221

ZÁKON
ze dne 14. září 1999
o vojácích z povolání






      Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNĺ

VŠEOBECNÁ USTANOVENĺ

§ 1

      Tento zákon upravuje vznik, změnu, zánik a obsah služebních poměrů vojáků z povolání (dále jen ,,služební poměr").

§ 2

      (1)  Vojákem z povolání (dále jen ,,voják") je občan, který vojenskou činnou službu vykonává jako svoje zaměstnání. Voják je ve služebním poměru k České republice. Občan může být povolán do služebního poměru jen na základě vlastní žádosti.

      (2)  Právní úkony ve věcech služebního poměru jménem České republiky činí služební orgány, kterými jsou prezident republiky (dále jen ,,prezident"), ministr obrany (dále jen ,,ministr") a v rozsahu určeném rozkazem prezidenta nebo rozkazem ministra velitelé, náčelníci, ředitelé a jiní vedoucí zaměstnanci.


ČÁST DRUHÁ

VZNIK, PR®BĚH, ZMĚNY

A ZÁNIK SLUŽEBNĺHO POMĚRU VOJÁK®


HLAVA I

VZNIK SLUŽEBNĺHO POMĚRU

§ 3

Podmínky povolání do služebního poměru

      (1)  Do služebního poměru může být povolán občan České republiky starší 18 let, který

a)

složil vojenskou přísahu,

b)

vykonal základní nebo náhradní vojenskou službu,

c)

není ke dni povolání do služebního poměru členem politické strany, politického hnutí a odborové organizace,

d)

je trestně bezúhonný,

e)

je zdravotně způsobilý k výkonu služby,

f)

splňuje kvalifikační předpoklady stanovené pro služební zařazení.

      (2)  Ministerstvo obrany (dále jen ,,ministerstvo") stanoví vyhláškou

a)

po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví způsob posuzování zdravotní způsobilosti občanů pro povolávání do služebního poměru,

b)

kvalifikační předpoklady stanovené pro služební zařazení.

§ 4

Povolávací řízení

      (1)  Povolávací řízení o povolání do služebního poměru se zahajuje doručením písemné žádosti občana služebnímu orgánu.

      (2)  V povolávacím řízení služební orgán ověří, zda občan, který se uchází o povolání do služebního poměru, splňuje podmínky stanovené v § 3, a shromáždí k tomu potřebné podklady. Trestní bezúhonnost podle § 3 odst. 1 písm. d) se prokazuje výpisem z Rejstříku trestů ne starším než 3 měsíce.

      (3)  Služební orgán je povinen seznámit občana, který se uchází o povolání do služebního poměru, se základními právy a povinnostmi, které vyplývají ze služebního poměru, zejména s podmínkami služby a s platovými náležitostmi.

      (4)  Občan, který již byl ve služebním poměru k ozbrojeným silám, sborům a službám, může být znovu povolán do služebního poměru.

      (5)  Občan, který se uchází o povolání do služebního poměru, musí být o výsledku povolávacího řízení písemně vyrozuměn bezodkladně po rozhodnutí o jeho žádosti, nejdéle však do 6 měsíců ode dne, kdy byla žádost o povolání do služebního poměru doručena služebnímu orgánu.

      (6)  Při povolávacím řízení se zakládá a od vzniku služebního poměru se o vojákovi vede vojenská evidence podle zvláštního právního předpisu.¹)

      (7)  Ministerstvo stanoví vyhláškou postup při povolávacím řízení.

§ 5

Povolání do služebního poměru

      (1)  Služební poměr se zakládá dnem bezprostředně následujícím po dni doručení rozhodnutí služebního orgánu o povolání občana do služebního poměru (dále jen ,,rozhodnutí o povolání"). Rozhodnutí o povolání musí obsahovat

a)

den nástupu služby,

b)

služební zařazení,

c)

místo nástupu služby,

d)

dobu trvání služebního poměru,

e)

jmenování do hodnosti,

f)

platové náležitosti.

      (2)  Dnem, který je v rozhodnutí o povolání stanoven jako den nástupu služby, vzniká služební poměr.

      (3)  Služební poměr nevznikne, nenastoupí-li občan bez závažného důvodu do služby v den stanovený v rozhodnutí o povolání.

      (4)  Do služebního poměru se voják povolává na dobu určitou v trvání 2 až 20 let, není-li dále stanoveno jinak; dobu trvání služebního poměru může služební orgán na základě písemného souhlasu vojáka měnit. Při stanovení doby trvání služebního poměru se přihlíží k době přípravy pro výkon služby studiem na vojenských nebo jiných středních a vysokých školách, včetně studia v zahraničí.

      (5)  Ministerstvo stanoví vyhláškou dobu setrvání ve služebním poměru u vojáků, kteří se připravují k výkonu služby studiem.

HLAVA II

PR®BĚH A ZMĚNY SLUŽEBNĺHO POMĚRU

§ 6

Služební zařazení

      (1)  Voják v průběhu služebního poměru vykonává službu podle potřeb ozbrojených sil na území státu i v zahraničí v

a)

ozbrojených silách České republiky,

b)

ministerstvu.

      (2)  Voják může v průběhu služebního poměru plnit služební úkoly obranného charakteru podle potřeb ozbrojených sil též v orgánech státní správy nebo v právnických osobách, jejichž zřizovatelem je ministerstvo.

      (3)  Voják je služebně zařazován podle splněných kvalifikačních předpokladů, podle závěrů služebního hodnocení a podle doby výkonu služby v hodnosti, přičemž každému služebnímu zařazení odpovídá stanovená hodnost.

      (4)  Služebně zařadit vojáka podle odstavce 3 lze i na základě výsledků výběrového nebo konkurzního řízení. Služební orgány si pro tyto účely zřizují výběrové komise jako své poradní orgány.

      (5)  Voják, který se připravuje k výkonu služby studiem, se při povolání do služebního poměru služebně zařazuje jako čekatel. Po dobu studia na vojenských vysokých školách je služebně zařazen jako čekatel -- důstojník a na vojenských středních školách jako čekatel -- praporčík.

      (6)  Vláda stanoví nařízením orgány státní správy, v nichž vojáci plní služební úkoly obranného charakteru, a počet vojáků v nich; ministr stanoví právnické osoby, jejichž zřizovatelem je ministerstvo, v nichž vojáci plní služební úkoly obranného charakteru, a počet vojáků v nich.

§ 7

Vojenské hodnosti a hodnostní sbory

      (1)  Podle splněných kvalifikačních předpokladů je voják zařazen do hodnostního sboru a je jmenován do vojenské hodnosti (dále jen ,,hodnost").

      (2)  V hodnostních sborech se stanovují tyto hodnosti:

a)

v hodnostním sboru čekatelů -- praporčíků rotný, rotmistr, nadrotmistr,

b)

v hodnostním sboru čekatelů -- důstojníků podpraporčík, praporčík, nadpraporčík,

c)

v hodnostním sboru rotmistrů rotný, rotmistr, nadrotmistr, štábní rotmistr,

d)

v hodnostním sboru praporčíků podpraporčík, praporčík, nadpraporčík, štábní praporčík,

e)

v hodnostním sboru nižších důstojníků podporučík, poručík, nadporučík, kapitán,

f)

v hodnostním sboru vyšších důstojníků major, podplukovník, plukovník,

g)

v hodnostním sboru generálů brigádní generál, generálmajor, generálporučík, armádní generál.

      (3)  Do hodností generálů jmenuje vojáky prezident na návrh vlády, do ostatních hodností jmenují vojáky služební orgány.

      (4)  Vojákovi lze propůjčit vyšší hodnost, než kterou skutečně má, na dobu

a)

výkonu volené funkce,

b)

plnění služebního úkolu, který propůjčení vyšší hodnosti vyžaduje.

      (5)  Vojákovi, kterému byla vyšší hodnost propůjčena, přísluší práva a povinnosti, jako kdyby byl do této hodnosti jmenován. Propůjčení hodnosti však nezakládá nárok na úpravu platu podle této hodnosti.

      (6)  Doba, na kterou byla vyšší hodnost vojákovi propůjčena podle odstavce 4, končí dnem následujícím po dni, kdy důvod propůjčení vyšší hodnosti pominul.

      (7)  Hodnosti generálů propůjčuje vojákům na návrh vlády prezident, ostatní hodnosti propůjčuje ministr.

      (8)  Ministr stanoví počty vojáků v hodnostních sborech a může stanovit další členění do sborů podle odbornosti a specializace vojáků.


§ 8

Doba výkonu služby v hodnosti

      (1)  Nejkratší doba výkonu služby činí v hodnosti

a)

podporučík 1 rok,

b)

rotný, rotmistr, poručík a nadporučík 2 roky,

c)

nadrotmistr, podpraporčík, kapitán a major 3 roky,

d)

praporčík, nadpraporčík a podplukovník 4 roky.

      (2)  U hodnosti štábního rotmistra, štábního praporčíka, plukovníka a hodností v hodnostním sboru generálů se doba výkonu služby v hodnosti nestanovuje.

      (3)  V hodnostním sboru čekatelů -- praporčíků a v hodnostním sboru čekatelů -- důstojníků činí nejkratší doba výkonu služby v jednotlivých hodnostech 1 rok.

      (4)  Do doby výkonu služby v hodnosti, do které byl voják jmenován, se započte i doba výkonu služby v propůjčené hodnosti podle § 7.


§ 9

Dočasné zproštění výkonu služby

      Při důvodném podezření ze závažného porušení služebních povinností nebo ze spáchání trestného činu, ohrožoval-li by další výkon služby vojáka důležitý zájem služby nebo objasňování jeho činu, může být voják dočasně zproštěn výkonu služby ve svém služebním zařazení na dobu nejvýše 3 měsíců. Tuto dobu může ministr výjimečně prodloužit, nejdéle však o 3 měsíce. Je-li proti vojákovi vedeno trestní řízení, lze jej zprostit výkonu služby v jeho služebním zařazení do pravomocného skončení trestního řízení.

§ 10

Dispozice

      (1)  Voják, který nemůže vykonávat službu ve svém služebním zařazení nebo nemůže být služebně zařazen, se určí do dispozice.

      (2)  Do dispozice se určí voják na dobu

a)

nejvýše 3 měsíců a se souhlasem ministra nejvýše 6 měsíců, není-li možné rozhodnout o jeho služebním zařazení,

b)

dočasného zproštění výkonu služby,

c)

kdy vojákyně nemůže z důvodu těhotenství vykonávat službu ve svém služebním zařazení,

d)

mateřské dovolené obdobně jako u žen v pracovním poměru,²)

e)

další mateřské dovolené obdobně jako u žen v pracovním poměru,³)

f)

dovolené bez nároku na peněžní náležitosti po dobu, po kterou se mu poskytuje peněžitá pomoc podle zvláštních předpisů,⁴)

g)

dovolené bez nároku na peněžní náležitosti delší než 30 dnů,

h)

po kterou je nezvěstný, nejdříve však po třicátém dni,

i)

vazby.

      (3)  Do dispozice může být určen voják na dobu nejvýše 3 měsíců před uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru nebo před propuštěním ze služebního poměru.

      (4)  Do doby trvání služebního poměru se nezapočítává doba dispozice, do které byl voják určen podle odstavce 2 písm. g) a h) a podle odstavce 2 písm. i), byl-li pravomocně odsouzen za trestný čin.

      (5)  Po dobu dispozice podle odstavce 2 písm. a) až c) a podle odstavce 3 plní voják služební úkoly podle rozkazů nadřízeného.

      (6)  Voják, který byl určen do dispozice na dobu delší než 1 rok z důvodů uvedených v odstavci 2 písm. e) až i), je po ukončení dispozice služebně zařazen podle § 6; v ostatních případech se vrací voják zpět do svého původního služebního zařazení.

Přerušení služebního poměru

§ 11

      (1)  Vojákovi se přerušuje služební poměr po dobu výkonu

a)

funkce podle zvláštního předpisu,⁵)

b)

funkce v zastupitelstvu územní samosprávy, za jejíž výkon náleží podle zvláštního právního předpisu odměna,

c)

trestu odnětí svobody.

      (2)  Služební poměr se přerušuje podle odstavce 1 písm. a) a b) dnem zvolení a podle odstavce 1 písm. c) dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody.

      (3)  Služební poměr se může přerušit na dobu nejdéle 6 let z celkové doby trvání služebního poměru; doba přerušení služebního poměru může být prodloužena o dobu trvání volební kampaně. Důvody přerušení služebního poměru je voják povinen bez zbytečného odkladu sdělit služebnímu orgánu písemně.

§ 12

      (1)  Doba přerušení služebního poměru se vojákovi nezapočítává do doby trvání služebního poměru.

      (2)  Voják po skončení přerušení služebního poměru pokračuje ve služebním poměru dnem, kdy důvody přerušení služebního poměru pominuly. Tímto dnem se voják služebně zařazuje podle § 6. Není-li možné rozhodnout o jeho služebním zařazení, určí se do dispozice podle § 10 odst. 2 písm. a). Zánik důvodů přerušení služebního poměru je voják povinen bez zbytečného odkladu sdělit služebnímu orgánu písemně.

§ 13

Dočasné pověření výkonem služby v jiném služebním zařazení

      (1)  Voják může být dočasně pověřen výkonem služby v jiném služebním zařazení stejné nebo vyšší úrovně, nejdéle na dobu 1 roku.

      (2)  Při dočasném pověření výkonem služby v jiném služebním zařazení nevzniká nárok na jmenování do hodnosti stanovené pro toto služební zařazení.

§ 14

Služební cesta

      (1)  Vojáka lze vyslat na služební cestu na dobu nezbytně nutnou. Voják na služební cestě plní služební úkoly podle rozkazu nadřízeného, který ho na služební cestu vyslal.

      (2)  Podmínky pro vykonání služební cesty vojákovi předem stanoví nadřízený, který ho na služební cestu vysílá.

§ 15

Odvelení

      (1)  Vojáka lze podle potřeb ozbrojených sil odvelet na dobu nejdéle 6 měsíců v kalendářním roce; na dobu delší může být odvelen jen se svým souhlasem nebo rozhodnutím ministra.

      (2)  Odvelením vojáka se rozumí jeho pověření služebními úkoly, a to i nesouvisejícími s jeho služebním zařazením, které plní po stanovenou dobu mimo místo pravidelného výkonu služby nebo i v něm. Nadřízený odveleného vojáka může stanovit, že odvelenému vojákovi může služební úkoly ukládat i jiný nadřízený.

§ 16

Přeložení

      (1)  Voják může být přeložen k výkonu služby ve stejném nebo vyšším služebním zařazení do jiného místa výkonu služby.

      (2)  Voják může být na vlastní žádost přeložen do jiného místa výkonu služby, je-li to v souladu s potřebami ozbrojených sil.

§ 17

Služební hodnocení

      (1)  Služební hodnocení je podkladem pro rozhodování o služebním poměru vojáka.

      (2)  Služební hodnocení spočívá zejména v posouzení plnění služebních úkolů, povinností vojáka, jeho odborné a zdravotní způsobilosti pro další výkon služby. Služební hodnocení musí být písemné a hodnocený voják s ním musí být seznámen.

      (3)  Ministerstvo stanoví vyhláškou postup při služebním hodnocení a jeho hlediska.

HLAVA III

ZÁNIK SLUŽEBNĺHO POMĚRU

§ 18

Zánik služebního poměru

      Služební poměr vojáka zaniká

a)

uplynutím stanovené doby,

b)

propuštěním,

c)

odnětím hodnosti,

d)

na základě rozhodnutí soudu o ztrátě vojenské hodnosti,⁶)

e)

úmrtím vojáka,

f)

prohlášením vojáka za mrtvého.

§ 19

Propuštění ze služebního poměru

      (1)  Voják je propuštěn ze služebního poměru, pokud

a)

pozbyl státní občanství České republiky,

b)

dosáhl důchodového věku podle zvláštního právního předpisu,⁷)

c)

došlo u něho podle rozhodnutí vojenské lékařské komise ke ztrátě zdravotní způsobilosti podle § 3 odst. 1 písm. e),

d)

není pro něho v důsledku organizačních změn jiné služební zařazení,

e)

byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody,

f)

byl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo byla-li mu způsobilost k právním úkonům omezena,

g)

podle závěrů služebního hodnocení není způsobilý pro další výkon služby,

h)

se stal členem politické strany, politického hnutí nebo odborové organizace,

i)

vykonává výdělečnou činnost bez souhlasu služebního orgánu nebo činnost odpovědného zástupce podle zvláštního právního předpisu, je členem statutárních nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost, s výjimkou členství statutárních nebo kontrolních orgánů nestavebních bytových družstev zřízených ke správě bytového fondu, a právnických osob, jejichž zřizovatelem je ministerstvo nebo jiný správní úřad,

j)

podal žádost o propuštění ze služebního poměru,

k)

splnil podmínky nároku na starobní důchod podle zvláštního právního předpisu⁸) a z tohoto důvodu podal žádost o propuštění ze služebního poměru,

l)

pominuly důvody přerušení služebního poměru podle § 11 a voják ve služebním poměru nepokračuje podle § 12 odst. 2.

