Vládní nařízení ze dne 23.10.1941 o správním trestním právu a řízení v oboru vyživovacím, zásobovacím a cenovém

18.11.1941 | Sbírka:  393/1941 Sb. | Částka:  143/1941ASPI

Vztahy

Prováděcí: 1654/1946 Ú.l.I
Pasivní derogace: 89/1950 Sb., 118/1945 Sb., 163/1943 Sb.
393/1941 Sb.
Vládní nařízení
ze dne 23. října 1941
o správním trestním právu a řízení v oboru vyživovacím, zásobovacím a cenovém
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle § 1, odst. 1 nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě ze dne 12. prosince 1940, Věstn. str. 604, kterým se prodlužují a mění některá ustanovení ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb.:
Část I
§ 1
Rozsah platnosti
Toto nařízení platí pro trestní řízení, které provádějí politické a příslušné ústřední úřady, stíhajíce správní přestupky
1. podle těchto právních předpisů:
a) vládního nařízení ze dne 18. září 1939, č. 206 Sb., kterým se zmocňuje ministerstvo zemědělství k úpravě hospodaření některými potravinami a krmivy;
b) vládního nařízení ze dne 21. září 1939, č. 208 Sb., o úpravě obchodu s jatečným dobytkem, masem a masnými výrobky;
c) vládního nařízení ze dne 27. září 1939, č. 209 Sb., o úpravě výroby, zpracování a odbytu mléka, mléčných výrobků, tuků a vajec;
d) vládního nařízení ze dne 14. února 1940, č. 79 Sb., o úpravě výroby a zpracování chmele, sladu a piva a obchodu s nimi;
e) vládního nařízení ze dne 8. května 1940, č. 157 Sb., o úpravě výroby ovoce, zeleniny a ovocnářských školkařských výpěstků, obchodu s těmito výrobky, jakož i zpracování ovoce a zeleniny;
f) vládního nařízení ze dne 23. června 1939, č. 150 Sb., o zřízení dozorčí úřadovny při ministerstvu průmyslu, obchodu a živností;
g) vládního nařízení ze dne 10. května 1939, č. 121 Sb., o zřízení nejvyššího úřadu cenového;
2. podle právních předpisů, jimiž se předpisy uvedené u č. 1 doplňují nebo mění;
3. podle právních předpisů, vydaných podle předpisů uvedených u č. 1 a 2 a
4. podle právních předpisů, vydaných podle §§ 4 a 5 vládního nařízení ze dne 7. srpna 1940, č. 270 Sb., o příslušnosti ministerstva zemědělství.
§ 2
Výklad pojmů
(1) Kde se v tomto nařízení mluví o přestupku, rozumí se tím čin trestný podle předpisů uvedených v § 1, a neplyne-li z povahy věci něco jiného, též pokus o takový čin (§ 3) a účastenství na takovém činu (§ 4).
(2) Orgány veřejné moci rozumějí se v tomto nařízení příslušníci uniformované protektorátní policie, neuniformované protektorátní policie a kontrolní orgány pověřené dohledem na dodržování a provádění předpisů uvedených v § 1.
§ 3
Pokus
Kdo předsevezme jednání směřující přímo ke spáchání přestupku a čin nedokoná jen pro nemožnost nebo pro zevní překážku nebo náhodu, je trestně odpovědný stejně jako pachatel.
§ 4
Účastenství
Kdo návodem, rozkazem, radou, utvrzováním, slibem nebo poskytnutím pomoci nebo jinak úmyslně způsobí nebo usnadní spáchání přestupku jinou osobou (pachatelem), je trestně odpovědný stejně jako pachatel, i když pachatel nemůže býti pro přestupek stíhán nebo odsouzen.
§ 5
Odpovědnost právnických osob a provozovatelů podniků
(1) Za porušení předpisů uvedených v § 1 právnickou osobou je trestně odpovědna, bylo-li porušení zaviněno jejími orgány, zmocněnci, zástupci nebo zaměstnanci, také právnická osoba.
