Nařízení ze dne 21.11.1940 o tvoření cen stavebních úkonů

30.11.1940 | Sbírka:  416/1940 Sb. | Částka:  132/1940ASPI

Vztahy

Nadřazené: 121/1939 Sb.
Pasivní derogace: 35/1950 Ú.l.I, 235/1949 Sb., 244/1942 Sb.
416/1940 Sb.
Nařízení
předsedy nejvyššího úřadu cenového
ze dne 21. listopadu 1940
o tvoření cen stavebních úkonů.
Změna: 244/1942 Sb.
Podle § 2, odst. 1 vládního nařízení ze dne 10. května 1939, č. 121 Sb., o zřízení nejvyššího úřadu cenového, ve znění vládního nařízení ze dne 8. května 1940, č. 189 Sb., nařizuji:
§ 1.
Základní ustanovení.
(1) Ceny a úplaty za stavební úkony se stanoví podle zásad tohoto nařízení. Vyšší ceny a úplaty nesmějí býti slibovány, požadovány, účtovány nebo placeny.
(2) Stavební úkony ve smyslu tohoto nařízení jsou veškeré práce stavební, týkající se buď celých staveb anebo jejich částí, ať již s dodáním nebo bez dodání stavebních hmot k provádění staveb potřebných.
(3) Stavební úkony, jichž provedení stavebník od podnikatele požaduje, musí stavebník jasně a zevrubně popsati a rozčleniti tak, aby bylo možno co nejjasněji rozpoznati účel, rozsah a způsob provedení stavby, jakož i risiko s nimi spojené, a aby podnikatel mohl spolehlivě a bez rozsáhlých předběžných prací zjistiti příslušnou cenu.
(4) Podnikatel jest povinen podati ke každému stavebnímu programu a ke každé stavbě stavebníkovi na jeho žádost při zadání stavby podrobný rozpočet s popisem jednotlivých stavebních úkonů a s udáním cen. Podnikatel jest povinen stanoviti tyto ceny podle směrnic uvedených v dalších ustanoveních tohoto nařízení.
(5) Při zjišťování cen za jednotlivé stavební úkony smějí býti stanoveny náklady jen v rozsahu nutném ke splnění udělené stavební objednávky při odborném a hospodárném provedení.
(6) Ceny a úplaty za stavební úkony a práce jsou - pokud toto nařízení nestanovní jinak - vyňaty z ustanovení nařízení předsedy vlády ze dne 20. července 1939, č. 175 Sb., o zákazu zvýšení cen.
§ 2.
Tvoření cen.
(1) Nejvýše přípustná cena se tvoří z:
a) mezd,
b) cen stavebních hmot hlavních, pomocných a provozních, jakož i cen za součásti stavby,
c) povšechných nákladů (všeobecné náklady obchodní a povšechné náklady staveniště),
d) zvláštních nákladů,
e) zisku,
f) daně z obratu.
(2) Při tvoření cen musí býti zvlášť vyčísleny a oceněny veškeré smluvní a ostatní ujednání, náhrady a výhody, které stavebník podnikateli poskytuje nebo obstará a jichž hodnota jde k dobru podnikatelova účtu, ať přímo nebo nepřímo (skrze třetí osoby).
(3) Nejvyšší úřad cenový může pro tvoření cen u určitých druhů stavebních úkonů a prací naříditi též jiný způsob, než jaký jest uveden v odstavci 1.
§ 3.
Mzdy a platy.
Mzdy a platy podle tohoto nařízení jsou:
a) částky vyplácené do výše nařízené ministerstvem sociální a zdravotní správy a s nimi souvisící sociální dávky, které podle platných předpisů hradí podnikatel. Budou-li v jednotlivých případech povoleny vyšší mzdy (platy), je k jejich započítání podle tohoto nařízení zapotřebí souhlasu nejvyššího úřadu cenového;
b) přídavky, jako cestovné, odměny za odloučení od rodiny, ubytování, případně nocležné, výlohy spojené s týdenním návratem, příjezdné a odjezdné a pod. Tyto přídavky musí býti pro dělníky a zaměstnance pracující na určitém stavebním díle zvlášť účtovány a prokázány a musí býti vedeny odděleně jako samostatné položky rozpočtu.
