíčení skutečností a označení důkazů, kterých se navrhovatel dovolává;
Dále se k § 43 připojuje odstavec 3, který zní:
"(3) Stejné náležitosti jako písemná podání musí mít i protokoly, které taková podání nahrazují.
4. § 44 zní:
"(1) Písemná podání učiněná telegraficky, která neměla náležitosti předepsané pro písemná podání, musí být opakována písemným podáním nebo ústně do protokolu.
(2) Mělo-li telegrafické podání ostatní náležitosti předepsané pro písemná podání, je třeba nedostatek vlastnoručního podpisu [§ 43 odst. 1 písm. e)] odstranit dodatečným stručným projevem souhlasu s obsahem telegrafického podání. Projev souhlasu lze učinit písemně nebo ústně do protokolu. Zároveň mají být předloženy potřebné přílohy.
(3) Nedojde-li soudu dodatečné podání podle odstavce 1 nebo projev souhlasu podle odstavce 2 do tří dnů po dojití podání telegrafického, postupuje soud podle § 45.
5. Nadpis dílu třetího zní:
"Doručování a předvolávání"
6. § 46 včetně nadpisu zní:
"Způsob doručování
(1) Do vlastních rukou adresátových je třeba doručit písemnost jen v případech stanovených zákonem, anebo uzná-li to soud z důležitých důvodů za potřebné. K písemnostem, jejichž doručení musí být prokázáno, se připojí doručenka.
(2) Písemnosti se doručují zpravidla poštou. Uzná-li to předseda senátu za výhodnější, vykoná se doručení doručovatelem soudu. Ve zvláště naléhavých případech může předseda senátu požádat o doručení výkonný orgán příslušného místního národního výboru nebo, zejména při nařízeném předvedení, příslušný orgán Veřejné bezpečnosti. Má-li být písemnost doručena při úředním úkonu, obstará doručení orgán, který má úkon vykonat; výkon doručení se osvědčí v protokole, který byl o úkonu sepsán.
(3) Několik písemností pro jednu osobu může být doručeno na jednu doručenku jen tehdy, jde-li o tutéž věc.
(4) Písemnost lze doručit také u soudu; převzetí písemnosti se potvrdí ve spise.
7. Za § 46 se vkládají §§ 46a až 46d, které včetně nadpisu zní:
"§ 46a
Místo doručení
Adresátovi lze písemnost doručit v bytě, na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen.
§ 46b
Doručování písemností orgánům a organizacím
(1) Písemnosti, které mají být doručeny soudům, prokurátorům, vyšetřovacím orgánům nebo jiným státním orgánům, dále ústavům, podnikům a jiným organizacím a jsou určeny do vlastních rukou, je třeba doručit osobě oprávněné podle zákona nebo statutu orgán nebo organizaci zastupovat.
(2) Písemnosti, které nemají být doručeny do vlastních rukou, doručují se osobám oprávněným za orgány a organizace písemnosti přijímat. Není-li takových osob, doručují se kterémukoli přítomnému zaměstnanci, který je ochoten je přijmout.
§ 46c
Písemnosti určené vojákům v činné službě a příslušníkům ozbrojených sborů v činné službě mohou být v jednotlivých případech doručeny prostřednictvím náčelníka těchto osob; není-li znám, může se tak stát, jde-li o vojáky, prostřednictvím velitele posádky, a jde-li o ostatní příslušníky ozbrojených sborů, prostřednictvím nejbližšího orgánu Veřejné bezpečnosti.
§ 46d
Písemnosti určené osobám, které jsou ve vazbě nebo na nichž se vykonává trest odnětí svobody, doručují se prostřednictvím správy vězeňského ústavu.
8. § 47 včetně nadpisu zní:
"Náhradní doručení
§ 47
Postup u písemností, které se nedoručují do vlastních rukou
(1) Nebyl-li adresát zastižen v bytě, kde mu má být písemnost doručena, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, může být písemnost doručena jiné osobě v bytě spolubydlící, je-li ochotna a způsobilá písemnost převzít.
(2) Nebyl-li adresát zastižen na svém pracovišti, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, může být písemnost doručena některému jeho spolupracovníku, je-li ochoten ji převzít.
(3) Písemnost nesmí být náhradně doručena odpůrci nebo osobě, která má zájem na věci; takové doručení je neúčinné.
(4) Nezdržuje-li se adresát v místě určení a může-li doručovatel zjistit nové místo jeho pobytu, zašle písemnost na novou adresu, není-li na zásilce výslovně uvedeno, že doručení mimo místo určení je vyloučeno.
9. Za § 47 se vkládají §§ 47a a 47b, které včetně nadpisu zní:
"§ 47a
Uložení písemnosti
(1) Není-li možno doručit písemnost ani náhradně podle § 47, ačkoliv se adresát v místě doručení zdržuje, uloží ji:
a) poštovní doručovatel u poštovního úřadu, a není-li v místě doručení poštovní úřad, u výkonného orgánu místního národního výboru,
b) doručovatel soudu u soudu, doručuje-li v sídle soudu, jinak u výkonného orgánu místního národního výboru,
c) orgán místního národního výboru u výkonného orgánu místního národního výboru.
