epravo.cz

(1) Soud přeruší k návrhu nebo z moci úřední řízení ve sporu, je-li některá strana nebo vedlejší intervenient, který má postavení nerozlučného společníka ve sporu, příslušníkem německé branné moci. K přerušení nedojde, jestliže tato strana nebo vedlejší intervenient navrhnou, aby řízení přerušováno nebylo. Účinky přerušení řízení nastanou dnem povolání strany nebo vedlejšího intervenienta.

Nastanou-li okolnosti uvedené v § 1 u strany nebo vedlejšího intervenienta (§ 1), kteří jsou zastoupeni procesním zmocněncem, přeruší soud k návrhu nebo z úřední moci řízení ve sporu jen, je-li obava, že by tyto okolnosti mohly působiti na vedení nebo na výsledek sporu v neprospěch strany nebo vedlejšího intervenienta, jimž vadí překážka. Ustanovení § 1, odst. 1, věta druhá a třetí, platí i tu.

Nastanou-li okolnosti uvedené v § 1 u procesního zmocněnce strany nebo vedlejšího intervenienta (§ 1), přeruší soud k návrhu nebo z úřední moci řízení ve sporu jen, nebylo-li možno opatřiti, aby strana nebo vedlejší intervenient si včasně zřídili jiného procesního zmocněnce, a je-li obava, že by tyto okolnosti mohly působiti na vedení nebo výsledek sporu v neprospěch strany nebo vedlejšího intervenienta, zastoupených procesním zmocněncem, jemuž vadí překážka. Ustanovení § 1, odst. 1, věta druhá a třetí, platí i tu.

Soud může k návrhu nebo z úřední moci i po skončení řízení vysloviti, že nastalo přerušení sporu, vyjdou-li teprve po skončení sporu najevo okolnosti, pro které mohlo býti řízení podle §§ 1 až 3 přerušeno, a nabude-li soud přesvědčení, že ten, na jehož ochranu jsou dána ustanovení §§ 1 až 2, byl by mohl, kdyby nebylo bývalo překážky, dosíci příznivějšího pro sebe rozhodnutí ve věci hlavní. V usnesení, kterým soud vyslovil, že a kdy nastalo přerušení, buďtež zároveň zrušena rozhodnutí a opatření, která by byla vydána po nastalém přerušení. To se však nevztahuje na takové procesní úkony, které mohou obstáti bez újmy stran. Přerušení řízení nepřekáží tomu, aby byly zajištěny důkazy, nebo aby byla vykonána zajišťovací opatření, pokud jsou přípustná.

(1) Návrh na přerušení budiž podán u soudu, u kterého se spor právě projednává. Návrh, aby bylo vysloveno, že nastalo přerušení (§ 4), budiž podán u soudu, jenž věc projednával v první stolici. Návrh může býti učiněn do protokolu. Soud rozhodne, a to i když jde o přerušení z moci úřední, bez ústního jednání, může však před rozhodnutím zavésti šetření, je-li třeba vysvětlení.

(2) Přerušení řízení trvá, dokud nezanikla okolnost, pro kterou nastalo přerušení. V případech § 3 budiž řízení přerušeno na dobu nejdéle tří měsíců, počítajíc od účinnosti usnesení soudu, a strana budiž zároveň vyzvána, aby do této lhůty zřídila si jiného procesního zmocněnce, nebo není-li to podle zákona vyloučeno, aby se sama ujala sporu. Uplyne-li tato lhůta marně, má se za to, že vstup do řízení nastal uplynutím této lhůty, a stranu stihnou následky, které zákon spojuje s tím, že strana si nezřídila advokáta procesním zmocněncem ve sporu advokátském, nebo že v jiném sporu byla nečinná.

(3) Proti rozhodnutí o tom, zda se řízení přerušuje (§§ 1 až 3), nebo zda nastalo přerušení (§ 4), je přípustný rekurs.

(4) Každá ze stran může navrhnouti, aby se v přerušeném řízení (§§ 1 až 4) pokračovalo, avšak odpůrce strany nebo vedlejšího intervenienta, u nichž se vyskytla překážka uvedená v §§ 1 až 4, nemůže návrh učiniti před uplynutím 30 dnů po zániku překážky.

