Zákon ze dne 7.12.1922, jímž se stanoví výhody v plnění branné povinnosti

27.12.1922 | Sbírka:  370/1922 Sb. | Částka:  140/1922ASPI

Vztahy

Prováděcí: 141/1927 Sb., 54/1924 Sb., 371/1922 Sb.
Pasivní derogace: 53/1927 Sb.
370/1922 Sb.
Zákon
ze dne 7. prosince 1922,
jímž se stanoví výhody v plnění brané povinnosti.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Všeobecná ustanovení o výhodách v plnění branné povinnosti.
(1) Branci, kteří jsou podle § 17 branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., povinni pravidelnou presenční službou, resp. presenční a další činnou službou podle § 61 téhož zákona a prokáží, že jsou živiteli rodiny (§ 2) nebo že jsou u nich splněny podmínky § 3, po příp. § 4, propustí se v míru v mezích odst. (3) po 6měsíční činné službě na trvalou dovolenou až do té doby, co budou přeloženi do I. zálohy; nastane-li okolnost, jež by podle tohoto zákona odůvodňovala poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti, teprve po nastoupení do presenční služby, propustí se dotčení branci v mezích odst. (3) na trvalou dovolenou, bude-li jim žádaná výhoda poskytnuta a vykonali-li nejméně 6měsíční činnou službu [§ 6 (2)].
(2) Dobrovolně odvedení mohou žádati za poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti, uvedené v předchozím odstavci, jen tehdy, nastanou-li poměry, pro něž podle tohoto zákona lze žádati za poskytnutí výhody, teprve po odvodu.
(3) Z počtu branců v jednom odvodním roce odvedených a činnou službou povinných může býti propuštěno ročně nejvýše 4000 branců.
§ 2.
Živitelé rodiny.
(1) Za živitele rodiny jest považovati:
a) jediného syna otce k výdělku neschopného nebo ovdovělé matky;
b) zemřel-li otec, jediného vnuka děda k výdělku neschopného nebo ovdovělé báby, nemají-li žádného syna k výdělku schopného;
c) jediného vlastního neb nevlastního bratra sourozenců zcela osiřelých, jakož i jediného nevlastního bratra sourozenců otce nemajících;
d) jediného nemanželského syna neprovdané matky, nebo zemřela-li, nemanželského vnuka (se strany mateřské) děda k výdělku neschopného nebo ovdovělé báby, nemají-li jiného vnuka nebo syna k výdělku schopného.
(2) Jedinému synu, vnuku, bratru budiž na roveň postaven při provádění tohoto zákona ten, jehož jediný bratr nebo všichni ostatní bratři (i nevlastní) vykonávají zákonnou presenční (další činnou) službu podle § 17, resp. § 61 branného zákona, nebo činnou službu podle § 27 branného zákona, nebo jsou mladší 17 let, nebo jsou ke každému výdělku neschopni pro nevyléčitelnou chorobu duševní nebo tělesnou, nebo nejsou s to, aby sami vyživili osoby, jež jsou odkázány na výživu brancovu.
(3) Za neschopného k výdělku jest bez zvláštního úředního zjišťování nezpůsobilosti pokládati otce nebo děda, kteří překročili již 60. rok věku. Jinak rozhoduje o neschopnosti k výdělku na základě předložených vysvědčení státního úředního lékaře (dodatečná) odvodní komise, které přísluší právo naříditi osobní dostavení se k odvodní komisi za účelem prohlídka, nenabyla- li na základě předložených dokladů přesvědčení o nezpůsobilosti k výdělku, po případě není-li docíleno shody názorů v tom směru. Vyskytne-li se u odvodní komise při osobní prohlídce různost mínění o výdělečné schopnosti, budiž schopnost k výdělku přezkoumána komisí přezkoušecí. Podrobnosti upravuje nařízení.
(4) K žádosti za poskytnutí výhody podle tohoto paragrafu jest připojiti průkaz o tom, že od poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti skutečně závisí výživa osob uvedených v odst. (1) tohoto paragrafu a že branec jest opravdu živitelem rodiny, resp. nastaly-li poměry uvedené v odstavci (1) teprve po nastoupení do presenční služby, že výživa příslušníků rodiny závisí nesporně na jeho propuštění z činné služby.
(5) Brancům, jimž bylo podle § 36 branného zákona povoleno uzavříti sňatek, nelze poskytnouti výhod v plnění branné povinnosti jako živitelům rodiny.
