Zákon ze dne 1.4.1889, jímž se zavádějí zvláštní předpisy o dělení dědictví při rolnických usedlostech střední velikosti

1.4.1889 | Sbírka:  52/1889 ř.z. | Částka:  52/1889ASPI

Vztahy

Pasivní derogace: 139/1947 Sb.
52/1889
Zákon,
daný dne 1. dubna 1889,
jímž zavádějí se zvláštní předpisy o rozdělení dědictví při rolnických usedlostech střední velikosti.
S přisvědčením obojí sněmovny rady říšské vidí Mi se naříditi, jak následuje:
§ 1
Pro rolnické usedlosti (statky) střední velikosti s obytným domem dle tohoto zákona a dle zemských zákonů, jež na základě jeho budou vydány, platnost míti budou zvláštní předpisy o rozdělení dědictví.
Zemským zákonodárstvím bude ustanoveno, které statky podle tohoto zákona pokládati jest za statky střední velikosti. Rovněž zemským zákonodárstvím bude ustanoveno, které nemovitosti a která požitečná práva, jde-li o rozhodnutí, zdaž jest tu statek střední velikosti, pokládány býti mají za součástky statku.
§ 2
Ke statkům, jež stiženy jsou svěřenským nebo manským svazkem, nevztahuje se zákon tento.
§ 3
Vlastník statku, podrobeného předpisům zákona tohoto, není zákonem tímto obmezen, o statku neb o jednotlivých částkách jeho pořizovati právními jednáními ani mezi živými, ani pro případ smrti.
Ustanovení tohoto zákona mají při zákonné dědičné posloupnosti vždycky, při posloupnosti testamentarní nebo z dědické smlouvy však toliko tenkráte platnost, když zůstavitel ustanoví za přejatele statku osobu ve všeobecném zákoníku občanském mezi zákonné dědice pojatou, při čemž není vázán ani zákonným, ani od zemského zákonodárství stanoveným pořadím.
§ 4
Připadne-li pozůstalé jmění statkového vlastníka několika osobám, tedy statek s příslušenstvím připadnouti může toliko jedné osobě, přejateli (hlavnímu dědici).
Co pokládati sluší za příslušenství statku, ustanovuje obecný zákonník občanský. K němu náleží zejména také hospodářský inventář, pokud jeho potřebí jest k řádnému vzdělávání statku. Jestliže by dědičtí účastníci nemohli se o tom shodnouti, rozsah potřebného hospodářského inventáře ustanoven buď soudem po vyslechnutí znalcův.
Scházelo-li by snad něco z hospodářského inventáře, nemůže proto vznesen býti nárok na náhradu ceny z ostatního jmění pozůstalého.
§ 5
Zemské zákonodárství ustanoví přejatele tím způsobem, že vázáno jest při tom právem a pořádkem zákonné posloupnosti dědičné a že v těchto mezích ustanoví pořadí, ve kterém dědici, kteří by dle zákonné dědické posloupnosti zároveň tu byli a mezi sebou se nedohodli, povoláni budou po sobě k přejmutí statku. Avšak zemské zákonodárství může naříditi, aby pozůstalý manžel bezprostředně po potomcích zůstavitelových a před ostatními příbuznými jeho povolán byl za přejatele. Rodné dítky mají vždy přednost před dítkami adoptovanými, manželské před nemanželskými. Legitimované dítky jsou rovny dítkám manželským.
§ 6
Při rozdělení dědictví přidělí se statek (§ 4) přejateli, jenž až do nezadlužené ceny statku stane se dlužníkem pozůstalosti.
§ 7
Cena statku ustanovena bude dohodnutím účastníkův, a nemohli-li by se shodnouti, soudem po vykonaném odhadu skrze znalce a po vyslechnutí obecního starosty dle slušného zřetele, aby přejatel mohl obstáti.
Účastníci mohou odhadu přítomni býti a svá připomenutí činiti.
K hospodářskému inventáři zde jsoucímu buď při stanovení ceny statku sice brán přiměřený zřetel, avšak nebuď samostatně odhadován.
Zemské zákonodárství může ustanoviti, že na místě tohoto soudního vyměření ceny nastoupiti má cenění podle několikanásobného ryzího výtěžku katastrálního.
§ 8
Při rozdělení pozůstalého jmění místo statku za základ vzata buď summa přejateli podle § 6 jakožto dluh započtená.
Rozdělení toto stane se mezi spoludědice, počítajíc k nim i přejatele, dle předpisů obecného zákonníka občanského a řízení e věcech nesporných. Avšak rozdělení dědictví buď pokaždé soudem vykonáno nebo jemu ke schválení předloženo.
§ 9
Jestliže by strany nemohly se shodnouti o lhůtě, ve které, a o částkách po kterých výplaty státi se mají, a jak summa spoludědicům splatná do toho času má být zúrokována, rozhodne o tom soud dle slušného uznání. Avšak každou měrou přejateli statku k jeho žádosti k úplnému zapravení této summy poskytnuta býti musí lhůta tří let ode dne, kterého odevzdání nabude moci právní.
S druhé strany proti vůli oprávněnců lhůta k výplatě nesmí určena býti nad tento čas.
Rovněž buď učiněn pokus o dobrovolné dohodnutí, jak by částky, jež jest vyplatiti, mezi tím časem měly býti zjištěny. Pokud takovéto dohodnutí se nestane, budiž v odevzdací listině nařízeno, že zápis vlastnického práva přejatelova ku přidělenému statku státi se toliko může, zapíše-li se v knihách pozemkových na statku zároveň zástavní právo pro pojištění částek, jež spoludědicům mají býti vyplaceny.