O ochraně osob, uvedených v § 1, které jsou účastníky řízení nesporného nebo jsou zúčastněny v řízení konkursním nebo vyrovnávacím, budiž pečováno z moci úřední tím, že se jim pro ochranu jejich práv ustanoví opatrovník k věci. Je-li však rozhodováno v řízení nesporném o sporných nárocích, a dopouští-li povaha věci přerušení řízení, budiž řízení k návrhu nebo z moci úřední přerušeno, je-li obava, že by pro překážku uvedenou v § 1 zájmy jejich utrpěly újmy.

(1) Na návrh povinného odloží exekuční soud zcela nebo zčásti exekuční nebo zajišťovací úkony jakéhokoliv druhu na dobu, kterou určí, nabude-li přesvědčení, že odkladu je naléhavě třeba v zájmu dlužníka, který beze své viny není s to závazek splniti, a že lze také podle poměrů na věřiteli spravedlivě žádati, aby vymáhání nároků bylo zcela nebo zčásti odloženo. Na místo odkladu může exekuční soud na návrh exekuční a zajišťovací úkony zcela nebo zčásti zrušiti, avšak jen tehdy, je-li zrušení to nezbytně nutné pro ochranu dlužníka. Jestliže pak soudu již před rozhodnutím o návrhu na povolení exekučních nebo zajišťovacích úkonů jsou všechny poměry rozhodné podle věty prvé bezpečně známy, a je to nezbytně nutné pro ochranu dlužníka, může i z úřední moci návrh na povolení exekučních nebo zajišťovacích úkonů zcela nebo zčásti zamítnouti. Povoluje odklad nebo zrušení exekučních nebo zajišťovacích úkonů, může soud, je-li to poměry odůvodněno, uložiti dlužníku určité soudem stanovené splátky. Soud nemůže učiniti povolení odkladu nebo zrušení exekučních nebo zajišťovacích úkonů závislým na složení jistoty.

(2) Exekuční soud může usnesení učiněné podle odstavce 1 kdykoliv na návrh nebo z úřední moci zrušiti nebo změniti.

(3) Proti rozhodnutí soudu druhé stolice není opravného prostředku.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně v exekučním řízení, jež provádí úřad. Na místě exekučního soudu je k rozhodnutí povolán exekuční úřad.

(1) Ustanovení jiných zákonů o odkladu exekučních nebo zajišťovacích úkonů a o odkladu rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu nejsou dotčena ustanoveními tohoto nařízení. Dlužník může se však dovolati místo nich ochrany podle ustanovení tohoto nařízení.

(2) Povolí-li soud podle tohoto nařízení odklad exekučního vyklizení místností, bude povinný po dobu odkladu platiti za užívání místností náhradu ve výši dosavadního nájemného, a neplatil-li dosud nájemné, náhradu, kterou určí soud, vyslechna strany. Náhrada je splatná ve lhůtách, ve kterých se dosud platilo nájemné, a neplatilo-li se dosud nájemné, ve lhůtách, ve kterých se nájemné podle platných předpisů nebo místních zvyklostí platí z místností stejného druhu. Ustanovení o zajištění nájemného zástavním právem na movitostech nájemníkových platí obdobně o zajištění této náhrady na věcech povinného.

Mohl-li by věřitel pro uspokojení své pohledávky zajištěné smluvním nebo zákonným zástavním právem zpeněžiti movité věci jinak než v exekučním řízení, může dlužník za podmínek § 7, odst. 1 žádati u soudu, aby bylo rozhodnuto, že se výkon tohoto práva staví. Příslušným jest soud povolaný k výkonu exekucí, v jehož obvodu je věc, která by se měla zpeněžiti.

(1) Konkursní soud může odložiti rozhodnutí o návrhu věřitele na prohlášení konkursu (§ 69 konk. ř.) na dobu, kterou určí, jestliže jsou splněny podmínky § 7, odst. 1.

(2) Návrh na odložení konkursu buď učiněn zpravidla při výslechu dlužníka podle § 69, odst. 2 konk. řádu, nejpozději však do té doby, než konkursní soud o návrhu na prohlášení konkursu učiní usnesení.

(2) Stavení se počíná v případech odstavce 1 v č. 1 a 2 povoláním, v č. 3, jakmile nastanou okolnosti tam uvedené, ve všech případech však nejdříve dnem 25. srpna 1939. Stavení končí odpadnutím důvodů, na nichž spočívá.