(6) Lze-li již předem určiti, že poměry, odůvodňující poskytnutí výhody podle tohoto paragrafu, pominou v době od 1. října roku, v němž branec dokončí 24. rok věku, nelze uvedenou výhodu poskytnouti, nýbrž branci buď povolen pouze odklad presenční (činné) služby do 1. října roku, v němž nastane změna poměrů, jež odůvodňují poskytnutí výhody podle tohoto paragrafu.
§ 3.
Poskytování výhod v plnění branné povinnosti z důvodů hospodářských.
(1) Z důvodů hospodářských lze poskytnouti výhody v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona majitelům zděděných zemědělských usedlostí menšího a středního rozsahu (selských usedlostí) jakož i majitelům malých živností a obchodů.
(2) Za zemědělské usedlostí menšího a středního rozsahu (selské usedlosti) podle tohoto zákona jest považovati takové samostatné zemědělské podniky, jejichž majitel musí obstarávati své hospodářství sám; další podmínkou jest, že provozování takového zemědělského podniku musí tvořiti výhradné nebo aspoň hlavní povolání majitele a zároveň výhradný nebo aspoň hlavní pramen obživy pro něho a jeho rodinu.
(3) Výhody v plnění branné povinnosti může se dostati jen takovému majiteli zemědělské usedlosti, uvedené v předchozím odstavci, který nabyl vlastnictví k ní dědictvím a na usedlosti skutečně též sám hospodaří.
(4) Za zděděnou při provádění tohoto zákona jest považovati též usedlost, převzatou právním jednáním mezi živými, jestliže předcházející majitel mezitím umřel a usedlost by podle zákonné posloupnosti beztoho připadla nynějšímu majiteli, byť i jen z části.
(5) Zdědí-li branec pouze část usedlosti zemědělské, uvedené v odst. (2), a nabude-li zbývající části usedlosti právním jednáním mezi živými, jest tento způsob nabytí při provádění tohoto zákona klásti na roveň dědictví.
(6) Nabude-li dědic celé usedlosti na základě dědického ujednání zákonných dědiců, jest pokládati toto nabytí při provádění tohoto zákona za nabytí usedlosti dědictvím.
(7) Byla-li zemědělská usedlost rozdělena na několik samostatných usedlostí, a to buď za živa majitele anebo na základě posledního pořízení anebo vzájemnou dohodou dědickou, každý z dědiců může žádati za poskytnutí výhody podle tohoto paragrafu, vyhovuje-li rozsah usedlosti jemu připadlé podmínkám uvedeným v odst. (2) a hospodaří-li též skutečně sám na této usedlosti.
(8) Za malé živnosti a obchody jest při provádění tohoto zákona považovati takové živnostenské a obchodní podniky, jichž výnos nedovoluje vydržování náhradní pracovní síly, takže majitel musí obstarávati podnik sám, po případě nejvýše s jedním zaměstnancem; při tom všeobecná výdělková (zárobková) daň (bez přirážek) z podniku tohoto předepsaná nesmí převyšovati částky 80 Kč ročně.
§ 4.
Poskytování výhod v plnění branné povinnosti z důvodů sociálních.
(1) Výhody v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona mohou býti poskytnuty též průmyslovým a zemědělským dělníkům, na jichž výdělkové činnosti závisí sice výživa příslušníků rodiny uvedených v § 2, kteří však nevyhovují všem podmínkám, aby jim mohla býti poskytnuta výhoda v plnění branné povinnosti jakožto živitelům rodiny podle § 2; okolnosti, jež odůvodňují poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti, jest prokázati obdobně podle ustanovení § 2 (4).
(2) Výhody v plnění branné povinnosti dle tohoto zákona lze poskytnouti i posluchačům vysokých škol; žadatelé musí prokázati úředními doklady, že se studiu na vysoké škole skutečně věnují, nebo že studia s úspěchem vykonali a že nežijí z důchodů svého majetku.
§ 5.
Podávání žádosti za poskytnutí výhod v plnění branné povinnosti.
(1) O poskytnutí výhody podle § 2, po případě § 4 (1 (jsou oprávněni zakročiti příslušníci rodiny uvedení v § 2 (1), po případě, jsou-li nezletilí, jejich zákonní zástupci. O poskytnutí výhody podle §§ 3 a 4 (2) jest oprávněn zakročiti branec sám.
(2) Žádosti za poskytnutí některé z výhod v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona jest podávati u politického úřadu I. stolice místa pobytu. K žádostem musí býti připojeny průkazy poměrů a okolností, jež podle tohoto zákona odůvodňují poskytnutí výhody; podrobnosti upravuje nařízení.
