166
ZÁKON
ze dne 13. července 1999
o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů
(veterinární zákon)
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
VETERINÁRNÍ PÉČE
HLAVA I
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie (dále jen „předpisy Evropské unie“)1a) stanoví požadavky veterinární péče (dále jen „veterinární požadavky“) na chov a zdraví zvířat a na živočišné produkty, upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob, soustavu, působnost a pravomoc orgánů vykonávajících státní správu v oblasti veterinární péče, jakož i některé odborné veterinární činnosti a jejich výkon.
§ 2
Veterinární péče
Veterinární péče podle tohoto zákona zahrnuje
a)
péči o zdraví zvířat a jeho ochranu, zejména předcházení vzniku a šíření onemocnění přenosných přímo nebo nepřímo mezi zvířaty vnímavých druhů (dále jen „nákaza“) a jiných onemocnění zvířat a jejich tlumení, ochranu zdraví lidí před nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka,
b)
péči o zdravotní nezávadnost živočišných produktů a krmiv a ochranu zdraví lidí před jeho poškozením nebo ohrožením živočišnými produkty,
c)
ochranu území České republiky před zavlečením nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a před dovozem zdravotně závadných živočišných produktů, vedlejších živočišných produktů, získaných produktů a krmiv ze zahraničí,
d)
ochranu životního prostředí před nepříznivými vlivy souvisejícími s chovem zvířat, výrobou a zpracováváním živočišných produktů nebo s ošetřováním, zpracováváním nebo neškodným odstraňováním vedlejších živočišných produktů a získaných produktů nebo se zacházením s nimi, jakož i ochranu zvířat a jejich produkce před riziky ze znečištěného životního prostředí,
e)
veterinární asanaci,
f)
dozor nad dodržováním povinností a požadavků stanovených k zajištění těchto úkolů tímto zákonem, zvláštními právními předpisy1b) a předpisy Evropské unie2) (státní veterinární dozor).
§ 3
Základní pojmy
(1)
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a)
chovatelem každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží, anebo je pověřen se o ně starat, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu,
b)
hospodářstvím jakákoli stavba, zařízení nebo místo, kde je hospodářské zvíře nebo kde jsou hospodářská zvířata chována nebo držena, včetně chovu pod širým nebem. Je-li v hospodářství chováno nebo drženo více než jedno stádo nebo více než jedna skupina hospodářských zvířat, která mohou onemocnět stejnou nákazou nebo nemocí přenosnou ze zvířat na člověka (dále jen „vnímavá zvířata“), je každé z těchto stád nebo každá z těchto skupin oddělenou epizootologickou jednotkou, která má stejný zdravotní status,
c)
hospodářskými zvířaty zvířata využívaná převážně k chovu, výkrmu, práci a jiným hospodářským účelům, zejména skot, prasata, ovce, kozy, koně, osli a jejich kříženci, drůbež, běžci, králíci, zvěř ve farmovém chovu, ryby a jiní vodní živočichové, včely, včelstva, čmeláci a hmyz určený k lidské spotřebě nebo k výrobě zpracované živočišné bílkoviny,
d)
jatečnými zvířaty hospodářská zvířata, jež jsou určena k porážce a jatečnému zpracování a jejichž maso je určeno k výživě lidí,
e)
svodem zvířat soustředění hospodářských zvířat různých chovatelů na určeném místě a k určenému účelu, jde-li o evidovaná zvířata podle plemenářského zákona8),
f)
zvířaty podezřelými z nákazy zvířat zvířata, u nichž se projevují klinické příznaky nebo postmortální změny vyvolávající podezření, že jde o určitou nákazu zvířat, anebo zvířata, o nichž je podle výsledků vyšetření nutno mít za to, že jsou podezřelá z určité nákazy zvířat,
g)
zvířaty podezřelými z nakažení zvířata, u nichž se neprojevují klinické příznaky nebo postmortální změny vyvolávající podezření, že jde o určitou nákazu zvířat, o nichž však lze na základě získaných epizootologických nebo jiných informací mít za to, že přišla přímo nebo nepřímo do styku s jejím zdrojem,
h)
izolací dočasné, provozně a místně oddělené umístění zvířat podezřelých z nákazy zvířat nebo zvířat podezřelých z nakažení (dále jen „podezřelá zvířata“), v jehož průběhu se provádějí preventivní, diagnostické, popřípadě i léčebné úkony k ochraně před zavlečením nebo šířením nákaz zvířat,
i)
karanténou dočasné oddělené umístění zvířat před jejich zařazením do stáda nebo před jejich přemístěním z hospodářství, v jehož průběhu se provádějí preventivní a diagnostické úkony a sleduje zdravotní stav zvířat,
j)
ohniskem nákazy ohnisko podle čl. 4 bodu 40 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429,
k)
nákazovou situací výskyt nákazy na určitém území nebo v určitém hospodářství,
l)
nákazovými důvody výskyt a možnost rozšíření nákazy,
m)
živočišnými produkty
1.
produkty uvedené v bodech 1.1, 1.10, 1.11, 1.12, 1.13, 1.14, 1.15, 2.1, 3.1, 3.4, 3.5, 3.6, 4.1, 5.1, 5.2, 5.3, 6., 7. a 8.1 odrážce druhé a třetí přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004,
2.
mlezivo určené k lidské spotřebě,
3.
krev určená k lidské spotřebě,
4.
včelí produkty určené k lidské spotřebě,
5.
maso krokodýlů určené k lidské spotřebě,
6.
hmyz určený k lidské spotřebě,
7.
výrobky získané výhradně zpracováním nezpracovaných produktů uvedených v bodech 1 až 6, které jsou určeny k lidské spotřebě,
8.
vysoce rafinované produkty podle přílohy III oddílu XVI nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004,
n)
zdravotně nezávadnými živočišnými produkty živočišné produkty, které splňují požadavky na zdravotní nezávadnost stanovené tímto zákonem, zvláštními právními předpisy3) a předpisy Evropské unie3a),
o)
vedlejšími živočišnými produkty vedlejší produkty živočišného původu podle čl. 3 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009,
p)
získanými produkty získané produkty podle čl. 3 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009,
r)
krmivy krmiva podle čl. 3 bodu 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002,
s)
zdravotně nezávadnými krmivy krmiva, která splňují požadavky na zdravotní nezávadnost stanovené předpisy Evropské unie4a),
t)
veterinárními přípravky hromadně vyráběné přípravky, které jsou určeny pro zvířata, zejména dietetické, vitaminové, minerální a kosmetické přípravky, anebo pro specifickou laboratorní diagnostiku nákaz zvířat či původců onemocnění z potravin živočišného původu; za veterinární přípravky se nepovažují výrobky, které podléhají zvláštním právním předpisům5),
u)
veterinárními technickými prostředky zařízení, přístroje, pomůcky, materiály nebo jiné předměty nebo výrobky včetně příslušenství, používané samostatně nebo v kombinaci spolu s potřebným programovým vybavením, které jsou určeny k použití u zvířat pro účely prevence, vyšetřování, diagnózy, sledování, léčby nebo zmírnění nemoci, poranění nebo zdravotního postižení, náhrady nebo modifikace anatomické struktury či fyziologického procesu, anebo kontroly březosti, a které nedosahují své hlavní zamýšlené funkce v organizmu zvířete nebo na jeho povrchu farmakologickým nebo imunologickým účinkem nebo ovlivněním metabolizmu, jejichž funkce však může být takovými účinky podpořena; za veterinární technické prostředky se dále považují výrobky, které slouží k označování zvířat a které jsou za tímto účelem vpravovány do těla zvířete,
v)
ochrannou lhůtou ochranná lhůta podle čl. 4 bodu 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/6 ze dne 11. prosince 2018 o veterinárních léčivých přípravcích a o zrušení směrnice 2001/82/ES, v platném znění,
x)
porážkou usmrcení jatečného zvířete za účelem využití jeho produktů, a to způsobem, který není v rozporu s předpisy na ochranu zvířat proti týrání6),
y)
utracením usmrcení zvířete, nejde-li o porážku, a to způsobem, který není v rozporu s předpisy na ochranu zvířat proti týrání,6)
z)
veterinárním zbožím zvířata, živočišné produkty, vedlejší živočišné produkty, získané produkty, krmiva a další produkty a předměty, pokud mohou být nositeli původců nákaz,
aa)
předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, živí původci nákaz zvířat pro výzkumné nebo jiné účely a předměty používané při ošetřování a přepravě zvířat, živočišných produktů a krmiv, zejména voda, krmivo, stelivo, dopravní prostředky, obaly, nástroje, nářadí a pracovní pomůcky, popřípadě i jiné předměty, pokud z jiného důvodu mohou být nositeli původců nákaz,
bb)
uváděním do oběhu nabízení k prodeji, prodej nebo jiná forma nabídky ke spotřebě, včetně skladování a přepravy pro potřeby prodeje nebo jiné nabídky ke spotřebě,
cc)
obchodováním obchodování mezi členskými státy Evropské unie (dále jen „členský stát“) se zvířaty a živočišnými produkty, které mají původ v členských státech, jakož i se zvířaty a živočišnými produkty, pocházejícími ze zemí, které nejsou členským státem (dále jen „třetí země“), jež jsou v členských státech v celním režimu volného oběhu,
dd)
dopravním prostředkem část silničního vozidla, drážního vozidla, letadla nebo lodi, určená k přepravě zboží, jakož i kontejner používaný pro silniční, drážní, leteckou nebo vodní dopravu,
ee)
zásilkou zásilka podle čl. 3 bodu 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625,
ff)
schválením udělení souhlasu k výkonu určité činnosti na základě splnění podmínek stanovených tímto zákonem,
gg)
registrací zapsání do seznamu,
hh)
úředním veterinárním lékařem veterinární lékař orgánu veterinární správy; za úředního veterinárního lékaře se považuje také veterinární lékař Ministerstva obrany nebo ozbrojených sil České republiky, nebo veterinární lékař Ministerstva vnitra, popřípadě jím zřízených organizačních složek státu nebo útvarů Policie České republiky, pokud byli tito lékaři pověřeni úkoly náležejícími podle tohoto zákona úředním veterinárním lékařům,
ii)
soukromým veterinárním lékařem veterinární lékař vykonávající veterinární léčebnou a preventivní činnost podnikatelským způsobem,
jj)
schváleným veterinárním lékařem soukromý veterinární lékař schválený krajskou veterinární správou Státní veterinární správy nebo Městskou veterinární správou v Praze Státní veterinární správy (dále jen „krajská veterinární správa“) pro výkon některých, tímto zákonem stanovených činností,
kk)
ošetřujícím veterinárním lékařem soukromý veterinární lékař nebo veterinární lékař Ministerstva obrany nebo ozbrojených sil České republiky, nebo veterinární lékař Ministerstva vnitra, popřípadě jím zřízených organizačních složek státu nebo útvarů Policie České republiky, pokud tito lékaři vykonávají veterinární léčebnou a preventivní činnost v hospodářství nebo v chovu zvířat,
ll)
útulkem pro zvířata zařízení, které poskytuje dočasnou péči toulavým a opuštěným zvířatům nebo týraným zvířatům,
mm)
včelstvem společenství včel, které je tvořeno matkou, dělnicemi a trubci a které obsedá včelí dílo,
nn)
včelím dílem voskové plásty vystavěné včelími dělnicemi, a to i mimo rámky; součástí včelího díla je včelí plod ve všech vývojových stadiích a glycidové a pylové zásoby,
oo)
veterinárními asanačními činnostmi shromažďování, sběr, přeprava, skladování, neškodné odstraňování a další zpracovávání, používání nebo ošetřování vedlejších živočišných produktů a získaných produktů, odchyt zvířat bez pána62) a toulavých a opuštěných zvířat23a) a jejich umísťování do karantény nebo izolace,
pp)
asanačním podnikem zařízení, které zpracovává vedlejší živočišné produkty za použití standardních nebo alternativních zpracovatelských metod, především však tlakové sterilizace, a které v určeném územním obvodu (dále jen „svozová oblast“) povinně provádí sběr a přepravu vedlejších živočišných produktů.
(2)
Kde se v tomto zákoně mluví o zvířatech, rozumí se tím podle povahy věci a okolností též sperma, vaječné buňky, embrya, násadová vejce, oplodněné jikry a plemenivo včel.
(3)
Kde se v tomto zákoně mluví o zvěřině, rozumí se tím pro účely tohoto zákona těla, jakož i všechny poživatelné části těl volně žijící lovné zvěře.7)
(4)
Kde se v předpisech Evropské unie mluví v souvislosti se zvířaty o části území státu jako o regionu, rozumí se tím pro účely tohoto zákona kraj.7a)
(5)
Pokud se v tomto zákoně používají v souvislosti s právními vztahy upravenými předpisy Evropské unie pojmy, jejichž obsah a význam nejsou definovány v tomto zákoně, ale v uvedených předpisech, vychází se pro účely tohoto zákona z vymezení těchto pojmů v uvedených předpisech.
(6)
Pokud se v tomto zákoně mluví v souvislosti s volným pohybem osob nebo s uznáváním odborné způsobilosti o členském státě, rozumí se tím také jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarská konfederace.
(7)
Pokud se v tomto zákoně mluví v souvislosti s přemísťováním zvířat nebo živočišných produktů o členském státě, rozumí se tím také jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru.
HLAVA II
ZDRAVÍ ZVÍŘAT A JEHO OCHRANA
Oddíl 1
Povinnosti chovatelů
§ 4
(1)
Chovatel je povinen
a)
chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav a předcházet poškození jejich zdraví,
b)
sledovat zdravotní stav zvířat, v odůvodněných případech jim včas poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc,
c)
bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a plnit povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě k tlumení těchto nákaz nebo jiných onemocnění zvířat7c),
d)
poskytnout nezbytnou součinnost a pomoc k tomu, aby mohlo být řádně provedeno nařízené vyšetření zvířete, odběr vzorků, ochranné očkování nebo jiný odborný veterinární úkon, například fixace zvířete, předvedení zvířete v zájmovém chovu,
e)
podávat zvířatům léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán na předpis veterinárního lékaře, jen podle jeho pokynů,
f)
zajistit, aby byli psi, jakož i lišky a jezevci držení v zajetí, ve stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni proti vzteklině a poté během doby účinnosti předchozí použité očkovací látky přeočkováni, uchovávat doklad o očkování po dobu platnosti očkování a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu lékaři,
g)
zajistit, aby bylo neprodleně a v rozsahu nezbytně nutném pro vyloučení podezření z onemocnění vzteklinou veterinárně vyšetřeno zvíře, které poranilo člověka nebo s ním přišlo do přímého kontaktu způsobem nebo za okolností, které mohou vyvolávat podezření z onemocnění touto nákazou,
h)
dodržovat povinnosti plynoucí z předpisů Evropské unie7g),
i)
zabezpečit provádění vyšetření, zdravotních zkoušek a povinných preventivních a diagnostických úkonů v rámci veterinární kontroly zdraví, kontroly dědičnosti zdraví a kontroly pohody zvířat, a to v rozsahu a lhůtách stanovených Ministerstvem zemědělství (dále jen „ministerstvo“) podle § 44 odst. 1 písm. d), uchovávat jejich výsledky po dobu nejméně 3 let a na požádání je předkládat úřednímu veterinárnímu lékaři. Je-li třeba provést též laboratorní vyšetření vzorků, musí být toto vyšetření provedeno v laboratoři uvedené v § 52 odst. 3.
(2)
K inseminaci, přenosu embryí a přirozené plemenitbě lze používat jen zvířata, která podle výsledků vyšetření splňují podmínky stanovené tímto zákonem a plemenářským zákonem.8)
(3)
Chovatel psa je povinen zajistit, aby pes byl označen elektronickým čipem, který splňuje technické požadavky stanovené v příloze II předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48) (dále jen „elektronický čip“), s výjimkou psa, který byl označen čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Chovatel nově narozeného psa je povinen zajistit označení psa elektronickým čipem před nabídkou psa k prodeji nebo předáním psa novému chovateli, nejpozději však do 3 měsíců věku psa. Chovatel psa je dále povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený elektronickým čipem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa.
(4)
Povinnosti chovatele psa podle odstavce 3 se nevztahují na chovatele pokusných zvířat, dodavatele pokusných zvířat nebo uživatele pokusných zvířat podle zákona na ochranu zvířat proti týrání6), ozbrojené síly, bezpečnostní sbory, Vojenskou policii nebo obecní policii68), pokud jde o psy používané k plnění úkolů obecní policie.
(5)
Chovatel, který chová 3 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, je povinen tuto skutečnost písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy oznámit krajské veterinární správě nejpozději do 7 dnů ode dne, kdy počet chovaných psů samičího pohlaví starších 12 měsíců dosáhl 3 a více chovaných zvířat; v oznámení chovatel uvede počet chovaných zvířat a místo jejich chovu.
(6)
Chovatel uvedený v odstavci 5 je dále povinen oznámit krajské veterinární správě písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy snížení počtu jím chovaných psů samičího pohlaví starších 12 měsíců pod 3, a to nejpozději do 7 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala.
(7)
Žije-li více chovatelů ve společné domácnosti, ve které chovají 3 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, má oznamovací povinnost podle odstavců 5 a 6 pouze jeden z nich.
(8)
Oznamovací povinnost podle odstavců 5 a 6 se nevztahuje na
a)
útulek pro zvířata,
b)
hotel nebo penzion pro zvířata,
c)
osobu, jejíž oznamovací povinnost upravuje zvláštní právní předpis9),
d)
ozbrojené síly, bezpečnostní sbory, Vojenskou policii nebo obecní policii68), nebo
e)
chovatele vodicích nebo asistenčních psů podle zvláštních právních předpisů69).
§ 4a
(1)
Chovatel je povinen zajistit, aby psi, kočky a fretky v zájmovém chovu, pokud jsou přemísťováni v rámci neobchodního přesunu mezi členskými státy nebo mezi členskými státy a územími a třetími zeměmi podle čl. 13 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48), splňovali podmínky stanovené tímto předpisem.
(2)
Je-li přemísťováno více než pět zvířat uvedených v odstavci 1, která nesplňují podmínky uvedené v článku 5 odst. 2 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48), je chovatel povinen zajistit splnění požadavků uvedených v hlavě IV.
(3)
Doklad, který umožňuje zjistit totožnost zvířete a kontrolu jeho nákazového statusu (dále jen „pas“)49),50), vydává veterinární lékař schválený pro tuto činnost krajskou veterinární správou. Pas je veřejnou listinou.
(4)
Schválený veterinární lékař při vydání a vyplnění pasu postupuje podle čl. 22 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48) a je povinen uchovávat záznamy uvedené v čl. 22 odst. 3 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48) po dobu nejméně 3 let, předávat tyto záznamy Komoře veterinárních lékařů České republiky (dále jen „Komora“) a na požádání je předložit úřednímu veterinárnímu lékaři.
(5)
Schválení soukromého veterinárního lékaře může být krajskou veterinární správou pozastaveno nebo odejmuto, jestliže tento lékař vydal pas s prokazatelně nepravdivými údaji, vyplněný neúplně nebo nesprávně, anebo v rozporu s podmínkami stanovenými tímto zákonem nebo předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48).
(6)
Pasy podle odstavce 3 vydává také vysoká škola uskutečňující akreditovaný magisterský studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, která je k této činnosti schválena krajskou veterinární správou. Práva a povinnosti veterinárního lékaře schváleného k vydávání pasů platí pro vysokou školu schválenou k vydávání pasů obdobně. Schválení vysoké školy k vydávání pasů může být krajskou veterinární správou pozastaveno nebo odejmuto, jestliže vysoká škola vydala pas s prokazatelně nepravdivými údaji, vyplněný neúplně nebo nesprávně, anebo v rozporu s podmínkami stanovenými tímto zákonem nebo předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48).
(7)
Evidenci pasů vede Komora. Komora umožní orgánům veterinární správy získávat z evidence veškeré údaje potřebné k výkonu veterinárního dozoru.
(8)
Prováděcí právní předpis upraví podrobněji označování psů, koček a fretek v zájmovém chovu a stanoví způsob výroby, vydávání a číslování pasů, vedení jejich evidence, způsob a lhůty pro předávání údajů do této evidence, obsah této evidence, požadavky na zaznamenávání údajů do pasu a jeho vzor.
§ 4b
(1)
Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy (dále jen „Ústřední veterinární správa“) registruje na základě písemné žádosti
a)
osobu pro účely výroby pasů (dále jen „výrobce pasů“), která k žádosti přiloží návrh pasu odpovídající vzoru uvedenému v prováděcím právním předpisu, a
b)
osobu pro účely distribuce pasů (dále jen „distributor pasů“).
(2)
Výrobce pasů je povinen
a)
zajistit, aby pasy odpovídaly vzoru uvedenému v prováděcím právním předpisu,
b)
opatřit pasy číslem z řady přidělené Ústřední veterinární správou v souladu s čl. 21 odst. 3 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48),
c)
dodávat pasy pouze distributorovi pasů,
d)
předávat záznamy o vyrobených pasech Komoře způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a na požádání je předkládat Státní veterinární správě,
e)
oznámit Ústřední veterinární správě bez zbytečného odkladu změny údajů rozhodných z hlediska registrace a
f)
oznámit Ústřední veterinární správě ukončení výroby pasů.
(3)
Distributor pasů je povinen
a)
dodávat pasy pouze veterinárním lékařům nebo vysoké škole schváleným k vydávání pasů podle § 4a,
b)
uchovávat záznamy o dodaných pasech podle čl. 23 odst. 2 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48) po dobu nejméně 3 let,
c)
předávat záznamy o dodaných pasech podle čl. 23 odst. 2 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48) Komoře způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a na požádání je předkládat Státní veterinární správě,
d)
oznámit Ústřední veterinární správě bez zbytečného odkladu změny údajů rozhodných z hlediska registrace a
e)
oznámit Ústřední veterinární správě ukončení distribuce pasů.
§ 4c
Označení psa podle § 4 odst. 3 nebo označení zvířat v zájmovém chovu elektronickým čipem podle předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu65) provádí soukromý veterinární lékař nebo vysoká škola uskutečňující akreditovaný magisterský studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny.
