Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 8/1985 Sb.

Dne 9. května 1980 byla v Bernu sjednána Úmluva o mezinárodní železniční přepravě (COTIF).

Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v Bernu dne 29. prosince 1980.

S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky ji ratifikoval s výhradou, že podle článku 12 § 3 Úmluvy COTIF a podle článku 3 § 1 Přípojku A – Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní přepravě cestujících a zavazadel (CIV) nebude Československá socialistická republika používat článek 12 § 1 Úmluvy COTIF a veškerá ustanovení o odpovědnosti železnic za usmrcení a zranění cestujících, pokud se bude jednat o občany ČSSR a cestující mající v ČSSR trvalý pobyt, jestliže k úrazu došlo na jejím území. Ratifikační listina byla uložena u švýcarské vlády, depozitáře Úmluvy, dne 28. ledna 1983.

Úmluva vstoupí v platnost na základě svého článku 24 § 1 dnem 1. května 1985 a tímto dnem vstoupí v platnost i pro Československou socialistickou republiku. Tímto dnem pozbudou platnosti Mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnicích (CIM) a Mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích (CIV) ze 7. února 1970, vyhlášené č. 106/1975 Sb., jakož i Dodatková úmluva k Úmluvě CIV o odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujících z 26. února 1966, vyhlášená č. 94/1973 Sb. a č. 107/1975 Sb.

Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.

Smluvní strany této Úmluvy tvoří jako členské státy Mezivládní organizaci pro mezinárodní železniční přepravu (OTIF), dále zvanou jen „Organizace“.

Sídlem Organizace je Bern.

Organizace má právní subjektivitu. Je zejména oprávněna uzavírat smlouvy, nabývat a zcizovat nemovitý a movitý majetek, jakož i žalovat a být žalována.

Organizace, členové jejího personálu, jí povolaní znalci a zástupci členských států požívají pro výkon svých funkcí nezbytné výsady a imunity za podmínek uvedených v Protokolu, který je připojen k Úmluvě a tvoří její nedílnou součást.

Vztahy mezi Organizací a státem jejího sídla jsou upraveny zvláštní dohodou o sídle.

Pracovními jazyky Organizace jsou francouzština a němčina.

Posláním Organizace je především vytvořit jednotný právní řád pro přepravu cestujících, zavazadel a zboží v přímé mezinárodní přepravě po železnicích mezi členskými státy, jakož i usnadnit provádění a další rozvoj tohoto právního řádu.

Právní řád uvedený v § 1 může být rovněž použit v přímých mezinárodních přepravách prováděných nejenom po železničních tratích, ale též po pozemních, mořských a vnitrozemských říčních linkách.

V přímé mezinárodní přepravě se aplikují:

Tratě uvedené v článku 2, po nichž se tyto přepravy uskutečňují, jsou zapsány do dvou seznamů: seznamu tratí CIV a seznamu tratí CIM.

Podniky provozující linky uvedené v článku 2 § 2 a zapsané do těchto seznamů mají stejná práva a povinnosti, jako mají železnice podle Jednotných právních předpisů CIV a CIM, s výhradou odchylek vyplývajících ze zvláštních provozních podmínek každého druhu dopravy a uveřejněných stejným způsobem jako tarify.

Těmito odchylkami však nesmí být dotčena ustanovení o odpovědnosti.

Jednotné právní předpisy CIV a CIM včetně jejich příloh tvoří nedílnou součást Úmluvy.

V dalším textu používaný výraz „Úmluva“ znamená Úmluvu samotnou, Protokol uvedený v článku 1 § 2 druhý odstavec a přípojky A a B včetně jejich příloh uvedené v článku 3 § 1 a 4.

Činnost Organizace zajišťují tyto orgány:

Valné shromáždění tvoří zástupci členských států.

Valné shromáždění

Ústřední úřad svolává Valné shromáždění jednou za pět let nebo na žádost jedné třetiny členských států, jakož i v případech uvedených v článcích 19 § 2 a 23 § 2, a zasílá členským státům nejpozději tři měsíce před zahájením zasedání návrh pořadu jednání.

Valné shromáždění je způsobilé se usnášet, je-li zastoupena většina členských států.

Každý členský stát se může nechat zastupovat jiným členským státem; jeden stát však nemůže zastupovat více než dva jiné státy.

Valné shromáždění přijímá svá rozhodnutí prostou většinou členských států zastoupených při hlasování.

Při hlasování o otázkách podle § 2 d) a § 2 e), v tomto posledním případě o návrzích na změnu Úmluvy samotné a Protokolu, je však zapotřebí dvoutřetinové většiny.

Se souhlasem většiny členských států zve Ústřední úřad k účasti na zasedání Valného shromáždění s hlasem poradním též nečlenské státy.

Se souhlasem většiny členských států zve Ústřední úřad k účasti na zasedání Valného shromáždění s hlasem poradním též mezinárodní organizace zabývající se problematikou přepravy nebo otázkami zařazenými na pořad jednání.

Před každým zasedáním Valného shromáždění a podle směrnic Správního výboru se svolává Revizní výbor k předběžnému prozkoumání návrhů uvedených v článku 19 § 2.

Správní výbor tvoří představitelé jedenácti členských států. Švýcarská konfederace zaujímá ve Správním výboru stálé místo a zastává předsednickou funkci. Ostatní státy jsou jmenovány na pětileté období. Složení Správního výboru se stanoví pro každé pětileté období zejména s přihlédnutím ke spravedlivému geografickému rozdělení. Žádný členský stát nesmí být členem Správního výboru déle než dvě po sobě jdoucí období.

Uvolní-li se některé místo, ustanoví Správní výbor jiný členský stát pro zbývající období.

Každý členský stát, který je členem Správního výboru, určí jednoho delegáta; může rovněž určit jeho zástupce.

Správní výbor

Pokud Správní výbor nerozhodne jinak, schází se v sídle Organizace.

Správní výbor zasedá dvakrát ročně; k dalším zasedáním se schází buď na základě rozhodnutí předsedy nebo jestliže o to požádají čtyři jeho členové.

Zápisy z jednání se doručují všem členským státům.

Revizní výbor a Výbor znalců pro přepravu nebezpečného zboží, dále jen „Výbor znalců“, tvoří zástupci členských států; generální ředitel Ústředního úřadu nebo jeho zástupce se účastní zasedání s hlasem poradním.

Revizní výbor

Výbor znalců

rozhoduje podle článku 19 § 4 o návrzích na změnu Úmluvy.

Ústřední úřad svolává výbory buď z vlastního podnětu nebo na žádost pěti členských států, jakož i v případě předvídaném v článku 6 § 7; Ústřední úřad dodá členským státům nejpozději dva měsíce před zahájením zasedání návrh pořadu jednání.

Revizní výbor je schopný se usnášet, je-li zastoupena většina členských států; Výbor znalců je schopný se usnášet, je-li zastoupena třetina členských států.

Členský stát se může dát zastupovat jiným členským státem; jeden stát však nemůže zastupovat více než jiné dva členské státy.

Každý zastoupený členský stát má jeden hlas; hlasuje se zvednutím ruky nebo na požádání jmenovitým vyvoláváním.

Návrh je přijat, jestliže počet kladných hlasů

Se souhlasem většiny členských států zve Ústřední úřad na zasedání výboru s hlasem poradním nečlenské státy a mezinárodní organizace působící v oblasti dopravy nebo zabývající se otázkami zařazenými na pořad jednání. Za stejných podmínek mohou být pozváni na zasedání Výboru znalců nezávislí odborníci.

Výbory volí pro každé zasedání předsedu a jednoho nebo dva místopředsedy.

Jednání se konají v pracovních jazycích. Podstatný obsah vystoupení přednesených během zasedání v jednom pracovním jazyku se překládá do druhého pracovního jazyka; návrhy a usnesení se předkládají v plném znění.

Protokoly obsahují stručný obsah jednání. Návrhy a usnesení se uvádějí v plném znění. Pro usnesení je rozhodné francouzské znění. Protokoly se zasílají všem členským státům.

Výbory mohou pro projednání určitých otázek vytvořit pracovní skupiny.

Výbory si mohou stanovit vlastní jednací řád.

Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravu vykonává funkci sekretariátu Organizace.

Ústřední úřad zejména

Periodický časopis obsahuje sdělení potřebná pro používání Úmluvy, jakož i pojednání, soudní rozhodnutí a informace důležité pro výklad, provádění a rozvoj železničního přepravního práva; časopis se vydává v pracovních jazycích.

Členské státy zasílají Ústřednímu úřadu svá sdělení o zápisu nebo výmazu tratí v seznamech podle článku 3 § 2.

Pokud v článku 2 § 2 uvedené linky spojují členské státy, zapisují se do seznamu jen po souhlasu těchto států; pro výmaz takové linky stačí sdělení jednoho z těchto států.

Ústřední úřad sdělí všem členským státům zapsání nebo výmaz tratě (linky).

Na trať se vztahují ustanovení Úmluvy po uplynutí jednoho měsíce ode dne oznámení Ústředního úřadu o jejím zápise.

Na trať se přestanou vztahovat ustanovení Úmluvy po uplynutí jednoho měsíce ode dne oznámení Ústředního úřadu o jejím výmazu, s výjimkou přeprav již započatých, které musí být dokončeny.

Výši výdajů Organizace stanoví pro každý rok Správní výbor na základě návrhu Ústředního úřadu.

Výdaje Organizace hradí členské státy v poměru délek zapsaných tratí. U mořských a vnitrozemských říčních linek se však počítá pouze polovina jejich délek; u jiných tratí (linek) provozovaných za zvláštních podmínek může být po dohodě mezi dotyčnou vládou a Ústředním úřadem a s výhradou schválení Správním výborem příspěvek snížen nejvýše o jednu polovinu.

Současně s postoupením jednatelské zprávy a ročního závěrečného účtu žádá Ústřední úřad členské státy, aby uhradily svůj příspěvek na výdaje za uplynulý rok v co nejkratší době, nejpozději však do 31. prosince roku postoupení.

Po tomto dnu se dlužné částky zúročují 5 % ročně.

Neuhradí-li členský stát svůj příspěvek od tohoto dne do dvou let, pozastavuje se jeho hlasovací právo do okamžiku, kdy splní svou platební povinnost.

Po uplynutí další dvouleté lhůty zváží Valné shromáždění, zda má být postoj tohoto státu považován za mlčky projevenou výpověď Úmluvy, přičemž případně stanoví den, k němuž má výpověď nabýt účinnosti.