      (2)  Voják může být ze služebního poměru propuštěn, pokud

a)

přestal být ze zdravotních důvodů způsobilý vykonávat službu v dosavadním služebním zařazení nebo podle ustanovení zvláštního právního předpisu⁹) není způsobilý pro další výkon služby v dosavadním služebním zařazení,

b)

splnil podmínky nároku na starobní důchod podle zvláštního právního předpisu,⁸)

c)

byl pravomocně odsouzen za trestný čin, nejde-li o případ uvedený v odstavci 1 písm. e), a jeho setrvání ve služebním poměru by ohrozilo vážnost ozbrojených sil.

      (3)  Služební poměr zaniká uplynutím 3 kalendářních měsíců následujících po dni doručení rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, není-li dohodou stanovena doba kratší; to neplatí při propuštění ze služebního poměru podle odstavce 1 písm. b), kdy služební poměr zaniká posledním dnem kalendářního měsíce, v němž dosáhl voják důchodového věku, není-li dohodou stanovena doba kratší, a podle odstavce 1 písm. j) a k), kdy služební poměr zaniká uplynutím 6 kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti o propuštění, není-li dohodou stanovena doba kratší. Služební poměr podle odstavce 1 písm. l) zaniká uplynutím 15 dnů následujících po dni, kdy voják měl pokračovat ve služebním poměru, pokud mu v tom nezabránily závažné důvody. Z důvodů uvedených v odstavci 2 písm. c) lze vojáka propustit ze služebního poměru do 6 měsíců ode dne, kdy se služební orgán o pravomocném rozsudku dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od nabytí právní moci rozsudku.

§ 20

Zákaz propuštění ze služebního poměru

      (1)  Voják nesmí být ze služebního poměru propuštěn

a)

při dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, s výjimkou případů, které jsou podle zvláštního právního předpisu¹⁰) důvodem zániku nároku na plat v nemoci a nemocenské,

b)

vojákyně po dobu těhotenství,

c)

pečuje-li o dítě mladší 3 let, jde-li o vojákyni nebo osamělého vojáka, anebo vojáka, který pobírá peněžitou pomoc,⁴)

d)

od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od povolení léčení poskytovaného v době neschopnosti ke službě až do jejího skončení; při onemocnění tuberkulózou nebo nemocí z povolání se tato doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování.

      (2)  Zákaz propuštění se nevztahuje na propuštění z důvodů uvedených v § 19 odst. 1 písm. a), b), e) a h) až l).

§ 21

Odnětí hodnosti

      (1)  Hodnost se odejme vojákovi za úmyslné zvlášť závažné porušení služebních povinností. Vojákovi, kterému byla hodnost odňata, přísluší hodnost vojín.

      (2)  Generálům odnímá hodnost prezident na návrh vlády; ostatním vojákům odnímá hodnost ministr.

      (3)  Dnem odnětí hodnosti zaniká vojákovi služební poměr.

§ 22

Nároky po zrušení rozhodnutí o zániku služebního poměru

      (1)  Dojde-li ke zrušení rozhodnutí o zániku služebního poměru, služební poměr trvá se všemi právy a povinnostmi.

      (2)  Přesahuje-li celková délka doby, za kterou by měly být vojákovi poskytnuty peněžní náležitosti, 3 roky, přiznají se peněžní náležitosti v rozsahu a výši, v jaké by náležely při trvání služebního poměru, nejdéle za 3 roky, které předcházejí dni zrušení rozhodnutí o zániku služebního poměru.

§ 23

Písemné hodnocení při zániku služebního poměru

      Při zániku služebního poměru je služební orgán povinen vydat na žádost vojáka nejpozději dnem zániku služebního poměru potvrzení o službě a písemné hodnocení, ve kterém musí být vyhodnocen celý průběh služebního poměru.


HLAVA IV

VîKON A DOBA SLUŽBY

§ 24

Výkon služby

      (1)  Výkonem služby se rozumí plnění služebních povinností podle služebního zařazení a podle rozkazů nadřízeného.

      (2)  Za výkon služby lze též uznat činnost konanou z vlastní iniciativy ve prospěch ozbrojených sil, nepotřebuje-li k ní voják zvláštní oprávnění nebo nekoná-li ji proti výslovnému zákazu nadřízeného.

§ 25

Základní týdenní doba služby a kratší týdenní doba služby

      (1)  Základní týdenní doba služby činí 42,5 hodiny.

      (2)  Nadřízený může stanovit vojákovi kratší týdenní dobu služby nebo dobu služby jinak vhodně upravit, požádá-li o to voják ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů a nebrání-li tomu důležitý zájem služby. Vojákovi s kratší týdenní dobou služby přísluší měsíční plat odpovídající této kratší týdenní době služby.

      (3)  Nadřízený stanoví vojákovi na základě rozhodnutí vojenské lékařské komise kratší týdenní dobu služby v rozsahu nejméně 30 hodin týdně a nejdéle po dobu 6 měsíců ode dne skončení neschopnosti ke službě pro služební úraz nebo nemoc z povolání.

§ 26

Rozvržení základní týdenní doby služby

      (1)  O rozvržení základní týdenní doby služby rozhoduje služební orgán. Stanoví začátek a konec doby služby v jednotlivých dnech; doba nepřetržité služby může činit nejvýše 30 hodin. Dobu služby v jednotlivých dnech může nadřízený rozvrhnout na 2 části.

      (2)  Základní týdenní doba služby se rozvrhuje zpravidla rovnoměrně na 5 dnů služby tak, aby dny nepřetržitého odpočinku v týdnu připadaly pokud možno na sobotu a neděli. Vyžaduje-li to povaha služby, může se služba rozvrhnout nerovnoměrně; průměrná týdenní doba služby nesmí přitom v určitém období, zpravidla čtyřtýdenním, přesahovat hranici stanovenou pro délku základní týdenní doby služby.

§ 27

Přestávky ve službě

      (1)  Voják má nejdéle po 5 hodinách nepřetržitého výkonu služby nárok na přestávku v trvání nejméně 30 minut na jídlo a odpočinek. Jde-li o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být vojákovi zajiš-těna přiměřená doba na jídlo a odpočinek.

      (2)  Do základní týdenní doby služby se započítává přestávka na jídlo a odpočinek

a)

v rozsahu 30 minut denně při rovnoměrném rozvržení týdenní doby služby,

b)

v celkovém rozsahu 45 minut při nepřetržitém výkonu služby, která trvá nejméně 12 hodin,

c)

v celkovém rozsahu 90 minut při nepřetržitém výkonu služby po dobu nejméně 24 hodin.

§ 28

Nepřetržitý odpočinek mezi službami a nepřetržitý odpočinek v týdnu

      Základní týdenní doba služby se rozvrhuje tak, aby voják měl mezi koncem jedné služby a počátkem následující služby nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 12 hodin a ve zvláštních nebo režimových službách v trvání alespoň 6 hodin; jednou v týdnu musí nepřetržitý odpočinek činit nejméně 36 hodin.

§ 29

Služba konaná nad základní týdenní dobu služby

      (1)  Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, je voják povinen konat službu nad základní týdenní dobu služby. Služba nad základní týdenní dobu služby se může konat jen na rozkaz nadřízeného nebo s jeho souhlasem.

      (2)  Službu nad základní týdenní dobu služby nesmí konat voják, kterému byla stanovena kratší týdenní doba služby.

      (3)  Službou v noci se rozumí služba v době od 22 hodin do 6 hodin.

§ 30

Služební pohotovost

      (1)  Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může nadřízený nařídit vojákovi služební pohotovost.

      (2)  Služební pohotovostí se rozumí přítomnost vojáka ve vojenských objektech nebo na jiných místech, která určí nadřízený, a to mimo dobu služby.

      (3)  Služební pohotovost nelze nařídit vojákovi, který má stanovenou kratší týdenní dobu služby.

§ 31

Nepřetržitý vojenský výcvik

      (1)  Při nepřetržitém vojenském výcviku náleží vojákovi za každé ukončené 2 dny výcviku 1 den služebního volna, který se poskytuje v den, který je jinak jeho dnem služby podle rozvrhu služeb.

      (2)  Nadřízený udělí vojákovi služební volno nejpozději do 6 měsíců od ukončení výcviku.

HLAVA V

DOVOLENÁ A SLUŽEBNĺ VOLNO

§ 32

Délka řádné dovolené

      (1)  Voják má nárok na řádnou dovolenou v kalendářním roce v délce 37 kalendářních dnů, včetně 10 dnů, které jsou jinak dny jeho nepřetržitého odpočinku v týdnu. Připadne-li v době dovolené svátek¹¹) na den, který je jinak obvyklým dnem služby, nezapočítává se do řádné dovolené.

      (2)  Netrval-li služební poměr po celý kalendářní rok, má voják nárok na poměrnou část řádné dovolené. Poměrná část řádné dovolené se určí tak, že za každý kalendářní měsíc trvání služebního poměru má voják nárok na jednu dvanáctinu dovolené. Vznikne-li služební poměr nejpozději 15. den v měsíci, má voják nárok na poměrnou část dovolené i za tento kalendářní měsíc; za kalendářní měsíc, v němž služební poměr zanikl, má voják nárok na poměrnou část dovolené, jen jestliže v tomto měsíci trval služební poměr déle než 15 kalendářních dnů.

§ 33

Čerpání řádné dovolené

      (1)  Nástup řádné dovolené určuje nadřízený, a to s přihlédnutím k důležitým zájmům služby a k oprávněnému požadavku vojáka. Den nástupu řádné dovolené se musí vojákovi určit nejméně 15 kalendářních dnů předem; tato lhůta se může zkrátit, jestliže s tím voják souhlasí. Nástup řádné dovolené se může na žádost vojáka změnit.

      (2)  Nástup řádné dovolené určí nadřízený tak, aby ji voják mohl vyčerpat do konce kalendářního roku. Jestliže voják ze služebních důvodů nebo pro důležité osobní překážky ve službě nemohl řádnou dovolenou v kalendářním roce vyčerpat, je nadřízený povinen poskytnout ji tak, aby ji vyčerpal nejpozději do konce následujícího kalendářního roku. Nadřízený je však povinen určit vojákovi čerpání řádné dovolené alespoň 14 dnů v kalendářním roce vcelku.

      (3)  Nadřízený nemůže určit čerpání dovolené na dobu, kdy je voják uznán neschopným ke službě pro nemoc nebo úraz, ani na dobu, po kterou je vojákyně na mateřské dovolené anebo voják na dovolené bez nároku na peněžní náležitosti, kdy pobírá peněžitou pomoc.⁴) Na dobu trvání ostatních důležitých osobních překážek ve službě může nadřízený určit vojákovi čerpání dovolené jen na jeho žádost.

      (4)  Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může nadřízený změnit vojákovi původní určený nástup dovolené nebo ho z dovolené odvolat; voják má nárok na náhradu nákladů, které mu tím vznikly.

      (5)  Voják, jehož doba služby je rozvržena nerovnoměrně, čerpá dovolenou po tolik obvyklých dnů služby, kolik jich na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru.

      (6)  Požádá-li vojákyně o poskytnutí řádné dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na konec mateřské dovolené,²) je služební orgán povinen její žádosti vyhovět.

§ 34

Přerušení řádné dovolené

      Řádná dovolená se přerušuje, byl-li voják v době čerpání dovolené uznán neschopným ke službě pro nemoc nebo úraz nebo ošetřuje-li nemocného člena rodiny; řádná dovolená se přerušuje také nástupem na mateřskou dovolenou.

§ 35

Krácení řádné dovolené

      (1)  Řádná dovolená se krátí při neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz a při udělení další mateřské dovolené³) za prvních 120 dnů a za každých dalších 30 dnů o jednu dvanáctinu. Řádná dovolená se nekrátí při neschopnosti ke službě pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání.

      (2)  Řádná dovolená se krátí za každý den neomluvené nepřítomnosti vojáka ve službě o 2 dny, nejvíce o 22 dny v kalendářním roce.

      (3)  Je-li voják nepřítomen ve službě z důvodu výkonu trestu odnětí svobody, po dobu vazby, byl-li pravomocně odsouzen, po dobu, kdy byl nezvěstný více než 30 dnů, a po dobu dovolené bez nároku na peněžní náležitosti, řádná dovolená se krátí za každých 30 dnů nepřítomnosti o jednu dvanáctinu.

§ 36

Krátká dovolená

      Na krátkou dovolenou v délce 10 kalendářních dnů v kalendářním roce nebo její poměrnou část má nárok voják, který nemá v místě výkonu služby byt a nemůže denně dojíždět k rodině.

§ 37

Zvláštní dovolená

      Voják, který koná po celý kalendářní rok službu zdraví škodlivou nebo zvlášť obtížnou anebo službu uvedenou v § 120 odst. 3 větě druhé, má nárok na zvláštní dovolenou v délce 7 kalendářních dnů v kalendářním roce. Ministerstvo po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou, která služba je zdraví škodlivá nebo zvlášť obtížná.

§ 38

Dovolená bez nároku na peněžní náležitosti

      (1)  Vojákovi se na žádost poskytne dovolená bez nároku na peněžní náležitosti po dobu, po kterou se mu poskytuje peněžitá pomoc⁴) nebo rodičovský příspěvek podle zvláštních právních předpisů.¹²)

      (2)  Nadřízený může vojákovi na jeho žádost udělit z rodinných nebo jiných závažných důvodů dovolenou bez nároku na peněžní náležitosti nejdéle na dobu 12 měsíců.

§ 39

Služební volno při překážkách ve službě

      (1)  Nemůže-li voják pro překážky z důvodů obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky konat službu, má nárok na služební volno v nezbytně nutném rozsahu, pokud úkony v obecném zájmu nebo v důležité osobní záležitosti nelze vyřídit mimo dobu služby.

      (2)  Služební orgán může poskytnout vojákovi pro důležité osobní překážky ve službě další služební volno, popřípadě mu může poskytnout služební volno i z jiných vážných důvodů.

      (3)  Služební volno pro překážky ve službě se vojákovi poskytuje ve dnech, které jsou jinak jeho obvyklými dny služby.

      (4)  Služební volno se poskytuje na žádost vojáka, pokud je důvod služebního volna předem znám. Překážku ve službě a dobu jejího trvání je voják povinen prokázat.

      (5)  Ministerstvo stanoví vyhláškou, ze kterých konkrétních důvodů a v jakém konkrétním rozsahu se poskytuje služební volno.

HLAVA VI

ZVLÁŠTNOSTI PR®BĚHU SLUŽBY

§ 40

Zvláštnosti průběhu služby v zahraničí

      (1)  Na vojáky, kteří konají službu v jednotkách mnohonárodních ozbrojených sil, a na jiné vojáky, kteří působí v zahraničí, se vztahují ustanovení tohoto zákona, nestanoví-li mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, které upravují podmínky působení těchto jednotek a vojáků, jinak.

      (2)  Pro službu v zahraničí lze vojáka povolat do služebního poměru i na dobu kratší než 2 roky.

      (3)  Vojáka ke službě do zahraničí vysílá ministr nebo služební orgány, které k tomu ministr zmocnil.

      (4)  Službu v zahraničí vykonává voják ve služebním zařazení a v hodnosti v souladu s podmínkami stanovenými mezinárodními smlouvami, kterými je stát vázán.

§ 41

Zvláštnosti průběhu služby vojákyň

      (1)  Těhotná vojákyně nesmí být určována do služeb, jejichž výkon podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství; to platí obdobně o matce do konce devátého měsíce po porodu.

      (2)  Těhotná vojákyně a vojákyně pečující o dítě mladší než 1 rok může být určována do nočních služeb, do služeb konaných nad základní týdenní dobu služby a do služební pohotovosti jen s jejím souhlasem.

      (3)  Těhotná vojákyně a vojákyně pečující o dítě mladší 8 let může být odvelena do jiného místa služebního zařazení, přeložena a vyslána na služební cestu nad základní dobu služby jen s jejím souhlasem.

      (4)  Nárok vojákyně na mateřskou dovolenou a na přestávky ke kojení se řídí zvláštním právním předpisem¹³) obdobně jako u žen v pracovním poměru.