§ 5
(1)
Chovatel hospodářských zvířat je dále povinen
a)
zabezpečit v rozsahu odpovídajícím druhu zvířat, způsobu jejich chovu a ustájení čištění, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci stájí, jiných prostorů a zařízení, v nichž jsou chována zvířata, jakož i čištění a dezinfekci technologických zařízení, dopravních prostředků, strojů, nástrojů, nářadí, pracovních pomůcek a jiných předmětů, které přicházejí do přímého styku se zvířaty, používat k tomu přípravky schválené podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů9a), dodržovat návod k jejich použití a zacházet s vedlejšími živočišnými produkty způsobem stanoveným tímto zákonem a předpisy Evropské unie9b),
b)
v případě nebezpečí zavlečení nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka zřídit, popřípadě umístit prostředky sloužící k ochraně proti nákazám a nemocem přenosným ze zvířat na člověka a dbát o jejich řádnou funkci,
c)
k napájení zvířat používat vodu, která neohrožuje zdravotní stav zvířat a zdravotní nezávadnost jejich produktů, a ke krmení zvířat používat jen zdravotně nezávadná krmiva,
d)
podávat zvířatům pouze léčivé přípravky v souladu s pravidly pro jejich používání při poskytování veterinární péče5), veterinární přípravky schválené podle tohoto zákona, doplňkové látky v souladu se zvláštními právními předpisy4) a dodržovat podmínky pro podávání některých látek a přípravků zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí (§ 19), poskytovat nezbytnou součinnost orgánům, které provádějí odběr vzorků a šetření v souvislosti s plněním plánu sledování přítomnosti některých látek a jejich reziduí u zvířat, v živočišných produktech, krmivech a napájecí vodě (dále jen „plán sledování některých látek a jejich reziduí“), a dodržovat opatření přijatá na základě tohoto šetření,
e)
nepodávat zvířatům látky a přípravky, jejichž používání u hospodářských zvířat nebo u zvířat, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, není povoleno (§ 19 odst. 1 a 3)9c),
f)
předkládat na požádání úřednímu veterinárnímu lékaři záznamy stanovené zvláštním právním předpisem9d) a umožnit přístup k těmto záznamům také soukromému veterinárnímu lékaři, který vydává potvrzení o zdravotním stavu zvířete a o nákazové situaci v místě původu (dále jen „zdravotní potvrzení“),
g)
v případě, že chová zvěř ve farmovém chovu, oznámit krajské veterinární správě nejméně 7 dnů předem zahájení a ukončení své chovatelské činnosti ve vztahu k farmovému chovu zvěře,
h)
dodávat na jatky pouze jatečná zvířata s pravdivě a úplně uvedenými informacemi o potravinovém řetězci v souladu s přílohou II oddílu III nařízení (ES) č. 853/2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu; určeným obdobím ve smyslu přílohy II oddílu III bodu 3 písm. c) nařízení (ES) č. 853/2004 se rozumí 60 dnů přede dnem dodání jatečného zvířete na jatky,
i)
uvádět na trh pouze zvířata, kterým nebyly podávány nepovolené nebo zakázané4) látky nebo přípravky (§ 19), vést záznamy o tom, kdy a které léčivé přípravky a látky, jimiž mohou být nepříznivě ovlivněny živočišné produkty, byly podány zvířatům, neprodleně předkládat tyto záznamy veterinárnímu lékaři, aby v nich zaznamenal podání léčivých přípravků zvířatům nebo očkování zvířat, uchovávat tyto záznamy nejméně po dobu 5 let, na požádání je předkládat úřednímu veterinárnímu lékaři a dodržovat ochranné lhůty.
(2)
Mor včelího plodu a hnilobu včelího plodu je zakázáno léčit.
(3)
Chovatel, který jako podnikatel10) chová hospodářská zvířata pro účely podnikání, je dále povinen
a)
zajistit, aby práce při ošetřování zvířat a získávání jejich produktů vykonávaly pouze osoby způsobilé k takové činnosti podle zvláštních právních předpisů11), které mají základní znalosti o péči o zvířata a o hygienických požadavcích na získávání živočišných produktů,
b)
zajistit, aby osoby podle písmene a) byly seznámeny s povinnostmi podle § 11 a 12 a se způsobem rychlého kontaktování soukromého veterináře,
c)
zpracovat vlastní ozdravovací program v souladu s celostátním eradikačním programem jedné nebo více nákaz, nemocí přenosných ze zvířat na člověka a původců těchto nákaz a nemocí (dále jen „program ozdravování zvířat“), předložit jej včetně příslušných změn ke schválení krajské veterinární správě nejpozději do 60 dnů od data zveřejnění programu ozdravování zvířat na internetových stránkách ministerstva a postupovat podle tohoto programu.
(4)
Chovatel, který chová drůbež v rámci svého podnikání, je dále povinen neprodleně po zjištění poklesu v příjmu potravy a vody, poklesu v produkci vajec nebo zvýšené úmrtnosti drůbeže nad limity stanovené prováděcím právním předpisem hlásit tyto skutečnosti krajské veterinární správě.
(5)
Pro chovatele, který chová hmyz určený k lidské spotřebě nebo k výrobě zpracované živočišné bílkoviny, platí povinnosti chovatele hospodářských zvířat uvedené v odstavci 1 písm. a) až e) a i).
(6)
Pro chovatele provozujícího zařízení pro produkci čmeláků, které je odděleno od okolního prostředí, platí povinnosti chovatele hospodářských zvířat uvedené v odstavci 1 písm. a) až c).
(7)
Prováděcí právní předpis stanoví
a)
veterinární požadavky na prostředí, v němž jsou zvířata chována, na jejich ošetřování a ochranu před nákazami a nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka a na jejich uvádění na trh,
b)
které látky a přípravky nelze uvádět do oběhu a podávat zvířatům, které látky a přípravky nelze podávat zvířatům určitých druhů a které látky a přípravky lze podávat zvířatům určitých druhů jen za určitých podmínek a tyto podmínky,
c)
postup při zpracovávání pohotovostních plánů a ozdravovacích programů chovatelů, hlediska, podle nichž se tyto plány a programy zpracovávají, a co mají obsahovat,
d)
ve kterých případech a za jakých podmínek může Státní veterinární správa povolit v mezích stanovených právními akty Evropské unie zmírnění veterinárních požadavků stanovených na zdraví zvířat a jejich pohodu,
e)
limity poklesu v příjmu potravy a vody, poklesu v produkci vajec nebo zvýšené úmrtnosti drůbeže, při jejichž překročení jsou chovatelé, kteří jako podnikatelé chovají drůbež pro účely podnikání, povinni hlásit tyto skutečnosti krajské veterinární správě.
§ 5a
(1)
Provozovatel zařízení nebo dopravce, který podléhá registraci nebo schválení podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo podle nařízení Komise v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě, zejména podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/686, je povinen požádat krajskou veterinární správu o schválení nebo registraci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.
(2)
Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na
a)
chovatele evidovaných zvířat podle plemenářského zákona8), kteří jsou povinni evidovat svá hospodářství podle plemenářského zákona8),
b)
osoby podle § 13a odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání6), které mají oznamovací povinnost podle zákona na ochranu zvířat proti týrání6).
Osoby uvedené v písmenech a) a b) se považují za subjekty registrované podle čl. 84 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.
(3)
Krajská veterinární správa v souladu s čl. 93 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 registruje, s výjimkou uvedenou v odstavci 2,
a)
zařízení provozovatelů podle čl. 84 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429,
b)
dopravce podle čl. 87 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a podle čl. 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 a
c)
provozovatele svodu zvířat podle čl. 90 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.
(4)
Krajská veterinární správa v souladu s čl. 97, 99 a 100 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 schvaluje zařízení podle čl. 94 odst. 1 nebo čl. 95 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a za podmínek stanovených nařízením schválení pozastaví nebo odejme.
(5)
Povinnost vést záznamy podle čl. 102 až 105 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 se nevztahuje na provozovatele uvedené v čl. 102 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.
(6)
Provozovatelé zařízení, dopravci nebo provozovatelé svodu zvířat registrovaní krajskou veterinární správou podle odstavce 3 nebo provozovatelé zařízení schvalovaných krajskou veterinární správou podle odstavce 4, pokud se na ně nevztahuje povinnost vést údaje ve stájovém registru podle plemenářského zákona8), jsou povinni uchovávat záznamy vedené podle čl. 102 až 105 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 po dobu 3 let.
(7)
Provozovatelé zařízení, dopravci nebo provozovatelé svodu zvířat registrovaní krajskou veterinární správou podle odstavce 3 nebo provozovatelé zařízení schvalovaných krajskou veterinární správou podle odstavce 4 oznamují krajské veterinární správě ve lhůtě 7 dnů ode dne, kdy tyto skutečnosti nastaly,
a)
změny stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo předpisy Evropské unie přijatými na jeho základě,
b)
ukončení své činnosti.
(8)
Registraci podle čl. 84 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nepodléhají a záznamy podle čl. 102 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nejsou povinni vést
a)
chovatelé evidovaných zvířat podle plemenářského zákona8), kteří nejsou povinni evidovat svá hospodářství podle plemenářského zákona8),
b)
chovatelé provozující zařízení pro produkci čmeláků, které není odděleno od okolního prostředí.
§ 5b
(1)
Provozovatel zařízení akvakultury nebo skupiny zařízení akvakultury podléhajících registraci nebo schválení podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo podle nařízení Komise v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě, zejména podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/691, je povinen požádat krajskou veterinární správu o schválení nebo registraci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429. Registraci podle čl. 172 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nepodléhají zařízení akvakultury uvedená v čl. 3 prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/2037.
(2)
Povinnost požádat o schválení podle odstavce 1 se nevztahuje na zařízení akvakultury uvedená v čl. 176 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429; tato zařízení podléhají pouze registraci.
(3)
Krajská veterinární správa v souladu s čl. 173 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 registruje zařízení akvakultury nebo skupinu zařízení akvakultury.
(4)
Krajská veterinární správa v souladu s čl. 181, 183 a 184 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 schvaluje zařízení akvakultury nebo skupinu zařízení akvakultury uvedené v čl. 176 odst. 1, čl. 177, čl. 178 písm. a) nebo čl. 179 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a za podmínek stanovených nařízením schválení pozastaví nebo odejme.
(5)
Provozovatelé uvedení v odstavci 1 a dopravci vodních živočichů určených pro zařízení akvakultury nebo k vypuštění do volné přírody podle čl. 188 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 jsou povinni uchovávat záznamy vedené podle čl. 186 až 188 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/691 po dobu 3 let.
(6)
Záznamy podle čl. 186 odst. 1 písm. c), d) a e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nejsou povinni vést provozovatelé zařízení akvakultury uvedení v čl. 4 odst. 1 prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/2037. Záznamy podle čl. 188 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nejsou povinni vést dopravci uvedení v čl. 4 odst. 2 prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/2037.
(7)
Provozovatelé zařízení akvakultury nebo skupin zařízení akvakultury registrovaných krajskou veterinární správou podle odstavce 3 nebo schvalovaných krajskou veterinární správou podle odstavce 4 oznamují krajské veterinární správě ve lhůtě 7 dnů ode dne, kdy tyto skutečnosti nastaly,
a)
změny stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo předpisy Evropské unie přijatými na jeho základě,
b)
ukončení své činnosti.
§ 5c
Krajská veterinární správa schvaluje soukromého veterinárního lékaře pro zařízení uvedená v § 5a nebo 5b, pokud toto schválení vyžaduje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo nařízení Komise v přenesené pravomoci přijatá na jeho základě, zejména nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035, nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/686 a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/691. Schválení soukromého veterinárního lékaře pro tuto činnost může být krajskou veterinární správou pozastaveno nebo odejmuto, jestliže při jejím provádění postupoval v rozporu s požadavky stanovenými tímto zákonem, nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo nařízeními Komise v přenesené pravomoci přijatými na jeho základě, zejména nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035, nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/686 a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/691.
§ 5d
(1)
Provozovatel, který chová hmyz určený k lidské spotřebě nebo k výrobě zpracované živočišné bílkoviny, je povinen požádat krajskou veterinární správu o registraci svého zařízení a plnit povinnosti podle čl. 84 a 102 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429. Krajská veterinární správa registruje tato zařízení v souladu s čl. 93 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.
(2)
Provozovatel zařízení registrovaného krajskou veterinární správou podle odstavce 1 je povinen uchovávat záznamy vedené podle čl. 102 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 po dobu 3 let.
(3)
Provozovatel zařízení registrovaného krajskou veterinární správou podle odstavce 1 oznamuje krajské veterinární správě ve lhůtě 7 dnů ode dne, kdy tyto skutečnosti nastaly,
a)
změny stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429,
b)
ukončení své činnosti.
Oddíl 2
Centrální evidence psů
§ 5e
(1)
Správcem a provozovatelem informačního systému centrální evidence psů (dále jen „informační systém centrální evidence“) je Komora.
(2)
Informační systém centrální evidence není veřejně přístupný a má do něj přístup
a)
soukromý veterinární lékař za účelem zápisu údajů nebo nahlížení do něj pro potřebu plnění povinností stanovených tímto zákonem,
b)
orgán veřejné moci za účelem nahlížení do něj v souvislosti s výkonem své působnosti v rozsahu stanoveném postupem podle zákona o základních registrech39) a
c)
chovatel psa za účelem zápisu čísla svého telefonu nebo nahlížení do něj v rozsahu údajů vedených o tomto chovateli a jím chovaném psu.
(3)
V informačním systému centrální evidence se vedou tyto údaje:
a)
identifikační číslo psa nebo číslo tetování psa,
b)
pohlaví psa,
c)
číslo pasu psa z evidence pasů vedené Komorou podle § 4a, pokud byl pas vydán,
d)
jméno, popřípadě jména, a příjmení a adresa místa trvalého pobytu, pobytu nebo bydliště chovatele psa, popřípadě jeho zákonného zástupce, nebo obchodní firma nebo název chovatele psa, a dále číslo telefonu chovatele psa, popřípadě jeho zákonného zástupce,
e)
adresa místa chovu psa,
f)
údaj o očkování nebo přeočkování psa proti vzteklině a datum provedení tohoto očkování nebo přeočkování.
(4)
Ministerstvo hradí Komoře náhradu hotových výdajů spojených s pořízením, vedením, provozem a správou informačního systému centrální evidence, jednorázovou náhradu hotových výdajů za zřízení dálkového a nepřetržitého přístupu k údajům z informačního systému centrální evidence a paušální roční náhradu hotových výdajů za poskytování údajů z informačního systému centrální evidence.
(5)
Prováděcí právní předpis stanoví výši náhrady hotových výdajů spojených s pořízením, vedením, provozem, rozvojem a správou informačního systému centrální evidence, jednorázové náhrady hotových výdajů za zřízení dálkového a nepřetržitého přístupu k údajům z informačního systému centrální evidence a paušální roční náhrady hotových výdajů za poskytování údajů z informačního systému centrální evidence náležející Komoře.
§ 5f
Chovatelé psů
(1)
Chovatel psa je povinen zajistit zapsání
a)
psa do informačního systému centrální evidence současně s označením nově narozeného psa elektronickým čipem podle § 4 odst. 3; zapsání psa do informačního systému centrální evidence provede soukromý veterinární lékař podle § 5g písm. a),
b)
údaje o očkování nebo přeočkování psa proti vzteklině do informačního systému centrální evidence; zapsání tohoto údaje do informačního systému centrální evidence provede soukromý veterinární lékař podle § 5g písm. b),
c)
změny chovatele nebo trvalé změny adresy místa chovu psa do informačního systému centrální evidence nejpozději při nejbližším očkování nebo přeočkování psa proti vzteklině; zapsání tohoto údaje do informačního systému centrální evidence provede soukromý veterinární lékař podle § 5g písm. c).
(2)
Povinnosti chovatele psa podle odstavce 1 se nevztahují na chovatele pokusných zvířat, dodavatele pokusných zvířat nebo uživatele pokusných zvířat podle zákona na ochranu zvířat proti týrání6), ozbrojené síly, bezpečnostní sbory, Vojenskou policii nebo obecní policii68), pokud jde o psy používané k plnění úkolů obecní policie.
§ 5g
Soukromí veterinární lékaři
Soukromý veterinární lékař je povinen
a)
zapsat psa do informačního systému centrální evidence ve lhůtě 7 pracovních dnů ode dne, kdy byl pes označen elektronickým čipem podle § 4 odst. 3; tento zápis zahrnuje údaje podle § 5e odst. 3 písm. a), b), d) až f), a má-li pes pas, i údaj podle § 5e odst. 3 písm. c),
b)
zapsat do informačního systému centrální evidence údaj o očkování nebo přeočkování psa proti vzteklině a datum provedení tohoto očkování nebo přeočkování ve lhůtě 7 pracovních dnů ode dne, kdy byl pes očkován nebo přeočkován,
c)
zapsat do informačního systému centrální evidence změnu chovatele nebo trvalou změnu adresy místa chovu psa, a to ve lhůtě 7 pracovních dnů ode dne oznámení tohoto údaje soukromému veterinárnímu lékaři chovatelem.
§ 5h
Vysoká škola uskutečňující akreditovaný magisterský studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny
Pro účely tohoto oddílu se za soukromého veterinárního lékaře považuje také vysoká škola uskutečňující akreditovaný magisterský studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny. Práva a povinnosti soukromého veterinárního lékaře podle § 5e až 5g platí pro tuto vysokou školu obdobně.
Oddíl 3
Přemístění a přeprava zvířat
§ 6
Vnitrostátní přemísťování zvířat
(1)
Není-li tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie stanoveno jinak, je chovatel, od něhož je zvíře přemísťováno, povinen vyžádat si veterinární osvědčení k přemístění
a)
zvířete do zařízení pro svody kopytníků nebo zařízení pro svody drůbeže podle čl. 94 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429, nebo
b)
pokusného zvířete, pokud nejde o zvíře z chovného nebo dodavatelského zařízení6), nebo
c)
zvířete z řádu šelmy (Carnivora) uvedeného v příloze k zákonu č. 246/1992 Sb. a jejich kříženců nebo zvířete z řádu primáti (Primates).
(2)
Veterinární osvědčení musí být vyžádáno také k přemístění zvířete v rámci uzavřeného pásma, pásma infekce, anebo i mimo tato pásma nebo do těchto pásem, pokud k přemístění zvířete dochází na základě mimořádných veterinárních opatření v případech, ve kterých tento zákon nebo předpisy Evropské unie umožňují povolení výjimky ze zákazu přemísťování zvířat.
(3)
Veterinární osvědčení k přemístění hospodářského zvířete se vydá jen tehdy, jestliže byly u tohoto zvířete provedeny požadované zdravotní zkoušky nebo očkování a splněny podmínky uvedené v § 4 odst. 1 písm. i) a jestliže je toto zvíře označeno a evidováno podle plemenářského zákona9d). Chovatel, od něhož je zvíře přemísťováno, je povinen předat kopii výsledků těchto zkoušek nebo údajů o očkování chovateli nebo provozovateli, do jehož hospodářství nebo zařízení uvedeného v odstavci 1 písm. a) je zvíře přemísťováno.
(4)
Veterinární osvědčení k přemístění zvířete musí provázet zvíře až do místa určení. Chovatel, od něhož je zvíře přemísťováno, popřípadě jiná osoba, která přemísťuje zvíře, je povinna předat veterinární osvědčení chovateli nebo provozovateli, do jehož hospodářství nebo zařízení je zvíře přemísťováno. Veterinární osvědčení musí být chovatelem nebo provozovatelem, do jehož hospodářství nebo zařízení je zvíře přemísťováno, uchováváno nejméně po dobu 1 roku ode dne jeho vydání.
(5)
O vydání veterinárního osvědčení k přemístění zvířete je chovatel povinen požádat písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy ve lhůtě nejméně 2 pracovních dnů přede dnem předpokládaného přemístění zvířete.
(6)
Není-li stanoveno jinak, činí doba platnosti veterinárního osvědčení 72 hodin od jeho vystavení. Krajská veterinární správa však může v odůvodněných případech stanovit jinou dobu platnosti veterinárního osvědčení a vyznačit ji v něm.
(7)
Jde-li o přemístění zvířete podle odstavce 1, musí si chovatel vyžádat ještě před podáním žádosti o vydání veterinárního osvědčení také zdravotní potvrzení, které vydává soukromý veterinární lékař.
(8)
Prováděcí právní předpis stanoví
a)
vzor veterinárního osvědčení k přemístění zvířete a zdravotního potvrzení,
b)
veterinární požadavky na umístění a držení zvířat v karanténě, včetně stanovení odborných veterinárních úkonů, které se provádějí v souvislosti s umístěním a držením zvířat v karanténě.
§ 7
(1)
Shromažďování zvířat k přepravě, jejich nakládání, překládání a vykládání se provádí za dozoru chovatele nebo jím pověřené osoby. Místa, na nichž jsou zvířata shromažďována, nakládána, překládána a vykládána, musí odpovídat požadavkům na ochranu zdraví a pohody zvířat a být pravidelně čištěna a dezinfikována.
(2)
Zvířata mohou být přepravována jen za podmínek stanovených tímto zákonem, zákonem na ochranu zvířat proti týrání6), předpisy Evropské unie upravujícími ochranu zvířat během přepravy14) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo nařízeními Komise v přenesené pravomoci přijatými na jeho základě, zejména nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/688 a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/990; úřední veterinární lékaři dozírají na dodržování těchto podmínek.
§ 8
Přemísťování zvířat mezi členskými státy
(1)
Krajská veterinární správa může v případech stanovených nařízením povolit výjimku z veterinárních požadavků na přemísťování
a)
zvířat, které jsou stanoveny v části IV hlavě I kapitolách 3, 4 a 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a v nařízeních Komise v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě upravujících požadavky na přemísťování zvířat80),
b)
vodních živočichů nebo živočišných produktů z vodních živočichů jiných než živých vodních živočichů, které jsou stanoveny v části IV hlavě II kapitolách 2 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a v nařízeních Komise v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě upravujících požadavky na přemísťování zvířat81).
(2)
Ústřední veterinární správa může povolit výjimku z veterinárních požadavků na přemísťování zvířat, které jsou stanoveny nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429, pokud jde o přemísťování
a)
zvířat mezi členskými státy pro vědecké účely6), nebo v blízkosti hranic pro rekreační účely, sportovní a kulturní akce, nebo za účelem pastvy nebo práce, nebo přemísťování zárodečných produktů do genových bank v jiném členském státě, a to za podmínek stanovených v čl. 138, 139 a 165 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a v nařízeních Komise v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě82),
b)
vodních živočichů na území České republiky z jiného členského státu pro vědecké účely6), a to za podmínek stanovených v čl. 204 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.
