Vyhláška ze dne 23.6.2004, kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 275/1998 Sb., o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků, ve znění vyhlášky č. 477/2000 Sb.

7.7.2004 | Sbírka:  400/2004 Sb. | Částka:  130/2004ASPI

Vztahy

Nadřazené: 156/1998 Sb.
Aktivní derogace: 275/1998 Sb.
400/2004 Sb.
VYHLÁŠKA
ze dne 23. června 2004,
kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 275/1998 Sb., o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků, ve znění vyhlášky č. 477/2000 Sb.
Ministerstvo zemědělství stanoví v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví podle § 10 odst. 1 a 8 a § 16 písm. d) zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění zákona č. 317/2004 Sb.:
Čl.I
Vyhláška č. 275/1998 Sb., o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků, ve znění vyhlášky č. 477/2000 Sb., se mění takto:
1. V § 2 se doplňuje odstavec 5, který zní:
"(5) V případech stanovených zákonem o hnojivech agrochemické zkoušení zemědělských půd zahrnuje rovněž mikrobiologické a fyzikální rozbory.".
2. V § 3 se doplňují odstavce 4 a 5, které znějí:
"(4) Principy mikrobiologických rozborů zemědělských půd a kritéria pro vyhodnocení jejich výsledků jsou uvedeny v příloze č. 7.
(5) Principy fyzikálních rozborů zemědělských půd a kritéria pro vyhodnocení jejich výsledků jsou uvedeny v příloze č. 8.".
3. V příloze č. 3 se za bod 3 doplňují body 4 až 6, které znějí:
"4. Stanovení oxidovatelného uhlíku
Postup stanovení: Oxidovatelný organicky vázaný uhlík v zemině se oxiduje kyselinou chromovou v prostředí nadbytku kyseliny sírové za definovaných podmínek. Výsledky vyjádřené v % Cox je možno přepočítat na % humusu za předpokladu, že huminové kyseliny obsahují 58 % C.
5. Stanovení celkového dusíku
Postup stanovení: půdní vzorek se mineralizuje za mokra koncentrovanou kyselinou sírovou za přítomnosti katalyzátoru (Kjeldahlova metoda), při níž se organické sloučeniny N oxidují na NH
4
+, který se po destilaci stanoví neutralizační titrací nespotřebovaného nadbytku kyseliny odměrným roztokem zásady.
6. Stanovení potenciální kationtové výměnné kapacity
Postup stanovení: Sorpční komplex půdy se nasytí ionty barya opakovanou extrakcí roztokem chloridu barnatého upraveného na hodnotu pH 8,1. V eluátu se acidimetrickou titrací stanoví výměnný vodík. Ve druhém kroku se sorbované baryum ze vzorku vytěsní roztokem chloridu hořečnatého. Ve druhém eluátu se stanoví baryum, jehož koncentrace je přímo úměrná potenciální kationtové výměnné kapacitě."
4. Za přílohu č. 6 se vkládají přílohy č. 7 a 8, které znějí:
"Příloha č. 7 k vyhlášce č. 275/1998 Sb.
Mikrobiologické rozbory zemědělských půd
1. Principy mikrobiálních rozborů zemědělských půd
Stanovení abundance a aktivity půdní mikroflóry měřením respiračních křivek (ISO DIS 17155)
Čerstvé půdní vzorky s obsahem vody odpovídající 40 - 60 % maximální vodní kapacity jsou před zahájením měření preinkubovány 3 - 4 dny při konstantní teplotě. Doporučená teplota se pohybuje v rozmezí 20 - 25 st. C. Během měření je v pravidelných intervalech (doporučeno každou hodinu) stanoven uvolněný oxid uhličitý nebo spotřebovaný kyslík. Rychlost bazální respirace je definována jako množství uvolněného CO
2
nebo spotřebovaného O
2
za jednotku času bez přídavku substrátu. Respirační křivky jsou měřeny po přídavku snadno rozložitelného substrátu (např. glukózy). Měření probíhá, dokud nedojde k poklesu rychlosti respirace. Pro měření respirace lze použít jakékoliv zařízení umožňující kontinuální měření uvolněného oxidu uhličitého nebo spotřebovaného kyslíku.
Z respiračních křivek jsou odečteny hodnoty parametrů charakterizující biomasu a aktivitu mikrobiálního společenstva: substrátem indukované respirace, lag fáze, růstové rychlosti a času t
peakmax
. Substrátem indukovanou respirací rozumíme konstantní zvýšenou rychlost respirace bezprostředně po přídavku substrátu, lag fází dobu do zahájení exponenciálního růstu rychlosti respirace a růstovou rychlostí rychlostní konstantu naměřenou během exponenciálního růstu rychlosti respirace. Čas t
peakmax
je doba od přídavku substrátu do maximální respirační rychlosti. Z podílu bazální a substrátem indukované respirace je vypočtena hodnota respiračního aktivačního kvocientu Q
R
.
Nitrifikační potenciál - rychlý test měřením rychlosti oxidace amonných iontů (ISO DIS 15685)
Rychlost oxidace amonných iontů na dusitanové je měřena během 6 hodin inkubace v půdní suspenzi pufrované na pH 7.2. Substrát je k suspenzi přidán ve formě síranu amonného. Oxidace dusitanů na dusičnany je inhibována přídavkem chlorečnanu sodného. Dusitanové ionty jsou stanoveny vhodnou analytickou metodou.
Ke zjištění, zda půda obsahuje kontaminant, který ovlivňuje nitrifikaci, se použije kontrolní půdní vzorek se známou hodnotou nitrifikačního potenciálu v rozmezí 500 - 800 ng N.g
-1
.h
-1
. Vzorky zkoušené a kontrolní půdy jsou preinkubovány dva dny při vlhkosti odpovídající obsahu vody při 60 % maximální vodní kapacity. Poté je připraven směsný vzorek v poměru 1:1 (přepočteno na suchou půdu). Směsný vzorek a vzorky půd zkoušené a kontrolní jsou inkubovány 1 den při teplotě 20 st. C a poté je v nich stanoven nitrifikační potenciál.
2. Kritéria hodnocení
Stanovení abundance a aktivity půdní mikroflóry měřením respiračních křivek
Kontaminované půdy vykazují vyšší hodnoty Q
R
a delší dobu lag fáze a t
peakmax
. Hodnoty Q
R
> 0.3 nebo lag fáze > 20 h a tpeakmax > 50h při R 0.2 - 0.3 indikují kontaminovanou půdu.
Nitrifikační potenciál - rychlý test měřením rychlosti oxidace amonných iontů
Zkoušená půda je považována za kontaminovanou, pokud nitrifikační potenciál směsného vzorku je menší než 90 % průměrné hodnoty nitrifikačních potenciálů vzorků zkoušené a kontrolní půdy stanovené odděleně.
 