§ 4.
Hmoty.
(1) Za podklad při tvoření cen stavebních hmot hlavních, pomocných a provozních, součástí staveb, udržování a oprav stavebních strojů a nářadí, jakož i veškerých dopravních úkonů smějí se vzíti nejvýše ceny, které jsou přípustné v době podání nabídky podle nařízení předsedy vlády č. 175/1939 Sb. anebo podle ostatních cenových předpisů.
(2) Stavební hmoty hlavní jsou ony hmoty, které jsou nutné k provedení stavebních úkonů a jsou do staveb trvale vestavěny.
(3) Stavební hmoty pomocné jsou hmoty, jichž podnikatel staveb používá k provedení určitého stavebního úkonu zamýšleného druhu a jakosti, jež však nejsou součástí hotové stavby (lešení, pažení, skružení, trhací látky a pod.). Pokud nebudou plně spotřebovány, smějí býti uvedeny nejvýše hodnotou, jež odpovídá jejich spotřebě (opotřebení) při provádění příslušného stavebního díla.
(4) Stavební hmoty provozní jsou spotřební hmoty nutné k provozu nářadí, stavebních strojů a pod. (pohonné látky, mazadla, elektrický proud a pod.).
(5) Součástmi staveb se rozumějí předměty a dodávky (konstruktivní díla, řemeslné práce), které jsou nutné k provedení určitých stavebních úkonů a zůstávají trvale v díle.
§ 5.
Stroje a nářadí.
(1) Za použití vlastních strojů a nářadí smějí býti počítány nejvýše odpisy z pořizovací hodnoty a zúročení podle sazeb povolených nejvyšším úřadem cenovým.
(2) Při použití cizích strojů a nářadí smí býti počítáno nejvýše nájemné povolené nejvyšším úřadem cenovým s připočtením přiměřené přirážky.
§ 6.
Povšechné náklady a zisk.
(1) Povšechné náklady (povšechné náklady staveniště a všeobecné obchodní náklady) a zisk smějí býti počítány přirážkami. Přirážky jsou přípustné pouze v přiměřené výši. Ke mzdovým a platovým přídavkům uvedeným v § 3, písm. b) může býti požadována a poskytována pouze přirážka na daň obratovou; zisková přirážka není přípustná.
(2) Podnikatelské risiko (počítajíc v to obvyklé závazky ručitelské) se zhodnotí v zisku.
(3) Pokud by byly započítány nepřiměřeně vysoké přirážky za povšechné náklady a zisk, je nejvyšší úřad cenový oprávněn naříditi nejdéle do dvou let po provedeném vyúčtování snížení cen všeobecně nebo v jednotlivých případech, i se zpětnou platností pro podnikatele a stavebníka.
§ 7.
Zvláštní náklady.
Zvláštní náklady, jako výdaje za stavební pojištění, zvláštní výdaje za vypracování stavebního návrhu, licenční poplatky, přirážky za zvláštní risiko, které se u běžných staveb nevyskytuje, anebo přirážky za zvláštní závazky ručitelské, smějí býti započítány pouze ve výši hospodářsky odůvodněné a musejí býti odděleně vykázány.
§ 8.
Práce ve mzdě.
(1) Práce v hodinové (denní) mzdě (režijní práce) hradí se podle hodinových (denních) sazeb.
(2) Hodinové (denní) sazby se vypočtou přiměřenými přirážkami ke mzdám [§ 3, písm. a)]; přirážka risiková není přípustná.
(3) Zvýšiti hodinové (denní) sazby přípustné v době účinnosti tohoto nařízení lze jen se schválením nejvyššího úřadu cenového.
§ 9.
Přirážky.
Nejvyšší úřad cenový může stanoviti výši přirážek pro povšechné náklady a zisk (§ 6), jakož i pro hodinové (denní) sazby (§ 8).
§ 10.
Dodatečné náhrady.
(1) Vyžaduje-li stavebník úkon, na který nebylo ve smlouvě pamatováno, nebo projevíli s provedením takového úkonu dodatečně souhlas, smí se účtovati dodatečná náhrada podle zásad tohoto nařízení.