      (5)  Ustanovení odstavců 2 a 3 se vztahují také na vojáky, kteří pobírají peněžitou pomoc,⁴) a osamělé vojáky, kteří trvale pečují o dítě.

§ 42

Zvláštnosti průběhu služby vojáků,
      kteří se připravují k výkonu služby studiem

      (1)  Voják, který uzavřel dohodu o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, má nárok na studijní volno.

      (2)  Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah a čerpání studijního volna.

§ 43

Zvláštnosti průběhu služby vojáků duchovních a příslušníků zdravotnické služby

      Na vojáky, kteří konají službu jako duchovní, a na příslušníky zdravotnické služby se vztahuje tento zákon, nestanoví-li mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána,¹⁴) jinak.

ČÁST TŘETĺ

OBČANSKÁ PRÁVA

A VOJENSKÜ KÁZE¶SKÜ PRÁVO

HLAVA I

OMEZENĺ OBČANSKîCH PRÁV VOJÁKA

§ 44

Shromažďovací právo

      Voják nesmí ve vojenských objektech pořádat politická shromáždění ani provádět politickou agitaci.

§ 45

Sdružovací právo

      (1)  Voják nesmí být členem politické strany, politického hnutí a odborové organizace.

      (2)  Vojáci se mohou sdružovat v profesních sdruženích, jejichž činnost musí být zabezpečena dohodou o spolupráci s ministerstvem a vnitřní normou ministerstva.

§ 46

Právo svobodně projevovat náboženství nebo víru

      Voják nesmí pořádat náboženské obřady a bohoslužby a účastnit se jich, brání-li tomu důležitý zájem služby, nekoná-li službu duchovního podle § 43.

§ 47

Hospodářská a sociální práva

      (1)  Voják může výjimečně vykonávat výdělečnou činnost pouze s písemným souhlasem služebního orgánu, neovlivní-li tato činnost výkon jeho služby nebo jiný důležitý zájem ozbrojených sil.

      (2)  Služební orgán může udělený souhlas písemně odvolat. V odvolání souhlasu je služební orgán povinen uvést důvody změny svého rozhodnutí. Voják je pak povinen bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost skončit způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních předpisů.

      (3)  Voják smí vykonávat činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou a správu vlastního majetku.

      (4)  Voják nesmí vykonávat činnost odpovědného zástupce podle zvláštního právního předpisu ani být členem statutárních nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost, s výjimkou členství ve statutárních nebo kontrolních orgánech nestavebních bytových družstev zřízených ke správě bytového fondu, a právnických osob, jejichž zřizovatelem je ministerstvo a jiný správní úřad.

HLAVA II

ZÁKLADNĺ POVINNOSTI VOJÁK®

A ZÁKLADNĺ POVINNOSTI NADŘĺZENîCH

§ 48

Základní povinnosti vojáků

      (1)  Voják je povinen

a)

důsledně a přesně plnit úkoly, které mu ukládají právní předpisy a rozkazy nadřízených,

b)

svědomitě a řádně konat službu podle svých sil, znalostí a schopností,

c)

zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu služby a které v zájmu ozbrojených sil nelze sdělovat jiným osobám; to neplatí, pokud byl této povinnosti zproštěn služebním orgánem,

d)

ohlásit svému nadřízenému závady, nedostatky, které ohrožují nebo ztěžují výkon služby, a hrozící škodu,

e)

zvyšovat své odborné znalosti a prohlubovat svoji kvalifikaci, dbát o svoji fyzickou zdatnost,

f)

dodržovat pravidla služební zdvořilosti a chovat se i mimo službu tak, aby neohrozil vážnost a důvěryhodnost ozbrojených sil, dodržovat při výkonu služby právní předpisy, mezinárodní právo válečné a humanitární, mezinárodní smlouvy a rozkazy nadřízených,

g)

při výkonu služby nosit předepsaný stejnokroj; výjimky stanoví služební orgán.

      (2)  Domnívá-li se voják, že rozkaz nadřízeného je v rozporu s právním předpisem, je povinen nadřízeného na to upozornit; trvá-li nadřízený na splnění rozkazu, je voják povinen jej splnit. Voják je povinen odepřít splnění rozkazu nadřízeného, spáchal-li by jeho splněním trestný čin; tuto skutečnost ohlásí neodkladně vyššímu nadřízenému.

      (3)  Je-li při výkonu vojenské služby neodkladně třeba zákroku k odvrácení škody hrozící ve vojenských objektech a na vojenském materiálu, je voják povinen zakročit. Nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe, ostatní vojáky nebo občany anebo osoby sobě blízké.

§ 49

Základní povinnosti nadřízeného

      Nadřízení jsou povinni ve vztahu k podřízeným zejména

a)

organizovat, řídit, kontrolovat a hodnotit výkon služby,

b)

zabezpečovat, aby byli pro výkon služby odborně připraveni a vycvičeni,

c)

vytvářet příznivé podmínky pro výkon služby,

d)

vést je ke služební kázni, k plnění služebních povinností a vyvozovat důsledky z porušování služebních povinností.

HLAVA III

KÁZE¶SKÁ PRAVOMOC,

KÁZE¶SKÜ ODMĚNY, KÁZE¶SKÜ TRESTY

A JEJICH UKLÁDÁNĺ

§ 50

Kázeňská pravomoc

      (1)  Kázeňskou pravomocí se rozumí právo udělovat kázeňské odměny a ukládat kázeňské tresty.

      (2)  Kázeňskou pravomoc mají v celém rozsahu prezident a ministr; v rozsahu stanoveném ve vojenských řádech služební orgány a nadřízení (dále jen ,,orgány s kázeňskou pravomocí"). K rozhodování o udělování kázeňských odměn a ukládání kázeňských trestů mohou orgány s kázeňskou pravomocí zřizovat kázeňské komise jako poradní orgány, ve kterých jsou zejména zástupci hodnostního sboru.

§ 51

Kázeňský přestupek   

      (1)  Kázeňským přestupkem se rozumí zaviněné jednání, které je v rozporu s právními předpisy nebo vojenskými řády, předpisy a rozkazy, nejde-li o jiný správní delikt nebo není-li trestné podle trestního zákona.

      (2)  Jako kázeňský přestupek se vyřídí též jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise. Takový přestupek projednávají orgány s kázeňskou pravomocí a ukládají za něj sankce, které stanoví zvláštní právní předpis.¹⁵)

§ 52

Kázeňské odměny

      (1)  Kázeňské odměny se udělují za příkladné plnění služebních povinností nebo za záslužné činy. Záslužným činem se rozumí zejména vykonání hrdinského skutku, projev statečnosti při záchraně života nebo majetku.

      (2)  Kázeňskými odměnami jsou zejména

a)

písemná pochvala,

b)

prominutí dříve uloženého kázeňského trestu nebo jeho zahlazení,

c)

peněžitý nebo věcný dar.

§ 53

Kázeňské tresty

      (1)  Kázeňské tresty se ukládají za kázeňské přestupky podle § 51 odst. 1.

      (2)  Kázeňskými tresty jsou

a)

napomenutí,

b)

písemná důtka,

c)

výstraha pro neodpovědný výkon služby,

d)

snížení platu až o 15 % až na dobu 6 měsíců.

Ukládání kázeňských trestů

§ 54

      (1)  Postačí-li k nápravě vojáka a k obnovení služební kázně vytknutí méně závažného jednání, které má znaky kázeňského přestupku, kázeňský trest se neuloží.

      (2)  Před uložením kázeňského trestu se musí úplně a přesně zjistit skutkový stav. Vojákovi se musí před uložením kázeňského trestu umožnit vyjádřit se k věci, navrhovat důkazy a hájit se. Orgány s kázeňskou pravomocí jsou oprávněny vyslechnout též toho, kdo podal podnět k projednání kázeňského přestupku.

      (3)  Při rozhodování o uložení kázeňského trestu se přihlíží k povaze protiprávního jednání, k okolnostem, za kterých k němu došlo, k jeho následkům, míře zavinění, k dosavadnímu plnění služebních povinností a k druhu a množství dosud nezahlazených kázeňských trestů.

§ 55

      Za kázeňský přestupek uloží orgán s kázeňskou pravomocí kázeňský trest nejdříve 24 hodin po jeho spáchání, nejpozději však do 30 dnů ode dne, kdy se o jeho spáchání dověděl. Je-li jednání vojáka, v němž lze spatřovat naplnění skutkové podstaty kázeňského přestupku, předmětem šetření jiného orgánu, počíná lhůta 30 dnů pro uložení kázeňského trestu běžet dnem, kdy se orgán s kázeňskou pravomocí dověděl o výsledku tohoto šetření; dopustil-li se voják kázeňského přestupku v zahraničí, dnem následujícím po dni návratu vojáka ze zahraničí. Za kázeňský přestupek lze uložit kázeňský trest do 1 roku ode dne jeho spáchání.

§ 56

      Kázeňský trest nelze uložit, vztahuje-li se na přestupek amnestie nebo byl-li voják za týž skutek již pravomocně odsouzen soudem; byl-li kázeňský trest uložen dříve, zruší se s účinností ode dne uložení.

§ 57

      (1)  Kázeňský trest ukládá orgán s kázeňskou pravomocí písemným rozhodnutím, které se musí vojákovi doručit. Proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení; do doby pro podání odvolání se nezapočítává doba nepřetržitého vojenského výcviku. Odvolání podává voják orgánu s kázeňskou pravomocí, který je nadřízen tomu, jenž o uložení kázeňského trestu rozhodl. Proti rozhodnutí prezidenta se nelze odvolat. Odvolání lze vzít zpět do doby rozhodnutí orgánu s kázeňskou pravomocí, který o odvolání rozhoduje.

      (2)  O odvolání rozhoduje orgán s kázeňskou pravomocí bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne doručení odvolání. Rozhodnutí je vykonatelné dnem následujícím po nabytí právní moci.

§ 58

Zahlazení kázeňského trestu

      (1)  Nedopustil-li se voják během 1 roku od pravomocného uložení kázeňského trestu dalšího kázeňského přestupku, kázeňský trest se zahladí vypuštěním z evidence a voják se posuzuje, jako by mu kázeňský trest nebyl uložen.

      (2)  Orgán s kázeňskou pravomocí může i před uplynutím doby stanovené v odstavci 1 rozhodnout o zahlazení kázeňského trestu s přihlédnutím k chování vojáka.

ČÁST ČTVRTÁ

PÜČE O VOJÁKY

§ 59

Podmínky pro výkon služby

      (1)  Česká republika vytváří vojákům podmínky pro řádný, hospodárný a bezpečný výkon služby.

      (2)  Česká republika je zejména povinna

a)

zajišťovat pro vojáky zdravotní péči,

b)

zřizovat, udržovat a zlepšovat sociální zařízení,

c)

pečovat o vzhled a úpravu míst, ve kterých vojáci vykonávají službu,

d)

vytvářet příznivé podmínky pro stravování vojáků,

e)

zajišťovat vojákům ubytování nebo byt,

f)

vytvářet podmínky pro soustavné vzdělávání a prohlubování kvalifikace vojáků v zájmu ozbrojených sil,

g)

zabezpečovat rekvalifikaci vojákům,

h)

vytvářet podmínky pro uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb a zájmové činnosti vojáků.

      (3)  Česká republika může poskytovat péči podle odstavce 2 písm. a), d) a h) nositelům osvědčení podle zvláštního právního předpisu¹⁶) a jejich manželkám, popřípadě vdovám po nich, bývalým vojákům, kteří konali službu v jednotkách mnohonárodních ozbrojených sil v zahraničí, a bývalým vojákům, kteří jsou poživateli dávek důchodového pojištění, jež vyplácí ministerstvo.

§ 60

Dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání

      (1)  Služební orgán uzavře s vojákem, který si zvyšuje nebo rozšiřuje vzdělání využitelné pro služební zařazení související s výkonem současného nebo předpokládaného služebního zařazení dohodu, kterou se stát zavazuje umožnit vojákovi zvýšení nebo rozšíření vzdělání. Voják se zavazuje setrvat po skončení studia po dohodnutou dobu ve služebním poměru nebo uhradit náklady spojené se zvýšením nebo rozšířením vzdělání nebo jejich část, a to i tehdy, zanikne-li vojákovi služební poměr před ukončením zvýšení nebo rozšíření vzdělání nebo v jeho průběhu.

      (2)  Dohoda se musí uzavřít písemně a musí v ní být uvedeny

a)

stupeň vzdělání nebo druh kvalifikace a způsob jejich získání,

b)

doba, po kterou se voják zavazuje setrvat ve služebním poměru,

c)

druhy nákladů, které bude voják povinen uhradit, nesplní-li svůj závazek setrvat ve služebním poměru,

d)

nejvyšší celková částka, kterou bude voják povinen uhradit,

jinak je dohoda neplatná.

      (3)  Do doby setrvání ve služebním poměru se nezapočítává doba dispozice podle § 10 odst. 4 a doba přerušení služebního poměru podle § 11.

      (4)  Nesplní-li voják svůj závazek setrvat ve služebním poměru pouze zčásti, povinnost uhradit náklady se poměrně sníží.

      (5)  Povinnost uhradit náklady zaniká, zanikl-li služební poměr vojáka úmrtím nebo jeho prohlášením za mrtvého nebo propuštěním podle § 19 odst. 1 písm. b) až d) a f). Ministr nebo jím zmocněný služební orgán může v mimořádných případech na žádost vojáka částečně snížit nebo zcela prominout povinnost vojáka uhradit náklady, zanikl-li jeho služební poměr z jiných důvodů.

      (6)  Ministerstvo stanoví vyhláškou výši úhrady, kterou lze na vojákovi požadovat, pokud nesplní dohodu.

§ 61

Ubytování nebo byt

      (1)  Ministerstvo zabezpečí vojákovi po dobu trvání služebního poměru ubytování nebo byt v místě jeho výkonu služby.

      (2)  O přidělení bytu vojákovi rozhoduje služební orgán na základě jeho žádosti a na základě posouzení naléhavosti řešení jeho bytové potřeby bytovou komisí. Bytová komise ustanovená služebním orgánem v místě služby, složená ze zástupců útvarů a zařízení v místě služby zpracovává jednou za 3 měsíce pořadí žadatelů o byt podle těchto hledisek:

a)

služební zařazení vojáka,

b)

bytové podmínky vojáka a jeho rodiny,

c)

sociální podmínky vojáka a jeho rodiny,

d)

doba odloučení vojáka od rodiny,

e)

předpokládaná doba trvání služebního poměru,

f)

zdravotní stav rodiny vojáka.

      (3)  Ministerstvo může ponechat vojákovi byt v nájmu i po zániku služebního poměru vojáka nebo uzavřít nájemní smlouvu k takovému bytu s pozůstalým manželem anebo s pozůstalými dětmi, jestliže voják zejména

a)

byl propuštěn ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. c) a ztráta jeho zdravotní způsobilosti nastala následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání,

b)

byl propuštěn ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. b) a k) anebo podle § 19 odst. 2 písm. b),

c)

zemřel následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání.

      (3)  Voják, kterému nemohlo ministerstvo zabezpečit v místě jeho výkonu služby byt a který se s rodinou přestěhoval do bytu získaného jiným způsobem v místě výkonu služby, má nárok na měsíční přídavek na bydlení. Tento přídavek na bydlení náleží ve výši jedenapůl násobku minimální mzdy.¹⁷) Nárok na tento přídavek zaniká při zániku služebního poměru nebo při přidělení služebního bytu v místě výkonu služby vojáka, popřípadě v místě, které umožňuje denní dojíždění k rodině. Vojákovi, který má nárok na přídavek na bydlení, nenáleží náhrady jako při služební cestě.

      (5)  Ministerstvo stanoví vyhláškou zabezpečování ubytování.

§ 62

Rekreace

      Ministerstvo může zabezpečovat vojákovi, jeho manželce a nezaopatřeným dětem společnou rekreaci s přihlédnutím k náročnosti a obtížnosti výkonu služby.

§ 63

Jednorázová peněžní výpomoc

      Ministr může v mimořádných případech přiznat vojákovi na jeho žádost k překonání přechodné, jím nezaviněné tíživé sociální situace jednorázovou nenávratnou peněžní výpomoc až do výše dvacetinásobku minimální mzdy.¹⁷)

§ 64

Rekvalifikace

      Před zánikem služebního poměru lze umožnit vojákovi na žádost rekvalifikaci na náklady státu, trval-li služební poměr nejméně 5 let, a to s přihlédnutím k získané kvalifikaci.