(2) Právnickou osobu zastupuje v trestním řízení orgán, který je podle zákonných nebo statutárních předpisů povolán zastupovati ji navenek. Skládá-li se tento orgán z několika fysických osob, má právo a na vyzvání úřadu povinnost ustanoviti za sebe jednu svéprávnou osobu a ta v trestním řízení zastupuje právnickou osobu; neučiní-li tak ve stanovené lhůtě nebo je-li nebezpečí v prodlení, může úřad sám takovou osobu ustanoviti.
(3) Byly-li předpisy uvedené v § 1 porušeny v obchodním závodě, jsou trestně odpovědni také majitelé a vedoucí obchodního závodu.
(4) Trestnost podle odstavců 1 až 3 nenastává, pokud právnická osoba, majitelé nebo vedoucí obchodního závodu v trestním řízení prokáží, že věnovali k předejití trestné činnosti péči potřebnou v obchodním styku. Za právnickou osobu podává tento průkaz místo majitele podniku osoba oprávněná k zákonnému zastupování.
(5) Co platí podle předešlých odstavců o právnické osobě, platí obdobně též o jiném sdružení nebo souboru osob.
§ 6
Promlčení
Nestanoví-li předpisy uvedené v § 1 delší lhůtu promlčecí, promlčují se činy trestné podle těchto předpisů ve třech letech. Promlčecí lhůta se počíná dnem, kdy byl čin spáchán. K promlčení se hledí z moci úřední.
§ 7
Ukládání trestů
(1) Může-li býti podle předpisů uvedených v § 1 uložena na přestupek pokuta nebo vězení nebo oba tyto tresty, buď v lehčích případech uložena zpravidla pokuta; vězení jest uložiti ve vážnějších případech, zejména dopustil-li se viník opětovně přestupku téhož druhu. Byl-li pachateli uložen za přestupek, jehož se dopustil opětovně, trest vězení nebo byl-li mu za přestupek uložen trest vězení na dobu delší než 1 měsíc vůbec, může býti v trestním nálezu vysloveno, že celý trest nebo jeho část má býti odpykán v kárném pracovním táboře (vládní nařízení ze dne 2. března 1939, č. 72 Sb., ve znění vládního nařízení ze dne 28. dubna 1939, č. 188 Sb., o kárných pracovních táborech).
(2) Je-li někdo stíhán týmž úřadem pro několik přestupků, jichž se dopustil jedním nebo několika činy, buď řízení o těchto přestupcích, jde-li o přestupky téhož druhu, spojeno. Nejde-li o přestupky téhož druhu, buď řízení o nich spojeno, jen vyžaduje-li toho účel řízení.
(3) Má-li býti někdo potrestán pro několik přestupků, jichž se dopustil jedním nebo více činy, uloží se tresty za všechny tyto přestupky vedle sebe. Spojí-li však úřad podle odstavce 2 řízení o dvou nebo více přestupcích, vyměří se trest podle trestní sazby stanovené na nejtěžší z těchto přestupků. K ostatním přestupkům se přihlíží jako k okolnostem přitěžujícím.
§ 8
Propadnutí
(1) Věci, jimiž byl přestupek spáchán, které jím byly získány nebo které jsou určeny zřejmě jen ke spáchání přestupku, jakož i neoprávněně získaný výdělek nebo jiný prospěch, lze prohlásiti za propadlé ve prospěch protektorátní pokladny, a to i když pachatel nemůže být stíhán nebo odsouzen.
(2) Jmenované předměty a majetkové hodnoty mohou býti prohlášeny za propadlé také tehdy, jestliže trestným činem pachatele přešly do vlastnictví fysické nebo právnické osoby, zastupované pachatelem. Není-li již těchto hodnot, je přípustné prohlásiti za propadlou jejich zástupní hodnotu, určenou podle volného uvážení.
§ 9
Ztráta oprávnění
Byl-li přestupek spáchán při provozování živnosti nebo při výkonu povolání, může býti proti potrestanému vyslovena také ztráta živnostenského oprávnění nebo zákaz výkonu povolání, a to buď dočasně nebo natrvalo.