Ustanovení § 11 platí obdobně o lhůtách pro žaloby a o jiných lhůtách pro uplatnění práv v soudním řízení. Neplatí však pro propadné lhůty, ve kterých má pojistník uplatniti soudně svůj nárok na plnění pojistitelovo. Ustanovení § 28, odst. 1, věta druhá, a § 29, odst. 2, věta druhá, zákona ze dne 3. července 1934, č. 145 Sb., o pojistné smlouvě, pozbývají prozatím účinnosti.

(1) Je-li dlužníku důsledkem války bez jeho zavinění znemožněno splniti závazek, který dospěl po 25. srpnu 1939, může soudce na návrh dlužníkův rozhodnouti, že právní následky, které zákonem nebo smlouvou jsou stanoveny pro případ, že závazek není splněn nebo není splněn včas, a které dlužníku jsou na újmu (závazek k plnění úroků z prodlení, ztráta lhůt právo věřitele smlouvu vypověděti nebo od ní odstoupiti a pod.), zcela nebo zčásti nenastaly. Spočívá-li závazek na právním poměru založeném po účinnosti tohoto nařízení, bude platiti toto ustanovení jen, jestliže překážka u dlužníka vzešla důsledky války, které bez svého zavinění nemohl s dostatečnou jistotou předvídati.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí také pro poměry pojistné. Pojistník je však povinen učiniti návrh nejpozději do šesti měsíců po tom, kdy pojistitel vůči němu se odvolal na právní následky prodlení v placení prémie. Dokud však pojistník bez svého zavinění nemůže dodržeti lhůtu, běh lhůty se staví.

(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro nárok ze směnky nebo šeku.

(4) Ustanovení odstavce 1 neplatí, je-li pro neplacení nájemného vypovídán nájem (pacht) místností nebo nezastavěných, k živnostenským účelům užívaných pozemků nebo je-li z téhož důvodu žádáno zrušení takového nájmu (pachtu).

(5) Ustanovení odstavce 1 neplatí rovněž pro právo věřitele uspokojiti pohledávku, zajištěnou smluvním nebo zákonným zástavním právem, zpeněžením movitých věcí jinak než v exekučním řízení. Za jakých podmínek se může dlužník domáhati odkladu výkonu tohoto práva, je ustanoveno v § 9.

K rozhodování podle § 13 je příslušný okresní soud, který je obecným soudem dlužníkovým.

(1) Pokud není dále ustanoveno jinak, platí o řízení ustanovení zákona ze dne 19. června 1931, č. 100 Sb., o základních ustanoveních soudního řízení nesporného.

(2) Návrh může býti činěn jen ohledně nároků, které dlužník, čině návrh, uznává. Uznává-li nárok jen částečně, může soudce návrh projednati a rozhodnouti o něm, jeví-li se to podle okolností účelným.

(3) Navrhovatel musí všechny okolnosti podstatné pro navrhované rozhodnutí v návrhu uvésti a nabídnouti o nich potřebné důkazy. To platí zvláště o vylíčení poměrů majetkových a výdělkových a o tom, v jaké míře je mu znemožněno důsledkem války bez jeho zavinění splniti závazek.

(4) Považuje-li to soud za účelné, projedná návrh s účastníky v ústním jednání.

(1) Pokud není jinak ustanoveno, řídí se poplatky v řízení o návrhu podle § 13 předpisy o soudních poplatcích v řízení nesporném.

(2) Poplatek za rozhodnutí činí jednu polovinu poplatku za rozsudek v řízení sporném.

(3) Hodnotu předmětu jednání stanoví v každém případě soud z moci úřední; proti tomuto ustanovení hodnoty předmětu není opravného prostředku.

Soud může uložiti náhradu nákladů odpůrci navrhovatelovu, musilo-li mu býti známo, že jeho odpor proti návrhu dlužníkovu není odůvodněn, nebo může podle okolností náklady rozvrhnouti na účastníky.

Závisí-li rozhodnutí sporu zcela nebo zčásti od toho, jak bude rozhodnuto o dříve podaném návrhu podle § 13, může procesní soud naříditi, aby řízení bylo přerušeno do vyřízení návrhu podle § 13.