(2) O uložení písemnosti vyrozumí doručovatel adresáta oznámením, které zanechá v jeho bytě nebo v jeho schránce na dopisy nebo na jeho pracovišti, anebo upevní na dveřích jeho bytu nebo na jiném vhodném místě; podle možnosti vyrozumí o tom i osoby ze sousedství nebo jeho spoluzaměstnance na pracovišti. Tyto okolnosti, jakož i den a místo uložení písemnosti, poznamená doručovatel na doručence a vrátí ji soudu.
(3) Den, kdy byla písemnost uložena, se považuje za den jejího doručení. Takové uložení má účinek doručení, i když se adresát o uložení písemnosti nedověděl.
§ 47b
Náhradní doručení při doručování do vlastních rukou
Nelze-li písemnost doručit do vlastních rukou příjemce, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, zanechá doručovatel na některém z míst uvedených v § 47a odst. 2 písemnou výzvu, aby byl v určitý den a hodinu přítomen k přijetí písemnosti. Nebude-li této výzvě vyhověno, uloží doručovatel písemnost (§ 47a odst. 1) a oznámení o uložení (§ 47a odst. 2) uvede, že si příjemce má doručovanou písemnost do tří dnů vyzvednout. Jestliže písemnost byla uložena a příjemce si ji ve lhůtě tří dnů nevyzvedne, považuje se poslední den lhůty za den, kdy doručení bylo vykonáno, i když se příjemce o uložení písemnosti nedověděl.
10. § 50 včetně nadpisu zní:
"Odepření přijetí doručované písemnosti
(1) Odepře-li adresát bezdůvodně písemnost přijmout, poučí ho doručovatel o následcích odepření přijetí, poznamená to na doručence spolu s datem a důvodem odepření přijetí a písemnost vrátí soudu.
(2) Uzná-li soud, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno.
11. Za § 52 se vkládá § 52a, který včetně nadpisu zní:
"§ 52a
Předvolávání
(1) Předvolávání k jednotlivým úkonům se děje zpravidla písemně, nebo pokud je to možné, ústně, v naléhavých případech též telegraficky nebo telefonicky. Byla-li některá osoba předvolána ústně, telegraficky nebo telefonicky, učiní se o tom záznam ve spise; byla-li předvolána ústně při výslechu, poznamená se to v protokole. V písemném předvolání se uvedou zákonné následky spojené s tím, kdyby se předvolaný bez důvodů nedostavil.
(2) Vojáci v činné službě a příslušníci ozbrojených sborů v činné službě se předvolávají prostřednictvím svého náčelníka. Není-li znám náčelník vojáků v činné službě, předvolávají se prostřednictvím velitele posádky; není-li znám představený příslušníků Veřejné bezpečnosti v činné službě, předvolávají se prostřednictvím nejbližší součásti Veřejné bezpečnosti.
12. § 53 včetně nadpisu zní:
"Pravomoc předsedy senátu při doručování a předvolávání
Nařízení o doručování a předvolávání vydává předseda senátu; rozhoduje též o všech jiných opatřeních týkajících se doručování a předvolávání včetně ustanovení opatrovníka.
13. V § 58 označuje se dosavadní znění jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:
"(2) Předcházelo-li soudnímu řízení v pracovních věcech rozhodčí řízení a navrhovatel v řízení náležitě pokračoval, zůstávají zachovány právní účinky podle odstavce 1 spojené s podáním návrhu u rozhodčího orgánu.
14. Za § 69 se vkládá § 69a, který včetně nadpisu zní:
"§ 69a
Předvádění
(1) O předvedení se požádá příslušná součást Veřejné bezpečnosti; o předvedení nezletilého se požádá příslušná součást Veřejné bezpečnosti, jen nelze-li předvedení provést zaměstnancem soudu nebo orgánu pověřeného péčí o mládež.
(2) O předvedení vojáků v činné službě a příslušníků ozbrojených sborů se požádá jejich náčelník.
(3) Nařízení o předvedení vydává předseda senátu, který také rozhoduje o všech jiných opatřeních týkajících se předvedení.
15. K § 87 připojuje se odstavec 3, který zní:
"(3) Ustanovení odstavce 1 platí i pro znalce. Znalcům, kteří nemohou podat spolehlivý posudek bez zevrubného prostudování spisů, může předseda senátu spisy zapůjčit.
16. V § 100 odst. 2 se vkládá na konci věta, která zní:
"O způsobu předvedení platí ustanovení § 69a.
17. § 111 zní:
"O náhradě hotových výloh a odměně za znalecký úkon (znalečné), uplatňovaných podle zvláštních předpisů, rozhoduje předseda senátu; nebylo-li znalečné účtováno do konce řízení nebo ve lhůtě určené předsedou, rozhodne o něm předseda z úřední povinnosti. Rozhodnutí o znalečném se doručuje i tomu, kdo je účtoval.
18. § 112 zní:
"Ustanovení §§ 100 až 105 platí pro znalce přiměřeně. Jako znalec je však povinen být činný jen ten, kdo byl k podání znaleckého úkonu označen orgánem nebo organizací socialistického sektoru, které o to byly soudem požádány, popřípadě ten, kdo určitý obor vykonává jako své povolání.