Splatné příspěvky zůstávají dluhem v případě výpovědi podle § 2 a podle článku 25, stejně jako v případě pozastavení hlasovacího práva.

Nezaplacené částky se mají podle možnosti krýt úvěrem Organizace; mohou být rozděleny na čtyři roční správní období. Celý nedoplatek se zúčtuje na zvláštní účet vrubem ostatních členských států členů Úmluvy v době neplacení; zatížení se provede v poměru délek jejich tratí zapsaných v době otevření zvláštního účtu.

Stát, který Úmluvu vypověděl, může se stát opět členským státem přístupem za podmínky, že zaplatil dlužné částky.

Organizace vybírá náhradu krytí zvláštních výdajů vyplývajících z činností uvedených v článku 9 § 2 l) až n); v případech uvedených v článku 9 § 2 l) a m) stanoví výši této náhrady Správní výbor na návrh Ústředního úřadu; v případě uvedeném v článku 9 § 2 n) se použije článek 15 § 2.

Soulad obchodních knih s účetními doklady prověřuje švýcarská vláda, která předkládá zprávu Správnímu výboru.

Spory mezi členskými státy o výklad nebo uplatňování Úmluvy, jakož i spory mezi členskými státy a Organizací o výklad nebo uplatňování Protokolu o výsadách a imunitách, mohou být na žádost jedné ze stran předloženy rozhodčímu soudu. Strany stanoví podle volného uvážení složení rozhodčího soudu a proceduru rozhodčího řízení.

Spory

Každý stát si může při podpisu Úmluvy nebo při uložení listin o její ratifikaci, o jejím přijetí, schválení nebo o přístupu k Úmluvě vyhradit právo nepoužít zcela nebo zčásti ustanovení § 1 a 2.

Každý stát, který vznesl výhradu podle § 3, může kdykoliv oznámit depozitární vládě, že výhradu ruší. Zrušení výhrady nabývá účinnosti jeden měsíc po dni, kdy o tom depozitární vláda zpravila smluvní státy.

Strany uzavírají rozhodčí dohodu, v níž se uvádí zejména:

Rozhodčí dohoda se zašle Ústřednímu úřadu, který plní funkce kanceláře soudu.

Seznam rozhodců sestavuje a běžně doplňuje Ústřední úřad. Každý členský stát může dát zapsat do seznamu rozhodců dva své státní příslušníky, kteří jsou odborníky pro mezinárodní přepravní právo.

V souladu s rozhodčí dohodou tvoří rozhodčí soud jeden, tři nebo pět rozhodců.

Rozhodci se volí z osob zapsaných do seznamu rozhodců podle § 1. Pokud však rozhodčí dohoda předvídá pět rozhodců, může si každá ze stran zvolit jednoho rozhodce neuvedeného v seznamu.

Předvídá-li rozhodčí dohoda jediného rozhodce, zvolí se vzájemnou dohodou stran.

Předvídá-li rozhodčí dohoda tři nebo pět rozhodců, zvolí každá strana jednoho, popřípadě dva rozhodce; tito rozhodci určí vzájemnou dohodou třetího nebo pátého rozhodce, který rozhodčímu soudu předsedá.

Nedohodnou-li se strany na určení jediného rozhodce, nebo nesjednotí-li se zvolení rozhodci na určení třetího nebo pátého rozhodce, určí ho generální ředitel Ústředního úřadu.

Nemají-li strany stejnou státní příslušnost, musí mít jediný, třetí nebo pátý rozhodce jinou státní příslušnost než strany.

Vstup třetí strany do sporu nemá vliv na složení rozhodčího soudu.

Rozhodčí soud vede řízení s přihlédnutím zejména k těmto ustanovením:

Honoráře rozhodců stanoví generální ředitel Ústředního úřadu. Rozhodčí výrok stanoví poplatky a výlohy a určuje způsob jejich rozdělení, stejně jako honorářů rozhodců, mezi strany.

Zahájení rozhodčího řízení má na přerušení promlčení stejný účinek, jaký předvídá hmotné právo pro vznesení žaloby před řádným soudem.

Výrok rozhodčího soudu vůči dopravním podnikům a uživatelům se stává v každém členském státě vykonatelným, jakmile ve státě, kde má být výrok vykonán, jsou splněny všechny předepsané formality. Věcné přezkoušení případu není přípustné.

Věřitelský dopravní podnik, který má pohledávky z přeprav podléhajících Jednotným právním předpisům, může oznámit Ústřednímu úřadu přehled pohledávek se žádostí o pomoc při jejich vymáhání; za tímto účelem vyzve Ústřední úřad dlužnický dopravní podnik, aby dlužnou částku zaplatil nebo sdělil důvody pro odmítnutí platby.

Uzná-li Ústřední úřad, že odmítnutí je dostatečně zdůvodněno, navrhne stranám, aby se obrátily na příslušný soud nebo na rozhodčí soud podle článku 12 § 2.

Je-li Ústřední úřad názoru, že částka je zcela nebo zčásti dluhem, může po případném vyslechnutí znalce prohlásit, že dluhující dopravní podnik je povinen dlužnou částku zcela nebo částečně složit u Ústředního úřadu; složená částka zůstane deponována, dokud nebude příslušným soudem nebo rozhodčím soudem vydáno konečné rozhodnutí.

Nesloží-li podnik během dvou týdnů částku stanovenou Ústředním úřadem, bude znovu vyzván k jejímu zaplacení s poukazem na následky svého odmítnutí.

Nebude-li ani této druhé výzvě do dvou měsíců vyhověno, zašle Ústřední úřad členskému státu, jemuž podnik přísluší, zdůvodněnou žádost o přijetí opatření a zejména o přezkoumání, zda mají být i nadále ponechány v seznamu tratě dluhujícího dopravního podniku.

Prohlásí-li členský stát, že i přes neplacení trvá na zapsání tratí tohoto podniku, nebo neodpoví-li do šesti týdnů na sdělení Ústředního úřadu, vzniká právní domněnka, že přebírá záruku za úhradu všech pohledávek z přeprav podléhajících Jednotným právním předpisům.

Jakmile rozsudky, jakož i rozsudky pro zmeškání vynesené příslušným soudem na základě ustanovení Úmluvy se staly vykonatelnými podle práva platného pro tento soud, stávají se vykonatelnými v každém dalším členském státě po splnění formalit předepsaných státem, v němž má dojít k výkonu rozhodnutí. Věcné přezkoušení případu není přípustné.

Toto ustanovení se nevztahuje na rozsudky vykonatelné pouze prozatímně ani na rozsudky ukládající žalobci z důvodů zamítnutí jeho žaloby kromě úhrady nákladů sporu též náhradu škody.

Prvý odstavec se vztahuje rovněž na soudní smíry.

Pohledávky jednoho dopravního podniku vzniklé z mezinárodní přepravy vůči jinému dopravnímu podniku, který nepřísluší témuž státu, mohou být postiženy zadržením nebo zabavením jen podle rozhodnutí soudů členského státu, jemuž přísluší podnik, který je věřitelem pohledávky, jež má být zabavena.

Vozový park železnice, jakož i předměty všeho druhu náležející železnici a sloužící přepravě, jako kontejnery, nakládací zařízení a plachty, mohou být zadrženy nebo zabaveny v jiném členském státě než ve státě, jemuž přísluší vlastnická železnice, jen podle rozhodnutí soudů tohoto státu.

Vozy přepravců, jakož i předměty všeho druhu sloužící přepravě, které se v nich nacházejí a patří vlastníku vozu, mohou být zadrženy nebo zabaveny v jiném členském státě než v tom, v němž má vlastník vozu své sídlo, jen podle rozhodnutí soudů tohoto státu.

U žalob podle Úmluvy nelze požadovat složení jistoty na úhradu nákladů řízení.

Členské státy postupují své návrhy na změnu Úmluvy Ústřednímu úřadu, který o tom bez odkladu uvědomuje členské státy.

Valné shromáždění rozhoduje o návrzích na změnu ustanovení Úmluvy neuvedených v § 3 a 4.

Návrh na změnu může být dán na pořad jednání zasedání Valného shromáždění jen se souhlasem jedné třetiny členských států.

Při projednávání návrhu na změnu Valným shromážděním může toto rozhodnout většinou podle článku 6 § 5, že takový návrh úzce souvisí s jedním nebo několika ustanoveními, k jejichž změně je podle § 3 příslušný Revizní výbor. V takovém případě je Valné shromáždění příslušné rozhodnout též o změně tohoto nebo těchto ustanovení.

Výbor znalců rozhoduje o návrzích na změny ustanovení Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží (RID), Příloha I k Jednotným právním předpisům CIM.

Změny, o nichž rozhodlo Valné shromáždění, se shrnou do protokolu, který podepíší zástupci členských států. Tento protokol podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení; ratifikační listiny a listiny o přijetí nebo schválení se ukládají u depozitární vlády co nejdříve.

Je-li protokol ratifikován, přijat nebo schválen více než dvěma třetinami členských států, vstoupí usnesení v platnost po uplynutí lhůty stanovené Valným shromážděním.

Provádění Jednotných právních předpisů CIV a CIM členskými státy a mezi členskými státy, které měsíc před vstupem v platnost neuložily své ratifikační listiny a listiny o přijetí nebo schválení, se pozastavuje v den, kdy usnesení vstoupí v platnost. O tomto pozastavení vyrozumí členské státy Ústřední úřad; pozastavení pozbývá platnosti po uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy Ústřední úřad oznámí, že usnesení Valného shromáždění byla dotčenými státy ratifikována, přijata nebo schválena.

Pozastavení se nevztahuje na členské státy, které – aniž uložily své listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení – oznámily Ústřednímu úřadu, že se budou řídit změnami, na nichž se Valné shromáždění usneslo.

Změny, na nichž se usnesly výbory, oznámí Ústřední úřad členským státům.

Tato ustanovení vstoupí v platnost pro všechny členské státy první den dvanáctého měsíce následujícího po měsíci, kdy je Ústřední úřad oznámil členským státům, pokud proti nim třetina členských států nevznesla námitky do čtyř měsíců ode dne tohoto sdělení.

Uplatní-li však členský stát ve lhůtě čtyř měsíců námitky proti usnesení Revizního výboru a vypoví Úmluvu nejpozději dva měsíce přede dnem stanoveným pro vstup usnesení v platnost, vstoupí toto usnesení v platnost až dnem, kdy se stane výpověď dotčeného členského státu účinnou.