Ustanovení toto platí obdobně v zemích, kde není pozemkových nýbrž zápisných knih.
Jestliže vlastnictví přejatého statku před uplynutím zmíněné lhůty právním jednáním mezi živými zcela nebo částečně převede se na někoho třetího, jsou spoludědicové oprávněni ihned za výplatu žádati, nic nehledíc k času pro to ustanovenému.
§ 10
Zemské zákonodárství pro tu případnost, že by přejímací cena ustanovena byla soudem (§ 7, odstavec 1), může nařídit, že při tom ve prospěch přejatelův sraziti se může nějaká částka, která však nesmí přesahovati jednu třetinu nezadluže né ceny statku, soudně vyšetřené.
§ 11
Zůstavitelů může přednost přejatelovu obmeziti, zrušiti nebo mezích práva k dílu povinnému ji rozšířiti.
§ 12
Cena, za kterou hlavní dědic statek dle ustanovení tohoto zákona převezme, buď také za základ položena při vyměření státního poplatku za převod majetku.
Vyjímaje, že by soud po vykonaném odhadu určil cenu (§ 7), nesmí cena tato nijak menší býti nežli nejmenší obnos v článku III. zákona ze dne 7. června 1881 (Z. Ř. č. 49) a ve výnosu finančního ministeria ze dne 25. ledna 1884 (Z. Ř. č. 18), vztažmo v § 13 zákona ze dne 9. února 1882 (Z. Ŕ. č. 17) určený.
§ 13
Právo ku povinnému dílu neruší se těmito předpisy o rozdělení dědictví.
Při výpočtu povinného dílu za základ vzala buď cena statku dle § 7 tohoto zákona ustanovená. Avšak cena tato nesmí nikdy býti menší, nežli jest obnos, dle něhož vyměřuje se státní poplatek za převod majetku.
Za obmezení povinného dílu nepokládá se, jestliže
1. soud podle § 9 ustanovení lhůtu splatnosti;
2. zůstavitel v platné poslední vůli učiní opatření, jimiž:
a) rodnému otci nebo rodné matce přejatele až do jeho zletilosti propůjčuje se právo, statku po smrti zůstavitelově užívati a jej spravovat se závazkem, aby pokud toto užívání a spravování bude trvati, přejatele a jeho nezletilé spoludědice, tyto až do dospělosti dědického podílu nebo, jestliže by spoludědic před touto dospělostí nabyl zletilosti, až do dosažené zletilosti vychovával a v čas potřeby na statku vydržoval,
b) dospělost dědického dílu odkládá se až do zletilosti spoludědiců s tím závazkem přejatelovým, že spoludědice až do tohoto času přiměřeně bude vychovávati a v čas potřeby vydržovati.
V obou případnostech (a i b) nabytá svéprávnost má být účinek jako dosažená fysická zletilost. Rovněž v obou případnostech, jestliže by spoludědic dal se na takové povolání, s jehož přípravou nebo vykonáváním spojiti se nedá naturalní zaopatření na statku, nastoupí na místo závazku k naturalnímu zaopatření závazek vypláceti smluvené nebo soudem ustanovené úroky.
§ 14
Ke statku, jenž jest vlastnictvím několika osob, ustanovení tohoto zákona se nevztahují.
Z toho vyjaty jsou ony statky, které jsou spoluvlastnictví manželů a nalézají se v krajinách, pro které zemské zákonodárství ustanoví, že v případě smrti jednoho manžela, pokud tomu poslední pořízení zůstavitelova nebo smlouvy nepřekážejí, na živu zůstalý manžel má právo, převzíti polovici statku do pozůstalosti náležející.
V této případnosti zemské zákonodárství ustanoví také, zda a pokud předpisy §§ 7, 9 a 10 platnost mají, když na živu zůstalý manžel statek přejme.
§ 15
Nalézá-li se v pozůstalosti několik statků druhu v § 1 řečeného a je-li několik osob zákonnými dědici podle §§ 4 a 5 tohoto zákona, tedy dědicové tito dle pořadí zemským zákonodárstvím určeného povoláni budou ku přejmutí po jednom statku a budou moci dle téhož pořadí sobě vybrati ten neb onen statek. Týž postup opakuje se, jestliže by více statků bylo nežli dědicův.
Potomci zemřelého dědice nastoupí na jeho místo. Z nich má právo voliti se ten, jemuž dle dotčeného pořadí přísluší přednost.
§ 16
Jestliže zemské zákonodárství pro statky druhu v § 1 řečeného ustanoví obmezení volné dělitelnosti nebo vydá-li ustanovení, dle nichž ty osoby, které jsou již vlastníky takovýchto nebo větších hospodářských usedlostí, vůbec nabývati nesmějí usedlostí takovýchto nebo jich nabyti mohou jen s jistými podmínkami a obmezeními, tedy předpisy tohoto zákona platnost míti mají do té míry, že vlastník ve svém nakládání se statkem předpisy řečeného způsobu od zemského zákonodárství vydanými bude obmezen.
§ 17
Zákon tento nabude působnosti v jednotlivých zemích zároveň s oněmi zákonnými opatřením, která o předmětu zákona tohoto zemským zákonodárstvím pro příslušné země nebo jich jednotlivé části vydána budou na základě tohoto zákona nebo na základě platných již ustanovení.
Zákon tento nevztahuje se k dědictvím, před působností tohoto zákona připadlým.
§ 18
Mým ministrům věcí vnitrných, práv, orby a financí jest uloženo, aby tento zákon uvedli ve skutek.
V Budapešti dne 1. dubna 1889
František Josef m. p.
Taaffe to. p.
Falkenhayn m. p.
Schönborn m. p.
Dunajewski m. p.