(3)
Vodní živočichové přemístění z jiného členského státu mohou být v České republice vypouštěni do volné přírody, pouze pokud splňují podmínky uvedené v čl. 199 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.
§ 9
Svod zvířat
(1)
Svod zvířat lze pořádat jen pod státním veterinárním dozorem.
(2)
Pořadatel svodu zvířat je povinen požádat obec o povolení konání svodu zvířat.
(3)
Pořadatel svodu je dále povinen vyžádat si před podáním žádosti podle odstavce 2 od krajské veterinární správy veterinární podmínky pro konání svodu zvířat a zajistit jejich dodržování.
(4)
Tímto ustanovením není dotčen čl. 90 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.
§ 9a
Přemísťování cirkusových zvířat
(1)
Krajská veterinární správa registruje cirkusy, vydává rejstříky zvířat v cirkusu (dále jen „cirkusová zvířata“) a rejstříky míst konání představení cirkusu a plní další úkoly vyplývající pro úřední veterinární lékaře z předpisů Evropské unie upravujících veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy14a). Veterinární podmínky stanovené předpisy Evropské unie upravujícími veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy14a) pro přemísťování cirkusových zvířat mezi členskými státy se vztahují i na vnitrostátní přemísťování těchto zvířat.
(2)
Pasy pro cirkusová zvířata vystavují schválení veterinární lékaři pro tuto činnost [§ 3 odst. 1 písm. jj)] a potvrzují úřední veterinární lékaři příslušných krajských veterinárních správ; evidenci těchto pasů vede Komora. Schválení veterinárního lékaře pro tuto činnost může být pozastaveno nebo odejmuto veterinárnímu lékaři, který vydal pas s prokazatelně nepravdivými údaji, vyplněný neúplně nebo nesprávně, anebo v rozporu s podmínkami stanovenými předpisy Evropské unie upravujícími veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy14a).
Oddíl 4
Nákazy a jejich tlumení
§ 10
(1)
Státní veterinární správa
a)
v souladu s čl. 26 až 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689 vykonává státní veterinární dozor zaměřený na včasné odhalení nákaz uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, získává, shromažďuje a vyhodnocuje poznatky o podezření z výskytu a o výskytu a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, jakož i poznatky o výskytu jejich původců,
b)
přijímá odpovídající opatření k tlumení nákaz, nemocí přenosných ze zvířat na člověka a jiných onemocnění zvířat a k zabránění jejich šíření,
c)
vykonává dohled nad dodržováním zákazu očkování proti některým nákazám a nemocem přenosným ze zvířat na člověka a nad dodržováním opatření, jimž jsou očkovaná zvířata podrobována, a v případech dovozu zvířat, pro něž dosud nebyly stanoveny (harmonizovány) dovozní podmínky na úrovni Evropské unie, určuje, která očkování brání dovozu zvířat a živočišných produktů,
d)
sleduje a vyhodnocuje výskyt vektorů v případě nákaz, u kterých se přenos uskutečňuje výhradně tímto způsobem; vektorem se v této souvislosti rozumí každé zvíře patřící k obratlovcům nebo bezobratlým, které může mechanicky nebo biologicky přenášet a šířit původce příslušné nákazy.
(2)
Ústřední veterinární správa předloží Evropské komisi (dále jen „Komise“) program dozoru podle čl. 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a předkládá Komisi pravidelné zprávy o výsledcích provádění tohoto programu.
(3)
Prováděcí právní předpis stanoví
a)
nákazy a nemoci přenosné ze zvířat na člověka, proti kterým nesmí být zvířata očkována, jakož i veterinární podmínky a pravidla očkování v případech, ve kterých to vyžadují povaha nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, okolnosti jejího výskytu a jeho důsledky, rizika jejího šíření, anebo jiné důvody,
b)
opatření k tlumení a zabránění šíření některých nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, způsob umísťování a držení zvířat v izolaci a odborné veterinární úkony, které se provádějí v jejím průběhu,
c)
pravidla sledování nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a jejich původců.
§ 10a
(1)
Nákazy, včetně nemocí přenosných ze zvířat na člověka, a jejich původci, které jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto zákonu, jsou považovány za nebezpečné. Za nebezpečnou nákazu se pro účely tohoto zákona považují i organismy rezistentní vůči antimikrobiálním látkám, které jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(2)
Ústřední veterinární správa hlásí
a)
Komisi a ostatním členským státům ohnisko nákazy podle čl. 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a podává Komisi a ostatním členským státům zprávu o nákazách podle čl. 20 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a
b)
Světové organizaci pro zdraví zvířat výskyt nákaz v souladu s rozhodnutím této organizace o jednotném seznamu nákaz a o zavedení nového systému jejich hlášení83).
§ 10b
(1)
Ústřední veterinární správa vypracovává se zřetelem na stav a vývoj nákazové situace návrhy programů ozdravování zvířat od některých nebezpečných nákaz nebo nemocí přenosných ze zvířat na člověka, a to zejména od nákaz nebo nemocí přenosných ze zvířat na člověka uvedených v příloze prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/188284) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/69085). Programy ozdravování zvířat jsou vypracovávány jako programy eradikace, tlumení a sledování určité nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka.
(2)
Ústřední veterinární správa předkládá Komisi
a)
návrhy programů ozdravování zvířat ke schválení podle čl. 31 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a
b)
zprávy podle čl. 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.
(3)
Ústřední veterinární správa může v případech a za podmínek stanovených nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689 prozatímně prohlásit zřízení programu ozdravování zvířat.
(4)
Ústřední veterinární správa postupuje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/690 v případech, v nichž má být požadován finanční příspěvek Evropské unie na financování programu ozdravování zvířat.
(5)
Ústřední veterinární správa může v případech stanovených nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689 povolit výjimku z povinností provozovatelů v oblasti programů ozdravování zvířat.
§ 10c
(1)
Je zakázáno používat léčivé přípravky uvedené v čl. 4 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/361 pro předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz kategorie A nebo B a jejich tlumení, s výjimkou případů a za podmínek uvedených v příloze I části 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/361.
(2)
Používání očkovacích látek pro předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz kategorie A nebo B a jejich tlumení je zakázáno, s výjimkou případů a za podmínek stanovených nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/361. Používání očkovacích látek pro předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz kategorie A nebo B a jejich tlumení podle čl. 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/361 povoluje Státní veterinární správa; postupuje přitom podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/361. Používání očkovacích látek podle věty druhé může být stanoveno také prostřednictvím povinných preventivních a diagnostických úkonů k předcházení vzniku a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a k jejich tlumení podle § 44 odst. 1 písm. d).
(3)
Ústřední veterinární správa vypracovává a aktualizuje úřední plán vakcinace pro předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz kategorie A a jejich tlumení podle čl. 6 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/361.
(4)
Dále lze provádět očkování proti newcastleské chorobě u ptáků, a to za účelem předcházení vzniku a šíření této nákazy na území České republiky nebo pokud to vyžadují podmínky pro obchodování se zvířaty nebo pro jejich neobchodní přesun.
(5)
U zvířat, pro která je vzteklina klasifikovaná jako nákaza kategorie B podle přílohy prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/188284), lze provádět očkování za účelem předcházení vzniku a šíření této nákazy na území České republiky nebo pokud to vyžadují podmínky pro obchodování se zvířaty nebo pro jejich neobchodní přesun. Tím nejsou dotčena ustanovení § 4 odst. 1 písm. f) a § 31a.
§ 11
(1)
Chovatel, jím zaměstnávané osoby při chovu, přepravě, svodu a prodeji zvířat, jakož i další osoby, které přicházejí do styku se zvířaty, živočišnými produkty nebo jejich vzorky a které vzhledem ke svému povolání, kvalifikaci a zkušenostem mohou rozpoznat příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, jsou povinni neprodleně uvědomit krajskou veterinární správu nebo zajistit její uvědomění o tomto podezření.
(2)
Ohlašovací povinnost osob uvedených v odstavci 1 zaniká, jakmile podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka bylo nahlášeno úřednímu veterinárnímu lékaři anebo soukromému veterinárnímu lékaři.
(3)
Pro uživatele honitby, vlastníka nebo nájemce rybníka nebo zvláštního rybochovného zařízení, jakož i pro další osoby podílející se na chovu a lovu zvěře nebo ryb, platí ustanovení odstavců 1 a 2 obdobně.
§ 12
(1)
Chovatel, na jehož zvířatech se projevují příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy, je povinen
a)
do příchodu úředního veterinárního lékaře zajistit, aby
1.
zvířata podezřelá a vnímavá na příslušnou nákazu neopustila svá stanoviště,
2.
živočišné produkty, které pocházejí od podezřelých zvířat, nebyly používány, jakkoli zpracovávány nebo uváděny na trh a aby byly ukládány odděleně,
3.
předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, nebyly vynášeny nebo vyváženy a používány jinde,
4.
stanoviště podezřelých zvířat byla dezinfikována,
5.
osoby, které ošetřují podezřelá zvířata, nepřicházely do styku s jinými zvířaty a aby do prostorů sloužících chovu podezřelých zvířat nevstupovaly jiné osoby bez vážného důvodu,
b)
po příchodu úředního veterinárního lékaře postupovat podle jeho pokynů a poučení.
(2)
Soukromý veterinární lékař, který při výkonu své činnosti zjistí podezření z výskytu nebezpečné nákazy,
a)
předběžně vyšetří podezřelá zvířata, popřípadě i těla uhynulých, nedonošených, mrtvě narozených nebo utracených zvířat (dále jen „kadávery“), a hrozí-li nebezpečí z prodlení, odebere vzorky k laboratornímu vyšetření,
b)
uvědomí neprodleně krajskou veterinární správu o podezření z výskytu nebezpečné nákazy,
c)
poskytne chovateli potřebné poučení včetně poučení o povinnosti učinit opatření uvedená v odstavci 1 písm. a) (dále jen „neodkladná opatření“),
d)
vyžadují-li to povaha nebezpečné nákazy nebo místní podmínky, setrvá na místě do příchodu úředního veterinárního lékaře a sleduje zdravotní stav zvířat.
§ 13
(1)
Krajská veterinární správa, která byla uvědoměna o podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo je zjistila při plnění svých úkolů, prověří neodkladná opatření provedená chovatelem a neprodleně, v souladu s jednotnými postupy a metodami schválenými orgány Evropské unie pro diagnostiku a tlumení příslušné nákazy a s pohotovostními plány, učiní opatření a podle potřeby nařídí mimořádná veterinární opatření za účelem potvrzení nebo vyloučení tohoto podezření a za účelem ochrany proti možnému šíření nákazy a stanoví způsob provedení těchto opatření; přitom krajská veterinární správa postupuje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo podle předpisů Evropské unie přijatých na jeho základě, zejména podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/687 a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689, nebo podle předpisů Evropské unie upravujících opatření v případech nemocí přenosných ze zvířat na člověka86), nebo podle § 17.
(2)
Vyžadují-li to povaha nákazy a okolnosti případu, nařídí krajská veterinární správa chovateli kromě opatření podle odstavce 1 i poražení nebo utracení zvířete k diagnostickým účelům.
(3)
Vyžadují-li to povaha nákazy, rizika jejího šíření, nebezpečí hrozící zdraví lidí nebo zvířat, popřípadě nebezpečí jiné vážné újmy, anebo místní podmínky, nařídí krajská veterinární správa na místě
a)
držení zvířat vnímavých na příslušnou nákazu na jejich ustájovacích místech a odděleně od zvířat podezřelých a zakáže přemísťování zvířat z hospodářství nebo do hospodářství,
b)
pořízení soupisu zvířat vnímavých na příslušnou nákazu, která jsou v hospodářství, a vedení a průběžné aktualizování soupisu zvířat uhynulých, nakažených nebo podezřelých,
c)
omezení zacházení s živočišnými produkty, krmivy živočišného původu, předměty, materiály a látkami, které mohou být nositeli původců nákaz,
d)
způsob a pravidla použití vhodných dezinfekčních prostředků u vchodů a východů z míst, v nichž jsou ustájena zvířata vnímavá na příslušnou nákazu, jakož i u vchodů a vjezdů do hospodářství a východů a výjezdů z hospodářství,
e)
poražení nebo utracení zvířete k diagnostickým účelům.
Opatření na místě mohou být rozšířena v nezbytném rozsahu i na další místa podle čl. 55 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.
(4)
Chovatel je povinen podrobit se opatřením uvedeným v odstavcích 1 až 3 a poskytovat k jejich provedení nezbytnou součinnost.
(5)
Krajská veterinární správa
a)
ukončí opatření uvedená v odstavcích 1 až 3, jestliže podezření z výskytu nebezpečné nákazy bylo vyloučeno, nebo
b)
postupuje podle § 15, jestliže byl výskyt nebezpečné nákazy potvrzen.
(6)
Krajská veterinární správa může na žádost chovatele nebo z moci úřední povolit výjimku z opatření uvedených v odstavcích 1 až 3, zejména za podmínek stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo předpisy Evropské unie přijatými na jeho základě, zejména nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/687 a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689, nebo předpisy Evropské unie upravujícími opatření v případech nemocí přenosných ze zvířat na člověka86).
Opatření k tlumení nákaz
§ 15
(1)
Byl-li v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a nařízeními Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/687 a 2020/689 potvrzen výskyt nebezpečné nákazy nebo hrozí-li nebezpečí jejího šíření, nařídí příslušný orgán v souladu s jednotnými postupy a metodami schválenými orgány Evropské unie pro diagnostiku a tlumení příslušné nákazy a s pohotovostními plány odpovídající mimořádná veterinární opatření k tlumení této nákazy a ochraně před jejím šířením (dále jen „opatření k tlumení nákaz“); přitom příslušný orgán postupuje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo podle předpisů Evropské unie přijatých na jeho základě, zejména podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/687 a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689, nebo podle předpisů Evropské unie upravujících opatření v případech nemocí přenosných ze zvířat na člověka86), nebo podle § 17.
(2)
Krajská veterinární správa může na žádost chovatele nebo z moci úřední povolit výjimku z opatření k tlumení nákaz, nařízených jí nebo jiným příslušným orgánem, zejména za podmínek stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo předpisy Evropské unie přijatými na jeho základě, zejména nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/687 a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689, nebo předpisy Evropské unie upravujícími opatření v případech nemocí přenosných ze zvířat na člověka86).
(3)
Jde-li o nákazu, jejíž výskyt je povinně hlášen Komisi a členským státům, informuje krajská veterinární správa orgány veřejné správy uvedené v pohotovostním plánu kraje prostřednictvím operačního střediska integrovaného záchranného systému kraje.
§ 16
Ústřední veterinární správa v souladu s čl. 71 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 informuje Komisi o přijatých opatřeních k tlumení nákaz.
§ 17
V případě podezření z výskytu nebezpečné nákazy uvedené v části II přílohy č. 2 k tomuto zákonu nebo v případě potvrzení jejího výskytu učiní, popřípadě uloží příslušný orgán opatření odpovídající její povaze, závažnosti, možnostem jejího šíření a způsobu jejího tlumení, jakož i místním podmínkám. Podle potřeby může příslušný orgán nařídit mimořádná veterinární opatření.
§ 17b
Ostatní nákazy a jejich tlumení
Vznikne-li podezření z výskytu jiné nákazy, která pro účely tohoto zákona není považována za nebezpečnou, nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, která není nákazou považovanou za nebezpečnou, anebo byl-li potvrzen výskyt takové nákazy nebo nemoci, učiní, popřípadě uloží příslušný orgán opatření odpovídající její povaze, závažnosti, možnostem jejího šíření a způsobu jejího tlumení, jakož i místním podmínkám.
HLAVA III
ZDRAVOTNÍ NEZÁVADNOST ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ
Oddíl 1
Základní veterinární požadavky na živočišné produkty
§ 18
(1)
Živočišné produkty musí
a)
odpovídat požadavkům na jejich výrobu, zpracování, skladování, přepravu a uvádění na trh, stanoveným tímto zákonem, zvláštními právními předpisy3) a předpisy Evropské unie,14d)
b)
být zdravotně nezávadné a bezpečné z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat, zejména nesmí být zdrojem rizika šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka,
c)
vyhovovat mikrobiologickým kritériím a nesmí obsahovat rezidua a kontaminující látky v množstvích, která podle vědeckého hodnocení představují nebezpečí pro zdraví lidí14e),
d)
být, není-li stanoveno tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie jinak, stanoveným způsobem opatřeny značkou zdravotní nezávadnosti, anebo, pokud není použití značky zdravotní nezávadnosti stanoveno, identifikační značkou; značka zdravotní nezávadnosti a identifikační značka musí splňovat požadavky stanovené předpisy Evropské unie14f); identifikační značka umístěná na živočišné produkty v podniku, závodě, popřípadě jiném zařízení v České republice musí obsahovat zkratku „EU“.
(2)
Živočišné produkty, které jsou určeny k lidské spotřebě, musí být získány ze zvířat, která
a)
splňují veterinární požadavky na zvířata příslušného druhu stanovené tímto zákonem, nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a dalšími předpisy Evropské unie14d),
b)
nepocházejí z hospodářství, podniku, území nebo části území, které podléhá omezujícím nebo zakazujícím veterinárním opatřením, jež se vztahují na daná zvířata a jejich produkty a jež byla přijata podle pravidel stanovených tímto zákonem nebo nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 vzhledem k výskytu nákaz uvedených na seznamu podle čl. 9 odst. 1 písm. d) tohoto nařízení nebo nově se objevujících nákaz,
c)
byla poražena v podniku, v němž během procesu porážení a výroby nebyla přítomna zvířata nakažená nebo podezřelá z nákazy uvedené pod písmenem b), nebo živočišné produkty z těchto zvířat; tím není dotčen § 23 odst. 2.
(3)
Krajská veterinární správa může v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a při dodržení opatření pro tlumení nákaz uvedených v odstavci 2 písm. b) povolit, aby za stanovených veterinárních podmínek byly vyrobeny, zpracovány a uvedeny na trh živočišné produkty určené k lidské spotřebě, které pocházejí z území nebo části území, jež podléhá omezujícím nebo zakazujícím veterinárním opatřením, uvedeným v odstavci 2 písm. b), nikoli však z hospodářství, v němž se vyskytuje některá z nákaz uvedených v odstavci 2 písm. b), nebo jež je podezřelé z výskytu takové nákazy.
(4)
Živočišné produkty, u nichž vznikly důvodné pochybnosti o dodržení povinností nebo požadavků na zajištění jejich zdravotní nezávadnosti, a živočišné produkty, jež byly z tohoto důvodu vráceny ze všech fází uvádění na trh, mohou být používány nebo dále zpracovávány jen se souhlasem krajské veterinární správy a za podmínek jí stanovených.
(5)
Potraviny živočišného původu15), které jsou zdravotně nezávadné, se posuzují jako poživatelné, popřípadě poživatelné po zvláštním ošetření nebo dalším zpracování. Potraviny živočišného původu, které neodpovídají požadavkům zdravotní nezávadnosti, se posuzují jako nepoživatelné.
(6)
Při úřední kontrole pesticidů a kontaminujících látek postupuje Státní veterinární správa podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/224494) a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/93195).
(7)
Prováděcí právní předpis
a)
stanoví, které potraviny živočišného původu jsou poživatelné a které jsou nepoživatelné,
b)
může stanovit, vyžadují-li to právní akty Evropské unie, podrobnosti týkající se zvláštního ošetření, popřípadě dalšího zpracování a používání mletého masa, masných polotovarů, masných výrobků, mléčných výrobků a vaječných výrobků.
§ 19
(1)
Zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, lze podávat nebo u nich používat jen doplňkové látky, léčivé přípravky a další přípravky určené pro tato zvířata, které byly vyrobeny a uvedeny do oběhu v souladu s tímto zákonem, zvláštními právními předpisy5) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/6. Léčivé přípravky, které nejsou pro tato zvířata určeny, lze těmto zvířatům podávat nebo je u nich používat pouze za podmínek stanovených zákonem o léčivech96).
(2)
Zvířata, jimž byly podány doplňkové látky, léčivé přípravky nebo další přípravky zanechávající nežádoucí rezidua v živočišných produktech, mohou být využívána k získávání nebo výrobě produktů určených k výživě lidí až po uplynutí ochranné lhůty stanovené výrobcem nebo schválené příslušným orgánem. Jde-li o léčivé přípravky, které byly použity v případě nepředpokládaném rozhodnutím o jejich registraci, anebo jde-li o neregistrované léčivé přípravky, u kterých není uvedena ochranná lhůta, mohou být zvířata takto využívána po uplynutí ochranné lhůty stanovené podle zákona o léčivech96).
(3)
Látky, které mají hormonální, thyreostatický nebo beta adrenergní účinek, nesmí být uváděny do oběhu a podávány zvířatům uvedeným v odstavci 1, s výjimkou případů stanovených prováděcím právním předpisem a za podmínek prováděcím právním předpisem stanovených.
(4)
Léčiva mohou být podávána zvířatům též ve směsích s krmivy (medikovaná krmiva); pro výrobu takových směsí a jejich uvádění na trh platí zvláštní právní předpisy5) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/4 ze dne 11. prosince 2018 o výrobě, uvádění na trh a používání medikovaných krmiv, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005 a o zrušení směrnice Rady 90/167/EHS.
(5)
Používání léčivých přípravků u volně žijící zvěře, jejíž produkty jsou určeny k výživě lidí, je zakázáno, s výjimkou případů, kdy je uživatel honitby povinen zabezpečit provádění povinných preventivních a diagnostických úkonů v rámci veterinární kontroly zdraví volně žijící zvěře, a to v rozsahu a lhůtách stanovených ministerstvem podle § 44 odst. 1 písm. d). Uživatel honitby je povinen uchovávat údaje o použití léčivých přípravků u volně žijící zvěře podle věty první po dobu nejméně 5 let a na požádání je předkládat úřednímu veterinárnímu lékaři. Údaje o použití léčivých přípravků u volně žijící zvěře zahrnují druh a počty zvěře, pro kterou byl léčivý přípravek použit, území, na němž byl léčivý přípravek použit, název a množství použitého léčivého přípravku, datum použití léčivého přípravku a ochrannou lhůtu léčivého přípravku.
