Vzhledem k ustanovení čl. 7 výnosu Vůdce a říšského kancléře ze dne 16. března 1939, č. 75 Sb., o Protektorátu Čechy a Morava, vstoupila bývalá česko-slovenská branná moc do stavu likvidace. Tuto likvidaci třeba po osobní stránce provésti tak, aby byla dokončena nejpozději dnem 31. prosince 1939.

(2) Za propuštění z činné služby se pokládá též převedení do některé státní nebo jiné veřejné služby podle části II vládního nařízení ze dne 6. června 1939, č. 139 Sb., o umisťování a jiném zaopatření zaměstnanců vojenské správy a déle sloužících.

(1) Zánikem příslušnosti k bývalé česko-slovenské branné moci zanikají - s výhradou ustanovení odstavců 2 až 4 - práva a povinnosti, které dotčeným osobám náležely jako vojenským osobám v činné službě nebo mimo činnou službu.

(2) Poživatelé vojenských zaopatřovacích platů, kteří byli v bývalé česko-slovenské branné moci vojenskými osobami z povolání, jsou i po zániku příslušnosti k branné moci podle odstavce 1 disciplinárně odpovědni, a to, pokud nebyli převedeni do občanské státní nebo jiné veřejné služby, ve stejném rozsahu jako občanští státní zaměstnanci ve výslužbě. Disciplinární řízení přísluší provésti, pokud není podle platných předpisů příslušným jiný občanský disciplinární orgán, disciplinárním komisím, jež se zřídí při ministerstvu sociální a zdravotní správy; při složení těchto komisí třeba přihlédnouti k poživatelům vojenských zaopatřovacích platů, podléhajícím těmto komisím. Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

(3) Příslušníci bývalé česko-slovenské branné moci mohou uváděti své dřívější vojenské služební označení jen s předchozí doložkou "bývalý česko-slovenský .....".

(4) Ustanovení odstavce 1 se netýká práv a nároků, kterých osoby tam uvedené nabyly ze svého vojenského služebního poměru pro sebe i pro své rodinné příslušníky. Rovněž zůstává nedotčena jejich odpovědnost podle zákona ze dne 6. června 1887, č. 72 ř. z., o účincích a o zrušitelnosti nálezů na náhradu, jež úřady stálého vojska, válečného loďstva a zeměbrany vynesly cestou správní, a zák. čl. XXXV z roku 1887. Vláda určí, na které úřady (orgány) se přenáší působnost, kterou zákony uvedené v předcházející větě a platné právní předpisy, vydané k jejich provedení, přiznávají velitelstvím sborů a ministerstvu národní obrany.

(1) Odvodní povinnost podle branného zákona republiky Československé ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb., z. a n., zanikla dnem 17. března 1939.

(2) Tímto dnem zanikla i všechna omezení a povinnosti, jež podle branného zákona a branných předpisů vydaných k jeho provedení postihovaly osoby podléhající odvodní povinnosti nebo osoby nepodléhající branné povinnosti.

Dnem 17. března 1939 zanikla i povinnost k zvláštním úkonům za mobilisace a ve válce podle § 3 branného zákona č. 193/1920 Sb. zn. a n.

Branný zákon č. 193/1920 Sb. z. a n. se všemi pozdějšími změnami a doplňky, jakož i všechna prováděcí nařízení k němu, zejména pak vládní nařízení ze dne 15. září 1927, č. 141 Sb. z. a n., jímž se vydávají nové branné předpisy, se všemi změnami a doplňky k těmto předpisům pozbývají účinnosti, bez újmy ustanovení § 4 vládního nařízení ze dne 25. července 1939, č. 216 Sb. z. a n., jímž se zřizuje vládní vojsko Protektorátu Čechy a Morava.