§ 65

Pohřební obřad s vojenskými poctami

      Voják, který zemřel v době trvání služebního poměru, může být pohřben ve vojenském stejnokroji a mohou mu být prokázány vojenské pocty. Obdobně se to týká vojáka, který byl propuštěn do zálohy, bylo mu povoleno nosit stejnokroj při slavnostních příležitostech¹⁸) a poté zemřel.

ČÁST PÁTÁ

ZABEZPEČENĺ VOJÁK®

HLAVA I

PLATOVÜ NÁLEŽITOSTI

§ 66

Poskytování platu

      (1)  Vojákovi se poskytuje plat podle zvláštních právních předpisů. Obsahují-li tyto předpisy ustanovení o výkonu práce, rozumí se tím výkon služby podle § 24.

      (2)  Za výkon služby se pro nárok na plat považuje doba řádné dovolené, krátké dovolené, zvláštní dovolené, doba dočasného zproštění výkonu služby, doba denního studia, doba studijního volna při studiu při výkonu služby, doba preventivní rehabilitace, doba rekvalifikace, doba služebního volna za nepřetržitý vojenský výcvik a doba služebního volna z důvodů obecného zájmu a pro důležité osobní překážky ve službě s výjimkou dalšího služebního volna pro důležité osobní překážky ve službě nebo z jiných vážných důvodů.

§ 67

Poskytování platu ve zvláštních případech

      (1)  Při dočasném zproštění výkonu služby se vojákovi krátí plat o 50 %. Míra krácení se snižuje o 5 % za každou vyživovanou osobu, nesmí být však nižší než 25 %. Krácený plat nesmí být nižší než minimální mzda stanovená zvláštním právním předpisem.¹⁷)

      (2)  Vojákovi se plat nesnižuje

a)

byl-li určen do dispozice podle § 10 odst. 2 písm. a) a c) a § 10 odst. 3,

b)

po dobu odvelení,

c)

po dobu dočasného pověření výkonem služby v jiném služebním zařazení,

d)

po dobu, po kterou mu nadřízený stanovil kratší týdenní dobu služby podle § 25 odst. 3,

e)

po dobu nejvýše 12 měsíců, byl-li v důsledku organizačních změn jinak služebně zařazen,

f)

po dobu trvání tvůrčího volna.¹⁹)

      (3)  Pokud podezření ze závažného porušení služebních povinností nebo ze spáchaní trestného činu nebylo vojákovi prokázáno a dočasné zproštění výkonu služby bylo zrušeno, náleží vojákovi rozdíl, o který byl plat zkrácen.

§ 68

Náhrada platu

      (1)  Voják má za nevyčerpanou dovolenou nebo za její poměrnou část nárok na náhradu ve výši platu, který odpovídá době nevyčerpané řádné dovolené, pokud řádnou dovolenou nebo její poměrnou část nemohl vyčerpat ani do konce následujícího kalendářního roku. Náhrada podle věty první se stanoví z platu, který by vojákovi náležel v posledním měsíci, kdy mohl tuto dovolenou čerpat.

      (2)  Jestliže služební poměr vojáka zanikne po vyčerpání řádné dovolené nebo její části, na níž mu nevznikl nárok, je povinen vrátit náhradu za řádnou dovolenou odpovídající části dovolené, na níž mu nárok nevznikl.

      (3)  Vojákovi se poskytuje náhrada ve výši platu

a)

po dobu prvního měsíce dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz,

b)

nejdéle po dobu 12 měsíců od počátku neschopnosti ke službě při neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, které voják utrpěl při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby, nebo

c)

po dobu, kdy voják nemůže konat službu pro karanténu nařízenou podle předpisů o boji proti přenosným nemocem, nebo je-li vojákovi nařízena izolace.

      (4)  Při dočasném zproštění výkonu služby po dobu uvedenou v odstavci 3 náleží vojákovi náhrada platu, která se krátí obdobně jako v § 67 odst. 1.


HLAVA II

NÁBOROVî PŘĺSPĚVEK

§ 69

      (1)  Vojákovi lze při povolání do služebního poměru přiznat náborový příspěvek, absolvoval-li jiné než vojenské nebo policejní střední a vysoké školy nebo splnil-li povinnost k náhradě nákladů za studium vojenských nebo policejních škol, které absolvoval. Náborový příspěvek lze poskytnout ve výši od 15 000 do 80 000 Kč podle dosaženého vzdělání a doby trvání služebního poměru.

      (2)  Náborový příspěvek lze vojákovi přiznat, jen zaváže-li se vrátit vyplacený náborový příspěvek nebo jeho poměrnou část, zanikne-li jeho služební poměr před uplynutím doby trvání služebního poměru uvedené v rozhodnutí o povolání do služebního poměru nebo v dohodě o změně doby trvání služebního poměru, a to propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. e), g) až j), písm. l) a v § 19 odst. 2 písm. c), odnětím hodnosti podle § 21 a ztrátou vojenské hodnosti podle § 18 písm. d).

      (3)  V případě, že voják vrátil náborový příspěvek nebo jeho poměrnou část, lze mu při opětovném povolání do služebního poměru poskytnout náborový příspěvek až do výše vráceného náborového příspěvku nebo jeho poměrné části. Získal-li voják před opětovným povoláním do služebního poměru vysokoškolské vzdělání, lze mu poskytnout náborový příspěvek ve výši stanovené pro náborový příspěvek za vysokoškolské vzdělání.

      (4)  O poskytnutí náborového příspěvku rozhoduje služební orgán, který je oprávněný rozhodovat o povolání do služebního poměru.

§ 70

      Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah výše náborového příspěvku.


HLAVA III

CESTOVNĺ A JINÜ NÁHRADY

§ 71

Vymezení pojmů

      (1)  Služební cestou se rozumí doba od nástupu vojáka na cestu k plnění služebních úkolů do jiného místa, než je jeho stanovené místo výkonu služby, včetně doby plnění úkolů v místě, které je cílem služební cesty, do návratu vojáka z cesty.

      (2)  Zahraniční služební cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba služební cesty podle odstavce 1 z České republiky do zahraničí, ze zahraničí do České republiky a doba služební cesty v zahraničí.

      (3)  Stanoveným místem výkonu služby se rozumí všechny prostory, objekty a zařízení, v nichž voják trvale vykonává službu.²⁰)

      (4)  Místem trvalého pobytu vojáka se rozumí obec, v níž je voják hlášen k trvalému pobytu.²¹)

      (5)  Za rodinu vojáka se pro účely tohoto zákona považují, mají-li trvalý pobyt na území státu, jeho manžel nebo druh, vlastní děti, osvojenci, děti svěřené vojákovi do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní rodiče, osvojitelé, opatrovníci, pěstouni, popřípadě další osoby žijící v domácnosti²²) s vojákem.

      (6)  Ženatým vojákům z povolání jsou postaveni naroveň osamělí vojáci z povolání, kteří žijí a hospodaří v domácnosti alespoň s jedním rodinným příslušníkem, kterému poskytují zaopatření.

      (7)  Jízdními výdaji se rozumí výdaje za místní hromadnou dopravu, jízdenku, letenku, místenku a za použití lůžkového nebo lehátkového vozu a za použití vlaku vyšší kvality.

§ 72

Náhrady při služebních cestách a odvelení
      

      (1)  Při služební cestě vojákovi náleží

a)

stravné,

b)

náhrada prokázaných jízdních výdajů,

c)

náhrada prokázaných výdajů za ubytování,

d)

náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů,

e)

náhrada jízdních výdajů za cesty k návštěvě rodiny do místa trvalého pobytu nebo mezi nadřízeným a vojákem předem dohodnutého pobytu rodiny a zpět, je-li to hospodárnější, trvá-li služební cesta více než 7 po sobě následujících kalendářních dnů, a to jednou týdně.

      (2)  Náhrady při služební cestě náležejí i při odvelení; při odvelení do zahraničí náležejí jako při zahraniční služební cestě.

§ 73

Stravné

      (1)  Za každý den služební cesty náleží vojákovi stravné ve výši stanovené zvláštním právním předpisem.²³) Ministerstvo stanoví vyhláškou výši stravného v rámci rozpětí stanoveného zvláštním právním předpisem.²³)

      (2)  Je-li vojákovi vyslanému na služební cestu, která trvá méně než 5 hodin, znemožněno ze služebních důvodů stravovat se obvyklým způsobem, může se mu poskytnout stravné až do výše nejnižší částky stravného uvedené ve zvláštním právním předpisu.²³)

      (3)  Stravné nenáleží vojákovi, kterému je na služební cestě zabezpečeno bezplatné stravování. Bylo-li bezplatné stravování zabezpečeno částečně, stravné se úměrně krátí, a to při poskytnutí snídaně o 20 %, oběda o 40 % a večeře o 40 %.

§ 74

Náhrada prokázaných jízdních výdajů

      (1)  Vojákovi náleží náhrada jízdních výdajů za cestu mezi místem, které mu bylo stanoveno jako místo nástupu služební cesty, a místem, do něhož byl vyslán k plnění služebních úkolů, a poté místem ukončení služební cesty.

      (2)  Nemohl-li se voják ubytovat v místě, do něhož byl vyslán, náleží mu též náhrada jízdních výdajů za cesty vykonané do místa, v němž se ubytoval, a zpět.

      (3)  Při jízdě vlakem nad vzdálenost 51 km jedním směrem se hradí příplatek za vlak vyšší kvality, při vzdálenosti nejméně 101 km jedním směrem se hradí jízdní výdaje za první vozovou třídu a při jízdě autobusem jízdní výdaje včetně místenky.

      (4)  Náhrada jízdného za použití lůžkového nebo lehátkového vozu první nebo druhé třídy náleží vojákovi při splnění podmínky ujetí vzdálenosti nejméně 201 km pouze tehdy, trvala-li cesta alespoň 4 hodiny v době mezi 22. a 6. hodinou a po jejím ukončení bezprostředně následoval výkon služby.

§ 75

Náhrada prokázaných výdajů za ubytování

      Při služební cestě náleží vojákovi náhrada výdajů v prokázané výši za ubytování,

a)

nebylo-li mu ve vojenských ubytovacích zařízeních poskytnuto bezplatné ubytování, nebo

b)

nepoužil-li při cestě v noci lůžkový nebo lehátkový vůz a byl-li nucen se v téže noci ubytovat z důvodu časného příjezdu nebo pozdního odjezdu.

§ 76

Náhrady za používání silničních motorových vozidel při služebních cestách

      (1)  Použije-li voják při služební cestě se souhlasem nadřízeného jiné než služební silniční motorové vozidlo, náleží mu za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady ve výši podle zvláštních právních předpisů²⁴) a náhrada za spotřebované pohonné hmoty.

      (2)  Náhrada výdajů za pohonné hmoty náleží vojákovi podle cen pohonných hmot platných v době použití vozidla a přepočtených podle spotřeby stanovené aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu vozidla. Pokud technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje, přísluší vojákovi náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen prokáže-li spotřebu pohonných hmot technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců.

      (3)  Voják je povinen prokázat technickým průkazem silničního motorového vozidla, které má být použito při služební cestě, o jaký druh vozidla se jedná a jakou spotřebu pohonných hmot stanovil výrobce.

      (4)  Nadřízený může s vojákem předem dohodnout též poskytování náhrady za použití jiného než služebního silničního motorového vozidla ve výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy s výjimkou letenky.

§ 77

Náhrady při povolání do služebního poměru a při přeložení

      (1)  Při přeložení náleží vojákovi náhrada jízdních výdajů z místa trvalého pobytu, popřípadě z dosavadního místa výkonu služby do nového místa výkonu služby.

      (2)  Ženatému vojákovi náleží k náhradě zvýšených životních nákladů náhrady jako při služební cestě po dobu, kdy v důležitém zájmu služby po přeložení musí žít odloučeně od své rodiny.

      (3)  Denní částka náhrady jako při služební cestě náleží ve výši podle § 73.

      (4)  Ženatému vojákovi náleží po dobu, kdy z důvodu důležitého zájmu služby denně dojíždí z místa pravidelného výkonu služby do místa trvalého pobytu rodiny, náhrady při denním dojíždění, trvá-li jeho nepřítomnost v místě trvalého pobytu z důvodu zaměstnání nejméně 11 hodin v kalendářním dnu.

      (5)  Náhradu při denním dojíždění tvoří součet náhrady jízdních výdajů a příplatku na stravu ve výši 25 % z denní částky náhrad jako při služební cestě.

      (6)  Náhrada jako při služební cestě a příplatek na stravu vojákovi nenáležejí, je-li vojákovi poskytnuto bezplatné stravování. Poskytuje-li se vojákovi částečné bezplatné stravování, náhrady jako při služební cestě a příplatek na stravu se úměrně krátí.

      (7)  Vojákovi, který po přeložení vykonává službu mimo místo svého trvalého pobytu a nemůže denně dojíždět, náleží náhrada jízdních výdajů za cesty z místa trvalého pobytu do místa přeložení a zpět ve výši jízdného hromadnými dopravními prostředky dálkové přepravy, a to jednou týdně ženatému vojákovi a jednou měsíčně svobodnému vojákovi.

      (8)  Vojákovi, který po přeložení vykonává službu mimo místo svého trvalého pobytu a ministerstvo mu nemůže zabezpečit v místě jeho výkonu služby ubytování, náleží náhrada jízdních výdajů z místa ubytování do místa přeložení a zpět.

      (9)  Pro účely náhrady jako při služební cestě a příplatku na stravu je ženatému vojákovi naroveň postaven voják, který žije ve společné domácnosti s družkou nebo alespoň s jedním rodinným příslušníkem, který je na něj odkázán výživou.

      (10)  Pro účely náhrad podle předchozích odstavců se obdobně jako přeložení posuzuje i povolání do služebního poměru.

      (11)  Při souběhu nároku na náhrady jako při služební cestě a nároku na stravné při služební cestě nebo při souběhu nároku na náhrady při denním dojíždění a nároku na stravné při služební cestě anebo při souběhu nároku na náhrady jako při služební cestě a nároku na náhrady při denním dojíždění má voják nárok na náhradu, která je vyšší.

§ 78

Příspěvek při přestěhování

      Při přestěhování v důležitém zájmu služby má voják nárok na příspěvek při přestěhování, který náleží do maximální výše šestinásobku minimální mzdy.¹⁷) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah výše příspěvku při přestěhování.

Náhrady při zahraničních služebních cestách

§ 79

      (1)  Při zahraniční služební cestě náleží vojákovi náhrady podle § 72 odst. 1 písm. b) až d).

      (2)  Vojákovi s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí náleží za dny cesty z České republiky do pravidelného místa výkonu služby v zahraničí a zpět a při služebních cestách v zahraničí náhrady jako při zahraničních služebních cestách. Pokud s vojákem se souhlasem nadřízeného cestuje jeho rodinný příslušník, lze vojákovi poskytnout též náhrady prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších výdajů, které vznikly tomuto rodinnému příslušníkovi.

      (3)  Voják s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí má nárok na stejné náhrady jako zaměstnanci rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, které jsou stanovené zvláštním právním předpisem.²⁵)

§ 80

      Při zahraniční služební cestě lze dohodnout s vojákem poskytování náhrad za cesty k návštěvě rodiny, jejich rozsah a výši.

§ 81

      (1)  Při zahraniční služební cestě přísluší vojákovi stravné v cizí měně; na žádost vojáka může být vyplaceno stravné v českých korunách nebo v jiné cizí volně směnitelné měně s tím, že se pro přepočet použije směnný kurs devizového trhu vyhlašovaný Českou národní bankou.

      (2)  Výši základních sazeb stravného v cizí měně stanoví zvláštní právní předpis.²⁴)

      (3)  Trvá-li zahraniční služební cesta v kalendářním dni či celkově méně než 12 hodin, poskytne se stravné v cizí měně až do výše poloviny denní sazby v jednom kalendářním dni.

      (4)  Při poskytnutí částečného bezplatného stravování se stravné podle odstavce 1 úměrně krátí stejným způsobem jako podle § 73.

§ 82

      Při zahraniční služební cestě lze poskytnout vedle stravného kapesné v cizí měně do výše 40% stravného stanoveného podle § 81 odst. 1 a 2.

§ 83

      Za použití jiného než služebního silničního motorového vozidla při zahraniční služební cestě náleží vojákovi z povolání základní náhrada podle § 76 odst. 1 a náhrada výdajů za pohonné hmoty podle § 76 odst. 2 a 3. Náhrada za pohonné hmoty v cizí měně náleží za kilometry ujeté v zahraničí nad 350 km.