19. § 128 odst. 1 zní:
"(1) Soud uloží účastníkovi, v jehož zájmu nařídil z úřední povinnosti úkon vyžadující nákladů, anebo účastníkovi, jehož úkon dal k nákladům podnět, aby složil zálohu. Stejně postupuje mimo ústní jednání předseda senátu.
20. § 138 odst. 1 zní:
"(1) Náklady upraví soud podle sazeb, které stanoví ministr spravedlnosti vyhláškou.
21. K § 168 se připojují odstavce 3 a 4, které zní:
"(3) Při usneseních jednoduché povahy, která v plném rozsahu vyhovují podanému návrhu a nemusí být odůvodněna, může být písemné vyhotovení usnesení nahrazeno stručným povolovacím záznamem.
(4) Účastníci mohou pro urychlení vyřízení věci předložit soudu současně s podáním též potřebné stejnopisy usnesení, které navrhují a které se má vydat bez slyšení účastníků.
22. Za § 180 se vkládá § 180a, který zní:
"(1) Odvolací soud může usnesením bez ústního jednání zrušit rozsudek soudu prvé stolice, jestliže
a) soud při ústním jednání, jež bezprostředně předcházelo rozsudku, nebyl řádně obsazen nebo rozhodování se účastnil vyloučený soudce (soudce z lidu),
b) řízení o věci, o které bylo rozhodováno, nenáleží do pravomoci soudů nebo soudnímu řízení mělo předcházet řízení jiné,
c) o téže věci bylo již pravomocně rozhodnuto nebo je o ní u soudu v běhu jiné řízení, jež bylo zahájeno dříve,
d) některému účastníku řízení chybí způsobilost být účastníkem řízení,
e) účastníku byla nezákonným postupem soudu odňata možnost účastnit se projednání věci, a není-li možno vadu odstranit,
f) v odvolání je uplatňováno, že soud prvé stolice v rozsudku o námitce nepříslušnosti rozhodl nesprávně nebo nerozhodl vůbec.
(2) Zruší-li odvolací soud rozsudek, může podle okolností buď vrátit věc soudu prvé stolice k dalšímu řízení a rozhodnutí nebo zrušit řízení prvé stolice a popřípadě návrh odmítnout nebo postoupit.
23. § 181 zní:
"Nerozhodl-li odvolací soud o odvolání bez ústního jednání, nařídí předseda senátu ústní jednání.
24. K § 184, jehož dosavadní znění se označuje jako odstavec 1, připojuje se odstavec 2, který zní:
"(2) Soud není omezen na projednání v mezích odvolacích návrhů ve věcech, v nichž lze zahájit řízení z úřední povinnosti, a porušením předpisů by utrpěly újmu osoby, které jsou pod zvláštní ochranou zákona.
25. § 189 včetně nadpisu zní:
"Doručení rozhodnutí odvolacího soud
Odvolací soud může doručit rozhodnutí přítomným účastníkům přímo; jinak doručí rozhodnutí odvolacího soudu soud prvé stolice, jemuž odvolací soud spisy vrátí.
26. § 194 odst. 1 zní:
"(1) Soud prvé stolice může sám vyhovět stížnosti, napadá-li se stížností usnesení, z něhož nenabyla dosud práv osoba jiná než stěžovatel, anebo jde-li o usnesení, jímž byla stanovena povinnost zaplatit soudní poplatek, uložena pokuta nebo nařízeno předvedení.
27. K § 207 se připojuje v odstavci 2 další věta, která zní:
"Povolí-li soud obnovu, zůstává napadené rozhodnutí (soudní smír) nedotčeno, dokud soud nerozhodne znovu ve věci samé.
28. V § 231 označuje se dosavadní znění jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:
"(2) Rozhoduje-li se v řízení o rozvod manželství též o právech a povinnostech rodičů k nezletilým dětem a jejich majetku, jsou nezletilé děti účastníky, pokud se jich řízení týká.
29. § 240 zní:
"(1) Jsou-li zde nezletilé děti, rozhodne soud rozsudkem, jímž vyslovuje rozvod manželství, současně také o právech a povinnostech rodičů k nezletilým dětem a jejich majetku; rozhodnutí může nabýt právní moci jen ve všech částech výroku současně.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, dojde-li mezi účastníky o právech a povinnostech rodičů k nezletilým dětem a jejich majetku k dohodě, kterou soud schválil.
30. Označení hlavy druhé a jejího prvého dílu zní:
"Hlava druhá
Věci opatrovnické, věci dětí v rodičovské moci a v poručenské péči a věci osvojení
Díl prvý
Věci opatrovnické, věci dětí v rodičovské moci a v poručenské péči
31. § 244 včetně nadpisu zní:
"Pravomoc
Soudy rozhodují v opatrovnických věcech a ve věcech dětí v rodičovské moci, nejde-li o opatrovnictví z důvodu správy majetku (§ 60 zákona o právu rodinném). Ve věcech dětí, nad nimiž je vedeno poručenství, rozhodují soudy jen v případech výslovně v zákoně stanovených.
32. Za § 244 se vkládá § 244a, který včetně nadpisu zní:
"Příslušnost
Soudem příslušným pro věci uvedené v § 244 je obecný soud chráněnce. Není-li tento soud znám nebo nemůže-li bez újmy pro chráněnce včas zakročit, zakročí soud, v jehož obvodu má chráněnec pobyt, jakmile však je to možné, postoupí věc soudu příslušnému.