    A
s
 + SD < 0.9*A
vyp
A
s
- aktivita směsného vzorku
A
prum
- aktivita vypočtená jako průměr kontrolní a zkoušené půdy
SD - směrodatná odchylka.
Příloha č. 8 k vyhlášce č. 275/1998 Sb.
Fyzikální rozbory zemědělských půd
Stanovení zrnitostního složení.
Postup stanovení: Půdní částice se podle velikosti dělí do podílů zrnitostních frakcí. Základním dělítkem skeletu od jemnozemě je rozměr 2 mm, který byl zvolen proto, že je horní hranicí kapilárního pohybu vody. Pro třídění zrnitostních frakcí se nejčastěji používá sedimentační pipetovací metoda. Spočívá v tom, kdy z určitých hloubek sedimentující suspenze v sedimentačním válci se po uplynutí příslušných dob odebírá malý podíl, který se po vysušení váží. Výsledky zrnitostního rozboru se zpravidla upravují do tabulky.
Kritéria hodnocení: Pro agronomické účely slouží Klasifikační stupnice zemin podle Nováka, která třídí půdy podle zastoupení frakce pod 0,01 mm.
---------------------------------------------------------------------
Obsah částic (zrn) menších   Označení druhu půdy     Klasifikace půdy
0,01 mm v %
---------------------------------------------------------------------