Úmluva je vystavena k podpisu státům pozvaným na osmou řádnou revizní konferenci Úmluv CIM a CIV v Bernu u švýcarské vlády do 31. prosince 1980.

Úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení; ratifikační listiny a listiny o přijetí nebo schválení se ukládají u švýcarské vlády, jakožto vlády depozitární.

Státy, které byly pozvány na osmou řádnou konferenci Úmluv CIM a CIV, ale které nepodepsaly Úmluvu ve lhůtě uvedené v článku 22 § 1, mohou oznámit přístup k Úmluvě ještě před jejím vstupem v platnost. Listina o přístupu se ukládá u depozitární vlády.

Každý stát, který si přeje přistoupit k Úmluvě po jejím vstupu v platnost, zašle depozitární vládě žádost a sdělení o stavu svých podniků železniční dopravy z hlediska mezinárodní přepravy. Depozitární vláda o tom vyrozumí členské státy a Ústřední úřad.

Neuplatní-li pět členských států u depozitární vlády námitky, nabývá žádost právní účinnosti po uplynutí šesti měsíců od výše uvedeného vyrozumění. Depozitární vláda to sdělí přistupujícímu státu, jakož i členským státům a Ústřednímu úřadu. Nový členský stát splní neprodleně ustanovení článku 10. Jsou-li podány námitky, předloží depozitární vláda žádost o přístup Valnému shromáždění k rozhodnutí.

Po uložení listiny o přístupu se tento stane účinným prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, kdy Ústřední úřad sdělil členským státům seznam tratí nového členského státu.

Každý přístup k Úmluvě se může vztahovat pouze na Úmluvu a její změny, tj. v jejím platném znění.

Jakmile 15 států uloží své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu, vstoupí depozitární vláda ve styk se zainteresovanými vládami za účelem dohodnutí vstupu Úmluvy v platnost.

Vstup Úmluvy v platnost má za následek zrušení platnosti Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích (CIM) a Mezinárodní úmluvy o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích (CIV) ze 7. února 1970, jakož i Dodatkové úmluvy k Úmluvě CIV o odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujících z 26. února 1966.

Chce-li členský stát vypovědět Úmluvu, zpraví o tom depozitární vládu. Výpověď nabývá účinnosti 31. prosince následujícího roku.

Depozitární vláda vyrozumí státy pozvané na osmou řádnou revizní konferenci Úmluv CIM a CIV, další státy, které přistoupily k Úmluvě, jakož i Ústřední úřad:

Výhrady k Úmluvě jsou přípustné, jen pokud je Úmluva předvídá.

Úmluva je sjednána a podepsána ve francouzštině.

K francouzskému textu jsou připojeny úřední překlady v němčině, angličtině, arabštině, italštině a holandštině.

Rozhodný je pouze francouzský text.

Organizace je v rámci své úřední činnosti vyňata ze soudní pravomoci a výkonu rozhodnutí, s výjimkou dále uvedených případů:

Jmění a jiné majetkové hodnoty Organizace, bez ohledu na to kde se nacházejí, požívají imunitu vůči každé formě zabavení, konfiskace, nucené správy a jiné formy obstavení nebo donucení, pokud to není na přechodnou dobu nutné k zábraně nebo vyšetření nehod, na nichž mají účast motorová vozidla Organizace nebo vozidla pro ni používaná.

Je-li však z důvodů veřejného zájmu nezbytné vyvlastnění, musí být přijata vhodná opatření, jež zabrání omezení výkonu činností Organizace, a poskytnuta předem a okamžitě přiměřená náhrada.

Každý členský stát osvobozuje Organizaci, její majetek a její příjmy v rámci její úřední činnosti od přímých daní. Jsou-li Organizací uskutečňovány nákupy nebo užívány služby značné hodnoty, které jsou bezpodmínečně nutné pro výkon úřední činnosti, a jsou-li při těchto nákupech či službách obsaženy v cenách daně nebo jiné dávky, učiní členské státy – pokud je to možné – vhodná opatření k osvobození od těchto daní a dávek nebo k jejich náhradě.

Osvobození se nevztahuje na daně a dávky, které činí pouhou úhradu za poskytnuté služby.

Zboží dovážené či vyvážené Organizací, které je bezpodmínečně nutné pro výkon její úřední činnosti, se osvobozuje od všech daní a dávek vybíraných při dovozu a vývozu.

Osvobození podle tohoto článku se nevztahuje na zboží, které je zakoupeno nebo dovezeno, popř. na služby, které jsou poskytnuty pro osobní potřebu členů personálu Organizace.

Zboží získané nebo dovezené podle § 3 smí být dále prodáno nebo zcizeno či jinak použito za podmínek stanovených členskými státy, které poskytly osvobození.

Úřední činností Organizace podle tohoto Protokolu se rozumí činnosti odpovídající cílům uvedeným v článku 2 Úmluvy.

Organizace může přijímat a vlastnit všechny druhy peněžních prostředků, měn nebo cenných papírů; může s nimi volně nakládat pro všechny účely předvídané Úmluvou a v rozsahu nezbytném pro splnění svých závazků může zřizovat účty v kterékoli měně.

Při úředním přijímání a předávání zpráv a při předávání všech svých písemností má Organizace nárok nejméně na takové zacházení, jaké poskytují jednotlivé členské státy jiným srovnatelným mezinárodním organizacím.

Zástupci členských států požívají na území každého členského státu při výkonu svých funkcí a po dobu svých služebních cest tyto výsady a imunity:

Členové personálu Organizace požívají na území každého členského státu při výkonu svých funkcí tyto výsady a imunity:

Znalci povolaní Organizací požívají během své služební činnosti v souvislosti s Organizací nebo při plnění zakázek pro Organizaci včetně cest uskutečňovaných při této činnosti nebo při plnění těchto zakázek, tyto výsady a imunity, pokud jsou pro plnění jejich úkolů nezbytné:

Výsady a imunity podle tohoto Protokolu se poskytují výlučně k tomu účelu, aby byl za všech okolností zajištěn nerušený výkon činnosti Organizace a naprostá nezávislost osob, jimž jsou poskytovány. Příslušné orgány zruší imunitu ve všech případech, kdy její ponechání by bránilo průchodu spravedlnosti a kdy je ji možno zrušit bez ohrožení splnění cílů, pro něž byla poskytnuta.

Žádné z ustanovení tohoto Protokolu nemůže omezit právo členského státu učinit opatření, která jsou nezbytná v zájmu jeho veřejné bezpečnosti.

Organizace bude vždy spolupracovat s příslušnými orgány členských států, aby tak byl usnadněn řádný výkon práva, zajištěno dodržování zákonů a předpisů členských států a bylo zabráněno jakémukoli zneužití, jež by mohlo vzejít z výsad a imunit upravených tímto Protokolem.

Tyto Jednotné právní předpisy platí s výjimkami uvedenými v článcích 2, 3 a 33 pro všechny přepravy osob a zavazadel s mezinárodními přepravními doklady, které platí pro cestu, která prochází územím nejméně dvou států a výhradně po tratích, které jsou zapsány do seznamu podle článků 3 a 10 Úmluvy.

Pokud jde o odpovědnost železnice za usmrcení a zranění cestujících, platí Jednotné právní předpisy také pro průvodce zásilek přepravovaných podle Jednotných právních předpisů pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě zboží (CIM).

Mezinárodní tarify stanoví spojení, pro něž se vydávají mezinárodní přepravní doklady.

Výraz „stanice“ v Jednotných právních předpisech zahrnuje kromě železničních stanic také přístavy pravidelné lodní dopravy a všechny ostatní provozovny dopravních podniků otevřené pro provedení přepravní smlouvy.

Na přepravy, jejichž vstupní stanice a stanice určení leží na území téhož státu, a které se po území jiného státu uskutečňují pouze průvozem, se Jednotné právní předpisy nevztahují:

Na přepravy mezi stanicemi dvou sousedních států a na přepravy mezi stanicemi dvou států přes území třetího státu se vztahují, jsou-li tratě, po nichž se přeprava provádí, používány výhradně železnicí jednoho z těchto tří států, předpisy platné pro vnitrostátní dopravu po této železnici, pokud tomu neodporují zákony a předpisy žádného ze zúčastněných států.

Každý stát si může při podpisu Úmluvy nebo při uložení listin o její ratifikaci, přijetí, schválení nebo o přístupu k Úmluvě vyhradit právo nepoužít veškerá ustanovení o odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujících, jestliže k úrazu došlo na jeho území a cestující je příslušníkem tohoto státu nebo má v tomto státu svůj trvalý pobyt.

Každý stát, který vznesl výše uvedenou výhradu, může kdykoliv oznámit depozitární vládě, že ji odvolává. Odvolání výhrady se stává účinným jeden měsíc ode dne, kdy o něm depozitární vláda vyrozuměla smluvní strany.

Železnice je povinna přepravit cestující a zavazadla podle Jednotných právních předpisů, jestliže

Jestliže příslušný úřad nařídil, aby byl provoz přechodně nebo trvale, zcela nebo zčásti zastaven, musí být tato opatření neprodleně oznámena veřejnosti a železnicím, které o nich zpraví železnice druhých států k uveřejnění.

Každé porušení tohoto článku železnicí zakládá nároky na náhradu způsobené škody.

Mezinárodní tarify musí obsahovat všechny zvláštní podmínky rozhodné pro přepravu, zejména údaje potřebné pro výpočet dovozného a doplňujících poplatků, a je-li to třeba, též podmínky pro přepočet měn.

Tarifní podmínky se smějí odchylovat od Jednotných právních předpisů jen tehdy, jestliže to Jednotné právní předpisy výslovně předvídají.

Tarify se musí používat vůči všem za stejných podmínek.

Železnice mohou uzavírat zvláštní dohody o slevách jízdného a jiných výhodách, pokud odpovídající podmínky jsou přiznávány i cestujícím, kteří jsou ve srovnatelném postavení.

Cenové slevy nebo jiné výhody mohou být přiznány pro železniční službu, pro účely veřejné správy, pro dobročinné účely a pro účely výchovné či pedagogické.

Opatření podle prvého a druhého odstavce nemusí být zveřejňována.