33. § 246 včetně nadpisu zní:
"Obsazení soudu
(1) Senát jedná a rozhoduje o výživě dětí, o úpravě styku rodičů s dětmi, o schvalování důležitých úkonů za chráněnce, o odvolání opatrovníka, o příjmení, popřípadě i o jménu dítěte, o výkonu rodičovské moci, o všech jejích omezeních a o jejím zániku; rovněž jedná a rozhoduje o výchově dětí, nejde-li o děti v poručenské péči, o jejichž výchově soudy nerozhodují.
(2) V ostatních případech jedná a rozhoduje soudce.
34. § 252 se zrušuje.
35. § 253 včetně nadpisu zní:
"Schvalování důležitých úkonů soudem
(1) Důležitými úkony zákonného zástupce za chráněnce, které vyžadují schválení soudu, jsou zejména zřeknutí se nebo odmítnutí dědictví, vzdání se práv, uzavření smíru, poskytnutí nebo vypovězení půjčky, zcizení, nabytí nebo zatížení nemovitých věcí a práv k nim. Soud má při schvalování právních úkonů dbát zájmů chráněnce i pro dobu po dosažení zletilosti nebo po skončení opatrovnictví.
(2) I usnesení, kterým se návrhu vyhovuje, musí být vždy odůvodněno. Písemné smlouvy je nutno opatřit schvalovací doložkou."
36. § 254 včetně nadpisu zní:
"Ustanovení opatrovníka
(1) Po vhodném poučení složí opatrovník do rukou soudce slib, že se bude řádně starat o osobu chráněnce, dále že bude opatrovance řádně zastupovat, že bude jeho jmění spravovat s péčí řádného hospodáře a dbát přitom pokynů soudu.
(2) Po složení slibu vydá soud opatrovníkovi listinu o jeho ustanovení."
37. § 255 včetně nadpisu a společného nadpisu §§ 255 až 261 zní:
"Opatrovnictví nad jměním osob zbavených svéprávnosti a nepřítomných
§ 255
Zjištění jmění opatrovance
soud provede soupis všeho jmění opatrovance, a uzná-li to za vhodné, i jeho odhad. Provedením soupisu a odhadu může soud pověřit výkonný orgán místního národního výboru."
38. § 256 včetně nadpisu zní:
"Zajištění majetku opatrovance
(1) Hotové peníze, pokud se jich v zájmu opatrovance nepoužije jinak, je nutno uložit ve státní spořitelně. V rukou opatrovníka lze ponechat jen tolik peněz, kolik je třeba k řádnému hospodaření, popřípadě k úhradě běžných potřeb opatrovance.
(2) Cennosti a důležité listiny se zpravidla uloží do soudní úschovy. U nemovitých věcí je třeba poznamenat zavedení opatrovnictví.
(3) Nemovité věci lze zcizit jen v případě nutnosti nebo zřejmého prospěchu opatrovance."
39. § 257 včetně nadpisu zní:
"Vyúčtování opatrovníka
(1) Vyúčtování ze správy jmění opatrovance předkládá opatrovník v obdobích a ke dnům, které určí soud zpravidla při jeho ustanovení.
(2) Opatrovníci předloží vyúčtování zpravidla písemně, a to i s doklady. Jen jednoduché vyúčtování, skládající se z několika málo položek příjmů a výdajů, může být sepsáno do protokolu."
40. § 258 včetně nadpisu zní:
"Přezkoumání vyúčtování
(1) K přezkoumání vyúčtování předvolá soud opatrovníka, opatrovance, je-li schopen posoudit své zájmy, popřípadě znalce, vyžaduje-li to rozsah nebo složitost vyúčtování. Přitom je nutno vyšetřit zejména:
a) zda jmění bylo úplně uvedeno tak, jak je uvedeno v soupise, popřípadě v soudních spisech nebo v posledním vyúčtování,
b) zda jednotlivé položky vyúčtování souhlasí s doklady,
c) zda veškerý majetek je náležitě uschován a zajištěn,
d) zda správa byla účelná a prospěšná.
(2) Vyjde-li najevo, že k některým právním úkonům došlo bez potřebného soudního schválení, může je soud schválit dodatečně.
(3) Při přezkoumání vyúčtování má soud zpravidla přejít nepatrné nedostatky a nemá požadovat nákladné doklady při nepatrných položkách."
41. § 259 včetně nadpisu zní:
"Schvalování vyúčtování
(1) V usnesení, kterým se schvaluje vyúčtování, je třeba uvést, kdo vyúčtování podal a za kterou dobu, zda je soud uznal za správné, jaká je konečná částka čistého majetku, jaká hotovost je v rukou opatrovníka a jaké příjmy a výdaje měl opatrovanec ve vyúčtovacím období. Do usnesení je třeba pojmout také příkaz k odstranění případných chyb.
(2) Po schválení závěrečného vyúčtování vydá soud bývalému opatrovanci na jeho žádost všechny doklady."
42. § 260 včetně nadpisu zní:
"Změna opatrovníka
Při změně opatrovníka vyzve soud opatrovníka dosavadního, aby odevzdal majetek, popřípadě jeho správu novému opatrovníkovi a soudu to prokázal."