(6)
Odběr vzorků od živých zvířat a šetření v souvislosti s plněním plánu sledování některých látek a jejich reziduí provádí úřední veterinární lékař nebo soukromý veterinární lékař schválený pro tuto činnost krajskou veterinární správou. Schválení soukromého veterinárního lékaře pro tuto činnost může být krajskou veterinární správou pozastaveno nebo odejmuto, jestliže při jejím provádění postupoval v rozporu s požadavky stanovenými tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie70).
(7)
Ústřední veterinární správa zpracovává plán sledování některých látek a jejich reziduí podle čl. 3 prováděcího nařízení Komise (EU) 2022/1646, předkládá jej Komisi a plní další úkoly stanovené prováděcím nařízením Komise (EU) 2022/1646.
(8)
Při úřední kontrole reziduí
a)
látek s farmakologickým účinkem, které jsou povoleny ve veterinárních léčivých přípravcích nebo jako doplňkové látky, nebo
b)
zakázaných nebo nepovolených látek s farmakologickým účinkem
postupuje Státní veterinární správa podle čl. 2 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/1644.
(9)
V případě podezření nebo zjištění nesouladu s pravidly stanovenými tímto zákonem, zvláštními právními předpisy nebo předpisy Evropské unie pro používání nebo rezidua
a)
látek s farmakologickým účinkem, které jsou povoleny ve veterinárních léčivých přípravcích nebo jako doplňkové látky, nebo
b)
zakázaných nebo nepovolených látek s farmakologickým účinkem
postupuje Státní veterinární správa podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2090.
(10)
Prováděcí právní předpis stanoví
a)
způsob zacházení se zvířaty, kterým byly podány látky a přípravky uvedené v odstavci 3, a s jejich produkty,
b)
požadavky na plán sledování některých látek a jejich reziduí.
Veterinární vyšetření živočišných produktů
§ 20
(1)
Každý, kdo uvádí do oběhu maso nebo orgány jatečných a jiných zvířat, jakož i výrobky z nich k výživě lidí nebo ke krmení zvířat, může tak učinit až po vyšetření, posouzení a označení těchto produktů způsobem stanoveným tímto zákonem a čl. 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625, a to v souladu s výsledky provedeného vyšetření a posouzení.
(2)
Není-li stanoveno jinak, lze uvádět na trh pouze
a)
zvěřinu, která pochází ze zvěře ulovené a usmrcené v souladu se zvláštními právními předpisy6),16), a která je v souladu se zvláštními právními předpisy16) označena způsobem umožňujícím její identifikaci,
b)
ryby, korýše, měkkýše, žáby a jiné živočichy vodního a suchozemského prostředí určené k výživě lidí, kteří byli získáni dovoleným způsobem lovu (výlovu), odchytu nebo sběru17),
c)
mléko, které bylo získáno od zvířat, jejichž zdravotní stav, způsob chovu a výživy neovlivňují nepříznivě jeho zdravotní nezávadnost, a které bylo mlékárensky ošetřeno, jakož i výrobky z tohoto mléka. Požadavek výroby mléčných výrobků z mlékárensky ošetřeného mléka však neplatí, pokud schválený technologický postup vyžaduje se zřetelem na vlastnosti výrobku, aby bylo při jeho výrobě použito mlékárensky neošetřené mléko; pro tyto účely se výrobou mléčných výrobků rozumí postup vedoucí ke změně charakteru tohoto mléka,
d)
vejce, která byla prosvícena a stanoveným způsobem označena17a),
e)
včelí produkty určené k lidské spotřebě, které jsou zdravotně nezávadné a pochází od klinicky zdravého včelstva.
§ 21
(1)
Není-li stanoveno jinak, musí být jatečná zvířata poražena na jatkách za podmínek stanovených tímto zákonem, zvláštními právními předpisy6) a předpisy Evropské unie17c).
(2)
Domácí porážkou mohou být poražena ve vlastním hospodářství chovatele jatečná zvířata s výjimkou skotu staršího 72 měsíců, koní, oslů a jejich kříženců; jde-li o domácí porážku skotu mladšího 72 měsíců, může chovatel porazit nejvýše 2 velké dobytčí jednotky podle nařízení vlády upravujícího podmínky provádění agroenvironmentálně-klimatických opatření ročně.
(3)
Maso a orgány jatečných zvířat z domácí porážky jsou určeny pro spotřebu
a)
osoby tvořící domácnost chovatele, jedná-li se o maso a orgány ze skotu, nebo
b)
osoby tvořící domácnost chovatele nebo pro spotřebu osoby blízké, jedná-li se o maso a orgány ostatních zvířat.
(4)
Maso a orgány jatečných zvířat z domácí porážky podléhají veterinárnímu vyšetření, stanoví-li tak krajská veterinární správa se zřetelem k nákazové situaci, a nesmí být dále uváděny na trh. V případě domácí porážky chovaných prasat divokých nebo jejich kříženců je chovatel povinen zabezpečit jejich vyšetření na přítomnost svalovce (trichinel), a to v laboratoři, které bylo vydáno osvědčení o akreditaci k provádění tohoto vyšetření, ve státním ústavu pro veterinární laboratorní diagnostiku (dále jen „státní veterinární ústav“), anebo v laboratoři, které bylo krajskou veterinární správou vydáno podle § 50 odst. 2 povolení pro tento druh vyšetřování.
(5)
Domácí porážku skotu mladšího 72 měsíců nebo jelenovitých ve farmovém chovu je chovatel povinen prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy oznámit krajské veterinární správě nejméně 3 dny před jejím konáním. Pokud se domácí porážka oznámená podle věty první neuskuteční, je chovatel povinen oznámit tuto skutečnost neprodleně krajské veterinární správě způsobem uvedeným ve větě první. Povinnost předem oznámit domácí porážku skotu nebo jelenovitých ve farmovém chovu podle věty první neplatí v případě domácí porážky skotu nebo jelenovitých ve farmovém chovu jinak zdravého zvířete, pokud utrpělo zranění, které z důvodu respektování dobrých životních podmínek zvířat brání jeho přepravě na jatky; v tomto případě chovatel zajistí prohlídku zvířete soukromým veterinárním lékařem, vyžádá si od něj písemné prohlášení o zdravotním stavu zvířete a oznámí domácí porážku skotu nebo jelenovitých ve farmovém chovu krajské veterinární správě prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy neprodleně po jejím provedení.
(6)
Chovatel v oznámení podle odstavce 5 uvede vedle náležitostí podle správního řádu
a)
adresu a registrační číslo hospodářství,
b)
datum a čas provedení domácí porážky skotu nebo jelenovitých ve farmovém chovu,
c)
počet, druh a identifikační číslo poráženého zvířete,
d)
jde-li o porážení skotu také datum narození skotu a způsob zacházení se vzniklými vedlejšími živočišnými produkty.
(7)
Zvěř ve farmovém chovu může být porážena v hospodářství jen za podmínek stanovených předpisy Evropské unie17c). Povolení vydává krajská veterinární správa chovateli na základě písemné žádosti, která splňuje náležitosti podle zvláštního právního předpisu17ca) a ve které chovatel doloží splnění podmínek stanovených předpisy Evropské unie17c). Požadavky uvedené ve větách první a druhé se nepoužijí v případě domácí porážky zvěře ve farmovém chovu podle odstavce 2.
(8)
V hospodářství původu mohou být za podmínek stanovených předpisy Evropské unie97) poráženy při stejné příležitosti nejvýše 3 kusy skotu, s výjimkou bizonů, nebo nejvýše 3 lichokopytníci, nebo nejvýše 6 prasat, nebo nejvýše 9 ovcí nebo koz. O schválení porážky v hospodářství požádá provozovatel jatek podle § 22 odst. 1 písm. a) krajskou veterinární správu místně příslušnou k jatkám. K žádosti přiloží ujednání mezi provozovatelem jatek a chovatelem podle odstavce 9. K posouzení, zda jsou splněny podmínky pro schválení porážky v hospodářství, si krajská veterinární správa vyžádá stanovisko krajské veterinární správy místně příslušné k místu porážky, nachází-li se toto místo v jiném územním obvodu.
(9)
Ujednání podle odstavce 8 obsahuje
a)
název, schvalovací číslo a adresu jatek,
b)
jméno a adresu chovatele,
c)
název, registrační číslo a adresu hospodářství chovatele, ve kterém bude probíhat omráčení a vykrvení,
d)
přesné určení a popis vybavení místa, nebo míst v rámci stejného hospodářství, ve kterém bude probíhat omráčení a vykrvení,
e)
způsob provádění omráčení a vykrvení, včetně způsobu naložení se získanou krví,
f)
informaci o tom, zda bude v místě porážky prováděno odstranění žaludku a střev; pokud ano, popis jeho provádění,
g)
určení dnů v týdnu a časů, ve kterých budou porážky probíhat.
(10)
Porážku podle odstavce 8 je chovatel povinen prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy oznámit krajské veterinární správě místně příslušné k místu porážky nejméně 3 dny před jejím konáním. Pokud se porážka oznámená podle věty první neuskuteční, je chovatel povinen oznámit tuto skutečnost neprodleně krajské veterinární správě způsobem uvedeným ve větě první. Chovatel v oznámení uvede vedle náležitostí podle správního řádu
a)
číslo telefonu chovatele nebo jím pověřené osoby,
b)
název, registrační číslo a adresu hospodářství chovatele, včetně přesného určení místa, na němž porážka proběhne,
c)
datum a čas provedení porážky,
d)
informaci o tom, zda bude porážka skotu provedena použitím střelné zbraně,
e)
jméno, popřípadě jména, a příjmení odborně způsobilé osoby, která porážku provede,
f)
počet, druh a identifikační čísla porážených zvířat,
g)
informace o potravinovém řetězci podle předpisu Evropské unie98).
(11)
Chovatel je povinen k porážce velké farmové zvěře v hospodářství podle odstavce 7, k domácí porážce velké farmové zvěře nebo k porážce skotu v hospodářství podle odstavce 8 požádat krajskou veterinární správu o povolení k usmrcení těchto zvířat použitím střelné zbraně. K žádosti vedle náležitostí podle správního řádu
a)
doloží, že usmrcení střelnou zbraní provede
1.
držitel zbrojní licence vydané podle zákona o zbraních a střelivu, nebo
2.
chovatel osobně nebo osoba, která je k němu v pracovním nebo obdobném poměru, jsou-li držiteli zbrojního oprávnění vydaného podle zákona o zbraních a střelivu, a
b)
přiloží odůvodnění k usmrcení zvířete střelnou zbraní.
Pro účely tohoto ustanovení se velkou farmovou zvěří rozumí jelenovití, mufloni a prasata divoká, jsou-li chováni ve farmovém chovu.
(12)
Porážka skotu v hospodářství podle odstavce 8 použitím střelné zbraně musí být provedena v souladu s požadavky předpisu Evropské unie na porážku střelnou zbraní s volným projektilem99).
(13)
Doba platnosti povolení vydaného podle odstavce 11 je 3 roky. Dobu platnosti povolení může krajská veterinární správa prodloužit o další 3 roky, a to na základě písemné žádosti držitele povolení podané 3 měsíce před skončením doby platnosti, pokud držitel povolení doloží, že se nezměnily podmínky, za kterých bylo povolení vydáno.
(14)
Platnost povolení vydaného podle odstavce 11 končí, jestliže se změnily osoby uvedené v odstavci 11 písm. a) bodě 1 nebo 2, které provádějí usmrcení střelnou zbraní. Změnu těchto osob je chovatel povinen bez zbytečného odkladu oznámit písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy krajské veterinární správě.
(15)
Krajská veterinární správa může povolení vydané podle odstavce 7 nebo 11 odejmout, jestliže byly porušeny podmínky, za kterých bylo vydáno.
(16)
Chovatel, který je držitelem povolení podle odstavce 11, je povinen
a)
mít k dispozici situační nákres farmy nebo hospodářství s vyznačením místa střelby a prostředků k zajištění bezpečnosti při střelbě, s posudkem znalce zapsaného v seznamu znalců; tímto nejsou dotčeny povinnosti držitele zbrojní licence podle zákona o zbraních a střelivu,
b)
oznámit krajské veterinární správě nejméně 3 dny přede dnem porážky místo a čas použití střelné zbraně k porážce.
(17)
Krajská veterinární správa oznámí příslušnému útvaru Policie České republiky místo a čas použití střelné zbraně k porážce velké farmové zvěře v hospodářství, k domácí porážce velké farmové zvěře nebo k porážce skotu, s výjimkou bizonů, v hospodářství.
(18)
Na jatky nesmí být dodávány zdravé březí plemenice.
(19)
Jatečná zvířata podléhají na jatkách povinnému veterinárnímu vyšetření zvířat před poražením, jejich masa, orgánů a ostatních částí po poražení (dále jen „prohlídka jatečných zvířat a masa“), které provádí úřední veterinární lékař, který splňuje požadavky odborné kvalifikace stanovené předpisy Evropské unie66). Podrobnosti prohlídky jatečných zvířat a masa včetně úkonů, které mohou být prováděny jinými osobami odborně způsobilými k výkonu odborné veterinární činnosti než veterinárními lékaři, jsou stanoveny předpisy Evropské unie67).
(20)
Prohlídku jatečných zvířat před poražením provádí v případě porážky mimo prostory jatek jinak zdravého zvířete, pokud utrpělo zranění, které z důvodu respektování dobrých životních podmínek zvířat brání jeho přepravě na jatky, soukromý veterinární lékař schválený pro tuto činnost krajskou veterinární správou. Schválení soukromého veterinárního lékaře pro tuto činnost může být krajskou veterinární správou pozastaveno nebo odejmuto, jestliže při jejím provádění postupoval v rozporu s požadavky stanovenými tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie71).
(21)
Veterinární vyšetření těl ulovené volně žijící zvěře a zvěřiny se provádí způsobem a v rozsahu stanovenými předpisy Evropské unie17g).
(22)
V rámci veterinární prohlídky jatečných zvířat na jatkách a těl ulovené volně žijící zvěře v zařízeních zpracovávajících zvěřinu, vnímavých na trichinelózu, zajistí úřední veterinární lékař vyšetření jejich svaloviny na přítomnost svalovce (trichinel); přitom postupuje podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/1375. Vyšetření podle věty první musí být provedeno v laboratoři uvedené v § 52 odst. 3.
(23)
Prováděcí právní předpis stanoví pravidla a postup veterinárního vyšetřování živočišných produktů, posuzování a označování těchto produktů na základě jejich veterinárního vyšetření, jakož i veterinární podmínky uvolňování těchto produktů na trh, pokud tato pravidla, postupy a podmínky nejsou upraveny předpisy Evropské unie a pokud jejich úpravu tyto předpisy umožňují.
§ 21a
(1)
Krajská veterinární správa může v případech a za podmínek stanovených v čl. 18 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 povolit
a)
provozovateli drůbežích nebo králičích jatek, aby zaměstnanci tohoto provozovatele asistovali úřednímu veterinárnímu lékaři při provádění úkolů souvisejících s úředními kontrolami,
b)
provozovateli jatek jiných druhů zvířat, aby zaměstnanci tohoto provozovatele prováděli odběr vzorků nebo testování související s úředními kontrolami.
(2)
Zaměstnanec provozovatele jatek uvedený v odstavci 1 písm. a) je oprávněn asistovat úřednímu veterinárnímu lékaři při provádění úkolů souvisejících s úředními kontrolami, pokud absolvoval specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na asistenci při provádění úkolů souvisejících s úředními kontrolami, složil závěrečnou zkoušku a získal tak osvědčení o způsobilosti k této činnosti. Specializovanou odbornou průpravu může organizovat pouze vysoká škola uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, která vydává osobám, které absolvovaly tuto specializovanou odbornou průpravu, osvědčení, jež je opravňuje k asistenci při provádění úkolů souvisejících s úředními kontrolami, vede seznam těchto osob a předává jej Ústřední veterinární správě.
(3)
Zaměstnanec provozovatele jatek uvedený v odstavci 1 písm. b) je oprávněn provádět odběr vzorků nebo testování související s úředními kontrolami, pokud absolvoval specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na odběr vzorků nebo testování související s úředními kontrolami, složil závěrečnou zkoušku a získal tak osvědčení o způsobilosti k této činnosti. Specializovanou odbornou průpravu může organizovat pouze vysoká škola uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, která vydává osobám, které absolvovaly tuto specializovanou odbornou průpravu, osvědčení, jež je opravňuje k odběru vzorků nebo testování souvisejícímu s úředními kontrolami, vede seznam těchto osob a předává jej Ústřední veterinární správě.
(4)
Jestliže krajská veterinární správa zjistí, že provozovatel jatek uvedený v odstavci 1 písm. a) nebo b) postupuje v rozporu s tímto zákonem nebo nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625, vydané povolení provozovateli odejme.
(5)
Prováděcí právní předpis stanoví organizaci specializované odborné průpravy zaměstnanců provozovatelů jatek se zaměřením na asistenci při provádění úkolů souvisejících s úředními kontrolami a na odběr vzorků nebo testování související s úředními kontrolami, způsob a organizaci ověřování získaných znalostí, vydávání osvědčení a vedení seznamu osob, které tuto specializovanou odbornou průpravu absolvovaly.
§ 21b
(1)
Prohlídku jatečných zvířat před poražením může krajská veterinární správa provést v hospodářství, a to v případech a za podmínek stanovených v čl. 5 a 6 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/624.
(2)
Je-li v souladu s odstavcem 1 provedena v hospodářství prohlídka před poražením zvěře ve farmovém chovu, může být porážka této zvěře uskutečněna ve lhůtě až 28 dnů od data vydání veterinárního osvědčení, jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 6 odst. 5 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/624.
(3)
Prohlídka před poražením a prohlídka po poražení nemocných, vyčerpaných nebo zraněných jatečných zvířat na jatkách musí být provedena úředním veterinárním lékařem; čl. 3 a 7 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/624 se v těchto případech nepoužijí.
Oddíl 2
Povinnosti osob, které vyrábějí, zpracovávají a uvádějí na trh živočišné produkty
§ 22
(1)
Osoby, které jako podnikatelé10) získávají, vyrábějí, zpracovávají, ošetřují, balí, skladují, přepravují a uvádějí na trh živočišné produkty (dále jen „zacházejí se živočišnými produkty“) v podniku, závodě, popřípadě jiném zařízení, jež jsou pod státním veterinárním dozorem, mají v souladu s předpisy Evropské unie17g) odpovědnost za to, aby v jednotlivých fázích potravinového řetězce nebyla ohrožena zdravotní nezávadnost živočišných produktů. Jsou povinny
a)
v souladu s předpisy Evropské unie17h) požádat krajskou veterinární správu o schválení a registraci, popřípadě jen o registraci podniku, závodu, popřípadě jiného zařízení, oznámit krajské veterinární správě datum zahájení činnosti a provozovat ji až po schválení, popřípadě registraci a oznamovat krajské veterinární správě změny údajů rozhodných z hlediska schválení, popřípadě registrace. V žádosti uvedou vedle náležitostí podle správního řádu druhy činností, které hodlají provozovat. Podmínky schválení, podmíněného schválení, pozastavení nebo odejmutí schválení jsou stanoveny předpisy Evropské unie17h),
b)
zabezpečit ve všech fázích výroby, zpracování a uvádění živočišných produktů na trh, aby nedocházelo k šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, a se zřetelem na povahu činnosti a druh živočišných produktů
1.
dodržovat veterinární a hygienické požadavky na výrobu, zpracování a uvádění živočišných produktů na trh, jakož i technologické postupy,
2.
zpracovat a dodržovat zásady organizace provozu, opatření k zajištění výroby zdravotně nezávadných surovin a potravin živočišného původu a vlastní kontroly hygienických podmínek výroby, jakož i technické, technologické a personální podmínky sanitace (dále jen „provozní a sanitační řád“), a předložit provozní a sanitační řád včetně příslušných změn ke schválení krajské veterinární správě,
3.
provádět v souladu s provozním a sanitačním řádem pravidelný úklid, čištění, dezinfekci, deratizaci a dezinsekci provozních prostorů a zařízení a používat k tomu přípravky schválené podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů5),
4.
vést náležitou dokumentaci o průběhu a výsledcích kontrol dodržování hygienických požadavků a zásad uvedených v bodě 1, uchovávat ji po dobu nejméně 1 roku, není-li stanoveno jinak, a předkládat ji na požádání úřednímu veterinárnímu lékaři,
c)
označovat potraviny živočišného původu stanoveným způsobem [§ 18 odst. 1 písm. d)],
d)
zaměstnávat při zacházení se živočišnými produkty pouze osoby způsobilé k takové činnosti podle zvláštních právních předpisů11), dbát o jejich kvalifikaci a odbornou výchovu a vést je k dodržování hygienických požadavků na výrobu, zpracování a uvádění živočišných produktů na trh a k dodržování požadavků osobní hygieny,
e)
provádět soustavně vlastní kontroly hygienických podmínek výroby včetně stanovených mikrobiologických kritérií, odběru vzorků a jejich kontrolních vyšetření, vést záznamy o výsledcích těchto vyšetření, uchovávat tyto záznamy po dobu nejméně 2 let a na požádání je spolu s laboratorními protokoly poskytovat úřednímu veterinárnímu lékaři. Jde-li o laboratorní vyšetření k potvrzení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů, musí být provedeno v laboratoři, které bylo vydáno pro příslušný druh vyšetřování osvědčení o akreditaci17k),
f)
vytvářet vhodné podmínky k provádění odborných veterinárních úkonů potřebných podle tohoto zákona a čl. 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 ke kontrole zdravotní nezávadnosti živočišných produktů a dodržování hygienických požadavků na výrobu, zpracování a uvádění živočišných produktů na trh, poskytovat úřednímu veterinárnímu lékaři údaje o původu surovin, z nichž byly vyrobeny potraviny,
g)
poskytovat nezbytnou součinnost orgánům, které provádějí odběr vzorků a šetření v souvislosti s plněním plánu sledování některých látek a jejich reziduí, a dodržovat opatření přijatá na základě tohoto šetření,
h)
jde-li o podnik s malým objemem výroby [§ 24 odst. 2 písm. b)], dodržovat stanovenou výrobní kapacitu,
i)
jde-li o zařízení zpracovávající živočichy pocházející z akvakultury, vést záznamy o všech zásilkách těchto živočichů a jejich produktů, které přicházejí do těchto zařízení nebo z nich odcházejí,
j)
jde-li o podnik, který zpracovává a uvádí na trh med různých chovatelů, požádat krajskou veterinární správu o schválení a registraci podniku; jde-li o podnik, který zpracovává a uvádí na trh med pocházející výhradně z vlastního chovu včelstev, požádat o registraci podniku,
k)
jde-li o podnik, který zachází se živočišnými produkty pocházejícími z krokodýlů, požádat krajskou veterinární správu o schválení a registraci podniku,
l)
jde-li o podnik, který zpracovává nebo uvádí na trh produkty z hmyzu určeného k lidské spotřebě, požádat krajskou veterinární správu o
1.
schválení a registraci podniku, nebo
2.
registraci podniku, pokud vyrábí produkty z hmyzu, který pochází výhradně z vlastního chovu, a prodává produkty z tohoto hmyzu pouze konečnému spotřebiteli,
m)
prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy informovat krajskou veterinární správu v souladu s čl. 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, pokud uvedly na trh živočišné produkty, které nejsou zdravotně nezávadné nebo jsou nevhodné k lidské spotřebě.