Mezinárodní tarify musí být zveřejněny jen v těch státech, jejichž železnice jsou na těchto tarifech zúčastněny jako železnice výchozí nebo cílové. Tyto tarify a jejich změny vstupují v platnost v den oznámený při jejich uveřejnění. Zvýšení cen a jiná opatření, která mají za následek ztížení přepravních podmínek podle těchto tarifů, vstupují v platnost nejdříve šest dní po jejich uveřejnění.

Změny cen za přepravu a doplňujících poplatků stanovených v mezinárodních tarifech podmíněné kursovními výkyvy, jakož i opravy zjevných chyb, vstupují v platnost dnem, který následuje po jejich uveřejnění.

V každé stanici otevřené pro mezinárodní přepravu musí mít cestující možnost nahlédnout do mezinárodních tarifů nebo jejich výtahů, v nichž jsou uvedeny ceny mezinárodních jízdenek tam prodávaných a příslušné přepravné za cestovní zavazadla.

Zúčtovací jednotkou podle Jednotných právních předpisů je „Zvláštní právo čerpání“, jak definoval Mezinárodní měnový fond.

Hodnota vnitrostátní měny státu, který je členem Mezinárodního měnového fondu, vyjádřená ve Zvláštních právech čerpání, se stanoví podle přepočtové metody Mezinárodního měnového fondu používané pro jeho vlastní operace a transakce.

Hodnota vnitrostátní měny státu, který není členem Mezinárodního měnového fondu, vyjádřená ve Zvláštních právech čerpání se vypočte způsobem, který stanoví tento stát.

Tento výpočet musí vést ve vnitrostátní měně pokud jen možno ke stejné reálné hodnotě, jaká by vyplynula z použití § 1.

Pro stát, který není členem Mezinárodního měnového fondu a jehož zákonodárství nedovoluje použití § 1 nebo 2, se rovná zúčtovací jednotka podle Jednotných právních předpisů hodnotě tří zlatých franků.

Zlatý frank je definován 10/31 gramu zlata o ryzosti 0,900.

Přepočet zlatého franku musí vést ve vnitrostátní měně pokud jen možno ke stejné reálné hodnotě, jaká by vyplynula z použití § 1.

Do tří měsíců po vstupu Úmluvy v platnost a pak vždy, když dojde ke změně metody výpočtu nebo hodnoty vnitrostátní měny ke zúčtovací jednotce, oznámí státy Ústřednímu úřadu svou metodu výpočtu podle § 2 nebo výsledek přepočtu podle § 3.

Ústřední úřad oznámí toto sdělení státům.

Železnice je povinna zveřejnit kursy, podle nichž

Dva nebo více států nebo dvě nebo více železnic mohou vydat k provádění Jednotných právních předpisů doplňující ustanovení. Doplňující ustanovení se mohou odchylovat od Jednotných právních předpisů pouze tehdy, jestliže je to v Jednotných právních předpisech výslovně předvídáno.

Doplňující ustanovení se zveřejňují a vstupují v platnost formou uvedenou v zákonech a předpisech každého státu. Doplňující ustanovení a jejich vstup v platnost se oznamují Ústřednímu úřadu.

Nejsou-li v Jednotných právních předpisech, v doplňujících ustanoveních a v mezinárodních tarifech obsaženy odpovídající ustanovení, platí vnitrostátní právo.

Vnitrostátním právem se rozumí právo státu, v němž oprávněný uplatnil svůj nárok, včetně kolisních norem.

Jako vnitrostátní právo při použití ustanovení o odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujících platí právo státu, na jehož území došlo k úrazu cestujícího, včetně kolisních norem.

Železnice musí dát veřejnosti na vědomí vhodným způsobem jízdní řád vlaků.

Z jízdních řádů nebo tarifů musí být zřejmá omezení v používání určitých vlaků nebo určitých vozových tříd.

Z přepravy jsou vyloučeny nebo z ní mohou být cestou vyloučeny:

Přeprava osob stižených nakažlivými nemocemi se řídí mezinárodními smlouvami a předpisy, nebo, neexistují-li, zákony a předpisy platnými v každém státě.

Jízdenky vydané pro mezinárodní přepravu musí obsahovat zkratku CIV. Přechodně je přípustný znak ₵.

Mezinárodní tarify nebo ujednání mezi železnicemi určují formu a obsah jízdenek, jakož i jazyk a písmo, jímž musí být vytištěny nebo vyplněny.

Pokud mezinárodní tarify nepřipouštějí výjimky, musí jízdenky obsahovat tyto údaje:

Sešity kupónových jízdenek vydané podle mezinárodního tarifu jsou jediným přepravním dokladem ve smyslu Jednotných právních předpisů.

Nestanoví-li mezinárodní tarify výjimku, lze jízdenku postoupit jen tehdy, nezní-li na jméno a nebyla-li cesta nastoupena.

Cestující je povinen se při přijímání jízdenky přesvědčit, že mu byla vystavena podle jeho údajů.

Dobu platnosti jízdenek a přerušení jízdy upravují mezinárodní tarify.

Cestující je povinen mít od počátku cesty platnou jízdenku; musí ji uschovat až do ukončení cesty, předložit ji na požádání zaměstnanci železnice pověřenému jejím přezkoušením a odevzdat ji při ukončení cesty. Mezinárodní tarify mohou stanovit výjimky.

Jízdenky, na nichž bylo neoprávněně něco měněno, jsou neplatné a zaměstnanci železnice pověření jejich přezkoušením je odeberou.

Cestující, který nemůže předložit platnou jízdenku, je povinen zaplatit kromě jízdného přirážku, která se vypočítá podle předpisů železnice požadující její zaplacení.

Cestující, který odmítne ihned zaplatit jízdné nebo přirážku, může být vyloučen z přepravy. Cestující vyloučený z přepravy nemůže žádat, aby se mu jeho cestovní zavazadlo přichystalo v jiné stanici než v stanici určení.

Děti až do dovršení pátého roku se přepravují bezplatně bez jízdenky, nežádá-li se pro ně zvláštní místo.

Děti starší pěti let až do dovršení desátého roku a děti mladší, pro které se žádá zvláštní místo, se přepravují za zlevněné jízdné. Toto zlevněné jízdné nesmí převyšovat polovinu jízdného vybíraného za přepravu dospělých, s výjimkou příplatků za použití určitých vlaků nebo určitých vozů a bez újmy zaokrouhlování podle předpisů platných pro železnici, která jízdenku vydává.

Tato sleva se nesmí poskytovat z cen jízdenek, u nichž se již poskytuje jiná sleva z obyčejného jízdného u jednoduché jízdenky.

Mezinárodní tarify mohou však stanovit jiné věkové hranice, než jsou uvedeny v § 1 a 2, pokud tyto hranice nejsou nižší než věk dovršených čtyř let, jde-li o bezplatnou přepravu podle § 1, a než věk dovršených desíti let v případě zlevněných cen podle § 2.

Obsazení, přidělení a rezervování míst upravují předpisy platné pro železnici.

Cestující může zaujmout místo ve vyšší vozové třídě nebo ve vlaku vyššího druhu, než které jsou uvedeny na jízdence, nebo změnit přepravní cestu za podmínek stanovených mezinárodními tarify.

Cestující jsou oprávněni brát s sebou do vozů zdarma snadno přenosné předměty (ruční zavazadla).

Cestující může pro svá ruční zavazadla použít jen prostor nad místem a pod místem, které zaujímá, nebo jiný odpovídající prostor, jedná-li se o vozy zvlášť zařízené, zejména je-li v nich zvláštní prostor pro zavazadla.

Není dovoleno brát s sebou do vozů:

Mezinárodní tarify mohou stanovit, za jakých podmínek mohou být dále přepravovány předměty, ať již jako ruční, nebo cestovní zavazadlo, které byly vzaty do vozu v rozporu s ustanovením § 1 a § 2 písm. b).

Při důvodném podezření z porušení § 2 písm. a), b) a d) je železnice oprávněna se přesvědčit v přítomnosti cestujícího o povaze předmětů, které vzal s sebou do vozu. Není-li možno zjistit cestujícího, který s sebou veze předměty podléhající přezkoumání, provede železnice přezkoumání v přítomnosti dvou jí cizích svědků.

Dohled na předměty a zvířata, které cestující s sebou bere do vozu, přísluší cestujícímu s výjimkou případu, kdy jej nemůže vykonávat, protože je ve zvlášť zařízeném voze uvedeném v § 1.

Cestující odpovídá za každou škodu způsobenou předměty nebo zvířaty, které s sebou bere do vozu, pokud nedokáže, že škoda byla zaviněna železnicí, třetí osobou nebo okolnostmi, které cestující nemohl odvrátit, a jejichž následky odstranit nebylo v jeho moci.

Toto ustanovení nemá vliv na odpovědnost, která železnici může příslušet podle článku 26.

Zmešká-li se zpožděním vlaku přípojný vlak nebo je-li vlak na celé cestě nebo na části odřeknut a cestující chce pokračovat v jízdě, je železnice povinna, pokud je to možné, přepravit ho s jeho ručním i cestovním zavazadlem bez doplatku vlakem jedoucím do téže cílové stanice po téže trati nebo po jiné trati náležející železnicím zúčastněným na původní přepravní cestě a umožnit mu tak, aby přijel do cílové stanice se zpožděním co nejmenším.

Železnice je podle okolností případu povinna potvrdit na jízdence, že přípojný vlak byl zmeškán nebo že vlak byl odřeknut, a je-li to třeba, prodloužit dobu platnosti jízdenky a poznamenat na jízdence, že platí pro novou cestu, pro vyšší vozovou třídu nebo pro vlak vyššího druhu. Tarify nebo jízdní řády však mohou použití určitých vlaků vyloučit.

Jako cestovní zavazadla se k přepravě přijímají předměty určené pro cestovní účely, které jsou uloženy v cestovních kufrech, košících, vacích, cestovních pytlech a v jiných obalech tohoto druhu, jakož i tyto obaly.

Mezinárodní tarify mohou za určitých podmínek připustit k přepravě jako cestovní zavazadla zvířata a předměty neuvedené v § 1, zejména doprovázená motorová vozidla podaná k přepravě s přívěsem nebo bez přívěsu.

Tarify nebo jízdní řády mohou vyloučit nebo omezit přepravu cestovních zavazadel v určitých vlacích nebo v určitých druzích vlaků.