43. § 261 včetně nadpisu zní:
"Vydání majetku po skončení opatrovnictví
(1) Po skončení opatrovnictví je soud povinen vydat opatrovanci jeho majetek.
(2) Soud především vyzve opatrovance, aby do určité lhůty majetek převzal. Výzvu je nutno doručit do vlastních rukou. Současně vyzve opatrovníka, aby odevzdal majetek opatrovanci a odevzdání soudu prokázal. Nepřevezme-li opatrovanec majetek, naloží se s majetkem podle ustanovení o soudní úschově.
(3) U nemovitých věcí po skončení opatrovnictví nařídí soud výmaz poznámky o zavedení opatrovnictví."
44. § 262 včetně nadpisu zní:
"Děti v rodičovské moci
(1) Ustanovení o opatrovnících a opatrovancích se užije přiměřeně i na děti v rodičovské moci, byl-li ustanoven dítěti opatrovník.
(2) Předchozí ustanovení o příslušnosti, obsazení soudu a řízení se užije přiměřeně i při rozhodování o prodloužení a propuštění z ochranné výchovy u osob starších 18 let ve výchovnách dorostu."
45. Nadpis desáté hlavy zní:
"Věci nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení (pojištění)"
46. § 394 odst. 2 se zrušuje.
47. § 395 odst. 1 zní:
"(1) Rozhodovat o opravných prostředcích proti rozhodnutím krajské odborové rady je příslušným soud, v jehož obvodu je sídlo krajské odborové rady, která rozhodnutí vydala. Podává-li opravný prostředek zaměstnanec (jeho rodinný příslušník nebo pozůstalý), může místo tohoto soudu volit svůj obecný soud."
48. § 396 odst. 4 zní:
"(4) Byl-li návrh ve věci nemocenského pojištění podán u orgánu Revolučního odborového hnutí, který ve věci nerozhodoval, postoupí se neprodleně příslušnému soudu prostřednictvím krajské odborové rady, která vydala rozhodnutí. Návrh ve věcech důchodového zabezpečení (pojištění) podaný u výkonného orgánu okresního národního výboru postoupí se neprodleně příslušnému soudu prostřednictvím Státního úřadu sociálního zabezpečení (Slovenského úřadu sociálního zabezpečení)."
49. § 403 zní:
"Ve sporech o dávky důchodového zabezpečení může návrh i rozsudek znít na zjištění nároku bez uvedení jeho výše; v tom případě je Státní úřad sociálního zabezpečení (Slovenský úřad sociálního zabezpečení) povinen nejdéle do třiceti dnů po právní moci rozsudku vydat výměr o výši přisouzené dávky."
50. Za § 405 se vkládají §§ 405a až 405d, které zní:
"§ 405a
(1( Spory mezi zaměstnancem a závodem o trávní pracovního poměru, o nároku z pracovního poměru a o nároku týkajícím se přiznání, výše nebo splatnosti odměny za vynález nebo zlepšovací návrh lze projednat u soudu jen tehdy, jestliže rozhodčí řízení v závodě bylo bezvýsledné.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí,
a) není-li pro zaměstnance závodu ustaven závodní ani místní výbor základní organizace Revolučního odborového hnutí,
b) nebylo-li dosud rozhodnutím krajské odborové rady zavedeno na závodě rozhodčí řízení,
c) jsou-li nároky s výjimkou sporů o trvání pracovního poměru uplatňovány teprve po skončení pracovního poměru,
d) ve sporech týkajících se podnikových bytů,
e) ve sporech týkajících se nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení zaměstnanců.
(3) Za zaměstnance ve smyslu odstavce 1 se považují i domáčtí dělníci a učni.
§ 405b
(1) Soud projedná jako žalobu návrh, který podal účastník u rozhodčího orgánu a který po bezvýsledném rozhodčím řízení postoupil závodní (místní) výbor základní organizace Revolučního odborového hnutí lidovému soudu.
(2) Jestliže účastníci před vynesením rozsudku prohlásí, že se podrobují rozhodnutí, které vydal rozhodčí orgán, soud řízení zastaví.
(3) K projednání návrhu podle odstavce 1 je příslušný soud, v jehož obvodu má sídlo rozhodčí orgán.
§ 405c
(1) Rozhodnutí rozhodčích orgánů, proti nimž nebyly podány ve stanovené lhůtě námitky, nebo o nichž účastníci prohlásili, že se jim podrobují (§ 405b odst. 2), a smíry uzavřené v rozhodčím řízení, jsou vykonatelné soudní exekucí.
(2) Rozhodčí řízení upraví Ústřední rada odborů vyhláškou.
§ 405d
Ustanovení §§ 405a, 405b a 405c odst. 1 a § 58 odst. 2 platí obdobně pro uplatnění nároků z členského poměru družstevníků a z jiných právních poměrů obdobných pracovnímu poměru, o němž přísluší rozhodovat soudům, jestliže předpisy vydané příslušným ústředním orgánem stanoví k uspořádání těchto nároků rozhodčí řízení."
51. § 408a zní:
"Československá právnická osoba může podat žalobu též u soudu svého sídla, týká-li se žaloba právních poměrů založených smlouvou, kterou uzavřela při plnění svých úkolů. Toto ustanovení se nevztahuje na žaloby, které se týkají právních poměrů založených smlouvou pracovní."