§ 84

      (1)  Při zahraniční služební cestě náleží za dobu služební cesty na území České republiky stravné v české měně v rozsahu a za podmínek stanovených v § 73.

      (2)  Při zahraniční služební cestě je rozhodnou dobou pro vznik nároku na náhrady poskytované v cizí měně doba přechodu české státní hranice a při letecké přepravě odlet a přílet letadla podle letového řádu.

Společná ustanovení k cestovním a jiným náhradám

§ 85

      Kde tento zákon požaduje prokázání výdajů, a voják je neprokáže, může mu nadřízený poskytnout náhrady v jím uznané výši s přihlédnutím k podmínkám cesty s výjimkou náhrady výdajů za pohonné hmoty stanovené zvláštním právním předpisem.²⁴)

§ 86

      (1)  Požádá-li voják o poskytnutí zálohy na náhrady podle tohoto zákona, musí mu být tato záloha do výše předpokládané náhrady poskytnuta.

      (2)  Při zahraniční služební cestě musí být vojákovi záloha poskytnuta v cizí měně v rozsahu a ve výši podle předpokládané doby trvání a podmínek zahraniční pracovní cesty. Zálohu v cizí měně lze vojákovi poskytnout též zapůjčením služební platební karty.

      (3)  Voják je povinen do 10 pracovních dnů po dni ukončení služební cesty předložit nadřízenému, který ho na služební cestu vyslal, písemné doklady potřebné k vyúčtování služební cesty a též vrátit nevyúčtovanou zálohu.

      (4)  Vyúčtování služební cesty vojáka a uspokojení jeho nároků musí být provedeno do 14 pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů.

§ 87

      Pokud čas strávený na služební cestě jinak než plněním služebních úkolů spadá do doby služby vojáka, považuje se za dobu zameškanou pro překážky ve službě. Za tuto dobu se plat vojákovi nekrátí.

§ 88

      Výše částek a sazeb stravného se zaokrouhlují na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru.

§ 89

      Ministerstvo stanoví vyhláškou výši a postup při přiznávání cestovních a jiných náhrad a jejich zvyšování.

HLAVA IV

PROVIANTNĺ, VîSTROJNĺ

A PŘEPRAVNĺ NÁLEŽITOSTI

§ 90

Proviantní náležitosti

      Voják má při nepřetržité službě, která trvá alespoň 24 hodin, nebo při výkonu zvláštních profesí a činností nárok na poskytnutí bezplatného stravování. Nelze-li poskytnout bezplatné stravování, má voják nárok na náhradu v penězích.

§ 91

Výstrojní náležitosti

      (1)  Voják má nárok na výstrojní náležitosti.

      (2)  Výstrojními náležitostmi se rozumí vojenská výstroj a služby, které se bezplatně poskytují k zabezpečení povinnosti vojáka v době výkonu služby nosit vojenský stejnokroj. Nelze-li poskytnout výstrojní náležitosti podle věty první, má voják nárok na náhradu v penězích.

      (3)  Voják nemá nárok na výstrojní náležitosti po dobu určení do dispozice podle § 10 odst. 2 písm. b), d) až i).

      (4)  Neprokáže-li se podezření ze závažného porušení služebních povinností nebo ze spáchání trestného činu podle § 9 nebo pominou-li důvody vazby podle § 10 odst. 2 písm. i), poskytují se výstrojní náležitosti za tuto dobu zpětně. Na zpětné poskytnutí výstrojních náležitostí podle § 10 odst. 2 písm. h) má voják nárok, pokud po ukončení dispozice pokračuje jeho služební zařazení.

      (5)  Nárok na výstrojní náležitosti podle odstavce 1 zaniká, je-li vojákovi služební poměr přerušen podle § 11.

§ 92

Přepravní náležitosti

      (1)  Ministerstvo poskytuje vojákovi bezplatně přepravu při cestě na preventivní rehabilitaci a na léčebnou péči, při přestěhování v důležitém zájmu služby, a to i pro příslušníky domácnosti,²²) kteří se stěhují spolu s ním, a pro přestěhování bytového zařízení, jednou v kalendářním roce při cestě na řádnou dovolenou a při společné rekreaci nebo rekreačním pobytu i jeho manželce a nezaopatřeným dětem. Při zániku služebního poměru uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru nebo propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. b) až d), f) a g) a písm. j) a k) a podle § 19 odst. 2 písm. a) a b) se poskytuje vojákovi bezplatná přeprava do místa trvalého pobytu nebo hraničního přechodu na území České republiky.

      (2)  Nelze-li poskytnout bezplatnou přepravu, má voják nárok na náhradu prokázaných jízdních výdajů v penězích.

§ 93

      Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob zabezpečování bezplatného stravování, výstrojních a přepravních náležitostí.

HLAVA V

ZDRAVOTNĺ PÜČE, ZDRAVOTNĺ POJIŠTĚNĺ

A NEMOCENSKÁ PÜČE

§ 94

Zdravotní péče

      (1)  Zdravotní péči vojáků organizuje, řídí a kontroluje ve své působnosti ministerstvo. V zájmu ochrany zdraví osob a vojenských kolektivů může ministerstvo nařizovat mimořádné preventivní prohlídky a protiepidemická opatření, včetně očkování, diagnostických zkoušek a léčení přenosných nebo jinak společensky závažných onemocnění, izolace a karanténních opatření.

      (2)  Zdravotní péče je poskytována vojákům zpravidla ve zdravotnických zařízeních zřízených ministerstvem (dále jen ,,vojenská zdravotnická zařízení"), a nejsou-li zřízena, v jiných zdravotnických zařízeních na základě smlouvy o poskytování zdravotní péče vojákům uzavřené se zdravotní pojišťovnou stanovenou zvláštním právním předpisem.²⁶) Ambulantní nebo ústavní péči poskytuje zdravotnické zařízení, které určil lékař, který poskytl zdravotní péči podle věty první. Ošetřujícího lékaře lze volit jen ze zdravotnického zařízení uvedeného ve větě první nebo druhé; to se nevztahuje na případy poskytnutí neodkladné lékařské péče, nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení, a na volbu ženského lékaře.

      (3)  Poskytování zdravotní péče ve vojenských zdravotnických zařízeních stanoví ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví vyhláškou.

§ 95

Zdravotní pojištění

      Voják je pojištěn u zdravotní pojišťovny podle zvláštního právního předpisu.²⁶)

§ 96

Nemocenská péče

      Nemocenskou péči vojáků upravují zvláštní právní předpisy.²⁷)

§ 97

Preventivní rehabilitace

      (1)  Voják má nárok na poskytnutí preventivní rehabilitace v trvání 14 kalendářních dnů v kalendářním roce k upevnění zdravotního stavu, trval-li jeho služební poměr alespoň 10 let, nebo po dosažení věku 35 let anebo v závislosti na služebním zařazení, které musí trvat alespoň jeden rok.

      (2)  Na základě doporučení ošetřujícího lékaře má voják nárok na poskytnutí preventivní rehabilitace formou lázeňského léčení spojeného s částí řádné dovolené i před dosažením věku stanoveného v odstavci 1. Trvá-li preventivní rehabilitace formou lázeňského léčení déle než 14 kalendářních dnů, má voják nárok na udělení navazující části řádné dovolené nebo udělení dovolené bez nároku na peněžní náležitosti, pokud již řádnou dovolenou v kalendářním roce vyčerpal.

      (3)  Při souběhu nároku na preventivní rehabilitaci a nároku na zvláštní dovolenou v témže kalendářním roce poskytne se vojákovi pouze preventivní rehabilitace.

      (4)  Náklady spojené s preventivní rehabilitací hradí ministerstvo.

      (5)  Ministerstvo stanoví vyhláškou okruh služebních zařazení pro poskytování preventivní rehabilitace.

ČÁST ŠESTÁ

BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVĺ

PŘI VîKONU SLUŽBY

§ 98

Povinnosti nadřízených

      (1)  Péči o bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při výkonu služby zajišťují služební orgány.

      (2)  Služební orgány jsou zejména povinny

a)

zařazovat do služeb pouze vojáky zdravotně způsobilé,

b)

dbát při tvorbě interních předpisů na požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby,

c)

kontrolovat dodržování předpisů, rozkazů a pokynů vydaných k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby,

d)

zjišťovat příčiny služebních úrazů a nemocí z povolání a soustavně vytvářet podmínky pro předcházení služebním úrazům a nemocím z povolání, jakož i onemocněním, která vznikají vlivem prostředí, v němž voják vykonává službu,

e)

poskytovat vojákům, u nichž to vyžaduje ochrana života a zdraví, k bezplatnému používání osobní ochranné prostředky a mycí, čisticí a dezinfekční prostředky; rozsah a bližší podmínky poskytování těchto prostředků stanoví ministr rozkazem,

f)

zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví všech fyzických osob, které se s jejich vědomím zdržují v prostorech, za které odpovídají,

g)

zajišťovat vedení a ukládání zdravotní a jiné dokumentace o služebních, popřípadě pracovních úrazech a nemocech z povolání. Neprodleně provádět jejich vyšetření a odškodnění.

      (3)  Náklady spojené s péčí o bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby hradí stát.

§ 99

Povinnosti vojáka

      Voják je zejména povinen

a)

používat při výkonu služby předepsaná ochranná zařízení a prostředky,

b)

účastnit se školení a výcviku, které se konají v zájmu zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, a podrobit se zkouškám ze znalostí předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při výkonu služby a preventivním lékařským prohlídkám, stanoveným zvláštním právním předpisem,²⁸) a vyšetřením na alkoholické nápoje a jiné návykové látky,

c)

včas oznamovat nadřízenému nedostatky a závady, které by mohly ohrozit bezpečnost a zdraví při výkonu služby.

§ 100

Státní odborný dozor nad bezpečností a ochranou zdraví při výkonu služby

      Státní odborný dozor nad bezpečností a ochranou zdraví při výkonu služby provádí ministerstvo.

ČÁST SEDMÁ

NÁHRADA ŠKODY

HLAVA I

ODPOVĚDNOST VOJÁKA

ZA ŠKODU ZP®SOBENOU STÁTU
      
Obecná odpovědnost

§ 101

      (1)  Voják odpovídá státu za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením svých povinností při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

      (2)  Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany státu, odpovědnost vojáka se poměrně omezí.

      (3)  Zavinění vojáka prokazuje nadřízený, s výjimkou případů uvedených v § 104 a 106.

§ 102

      Voják neodpovídá za škodu,

a)

která vyplývá z rizika řádného výkonu služby,

b)

kterou způsobil při odvracení nebezpečí, které hrozilo životu nebo zdraví, nebo škody, která hrozila majetku, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem,

c)

kterou způsobil ve stavu, kdy bez vlastního zavinění nebyl schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky.

§ 103

Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody

      Na vojákovi, který vědomě nezakročil proti hrozící škodě nebo neohlásil hrozící škodu, může nadřízený požadovat, aby se podílel na náhradě škody, která byla způsobena státu, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, nelze-li škodu nahradit jinak. Přitom se přihlédne zejména k tomu, co bránilo splnění povinnosti, k výši a povaze škody.

Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je voják povinen vyúčtovat

§ 104

      (1)  Ministr může stanovit služební zařazení, pro jejichž výkon je nezbytné uzavření dohody o hmotné odpovědnosti.

      (2)  Převzal-li voják na základě dohody o hmotné odpovědnosti odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování, odpovídá za vzniklý schodek. V dohodě se může s vojákem současně ujednat, že bude-li vykonávat službu s více vojáky, kteří uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti, odpovídá s nimi za schodek společně.

      (3)  Dohoda o hmotné odpovědnosti se musí uzavřít písemně, jinak je neplatná.

      (4)  Voják se zprostí odpovědnosti zcela, popřípadě zčásti, prokáže-li, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.

§ 105

      (1)  Voják, který uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti, může od ní odstoupit při změně služebního zařazení, nebo pokud nadřízený v přiměřené době, nejdéle však v době do jednoho měsíce od obdržení jeho písemného upozornění, neodstraní nebo nezabez-pečí odstranění závady při výkonu služby, která brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami. Při společné hmotné odpovědnosti může voják od dohody odstoupit, je-li na pracoviště služebně zařazen jiný voják nebo jiný nadřízený. Odstoupení od dohody o hmotné odpovědnosti musí být písemné.

      (2)  Dohoda o hmotné odpovědnosti zaniká dnem zániku služebního poměru nebo dnem doručení odstoupení od této dohody.

§ 106

Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů

      Voják odpovídá za ztrátu vojenského materiálu²⁹) a jiných předmětů, které mu byly svěřeny proti písemnému potvrzení. Této odpovědnosti se zprostí, prokáže-li, že ztrátu nezavinil.

Rozsah náhrady škody

§ 107

      (1)  Voják, který odpovídá za škodu, je povinen nahradit skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže ji neodčiní uvedením do předchozího stavu.

      (2)  Výše náhrady škody způsobené z nedbalosti a při nesplnění povinnosti k odvrácení škody nesmí přesáhnout u jednotlivého vojáka čtyřapůlnásobek jeho průměrného platu.³⁰) Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena

a)

na svěřených hodnotách, které je voják povinen vyúčtovat, nebo ztrátou svěřených předmětů,

b)

po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek.³¹)

      (3)  Odpovídá-li za škodu několik vojáků, je každý z nich povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění, pokud však někteří nebo některý z nich způsobil škodu úmyslně, odpovídají za celou škodu.

      (4)  Způsobil-li škodu také stát, je voják povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

§ 108

      (1)  Při společné odpovědnosti za schodek se jednotlivým vojákům určí podíl náhrady podle poměru jejich dosažených hrubých platů, přičemž plat nadřízeného a jeho zástupce se započítává ve dvojnásobné výši.

      (2)  Podíl náhrady škody stanovený podle odstavce 1 nesmí u jednotlivých vojáků s výjimkou nadřízeného a jeho zástupce přesáhnout částku, která se rovná jejich průměrnému platu³⁰) před vznikem škody. Neuhradí-li se takto určenými podíly celá škoda, je povinen uhradit zbytek nadřízený a jeho zástupce podle poměru svých hrubých platů.

      (3)  Zavinil-li některý ze společně odpovědných vojáků schodek nebo jeho část, hradí schodek tento voják podle míry svého zavinění. Zbývající část schodku hradí odpovědní vojáci všichni společně po-díly určenými podle odstavců 1 a 2.

§ 109

      Při určování výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození nebo ztráty.

§ 110

      (1)  Výši náhrady škody způsobené z nedbalosti lze určit nižší částkou, než je skutečná škoda, popřípadě než je čtyřapůlnásobek průměrného hrubého měsíčního platu. Jde-li o škodu způsobenou po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek³¹) nebo o škodu na svěřených hodnotách, které je voják povinen vyúčtovat, anebo škodu způsobenou ztrátou svěřených předmětů, může náhradu škody nižší částkou určit pouze odvolací orgán, nebo jde-li o škodu způsobenou trestným činem, soud.

      (2)  Způsobil-li škodu voják z nedbalosti při dopravní nehodě, lze ve zvlášť odůvodněných případech od vymáhání náhrady škody zcela upustit, došlo-li k dopravní nehodě za ztížených podmínek, jde-li o první zavinění vojáka nebo o nehodu způsobenou v důsledku jeho malé zkušenosti anebo došlo-li při dopravní nehodě k vážnému poškození jeho zdraví.

      (3)  Při určování výše náhrady škody podle odstavce 1 se přihlíží zejména k plnění služebních povinností ze strany vojáka, ke společenskému významu škody, k výši a povaze škody a k tomu, jak k ní došlo.

      (4)  Náhradu škody nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

§ 111

      (1)  O náhradě škody rozhoduje služební orgán, pokud nedojde k dohodě o její náhradě. Dohoda o náhradě škody musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.

      (2)  Byla-li škoda způsobena trestným činem, rozhodne služební orgán o povinnosti vojáka uhradit škodu jen tehdy, jestliže o ní nerozhodl soud.

      (3)  Jestliže voják uhradil alespoň dvě třetiny určené náhrady škody a dosahuje-li mimořádných kladných výsledků při výkonu služby, lze upustit od vymáhání zbylé částky náhrady škody. Toto neplatí při škodě, kterou voják způsobil úmyslně, po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek,³¹) na svěřených hodnotách, které je povinen vyúčtovat, nebo ztrátou svěřených předmětů.


HLAVA II

ODPOVĚDNOST STÁTU

ZA ŠKODU ZP®SOBENOU VOJÁKOVI

§ 112

Obecná odpovědnost

      Za škodu způsobenou vojákovi při výkonu služ-by, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby porušením právní povinnosti odpovídá stát.