Jako cestovní zavazadla jsou z přepravy vyloučeny:

Cestovní zavazadlo se podává k přepravě jen po předložení jízdenky, která platí nejméně do stanice určení cestovního zavazadla, a to po přepravní cestě vyznačené v jízdence.

Platí-li jízdenka po několika cestách nebo je-li v místě určení několik stanic, musí cestující přesně označit přepravní cestu nebo stanici, do které zásilku k přepravě podává. Železnice neodpovídá za následky nedodržení tohoto ustanovení cestujícím.

Dovolují-li to tarify, může cestující v době platnosti jízdenky podat k přepravě cestovní zavazadlo přímo pro celou trať nebo pro kterýkoliv úsek celé trati.

Tarify stanoví, zda a za jakých podmínek se mohou cestovní zavazadla podávat k přepravě bez předložení jízdenek nebo po jiné cestě, než která je vyznačena na předložené jízdence. Dovolují-li tarify podej cestovních zavazadel k přepravě bez předložení jízdenky, platí ustanovení Jednotných právních předpisů o právech a povinnostech cestujícího, pokud jde o cestovní zavazadla, přiměřeně pro odesilatele cestovního zavazadla.

Dovozné za zavazadla se platí při podeji.

Jinak pro podej cestovního zavazadla k přepravě platí předpisy platné v podací stanici.

Cestující může v souladu s předpisy platnými v podací stanici určit vlak, jímž má být odesláno jeho cestovní zavazadlo. Nevyužije-li cestující tohoto oprávnění, přepraví se jeho zavazadlo nejbližším vhodným vlakem.

Musí-li se cestovní zavazadlo v přípojné stanici překládat, přepraví se dále nejbližším vlakem určeným pro pravidelnou přepravu zavazadel.

Cestovní zavazadla se mohou výše uvedeným způsobem přepravovat pouze tehdy, nebrání-li tomu při odjezdu nebo na cestě celní předpisy nebo jiné předpisy orgánů státní správy.

Při podeji cestovního zavazadla k přepravě se cestujícímu vydává zavazadlový lístek.

Zavazadlové lístky vydané pro mezinárodní přepravu musí obsahovat zkratku CIV. Pro přechodnou dobu se připouští znak ₵.

Mezinárodní tarify nebo ujednání mezi železnicemi určují formu a obsah zavazadlového lístku, jakož i jazyk a písmo, které se musí použít při tisku a vyplňování.

Pokud mezinárodní tarify nestanoví výjimky, musí zavazadlové lístky obsahovat tyto údaje:

Cestující je povinen se přesvědčit při převzetí zavazadlového lístku, zda byl vyhotoven podle jeho údajů.

Cestovní zavazadla, jejichž stav nebo úprava je vadná nebo jejichž obal je nedostatečný, anebo na nichž jsou zřejmé známky poškození, může železnice odmítnout. Jsou-li přesto přijata k přepravě, může železnice učinit příslušnou poznámku v zavazadlovém lístku. Přijme-li cestující zavazadlový lístek s takovou poznámkou, považuje se to za důkaz, že cestující uznal správnost této poznámky.

Cestující je povinen označit na každém kusu zavazadla na dobře viditelném místě trvanlivě, zřetelně, nesmazatelně a způsobem vylučujícím záměnu:

Označení již neplatná musí cestující odstranit nebo učinit nečitelnými.

Železnice je oprávněna odmítnout přijetí k přepravě těch kusů, které nemají předepsaná označení.

Cestující odpovídá za všechny následky nedodržení článků 17, 18 a 21 § 2.

Domnívá-li se železnice odůvodněně, že bylo jednáno proti předpisům, je oprávněna přezkoumat, odpovídá-li obsah zavazadel předpisům, pokud to nezakazují zákony a předpisy státu, v němž má dojít k přezkoumání. Cestující musí být vyzván, aby se přezkoumání zúčastnil. Nedostaví-li se nebo nelze-li ho dosáhnout, jsou k přezkoumání přizváni dva svědci cizí železnici.

Je-li zjištěno porušení předpisů, je cestující povinen zaplatit výdaje vzniklé přezkoumáním.

Při porušení ustanovení článků 17 a 18 může železnice vybrat přirážku stanovenou mezinárodními tarify, aniž by tím byl dotčen její nárok na doplacení rozdílu dovozného a na náhradu případné škody.

Cestovní zavazadlo se vydá po vrácení zavazadlového lístku a po zaplacení případných výloh váznoucích na zásilce.

Železnice je oprávněna, nikoli však povinna, se přesvědčit o tom, je-li držitel zavazadlového lístku oprávněn cestovní zavazadlo převzít.

Výdeji cestovního zavazadla držiteli zavazadlového lístku je v souladu s předpisy platnými ve stanici výdeje postaveno na roveň

Držitel zavazadlového lístku je oprávněn žádat u výdejny zavazadel stanice určení výdej cestovního zavazadla, jakmile po příjezdu vlaku, kterým mělo být cestovní zavazadlo přepraveno, uplynula doba potřebná k jeho přichystání a případnému odbavení celními nebo jinými správními orgány.

Není-li zavazadlový lístek vrácen, vydá železnice cestovní zavazadlo jen tomu, kdo své oprávnění prokáže; při nedostatečném prokázání může železnice požadovat složení jistoty.

Cestovní zavazadlo se vydá ve stanici, do které bylo podáno k přepravě. Na včasnou žádost držitele zavazadlového lístku musí však být cestovní zavazadlo po předložení jízdenky a vrácení zavazadlového lístku vráceno v podací stanici nebo vydáno ve stanici na cestě, dovolují-li to okolnosti a nebrání-li tomu celní předpisy nebo předpisy jiných orgánů státní správy.

Držitel zavazadlového lístku, jemuž není vydáno cestovní zavazadlo podle § 3, může žádat, aby mu na zavazadlovém lístku byl vyznačen den a hodina, kdy žádal o výdej cestovního zavazadla.

Na žádost oprávněného je železnice povinna přezkoumat cestovní zavazadlo v jeho přítomnosti, aby zjistila jím uváděnou škodu. Nevyhoví-li železnice této žádosti, může oprávněný odmítnout příjem cestovního zavazadla.

Jinak se výdej cestovního zavazadla řídí předpisy platnými ve stanici, která cestovní zavazadlo vydává.

Cestující je povinen plnit celní předpisy nebo předpisy jiných orgánů státní správy za sebe, za spolupřepravovaná zvířata, jakož i za svá ruční a cestovní zavazadla. Je povinen být přítomen při prohlídce svých ručních a cestovních zavazadel, nestanoví-li zákony a předpisy každého státu výjimku. Železnice neodpovídá cestujícímu za škodu, která vznikne tím, že cestující těchto povinností nedbal.

Jízdné se vrátí zcela nebo z části, jestliže

Mezinárodní tarify stanoví, jakými doklady a potvrzeními má být doložena žádost o návratek, dále výši návratků a částky, o které jsou návratky kráceny.

Tyto tarify mohou v určitých případech návratky z jízdného a přepravného vyloučit nebo je vázat na určité podmínky.

Každý nárok na návratek podle předchozích paragrafů a podle článku 10 § 1 písm. b) propadá, není-li uplatněn u železnice ve lhůtě šesti měsíců. Tato lhůta počíná u jízdenek dnem následujícím po dnu uplynutí lhůty jejich platnosti a u zavazadlových lístků dnem jejich vyhotovení.

V případě nesprávného použití tarifu nebo dojde-li k omylu při výpočtu nebo výběru přepravní ceny a jiných výdajů, je železnice povinna vrátit přeplatek nebo jí musí být zaplacen nedoplatek jen tehdy, převyšuje-li u každé jízdenky nebo zavazadlového lístku 1 zúčtovací jednotku.

Pro výpočet částky návratku nebo doplatku se použije úřední přepočítací kurs ze dne, kdy bylo jízdné nebo dovozné vybráno. Platí-li se v jiné měně, než ve které bylo jízdné nebo dovozné vybráno, použije se přepočítací kurs ze dne výplaty.

Pro případy neupravené tímto článkem a není-li mezi železnicemi sjednáno zvláštní ujednání, platí předpisy výchozího státu.

Železnice odpovídá za škodu vzniklou tím, že cestující byl usmrcen, zraněn nebo jinak postižen na svém tělesném nebo duševním zdraví v důsledku úrazu, k němuž došlo v souvislosti s železničním provozem během pobytu cestujícího ve vozidlech anebo při nastupování nebo vystupování.

Železnice odpovídá dále za škodu, která vznikne úplnou nebo částečnou ztrátou nebo poškozením věcí, jež cestující postižený takovým úrazem má na sobě nebo je veze s sebou jako ruční zavazadlo; to platí i pro zvířata, která veze cestující s sebou.

Železnice je této odpovědnosti zproštěna:

Jednotné právní předpisy neurčují odpovědnost, která může postihnout železnice v případech nepředvídaných v § 1.

Odpovědnou železnicí ve smyslu této kapitoly je ta železnice, která podle seznamu tratí ve smyslu článků 3 a 10 Úmluvy provozuje trať (linku), na níž se úraz udál. Jestliže podle tohoto seznamu jde o společný provoz dvou železnic, je odpovědná každá z nich.

Při usmrcení cestujícího zahrnuje náhrada škody:

Jestliže smrtí cestujícího ztratily svého živitele osoby, jež byl cestující podle zákona povinen nebo by byl v budoucnu povinen vyživovat, musí být také tato škoda nahrazena. Nároky na náhradu škody osob, jimž poskytoval cestující výživu bez zákonné povinnosti, se řídí vnitrostátním právem.

Při zranění nebo jiném poškození tělesného nebo duševního zdraví cestujícího zahrnuje náhrada škody:

Zda a do jaké míry je železnice povinna poskytnout náhradu za jiné škody, než které jsou uvedeny v článcích 27 a 28, zejména za fyzické a duševní útrapy (bolestné) a za estetickou újmu, se určuje podle vnitrostátního práva.

Náhrada škody ve smyslu článků 27 § 2 a 28 písm. b) se poskytne ve formě kapitálu. Jestliže však vnitrostátní právo připouští vyplácení renty, poskytne se náhrada tímto způsobem, když zraněný cestující nebo osoby oprávněné podle článku 27 § 2 o to požádají.