52. Za § 409 se vkládá § 409a, který zní:
"§ 409a
Dovolává-li se žalobce jiného než obecného soudu účastníka, proti němuž návrh směřuje, je povinen již v žalobě uvést skutečnosti, o které příslušnost soudu opírá; jinak soud postupuje podle ustanovení § 56."
53. § 425 zní:
"(1) Je-li v žalobě uplatňován nárok na zaplacení částky nepřevyšující 500 Kčs, může soudce, shledá-li pro to podmínky, vydat bez slyšení žalovaného platební rozkaz, i když není vydání platebního rozkazu žalobcem navrhováno. Je-li v žalobě uplatňován nárok na zaplacení částky vyšší než 500 Kčs, ale nepřevyšující 5000 Kčs, může soudce vydat platební rozkaz, jen navrhl-li to žalobce. V rozkaze žalovanému uloží, aby do patnácti dnů pod exekucí žalobci zaplatil pohledávku žádanou v žalobě s požadovanými úroky a stanovenými náklady, anebo aby v téže lhůtě podal proti tomu odpor u soudu, který rozkaz vydal, a aby v odporu uvedl, z kterých důvodů jej podává. Pro nedostatek odůvodnění nelze odpor odmítnout.
(2) Platební rozkaz se žalobou se doručí žalovanému do vlastních rukou; nepodá-li žalovaný včas proti němu odpor, nabývá účinnosti pravomocného rozsudku
(3) Podal-li žalovaný včas odpor, ruší se tím platební rozkaz v napadené části a předseda senátu ustanoví rok k ústnímu jednání o žalobě. Uplatňuje-li žalovaný v odporu, že žaloba neměla být podána proti němu, vyrozumí soudce o obsahu odporu žalobce a k jeho návrhu vydá nový platební rozkaz, který doručí pravému žalovanému (§ 415).
(4) Odpor pozdě podaný odmítne soudce bez dalšího jednání.
(5) Ustanovení § 424 se užije obdobně."
54. § 535 odst. 1 druhá věta zní:
"Zbytek čistého platu se zaokrouhluje na částku dělitelnou 3 Kčs dolů."
55. § 541 odst. 2 zní:
"(2) Nedosahuje-li dlužníkův plat po dobu jednoho roku částky, která je podrobena exekuci, exekuce zanikne."
56. § 556 odst. 1 a 2 zní:
"(1) Soud vykoná exekuci vyklizením bytu, jen prokáže-li vymáhající věřitel potvrzením výkonného orgánu místního národního výboru, že pro povinnou stranu a osoby bydlící jen na základě jejího práva v bytě, který má být vyklizen, je právoplatně zajištěn náhradní byt. Jestliže by podle předpisů o hospodaření s byty mohl výkonný orgán místního národního výboru poskytnout náhradní ubytování, stačí, prokáže-li vymáhající věřitel potvrzením výkonného orgánu místního národního výboru, že náhradní ubytování je zajištěno. Není-li výkonný orgán místního národního výboru povinen přidělit náhradní byt ani poskytnout náhradní ubytování, není ani pro výkon exekuce podle soudního exekučního titulu potřebí průkazu o zajištění náhradního bytu nebo poskytnutí náhradního ubytování.
(2) Výkon se provede přestěhováním do zajištěného náhradního bytu, popřípadě za podmínek uvedených v odstavci 1 do objektu poskytnutého jako náhradní ubytování. Není-li třeba poskytnout ani náhradní ubytování, provede se přestěhování na místo, které bylo poskytnuto jako přístřeší."
57. § 613 odst. 1 a 2 včetně nadpisu zní:
"Pravomoc a příslušnost ve věcech dětí v rodičovské moci, ve věcech poručenských a opatrovnických
(1) Československému občanu se ustanoví poručník v Československé republice a zde se také vede poručenství. Jestliže však poručenec trvale žije v cizině, může převzít vedení poručenství československý konzulární orgán (generální konzulát, konzulát, konzulární oddělení zastupitelského úřadu), a to v rozsahu působnosti, jaká přísluší orgánům v Československé republice, uznává-li stát, v němž poručenec žije, tuto pravomoc československých konzulárních orgánů. Konzulární orgán (orgán pověřený péčí o mládež) může také upustit zcela nebo zčásti od vedení poručenství, pokud poručenství zřízené cizozemským orgánem stačí k ochraně práv a zájmů poručence. Od péče o jmění československého poručence, který je v cizině, může být upouštěno, je-li v cizině zřízeno zvláštní poručenství, které stačí k ochraně práv a zájmů poručence.
(2) Československý příslušný orgán, v jehož obvodu je nezletilý cizinec, učiní nutná opatření k ochraně jeho osoby a majetku a zpraví o tom úřady jeho domovského státu. Jestliže soud (úřad) domovského státu nezletilce se neujme vedení poručenství v přiměřené době, zřídí poručenství československý orgán pověřený péčí o mládež podle československého práva a vede je až do doby, než se zřídí poručenství v domovském státě poručence."
58. K § 613 se připojuje odstavec 5, který zní:
"(5) Převzal-li podle odstavce 1 československý konzulární orgán vedení poručenství, rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím a opatřením tohoto orgánu ministerstvo zahraničních věcí."