§ 113

Odpovědnost za škodu na odložených věcech

      (1)  Stát odpovídá za škodu na věcech, které voják odložil při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním na určeném nebo obvyklém místě.

      (2)  Za věci, které voják obvykle do služby nenosí a které nadřízený nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá stát jen do výše dvojnásobku minimální mzdy, kterou stanovuje zvláštní právní předpis.¹⁷) Jestliže škoda na těchto věcech byla způsobena jiným vojákem nebo jestliže nadřízený tyto věci převzal do úschovy, hradí se škoda bez omezení.

      (3)  Nárok na náhradu škody zanikne, jestliže její vznik voják neohlásil nadřízenému bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dověděl.

§ 114

Odpovědnost za škodu na věci

      Za škodu vzniklou na věci vojáka při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním anebo při odvracení nebezpečí, které hrozí životu nebo zdraví, nebo škody, které hrozí majetku, odpovídá stát.

§ 115

Odpovědnost za škodu při služebních úrazech a nemocech z povolání

      (1)  Za škodu na zdraví, kterou voják utrpěl při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby, (dále jen ,,služební úraz") odpovídá stát.

      (2)  Za škodu způsobenou vojákovi nemocí z povolání odpovídá stát. To platí i tehdy, jestliže občan byl před zjištěním nemoci z povolání vojákem a ve služebním zařazení vykonával službu, při níž může vzniknout nemoc z povolání, kterou byl postižen. Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc, která vznikla před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání,³²) a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu.

§ 116

Náhrady škody na zdraví

      Vojákovi, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je stát povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout

a)

náhradu za ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby,

b)

náhradu za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby,

c)

náhradu za bolest,

d)

náhradu za ztížení společenského uplatnění,

e)

náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením,

f)

jednorázové mimořádné odškodnění.

§ 117

Náhrada za ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby

      (1)  Náhrada za ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby vojáka činí rozdíl mezi průměrným platem³⁰) vojáka před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání a platem v nemoci nebo plnou výší nemocenského.

      (2)  Náhrada podle odstavce 1 náleží i při další neschopnosti výkonu služby z důvodu téhož služebního úrazu nebo nemoci z povolání; přitom se vychází z průměrného platu³⁰) vojáka před vznikem této další škody. Jestliže vojákovi před vznikem této další škody náležela náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby, poskytne se mu náhrada podle odstavce 1 do výše částky, do které by mu náležela náhrada podle § 118, kdyby nebyl neschopen výkonu služby; přitom se za plat po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání považuje plat v nemoci nebo nemocenské.

§ 118

Náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby

      (1)  Náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby nebo při uznání plné invalidity nebo částečné invalidity³³)se poskytne vojákovi v takové výši, aby spolu s jeho příjmem po služebním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, s připočtením případného plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu, který se poskytuje z téhož důvodu, se rovnala jeho průměrnému platu³⁰) před vznikem škody, nejvýše však ve výši dvacetinásobku minimální mzdy.¹⁷) Jestliže voják neměl před vznikem škody plat, považuje se za plat průměrný plat,³⁰) kterého dosahují vojáci ve srovnatelném služebním zařazení. Přitom se nepřihlíží ke zvýšení plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu pro bezmocnost.

      (2)  Náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby náleží vojákovi i při neschopnosti z jiného důvodu, než je původní služební úraz nebo nemoc z povolání. Přitom se za plat po služebním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání považuje plat, z něhož se stanoví nemocenské.

      (3)  Vojákovi, který bez vážných důvodů nenastoupil výkon služby, nebo občanovi, který po zániku služebního poměru nenastoupil práci, která mu byla zajištěna, přísluší náhrada za ztrátu na platu podle předchozích odstavců pouze ve výši rozdílu mezi průměrným platem³⁰) před vznikem škody způsobené vojákovi úrazem nebo nemocí z povolání a průměrným platem,³⁰) kterého mohl ve službě nebo v práci dosáhnout.

      (4)  Náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby náleží vojákovi nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku. To neplatí, vznikl-li služební úraz nebo nemoc z povolání při výkonu služby uvedené v § 120 odst. 3. V tom případě se náhrada za ztrátu na platu poskytuje bez přihlédnutí k věkovému omezení.

§ 119

Náhrada za bolest, náhrada za ztížení společenského uplatnění a náhrada za účelně vynaložené náklady spojené s léčením

      (1)  Náhrada za bolest a náhrada za ztížení společenského uplatnění se poskytují jednorázově, za podmínek a ve výši, které stanovuje zvláštní právní předpis.³⁴)

      (2)  Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením se hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil.

§ 120

Jednorázové mimořádné odškodnění

      (1)  Jednorázové mimořádné odškodnění ve výši šestinásobku minimální mzdy¹⁷) náleží vojákovi, který se stal částečně invalidním následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání při

a)

zajišťování vojenské kázně, byl-li mu úraz způsoben úmyslným trestným činem,

b)

leteckém výcviku, zejména na trenažéru, centrifuze, v termokomoře, v podtlakové komoře a při nácviku seskoků z letounů, vrtulníků a balónů,

c)

výcviku za mimořádně ztížených podmínek, zejména ve vysokohorském terénu, poušti, moři a bažinách,

d)

jízdních zkouškách kolejových, silničních a speciálních vozidel při vyšších rychlostech nebo v terénu za podmínek, které překračují ustanovení předpisů platných pro jejich řízení nebo provoz,

e)

telekomunikačních a jiných pracích na stožárech, při pracích vykonávaných v nucených polohách bez pracovních plošin, z provazových žebříků a visutých sedaček, v závěsu na ochranném pásu a v omezeném pracovním prostoru na pracovní lávce, ve výškách nad 10 m,

f)

činnosti s rizikem vzniku akutních otrav v důsledku nedýchatelnosti prostředí a s rizikem vzniku popálenin v důsledku vysoké teploty prostředí, kdy je nutno pro vysokou koncentraci škodlivých nebo jedovatých látek použít zvláštní dýchací nebo izolační přístroj anebo zvláštní ochranný oděv,

g)

činnosti pod vodou za zvýšeného tlaku vzduchu, při níž je nutno používat potápěčský přístroj s přívodem přetlakového vzduchu hadicí, dýchací přístroj se vzduchem stlačeným v láhvi, kyslíkový přístroj s regenerací vzdušin nebo jiná zařízení pro práci pod vodou, a dále při hlubokém brodění, jízdě pod vodou a při plavbě techniky,

h)

činnosti s rizikem ozáření a s rizikem nákazy,

i)

cvičení ve vojenské hasičské jednotce.

      (2)  Vojákovi, který se stal částečně invalidním následkem služebního úrazu vzniklého při letech podle plánu letové přípravy, při zkušebních letech a zalétávání letecké techniky, při seskocích z letounů, vrtulníků a balónů, při likvidaci výbušnin a munice, při záchranných pracích při pohromách, které ohrožují lidské životy nebo majetek, anebo za jiných obdobně nebezpečných podmínek, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši dvacetičtyřnásobku minimální mzdy.¹⁷) Došlo-li ke služebnímu úrazu při pyrotech-nické asanaci ve zrušených vojenských újezdech nebo dalších určených prostorech, náleží vojákovi jednorázové mimořádné odškodnění ve výši čtyřicetiosmi- násobku minimální mzdy.¹⁷)

      (3)  Vojákovi, který se stal částečně invalidním následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání za zvlášť nebezpečných podmínek při výkonu služby v zahraničí, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši jednostodvacetinásobku minimální mzdy.¹⁷) Za zvlášť nebezpečné podmínky se zejména považuje válečný stav ve státě, kde voják vykonává službu, služba v jednotkách mnohonárodních ozbrojených sil v zahraničí nebo plnění zvláštních úkolů při činnostech podle zvláštního právního předpisu.³⁵)

      (4)  Vojákovi, který se stal plně invalidním následkem služebního úrazu při činnostech uvedených v odstavci 1, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši dvacetičtyřnásobku minimální mzdy.¹⁷) Voják, který se stal plně invalidním následkem služebního úrazu při činnostech uvedených v odstavcích 2 a 3, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši dvojnásobku částek uvedených v odstavcích 2 a 3.

§ 121

Náhrady při úmrtí vojáka následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání

      Jestliže voják následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je stát povinen poskytnout pozůstalým

a)

náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a pohřbem,

b)

náhradu nákladů na výživu pozůstalých,

c)

jednorázové odškodnění pozůstalých,

d)

jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých.

§ 122

Náhrada nákladů spojených s léčením a s pohřbem

      (1)  Účelně vynaložené náklady spojené s léčením a s pohřbem se hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné, které se poskytuje podle zvláštního právního předpisu.³⁶)

      (2)  Náklady na pohřeb jsou zejména náklady, které účtuje pohřební ústav, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu a jedna třetina přiměřených nákladů na smuteční ošacení pro pozůstalého manžela a pro každé pozůstalé dítě, které má nárok na sirotčí důchod z důchodového pojištění po zemřelém.

      (3)  Náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky nesmí přesáhnout čtyřnásobek minimální mzdy.¹⁷)

§ 123

Náhrada nákladů na výživu pozůstalých

      (1)  Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat.

      (2)  Při výpočtu této náhrady se vychází z průměrného platu³⁰) zemřelého vojáka; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by příslušela zemřelému vojákovi náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby, a může se poskytovat nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý voják dovršil 65 let věku. Ustanovení § 118 odst. 4 věty druhé a třetí platí obdobně.

      (3)  Náhrada nákladů náleží, není-li uhrazena dávkami důchodového pojištění, které se poskytují z téhož důvodu.

§ 124

Jednorázové odškodnění pozůstalých

      Jednorázové odškodnění přísluší manželovi a dítěti, které má nárok na sirotčí důchod z důchodového pojištění po zemřelém. Dítěti přísluší ve výši dvacetinásobku minimální mzdy,¹⁷) manželovi ve výši dvanáctinásobku minimální mzdy.¹⁷) V odůvodněných případech se jednorázové odškodnění v úhrnné výši dvanáctinásobku minimální mzdy¹⁷) poskytuje též rodičům zemřelého.

§ 125

Jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých

      (1)  Pozůstalým po vojákovi, který zemřel následkem úrazu při činnostech uvedených v § 120 odst. 1 až 3, náleží jednorázové mimořádné odškodnění po-zůstalých. Pozůstalému manželovi a každému pozůstalému dítěti, které má nárok na sirotčí důchod z důchodového pojištění po zemřelém, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši poloviny částek uvedených v § 120 odst. 4. Osobám, které byly odkázány na vojáka výživou, náleží jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých rovným dílem v úhrnné výši osminásobku minimální mzdy.¹⁷)

      (2)  Ministr obrany může v případech hodných zvláštního zřetele zvýšit částky uvedené v odstavci 1 až na dvojnásobek.

HLAVA III

SPOLEČNÁ USTANOVENĺ

O ODPOVĚDNOSTI STÁTU ZA ŠKODU

§ 126

Zproštění odpovědnosti za škodu

      (1)  Stát se zprostí odpovědnosti zcela,

a)

byla-li škoda způsobena tím, že poškozený voják zaviněným jednáním porušil právní nebo jiné předpisy anebo rozkazy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen,

b)

přivodil-li si poškozený voják škodu po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek³¹) a služební orgán nemohl škodě zabránit,

a jestliže tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

      (2)  Stát se zprostí odpovědnosti zčásti, jestliže skutečnosti uvedené v odstavci 1 byly jednou z příčin škody.

      (3)  Stát se nemůže zprostit odpovědnosti, utrpěl- -li voják služební úraz při odvracení nebezpečí, které přímo hrozilo životu nebo zdraví, nebo škody, která hrozila státu, pokud voják tento stav sám úmyslně nevyvolal.

      (4)  Jednorázové mimořádné odškodnění a jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých náležejí i tehdy, jsou-li splněny podmínky pro zproštění odpovědnosti za škodu při služebním úrazu, s výjimkou, kdy si škodu poškozený voják přivodil po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek.³¹)

§ 127

Náhrada škody

      (1)  Náhrada škody se poskytuje ve výši skutečné škody, a to v penězích, jestliže není odčiněna uvedením do předchozího stavu. Při určování výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození nebo ztráty.

      (2)  Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i stát domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

      (3)  Vláda může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji platové úrovně vojáků, upravit podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na platu příslušející vojákovi po skončení neschopnosti výkonu služby.

§ 128

Přímá souvislost s výkonem služby

      (1)  V přímé souvislosti s výkonem služby jsou úkony potřebné k výkonu služby a úkony během výkonu služby obvyklé nebo nutné před počátkem služby nebo po jejím skončení. Takovými úkony však nejsou cesta k výkonu služby a zpět, stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení ani cesta k nim a zpět, nekoná-li se ve vojenském objektu. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení, které se koná na rozkaz nadřízeného, nebo vyšetření, které se koná v souvislosti se službou v noci, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět jsou úkony v přímé souvislosti s výkonem služby.

      (2)  Cestou k výkonu služby a zpět se rozumí cesta z místa trvalého pobytu vojáka do místa vstupu do vojenského objektu nebo na jiné místo, které nadřízený určil k výkonu služby, a zpět.

      (3)  Cesta z místa trvalého pobytu vojáka do místa výkonu služby nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem služební cesty, není-li současně obcí jeho místa pravidelného výkonu služby, a zpět se posuzuje jako nutný úkon před počátkem služby nebo po jejím skončení.

§ 129

Peněžitý příspěvek

      (1)  Vojákovi, který utrpěl škodu na zdraví v souvislosti s plněním úkolů ozbrojených sil, za níž stát neodpovídá podle tohoto zákona, může ministr nebo jím zmocněný služební orgán přiznat v případech hodných zvláštního zřetele peněžitý příspěvek do výše dvacetinásobku minimální mzdy.¹⁷)

      (2)  Peněžitý příspěvek lze za podmínek a ve výši stanovených v odstavci 1 přiznat i pozůstalým po vojákovi, kteří jsou uvedeni v § 125.

§ 130

Nároky státu po poskytnutí náhrady škody

      (1)  Jestliže stát nahradil vojákovi škodu, má nárok na náhradu vůči tomu, kdo za škodu odpovídá, a to v rozsahu, který odpovídá míře jeho odpovědnosti.

      (2)  Jde-li o náhradu škody při nemoci z povolání, má stát, pokud škodu uhradil, nárok na náhradu vůči všem zaměstnavatelům, u nichž poškozený voják pracoval za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu odpovídajícím době, po kterou pracoval u těchto zaměstnavatelů za uvedených podmínek.

ČÁST OSMÁ

VîSLUHOVÜ NÁLEŽITOSTI

§ 131

Povinnosti státu při zabezpečení vojáka po skončení služebního poměru

      Stát poskytuje s přihlédnutím k náročnosti služby vojáka, v závislosti na době trvání služebního poměru a důvodech jeho zániku, výsluhové náležitosti, kterými jsou výsluhový příspěvek, odbytné, odchodné a úmrt-né.

Výsluhový příspěvek

§ 132

      (1)  Voják, jehož služební poměr zanikl uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru nebo propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. b) až d) a písm. f) až l) a § 19 odst. 2, má nárok na výsluhový příspěvek, jestliže jeho služební poměr trval alespoň po dobu 15 let.

      (2)  Základní výše výsluhového příspěvku činí za 15 let služby 5 % průměrného měsíčního hrubého platu. Tato výše se zvyšuje za šestnáctý a každý další ukončený rok služby o 6,2 %, za dvacátý první a každý další ukončený rok služby o 2,5 % a za dvacátý sedmý a každý další ukončený rok služby o 1% průměrného měsíčního hrubého platu.

§ 133

      (1)  Výše výsluhového příspěvku může činit nejvíce 55 % průměrného měsíčního hrubého platu. Byl-li voják zařazen jako výkonný letec nebo konal službu zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti alespoň po dobu 5 let anebo konal službu v zahraničí za zvlášť nebezpečných podmínek podle § 120 odst. 3, může výše výsluhového příspěvku činit nejvíce 60 % průměrného měsíčního hrubého platu.

      (2)  Ministerstvo stanoví vyhláškou, kdo je považován za výkonného letce a která služba je službou zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti.