(3) žádosti tyto buďtež podávány jen tehdy, byl-li branec odveden, a to nejpozději do jednoho měsíce po odvodu.
(4) Nastanou-li poměry, jež odůvodňují poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona, teprve po lhůtě uvedené v předchozím odstavci, může býti žádost za poskytnutí příslušné výhody podána i později.
§ 6.
Vyřizování žádostí, podaných před nastoupením do presenční služby.
(1) O žádostech za poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona, jež byly podány ve lhůtě stanovené v § 5 (3), rozhoduje zemské vojenské velitelství místa pobytu v dohodě s politickým úřadem II. stolice; nedocílí-li se dohody, rozhoduje o těchto žádostech ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra. Totéž platí o vyřizování žádostí podaných po uvedené lhůtě až do nastoupení do presenční služby, jestliže poměry (okolnosti), odůvodňující poskytnutí výhody, nastaly teprve po této lhůtě, nebo jestliže nastaly sice již dříve, ale žadatel ospravedlní dostatečně opožděné podání. Jinak buďte žádosti po uvedené lhůtě podané zamítnuty přímo politickým úřadem I. stolice.
(2) Výhody branné povinnosti poskytovati jest poměrně dle počtu branců jednotlivým skupinám (§ 2, 3, 4) náležejících).
(3) Je-li počet těch, u nichž jsou podle předložených průkazů a vykonaného šetření stanovené podmínky pro poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona splněny, takový, že nelze všem žádostem vyhověti, rozhoduje o žádostech stejného zření hodných los.
(4) Proti rozhodnutí zemského vojenského velitelství podle odst. (1) lze podati do 4 neděl ode dne doručení rozhodnutí stížnost u zemského vojenského velitelství, jež o žádosti rozhodlo, k ministerstvu národní obrany. O stížnostech těchto rozhoduje ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.
(5) Branci, jimž byla výhoda podle tohoto zákona poskytnuta, buďtež propuštěni po 6měsíční činné službě na trvalou dovolenou až do té doby, co budou přeloženi do 1. zálohy.
(6) Ministr národní obrany jest povinen podávati každoročně v podzimním zasedání nejdéle do 31. prosince Národnímu shromáždění statistickou zprávu, jak jednotlivé skupiny branců byly výhodami poděleny.
§ 7.
Vyřizování žádostí, podaných po nastoupení do presenční služby.
(1) Žádosti těch, již žádají za poskytnutí některé z výhod podle tohoto zákona teprve po nastoupení do presenční služby, ačkoliv byly u nich splněny stanovené podmínky již před tím dnem, buďte, nemohou-li žadatelé dostatečně ospravedlniti opoždění podání žádosti, zamítnuty přímo politickým úřadem I. stolice.
(2) Jinak buďte takové žádosti, jakož i žádosti těch, u nichž nastaly poměry odůvodňující poskytnutí výhody teprve po nastoupení do presenční služby, předloženy prostřednictvím zemského vojenského velitelství ministerstvu národní obrany, jež o nich v mezích § 1 (3) rozhoduje v dohodě s ministerstvem vnitra. Byla-li výhoda poskytnuta, buď dotčený branec propuštěn až do přeložení do I. zálohy na trvalou dovolenou, činí-li jeho činná služba nejméně 6 měsíců, jinak, až jeho činná služba dosáhne této výše.
§ 8.
Přeložení osob, jimž byly poskytnuty výhody v plnění branné povinnosti, do zálohy.
osoby, jimž byly poskytnuty výhody v plnění branné povinnosti, přeloží se do zálohy dnem, kterým by nabyly podle § 21 branného zákona nároku na toto přeložení po skončení stanovené presenční (další činné) služby, kdyby nebyly propuštěny na trvalou dovolenou na základě výhody, poskytnuté podle tohoto zákona.
§ 9.
Vliv poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti na povinnost k cvičením v záloze a jeho význam při použití § 27 branného zákona.
(1) Branci, jimž byla poskytnuta výhoda v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona, jsou povinni mimo cvičení branným zákonem stanovená vykonati ještě jedno mimořádné cvičení ve zbrani (služební) v trvání 4 neděl podle zvláštních ustanovení ministerstva národní obrany.
(2) Bude-li učiněno mimořádné opatření podle § 27 branného zákona, jsou branci, jimž byla přiznána výhoda v plnění branné povinnosti, povinni nastoupiti do činné služby.
§ 10.
Podávání průkazu o dalším trvání podmínek pro poskytnutí výhody a odnětí poskytnuté výhody.
