Výnos ze dne 8.12.1939 k nařízení o židovském majetku

8.12.1939 | Sbírka:  RP36/39 | Částka:  39/1939ASPI

Vztahy

Aktivní derogace: RP15/39
Pasivní derogace: 1983/1946 Ú.l.I
RP36/39
DRUHÝ PROVÁDĚCÍ VÝNOS
říšského protektora v Čechách a na Moravě
k nařízení o židovském majetku
ze dne 8. prosince 1939
Na základě § § 2, odst. 1, 9 a 11, odst. 1 nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o židovském majetku ze dne 21. června 1939 (Věstník říšského protektora v Čechách a na Moravě, str. 45) se stanoví toto:
Čl.I
Přenesení příslušností
§ 1
(1) První prováděcí výnos ze dne 21. června 1939 se mění s účinností od tohoto dne takto:
(2) Oprávnění k udělení schválení podle § 1 nařízení se přenáší na Oberlandraty, pokud nejde o hospodářské závody s počtem více než 100 dělníků a zaměstnanců anebo s ročním obratem více než K 3,000.000.- a o účasti na takových závodech, o banky a pojišťovací podniky jakož i o cenné papíry.
§ 2
Oprávnění, podle § 9 nařízení ustanoviti zplnomocněné správce a podle ustanovení Protektorátu dosazené důvěrníky a vnucené správce odvolati, se přenáší na Oberlandraty s účinností od 21. června 1939 v témže rozsahu jako oprávnění podle § 1 tohoto výnosu přenesené.
Čl.II
Rozsah povinnosti ke schválení
§ 3
(1) Schválení podle § 1 nařízení nepotřebují opatření o směnkách, šecích, obchodnických poukázkách, obchodnických závazných listech nákladních listech, skladních listech, obilních listech, zástavních a podobných cenných papírech, pokud se opatření udržují v rámci obvyklého obchodního styku obchodníka. Stejné platí o závazku k nakládání s těmito cennými papíry.
(2) V odstavci 1 jmenované cenné papíry v témže rozsahu nepodléhají zákazu nabývání jich podle § 4 nařízení.
(3) Osvobození podle odst. 1 a 2 platí také pro právní jednání provedená před vyhlášením tohoto prováděcího výnosu.
(4) Předpisy odstavců 1 a 3 platí také pro právní jednání o kuponech, podílných listech na zisk jakož i papírech obnovovacích.
§ 4
Pokud uspořádání výprodeje skladu zboží židovského obchodu potřebuje schválení úřadů Protektorátu, jest si vyžádati svolení příslušného Oberlandrata.
Čl.III
Nucený výkon
§ 5
Všeobecná ustanovení
(1) Za opatření ve smyslu § 1 nařízení platí také zcizení nuceným výkonem.
(2) Při nucené dražbě pozemností potřebují nabídky schválení. Nabídku, pro niž se nutné schválení ihned neprokáže, jest odmítnouti.
(3) Předměty uvedené v § 5 nařízení jsou od nuceného výkonu zproštěny.
(4) Předpisu § 2 se obdobně použije na nucenou dražbu všech pozemností podléhajících správě vnuceného správce nebo důvěrníka, kteří byli ustanoveni německým pověřeneckým vedením.
§ 6
Zabavení předmětů majetkových druhů v § 1 a § 5 nařízení jmenovaného, předsevzaté úřady Protektorátu na základě práva v Protektorátu platného, obzvláště práva daňového, jakož i vstup předpokladů propadnutí takových majetkových předmětů má účinek, že místa podle nařízení a prováděcích ustanovení příslušná jsou sama oprávněna k volnému nakládání s předměty; oprávnění jiných říšských úřadů zůstávají nedotčena. Při zpeněžení docílený výtěžek nastupuje na místo předmětů.
Čl.IV
Zápis do veřejných knih a rejstříků
§ 7
Prohlášení účastníků
K žádostem jakéhokoli druhu, majícím za předmět zápis do veřejných knih, jest připojiti prohlášení o tom, zda na právním řízení, tvořícím podklad zápisu, jsou zúčastněni Židé, židovské podniky nebo židovská sdružení osob.
§ 8
Povinnost notáře a právního zástupce poučiti strany
Pořizuje-li se právní jednání tvořící předmět zápisu před notářem nebo právním zástupcem, má tento poukázati na nařízení ze dne 21. června 1939 a otázati se, zda na právním jednání jsou zúčastněni Židé, židovské podniky nebo židovská sdružení osob. Z listiny jím sepsané má býti zjevno, že se tak stalo a v jakém smyslu otázka byla zodpověděna.
§ 9
Další řízení
(1) Není-li prohlášení, že na právním jednání nejsou zúčastněni Židé, židovské podniky nebo židovská sdružení osob, nebo schválení právního jednání předloženo, jest žádost za zápis odmítnouti. Také nemůže býti povolen ani záznam.