(2)
Osoby, které se podílejí na uvádění živočišných produktů na trh, jsou povinny předem požádat krajskou veterinární správu o registraci; to však neplatí pro osoby, které již byly krajskou veterinární správou schváleny a registrovány, popřípadě jen registrovány podle odstavce 1 písm. a). V žádosti vedle náležitostí podle správního řádu uvede
a)
adresu místa podnikání, liší-li se od adresy místa pobytu nebo sídla,
b)
druh a rozsah činnosti a
c)
datum zahájení činnosti.
(3)
Osoby, které se podílejí na uvádění živočišných produktů na trh, mohou tuto činnost vykonávat až po registraci.
(4)
Registrovaná osoba je povinna oznámit krajské veterinární správě změny údajů uvedených v dokladu o registraci do 30 dnů ode dne nastalé změny.
(5)
Krajská veterinární správa zruší registraci na žádost registrované osoby. O zrušení registrace krajská veterinární správa žadatele informuje.
(6)
Prováděcí právní předpis
a)
stanoví
1.
obsahové podrobnosti žádosti o schválení a registraci, popřípadě jen o registraci, podle odstavce 1 písm. a), způsob a termíny oznamování změn údajů rozhodných z hlediska schválení, popřípadě registrace,
2.
způsob vedení seznamu schválených a registrovaných podniků, závodů, popřípadě jiných zařízení a způsob vedení záznamů provozovatele podle odstavce 1 písm. i),
3.
veterinární a hygienické požadavky na živočišné produkty a zacházení s nimi, jakož i na označování jejich zdravotní nezávadnosti, pokud to předpisy Evropské unie umožňují,
4.
obsahové náležitosti provozního a sanitačního řádu a pravidla osobní hygieny zaměstnanců zacházejících se živočišnými produkty,
b)
může stanovit, vyžadují-li to právní akty Evropské unie, podrobnosti provádění vlastní kontroly osobami, které zacházejí se živočišnými produkty, jakož i podrobnosti provádění kontrol úředními veterinárními lékaři nad zdravotní nezávadností živočišných produktů.
§ 23
Povinnosti provozovatele jatek
(1)
Provozovatel jatek je povinen dále
a)
organizovat a řídit jejich provoz v souladu s předpisy Evropské unie17l) a se zásadami ochrany zvířat před nebezpečnými nákazami, jinými škodlivými vlivy a týráním a s veterinárními požadavky na zdravotní nezávadnost živočišných produktů,
b)
přijímat na jatky pouze jatečná zvířata,
1.
která jsou označena a evidována podle plemenářského zákona9d) a o kterých mu byly poskytnuty údaje stanovené předpisy Evropské unie,
2.
jimž nebyly podávány nepovolené nebo zakázané látky anebo přípravky,
3.
jimž byly podány látky anebo přípravky, jejichž působením by mohly být nepříznivě ovlivněny živočišné produkty, ale u nichž prokazatelně uplynuly stanovené ochranné lhůty,
c)
zabezpečit, aby kdykoli mohla být zjištěna totožnost přijatých jatečných zvířat a příslušnost masa, orgánů a ostatních částí k nim, a to až do posouzení jejich poživatelnosti, popřípadě použitelnosti,
d)
v provoze, kde není soustavný veterinární dozor, písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy ohlásit krajské veterinární správě každou dodávku jatečných zvířat nejméně 3 pracovní dny před jejím uskutečněním,
e)
ohlásit úřednímu veterinárnímu lékaři neprodleně každé onemocnění nebo podezření z onemocnění, poranění nebo uhynutí jatečného zvířete,
f)
vytvořit podmínky pro prohlídku jatečných zvířat a masa a poskytnout bezplatně osobám, které ji provádějí, nezbytnou věcnou, osobní a jinou pomoc, zejména
1.
poskytnout těmto osobám místnosti vhodně vybavené pro jejich činnost s tekoucí pitnou, studenou a teplou vodou a pracovní místa na výrobních linkách,
2.
připravit jatečná zvířata, jejich těla, maso, orgány a ostatní části k veterinárnímu vyšetření,
3.
provádět pomocné úkony potřebné k tomuto vyšetření,
g)
vypracovat a předložit krajské veterinární správě ke schválení provozní a sanitační řád a pohotovostní plán,
h)
oznámit písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy do 24 hodin od provedení porážky krajské veterinární správě porážku skotu nebo prasat, pokud jsou maso nebo orgány určeny k dodání zpět chovateli; v oznámení uvede druh a počet poražených kusů a osobu, které maso nebo orgány dodal.
(2)
Jatečná zvířata přijatá na jatky nesmí již prostory jatek opustit bez souhlasu úředního veterinárního lékaře. Nemocná nebo z nemoci podezřelá jatečná zvířata se porážejí na jatkách nebo v oddělení jatek určených pro tento účel. Se souhlasem krajské veterinární správy mohou být poražena i na jatkách v prostorech určených k porážení zdravých zvířat, avšak časově odděleně.
(3)
Jatečná zvířata, o nichž tak stanoví tento zákon nebo předpisy Evropské unie, nesmí být porážena pro účely výživy lidí17m).
(4)
Prováděcí právní předpis může stanovit, vyžadují-li to právní akty Evropské unie,
a)
podrobnosti o přípravě jatečných zvířat k dodávce na jatky, zacházení s nimi na jatkách a organizaci provozu jatek,
b)
způsob porážení jatečných zvířat, přípravy jatečných zvířat, jejich těl, masa, orgánů a ostatních částí k veterinárnímu vyšetření, konkrétní nákazy, jiná onemocnění nebo jiné skutečnosti, které brání porážení jatečných zvířat, jakož i technické podmínky pro výkon státního veterinárního dozoru na jatkách,
c)
rozsah pomocných úkonů prováděných provozovatelem jatek.
§ 24
(1)
Prostory podniku, závodu, popřípadě jiného zařízení, určené pro zacházení se živočišnými produkty musí odpovídat požadavkům tohoto zákona a předpisům Evropské unie17n), zejména musí být konstruovány, uspořádány a vybaveny tak, aby umožňovaly dodržování povinností a požadavků k zajištění zdravotní nezávadnosti živočišných produktů a hygienických podmínek jejich výroby, zpracování a uvádění na trh, jakož i k vyloučení kontaminace. Musí být
a)
dobře udržované, čisté a chráněné před původci nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, členovci, hlodavci a jinými škodlivými živočichy,
b)
uspořádány tak, aby jejich části, v nichž existuje nebezpečí nákazy nebo znečištění živočišných produktů určených k výživě lidí a zvířat, byly odděleny od částí, v nichž toto nebezpečí není, a aby byla oddělena pracoviště s rozdílnými technologickými postupy a klimatickými podmínkami,
c)
vybaveny stroji, zařízeními a jinými předměty, které nepůsobí nepříznivě na zdravotní nezávadnost živočišných produktů a podle odborných poznatků a zkušeností umožňují spolehlivě kontrolovat, zda a jak jsou dodržovány povinnosti, požadavky a hodnoty stanovené tímto zákonem a předpisy Evropské unie k zajištění zdravotní nezávadnosti živočišných produktů a hygienických podmínek zacházení s nimi.
(2)
Prováděcí právní předpis stanoví v souladu s předpisy Evropské unie17o)
a)
veterinární a hygienické požadavky na podniky, závody a jiná zařízení, v nichž se zachází se živočišnými produkty, a technické podmínky jejich konstrukce, uspořádání a vybavení,
b)
jakým postupem a podle jakých kritérií může krajská veterinární správa přizpůsobit bez ohrožení hygieny výroby veterinární a hygienické požadavky pro podniky, závody a jiná zařízení, v nichž se zachází se živočišnými produkty, s cílem
1.
umožnit podnikům, závodům a jiným zařízením další používání tradičních metod ve všech fázích výroby, zpracování nebo uvádění živočišných produktů na trh,
2.
vyjít vstříc potřebám podniků, závodů a jiných zařízení umístěných v oblastech s omezujícími zeměpisnými podmínkami,
3.
přizpůsobit požadavky na konstrukci, uspořádání a vybavení podniků, závodů a jiných zařízení,
4.
vyjít vstříc potřebám podniků, závodů a jiných zařízení s malým objemem výroby,
5.
umožnit podnikům, závodům a jiným zařízením provádění provozních zkoušek k ověřování nových přístupů k hygienické kontrole,
c)
které podniky, závody a jiná zařízení se považují za podniky s malým objemem výroby,
d)
které podniky, závody a jiná zařízení se považují za podniky provozující maloobchodní činnost,
e)
obsahové náležitosti žádosti o přizpůsobení veterinárních a hygienických požadavků pro některé podniky, závody a jiná zařízení, v nichž se zachází se živočišnými produkty.
§ 24a
Na provozovny maloobchodu, ve kterých se připravuje maso a vyrábějí masné výrobky určené pro přímý prodej spotřebiteli v místě provádění uvedených činností, se vztahují předpisy Evropské unie upravující zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu a organizaci úředních kontrol živočišných produktů, jde-li o provozovny, v nichž se týdně
a)
bourá více než 5 t masa, vyjma masa drůbežího a králičího,
b)
porcuje více než 2 t masa drůbežího nebo králičího, nebo
c)
vyrábí více než 7,5 t masných výrobků.
§ 25
Prodej zvířat a živočišných produktů v tržnicích a na tržištích, prodej vedlejších živočišných produktů určených ke krmení zvířat
(1)
V tržnicích a na tržištích [§ 46 písm. a)], kde byl příslušnými orgány povolen prodej zvířat a živočišných produktů, lze prodávat jen zdravá zvířata a zdravotně nezávadné živočišné produkty.
(2)
Provozovatel tržnice nebo tržiště uvedených v odstavci 1 je povinen
a)
předložit krajské veterinární správě ke schválení tržní řád, pokud tento řád nebyl vydán formou nařízení obce. Tržní řád musí obsahovat veterinární a hygienické podmínky zacházení s prodávanými zvířaty a živočišnými produkty, pravidla čištění a dezinfekce prostorů tržnice nebo tržiště včetně neškodného odstraňování vedlejších živočišných produktů a jiných odpadů a pravidla osobní hygieny osob podílejících se na zacházení s prodávanými zvířaty a živočišnými produkty,
b)
vést evidenci osob, které v tržnici nebo na tržišti prodávají zvířata nebo živočišné produkty, která obsahuje jméno, příjmení a místo trvalého pobytu nebo pobytu, jde-li o fyzickou osobu, jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo trvalého pobytu nebo pobytu a místo podnikání, liší-li se od místa trvalého pobytu nebo pobytu, jde-li o podnikající fyzickou osobu, a obchodní firmu nebo název, sídlo, popřípadě umístění organizační složky na území České republiky, jde-li o právnickou osobu.
(3)
Osoba, která provozuje prodej živých ryb na samostatném prodejním místě, musí dodržovat požadavky stanovené tímto zákonem a zákonem na ochranu zvířat proti týrání6) a nejméně 7 dnů před zahájením prodeje oznámit krajské veterinární správě prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy, kdy a na kterém místě bude prodej zahájen a kdy bude ukončen. V rámci prodeje živých ryb na samostatném prodejním místě mohou být ryby na tomto místě poráženy, kuchány, porcovány a jinak upravovány, pokud jsou tyto činnosti součástí jejich prodeje.
(4)
V maloobchodních prodejnách potravin s odpovídajícím sortimentem živočišných produktů lze prodávat vedlejší živočišné produkty určené ke krmení zvířat v zájmovém chovu, pouze pokud
a)
vznikly z živočišných produktů původně určených pro lidskou spotřebu při jejich zpracování v místě prodeje a
b)
jsou při prodeji umístěny odděleně od potravin a označeny jako určené ke krmení zvířat.
(5)
Prováděcí právní předpis stanoví
a)
veterinární a hygienická pravidla pro prodej zvířat a živočišných produktů v tržnicích a na tržištích, pro prodej živých ryb na samostatném prodejním místě a pro porážku, kuchání, porcování a jiné úpravy ryb, pokud jsou tyto činnosti součástí jejich prodeje,
b)
která zvířata lze prodávat v tržnicích a na tržištích,
c)
veterinární, hygienické a technické požadavky na tržnice a tržiště, kde jsou prodávána zvířata a živočišné produkty, a na jejich uspořádání a vybavení.
Oddíl 3
Vnitrostátní přeprava živočišných produktů
§ 26
(1)
Živočišné produkty se přepravují v souladu s předpisy Evropské unie17p) v dopravních prostředcích, které jsou konstruovány a vybaveny tak, aby byly dobře čistitelné a chránily přepravované produkty před znehodnocením, znečištěním a kontaminací, jakož i před členovci, hlodavci a jinými škodlivými živočichy, a je-li to třeba se zřetelem na druh přepravovaných produktů, aby udržovaly požadované mikroklimatické podmínky až do skončení přepravy.
(2)
Dopravní prostředky určené pro přepravování živočišných produktů musí být řádně větrány, pravidelně čištěny a dezinfikovány.
(3)
Dopravce, který jako podnikatel10) přepravuje živočišné produkty, je povinen
a)
požádat před zahájením činnosti krajskou veterinární správu o registraci,
b)
vést evidenci o čištění a dezinfekci dopravních prostředků používaných k přepravě živočišných produktů, jakož i o provedených přepravách, uchovávat ji po dobu nejméně 1 roku a na požádání ji předložit úřednímu veterinárnímu lékaři,
c)
umožnit krajské veterinární správě, aby před registrací mohla provést kontrolu dopravních prostředků, které budou používány k přepravě živočišných produktů; to platí také pro dopravní prostředky určené k přepravě živočišných produktů, které jsou nově zařazovány do provozu.
(4)
V jednom přepravním prostoru lze přepravovat jen živočišné produkty, které byly shodně posouzeny z hlediska jejich zdravotní nezávadnosti a použitelnosti, popřípadě poživatelnosti a u kterých nedochází ke vzájemnému nepříznivému ovlivňování.
§ 27
(1)
Veterinární osvědčení je třeba k přepravě
a)
živočišných produktů určených ke zvláštnímu ošetření a použití (§ 18 odst. 4 a 5),
b)
vyžadují-li to tento zákon, zvláštní právní předpisy nebo předpisy Evropské unie, v případech živočišných produktů určených k obchodování nebo vývozu, popřípadě v dalších případech.
(2)
Krajská veterinární správa, která vydala veterinární osvědčení, je povinna uchovávat jeho kopii po dobu 3 let.
(3)
Živočišné produkty, k jejichž přepravě se vyžaduje veterinární osvědčení, podléhají veterinárnímu vyšetření v místě původu, a stanovila-li tak krajská veterinární správa, také v místě, do něhož jsou tyto produkty přepravovány.
(4)
Prováděcí právní předpis
a)
upraví podrobněji veterinární požadavky na vybavení, čištění a dezinfekci ramp, na nichž se nakládají a vykládají živočišné produkty, na vybavení dopravních prostředků, jimiž se přepravují živočišné produkty, jejich čištění a dezinfekci a na způsob ukládání živočišných produktů v jejich přepravních prostorech,
b)
stanoví lhůtu, v níž lze požádat o vydání veterinárního osvědčení k přepravě živočišných produktů, náležitosti a dobu platnosti tohoto veterinárního osvědčení, jak a na základě čeho se toto veterinární osvědčení vydává.
Oddíl 4
Prodej malých množství vlastních produktů z prvovýroby přímo konečnému spotřebiteli
Prodej malých množství vlastních produktů z prvovýroby
§ 27a
(1)
Chovatel může v malých množstvích prodávat
a)
živou drůbež a živé králíky z vlastního chovu ve svém hospodářství přímo spotřebiteli,
b)
čerstvé drůbeží maso nebo čerstvé králičí maso, pocházející z drůbeže nebo králíků z vlastního hospodářství a poražených v tomto hospodářství, ve svém hospodářství, v tržnici nebo na tržišti, které se nacházejí na území České republiky, a to přímo spotřebiteli, anebo je dodávat do místního maloobchodu; drůbeží maso nemusí být tříděno podle jakosti a hmotnosti52),
c)
nebalená čerstvá vejce pocházející z vlastního hospodářství ve svém hospodářství, v tržnici nebo na tržišti, které se nacházejí na území České republiky, nebo prostřednictvím prodejního automatu, a to přímo spotřebiteli, anebo je dodávat do místního maloobchodu. Chovatel, který použije vejce v jím provozovaném zařízení stravovacích služeb53) nemusí vejce označovat stanoveným způsobem54). Chovatel, který chová nejvíce 50 nosnic, prodávající vejce ve svém hospodářství, v tržnici nebo na tržišti, které se nacházejí na území České republiky, nebo prostřednictvím prodejního automatu nemusí vejce označit kódem producenta, jsou-li jméno chovatele a adresa chovu, kde byla vejce vyprodukována, uvedena v místě prodeje. Povinnost třídit nebalená čerstvá vejce podle jakosti a hmotnosti55), se nevztahuje na
1.
prodej v tržnici nebo na tržišti, které se nacházejí na území České republiky,
2.
prodej ve svém hospodářství,
3.
prodej prostřednictvím prodejního automatu, nebo
4.
chovatele, který použije vejce v jím provozovaném zařízení stravovacích služeb,
d)
včelí produkty určené k lidské spotřebě pocházející z vlastního chovu včelstev ve své domácnosti, ve svém hospodářství, v tržnici nebo na tržišti, které se nacházejí na území České republiky, a to přímo spotřebiteli, anebo jej dodávat do místního maloobchodu. Chovatel včel, který med použije v jím provozovaném zařízení stravovacích služeb53), nemusí med označit stanoveným způsobem56),
e)
se souhlasem krajské veterinární správy syrové, mlékárensky neošetřené mléko a syrovou smetanu (dále jen „syrové mléko“) pocházející od zvířat z vlastního chovu ve svém hospodářství v místě výroby nebo prostřednictvím prodejního automatu přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti, anebo jej po tepelném ošetření uvádět na trh při poskytování stravovacích služeb53). Chovatel zajistí, aby
1.
syrové mléko bylo získáváno v souladu s požadavky na prvovýrobu syrového mléka a mleziva, stanovenými předpisy Evropské unie, které upravují zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu57),
2.
celkový počet mikroorganizmů v získaném mléce při 30 °C nepřesahoval počet 100 000 v 1 ml, jde-li o kravské mléko, nebo 500 000 v 1 ml, jde-li o mléko jiného druhu, a celkový počet somatických buněk nepřesahoval 400 000 v 1 ml, jde-li o kravské mléko,
3.
syrové mléko bylo vyšetřeno na základě analýzy nebezpečí a s přihlédnutím k předchozím výsledkům a jejich trendům, zejména při podání žádosti o souhlas krajské veterinární správy k prodeji syrového mléka a při každé změně v chovu zvířat nebo ve způsobu získávání, ošetřování a zpracovávání syrového mléka, jež by mohla ovlivnit jeho zdravotní nezávadnost, nejméně však dvakrát ročně, a to z hlediska dodržování limitů uvedených v bodě 2 a patogenních mikroorganizmů, stanovených prováděcím právním předpisem, a
4.
obsah reziduí inhibičních látek v syrovém mléce odpovídal požadavkům stanoveným předpisy Evropské unie58),
f)
živé ryby nebo jiné živočichy pocházející z akvakultury z vlastního chovu ve svém hospodářství přímo spotřebiteli nebo uvádět čerstvé produkty rybolovu59) na trh při poskytování stravovacích služeb53).
(2)
Za místní maloobchod podle odstavce 1 písm. b), c) a d) se považuje maloobchod podle předpisu Evropské unie, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva a zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin60) s odpovídajícím sortimentem živočišných produktů, který se nachází na území České republiky a který produkty uvedené v odstavci 1 písm. b), c) a d) dodává přímo spotřebiteli.
(3)
Živočišné produkty uvedené v odstavci 1 musí pocházet od zdravých zvířat a musí být zdravotně nezávadné a bezpečné z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat, zejména nesmí být zdrojem nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka. Živočišné produkty uvedené v odstavci 1 nesmí spotřebitel dále uvádět na trh nebo je uvádět na trh prostřednictvím zásilkového prodeje. Živočišné produkty uvedené v odstavci 1 provozovatel místního maloobchodu nesmí uvádět na trh prostřednictvím zásilkového prodeje.
(4)
Chovatel, který prodává nebo dodává vlastní produkty z prvovýroby podle odstavce 1, je povinen zajistit, aby byly doprovázeny obchodním dokladem podle prováděcího nařízení Komise (EU) č. 931/2011, s výjimkou případů, kdy chovatel tyto produkty prodává ve svém hospodářství nebo ve své domácnosti.
(5)
Chovatel, který prodává nebo dodává vlastní produkty z prvovýroby podle odstavce 1, musí zajistit, aby tyto produkty byly
a)
vyráběny, skladovány a přepravovány v čistém prostředí s používáním zařízení a pracovních nástrojů a pomůcek udržovaných v čistotě a
b)
chráněny před vlivy, které by mohly nepříznivě působit na jejich zdravotní nezávadnost, zejména před kontaminací.
(6)
Chovatel, který prodává syrové mléko podle odstavce 1 písm. e), je povinen
a)
zpracovat a dodržovat provozní a sanitační řád a na požádání jej předložit krajské veterinární správě a
b)
zajistit, aby obsah celkového počtu mikroorganismů v syrovém kravském mléce prodávaném spotřebiteli nebyl vyšší, než stanoví předpisy Evropské unie, které upravují zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu61), pro syrové kravské mléko určené k výrobě mléčných výrobků, nebo nebyl vyšší než 1 500 000 v 1 ml, jde-li o syrové mléko jiného druhu.