59. §§ 624 až 626 včetně společného nadpisu zní:
"Osoby požívající diplomatických výsad a imunit a budovy a místnosti chráněné diplomatickou imunitou
§ 624
Pravomoc československých soudů se vztahuje na osoby, které požívají v Československé republice diplomatických výsad a imunit, jen
a) pokud se tyto osoby dobrovolně podrobí zdejším soudům, nebo
b) jestliže předmětem právní věci je jejich nemovitý majetek v Československé republice nebo jejich práva na takových nemovitých věcech patřících jiným osobám, jakož i práva z poměru nájemního k takovým nemovitým věcem, pokud není předmětem řízení placení nájemného.
§ 625
Soudní úkony, zejména i úkony exekuční, proti osobám požívajícím diplomatických výsad a imunit nebo v budovách a místnostech chráněných diplomatickou imunitou, mohou být provedeny jen potud, pokud to mezinárodní právo připouští. Při takových úkonech má právo být přítomen zástupce ministerstva zahraničních věcí.
§ 626
(1) Doručení osobám požívajícím diplomatických výsad a imunit zprostředkuje ministerstvo zahraničních věcí.
(2) Nelze-li takto doručit, ustanoví soud opatrovníka pro přijímání písemností, popřípadě k obhájení práv."
60. Za § 628 vkládají se §§ 628a až 628c, které zní:
"§ 628a
(1) Písemný styk soudů s cizozemskými soudy a úřady děje se prostřednictvím ministerstva spravedlnosti.
(2) Žádosti o právní pomoc zasílané do ciziny opatří se ověřeným překladem do příslušného cizího jazyka; totéž platí o písemnostech určených k doručení v cizině ve formě, kterou cizozemské právo předpisuje pro písemnosti stejného druhu.
(3) Obsílky a jiné písemnosti určené k doručení v cizině nesmějí obsahovat pohrůžky donucovacími prostředky.
§ 628b
(1) Cizozemská písemnost, určená k doručení osobě bydlící v Československé republice, jež není opatřena ověřeným překladem do českého nebo slovenského jazyka, může být doručena, jen jestliže je příjemce ochoten ji dobrovolně převzít.
(2) Není-li překlad připojen, má být příjemce poučen, že může proto přijetí písemnosti odmítnout, že však nelze předvídat, jaké právní následky takové odmítnutí může v cizině mít.
§ 628c
(1) Žádá-li o to cizozemský soud (úřad), lze svědky, znalce a účastníky vyslechnout i přísežně. Totéž platí, je-li třeba v cizině předložit přísežné prohlášení o skutečnostech rozhodných pro uplatnění nebo zachování nároků.
(2) Přísaha pro svědky a účastníky zní:
"Přísahám na svou čest, že o všem, nač budu soudem tázán, vypovím úplnou a čistou pravdu a nic nezamlčím."
(3) Přísaha pro znalce zní:
"Přísahám na svou čest, že posudek podám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."
(4) Jde-li o přísahu následnou, znění přísahy se přiměřeně pozmění."
61. § 677 zní:
"Ministr spravedlnosti vydá předpisy potřebné k provedení tohoto zákona."
62. § 678 zní:
"(1) Ministr spravedlnosti může stanovit, které jednoduché úkony svěřené soudci mohou vykonávat správní zaměstnanci tím pověření.
(2) Soudce, jemuž je jinak věc podle rozvrhu práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených správním zaměstnancům, a to buď vůbec nebo v jednotlivých případech.
(3) Rozhodnutí vydanému ve věci vyřízené pověřeným správním zaměstnancem lze odporovat stejným opravným prostředkem jako rozhodnutí soudce. Opravný prostředek předloží se však nejprve soudci, který buď o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má vyhovět, nebo jej předloží soudu druhé stolice, aby o něm rozhodl.
(4) Rozhodne-li soudce o opravném prostředku sám podle odstavce 3, považuje se i jeho rozhodnutí za rozhodnutí soudu prvé stolice. Odporovat mu lze podle obecných ustanovení."
63. Dosavadní § 678 se označí jako § 679.
Čl.II
(1) Působnost soudu v poručenských věcech, uvedená v §§ 78, 80, 82, 86, 87, 89 a 90 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, se přenáší na orgán pověřený péčí o mládež příslušný pro obvod, v němž má chráněnec bydliště.
(2) V rozsahu uvedeném v odstavci 1 přenáší se na orgán pověřený péčí o mládež působnost soudu v opatrovnických věcech nad majetkem dítěte, uvedená v § 60 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném.
(3) Orgán pověřený péčí o mládež převezme sám poručenství nad nezletilcem, není-li tu vhodných osob povinných poručenství převzít. Převezme-li tento orgán nad nezletilcem poručenství, přezkoumává a schvaluje vyúčtování orgán, který rada okresního národního výboru určí.
(4) Při výkonu působnosti uvedené v odstavcích 1 až 3 řídí se orgán pověřený péčí o mládež a orgán určený podle odstavce 3 zásadami ustanovení §§ 254 až 261 občanského soudního řádu.