§ 10
Opatření o provozu podniku
(1) Úřad provádějící trestní řízení může dočasně uzavříti provozní a obchodní místnosti podniku, jehož provozovatel jedná proti předpisům uvedeným v § 1 nebo proti nařízením úřadů, k nim vydaným.
(2) Dopustil-li se provozovatel podniku přestupku, může býti po provedení trestního řízení zbaven v trestním nálezu dočasně nebo trvale vedení podniku nebo mu může býti zakázán jeho další provoz.
(3) Byl-li provozovatel podniku zbaven vedení podniku, ustanoví mu úřad k dalšímu vedení podniku způsobilého náměstka a zároveň určí jeho práva a povinnosti.
Část II
§ 11
Zabavení
(1) Úřad příslušný k provedení trestního řízení může, pokud již předpisy uvedené v § 1 zvláště tak neustanovují, k zabezpečení účelu řízení naříditi zabavení věcí a peněz, které mají býti prohlášeny za propadlé (§ 8), a dále věcí, kterých je třeba k vedení důkazu. Proti rozhodnutí o zabavení není odvolání přípustné.
(2) Při nebezpečí v prodlení nebo ustanovují-li tak předpisy uvedené v § 1, mohou také orgány veřejné moci v oboru své působnosti takovéto věci předběžně zabaviti; jsou však povinny tomu, komu věci zabavily, je-li znám, dáti o tom potvrzení a učiniti úřadu oznámení.
(3) Jestliže nelze zabavení provésti jinak, mohou býti zatím zabaveny také schránky (obaly), v nichž jsou zabavované věci.
(4) Je-li nebezpečí, že se zabavené věci zkazí, nebo dají-li se uschovati jen s nepoměrným nákladem, mohou býti, pokud jich není třeba k vedení důkazu, veřejně prodány dražbou, popřípadě z volné ruky za cenu, kterou příslušný úřad v mezích platných předpisů stanoví, anebo jinak přiměřeně zužitkovány. Výtěžek nastupuje na místo prodaných věcí. Prodej pro nepoměrný náklad na uschování se neprovede, byla-li včas složena částka, stačící k uhrazení tohoto nákladu.
(5) Věci náležející obviněnému, které byly zabaveny, poněvadž jich je třeba k vedení důkazu, slouží zároveň jako jistota k zajištění pokuty.
(6) Zabavené věci, které nebyly prohlášeny za propadlé a o kterých nebylo učiněno opatření podle odstavce 4 nebo 5, vrátí se, není-li jich již třeba v řízení, tomu, komu byly zabaveny. Není-li osoba, které věci byly zabaveny, známa nebo jestliže nelze zjistiti její bydliště (pobyt), vyzve ji úřad vyhláškou, aby se o věci přihlásila. Neučiní-li tak do 3 měsíců ode dne vyhlášení, propadnou věci ve prospěch protektorátní pokladny.
(7) Věcmi se rozumějí i listiny.
(8) V místnostech a na pozemcích určených k provozu drah nebo pošt je při výkonu zabavení přihlížeti v zájmu zajištění nerušené přepravy, nerušeného provozu a osobní bezpečnosti k přání železničních a poštovních orgánů. Podrobnosti upraví ministerstvo vnitra v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.
§ 12
Zadržení
(1) Orgány veřejné moci mohou zadržeti, a to i mimo svůj správní (strážní) obvod, osobu podezřelou z přestupku,
1. je-li orgánu, který ji pozastavil, neznámá a nemůže-li býti její totožnost ihned zjištěna, nebo
2. je-li podezřelá z útěku, nebo
3. odůvodňují-li zvláštní okolnosti obavu, že bude působiti na svědky, znalce nebo jiné osoby ve věci zúčastněné, aby překážela zjištění pravdy, nebo že bude jinak hleděti ztížiti trestní řízení mařením nebo ukrýváním stop trestného činu.