(7)
Jestliže chovatel zjistí při vyšetření vzorků, že byly překročeny limity uvedené v odstavci 1 písm. e) bodě 2 nebo v odstavci 6 písm. b), přijme neprodleně nápravná opatření a informuje o tom krajskou veterinární správu, která může nařídit zvýšení četnosti vyšetřování až do doby dosažení nápravy.
(8)
Zjistí-li krajská veterinární správa, že chovatel postupuje při prodeji syrového mléka v rozporu s tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie, odejme chovateli souhlas k prodeji syrového mléka.
(9)
Prováděcí právní předpis stanoví
a)
veterinární a hygienická pravidla pro prodej a dodávání malých množství vlastních produktů z prvovýroby, uvedených v odstavci 1, a pro zacházení s těmito produkty,
b)
co se rozumí malým množstvím podle odstavce 1,
c)
rozsah a limity vyšetřování syrového mléka ke zjištění přítomnosti patogenních mikroorganismů ohrožujících zdraví lidí,
d)
údaje o provedených vyšetřeních, jež jsou laboratoře povinny předkládat krajské veterinární správě, včetně termínu jejich předložení.
§ 27b
(1)
Uživatel honitby může v malých množstvích těla ulovené volně žijící zvěře v kůži nebo peří
a)
prodávat přímo spotřebiteli,
b)
dodávat do místní maloobchodní prodejny s odpovídajícím sortimentem živočišných produktů, která se nachází na území České republiky a která zásobuje přímo spotřebitele,
c)
dodávat do maloobchodního zařízení, které bylo krajskou veterinární správou registrováno jako zařízení určené pro zacházení se zvěřinou a které se nachází na území kraje, v němž byla zvěř ulovena, nebo krajů sousedních, nebo
d)
prodávat v tržnici nebo na tržišti, které se nacházejí na území České republiky, přímo spotřebiteli, jde-li o drobnou volně žijící zvěř.
(2)
Těla ulovené volně žijící zvěře uvedená v odstavci 1 nesmí spotřebitel dále uvádět na trh nebo je uvádět na trh prostřednictvím zásilkového prodeje.
(3)
Uživatel honitby je povinen zajistit vyšetření těl ulovené volně žijící zvěře uvedených v odstavci 1 co nejdříve po ulovení, a to proškolenou osobou, která je oprávněným účastníkem lovu. Vyšetření může být provedeno také uživatelem honitby, popřípadě jeho členem, jsou-li proškolenými osobami. Představuje-li ulovená volně žijící zvěř podle výsledků vyšetření provedeného proškolenou osobou zdravotní riziko, musí být předložena uživatelem honitby úřednímu veterinárnímu lékaři k veterinárnímu vyšetření a následně uživatel honitby zajistí podle pokynů úředního veterinárního lékaře na vlastní náklad její neškodné odstranění v asanačním podniku. Pokud však tato ulovená volně žijící zvěř nepředstavuje riziko šíření nákaz, může uživatel honitby zajistit její neškodné odstranění na vlastní náklad v asanačním podniku, a to i bez jejího předložení úřednímu veterinárnímu lékaři.
(4)
Uživatel honitby je povinen na požádání úředního veterinárního lékaře předložit evidenci o ulovené zvěři, jejím prodeji a vlastní spotřebě, vedenou podle zákona o myslivosti7).
(5)
Proškolená osoba je povinna vést záznamy o druzích a počtech ulovené a vyšetřené volně žijící zvěře, o místě a době jejího ulovení, o výsledcích vyšetření a o tom, kam byla tato zvěř dodána, uchovávat tyto záznamy po dobu nejméně 3 let a na požádání je předložit úřednímu veterinárnímu lékaři.
(6)
Nepředstavuje-li ulovená volně žijící zvěř podle výsledků vyšetření provedeného proškolenou osobou zdravotní riziko, může proškolená osoba namísto prohlášení o vyšetření zvěře podle předpisů Evropské unie100) provést záznam do lístku o původu zvěře, který provází ulovený kus, je řádně vyplněn a je opatřen číslem plomby u spárkaté zvěře nebo pořadovým číslem u drobné zvěře. V tomto případě uvede proškolená osoba do lístku o původu zvěře text „BEZE ZMĚN“; záznam musí dále obsahovat evidenční číslo proškolené osoby, datum prohlídky a podpis proškolené osoby.
(7)
Představuje-li ulovená volně žijící zvěř podle výsledků vyšetření provedeného proškolenou osobou zdravotní riziko, proškolená osoba
a)
uvede do lístku o původu zvěře text „RIZIKO“; záznam musí dále obsahovat evidenční číslo proškolené osoby, datum prohlídky a podpis proškolené osoby, a
b)
předá uživateli honitby bez zbytečného odkladu kopii záznamů podle odstavce 5.
(8)
Jde-li o zvěř vnímavou na trichinelózu, je uživatel honitby povinen zabezpečit její vyšetření na přítomnost svalovce (trichinel), a to v laboratoři, které bylo vydáno osvědčení o akreditaci k provádění tohoto vyšetření, nebo ve státním veterinárním ústavu, anebo v laboratoři, které bylo krajskou veterinární správou vydáno podle § 50 odst. 2 povolení pro tento druh vyšetřování; jde-li o prase divoké, přikládá uživatel honitby spolu se svalovinou vyšetřovaného kusu zvěře i ocas tohoto kusu. Nelze-li k vyšetření prasete divokého přiložit ocas daného kusu zvěře, vyšetří laboratoř daný kus prasete divokého i bez přiloženého ocasu daného kusu prasete divokého. Laboratoř je povinna vydat uživateli honitby protokol o laboratorním vyšetření zvěře, u prasete divokého s vyjádřením o přiložení ocasu vyšetřovaného kusu, a jednou ročně předkládat krajské veterinární správě prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy údaje o provedených vyšetřeních stanovené prováděcím právním předpisem. Uživatel honitby je povinen uchovávat protokol o laboratorním vyšetření zvěře po dobu nejméně 3 let a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu lékaři. Uživatel honitby může zvěř vnímavou na trichinelózu prodávat nebo dodávat přímo spotřebiteli způsobem uvedeným v odstavci 1 až po vyhovujícím vyšetření zvěře na přítomnost svalovce (trichinel).
(9)
Ulovená volně žijící zvěř, kterou uživatel honitby nebo oprávněný účastník lovu použije výlučně pro spotřebu ve své domácnosti, nemusí být vyšetřena proškolenou osobou. Jde-li však o zvěř vnímavou na trichinelózu, je uživatel honitby povinen zabezpečit její vyšetření na přítomnost svalovce (trichinel), a to v laboratoři uvedené v odstavci 8; jde-li o prase divoké, přikládá uživatel honitby spolu se svalovinou vyšetřovaného kusu zvěře i ocas tohoto kusu. Nelze-li k vyšetření prasete divokého přiložit ocas daného kusu zvěře, vyšetří laboratoř daný kus prasete divokého i bez přiloženého ocasu daného kusu prasete divokého. Laboratoř je povinna vydat uživateli honitby protokol o laboratorním vyšetření zvěře, u prasete divokého s vyjádřením o přiložení ocasu vyšetřovaného kusu, a jednou ročně předkládat krajské veterinární správě prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy údaje o provedených vyšetřeních stanovené prováděcím právním předpisem. Uživatel honitby je povinen uchovávat protokol o laboratorním vyšetření zvěře po dobu nejméně 3 let a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu lékaři.
(10)
Proškolenou osobou je fyzická osoba, která absolvovala specializované školení se zaměřením na vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře, stanovené předpisy Evropské unie17f), a získala tak osvědčení o způsobilosti k této činnosti. Školení zajišťuje vysoká škola uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, která také proškoleným osobám vydává osvědčení, vede seznam těchto osob a předává jej Ústřední veterinární správě; Ústřední veterinární správa seznam těchto osob zveřejňuje na internetových stránkách Státní veterinární správy. Zjistí-li krajská veterinární správa při výkonu státního veterinárního dozoru, že proškolená osoba porušila povinnosti stanovené tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie17f), osvědčení této proškolené osobě pozastaví, případně odejme. Před opětovným zahájením činnosti je proškolená osoba, jíž bylo osvědčení pozastaveno, povinna podrobit se zkoušce k ověření znalostí proškolené osoby. Vysoká škola uvedená ve větě druhé vydává proškoleným osobám také průkaz proškolené osoby; v případě odnětí osvědčení krajská veterinární správa těmto osobám odejme i průkaz proškolené osoby.
(11)
Prováděcí právní předpis stanoví v souladu s předpisy Evropské unie17f)
a)
způsob a rozsah vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře, vedení záznamů proškolené osoby a údaje o provedených vyšetřeních, jež jsou laboratoře povinny předkládat krajské veterinární správě, včetně termínu jejich předložení,
b)
veterinární a hygienická pravidla pro prodej a dodávání malých množství těl ulovené volně žijící zvěře uvedených v odstavci 1 a pro zacházení s nimi,
c)
co se rozumí malým množstvím podle odstavce 1,
d)
obsah, rozsah a organizaci specializovaného školení se zaměřením na vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře, způsob a organizaci ověřování získaných znalostí, vydávání osvědčení a průkazu proškolené osoby a vedení seznamu proškolených osob,
e)
vzor průkazu proškolené osoby.
HLAVA IV
VETERINÁRNÍ PODMÍNKY OBCHODOVÁNÍ SE ZVÍŘATY A ŽIVOČIŠNÝMI PRODUKTY S ČLENSKÝMI STÁTY, JEJICH DOVOZU A TRANZITU Z TŘETÍCH ZEMÍ A JEJICH VÝVOZU DO TĚCHTO ZEMÍ
Oddíl 1
Obchodování se zvířaty a živočišnými produkty s členskými státy
§ 28
(1)
Krajská veterinární správa oznámí příslušnému orgánu členského státu určení způsobem stanoveným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 přemístění do jiného členského státu
a)
zvířat podle čl. 153, 155 a 163 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429,
b)
vodních živočichů nebo živočišných produktů z vodních živočichů jiných než živých vodních živočichů podle čl. 220 a 225 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429, nebo
c)
živočišných produktů podle čl. 169 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.
(2)
Osoby, které se podílejí na obchodování se zvířaty a živočišnými produkty, jsou povinny předem požádat krajskou veterinární správu o registraci. To však neplatí pro osoby, které již byly krajskou veterinární správou schváleny a registrovány, popřípadě jen registrovány podle § 22 odst. 1 písm. a) nebo schváleny podle § 5a nebo 5b, anebo registrovány podle § 5a, 5b nebo 5d. Krajská veterinární správa registraci zruší, jestliže registrovaná osoba závažným způsobem nebo opakovaně porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie.
§ 29
Úřední kontrolu obchodování se zvířaty a živočišnými produkty provádí krajská veterinární správa v souladu s čl. 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
§ 30
(1)
Příjemci zvířat v místě určení jsou povinni informovat krajskou veterinární správu o příchodu zvířat z jiného členského státu, nejsou-li doprovázena veterinárním osvědčením. Příjemce zvířat oznámí krajské veterinární správě příchod těchto zvířat do místa určení nejméně 24 hodin předem písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy a uvede druh, počet, kategorii, popřípadě stáří, původ a účel chovu zvířat.
(2)
Za místo určení se pro účely tohoto zákona považuje místo prvního příjmu včetně jakéhokoli prvního zacházení nebo manipulace na území České republiky.
§ 31
Vyžadují-li předpisy Evropské unie k přemístění zvířat do jiného členského státu veterinární osvědčení, je chovatel nebo osoba, která se podílí na obchodování se zvířaty, povinna požádat krajskou veterinární správu o vydání veterinárního osvědčení ve lhůtě nejméně 2 pracovních dnů přede dnem předpokládaného přemístění zvířat.
§ 31a
(1)
Ustanovení § 28 až 31 se s výjimkou přemísťování podle § 4a odst. 2 nepoužijí pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu uvedených v části A přílohy I předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48). Přemísťování těchto zvířat z ostatních členských států do České republiky se řídí předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48).
(2)
Osoba, která přemísťuje v rámci neobchodního přesunu z ostatních členských států zvířata v zájmovém chovu uvedená v odstavci 1, která jsou mladší 12 týdnů a nejsou očkována proti vzteklině nebo jsou ve věku mezi 12 a 16 týdny, jsou očkována proti vzteklině, ale dosud nesplňují požadavky na platnost uvedené v bodě 2 písm. e) přílohy III předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48), nesmí tato zvířata přemístit, pokud nejsou splněny podmínky stanovené v čl. 7 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48).
(3)
Ústřední veterinární správa může na žádost chovatele v souladu s čl. 32 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48) povolit přemístění zvířete v zájmovém chovu uvedeného v odstavci 1, které nesplňuje podmínky stanovené v odstavci 1, a stanovit podmínky tohoto přemístění.
(4)
Kontrolu zvířat v zájmovém chovu uvedených v odstavci 1 podle čl. 33 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48) provádí formou nediskriminujících namátkových kontrol krajská veterinární správa. Je-li kontrolou zvířat zjištěno porušení požadavku stanoveného předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48), rozhodne krajská veterinární správa podle čl. 35 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48).
Oddíl 2
Dovoz a tranzit zvířat, živočišných produktů a ostatního veterinárního zboží z třetích zemí a jejich vývoz do těchto zemí
Dovoz z třetích zemí
§ 32
(1)
Dovozce nebo jeho zástupce, popřípadě jiná osoba odpovědná za zásilku je povinen vstoupit se zvířaty, živočišnými produkty a ostatním veterinárním zbožím (dále jen „kontrolované zboží“) dováženým ze třetích zemí na území České republiky jen přes stanoviště veterinární hraniční kontroly České republiky (dále jen „pohraniční veterinární stanice“) nebo jiného členského státu.
(2)
Za kontrolované zboží podle odstavce 1 se považují také směsné produkty, jimiž se rozumí potraviny určené k lidské spotřebě obsahující jak zpracované produkty živočišného původu, tak i produkty rostlinného původu, včetně těch, u nichž je zpracování primárního produktu nedílnou součástí výroby konečného produktu, a seno a sláma.
(3)
Pohraniční veterinární stanice je součástí krajské veterinární správy, k níž je místně příslušná. Její provoz se řídí provozním řádem vydaným v dohodě s orgány Celní správy České republiky (dále jen „orgány celní správy“) a orgány Policie České republiky.
(4)
Kontrolované zboží je na pohraniční veterinární stanici podrobeno pohraniční veterinární kontrole, která zjišťuje, zda jsou splněny stanovené veterinární a hygienické požadavky na dovážené kontrolované zboží (dále jen „dovozní podmínky“) a kterou provádějí úřední veterinární lékaři krajské veterinární správy, jejíž součástí je pohraniční veterinární stanice (dále jen „orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu“). Při provádění pohraniční veterinární kontroly, včetně rozhodování o zásilkách, postupují orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu podle čl. 49 až 55 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 a předpisů Evropské unie17y) přijatých na jeho základě.
(5)
Pravidla používání společného zdravotního vstupního dokladu osobou, která předkládá kontrolované zboží ke kontrole, a orgány provádějícími pohraniční veterinární kontrolu stanoví čl. 56 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 a předpisy Evropské unie přijaté na jeho základě101).
(6)
Orgány celní správy postupují při propouštění zásilek kontrolovaného zboží do některého celního režimu podle čl. 57 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
(7)
Je-li předmětem dovozu kontrolované zboží, pro něž nejsou dovozní podmínky stanoveny předpisy Evropské unie, je dovozce nebo jeho zástupce, popřípadě jiná osoba odpovědná za zásilku povinen nejméně 15 dnů před příjezdem zásilky na území České republiky požádat Ústřední veterinární správu o sdělení dovozních podmínek, jež jsou uplatňovány na dovoz kontrolovaného zboží z příslušné třetí země do České republiky, a postupovat v souladu se sdělenými podmínkami.
(8)
Orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu neodpovídají za škodu, ke které došlo nezbytným zdržením dopravního prostředku v důsledku provádění této kontroly. Při jejím provádění však postupují tak, aby nebyl provoz dopravce nebo provozovatele poštovních služeb rušen větší měrou, než je nezbytně nutné.
(9)
Zvláštní právní předpisy o dovozu zvířat18a) a o podmínkách jejich přepravy6) zůstávají nedotčeny.
§ 33
Orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu v případě podezření z nesouladu zásilek kontrolovaného zboží ze třetích zemí s tímto zákonem, zvláštními právními předpisy nebo předpisy Evropské unie, nebo při zjištění nesouladu s těmito předpisy postupují podle čl. 65 až 72 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 a předpisů Evropské unie přijatých na jeho základě.
§ 34
(1)
Orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu povolí vstup kontrolovaného zboží dováženého z třetích zemí na území České republiky, pokud tyto zásilky splňují požadavky stanovené v části V kapitolách 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429, v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/692 a v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/2292.
(2)
Pokud dosud nebyly stanoveny požadavky podle odstavce 1 na úrovni Evropské unie, povolí orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu vstup kontrolovaného zboží dováženého z třetích zemí na území České republiky, pokud tyto zásilky splňují
a)
dovozní podmínky uplatňované na dovoz kontrolovaného zboží z příslušné třetí země do České republiky, je-li místem určení zásilky Česká republika, nebo
b)
dovozní podmínky jiného členského státu, který je místem určení zásilky.
§ 35
Orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu v případě podezření z nesouladu zásilek kontrolovaného zboží ze třetích zemí s podmínkami stanovenými nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 ze dne 22. října 2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů, nebo při zjištění nesouladu s tímto nařízením postupují podle čl. 65 až 72 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
§ 37
(1)
Kontrolované zboží, s výjimkou zvířat, dovážené ze třetí země a navržené k propuštění do celního režimu uskladnění v celním skladu nebo svobodného pásma se z hlediska pohraniční veterinární kontroly považuje za zboží navržené k propuštění do celního režimu volného oběhu na území České republiky nebo jiného členského státu, pokud není navrženo k propuštění do celního režimu tranzitu. Kontrolované zboží podle věty první podléhá na pohraniční veterinární stanici pohraniční veterinární kontrole za účelem ověření, zda splňuje dovozní podmínky; při této kontrole orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu postupují podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2124.
(2)
Pohraniční veterinární kontrole nepodléhají směsné produkty uvedené v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/630.
(3)
Směsné produkty podléhající pohraniční veterinární kontrole musí být dováženy za podmínek uvedených v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/2292 a v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/692.
§ 38
Tranzit kontrolovaného zboží z třetích zemí
Pro tranzit kontrolovaného zboží z jedné třetí země do jiné třetí země (dále jen „tranzit“) územím České republiky se použije obdobně § 32, 33 a 35. Při kontrole tranzitu postupují orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2124.
§ 38a
(1)
Ustanovení § 32 až 38 se nepoužijí na živočišné produkty, směsné produkty a získané produkty, které tvoří součást osobních zavazadel cestujících a jsou určeny pro osobní spotřebu nebo použití, podle čl. 7 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2122, a na malé zásilky živočišných produktů, směsných produktů a získaných produktů, které jsou zasílány fyzickým osobám a nejsou určeny k uvedení na trh, podle čl. 10 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2122.
(2)
Kontrolu produktů a zásilek produktů uvedených v odstavci 1 podle čl. 9 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2122 provádějí v rámci celní kontroly celní úřady při kontrole cestujících a jejich osobních zavazadel a při kontrole dovážených zásilek u provozovatelů poštovních služeb a provozovatelů kurýrních služeb. Zjistí-li celní úřad při kontrole v místě vstupu, že zásilka produktů uvedených v odstavci 1 nesplňuje podmínky stanovené nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2122, zabaví zásilku a vystaví doklad o jejím zabavení.
(3)
Celní úřad kontroluje, zda provozovatelé všech míst vstupu na území České republiky splnili povinnosti uvedené v čl. 8 odst. 3 a čl. 10 odst. 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2122.
(4)
Ustanovení § 32 až 38 se nepoužijí na zvířata uvedená v příloze I předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48), není-li takto dováženo více než 5 zvířat v zájmovém chovu. Dovoz těchto zvířat se řídí předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48).
(5)
Kontrolu zvířat uvedených v odstavci 4 podle čl. 34 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48) v místě vstupu na území České republiky provádějí v rámci celní kontroly celní úřady při kontrole cestujících a jejich osobních zavazadel. Je-li kontrolou zvířat zjištěno porušení požadavku stanoveného předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48), informuje celní úřad krajskou veterinární správu. Krajská veterinární správa rozhodne o zásilce podle čl. 35 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48).
(6)
Celní úřady při kontrolách podle odstavce 5 vedou záznamy o celkovém počtu provedených kontrol a o případech nesplnění podmínek zjištěných těmito kontrolami podle čl. 34 odst. 4 písm. b) a zaznamenávají údaje podle čl. 34 odst. 4 písm. c) předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48).
(7)
Zvířata v zájmovém chovu uvedená v části A přílohy I předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48), která jsou mladší dvanácti týdnů a nejsou očkována proti vzteklině nebo jsou ve věku mezi dvanácti a šestnácti týdny, jsou očkována proti vzteklině, ale dosud nesplňují požadavky na platnost uvedené v bodě 2 písm. e) přílohy III předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48), mohou být dovezena v rámci neobchodního přesunu z třetí země do České republiky, jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 11 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48).
(8)
Ústřední veterinární správa může na žádost chovatele v souladu s čl. 32 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48) povolit dovoz zvířete v zájmovém chovu uvedeného v části A přílohy I předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48), které nesplňuje podmínky stanovené v čl. 10 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48) a stanovit podmínky tohoto dovozu.
§ 38b
Vývoz kontrolovaného zboží a rostlinných produktů do třetích zemí
(1)
K vývozu kontrolovaného zboží do třetích zemí je třeba veterinární osvědčení. Vývozce nebo jiná osoba odpovědná za zásilku (dále jen „vývozce“) k žádosti o jeho vydání předloží vzor veterinárního osvědčení požadovaný dovážejícím, popřípadě tranzitním státem a na vyžádání také doklad o veterinárních podmínkách, jejichž splnění požaduje dovážející, popřípadě tranzitní stát, a to v ověřeném překladu do českého jazyka. Ověřený překlad vzoru veterinárního osvědčení se nevyžaduje v případě, že je vzor požadovaného veterinárního osvědčení zveřejněn na internetových stránkách Státní veterinární správy. K vývozu zvířat označovaných podle zvláštních právních předpisů8) vývozce k žádosti o vydání veterinárního osvědčení dále předloží identifikační doklady těchto zvířat, jsou-li podle plemenářského zákona8) vydány.