(2) Má-li soud nebo úřad jinak příslušný důvodné pochybnosti o správnosti prohlášení, jest žádati důkaz, že schválení není nutné. Není-li důkaz podán, jest postupovati podle odstavce 1.
§ 10
Zápis neschválených právních změn
(1) Je-li ve veřejných knihách zapsána právní změna na základě neschváleného právního jednání, může schvalovací úřad, bylo-li schválení dle jeho uvážení nutné, požádati knihovní soud nebo jinak příslušný úřad za zápis přiměřené poznámky.
(2) Poznámku zapsanou podle odstavce 1 jest vymazati, požádá-li o to schvalovací úřad nebo je-li schválení dodatečně uděleno.
§ 11
Předchozí ustanovení platí obdobně pro zápisy do veřejných rejstříků.
Čl.V
Projednávání pozůstalosti
§ 12
Povinnost pozůstalostního soudu a soudního komisaře poučiti strany
V řízení k projednání pozůstalosti jest povinen pozůstalostní soud nebo soudní komisař před počátkem projednání položiti otázku, zda zůstavitel nebo jedna z osob na řízení zúčastněných jsou Židy. Ze zápisu o projednávání má býti zjevno, že se to stalo a v jakém smyslu otázka byla zodpovězena.
§ 13
Další řízení
(1) Je-li zůstavitel nebo jedna z osob na jednání zúčastněných Židem, nepřekáží to projednání a odevzdání pozůstalosti. Dohoda o dědictví potřebuje však schválení a jest až do jeho udělení odložiti rozhodnutí o návrhu na odevzdání pozůstalosti a odevzdací listinu zadržeti.
(2) Neudělí-li se schválení, jest bez ohledu na dohodu o dědictví podle odevzdaných dědických prohlášení dědictví projednávati a odevzdati.
(3) Zmocnil-li pozůstalostní soud osoby na řízení zúčastněné, aby je samy projednávaly, jest v případě uzavření dohody o dědictví s návrhem na odevzdání dědictví podati prohlášení ve smyslu § 7 tohoto výnosu. Má-li pozůstalostní soud odůvodněné pochybnosti o správnosti prohlášení, jest požadovati důkaz, že schválení není nutné. Není-li důkaz podán, jest postupovati podle odstavce 2.
Čl.VI
Oznámení nařízení a rozhodnutí
§ 14
(1) Nařízení a rozhodnutí jest účastníkům oznámiti. Způsob oznámení stanoví příslušné místo.
(2) Za nepřítomnosti účastníka může oznámení jemu státi se vsunutím do denních listů "Der Reue Tag", "Volksdeutsche Zeitung" a "Národní politika".
Čl.VII
Právní postavení zplnomocněných správců
§ 15
Obsah a vykonávání práv
(1) Zplnomocněný správce dosazený podle § 9 nařízení k dalšímu vedení, uspořádání nebo zcizení podniků nebo v jiných případech má právo prováděti vlastním jménem na účet podniku nebo postiženého všechny soudní i mimosoudní právní práce a právní jednání potřebná k splnění příkazu jemu uděleného. Zmocnění nahrazuje každou jinak nutnou plnou moc. Zplnomocněný správce jest oprávněn volně nakládati s předměty, na nichž váznou zástavní práva jakéhokoli druhu nebo podobná práva; výtěžek nastupuje na místo předmětů.
(2) Během trvání správy zplnomocněnce odpočívá oprávnění majitele podniku i, má-li podnik právní formu právnické osoby jejích orgánů, aby účinně jednali, pro nebo proti podniku. Rovněž tak odpočívá oprávnění kurátora ustanoveného soudem nebo jiným místem.
§ 16
Povinnosti
Zplnomocněný správce jest povinen vynaložiti při výkonu svých jednání péči řádného obchodníka a ručí za každou škodu vzcházející z tohoto opominutí péče.
§ 17
Výlohy za vedení úředních prací
(1) Výlohy vznikající z vedení zplnomocněným správcem nese podnik.
(2) Místa příslušná podle nařízení a prováděcích ustanovení stanoví náhradu příslušející zplnomocněnému správci a nutné výlohy, jež jest mu hraditi.
§ 18
Odvolání
Zplnomocněný správce může býti kdykoliv odvolán.
§ 19
Uvedení v úřad
Listina o uvedení v úřad, udělená zplnomocněnému správci místem příslušným pro dosazení podle nařízení a prováděcích ustanovení slouží za výkaz vůči komukoli a nahrazuje každý v soukromém i veřejném styku případně nutný důkaz dosazení.
V Praze dne 12. prosince 1939.
Říšský protektor v Čechách a na Moravě
v zastoupení
K. H. Frank
státní sekretář