(2) Každá zadržená osoba budiž předvedena k úřadu místně příslušnému k provedení trestního řízení, nebo kdyby to podle místních vzdáleností nebylo možné, k nejbližšímu věcně příslušnému úřadu, nebo propuštěna na svobodu. Provedl-li zadržení jiný orgán než orgán bezpečnostní, a není-li vhodnější, aby předvedl sám zadrženou osobu, odevzdá ji bezpečnostnímu orgánu, aby ji předvedl k úřadu. Úřad je povinen předvedenou osobu ihned, nejdéle však do 24 hodin po jejím dodání, vyslechnouti. Po výslechu lze zadržeti toliko osoby, které se zvláště těžce provinily, a u nichž jsou splněny předpoklady odstavce 1, č. 2 nebo 3. Celkové zadržení smí trvati až 7 dnů.
(3) Při odsouzení k trestu na svobodě se započítává celková doba zadržení do trestu. Byla-li pachateli uložena jen pokuta, buď při její výměře přihlédnuto k době zadržení.
(4) Při zadržení osob v místnostech a na pozemcích určených k provozu drah nebo pošt buď postupováno tak, aby nebyla rušena přeprava a bezpečnost provozu.
(5) Při zadržení a předvedení buď co nejvíce šetřeno osoby a cti zadrženého. Zadržený buď, pokud možno, oddělen od vězňů.
§ 13
Blokové řízení trestní
U činů trestných podle předpisů uvedených v § 1 činí nejvyšší výměra pokuty, ukládané na místě podle § 19 vládního nařízení ze dne 6. března 1936, č. 51 Sb., o organisaci policejní správy a služby a o některých jiných opatřeních v oboru vnitřní správy, 500 K.
§ 14
Výslech
(1) Hodlá-li úřad provádějící trestní řízení uložiti za přestupek pokutu nejvýše 10.000 K nebo trest vězení nejvýše 14 dnů, může upustiti od nového výslechu pachatele ke skutkové podstatě přestupku a vynésti nález, jestliže orgán veřejné moci s ním sepsal již při vyšetřování přestupku protokol a obsahuje-li tento protokol doznání pachatele.
(2) Trestem vězení (odstavec 1) se nerozumí náhradní trest vězení za nedobytnou pokutu.
§ 15
Řízení na místě samém
Vyžaduje-li toho veřejný zájem nebo povaha trestného činu, buď trestní řízení provedeno ihned na místě spáchaného činu. Uveřejnění odsuzujícího nálezu podle § 17 buď v tomto případě, jsou-li splněny zákonné podmínky, provedeno zpravidla ihned po skončení trestního řízení.
§ 16
Řízení v první stolici před vyšším úřadem
(1) Zemský úřad a příslušný ústřední úřad mohou, a to i během trestního řízení, převzíti vedení trestního řízení a rozhodnouti v první stolici o trestní věci. Rozhoduje-li takto v první stolici zemský úřad, lze se z jeho nálezu odvolati k příslušnému ústřednímu úřadu. Prominouti nebo zmírniti trest v případech, ve kterých rozhodl v první stolici zemský úřad nebo příslušný ústřední úřad, přísluší tomuto ústřednímu úřadu.
(2) Ústředním úřadem příslušným podle odstavce 1 je onen ústřední úřad, do jehož oboru působnosti náleží provádění předpisu, který byl přestupkem porušen. Rozhodoval-li v první stolici zemský úřad v řízení spojeném podle § 7, odst. 3 a jde-li o přestoupení několika předpisů, jejichž provádění patří do oboru působnosti různých ústředních úřadů, rozhoduje o případném odvolání ten ústřední úřad, do jehož oboru působnosti náleží provádění předpisu, podle něhož byl vyměřen trest, a to v dohodě se zúčastněným ústředním úřadem.
§ 17
Uveřejnění odsuzujícího nálezu
(1) Právoplatný nález, kterým byl uložen trest na svobodě nebo pokuta přesahující částku 30.000 K, nebo kterým bylo nařízeno opatření podle §§ 9 a 10 na dobu delší než 1 měsíc, uveřejní se na útraty odsouzeného nejméně jedenkrát v denních novinách. Mimo to lze v nálezu vysloviti, že se odsuzující nález vedle toho veřejně vyvěsí nebo jinak veřejně vyhlásí na útraty odsouzeného v obci, kde viník bydlí, a v obci, kde se trestného činu dopustil.