(2)
O vydání veterinárního osvědčení je vývozce povinen požádat ve lhůtě nejméně 2 pracovních dnů přede dnem předpokládaného odeslání kontrolovaného zboží.
(3)
Pokud třetí země určení vyžaduje pro dovoz krmiv rostlinného původu, doplňkových látek a premixů na své území vystavení veterinárního osvědčení, vydá je krajská veterinární správa na základě úředního osvědčení vydaného Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským. Vývozce k žádosti o vydání veterinárního osvědčení předloží dokumenty dokládající splnění dovozních podmínek.
(4)
Odmítne-li třetí země určení přijetí zásilky a dojde-li k jejímu vrácení, nese vývozce náklady spojené s tímto opatřením.
(5)
Pokud třetí země určení vyžaduje veterinární osvědčení vytištěná na ceninovém papíře s ochrannými znaky, uhradí vývozce náklady spojené s jeho vytištěním. O náhradě nákladů spojených s vytištěním veterinárního osvědčení k vývozu rozhodne krajská veterinární správa. Tato náhrada je příjmem státního rozpočtu, vybírá ji krajská veterinární správa, která ji uložila. Výši paušální částky nákladů spojených s vytištěním veterinárního osvědčení k vývozu stanoví prováděcí právní předpis.
(6)
Pokud třetí země určení vyžaduje pro dovoz nebo neobchodní přesun zvířete v zájmovém chovu na své území ověření pasu nebo jiného identifikačního dokladu zvířete v zájmovém chovu, provede jej krajská veterinární správa.
(7)
Pokud třetí země určení vyžaduje pro dovoz kontrolovaného zboží nebo neobchodní přesun zvířete v zájmovém chovu na své území ověření podpisu úředního veterinárního lékaře na veterinárním osvědčení nebo identifikačním dokladu zvířete v zájmovém chovu ústřední kompetentní autoritou, provede jej Ústřední veterinární správa.
(8)
Pokud třetí země určení vyžaduje pro účely vývozu z České republiky schválení zařízení, které podle tohoto zákona ani předpisů Evropské unie schválení nepodléhá, provede jej na základě kontroly splnění podmínek stanovených třetí zemí určení krajská veterinární správa.
(9)
Pro kontrolované zboží a z nákazových důvodů případně pro krmiva rostlinného původu, doplňkové látky a premixy přepravované z území České republiky do jiného členského státu za účelem následného vývozu do třetí země určení vydává krajská veterinární správa na žádost příslušného orgánu jiného členského státu nebo na žádost vývozce osvědčení o splnění zvláštních požadavků a podmínek stanovených konkrétní třetí zemí určení. Vývozce k žádosti o jeho vydání předloží vzor tohoto osvědčení, a to v ověřeném překladu do českého jazyka.
(10)
Krajská veterinární správa zajistí kontrolované zboží úřední veterinární závěrou, jestliže to vyžaduje třetí země určení. Úřední veterinární závěrou se rozumí zajištění totožnosti zboží v dopravních prostředcích, kontejnerech nebo obalech plombou, pečetí, známkou nebo jiným zajišťovacím prostředkem tak, aby nebylo možno zboží vyjmout nebo do nich zboží vložit, aniž dojde k narušení této závěry. Porušit úřední veterinární závěru lze jen se souhlasem krajské veterinární správy.
(11)
Pokud třetí země určení vyžaduje umístění zvířete do karantény, oznámí vývozce krajské veterinární správě její zahájení prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy nejpozději 24 hodin po jejím zahájení. Karanténa je ukončena po splnění podmínek karantény vydáním veterinárního osvědčení k vývozu. V ostatních případech je vývozce povinen oznámit krajské veterinární správě způsobem uvedeným ve větě první ukončení karantény nejpozději 24 hodin po jejím ukončení.
(12)
V průběhu karantény podle odstavce 11
a)
nesmí zvířata přijít do jakéhokoli přímého či nepřímého kontaktu se zvířaty mimo epizootologickou jednotku,
b)
zajistí vývozce nebo provozovatel stájí, jiných prostorů a zařízení, určených k držení zvířat v karanténě, provedení vyšetření zvířat, odběrů vzorků k laboratornímu vyšetření, zdravotních zkoušek, ochranných očkování a jiných odborných veterinárních úkonů podle požadavků třetí země určení.
(13)
Provozovatel stájí, jiných prostorů a zařízení, určených k držení zvířat v karanténě, vede průběžně deník karantény zvířat (dále jen „karanténní deník“), který obsahuje
a)
údaje o
1.
zahájení a ukončení umísťování zvířat v karanténě a o zahájení karantény,
2.
prováděných veterinárních kontrolách a o provedení vyšetření zvířat, odběrů vzorků k laboratornímu vyšetření, zdravotních zkoušek, ochranných očkování a veterinárních léčebných, popřípadě i jiných odborných veterinárních úkonů v průběhu karantény, o jejich výsledcích a o zdravotním stavu zvířat,
3.
ukončení karantény a vývozu zvířat do třetí země, případně jejich přemístění z karantény do chovu nebo na jatka,
4.
čištění a dezinfekci stájí, jiných prostorů a zařízení, v nichž byla držena zvířata v průběhu karantény,
b)
soupis zvířat v karanténě podle identifikačních čísel, popřípadě způsobem podle zvláštního právního předpisu87),
c)
jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu místa trvalého pobytu, pobytu nebo bydliště osoby odpovědné za vedení karanténního deníku,
d)
přílohu, již tvoří veterinární osvědčení a zdravotní potvrzení provázející zvířata umísťovaná v karanténě a kopie veterinárních osvědčení vydaných krajskou veterinární správou k vývozu zvířat do třetí země.
(14)
Provozovatel stájí, jiných prostorů a zařízení, určených k držení zvířat v karanténě, je povinen údaje vedené v karanténním deníku uchovávat po dobu nejméně 1 roku a na požádání je předkládat úřednímu veterinárnímu lékaři.
(15)
Tímto ustanovením není dotčen čl. 243 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.
§ 38c
(1)
K přepravě kontrolovaného zboží při dovozu, vývozu a tranzitu mohou být použity jen takové dopravní prostředky, zařízení a obaly, které odpovídají veterinárním požadavkům stanoveným pro vnitrostátní přepravu zboží téhož druhu.
(2)
Napájení a krmení zvířat v pohraniční veterinární stanici, popřípadě na jiných místech v průběhu přepravy musí být provedeno tak, aby přepravovaná zvířata nebyla v přímém ani nepřímém styku s tuzemskými zvířaty.
(3)
Přepravu kontrolovaného zboží v tuzemsku provede dopravce co nejrychleji, a pokud možno bez překládky. Dovezená jatečná zvířata musí být přepravena přímo na jatky a bez prodlení poražena.
(4)
Má-li doba přepravy vyvážených zvířat přesáhnout 8 hodin, vypracuje dopravce v dohodě s odesilatelem plán cesty.
(5)
Prováděcí právní předpis stanoví, do jaké doby po příchodu na jatky musí být poražena dovezená jatečná zvířata jednotlivých druhů.
§ 38d
Není-li stanoveno jinak, nepodléhá pohraniční veterinární kontrole zboží, které je podle celního zákona vyňato z celní kontroly.
HLAVA V
VETERINÁRNÍ ASANACE
§ 39
Veterinární asanační činnosti
Veterinární asanační činnosti vykonávají v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem a předpisy Evropské unie9b) zejména
a)
provozovatelé asanačních podniků, spaloven vedlejších živočišných produktů, včetně spaloven kadáverů zvířat v zájmovém chovu (dále jen „krematorium pro zvířata“), a dalších zařízení nebo podniků, které podléhají schválení podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009,
b)
provozovatelé zařízení nebo podniků, včetně míst určených pro neškodné odstraňování vedlejších živočišných produktů zahrabáním (dále jen „zahraboviště“), které podléhají registraci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009,
c)
provozovatelé míst určených pro neškodné odstraňování kadáverů zvířat v zájmovém chovu zahrabáním (dále jen „hřbitov pro zvířata“), která podléhají povolení podle § 39c odst. 1 zákona,
d)
osoby provádějící odchyt zvířat bez pána62) a toulavých a opuštěných zvířat23a), který podléhá povolení podle § 39c odst. 1 zákona,
e)
chovatelé a osoby zacházející se živočišnými produkty.
Schvalování a registrace zařízení, povolování veterinárních asanačních činností
§ 39a
(1)
Provozovatel zařízení nebo podniku, který podléhá schválení nebo registraci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009, s výjimkou asanačního podniku, je povinen požádat krajskou veterinární správu o schválení nebo registraci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009. Žadatel musí být plně svéprávný a bezúhonný podle § 51 odst. 1; jde-li o právnickou osobu, musí požadavek bezúhonnosti splňovat právnická osoba i její statutární orgán nebo člen statutárního orgánu. Žadatel o provozování krematoria pro zvířata musí být plně svéprávný, bezúhonný podle § 51 odst. 1 a splňovat požadavek odborné způsobilosti podle § 42 odst. 2. Jde-li o právnickou osobu, musí uvedené předpoklady splňovat fyzická osoba ustanovená žadatelem (dále jen „odborný zástupce“) a požadavek bezúhonnosti i právnická osoba a její statutární orgán nebo člen statutárního orgánu. V žádosti o schválení nebo registraci provozovatel vedle náležitostí podle správního řádu uvede druhy činností, které hodlá provozovat, kategorii vedlejších živočišných produktů nebo získaných produktů, se kterými bude zacházet, a případně i druh produktu, který hodlá uvádět na trh. Jde-li o schválení nebo registraci osoby, které dosud nebylo přiděleno identifikační číslo osoby, přidělí jí krajská veterinární správa identifikační číslo osoby současně s vydáním schválení nebo registrace; identifikační číslo osoby poskytne správce základního registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci (dále jen „registr osob“)39).
(2)
Krajská veterinární správa v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 registruje zařízení nebo podniky provozovatelů podle čl. 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009. V registraci musí být určen druh a rozsah činnosti, a jde-li o manipulaci s kadávery zvířat, musí být určeno místo, na kterém budou kadávery zvířat zpracovávány nebo neškodně odstraňovány. Krajská veterinární správa registraci zruší, jestliže registrovaná osoba závažným způsobem nebo opakovaně porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie.
(3)
Krajská veterinární správa v souladu s čl. 44 a 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 schvaluje zařízení nebo podniky provozovatelů podle čl. 24 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009, s výjimkou asanačního podniku, a za podmínek stanovených tímto nařízením schválení pozastaví nebo odejme. Ve schválení musí být určen druh a rozsah činnosti, a jde-li o manipulaci s kadávery zvířat, musí být určeno místo, na kterém budou kadávery zvířat zpracovávány nebo neškodně odstraňovány.
(4)
Provozovatel zařízení nebo podniku registrovaného podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009
a)
může zahájit činnost v zařízení až po jeho registraci a
b)
je povinen oznámit krajské veterinární správě ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy tyto skutečnosti nastaly, změny údajů uvedených v dokladu o registraci nebo ukončení své činnosti.
(5)
Provozovatel zařízení nebo podniku schváleného podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009, s výjimkou asanačního podniku, je povinen oznámit krajské veterinární správě ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy tyto skutečnosti nastaly, změny údajů uvedených v dokladu o schválení nebo ukončení své činnosti.
§ 39b
(1)
Provozovatel asanačního podniku je povinen požádat Ústřední veterinární správu o schválení tohoto podniku podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009. Žadatel o provozování asanačního podniku musí být plně svéprávný, bezúhonný podle § 51 odst. 1 a splňovat požadavek odborné způsobilosti podle § 42 odst. 2. Jde-li o právnickou osobu, musí uvedené předpoklady splňovat její odborný zástupce a požadavek bezúhonnosti i právnická osoba a její statutární orgán nebo člen statutárního orgánu. V žádosti o schválení provozovatel vedle náležitostí podle správního řádu uvede návrh svozové oblasti asanačního podniku. Jde-li o schválení osoby, které dosud nebylo přiděleno identifikační číslo osoby, přidělí jí Ústřední veterinární správa identifikační číslo osoby současně s vydáním schválení; identifikační číslo osoby poskytne správce registru osob39).
(2)
Ústřední veterinární správa v souladu s čl. 44 a 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 schvaluje asanační podniky provozovatelů podle čl. 24 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 a za podmínek stanovených tímto nařízením schválení pozastaví nebo odejme. K posouzení, zda jsou splněny podmínky pro schválení asanačního podniku, si Ústřední veterinární správa vyžádá stanovisko krajské veterinární správy. Ve schválení musí být určen druh a rozsah činnosti a svozová oblast asanačního podniku.
(3)
Provozovatel asanačního podniku je povinen oznámit Ústřední veterinární správě ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy tyto skutečnosti nastaly, změny údajů uvedených v dokladu o schválení nebo ukončení své činnosti. Změna svozové oblasti asanačního podniku musí být schválena Ústřední veterinární správou.
(4)
Pokud provozovatel asanačního podniku závažným způsobem nebo opakovaně porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie týkající se povinného sběru a svozu vedlejších živočišných produktů v určené svozové oblasti, odejme Ústřední veterinární správa svozovou oblast nebo její část tomuto asanačnímu podniku a rozhodne o určení této svozové oblasti nebo její části jinému asanačnímu podniku.
§ 39c
(1)
Odchyt zvířat bez pána62) a toulavých a opuštěných zvířat23a) a provozování hřbitova pro zvířata lze vykonávat jen na základě povolení krajské veterinární správy.
(2)
Krajská veterinární správa vydá povolení k odchytu zvířat bez pána62) a toulavých a opuštěných zvířat23a), pokud je žadatel plně svéprávný, bezúhonný podle odstavce 3 a splňuje požadavek odborné způsobilosti podle § 42 odst. 2. Jde-li o právnickou osobu, musí uvedené předpoklady splňovat její odborný zástupce a požadavek bezúhonnosti i právnická osoba a její statutární orgán nebo člen statutárního orgánu. V žádosti o povolení žadatel vedle náležitostí podle správního řádu uvede místo výkonu činnosti, včetně jeho prostorového uspořádání, technického a hygienického vybavení.
(3)
Za bezúhonného se pro účely vydání povolení k odchytu zvířat bez pána62) a toulavých a opuštěných zvířat23a) považuje ten, kdo
a)
je bezúhonný podle § 51 odst. 1 a
b)
nebyl v posledních 5 letech potrestán za přestupek na úseku týrání zvířat, který se zapisuje do evidence přestupků vedené Ministerstvem spravedlnosti, a nebyl pravomocně odsouzen za trestný čin týrání zvířat, chovu zvířat v nevhodných podmínkách nebo zanedbání péče o zvíře z nedbalosti, anebo ten, jehož odsouzení pro tyto trestné činy bylo zahlazeno nebo se na něj z jiných důvodů hledí, jako by nebyl odsouzen.
Ustanovení § 51 odst. 2 až 6 se použijí obdobně.
(4)
Krajská veterinární správa vydá povolení k provozování hřbitova pro zvířata, pokud žadatel splňuje podmínky uvedené v § 41b, je plně svéprávný, bezúhonný podle § 51 odst. 1 a splňuje požadavek odborné způsobilosti podle § 42 odst. 2. Jde-li o právnickou osobu, musí uvedené předpoklady splňovat její odborný zástupce a požadavek bezúhonnosti i právnická osoba a její statutární orgán nebo člen statutárního orgánu.
(5)
V povolení podle odstavce 2 nebo 4 musí být určen druh a rozsah činnosti. Jde-li o vydání povolení osobě, které dosud nebylo přiděleno identifikační číslo osoby, přidělí jí krajská veterinární správa identifikační číslo osoby současně s vydáním povolení; identifikační číslo osoby poskytne správce registru osob39).
(6)
Krajská veterinární správa může změnit nebo odejmout povolení podle odstavce 2 nebo 4, jestliže činnost není vykonávána v souladu s právními předpisy nebo se změnily podmínky, za nichž bylo povolení vydáno.
Povinnosti provozovatelů vykonávajících veterinární asanační činnosti, chovatelů a osob zacházejících se živočišnými produkty
§ 39d
Provozovatelé vykonávající veterinární asanační činnosti
(1)
Zásady klasifikace vedlejších živočišných produktů a získaných produktů, veterinární a hygienická pravidla pro jejich shromažďování, sběr, přepravu, označování, skladování, neškodné odstraňování, použití a další zpracovávání nebo ošetřování podle jednotlivých kategorií, stejně jako pro jejich uvádění na trh, pro obchodování s nimi a pro jejich dovoz, tranzit a vývoz, stanoví předpisy Evropské unie9b).
(2)
Provozovatel, který vykonává veterinární asanační činnost na základě schválení nebo registrace podle § 39a nebo 39b, nebo jemuž byl výkon veterinární asanační činnosti povolen podle § 39c zákona, je povinen
a)
vykonávat ji tak, aby nedocházelo k ohrožení zdraví lidí nebo zvířat nebo k ohrožení nebo poškození životního prostředí,
b)
zabezpečit ve všech fázích zacházení s vedlejšími živočišnými produkty nebo získanými produkty, aby nedocházelo k šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka,
c)
se zřetelem na druh činnosti dodržovat veterinární a hygienické požadavky, jakož i technologické postupy podle tohoto zákona a předpisů Evropské unie9b), a uvádět na trh bezpečné a zdravotně nezávadné produkty.
(3)
Obaly, nádoby nebo vozidla, určená ke shromažďování, sběru a přepravě vedlejších živočišných produktů nebo získaných produktů, se označují v souladu se systémem barevného kódování uvedeným v příloze VIII kapitole II bodu 1 písm. c) nařízení Komise (EU) č. 142/2011.
§ 40
Chovatelé a osoby zacházející se živočišnými produkty
(1)
Chovatelé a osoby zacházející se živočišnými produkty jsou povinni zajistit neškodné odstranění vedlejších živočišných produktů, které vzniknou v souvislosti s jejich činností nebo v jejich zařízení; to platí přiměřeně také pro provozovatele letišť, přístavů a jiných míst vstupu do České republiky, jde-li o dovážené živočišné produkty, popřípadě jiné veterinární zboží, zabavené v souladu s nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2122 a určené k neškodnému odstranění, nebo o kuchyňské odpady z dopravních prostředků v mezinárodní přepravě. Není-li stanoveno jinak, jsou povinni
a)
hlásit neprodleně výskyt vedlejších živočišných produktů osobě, která provádí jejich sběr a přepravu,
b)
shromažďovat, třídit, označovat, bezpečně ukládat a podle potřeby ošetřovat vedlejší živočišné produkty do doby přepravy ke zpracování, k ošetření nebo k neškodnému odstranění na místech, s nimiž vyslovila souhlas krajská veterinární správa, a to tak, aby nedocházelo k jejich zcizení, k ohrožení zdraví lidí a zvířat nebo k poškození životního prostředí,
c)
uchovávat obchodní a jiné doklady, týkající se vedlejších živočišných produktů předaných k přepravě, po dobu nejméně 2 let, a jde-li o kadávery zvířat individuálně označovaných podle zvláštních právních předpisů9d), zabezpečit, aby tyto kadávery byly předávány k přepravě včetně identifikačních prostředků,
d)
předávat vedlejší živočišné produkty osobě, která provádí jejich sběr a přepravu, poskytovat jí k tomu nezbytnou součinnost a pomoc, zejména při přibližování větších kadáverů na místa přístupná dopravním prostředkům a při jejich nakládání, a platit jí za přepravu a neškodné odstraňování a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů sjednanou cenu.
(2)
Ohlašovací povinnost podle odstavce 1 písm. a) nemá chovatel nebo osoba zacházející se živočišnými produkty,
a)
pokud se s osobou vykonávající sběr a přepravu vedlejších živočišných produktů dohodla na pravidelném svozu vedlejších živočišných produktů, nebo
b)
je-li zároveň provozovatelem schválené spalovny vedlejších živočišných produktů v místě jejich původu; v takovém případě musí být vedlejší živočišné produkty neškodně odstraněny spálením do 48 hodin od jejich vzniku, pokud není zajištěno jejich chlazení nebo mrazení. Do doby neškodného odstranění spálením musí být vedlejší živočišné produkty uskladněny za podmínek neohrožujících zdraví lidí a zvířat a nepoškozujících životní prostředí.
(3)
Chovatelé a osoby zacházející se živočišnými produkty, u nichž se obvykle vyskytují vedlejší živočišné produkty nebo získané produkty, jsou dále povinni
a)
zřizovat nepropustné, dobře čistitelné, dezinfikovatelné a uzavíratelné boxy, nádoby nebo obaly (dále jen „kafilerní boxy“) pro krátkodobé ukládání vedlejších živočišných produktů, čistit a dezinfikovat je po každém vyprázdnění; v případě delšího uskladnění vedlejších živočišných produktů nebo získaných produktů musí být v závislosti na okolní teplotě zajištěno jejich chlazení, mrazení nebo jiná forma uskladnění bránící rozkladným procesům, a tím i znehodnocení vedlejších živočišných produktů nebo získaných produktů, ohrožení zdraví lidí a zvířat nebo poškození životního prostředí,
b)
vhodně umísťovat kafilerní boxy jak z hlediska jejich oddělení od ostatních provozních prostorů, tak i z hlediska nakládání a přepravy vedlejších živočišných produktů nebo získaných produktů,
c)
odevzdávat vedlejší živočišné produkty nebo získané produkty pouze provozovatelům zařízení nebo podniků schválených nebo registrovaných pro zacházení s vedlejšími živočišnými produkty nebo získanými produkty příslušné kategorie podle § 39a nebo § 39b; to neplatí pro vedlejší živočišné produkty a získané produkty, které lze neškodně odstranit jako odpad v souladu se zákonem o odpadech, nebo které lze v souladu s předpisy Evropské unie9b) bez předchozího zpracování aplikovat na půdu nebo předávat konečnému spotřebiteli ke krmení nebo hnojení.