(5) Na výkonný orgán okresního národního výboru přenáší se působnost soudu povolovat uzavření manželství osobám nezletilým, osobám stiženým duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinutým. Výkonný orgán před rozhodnutím vyslechne takovou osobu, a to v nepřítomnosti jiných osob, aby se přesvědčil o tom, má-li skutečně vůli vstoupit v manželství; vyslechne i druhou osobu hodlající uzavřít manželství a vyšetří osobní vlastnosti obou. V rozhodnutí o povolení uzavřít manželství se uvede jméno a příjmení obou osob, které hodlají uzavřít manželství.
(6) Kde se v jiných předpisech mluví o příslušnosti poručenského soudu, rozumí se tím soud, v jehož obvodu je orgán, který vykonává poručenskou péči nad nezletilcem.
Čl.III
Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, se mění a doplňuje takto:
§ 32 zní:
"V rozhodnutí, jímž se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, je nutno upravit i práva a povinnosti rodičů stran dítěte a jeho majetku pro dobu po rozvodu."
Čl.IV
Zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 57/1955 Sb., kterým se upravuje urychlené vymáhání pohledávek na úhradu osobních potřeb nezletilých dětí, se mění a doplňuje takto:
§ 2 odst. 1 zní:
"(1) Změní-li dlužník zaměstnavatele poté, kdy bylo povoleno zabavení jeho platbu pro pohledávky na úhradu osobních potřeb nezletilých dětí, vztahuje se zákaz daný při povolení exekuce dlužníkovu zaměstnavateli (poddlužníkovi), aby dlužníkovi platil, jakož i zákaz daný dlužníkovi, aby jakkoliv nakládal se zabaveným plateb, i na dlužníkův plat u každého dalšího zaměstnavatele (poddlužníka)."
Čl.V
Zákon č. 116/1951 Sb., o státním notářství, se mění a doplňuje takto:
1. § 15 odst. 1 zní:
"(1) Mají-li být osvědčeny skutečnosti, které by mohly být podkladem pro uplatnění práv, nebo kterými by mohly být způsobeny právní následky, zřídí se, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3, o zjištění skutečností notářský zápis a žadateli se vydá z něho notářské osvědčení."
2. V § 15 odst. 2 se škrtá ustanovení pod písm. a) a ustanovení pod písm. b) až h) se označují písmeny a) až g).
3. K § 15 se připojuje odstavec 3, který zní:
"(3) O zjištění skutečností, že někdo listinu vlastnoručně podepsal nebo že podpis vlastnoručně dříve učiněný uznal za vlastní, není třeba zřídit notářský zápis; postup státního notářství v těchto případech se řídí zvláštními předpisy."
4. Za § 33 se vkládá § 33a, který zní:
"(1) Ministr spravedlnosti může stanovit, které jednoduché úkony svěřené notáři mohou vykonávat správní zaměstnanci tím pověření.
(2)m,Notář, jemuž je jinak věc podle rozvrhu práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených správním zaměstnancům, a to buď vůbec nebo v jednotlivých případech.
(3) Rozhodnutí vydanému ve věci vyřízené pověřeným správním zaměstnancem lze odporovat stejným opravným prostředkem jako rozhodnutí notáře. Opravný prostředek předloží se však nejprve notáři, který buď o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má vyhovět, nebo jej předloží příslušnému soudu, popřípadě orgánu, aby o něm rozhodl.
(4) Rozhodne-li notář o opravném prostředku sám podle odstavce 3, považuje se jeho rozhodnutí za rozhodnutí notářství. Odporovat mu lze podle obecných ustanovení."
Čl.VI
Ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 52/1954 Sb., kterým se rozšiřuje působnost státního notářství, zní:
"(2) Na činnost notářství dohlíží předseda lidového soudu, v jehož obvodu je notářství zřízeno."
Čl.VII
Ustanovení tohoto zákona platí, pokud z věci nevyplývá jinak, i pro řízení zahájená před jeho účinností. Právní účinky procesních úkonů, které nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány. Ustanovení § 405a a 405d občanského soudního řádu se nevztahují na spory zahájené před účinností tohoto zákona.
Čl.VIII
Zrušují se ustanovení, která odporují tomuto zákonu. Zejména se zrušuje:
1. § 80 odst. 2 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném,
2. § 4 zákona č. 69/1952 Sb., o sociálně právní ochraně mládeže.
Čl.IX
Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění občanského soudního řádu, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl.X
Tento zákon nabývá účinnosti ode dne 1. září 1959; provedou jej všichni členové vlády.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Dolanský v. r.                                 Poláček v. r.
Kopecký v. r.                                  Štrougal v. r.
Barák v. r.                                    Uher v. r.
inž. Šimůnek v. r.                             Beran v. r.
inž. Jankovcová v. r.                          Jonáš v. r.
dr. Kyselý v. r.                               dr. Kahuda v. r.
Plojhar v. r.                                  Reitmajer v. r.
dr. Šlechta v. r.                              dr. Škoda v. r.
David v. r.                                    dr. Vlasák v. r.
Ďuriš v. r.                                    Brabec v. r.
Krajčír v. r.                                  inž. Černý v. r.
Krosnář v. r.                                  dr. Neuman v. r.
generálplukovník Lomský v. r.                  Ouzký v. r.
Machačová v. r.                                Pospíšil v. r.
dr. Nejedlý v. r.                              inž. Púčik v. r.