§ 134

      (1)  Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na plný invalidní nebo částečný invalidní důchod anebo starobní důchod³⁷) z důchodového pojištění se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, je- -li vyšší než některý z uvedených důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Rozdíl se zjišťuje ke dni vzniku nároku na plný invalidní nebo částečný invalidní důchod nebo ke dni úpravy částečného invalidního důchodu v souběhu s výdělkem a ke dni přiznání starobního důchodu. Není-li starobní důchod po splnění podmínek přiznán, popřípadě vyplácen, upraví se výše výsluhového příspěvku po uplynutí 2 let po splnění podmínek nároku na starobní důchod.³⁸)

      (2)  Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na dávky nemocenské péče podle zvláštního právního předpisu²⁷) platí ustanovení odstavce 1 věty první obdobně.

§ 135

      (1)  Při opětovném povolání do služebního poměru vojáka z povolání zaniká nárok na výsluhový příspěvek dnem, který předchází dni opětovného povolání do služebního poměru.

      (2)  Při přijetí do služebního poměru podle zvláštních právních předpisů³⁹) se výplata výsluhového příspěvku zastavuje.

§ 136

      (1)  Při souběhu nároku na výsluhoý příspěvek s nárokem na příspěvek za službu podle zvláštních právních předpisů³⁹) náleží vyšší příspěvek.

      (2)  Zanikl-li nárok na příspěvek z jiného služebního poměru, vyplácí se výsluhový příspěvek ode dne následujícího po dni zániku nároku na příspěvek z jiného služebního poměru, a to za podmínek a ve výši náležející ode dne následujícího po dni skončení služebního poměru podle tohoto zákona po přičtení všech zvýšení, která by k němu náležela od tohoto dne, pokud nárok na výplatu výsluhového příspěvku za podmínek stanovených tímto zákonem trvá.

§ 137

      Výsluhový příspěvek se zvyšuje stejným způsobem a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů z důchodového pojištění podle zvláštních předpisů o zvyšování důchodů,⁴⁰) přičemž zvýšení výsluhového příspěvku činí polovinu procentního zvýšení důchodů z důchodového pojištění.

Odbytné

§ 138

      Voják, jehož služební poměr zanikl uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru nebo propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. b) až d) a písm. f) až l) a § 19 odst. 2 a který si při splnění stanovených podmínek pro nárok na výsluhový příspěvek nezvolil nárok na jeho výplatu, má nárok na odbytné.

§ 139

      (1)  Přiznáním odbytného zaniká nárok na výsluhový příspěvek.

      (2)  Doba trvání služebního poměru rozhodná pro nárok na odbytné činí 2 roky. Základní výše odbytného činí 2 průměrné měsíční hrubé platy. Za třetí a každý další ukončený rok trvání služebního poměru vojáka se odbytné zvyšuje o jeden průměrný měsíční hrubý plat. Za jedenáctý a každý další ukončený rok trvání služebního poměru se odbytné zvyšuje o jednu polovinu průměrného měsíčního hrubého platu, nejvýše však do jeho osmnáctinásobku.

§ 140

Odchodné

      (1)  Voják, kterému vznikl nárok na výsluhový příspěvek a který místo vyplácení výsluhového příspěvku nezvolil nárok na výplatu odbytného, má při zániku služebního poměru nárok na odchodné ve výši čtyřnásobku průměrného měsíčního hrubého platu, trval-li jeho služební poměr alespoň po dobu 15 let. Za šestnáctý a každý další ukončený rok trvání služebního poměru se odchodné zvyšuje o 40 % průměrného měsíčního hrubého platu. Za dvacátý první a každý další ukončený rok trvání služebního poměru se odchodné zvyšuje o 20 % průměrného měsíčního hrubého platu. Nejvyšší výměra odchodného činí šestinásobek průměrného měsíčního hrubého platu.

      (2)  Bylo-li vojákovi při předcházejícím propuštění ze služebního poměru vojáka nebo při skončení jiného služebního poměru vyplaceno odchodné nebo odbytné, vyplatí se při novém propuštění ze služebního poměru odchodné snížené o částku odchodného nebo odbytného, které bylo vyplaceno při předcházejícím skončení služebního poměru. Nedojde-li takto k vzájemnému zúčtování dříve vyplaceného odchodného nebo odbytného na úkor nově náležejícího odchodného, odchodné nenáleží.

§ 141

Úmrtné

      (1)  Zanikne-li služební poměr vojáka úmrtím nebo prohlášením vojáka za mrtvého, má pozůstalý manžel a každé pozůstalé dítě, které má po zemřelém nárok na sirotčí důchod, nárok na úmrtné ve výši jedné poloviny odbytného. Nárok na úmrtné pozůstalému dítěti vznikne i později, splní-li dítě podmínky nároku na sirotčí důchod po zemřelém vojákovi, nejdéle však do dvacátého šestého roku věku dítěte.

      (2)  Není-li pozůstalého manžela, poskytuje se úmrtné, které by jinak náleželo manželovi, pozůstalým dětem, a to každému dítěti rovným dílem. Nárok na úmrtné vznikne i dítěti podle odstavce 1 věty druhé, a to ve výši, která by mu náležela v době úmrtí vojáka.

      (3)  Není-li pozůstalého manžela ani pozůstalých dětí, náleží úmrtné v úhrnné výši jedné poloviny odbytného rodičům vojáka.

      (4)  Jestliže služební poměr vojáka trval po dobu kratší než 2 roky, náleží úmrtné ve výši průměrného měsíčního hrubého platu.

§ 142

Organizace a řízení

      (1)  Výsluhový příspěvek, odchodné, odbytné a úmrtné přiznává a vyplácí příslušný orgán ministerstva. O odvolání proti rozhodnutí tohoto orgánu rozhoduje ministerstvo.

      (2)  O výsluhovém příspěvku, odchodném a odbytném se rozhoduje na žádost vojáka.

      (3)  Manželce a dětem s nárokem na sirotčí důchod se úmrtné přiznává a vyplácí bez žádosti. Rodičům vojáka se úmrtné přiznává a vyplácí na jejich žádost.

      (4)  Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro organizaci a řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplatě podle tohoto zákona ustanovení zvláštních právních předpisů.⁴¹)

§ 143

Společná ustanovení o výsluhových náležitostech

      (1)  Není-li dále stanoveno jinak, je dobou trvání služebního poměru rozhodnou pro nárok na výsluhový příspěvek, odbytné a odchodné a jejich výši doba trvání činné služby vojáka, vyjma doby trvání základní a náhradní vojenské služby, a doba trvání služebního poměru v bezpečnostních sborech a službách a v celní správě České republiky podle zvláštních právních předpisů.⁴²) Pro výši výsluhového příspěvku a odbytného se doba služby

a)

výkonného letce a doba služby zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti hodnotí jedenapůlnásobně,

b)

v zahraničí uvedená v § 120 odst. 3 hodnotí dvojnásobně.

Zvýšený zápočet doby služby se stanoví jen za celé kalendářní měsíce.

      (2)  Do doby trvání služebního poměru vojáka rozhodné pro výsluhové náležitosti se nezapočítává doba dispozice podle § 10 odst. 4 a doba další mateřské dovolené.³)

      (3)  Průměrným měsíčním hrubým platem je průměrný měsíční plat stanovený podle zvláštních právních předpisů;³⁰) je-li to pro vojáka výhodnější, je průměrným měsíčním hrubým platem průměrný měsíční plat za kalendářní rok, který předchází roku, v němž zanikl služební poměr. Zanikne-li služební poměr posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se průměrný měsíční hrubý plat z tohoto kalendářního roku. Pro výpočet výsluhových náležitostí se nepřihlíží ke krácení platu z důvodu dočasného zproštění výkonu služby. Jestliže byl vojákovi před zánikem služebního poměru služební poměr přerušen podle § 11 a voják po ukončení takového přerušení ve služebním poměru nepokračuje, je rozhodným obdobím pro zjištění průměrného platu³⁰) kalendářní čtvrtletí nebo předchozí kalendářní rok, které předcházejí přerušení služebního poměru, a to podle toho, co je pro vojáka výhodnější. Výše průměrného měsíčního hrubého platu vojáka, který vykonával službu v zahraničí, se vypočte podle srovnatelného služebního zařazení v ozbrojených silách České republiky. Bylo-li vypláceno po celé kalendářní čtvrtletí nebo celý kalendářní rok, které předcházejí zániku služebního poměru, nemocenské, vypočtou se výsluhové náležitosti z průměrného měsíčního hrubého platu, který by náležel, kdyby k výplatě nemocenského nedošlo.

      (4)  Trval-li služební poměr po dobu kratší než 1 rok, zjišťuje se průměrný měsíční hrubý plat stejným způsobem jako podle odstavce 3 věty prvé před středníkem nebo z celé doby trvání služebního poměru podle toho, co je pro vojáka výhodnější.

      (5)  Při zániku služebního poměru vojáka, kterému bylo při předcházejícím zániku služebního poměru vyplaceno odbytné, náleží odbytné za podmínek a ve výši stanovených tímto zákonem. Celková výše odbytného v takovém případě nesmí přesáhnout osmnáctinásobek průměrného měsíčního hrubého platu. Odbytné však nenáleží, byl-li vojákovi při předcházejícím zániku služebního poměru přiznán výsluhový příspěvek, i když jeho výplata podle § 136 nenáležela. Pro stanovení výše odbytného rozhodné pro výpočet úmrtného se přihlíží k době trvání všech služebních poměrů.

      (6)  Skončí-li služební poměr vojáka podle § 19 odst. 1 písm. d) před uplynutím sjednané doby, má voják nárok na výsluhové náležitosti, jako kdyby splnil dobu konání služebního poměru podle § 5 odst. 4.

      (7)  Při zániku služebního poměru propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. h) až j) a písm. l) a § 19 odst. 2 písm. c) náleží výsluhové náležitosti v poloviční výši; to platí i v případě odbytného a odchodného, skončí-li služební poměr vojáka propuštěním podle § 19 odst. 1 písm. g).

      (8)  Příjemce výsluhového příspěvku je povinen oznámit plátci dávky do 8 dnů vznik nároku na plný invalidní anebo částečný invalidní důchod z důchodového pojištění a předložit plátci výsluhového příspěvku žádost o plný invalidní nebo částečný invalidní důchod. Stejnou povinnost má i tehdy, je-li plátcem dávky vyzván k předložení uvedené žádosti nebo k žádosti k úpravě výsluhového příspěvku v souběhu se starobním důchodem podle § 134 odst. 1 věty poslední. Příjemce výsluhového příspěvku je povinen rovněž plátci dávky oznámit přijetí do služebního poměru podle zvláštních právních předpisů.⁴²)

      (9)  Výsluhové náležitosti náleží za podmínek platných ke dni zániku služebního poměru vojáka.

      (10)  Na srážky z výsluhových náležitostí se použije ustanovení zvláštního právního předpisu.⁴³)

      (11)  Ministerstvo stanoví vyhláškou postup při výplatě výsluhových náležitostí.

ČÁST DEVÁTÁ

ROZHODOVÁNĺ

VE VĚCECH SLUŽEBNĺHO POMĚRU

HLAVA I

ŘĺZENĺ VE VĚCECH SLUŽEBNĺHO POMĚRU

§ 144

Účastníci řízení

      Účastníkem řízení ve věcech služebního poměru je voják nebo občan, jehož služební poměr vojáka z povolání zanikl, a pozůstalí po vojákovi nebo po občanovi, jehož služební poměr vojáka z povolání zanikl.

§ 145

Podání

      (1)  Podání se činí písemně nebo ústně do protokolu u služebního orgánu, který je oprávněn ve věci rozhodnout.

      (2)  Podání se posuzuje podle jeho obsahu. Z podání musí být zřejmé, kdo jej činí, které věci se týká a co se navrhuje.

      (3)  Na žádost účastníka se musí přijetí podání písemně potvrdit.

§ 146

Zahájení řízení

      (1)  Řízení se zahajuje na návrh účastníka řízení nebo z podnětu služebního orgánu.

      (2)  Řízení je zahájeno dnem, kdy podání účastníka řízení došlo služebnímu orgánu, nebo dnem, kdy služební orgán učinil vůči účastníkovi řízení právní úkon.

§ 147

Postoupení

      Není-li služební orgán oprávněn o věci rozhodnout, je povinen podání neprodleně postoupit příslušnému služebnímu orgánu a uvědomit o tom účastníka řízení.
§ 148

Práva a povinnosti účastníků řízení

      Účastníci řízení mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování členů poradní komise, a pořizovat si z nich výpisy.

§ 149

Dožádání

      Jestliže služební orgán nemůže provést procesní úkon sám nebo jestliže je to účelné z jiných důvodů, může o jeho provedení požádat jiný služební orgán; dožádaný služební orgán provede úkon bez zbytečného odkladu.

§ 150

Dokazování

      (1)  K dokazování je možné použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutkový stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy.

      (2)  Důkazem je vše, co může přispět ke zjištění skutkového stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníků řízení a svědků, znalecké posudky, zprávy, vyjádření a potvrzení orgánů a organizací, listiny, věci a ohledání.

      (3)  Účastník řízení je oprávněn navrhovat na podporu svých tvrzení důkazy.

      (4)  Služební orgán hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

§ 151

Rozhodnutí

      (1)  Služební orgán zjišťuje skutkový stav věci, opatřuje si doklady potřebné pro rozhodnutí a postupuje nestranně.

      (2)  Rozhodnutí služebního orgánu musí být v souladu s právními předpisy, musí vycházet ze skutkového stavu věci a obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání. Písemné vyhotovení rozhodnutí musí obsahovat též datum vydání, hodnost, jméno a příjmení účastníka řízení, musí být podepsáno s uvedením hodnosti, jména, příjmení služebního orgánu, který rozhodnutí vydal, a doručeno účastníkovi řízení do vlastních rukou.

      (3)  Výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, a rozhodnutí o nákladech řízení. Ukládá-li se v rozhodnutí povinnost k plnění, stanoví pro ni služební orgán lhůtu.

      (4)  V odůvodnění rozhodnutí služební orgán uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a na základě kterých právních předpisů rozhodoval.

      (5)  Poučení o odvolání obsahuje údaje, zda je rozhodnutí konečné nebo zda se lze proti němu odvolat, v jaké lhůtě a ke kterému služebnímu orgánu.

      (6)  Chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí služební orgán i bez návrhu opraví a vyrozumí o tom účastníka řízení.

      (7)  Rozhodnutí služebního orgánu, které bylo doručeno a proti němuž již nelze podat odvolání, je v právní moci.

      (8)  Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže je v právní moci nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek. Rozhodnutí vykoná služební orgán; rozhodnutí ve vztahu k účastníku řízení, který není ve služebním poměru podle tohoto zákona, vykoná na návrh služebního orgánu soud.

§ 152

Náklady řízení

      (1)  Náklady řízení, které vznikly služebnímu orgánu, včetně nákladů spojených s činností poradních komisí, hradí tento orgán. Náklady, které v řízení vznikly druhému účastníkovi řízení, nese tento účastník.

      (2)  Služební orgán nahradí svědkovi hotové výdaje a výdělek, který mu prokazatelně ušel. Nárok je třeba uplatnit do 3 dnů po jeho vzniku, jinak zaniká.

      (3)  Náklady spojené s předložením listiny nebo s ohledáním, které vznikly tomu, kdo není účastníkem řízení, hradí služební orgán.

      (4)  Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se řídí zvláštními právními předpisy.⁴⁴)

HLAVA II

PŘEZKOUMÁNĺ ROZHODNUTĺ

§ 153

Odvolací řízení

      (1)  Proti rozhodnutí služebního orgánu může účastník řízení podat odvolání do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Odvolání může voják podat i proti služebnímu hodnocení a písemnému hodnocení průběhu služebního poměru ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy byl s jejich obsahem seznámen. Odvolání se podává u služebního orgánu, který rozhodnutí vydal.

      (2)  Pokud účastník řízení v důsledku nesprávného poučení nebo proto, že nebyl poučen vůbec, podal odvolání po uplynutí tímto zákonem stanovené lhůty nebo u nepříslušného služebního orgánu, platí, že je podal včas a u příslušného služebního orgánu, jestliže tak učinil nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

      (3)  Služební orgán příslušný k rozhodnutí o odvolání (dále jen ,,odvolací orgán") může prominout zmeškání lhůty, jestliže k němu došlo ze závažných důvodů a účastník řízení o to požádá do 15 dnů ode dne, kdy pominul důvod zmeškání, a zároveň podá odvolání.

      (4)  Podání odvolání nemá odkladný účinek s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o náhradě škody a proti služebnímu hodnocení, jímž byl voják hodnocen jako nevyhovující.

      (5)  Služební orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám vyhovět; neučiní-li tak, je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů od podání odvolání, předložit odvolání odvolacímu orgánu k rozhodnutí.

      (6)  Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.