(1) Branci, jimž byla poskytnuta výhoda v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona, jsou povinni podati ve lhůtě nařízením stanovené průkaz o dalším trvání poměrů, pro něž jim byla tato výhoda poskytnuta.
(2) Pominou-li poměry, pro něž byla výhoda podle tohoto zákona poskytnuta, anebo nebyl-li předložen zavčas průkaz o dalším trvání těchto poměrů, budiž - nejsou-li tu snad jiné okolnosti, jež zakládají nárok na výhodu v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona - poskytnutá výhoda odňata a dotčení branci buďte povoláni k pokračování presenční (činné) služby na dobu, jíž jest ještě zapotřebí k dovršení zákonné povinnosti k presenční (činné) službě, při čemž se jim doba ztrávená na trvalé dovolené do presenční (činné) služby započítává.
(3) O odnětí výhody podle předcházejícího odstavce rozhoduje zemské vojenské velitelství místa pobytu v dohodě s politickým úřadem II. stolice, po případě, nedohodnou-li se, ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.
(4) Do rozhodnutí zemského vojenského velitelství lze podati do 4 neděl od doručení rozhodnutí stížnost u zemského vojenského velitelství k ministerstvu národní obrany, jež o ní rozhodne v dohodě s ministerstvem vnitra. Tato stížnost má účinek odkládací; byla-li zamítnuta, nepočítá se doba ztrávená na trvalé dovolené od prvního dne, následujícího po doručení rozhodnutí zemského vojenského velitelství, do presenční (činné) služby.
§ 11.
Náklady.
Náklady se zjišťováním výdělečné schopnosti podle § 2, počítaje v to i náklady vzniklé dostavením se k tomuto zjištění, nese žadatel ze svého; na náhradu ušlého výdělku nemá rovněž nároku.
§ 12.
Ustanovení přechodná.
(1) Branci, kteří jsou v den účinnosti tohoto zákona již zařaděni, mohou za předpokladů v tomto zákoně uvedených ucházeti se sami, po případě svými příslušníky podle ustanovení tohoto zákona o poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti žádostmi podanými do 2 měsíců od vyhlášení zákona; při tom nerozhoduje, zda okolnost, která odůvodňuje poskytnutí výhody, vznikla před nastoupením do presenční služby nebo později. O žádostech těchto rozhoduje se v mezích § 1 (3) podle zásad obsažených v § 6. Bude-li žádost příznivě vyřízena, buď dotčený branec, má-li nejméně 6měsíční činnou službu, propuštěn na trvalou dovolenou až do té doby, co bude přeložen do I. zálohy; jinak budiž toto propuštění na trvalou dovolenou provedeno teprve tehdy, až brancova činná služba dosáhne výše 6 měsíců.
(2) Branci, po případě jich příslušníci, kteří požádali za poskytnutí výhody podle předchozího odstavce, nemohou podati žádost podle nařízení vlády republiky Československé ze dne 5. října 1921, č. 363 Sb. z. a n.; bude-li však jejich žádost podaná podle předchozího odstavce zamítnuta, buď s ní naloženo jako s žádosti podanou na základě uvedeného nařízení vlády republiky Československé ze dne 5. října 1921, č. 363 Sb. z. a n.
§ 13.
Zrušení výhod v plnění branné povinnosti.
Vyžadují-li toho mimořádné poměry, může vláda výhody poskytnuté podle tohoto zákona zrušiti.
§ 14.
Stanovení úřadů, jimž podle tohoto zákona přísluší působnost politických úřadů I. a II. stolice.
(1) Působnost, vyhrazenou v tomto zákoně politickým úřadům I. stolice, vykonávají až do provedení zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé:
a) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (s Hlučínskem) okresní politické správy, resp. v městech s vlastním statutem magistráty;
b) na Slovensku a v Podkarpatské Rusi úřady slúžnovské, v městech s právem municipálním a v městech s regulovaným magistrátem magistráty.
(2) Působnost politických úřadů II. stolice vykonávají v době uvedené v předchozím odstavci:
a) v Čechách a na Moravě zemské politické správy, ve Slezsku (s Hlučínskem) zemská vláda slezská v Opavě;
b) na Slovensku a v Podkarpatské Rusi župní úrady, ve městech s právem municipálním župní úřad té župy, v jejímž území město letí.
§ 15.
Spolupůsobení obcí.
Obce (města s právem municipálním) jsou povinny při provádění tohoto zákona spolupůsobiti.
§ 16.
Ustanovení závěrečná.
Zákon tento, jehož provedení ukládá se ministru národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministry, nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r.
Udržal v. r.