Výši náhrady škody, která má být poskytnuta podle § 1, stanoví vnitrostátní právo. Pro použití Jednotných právních předpisů se však stanoví pro každého cestujícího nejvyšší částka 70 000 zúčtovacích jednotek pro výplatu kapitálu nebo roční renta odpovídající této částce, jestliže podle vnitrostátního práva jsou stanoveny nejvyšší částky v nižší výměře.

Nese-li železnice odpovědnost podle článku 26 § 1 druhého odstavce, je povinna poskytnout náhradu škody až do nejvyšší částky 700 zúčtovacích jednotek na každého cestujícího.

Ustanovení tarifů a zvláštních ujednání mezi železnicí a cestujícími, podle nichž by se předem zcela nebo zčásti vylučovala odpovědnost železnice za usmrcení cestujícího, obracelo důkazní břemeno uložené železnici nebo snižovaly nejvyšší částky stanovené pro náhradu škody v článku 30 § 2 a v článku 31, jsou neplatná. Tato neplatnost však nemá za následek neplatnost přepravní smlouvy.

Ustanovení o odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujícího se nepoužije, s výhradou podle § 2, na škody, které vzniknou během přepravy na neželezničních linkách zapsaných v seznamu tratí podle článku 3 a 10 Úmluvy.

Přepravují-li se však železniční vozy na prámové lodi, použijí se ustanovení o odpovědnosti za usmrcení a zranění cestujících na škody pojaté do článku 26 § 1, které utrpí cestující v důsledku úrazu v souvislosti se železničním převozem během svého pobytu v těchto vozech, při nastupování do těchto vozů nebo při vystupování z těchto vozů.

Při použití předchozího odstavce se rozumí „státem, na jehož území se stal úraz cestujícího“ ten stát, jehož vlajku loď nese.

Jestliže je v důsledku výjimečných okolností železnice nucena přerušit dočasně svůj provoz a přepravuje nebo dává přepravit cestující jiným dopravním prostředkem, odpovídá podle práva platného pro tento dopravní prostředek. Ustanovení čl. 18 Úmluvy, jakož i článků 8, 48 až 53 a 55 Jednotných právních předpisů se však použijí i v těchto případech.

Železnice, která přijala cestovní zavazadlo k přepravě a vydala zavazadlový lístek, odpovídá za provedení přepravy zavazadla po celé cestě až do jeho výdeje.

Každá následující železnice tím, že převzala cestovní zavazadlo, vstupuje do přepravní smlouvy a přijímá na sebe závazky, které z ní vyplývají, bez újmy ustanovení článku 51 § 3.

Železnice odpovídá za každou škodu způsobenou úplnou nebo částečnou ztrátou nebo poškozením zavazadla, která vznikne v době od přijetí k přepravě až do výdeje, jakož i za jeho zpožděný výdej.

Železnice je zbavena této odpovědnosti, jestliže ztráta, poškození nebo zpožděný výdej byly zaviněny cestujícím, jeho příkazem, který nevyplývá ze zavinění železnice, vadou samotného cestovního zavazadla nebo okolnostmi, kterým železnice nemohla zabránit a jejich následky odvrátit.

Železnice je zbavena této odpovědnosti, vznikne-li ztráta nebo poškození z jedné nebo více dále uvedených skutečností, spojených se zvláštním nebezpečím:

Důkaz o tom, že ztráta, poškození nebo zpožděný výdej vznikly z některé příčiny uvedené v článku 35 § 2, přísluší železnici.

Dokáže-li železnice, že podle faktických okolností případu mohla ztráta nebo poškození vzniknout z jednoho nebo více zvláštních nebezpečí uvedených v článku 35 § 3, platí domněnka, že z nich škoda vznikla. Oprávněný má však právo prokázat, že škoda nebyla způsobena některým z těchto nebezpečí.

Oprávněný může bez dalšího prokazování považovat jednotlivý kus cestovního zavazadla za ztracený, nebyl-li mu vydán nebo připraven k výdeji do čtrnácti dnů po tom, kdy o jeho výdej požádal podle článku 23 § 3.

Nalezne-li se kus cestovního zavazadla, který byl považován za ztracený, do jednoho roku poté, co bylo o jeho výdej žádáno, je železnice povinna o tom vyrozumět oprávněného, je-li jeho adresa známa nebo je-li ji možno zjistit.

Do třiceti dnů po obdržení této zprávy může oprávněný požádat, aby mu bylo cestovní zavazadlo vydáno v některé stanici na přepravní cestě. V tomto případě zaplatí přepravné z odesílací stanice do stanice výdeje cestovního zavazadla a vrátí přijaté odškodnění, po odečtení případných výdajů, které v něm byly zahrnuty. Právo na náhradu škody za zpožděný výdej podle článku 40 mu však zůstává zachováno.

Nepožádá-li oprávněný o výdej nalezeného kusu cestovního zavazadla ve lhůtě uvedené v § 3 nebo byl-li kus nalezen až po uplynutí jednoho roku od žádosti o jeho vydání, naloží s ním železnice podle zákonů a předpisů svého státu.

Při úplné nebo částečné ztrátě cestovního zavazadla je železnice povinna bez další náhrady škody zaplatit:

Kromě toho nahradí železnice přepravné za zavazadlo, clo a jiné částky zaplacené v souvislosti s přepravou ztraceného kusu zavazadla.

Při poškození cestovního zavazadla je železnice povinna bez další náhrady škody zaplatit částku, odpovídající míře zhodnocení cestovního zavazadla.

Náhrada škody nemůže přesahovat:

Při zpožděném výdeji cestovního zavazadla je železnice povinna zaplatit za každých započatých 24 hodin od doby, kdy bylo o výdej požádáno, nejvýše však za 14 dní:

Při úplné ztrátě cestovního zavazadla se nesmí kumulovat náhrada podle § 1 s náhradou podle článku 38.

Při částečné ztrátě cestovního zavazadla se poskytne náhrada podle § 1 za část, která se neztratila.

Při poškození cestovního zavazadla, které není způsobeno zpožděním výdeje, se poskytne náhrada podle § 1, případně spolu s náhradou podle článku 39.

Náhrada škody podle § 1 spolu s náhradami podle článků 38 a 39 nesmí být v žádném případě vyšší než náhrada škody při úplné ztrátě cestovního zavazadla.

Je-li doprovázené motorové vozidlo z důvodů způsobených železnicí později naloženo nebo opožděně vydáno, je železnice povinna, dokáže-li oprávněný, že tím vznikla škoda, zaplatit náhradu, jejíž výše nesmí překročit přepravné za přepravu vozidla.

Vzdá-li se oprávněný při opožděné nakládce z důvodů na straně železnice provedení přepravní smlouvy, vrátí se mu přepravné za přepravu vozidla a jízdné za cestující. Prokáže-li, že tímto zpožděním vznikla škoda, může kromě toho žádat náhradu, jejíž výše nesmí překročit přepravné za přepravu vozidla.

Při úplné nebo částečné ztrátě vozidla se oprávněnému vypočítá náhrada za prokázanou škodu podle zůstatkové hodnoty vozidla, která nesmí přesahovat 4000 zúčtovacích jednotek. Vozidlem se rozumí též přívěs s nákladem nebo bez nákladu.

Za škodu na předmětech ponechaných ve vozidle odpovídá železnice jen v případě, že ji zavinila. Celková náhrada škody nesmí přesahovat 700 zúčtovacích jednotek.

Za předměty ponechané na vozidle železnice neodpovídá.

Jinak platí ustanovení o odpovědnosti za cestovní zavazadla také pro přepravu doprovázených motorových vozidel.

Je-li škoda způsobena zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí železnice, pak ustanovení článků 30, 31 a 38 až 41 Jednotných právních předpisů, jakož i ustanovení vnitrostátního práva, omezující náhradu škody pevnou částkou, se nepoužijí.

V případě hrubé nedbalosti je však náhrada škody za ztrátu, poškození nebo zpožděný výdej cestovního zavazadla omezena dvojnásobkem nejvyšších částek uvedených v článcích 38 až 41.

Oprávněný může nárokovat úroky z náhrady škody ve výši 5 % ročně ode dne podání reklamace podle článku 49 nebo, nebyla-li podána reklamace, ode dne podání žaloby.

U náhrad škod podle článků 27 a 28 se však počítají úroky teprve ode dne, kdy nastaly okolnosti rozhodné pro výpočet náhrady škody, pokud je tento den pozdější než den reklamace nebo podání žaloby.

U cestovních zavazadel mohou být požadovány úroky jen tehdy, přesahuje-li náhrada 4 zúčtovací jednotky na každý zavazadlový lístek.

Nepředloží-li oprávněný u cestovního zavazadla železnici doklady potřebné ke konečnému vyřízení reklamace v přiměřené lhůtě, která je mu poskytnuta, staví se běh lhůty pro výpočet úroků od uplynutí této lhůty až do předložení těchto dokladů.

Železnice je zproštěna odpovědnosti podle Jednotných právních předpisů, byla-li škoda způsobena jadernou událostí, za kterou ve smluvním státě podle zákonů a předpisů o odpovědnosti v oboru jaderné energie odpovídá provozovatel jaderného zařízení nebo jiná jej zastupující osoba.

Železnice odpovídá za své zaměstnance a za jiné osoby, kterých použije k provádění přepravy.

Provádějí-li však tito zaměstnanci a jiné osoby na požádání cestujícího úkony, které železnici nepřísluší, jsou pokládáni za zmocněnce cestujícího, pro něhož tyto úkony provádějí.

Ve všech případech, na které se vztahují Jednotné právní předpisy, může být proti železnici uplatňován nárok na náhradu škody, ať už spočívá na jakémkoli právním základě, jen za předpokladů a v mezích, v nich stanovených.

Totéž platí o nárocích uplatňovaných vůči železničním zaměstnancům a jiným osobám, za něž železnice odpovídá podle článku 45.

S výhradou ustanovení článku 41 se řídí odpovědnost železnice za škodu, způsobenou zpožděním nebo odřeknutím vlaku nebo zmeškáním spoje, podle zákonů a předpisů státu, v němž došlo ke škodné události.

S výhradou ustanovení článku 26 odpovídá železnice za předměty a zvířata, na něž dozor přísluší podle článku 15 § 5 cestujícímu, jakož i za předměty, které má cestující u sebe, jen byla-li škoda způsobena jejím zaviněním.

Ostatní články oddílu III a oddílu IV se v případech uvedených v § 1 a 2 nepoužijí.