(2) Vznikne-li podnikateli úkony, na které nebylo ve smlouvě pamatováno, které však jsou k jejímu splnění nutné, nebo jinými událostmi nastalými během provádění stavby větší náklad, který mění podstatně podklad pro zjištění cen, může býti účtována dodatečná náhrada podle ustanovení tohoto nařízení, jestliže tento větší náklad vznikl okolnostmi, za něž podnikatel podle smlouvy neodpovídá a které nemohly býti předvídány ani při největší opatrnosti a pečlivosti. Soukromoprávní poměr mezi stavebníkem a podnikatelem zůstává tím však nedotčen.
(3) Nejsou-li splněny předpoklady odstavce 1 nebo 2, je požadování dodatečných náhrad nepřípustné a nesmějí býti stavebníkem poskytnuty.
§ 11.
Úkony podpodnikatelů.
Přirážky k cenám podpodnikatelů (subkontrahentů) musejí býti zvlášť vykázány. Smějí obsahovati jen přiměřený podíl na všeobecných obchodních nákladech, na zisku, na risiku a obratovou daň.
§ 12.
Obchodní knihy, záznamy, plány a doklady.
(1) O každém zadaném úkonu a práci jest podnikatel povinen provésti samostatný záznam, v němž náklady musí býti rozčleněny nejméně na:
a) mzdy,
b) stavební hmoty,
c) povšechné náklady,
d) zvláštní náklady,
e) zisk,
f) daň z obratu.
(2) Vede-li podnikatel obchodní knihy nebo jiné obchodní záznamy, může záznamy nařízené v odstavci 1 provésti přímo v těchto obchodních knihách nebo záznamech.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí pro práce ve mzdě (režijní).
(4) O provedeném úkonu (práci) jest podnikatel povinen vydati stavebníku účet, ze kterého musí býti patrný druh, rozsah a jakost úkonu (práce).
(5) Obchodní knihy, záznamy, plány, doklady a účty musí býti nejméně 5 let uschovány, pokud jiná zákonná ustanovení nepředpisují lhůty delší.
§ 13.
Ceník hmot a tabulky mezd.
(1) Ke každé nabídce je podnikatel na přání stavebníka povinen připojiti ceník hmot a tabulku mezd týkající se všech úkonů a prací uvedených v nabídce.
(2) Podnikatel musí na stavebníkovo přání prokázati ceny použitých hmot a částky vyplacených mezd a platů účty a mzdovými listinami.
(3) Stavebníci mohou požadovati od podnikatele předložení kalkulačních podkladů (rozborů cen) rozčleněných podle tohoto nařízení.
§ 14.
Povolení výjimek.
Pokud je z národohospodářských důvodů nebo pro uvarování zvláštních tvrdostí naléhavě nutná výjimka, může ji nejvyšší úřad cenový všeobecně nebo v jednotlivých případech připustiti nebo naříditi, zejména může býti v souvislosti s úpravou přirážek za povšechné náklady, zisk a podnikatelské risiko (§ 6, odst. 3) také změněn základ (§ 2, odst. 1), k němuž se tyto přirážky připočítávají.
§ 15.
Přestupky.
Přestupky tohoto nařízení nebo předpisů podle něho vydaných se trestají podle čtvrté části vládního nařízení o zřízení nejvyššího úřadu cenového.
§ 16.
Účinnost.
(1) Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
(2) Ustanovení §§ 1-15 platí pouze pro stavby, jež nebyly ještě zadány v den účinnosti tohoto nařízení.
(3) Pro stavby zadané před účinností tohoto nařízení platí i nadále:
a) u staveb veřejných ve smyslu výnosů předsednictva ministerské rady ze dne 22. února 1940, čj. 530/1939 V. m. r., a ze dne 28. října 1940, čj. 39.865/40 m. r., ustanovení těchto výnosů;
b) u staveb soukromých, ustanovení výnosu nejvyššího úřadu cenového ze dne 17. září 1940, čj. 65.253-IV/3-1940.
(4) Pro stavby, na které se ustanovení výnosů uvedených v odstavci 3 nevztahují, může nejvyšší úřad cenový připustiti výjimečné úpravy.
Komisařský vedoucí:
Dr. von Busse v. r.