(2) Při uložení mírnějšího trestu může býti v nálezu vysloveno, že se právoplatný odsuzující nález uveřejní na útraty odsouzeného jednou v denních novinách.
(3) Jsou-li pro to zvláštní důvody, buď uznáno též na uveřejnění odůvodnění odsuzujícího nálezu.
(4) Kromě uveřejnění odsuzujícího nálezu na útraty odsouzeného může úřad zaříditi, aby o právoplatně uložených trestech uvedených v odstavci 1 byla uveřejněna, nikoli však na útraty odsouzeného, jednotlivě nebo hromadně zpráva v časopisech nebo odborných časopisech. Za časopis se pokládá tiskopis, který vychází alespoň jednou za 14 dní, za odborný časopis pak tiskopis, který pojednává o otázkách odborných a vychází alespoň jednou za měsíc.
(5) Právoplatnému nálezu podle odstavců 1 až 4 je postaven na roveň nález, který dosud není právoplatný, byl-li v něm odňat odvolání odkladný účinek. Bude-li obviněný v odvolací stolici osvobozen, může odvolací úřad zaříditi uveřejnění odvolacího nálezu, nikoli však na útraty osvobozeného. Odstavce 1 a 3 platí přiměřeně.
(6) Trestem na svobodě (odstavec 1) se nerozumí náhradní trest vězení za nedobytnou pokutu.
§ 18
(1) Právoplatný nález, kterým bylo nalezeno na trest vězení vyšší než čtyři týdny nebo na peněžitý trest vyšší než 10.000 K, je oznámiti místnímu policejnímu úřadu, příslušnému podle bydliště, k zápisu do policejního trestního rejstříku. Při tom je oznámiti osobní data odsouzeného, druh přestupku, předpis, který byl porušen, a trest.
(2) Táž povinnost platí v případech §§ 9 a 10.
§ 19
Odvolání
(1) Pokud opravný prostředek není vyloučen, lze se z trestního nálezu odvolati.
(2) Odvolání z trestního nálezu není přípustné, jestliže se strana po vydání rozhodnutí písemně nebo do protokolu vzdala odvolání.
(3) Rozhodnutí, kterým byla uložena jako trest hlavní toliko pokuta nepřesahující částku 500 K, není odvolání přípustné, nečiní-li zároveň uložený náhradní trest vězení za nedobytnou pokutu více než tři dny.
(4) Odvolací lhůta činí 8 dnů ode dne ústního prohlášení, nebo nebyl-li nález ústně prohlášen, ode dne doručení trestního nálezu straně.
(5) Lhůta je zachována, bylo-li odvolání v odvolací lhůtě podáno na poštu k dopravě úřadu, u něhož odvolání má býti podáno.
(6) Odvolání je podati u úřadu, který ve věci rozhodl v první stolici.
(7) Včas podané odvolání má odkladný účinek. Úřad provádějící trestní řízení může však v trestním nálezu vysloviti, že odvolání, bude-li podáno, nemá odkladného účinku; z takového výroku není odvolání přípustné.
(8) Odvolání, které bylo podáno opožděně nebo není přípustné, odmítne úřad, u něhož odvolání má býti podáno.
(9) Odvolací úřad, rozhoduje o odvolání, je oprávněn nahraditi jak výrok, tak i odůvodnění nižšího úřadu svým výrokem nebo odůvodněním a podle toho v odpor vzaté rozhodnutí v každém směru změniti nebo doplniti. Zjistí-li odvolací úřad, že odvolání mělo býti odmítnuto podle odstavce 8, může odvolání sám odmítnouti.