Soud povolaný k rozhodnutí o návrhu podle § 13 může na návrh naříditi, aby do rozhodnutí o návrhu exekuce proti dlužníku byla odložena. Je-li pak toho třeba pro zajištění věřitele, může naříditi vhodné prozatímní opatření.

(1) Je-li o nároku, při němž přichází v úvahu zrušení právních následků podle § 13, zahájen spor dříve, než dlužník učinil návrh podle § 13, může dlužník uplatniti tento návrh jen ve sporu námitkou ve věci samé. Omezení podle § 15, odst. 2, věta první, nemá zde místa.

(2) V řízení odvolacím lze tak učiniti jen, nebylo-li možno námitku učiniti v první stolici proto, že řízení u ní bylo skončeno.

(3) Procesní soud rozhodne o námitce v rámci rozhodnutí o věci samé.

(4) Má-li procesní soud za to, že je to účelnější, zvláště vzhledem na náklady řízení, může navrhovatele odkázati s návrhem na okresní soud (§ 14) a řízení do pravomocného rozhodnutí o návrhu přerušiti. Proti tomuto usnesení není opravného prostředku.

Jestliže a pokud ve sporu zvítězí žalovaný jediné proto, že bylo vydáno rozhodnutí podle §§ 13 a 20, mohou býti náklady sporu zcela nebo zčásti uloženy vítězné straně.

Byl-li učiněn návrh podle § 20, odst. 2, může odvolací soud vrátiti věc soudu první stolice, aby rozhodl o návrhu se zřetelem na toto rozhodnutí, případně znovu rozhodl ve věci samé.

(1) Proti rozhodnutí soudu druhé stolice vydanému v řízení nesporném není dalšího opravného prostředku.

(2) Dovolání je vyloučeno, je-li napadeno rozhodnutí druhé stolice jen v otázce námitky učiněné podle § 20, odst. 1.

(1) Na návrh účastníků může soud (§ 14) rozhodnutí učiněné podle § 13 změniti, jeví-li se to nutným pro podstatnou změnu rozhodných poměrů nebo následkem toho, že byly dodatečně zjištěny rozhodné okolnosti. O náhradě nákladů platí obdobně ustanovení § 17.

(2) Z důvodů uvedených v odstavci 1 může soud (§ 14) učiniti nové rozhodnutí i tehdy, když byl o věci před tím rozhodl soud procesní (§ 20).

(1) Příslušníci států, které určil říšský ministr spravedlnosti podle čl. 4 nařízení ministerské rady pro obranu Říše ze dne 1. září 1939, Říš. zák. I, str. 1656, a právnické osoby, které mají sídlo v těchto státech, mohou až na další uplatňovati před soudy Protektorátu majetkoprávní nároky jen se schválením ministra spravedlnosti Protektorátu. Spory těchto stran, které byly zahájeny při vydání ustanovení podle věty prvé, mohou býti dále vedeny jen se schválením ministra spravedlnosti Protektorátu; až do té doby jsou spory přerušeny. Návrhy na schválení ministra spravedlnosti mohou býti dány ústně do protokolu.

(2) Ustanovení odstavce 1 může býti užito podle poukazu ministra spravedlnosti Protektorátu i na jiné osoby, které mají bydliště v cizině.

(3) Předcházející omezení neplatí pro nároky, které vznikly při provozování tuzemského živnostenského podniku.

(4) O které státy jde podle odstavce 1, věty prvé, bude určeno vyhláškou ministerstva spravedlnosti v Úředním listě.

Při počítání lhůt, jichž uplynutí je spojeno s právní újmou, nelze do lhůt počítati dobu, po kterou nemohl věřitel podle tohoto nařízení uplatňovat svá práva.

Ustanoveními čl. II a III tohoto nařízení nejsou dotčena práva stanovená v § 65 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb., o akciové bance cedulové, a v § 31 zákona ze dne 23. září 1930, č. 143 Sb., o poštovní spořitelně. Rovněž nejsou dotčena práva věřitele podle zákona ze dne 28. června 1933, č. 107 Sb., o obilních zástavních listech a o veřejných obilních skladištích.

Ten, kdo je židem nebo platí za žida podle §§ 6 až 8 nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o židovském majetku, nemůže se dovolávati ochrany podle ustanovení čl. II a III tohoto nařízení.