§ 154

Odvolací orgán

      (1)  Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal; o odvolání proti rozhodnutí ministerstva rozhoduje ministr, a to po předchozím projednání v poradní komisi.

      (2)  Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání.

§ 155

Obnova řízení

      (1)  Jestliže byly dodatečně zjištěny mimořádně závažné okolnosti, které existovaly v době původního rozhodnutí, a účastník řízení je nemohl bez své viny v řízení uplatnit a které odůvodňují podstatně příznivější rozhodnutí v jeho prospěch, může služební orgán na jeho návrh změnit nebo zrušit své pravomocné rozhodnutí.

      (2)  Návrh na zrušení rozhodnutí podle odstavce 1 může účastník řízení podat pouze do 3 měsíců ode dne, kdy se dověděl o okolnostech, které odůvodňují navrhovanou změnu, nejpozději však do 3 let od nabytí právní moci rozhodnutí.

      (3)  Služební orgán, který rozhodnutí zrušil, rozhodne ve věci samé. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání.

§ 156

Přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení

      (1)  Zjistí-li se dodatečně, že pravomocné rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, může je ministr do 3 let od nabytí právní moci zrušit nebo změnit. Dbá přitom práv nabytých v dobré víře.

      (2)  Pravomocné rozhodnutí lze zrušit do 3 let od nabytí právní moci.

§ 157

Přezkoumání rozhodnutí soudy

      (1)  Návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního orgánu soudem je možno podat až po vyčerpání opravného prostředku podle § 153, a to v době 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.

      (2)  Při přezkoumávání rozhodnutí služebních orgánů soudem se postupuje podle zvláštního právního předpisu.⁴⁵)

§ 158

Řízení po skončení služebního poměru

      V řízení o věcech služebního poměru se postupuje podle části deváté tohoto zákona i tehdy, když služební poměr vojáka zanikl.

ČÁST DESÁTÁ

SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ

A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENĺ

HLAVA I

SPOLEČNÁ USTANOVENĺ

§ 159

Promlčení, zánik práv a nároků

      (1)  Nárok se promlčí, jestliže nebyl uplatněn ve lhůtě, která je stanovena v tomto zákoně. K promlčení se přihlédne jen tehdy, jestliže se ten, vůči němuž se nárok uplatňuje, promlčení dovolá; v takovém případě nelze promlčený nárok tomu, kdo jej uplatňuje, přiznat.

      (2)  Nárok na náhradu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby, za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby, náhradu nákladů na výživu pozůstalých a výsluhový příspěvek se nepromlčují; nároky na jednotlivá plnění, která z nich vyplývají, se však promlčují ve lhůtách stanovených v § 161.

      (3)  Jestliže účastník řízení uplatnil svůj nárok a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí lhůta po dobu řízení neběží. Totéž platí i o nároku, který byl pravomocně přiznán a pro který se vede řízení o výkon rozhodnutí.

      (4)  Nárok uplatňuje účastník řízení podáním u služebního orgánu, služební orgán rozhodnutím.

      (5)  K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě uplatněno u příslušného orgánu, dochází jen v případech uvedených v § 113 odst. 3 a § 152 odst. 2; k zániku práva se přihlédne, i když není v řízení namítán.

      (6)  Nárok na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění smrtí vojáka zaniká.

      (7)  Ostatní peněžité nároky vojáka vzniklé do zániku služebního poměru nezanikají; do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí platové nároky ze služebního poměru postupně přímo na manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.

      (8)  Peněžité nároky státu zanikají smrtí vojáka, s výjimkou nároků, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo které byly vojákem před jeho smrtí písemně uznány co do důvodů i výše, a nároků na náhradu škody způsobené úmyslně nebo ztrátou předmětů svěřených vojákovi na písemné potvrzení.

Promlčecí lhůty

§ 160

      (1)  Promlčecí lhůta počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

      (2)  Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí lhůta jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet promlčecí lhůta ode dne splatnosti nesplněné splátky.

§ 161

      (1)  Nestanovuje-li tento zákon jinak, činí lhůta k uplatnění peněžitých nároků ze služebního poměru 3 roky.

      (2)  Jde-li o opětovné plnění, činí lhůta k uplatnění nároku na jednotlivá plnění 3 roky od jejich splatnosti.

      (3)  Lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody činí 2 roky; počne běžet ode dne, kdy se poškozený dozví o tom, že škoda vznikla, a o tom, kdo za ni odpovídá.

      (4)  Nárok na náhradu škody se však promlčí, nebyl-li uplatněn ve lhůtě 3 let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, ve lhůtě 10 let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

§ 162

      (1)  Nárok přiznaný pravomocným rozhodnutím se promlčuje za 10 let ode dne, kdy se mělo podle rozhodnutí plnit.

      (2)  Nárok, který písemně uznal ten, kdo je povinen plnit co do důvodu i výše, se promlčuje za 10 let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí lhůta od uplynutí této lhůty.

      (3)  Promlčecí lhůta uvedená v odstavcích 1 a 2 platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo; promlčecí lhůta u jednotlivých splátek počíná běžet ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet desetiletá promlčecí lhůta ode dne splatnosti nesplněné splátky.

      (4)  Úroky a opětovná plnění pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání, se promlčují za 3 roky ode dne jejich splatnosti.

§ 163

Bezdůvodné obohacení

      (1)  Získá-li voják bezdůvodné obohacení na úkor majetku státu nebo stát na úkor vojáka, musí je vydat.

      (2)  Bezdůvodným obohacením je prospěch získaný plněním bez právního důvodu nebo plněním na základě neplatného právního úkonu. Neplatnost právního úkonu nemůže být vojákovi na újmu, pokud neplatnost nezpůsobil výlučně sám; vznikne-li vojákovi následkem takového neplatného právního úkonu škoda, jsou ministerstvo nebo stát povinny ji nahradit.

      (3)  Vrácení neprávem vyplacených částek může však služební orgán na vojákovi požadovat, jen jestliže voják věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to ve lhůtě do 3 let ode dne jejich výplaty.

HLAVA II

PŘECHODNÁ USTANOVENĺ

§ 164

Přechod práv a povinností

      (1)  Služební poměr vojáka z povolání nebo v další službě, který vznikl podle dřívějších předpisů,⁴⁶) se považuje za služební poměr podle tohoto zákona, a to na dobu určitou v trvání 2 let od nabytí účinnosti tohoto zákona. Služební poměr vojáka, který ke dni uplynutí 2 let od nabytí účinnosti tohoto zákona nesplnil závazek ke službě podle dosavadních předpisů, se považuje za služební poměr na dobu určitou, a to do doby splnění tohoto závazku ke službě.

      (2)  Dobu trvání služebního poměru podle odstavce 1 lze měnit dohodou podle § 5 odst. 4.

      (3)  Vojákovi, který v den nabytí účinnosti tohoto zákona dosáhl hodnosti

a)

desátníka a četaře, přísluší hodnost rotného,

b)

rotného, přísluší hodnost rotmistra,

c)

rotmistra, přísluší hodnost nadrotmistra,

d)

nadrotmistra, přísluší hodnost štábního rotmistra,

e)

rotmistra nebo nadrotmistra, má-li úplné střední vzdělání nebo úplné střední odborné vzdělání,⁴⁷) přísluší hodnost podpraporčíka,

f)

generálplukovníka, přísluší hodnost generálporučíka.

Ostatním vojákům přísluší hodnosti získané podle dosavadních předpisů.

      (4)  Voják, jehož hodnost podle odstavce 3 neodpovídá hodnosti stanovené pro jeho služební zařazení, může být takto služebně zařazen nejdéle po dobu 5 let. Po uplynutí této doby bude voják služebně zařazen podle potřeb ozbrojených sil. Nebude-li služebně zařazen podle věty druhé, je to důvod k propuštění podle § 19 odst. 1 písm. d).

      (5)  Hodnost propůjčená vojákovi podle dřívějších předpisů se považuje za hodnost propůjčenou vojákovi podle tohoto zákona. Doba, na kterou byla vojákovi propůjčena hodnost, končí dnem následujícím po dni, kdy důvod propůjčení stanovený dřívějšími právními předpisy pominul, nejpozději do 5 let od účinnosti tohoto zákona.

      (6)  Úrazy a nemoci z povolání, které byly zjištěny před účinností tohoto zákona, se posuzují podle právních předpisů platných před nabytím účinnosti tohoto zákona.

      (7)  Nároky na náhradu škody vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona se posuzují podle dosavadních předpisů.

§ 165

Přechodná ustanovení k výsluhovým náležitostem

      (1)  Voják, jehož služební poměr zanikl propuštěním podle

a)

§ 19 odst. 1 písm. b) až d) a písm. f) a k) a § 19 odst. 2, nebo

b)

§ 19 odst. 1 písm. g), j) a l) a splnil závazek ke službě podle dosavadních předpisů anebo konal vojenskou činnou službu alespoň po dobu 20 let,

si může místo výsluhového příspěvku podle § 132 a odchodného podle § 140 zvolit nárok na výsluhový příspěvek a odchodné podle dosavadních právních předpisů. V tom případě náleží vojákovi výsluhový příspěvek a odchodné, jako kdyby byl propuštěn ze služebního poměru podle dosavadních právních předpisů z organizačních důvodů.

      (2)  Odbytné, na které vznikne nárok podle tohoto zákona, nesmí být nižší než měsíční výše výsluhového příspěvku a odchodného, na které by vznikl nárok podle dosavadních předpisů.

      (3)  Místo výplaty odbytného si může voják, jehož služební poměr vznikl podle dosavadních předpisů, zvolit výplatu výsluhového příspěvku a odchodného podle dosavadních předpisů.

      (4)  Při stanovování výše výsluhového příspěvku se nepřihlíží k jeho úpravě v souběhu s plným nebo částečným invalidním anebo starobním důchodem z důchodového pojištění.

      (5)  Výsluhový příspěvek přiznaný podle dosavadních předpisů se považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni účinnosti tohoto zákona, a nadále se vyplácí a zvyšuje za podmínek, které stanoví tento zákon.

      (6)  Pokud poživatel výsluhového příspěvku již splnil podmínky nároku na plný nebo částečný invalidní anebo starobní důchod z důchodového pojištění a ke dni účinnosti tohoto zákona uplynula doba 2 let po vzniku nároku na starobní důchod, upraví se výsluhový příspěvek na výši, kterou stanovuje tento zákon. Úprava se provede od třetí měsíční splátky výsluhového příspěvku po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Zanikl-li ke dni účinnosti tohoto zákona nárok na výsluhový příspěvek a jeho výplatu podle dosavadních předpisů, zaniklý nárok se již neobnovuje.

      (7)  Vojákům se do doby trvání služebního poměru rozhodné pro přiznání výsluhových náležitostí do dne účinnosti tohoto zákona započítávají doby služby v rozsahu, v jakém jim byly započteny podle dosavadních předpisů; jde-li o nárok na odbytné, započítává se doba trvání služebního poměru stejným způsobem jako pro nárok na odchodné.

      (8)  Vojákovi, který byl na základě dobrovolnosti reatestován⁴⁸) a shledán způsobilým konat dále službu nebo jehož služební poměr trvá ke dni účinnosti tohoto zákona, se do doby trvání služebního poměru, rozhodné pro přiznání výsluhových náležitostí, započítává doba služby v rozsahu uvedeném v odstavci 7 bez přihlédnutí k vyloučení doby služby podle zvláštního právního předpisu.⁴⁹) Pokud byl takovému vojákovi po skončení služebního poměru přiznán výsluhový příspěvek, který mu byl snížen nebo zastaven z důvodu uvedeného zvláštním právním předpisem, přiznává se výsluhový příspěvek zpětně a jeho výše se přepočte ode dne účinnosti tohoto zákona, a to za podmínek a ve výši náležející ke dni skončení služebního poměru po přičtení všech zvýšení, která by k němu náležela od tohoto dne, pokud nárok na výsluhový příspěvek nezanikl uplynutím doby nebo dosažením věku 60 let.

      (9)  Skončí-li služební poměr vojáka propuštěním podle dosavadních právních předpisů nejdříve dnem před dnem účinnosti tohoto zákona

a)

ze zdravotních důvodů, nebo

b)

z organizačních důvodů, nebo

c)

z důvodů splnění podmínek nároku na starobní důchod,

má nárok na výsluhové náležitosti, jako kdyby byl propuštěn z důvodu uvedeného v § 19 odst. 1 písm. d) tohoto zákona.

HLAVA III

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENĺ

§ 166

Zvláštní ustanovení

      Žákům vojenských středních škol, kteří nejsou vojáky v činné službě a kteří se soustavně studiem připravují k výkonu služby vojáka z povolání, lze poskytnout naturální a peněžní náležitosti. Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah, výši a způsob poskytování naturálních a peněžních náležitostí.

§ 167

Zrušovací ustanovení

      Zrušují se:

1.  Zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků.

2.  Zákon č. 65/1978 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.

3.  Zákon č. 228/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.

4.  Zákon č. 226/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.

5.  Zákon č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.

§ 168

Účinnost

      Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1999.




Klaus v. r.


Havel v. r.


Zeman v. r.


––––––––––––––––––––

¹)

§ 50 zákona č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon).

²)

§ 157 odst. 1 zákoníku práce.

³)

§ 157 odst. 2 zákoníku práce.

⁴)

§ 12a zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z  nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

⁵)

§ 33 zákona č. 218/1999 Sb.

⁶)

§ 139, 315 a násl. trestního řádu. § 47 a 48 trestního zákona.

⁷)

§ 32 odst. 2 a 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

⁸)

§ 32 odst. 1, § 74, 76 a 94 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

⁹)

Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 164/1999 Sb.

¹⁰)

§ 20 zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů.

¹¹)

§ 2 odst. 1 a 2 zákona č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 204/1990 Sb., o prohlášení dne 6. července, dne upálení Mistra Jana Husa, za státní svátek České republiky.

¹²)

§ 30 a násl. zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 242/1997 Sb.

¹³)

§ 157 až 161 zákoníku práce.

¹⁴)

Vyhláška č. 65/1954 Sb., o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války. Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 168/1991 Sb. Čl. 24 Ženevské úmluvy na ochranu obětí války. Čl. 43 odst. 2 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám. Čl. 33 Ženevských úmluv o zacházení s válečnými zajatci. Čl. 9 Dodatkového protokolu II k Ženevským úmluvám.

¹⁵)

Například zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

¹⁶)

Zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících Československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, ve znění zákona č. 101/1964 Sb.

¹⁷)

§ 111 odst. 3 zákoníku práce. Nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů.

¹⁸)

§ 31 odst. 3 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky.

¹⁹)

§ 76 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).

²⁰)

§ 2 zákona č. 219/1999 Sb.

²¹)

§ 3 a 4 zákona č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů.

²²)

§ 115 občanského zákoníku.

²³)

§ 5 odst. 1 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.

²⁴)

Zákon č. 119/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

²⁵)

Nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a  příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí.

²⁶)

§ 11 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 225/1999 Sb.

²⁷)

Zákon č. 32/1957 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 33 zákona č. 88/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

²⁸)

Vyhláška č. 56/1997 Sb., kterou se stanoví obsah a časové rozmezí preventivních prohlídek.

²⁹)

§ 2 odst. 7 zákona č. 219/1999 Sb.

³⁰)

§ 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994 Sb.

³¹)

§ 1 odst. 3 zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

³²)

Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání.

³³)

§ 39 a 44 zákona č. 155/1995 Sb.

³⁴)

Vyhláška č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů.

³⁵)

§ 5 odst. 3 a 4 zákona č.153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky.

³⁶)

Zákon č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

³⁷)

§ 29 až 31 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

³⁸)

§ 29 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

³⁹)

Například zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

⁴⁰)

§ 67 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

⁴¹)

§ 56 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 9, 110 až 112 a § 117 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

⁴²)

Například zákon č. 186/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 154/1994 Sb., o  Bezpečnostní informační službě, ve znění zákona č. 160/1995 Sb.

⁴³)

§ 18 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v  rozpočtových a v  některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.

⁴⁴)

Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.

⁴⁵)

§ 244 až 250k občanského soudního řádu.

⁴⁶)

Zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů.

⁴⁷)

§ 7 odst. 1 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění zákona č. 171/1990 Sb.

⁴⁸)

Rozkaz ministra obrany č. 015/90 a usnesení branných a bezpečnostních výborů Federálního shromáždění ČSFR ze dne 18. prosince 1990 č. 47 o vyslání poslanců Federálního shromáždění ČSFR do prověrkových komisí Ministerstva obrany ČSFR.

⁴⁹)

Zákon č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.