Zjistí-li nebo předpokládá-li železnice částečnou ztrátu nebo poškození cestovního zavazadla, či tvrdí-li to oprávněný, je železnice povinna bez průtahu, a je-li to možné v přítomnosti oprávněného, sepsat zápis, v němž se podle povahy škody zjistí stav cestovního zavazadla, jeho hmotnost, a pokud je to možné, rozsah škody, její příčina a doba, kdy vznikla.

Opis tohoto zápisu se vydá bezplatně oprávněnému.

Neuzná-li oprávněný zjištění uvedená v zápise, může požadovat, aby stav a hmotnost cestovního zavazadla, jakož i příčina a rozsah škody byly zjištěny znalcem určeným stranami nebo soudem. Pro toto řízení platí zákony a předpisy státu, v němž se zjištění koná.

Při ztrátě jednotlivých kusů cestovního zavazadla je oprávněný povinen pro usnadnění pátrání železnice popsat ztracené kusy tak přesně, jak je to jen možné.

Reklamace, týkající se odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujícího, je třeba podat písemně u některé z dále uvedených železnic:

Ostatní reklamace z přepravní smlouvy musí být podány písemně u železnice uvedené v článku 51 § 2 a 3.

Pro vyřízení reklamace může železnice žádat vrácení jízdenek nebo zavazadlových lístků.

K podání reklamace jsou oprávněny osoby, které mohou podle článku 50 soudně uplatňovat nároky vůči železnici.

Jízdenky, zavazadlové lístky a jiné doklady, které chce oprávněný připojit k reklamaci, musí být předloženy v originále nebo v opise náležitě ověřeném, pokud to železnice požaduje.

K soudnímu uplatňování nároků vůči železnici je oprávněn ten, kdo předloží jízdenku nebo zavazadlový lístek nebo kdo své oprávnění prokáže jinak.

Nároky na náhradu škody na základě odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujícího mohou být soudně uplatňovány jen vůči odpovědné železnici ve smyslu článku 26 § 4. Při společném provozu dvou železnic má žalobce právo volby mezi těmito železnicemi.

Nároky na vrácení částek, které byly zaplaceny na základě přepravní smlouvy, mohou být soudně uplatněny vůči železnici, která je vybrala, nebo vůči železnici, v jejíž prospěch byla částka vybrána.

Ostatní nároky z přepravní smlouvy mohou být soudně uplatněny vůči výchozí železnici, železnici určení nebo vůči té železnici, na níž došlo k události, která je důvodem pro uplatnění nároku.

Vůči železnici určení může být soudně uplatňován nárok i v případě, že cestovní zavazadla neobdržela.

Má-li žalobce volbu mezi několika železnicemi, zaniká jeho právo volby, jakmile je podána žaloba proti jedné z těchto železnic.

Cestou protižaloby nebo námitky mohou být nároky soudně uplatňovány také proti jiné železnici, než která je uvedena v § 2 a 3, jestliže žaloba spočívá na téže přepravní smlouvě.

Není-li v mezistátních smlouvách nebo koncesích stanoveno něco jiného, mohou být nároky založené na odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujícího soudně uplatněny jen před příslušnými soudy státu, na jehož území došlo k úrazu cestujícího.

Není-li v mezistátních smlouvách nebo koncesích stanoveno něco jiného, mohou být ostatní nároky na základě Jednotných právních předpisů uplatněny jen před příslušnými soudy státu, jemuž náleží železnice, vůči níž se uplatňuje nárok.

Má-li železnice v provozu samostatné železniční sítě v různých státech, považuje se pro použití tohoto paragrafu každá z těchto sítí za zvláštní železnici.

Všechny nároky oprávněného z odpovědnosti železnice při usmrcení a zranění cestujícího zanikají, jestliže oprávněný neoznámí úraz nejpozději do tří měsíců po tom, kdy se dověděl o škodě, některé ze železnic, u níž může být podána reklamace podle článku 49 § 1.

Jestliže oprávněný oznámí železnici úraz ústně, musí železnice vystavit potvrzení o tomto ústním oznámení.

Nároky však nezanikají, jestliže

Odběrem cestovního zavazadla oprávněným zanikají všechny nároky z přepravní smlouvy vůči železnici pro částečnou ztrátu, poškození nebo zpožděný výdej.

Jiné nároky z přepravní smlouvy se promlčují po jednom roce.

Promlčecí lhůta však činí dva roky

Promlčecí lhůta podle § 2 začíná u nároků

Při podání reklamace železnici s potřebnými doklady podle článku 49 staví se běh promlčecí lhůty až do dne, kdy železnice reklamaci písemně zamítne a vrátí doklady k ní přiložené. Je-li reklamaci vyhověno částečně, počne promlčecí lhůta znovu běžet pro tu část reklamace, která zůstala sporná. Předložit důkazy o podání reklamace nebo o odpovědi, jakož i o vrácení dokladů přísluší tomu, kdo se na tyto skutečnosti odvolává.

Další reklamace týkající se téhož nároku, nemají za následek stavění promlčecí lhůty.

Odesílatel smí použít vůz přepravce jen k přepravě těch druhů zboží, pro jejichž přepravu je vůz podle zařaditelské smlouvy způsobilý. Odesílatel je sám odpovědný za následky vyplývající z nedbání tohoto ustanovení.

Je-li vůz opatřen zvláštními zařízeními (chladícími přístroji, nádržemi na vodu, mechanismy atd.), je povinností odesílatele, aby zajistil sám nebo dal zajistit obsluhu těchto zařízení. Tato povinnost přechází na příjemce, jakmile uplatní svá práva podle článků 28 nebo 31 Jednotných právních předpisů.

Právo podat vůz přepravce k přepravě přísluší zařaditeli. Každý jiný odesílatel prázdného nebo loženého vozu přepravce musí předat odesílací stanici současně s nákladním listem zmocnění vydané zařaditelem, které se může týkat více vozů.

Toto zmocnění není nutné, jestliže tento odesílatel byl příjemcem vozu přepravce při předchozí přepravě a pokud stanice neobdrží do uzavření nové přepravní smlouvy písemný, telegrafický nebo dálnopisný zákaz zařaditele odeslat vůz nebo vozy bez jeho souhlasu.

Nepřikáže-li zařaditel jinak, je železnice oprávněna vrátit do domovské stanice na náklady zařaditele s nákladním listem znějícím na jeho jméno a adresu

Nájemce, jehož jméno je se souhlasem zařaditelské železnice napsáno na voze, nastupuje v otázkách uplatnění tohoto článku plnoprávně na místo zařaditele.

Žádá-li odesílatel prázdného vozu přepravce zvláštní záruku dodržení dodací lhůty podle článku 14, musí zapsat do nákladního listu do sloupce určeného pro jeho prohlášení záznam „Zvláštní záruka dodací lhůty“ (německy: „Besondere Gewährleistung der Lieferfrist“).

U zásilek prázdných vozů přepravců není přípustné udávat zájem na dodání.

U ložených vozů přepravců platí udaný zájem na dodání jen pro naložené zboží.

Prázdné vozy přepravců nemohou být zatíženy ani dobírkou ani zálohou.

Ložené vozy přepravců nesmějí být zatíženy dobírkou přesahující hodnotu naloženého zboží.

Dodací lhůta se prodlužuje nejen v případech uvedených v článku 27 § 7 Jednotných právních předpisů, ale též po dobu trvání přerušení přepravy v důsledku poškození vozu, pokud železnice neodpovídá za poškození podle článku 12.

Překládá-li se zboží z poškozeného vozu do jiného vozu, končí pobyt pro zboží v okamžiku, kdy je lze po překládce dále přepravovat.

Zjistí-li železnice poškození vozu přepravce nebo ztrátu jeho součástí, nebo se domnívá, že taková škoda vznikla nebo tvrdí-li to oprávněný, je železnice povinna bezodkladně sepsat v souladu s článkem 52 Jednotných právních předpisů komerční zápis konstatující druh poškození nebo ztráty a pokud možno jejich příčinu a dobu vzniku.

Komerční zápis se musí bezodkladně zaslat zařaditelské železnici, která dodá zařaditeli jeho kopii. Jedná-li se o vůz, na němž je napsáno se souhlasem zařaditelské železnice jméno nájemce, dodá se kopie komerčního zápisu přímo tomuto nájemci.

Je-li vůz přepravce naložen, vyhotoví se popřípadě zvláštní komerční zápis podle článku 52 Jednotných právních předpisů pro zboží.

Poškodí-li se prázdný vůz přepravce tak, že nelze pokračovat v jeho přepravě, nebo tak, že do něj nelze nakládat zboží, musí stanice, v níž bylo poškození zjištěno, vyrozumět o tom bezodkladně telegraficky nebo dálnopisně odesílatele a uvést přitom, pokud možno, druh poškození.

Každý prázdný vůz vyřazený z oběhu musí železnice uvést do provozuschopného stavu, pokud není poškozen tak těžce, aby musel být naložen na jiný vůz.

Po uvedení vozu do stavu použitelnosti, může železnice provést bez souhlasu opravy do částky stanovené v zařaditelské smlouvě.

Tato ustanovení se uplatní, aniž by tím byla jakkoliv dotčena otázka odpovědnosti.

Provádí-li železnice opravy v souladu s § 2 a je-li třeba předpokládat jejich trvání po dobu delší 4 dnů, požádá železnice telegraficky nebo dálnopisně odesílatele o sdělení návrhu, má-li se po skončení prací pokračovat v plnění přepravní smlouvy nebo má-li se tato změnit. Nedá-li odesílatel do skončení prací návrh, pokračuje se v plnění přepravní smlouvy.

Neprovádí-li železnice opravu sama, požádá stanice, v níž bylo poškození zjištěno, bezodkladně telegraficky nebo dálnopisně přímo odesílatele o návrhy. Není-li odesílatel současně zařaditelem, zašle se kopie této žádosti bezodkladně telegraficky nebo dálnopisně zařaditeli. Neobdrží-li železnice návrh odesílatele během 8 dnů po odeslání telegramu nebo dálnopisu, je oprávněna, uvedla-li popřípadě vůz do provozuschopného stavu, vrátit jej bez souhlasu zpět do jeho domovské stanice s nákladním listem vyhotoveným na jméno a adresu zařaditele.

Důvody vrácení vozu se musí zapsat do nákladního listu za slova „P-vůz, prázdný“ (německy: „P-Wagen, leer“).

Poškodí-li se ložený vůz přepravce tak, že není možné pokračovat v přepravě a je nutné zboží vyložit, uplatní se tento článek na vyložený vůz.