§ 20
Rozhodování o zmírnění nebo prominutí trestu
Zemský úřad může se schválením ministerstva vnitra v dohodě s příslušnými ústředními úřady zmocniti okresní úřady, aby jeho jménem a v rozsahu jím stanoveném rozhodovaly o žádostech za snížení nebo prominutí trestů cestou milosti.
§ 21
Nastoupení náhradního trestu vězení
(1) Příslušný úřad může naříditi výkon náhradního trestu vězení, nevyhověl-li odsouzený v určené lhůtě výzvě, aby zaplatil pokutu. Ve výzvě k zaplacení pokuty dlužno na tuto okolnost výslovně upozorniti.
(2) Výkon náhradního trestu vězení může odsouzený kdykoli odvrátiti tím, že zaplatí pokutu, nebo počal-li již výkon náhradního trestu vězení, její poměrnou část.
Část III
§ 22
Ukládání pořádkových trestů trhovými svazy
(1) Dopustí-li se osoba fysická nebo právnická činu, za který jí může býti uložena pořádková pokuta podle předpisů, jimiž byly zřízeny českomoravské trhové svazy, a je-li tento čin zároveň přestupkem (§ 2, odst. 1), jsou českomoravské trhové svazy povinny učiniti na pachatele neprodleně oznámení úřadu příslušnému provésti trestní řízení správní. Úřad může buď zavésti trestní řízení správní nebo vrátiti oznámení příslušnému trhovému svazu za účelem zavedení řízení o uložení pořádkové pokuty.
(2) Skončilo-li trestní řízení správní potrestáním pachatele, je stíhání pořádkovou pokutou pro týž čin vyloučeno.
Část IV
§ 23
Odpovědnost orgánů veřejné správy
(1) Poruší-li orgánové korporací povinnosti, které jim náležejí podle předpisů uvedených v § 1, mohou býti dozorčími úřady potrestáni pořádkovými tresty do 10.000 K, v případě nedobytnosti vězením do 14 dnů. Opatření podle jiných předpisů nejsou tím dotčena.
(2) Orgánům, kteří vzhledem k svému služebnímu poměru jakožto protektorátní zaměstnanci podléhají disciplinárnímu právu, nebudiž ukládána pokuta podle odstavce 1, nýbrž buď na ně bez újmy ustanovení jiných platných předpisů učiněno disciplinární oznámení.
(3) Dozorčími úřady (odstavec 1) se rozumějí
a) okresní úřad, a v druhé stolici zemský úřad, jde-li o obec, popřípadě zemský úřad a v druhé stolici ministerstvo vnitra, jde-li o město se zvláštním statutem;
b) ministerstvo zemědělství, jde-li o korporace v oboru jeho působnosti;
c) ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, jde-li o korporace v oboru jeho působnosti;
d) nejvyšší úřad cenový, jde-li o organisace pověřené plněním úkolů podle § 4, odst. 2 vl. nař. č. 121/1939 Sb., ve znění vládního nařízení č. 189/1940 Sb.
(4) Pro řízení podle předcházejících odstavců platí předpisy vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).
Část V
§ 24
(1) S účinností tohoto nařízení pozbývají platnosti, pokud výslovně není stanovena výjimka, pro obor vyživovací, zásobovací a cenový (§ 1) všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto nařízení.
(2) Kde se v zákonných předpisech poukazuje na předpisy, které podle odstavce 1 pozbývají platnosti, je použíti, pokud toto nařízení neustanovuje jinak, ustanovení tohoto nařízení, která nastupují na jejich místo.
§ 25
Ustanovení tohoto nařízení upravující řízení platí i pro věci projednávané; lhůty běžící v den účinnosti tohoto nařízení končí však dnem určeným za konec lhůty podle dosavadních předpisů.
§ 26
Toto nařízení nabývá účinnosti osmého dne po vyhlášení; provede je ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Hácha v. r.
Dr. Krejčí v. r.
Ježek v. r.
Dr. Kamenický v. r.
Dr. Kalfus v. r.
Čipera v. r.
Dr. Kapras v. r.
Bubna v. r.
Dr. Kratochvíl v. r.
Dr. Klumpar v. r.