---------------------------------------------------------------------
0 - 10                       písčitá             P   lehká
---------------------------------------------------------------------
10 - 20                      hlinitopísčitá      HP  lehká
---------------------------------------------------------------------
20 - 30                      písčitohlinitá      PH  středně těžká
---------------------------------------------------------------------
30 - 45                      hlinitá             H   středně těžká
---------------------------------------------------------------------
45 - 60                      jílovitohlinitá     JH  těžká
---------------------------------------------------------------------
60 - 75                      jílovitá            JV  těžká
---------------------------------------------------------------------
přes 75                      jíl (nebo prchlice) J   těžká
---------------------------------------------------------------------
Stanovení obsahu skeletu
Postup stanovení: Vodou v odměrném válci se stanoví objem vzorku, ten se rozdělí síty na jednotlivé frakce, jejichž objem se postupně stanoví opět v odměrném válci. Výsledek - objem jednotlivých frakcí se vyjádří v % celkového objemu vzorku. Kritéria hodnocení: Klasifikační stupnice, vytvořená pro komplexní průzkum půd, dělí půdu na jemnozem (pod 2 mm) a skelet. Ten je tvořen třemi frakcemi (hrubý písek 2 - 4 mm, štěrk 4 - 30 mm, kamení nad 30 mm). Rozsah použití je vhodný pro větší vzorky (řádově kg), odebrané výlučně pro toto stanovení.
Obsah skeletu v ornici do 20 % zpravidla nepůsobí nepříznivě ani na růst rostlin, ani při obdělávání. Vyšší objem jde na úkor jemnozemě a zvlášť nepříznivě se projevují vrstvy skeletu s těžkým jílovým tmelem.
Stanovení fyzikálních vlastností.
Postup stanovení: Fyzikálními vlastnostmi se rozumí ukazatele, zjišťované na neporušeném vzorku zeminy, odebraném do kovového kroužku. Postup je vhodný pro jemnozrnné soudržné zeminy bez hrubého skeletu nebo velkých organických zbytků. U vzorku, odebraného nejlépe ze sondy, se zjišťuje hmotnost čerstvého, vodou nasyceného, odsátého a vysušeného vzorku a stanovením jeho zdánlivé hustoty se získají základní údaje pro výpočet hledaných ukazatelů: objemová vlhkost momentní (okamžitá, původní), maximální kapilární vodní kapacita, momentní (původní) vzdušnost, minimální vzdušná kapacita, nasáklivost, objemová hmotnost redukovaná (suché půdy), pórovitost.
Kritéria hodnocení vyjadřují vlastnosti půdy. Momentní vlhkost (objemová %) a momentní vzdušnost (objemová %) závisí na konkrétní situaci a klimatu. Maximální kapilární vodní kapacita (objemová %) - čím hrubozrnnější půdy, tím menší. U jemnozrnných, vazkých a ulehlých půd je větší (bývá 20 - 40 %). Minimální vzdušná kapacita (objemová %) - pod 10 % u polních půd a pod 5 % lučních půd - náchylné k zamokření, je-li to trvalý stav - půdy zamokřené, nad 20 % u polí - půdy vysychavé, je-li to trvalý stav - půdy výsušné. Nasáklivost (objemová %) - udává nasycení celého sloupce zeminy, tzv. kapilárních pórů. U jílovitých půd je vyšší než u písčitých. Podle objemové hmotnosti suché půdy a podle pórovitosti můžeme přibližně hodnotit strukturní stav humusového horizontu středně těžkých a těžkých půd (Kutílek, 1966):
------------------------------------------------------------------
Strukturní stav humusového   Objemová hmotnost suché Pórovitost %
horizontu                    půdy g.cm
-3

------------------------------------------------------------------
výborný                      méně než 1,2            více než 54
------------------------------------------------------------------
dobrý                        1,2 - 1,4               46 - 54
------------------------------------------------------------------
nevyhovující                 1,4 - 1,6               39 - 46
------------------------------------------------------------------
nestrukturní                 1,6 - 1,8               31 - 39
------------------------------------------------------------------"
Čl.II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2004.
Ministr:
Ing. Palas v. r.