Lze-li vůz opravit bez vyložení zboží, platí ustanovení § 1, 2, 3, 6 a 7 tohoto článku.

Přepravné a jiné výdaje vzniklé až do stanice zadržení vozu, výdaje za odeslání zprávy odesílateli a zařaditeli, jakož i výdaje vzniklé popřípadě při plnění návrhů nebo při odeslání vozu z vlastního podnětu do domovské stanice, váznou na zásilce.

Nájemce, jehož jméno je se souhlasem zařaditelské železnice napsáno na voze, přejímá při uplatňování ustanovení tohoto článku veškerá práva zařaditele.

V případě ztráty nebo poškození vozu přepravce nebo jeho součástí, které vznikly od převzetí k přepravě až do dodání, odpovídá železnice, neprokáže-li, že škoda nevznikla její vinou.

Při ztrátě vozu přepravce je náhrada limitována výší hodnoty vozu; zásady pro výpočet této hodnoty se stanoví v zařaditelské smlouvě. V případě poškození vozu přepravce se náhrada vypočítá podle ustanovení zařaditelské smlouvy.

Při ztrátě nebo poškození oddělitelných vozových doplňků odpovídá železnice jen tehdy, jsou-li doplňky napsány po obou podélných stranách vozu. Železnice nenese žádnou odpovědnost za ztrátu nebo poškození oddělitelného nářadí.

Jde-li o náhradu za ztrátu nebo poškození vozu přepravce nebo jeho součástí, zařaditel nastupuje na místo odesílatele nebo příjemce. Reklamace mohou být podány jen u zařaditelské železnice a nároky mohou být uplatněny jen vůči té železnici, která nastupuje po právu na místo odpovědné železnice.

Nároky železnice vůči zařaditeli za škody způsobené vozem přepravce během přepravy se řídí zařaditelskou smlouvou. Jedině zařaditelská železnice může uplatnit práva jiných železnic vůči zařaditeli.

Oprávněný může považovat vůz přepravce za ztracený bez dalších důkazů, nebyl-li během tří měsíců po uplynutí dodací lhůty dodán příjemci nebo mu nebyl dán k dispozici.

Tato lhůta se prodlužuje o dobu vyřazení vozu z provozu pro příčinu nezaviněnou železnicí nebo pro poškození vozu.

Jestliže vůz přepravce považovaný za ztracený se nalezne po výplatě náhrady, může zařaditel během šesti měsíců po obdržení zprávy od zařaditelské železnice vrátit náhradu a žádat, aby mu byl vůz bezplatně přichystán v domovské stanici.

Odpovídá-li železnice za překročení dodací lhůty u prázdného nebo loženého vozu přepravce, musí zaplatit oprávněnému pevné odškodné za každý i jen započatý den zpoždění, nezávisle na případné náhradě za překročení dodací lhůty u naloženého zboží.

Toto odškodné činí:

Je-li překročení dodací lhůty způsobeno zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí železnice, zvyšuje se pevné odškodné na 9,00 zúčtovacích jednotek za každý den pro vozy jmenované v § 1a) a na 6,50 zúčtovacích jednotek za každý den pro vozy jmenované v § 1 b).

Odesílatel prázdného vozu přepravce může požadovat zvláštní záruku dodací lhůty. Vybírá se za to poplatek 1,00 zúčtovací jednotky za každých i jen započatých 100 km, avšak nejméně 10,00 zúčtovacích jednotek. Při placení přepravného podle článku 15 § 2a) číslice 4 Jednotných právních předpisů, zaplatí tento poplatek vždy plně odesílatel.

Při překročení dodací lhůty je železnice povinna zaplatit pevné odškodné 9,00 zúčtovacích jednotek za každý den pro vozy jmenované v § 1a) a 6,50 zúčtovacích jednotek za každý den pro vozy jmenované v § 1b), avšak nejméně 20,00 zúčtovacích jednotek.

Tento řád platí pro kontejnery podávané k přepravě podle podmínek Jednotných právních předpisů CIM.

Tyto kontejnery musí patřit železnici nebo soukromníkům (fyzickým osobám nebo jiným právním subjektům), přičemž musí být v posledním případě schváleny železnicí nebo odpovídat platným mezinárodním předpisům pro stavbu velkých kontejnerů.

Podle tohoto řádu se považuje za „kontejner“ přepravní prostředek (schrána, nádrž nebo podobné zařízení), který

Nestanoví-li tarify jinak, může být obsah kontejneru předmětem jen jediné přepravní smlouvy.

Neobsahuje-li tento řád zvláštní ustanovení, platí pro přepravu prázdných nebo naplněných kontejnerů ostatní ustanovení Jednotných právních předpisů.

U kontejnerů svážených železnicí z domu přepravce se uzavírá přepravní smlouva v domě odesílatele. U kontejnerů dodávaných v domě přepravce končí přepravní smlouva v domě příjemce.

Za použití kontejneru lze vybírat poplatek, jehož výši stanoví tarify. Tarify dále stanoví podmínky, za kterých se kontejnery přichystávají, lhůtu pro jejich vracení, jakož i poplatky vybírané při nedodržení této lhůty.

Kromě zápisů předvídaných Jednotnými právními předpisy musí odesílatel zapsat na předepsaných místech nákladního listu druh (kategorii), znaky, číslo, vlastní hmotnost v kilogramech a popř. jiné charakteristiky kontejneru.

Do vlastní hmotnosti se nesmí zahrnovat hmotnost zvláštních vnitřních a oddělitelných zařízení, která mají charakter obalu nebo upevňovadel.

Tarify stanoví podmínky pro nakládání a vykládání kontejnerů. Nakládkou se nerozumí jen uložení kontejnerů na vůz, ale i doplňující úkony, především upevnění kontejnerů.

Příjemce je povinen vrátit kontejnery v čistém stavu. Není-li tomu tak, může železnice požadovat zaplacení poplatku, jehož výši stanoví tarify.

Dodané naplněné kontejnery smí příjemce použít k nové přepravě jen se souhlasem železnice určení.

Ten, kdo přijímá od železnice prázdný nebo naplněný kontejner, je povinen zjistit stav kontejneru v okamžiku jeho převzetí; on je odpovědný za všechny škody, které se zjistí při vracení kontejneru železnici, a které jím nebyly hlášeny při přejímce, leč by prokázal, že škoda existovala již při přejímce, nebo že vyplynula z okolností, jimž nemohl zabránit a jejichž následkům předejít nebylo v jeho moci.

Odesílatel odpovídá za ztráty nebo poškození kontejnerů, které vznikly během plnění přepravní smlouvy, jestliže to vyplynulo z jeho jednání nebo z jednání jeho pracovníků.

Není-li kontejner vrácen železnici během 30 dnů počítáno ode dne následujícího po dnu jeho předávky odesílateli nebo příjemci, může jej železnice považovat za ztracený a požadovat zaplacení jeho hodnoty.

Kontejnery přepravců (soukromé) mohou být schváleny některou železnicí, jejíž tratě podléhají Jednotným právním předpisům, vyhovují-li svou konstrukcí a nápisy předpisům pro tento účel vydaným. Schválené kontejnery, mimo velké kontejnery, opatří železnice zvláštní značkou

Kromě zápisů předvídaných Jednotnými právními předpisy musí odesílatel zapsat do nákladního listu do sloupců k tomu vyhrazených tyto údaje:

Prázdné kontejnery nemohou být zatíženy dobírkou.

Jsou-li kontejnery opatřeny zvláštními zařízeními (chladícími přístroji, nádržemi na vodu, mechanismy atd.), přísluší odesílateli zajistit nebo nechat zajistit jejich obsluhu. Tato povinnost přechází na příjemce, jakmile uplatní svá práva podle článku 28 nebo článku 31 Jednotných právních předpisů.

Po dodání kontejneru, pokud není zvlášť dohodnuto jinak, není železnice povinna se starat o zpětnou přepravu prázdného kontejneru nebo o jeho nové použití k přepravě.

Náhrada placená podle článku 40 Jednotných právních předpisů za ztrátu kontejneru se vypočítá podle hodnoty kontejneru.

Náhrada placená podle článku 42 Jednotných právních předpisů za poškození kontejneru se vypočítá podle výdajů za opravu.

Nezávisle na ustanoveních Jednotných právních předpisů může železnice sjednat ve zvláštních dohodách s vlastníky nebo nájemci kontejnerů přepravců (soukromých), že jim poskytne při překročení dodací lhůty zvláštní náhradu.

Za spěšninu se považuje jen zboží přepravované zvlášť rychle podle podmínek mezinárodního tarifu.

Jako spěšnina může být připuštěno k přepravě pouze zboží, které může být bez obtíží naloženo do zavazadlového vozu vlaků osobní přepravy. Mezinárodní tarify mohou stanovit výjimky z tohoto pravidla.

Z přepravy jako spěšnina jsou vyloučeny předměty v článku 4 Jednotných právních předpisů. Látky a předměty uvedené v RID nebo ty, na které se vztahují tarifní dohody a doložky sjednané podle článku 5 § 2 Jednotných právních předpisů, jsou připuštěny k přepravě jako spěšnina pouze v případě, kdy je tento způsob přepravy výslovně povolen RID nebo uvedenými dohodami nebo tarifními ustanoveními. Mezinárodní tarify stanoví, zda ostatní zboží je rovněž vyloučeno z přepravy nebo k ní může být připuštěno za zvláštních podmínek.

Spěšniny mohou být podávány k přepravě s jinou přepravní listinou než je nákladní list podle článku 12 § 2 Jednotných právních předpisů. Vzor, jehož se použije a zápisy, které musí nebo mohou být v něm obsaženy, stanoví mezinárodní tarify. Tento doklad musí povinně obsahovat:

Spěšniny musí být přepravovány rychlými prostředky ve lhůtách stanovených mezinárodními tarify. Dodací lhůty musí být ve všech případech kratší než lhůty platné pro rychlé zboží.

Mezinárodní tarify mohou také předvídat jiné odchylky od Jednotných právních předpisů, než které jsou uvedeny výše. Nelze se však odchýlit od článků 35 až 38, 40 až 42, 44 a 47 až 58 Jednotných právních předpisů.

Pro přepravu spěšnin se použijí Jednotné právní předpisy, pokud tomu neodporují předcházející ustanovení a ustanovení mezinárodních tarifů