(4)
Ten, komu náleží nebo kdo spravuje místo nálezu vedlejších živočišných produktů, má ohlašovací povinnost podle odstavce 1 písm. a) v případě, že není znám chovatel nebo osoba zacházející se živočišnými produkty uvedená v odstavci 1. V tomto případě hradí náklady neškodného odstranění vedlejšího živočišného produktu obec, v jejímž katastrálním území je místo nálezu.
(5)
Osoba zacházející se živočišnými produkty může za podmínek stanovených tímto zákonem a předpisy Evropské unie9b) zpracovávat ve vlastním zařízení vedlejší živočišné produkty, které vznikly v souvislosti s její činností.
§ 40a
Neškodné odstraňování kadáverů zvířat chovatelem
(1)
Nerozhodla-li Státní veterinární správa z nákazových důvodů jinak, může chovatel v souladu s čl. 19 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 sám na vlastním pozemku neškodně odstranit zahrabáním kadáver zvířete v zájmovém chovu nebo koňovitého.
(2)
Neškodné odstranění zahrabáním na vlastním pozemku chovatele podle odstavce 1 je zakázáno, jde-li o kadáver zvířete
a)
uhynulého nebo usmrceného z důvodu výskytu nebezpečné nákazy nebo podezřelého z této nákazy,
b)
náležejícího mezi přežvýkavce nebo prasatovité, nebo
c)
náležejícího mezi druhy zvířat vyžadující zvláštní péči podle zvláštního právního předpisu6) z třídy savců.
(3)
Neškodným odstraněním se v případě kadáveru zvířete v zájmovém chovu rozumí zahrabání na místě vhodném z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, přičemž vrstva zkypřené zeminy do úrovně terénu nad kadáverem zvířete v zájmovém chovu musí být nejméně 80 cm, u kadáverů do 3 kg pak nejméně 40 cm.
(4)
Kadáver koňovitého může chovatel neškodně odstranit zahrabáním sám na vlastním pozemku jen se souhlasem krajské veterinární správy a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem.
(5)
Exhumace zahrabaných kadáverů koňovitých je před uplynutím tlecí doby 10 let možná pouze v odůvodněných případech a se souhlasem krajské veterinární správy.
§ 41
Provozovatelé asanačního podniku
Provozovatel asanačního podniku je povinen
a)
zajistit nepřetržitý příjem hlášení o výskytu vedlejších živočišných produktů a, pokud není domluven jejich pravidelný sběr a přeprava, svážet je do 24 hodin poté, kdy byl o jejich výskytu uvědoměn, v případech veřejného zájmu neprodleně,
b)
svážet a zpracovávat veškeré vedlejší živočišné produkty z určené svozové oblasti vždy, pokud tyto produkty nebyly v souladu s tímto zákonem a předpisy Evropské unie9b) neškodně odstraněny nebo zpracovány jinak, a požadovat za to úhradu ve výši ceny sjednané podle zvláštního právního předpisu24),
c)
postupovat při tlumení nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka a jejich následků v souladu s nařízenými opatřeními k tlumení nákaz, poskytovat chovateli součinnost k plnění nařízených opatření k tlumení nákaz a požadovat za tuto součinnost od chovatele úhradu ve výši ceny sjednané podle zvláštního právního předpisu24),
d)
vypracovat provozní řád a předložit jej před zahájením činnosti krajské veterinární správě ke schválení,
e)
dodržovat veterinární a hygienické požadavky na neškodné odstraňování a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů stanovené tímto zákonem a předpisy Evropské unie9b), jakož i postupy založené na analýze nebezpečí a kritických kontrolních bodech (HACCP),
f)
provádět vlastní kontroly dodržování veterinárních a hygienických požadavků na neškodné odstraňování a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů stanovených tímto zákonem a předpisy Evropské unie9b), vést záznamy o výsledcích těchto kontrol, uchovávat je po dobu nejméně 2 let a předkládat je na požádání úřednímu veterinárnímu lékaři,
g)
vytvořit podmínky včetně bezplatného poskytnutí vhodného prostoru k provádění patologicko-anatomických pitev kadáverů (dále jen „veterinární prosektorská činnost“) a k odběru vzorků krajskou veterinární správou; poskytnout bezplatně osobám, které provádějí veterinární prosektorskou činnost nebo odběr úředních vzorků, kancelář a šatnu včetně hygienických prostor s tekoucí pitnou, studenou a teplou vodou,
h)
podle pokynů krajské veterinární správy předložit kadávery zvířat nebo jejich části, u kterých je třeba provést odběr úředních vzorků, dříve, než dojde k vlastnímu neškodnému odstraňování nebo dalšímu zpracovávání těchto kadáverů nebo jejich částí,
i)
jde-li o kadávery zvířat individuálně označených podle zvláštního právního předpisu9d), nesnímat, popřípadě neodstraňovat identifikační prostředky dříve, než dojde k vlastnímu neškodnému odstraňování nebo dalšímu zpracovávání těchto kadáverů,
j)
neprodleně uvědomit krajskou veterinární správu, pokud při své činnosti zjistí
1.
zvýšený svoz uhynulých zvířat od chovatele ve srovnání s předchozími svozy,
2.
výskyt vyhublých, zanedbaných, zraněných nebo jinak poškozených uhynulých zvířat, nebo
3.
výskyt kadáverů velkých zvířat řádu šelmy (Carnivora) nebo jiných živočichů chráněných podle mezinárodních úmluv nebo podle zákona o obchodování s ohroženými druhy, kterým chybí části těla.
§ 41a
Provozovatelé asanačního podniku nebo spalovny vedlejších živočišných produktů
(1)
Vedlejší živočišné produkty převzaté asanačním podnikem nebo spalovnou vedlejších živočišných produktů k neškodnému odstranění nebo zpracování nesmí již opustit prostory tohoto zařízení bez souhlasu krajské veterinární správy, nejde-li o
a)
jejich přemístění do jiného asanačního podniku nebo zpracovatelského zařízení příslušné kategorie vedlejších živočišných produktů, nebo
b)
přemístění kadáveru nebo jeho části provozovateli, který zachází s loveckými trofejemi nebo jinými preparáty nebo je vyrábí; v tomto případě se nesmí jednat o kadáver s podezřením na výskyt nebezpečné nákazy.
(2)
Vedlejší živočišné produkty musí být v asanačním podniku nebo spalovně vedlejších živočišných produktů zpracovány, neškodně odstraněny nebo jinak ošetřeny co nejdříve od jejich příjmu, nejpozději však do 48 hodin, pokud není zajištěno jejich chlazení nebo mrazení. Do doby neškodného odstranění, zpracování nebo jiného ošetření musí být vedlejší živočišné produkty uskladněny za podmínek neohrožujících zdraví lidí a zvířat a nepoškozujících životní prostředí.
(3)
Lhůta podle odstavce 2 věty první může být se souhlasem krajské veterinární správy prodloužena v odůvodněných případech, zejména pokud kapacita asanačního podniku nebo spalovny vedlejších živočišných produktů neumožňuje zpracovat zvýšené množství vedlejších živočišných produktů spojené s tlumením nákaz nebo hromadnými úhyny, ani zajistit jejich chlazení nebo mrazení.
§ 41b
Provozovatelé zahrabovišť, hřbitovů pro zvířata a krematorií pro zvířata
(1)
Zahraboviště, hřbitov pro zvířata nebo krematorium pro zvířata se zřizují po vyjádření krajského úřadu, obecního úřadu nebo újezdního úřadu a krajské veterinární správy na místě,
a)
které je dostatečně vzdáleno od míst, na nichž jsou chována hospodářská zvířata,
b)
kde touto činností nebude narušováno životní prostředí.
To neplatí pro zřízení místa určeného krajskou veterinární správou k neškodnému odstranění vedlejších živočišných produktů v rámci opatření k tlumení nákaz.
(2)
Neškodné odstranění kadáveru zvířete v zájmovém chovu zahrabáním na hřbitově pro zvířata je zakázáno, jde-li o kadáver zvířete
a)
uhynulého nebo usmrceného z důvodu výskytu nebezpečné nákazy nebo podezřelého z této nákazy,
b)
náležejícího mezi přežvýkavce nebo prasatovité, nebo
c)
náležejícího mezi druhy zvířat vyžadující zvláštní péči podle zvláštního právního předpisu6) z třídy savců.
(3)
Exhumace zahrabaných kadáverů zvířat v zájmovém chovu na hřbitově pro zvířata je před uplynutím tlecí doby 5 let možná pouze v odůvodněných případech a se souhlasem krajské veterinární správy.
(4)
Prováděcí právní předpis stanoví podrobnější veterinární a hygienické požadavky na hřbitov pro zvířata a na neškodné odstraňování kadáverů zvířat v zájmovém chovu zahrabáním na hřbitově pro zvířata.
§ 42
Osoby provádějící odchyt zvířat bez pána a toulavých a opuštěných zvířat, provozovatelé útulků pro zvířata
(1)
Osoba, jíž byl povolen odchyt zvířat bez pána62) a toulavých a opuštěných zvířat23a) a jejich umísťování do karantény nebo izolace, provádí
a)
v rámci opatření k tlumení nákaz odchyt zvířat bez pána62) a toulavých a opuštěných zvířat23a), vnímavých na nebezpečnou nákazu,
b)
na žádost obce, v případě hlavního města Prahy na žádost městské části hlavního města Prahy, Policie České republiky nebo obecní policie a v součinnosti s nimi odchyt toulavých a opuštěných zvířat23a), a jejich umístění v karanténě nebo izolaci, je-li jejich odchyt v zájmu ochrany zdraví lidí a zvířat, popřípadě v jiném veřejném zájmu.
(2)
Odchyt zvířat bez pána62) a toulavých a opuštěných zvířat23a), popřípadě i jiných zvířat podle odstavce 1, jakož i sběr, přepravu a neškodné odstraňování kadáverů zvířat v zájmovém chovu, včetně jejich neškodného odstraňování v asanačním podniku, krematoriu pro zvířata nebo na hřbitově pro zvířata, může provádět fyzická osoba, která absolvovala specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na tuto činnost organizovanou vysokou školou uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, složila závěrečnou zkoušku a získala tak osvědčení o způsobilosti k této činnosti. Pečovat o toulavá a opuštěná zvířata v útulcích pro zvířata mohou pouze osoby, které mají uvedené osvědčení. Povinnost absolvovat specializovanou odbornou průpravu a získat osvědčení o způsobilosti podle vět první a druhé se nevztahuje na veterinárního lékaře. Vysoká škola uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny vydává osobám, které absolvovaly specializovanou odbornou průpravu podle věty první, osvědčení, vede seznam těchto osob a předává jej Ústřední veterinární správě.
(3)
Osoba uvedená v odstavci 1 nebo 2 odchycené zvíře
a)
vydá chovateli, který je povinen držet toto zvíře podle pokynů krajské veterinární správy po nezbytně nutnou dobu v izolaci,
b)
utratí, rozhodne-li tak krajská veterinární správa z nákazových nebo diagnostických důvodů, vyžaduje-li to povaha nebezpečné nákazy a okolnosti případu; náklady na utracení6) zvířete hradí stát.
(4)
Náklady na odchyt zvířete a dočasnou péči o ně je chovatel odchyceného zvířete povinen nahradit osobě, která tyto náklady vynaložila.
(5)
Není-li znám chovatel, jemuž by mělo být odchycené zvíře vráceno podle odstavce 3 písm. a), anebo nelze-li je vrátit chovateli z jiného důvodu, osoba uvedená v odstavci 1 nebo 2 odchycené zvíře umístí v útulku pro zvířata.
Chovatel je povinen uhradit náklady vynaložené na péči o odchycené zvíře v útulku pro zvířata.
(6)
Provozovatel útulku pro zvířata je povinen požádat krajskou veterinární správu o registraci útulku nejméně 14 dnů před zahájením činnosti. Registrace podle věty první se považuje za registraci podle čl. 84 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.
(7)
Krajská veterinární správa neprovede registraci, jestliže žadatel nesplňuje požadavky stanovené tímto zákonem a prováděcími právními předpisy vydanými k provozování útulku pro zvířata nebo není bezúhonný. Za bezúhonného se pro účely vydání registrace k provozování útulku pro zvířata považuje ten, kdo
a)
je bezúhonný podle § 51 odst. 1 a
b)
nebyl v posledních 5 letech potrestán za přestupek na úseku týrání zvířat, který se zapisuje do evidence přestupků vedené Ministerstvem spravedlnosti, a nebyl pravomocně odsouzen za trestný čin týrání zvířat, chovu zvířat v nevhodných podmínkách nebo zanedbání péče o zvíře z nedbalosti, anebo ten, jehož odsouzení pro tyto trestné činy bylo zahlazeno nebo se na něj z jiných důvodů hledí, jako by nebyl odsouzen.
Ustanovení § 51 odst. 2 až 6 se použijí obdobně.
(8)
Provozovatel útulku pro zvířata je povinen oznámit krajské veterinární správě změny údajů uvedených v dokladu o registraci do 7 dnů ode dne nastalé změny.
(9)
Krajská veterinární správa zruší registraci na žádost provozovatele útulku pro zvířata. O zrušení registrace krajská veterinární správa žadatele informuje. Zjistí-li krajská veterinární správa závažné nebo opětovné porušení povinnosti provozovatele útulku, registraci zruší.
(10)
Prováděcí právní předpis stanoví obsah, rozsah a organizaci specializované odborné průpravy uvedené v odstavci 2, způsob a organizaci ověřování získaných znalostí, vydávání osvědčení a vedení seznamu osob, které tuto specializovanou odbornou průpravu absolvovaly.
(11)
Prováděcí právní předpis stanoví podmínky pro provozování útulku pro zvířata, požadavky na jeho uspořádání, minimální velikost prostor pro zvířata, podmínky péče o zvířata v útulku pro zvířata a obsahové náležitosti provozního řádu útulku pro zvířata.
Krmiva, vedlejší živočišné produkty a získané produkty určené ke krmení zvířat
§ 42a
(1)
Krmiva, vedlejší živočišné produkty a získané produkty určené ke krmení zvířat musí
a)
být zdravotně nezávadné a bezpečné z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat, zejména nesmí být zdrojem rizika šíření nákaz a nemocí přenosných na zvířata nebo člověka,
b)
vyhovovat mikrobiologickým kritériím a nesmí obsahovat kontaminující látky v množstvích, která podle vědeckého hodnocení představují nebezpečí pro zdraví zvířat a lidí4a).
(2)
Krmiva živočišného původu, vedlejší živočišné produkty a získané produkty určené ke krmení zvířat musí dále odpovídat požadavkům na jejich výrobu, zpracování, skladování, přepravu a uvádění na trh, stanoveným předpisy Evropské unie4a),9b).
(3)
Krmiva, vedlejší živočišné produkty a získané produkty určené ke krmení zvířat, u nichž vznikly důvodné pochybnosti o dodržení povinností nebo požadavků k zajištění jejich zdravotní nezávadnosti, nebo jež byly z tohoto důvodu vráceny ze všech fází uvádění na trh, mohou být používány nebo dále zpracovávány jen se souhlasem krajské veterinární správy a za podmínek jí stanovených.
§ 42b
(1)
Veterinární osvědčení je třeba k přepravě krmiv, vedlejších živočišných produktů nebo získaných produktů určených ke krmení zvířat, jež jsou určeny k dekontaminaci podle nařízení Komise (EU) č. 2015/786102), nebo k odstranění nežádoucí mikrobiální kontaminace.
(2)
O vydání veterinárního osvědčení k přemístění produktů uvedených v odstavci 1 je provozovatel povinen požádat ve lhůtě nejméně 12 hodin před jejich nakládáním.
(3)
Veterinární osvědčení je vystaveno úředním veterinárním lékařem na základě prohlídky produktů uvedených v odstavci 1 provedené před jejich naložením. Krajská veterinární správa, která vydala veterinární osvědčení, je povinna uchovávat jeho kopii po dobu 3 let.
(4)
Produkty uvedené v odstavci 1, k jejichž přepravě se vyžaduje veterinární osvědčení, podléhají veterinárnímu vyšetření v místě původu, a stanovila-li tak krajská veterinární správa, také v místě, do něhož jsou tyto produkty přepravovány.
(5)
Není-li stanoveno jinak, činí doba platnosti veterinárního osvědčení 72 hodin od jeho vystavení.
HLAVA VI
STÁTNÍ SPRÁVA VE VĚCECH VETERINÁRNÍ PÉČE
§ 43
Orgány státní správy ve věcech veterinární péče
Státní správu ve věcech veterinární péče vykonávají
a)
ministerstvo,
b)
Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra,
c)
obce,
d)
orgány veterinární správy.
§ 44
(1)
Ministerstvo
a)
stanoví hlavní směry rozvoje a úkoly veterinární péče a kontroluje jejich plnění,
b)
řídí výkon státní správy ve věcech veterinární péče a rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím Ústřední veterinární správy, může vyhlásit některou územní oblast za region ovlivněný zvláštními zeměpisnými omezeními,
c)
schvaluje programy ozdravování zvířat a zásady pro vypracování pohotovostních plánů a zveřejňuje je na svých internetových stránkách,
d)
na základě nákazové situace a jejího předpokládaného vývoje a se zřetelem na zvláštní veterinární podmínky a veterinární, popřípadě zdravotní záruky požadované v souvislosti s mezinárodním obchodem se zvířaty a jejich produkty stanoví, které programy ozdravování zvířat, úkony související s kontrolou dědičnosti zdraví, úkony související s kontrolou pohody zvířat, povinné preventivní a diagnostické úkony k předcházení vzniku a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, jakož i k jejich tlumení, se provádějí v příslušném kalendářním roce, a to včetně podmínek a lhůt k jejich provedení, a určuje, které z nich a v jakém rozsahu se hradí z prostředků státního rozpočtu. Mezi nákazami, jichž se tyto úkony týkají, jsou vždy tuberkulóza, brucelóza a enzootická leukóza skotu, jakož i brucelóza a Aujeszkyho choroba prasat,
e)
koordinuje činnost ústředních orgánů státní správy při plnění úkolů souvisejících s předcházením vzniku a šíření nebezpečných nákaz a jejich tlumením,
f)
může v souvislosti s prováděním mimořádných veterinárních opatření nebo v souvislosti s provedením porážky nebo utracení většího počtu hospodářských zvířat v případě jejich nemoci, vyčerpání nebo zranění pro potřeby Státní veterinární správy požádat Správu státních hmotných rezerv o poskytnutí státní hmotné rezervy formou bezúplatného použití,
g)
může měnit nebo ukončit mimořádná veterinární opatření vyhlášená Ústřední veterinární správou, která trvají déle než 15 dnů,
h)
rozhoduje o náhradě nákladů a ztrát vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami,
i)
vypracovává a aktualizuje Národní akční plán pro volně žijící prasata za účelem zabránění šíření afrického moru prasat v Unii podle čl. 56 prováděcího nařízení Komise (EU) 2023/594; tento plán a roční výsledky jeho provádění předává Komisi a ostatním členským státům.
(2)
Povinné preventivní a diagnostické úkony pro příslušný kalendářní rok a podmínky a lhůty k jejich provedení uvedené v odstavci 1 písm. d) stanoví ministerstvo formou opatření obecné povahy na období 1 kalendářního roku; opatření obecné povahy se vydává bez řízení o návrhu opatření obecné povahy.
(3)
Opatření obecné povahy nabývá účinnosti dnem jeho vyvěšení na úřední desce ministerstva a vyvěšuje se po celý kalendářní rok. Ministerstvo opatření obecné povahy zašle též Ústřední veterinární správě a krajským veterinárním správám, které jsou povinny jej bezodkladně vyvěsit na svých úředních deskách po celý kalendářní rok.
(4)
Opatření obecné povahy v den následující po dni nabytí jeho účinnosti opatří ministerstvo záznamem o jeho účinnosti.
(5)
Ministerstvo zřizuje státní veterinární ústavy a ústav pro vědeckovýzkumnou činnost v oboru veterinárního lékařství a na návrh Státní veterinární správy určuje národní referenční laboratoře; seznam národních referenčních laboratoří se zveřejňuje na internetových stránkách ministerstva.
(6)
Ministr zemědělství zřizuje v dohodě s ústředními orgány státní správy, jimž přísluší některé úkoly související s předcházením vzniku a šíření nebezpečných nákaz a jejich tlumením, Ústřední nákazovou komisi jako svůj trvalý poradní orgán.
§ 45
(1)
Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra v oboru své působnosti
a)
organizuje provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených jinými orgány, popřípadě činí v dohodě s těmito orgány vlastní mimořádná veterinární opatření,
b)
provádí ve spolupráci se Státní veterinární správou povinné preventivní, diagnostické a léčebné úkony k předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz a k jejich tlumení, jakož i jiné odborné veterinární úkony, potřebné k veterinární kontrole zdraví a dědičnosti zdraví,
c)
vykonává státní veterinární dozor a činí opatření k odstranění zjištěných nedostatků, a to Ministerstvo obrany v objektech důležitých pro obranu státu24a) nebo v objektech jím založených státních podniků nebo zřízených příspěvkových organizací a Ministerstvo vnitra v objektech Ministerstva vnitra nebo v objektech jím zřízených organizačních složek státu nebo jím zřízených příspěvkových organizací anebo v objektech útvarů Policie České republiky,
d)
poskytuje Státní veterinární správě informace důležité z hlediska předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz a péče o zdravotní nezávadnost živočišných produktů.
(2)
Veterinární lékaři Ministerstva obrany nebo ozbrojených sil České republiky, kteří byli pověřeni touto činností,
a)
vystavují a vyplňují pasy psů používaných k plnění úkolů Ministerstva obrany a ozbrojených sil České republiky, pokud jde o psy přemísťované mezi členskými státy k neobchodním účelům, a odebírají jim vzorky k provedení sérologického testu prokazujícího titr protilátek proti vzteklině,
b)
provádějí kontroly psů používaných k plnění úkolů Ministerstva obrany a ozbrojených sil České republiky při vstupu těchto psů ze třetích zemí v místech vstupu podle čl. 10 odst. 2 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48) určených Ministerstvem obrany,
c)
vydávají zdravotní potvrzení pro zvířata chovaná v objektech důležitých pro obranu státu nebo v objektech Ministerstvem obrany založených státních podniků nebo zřízených příspěvkových organizací,
d)
vykonávají veterinární léčebnou a preventivní činnost u zvířat chovaných v objektech důležitých pro obranu státu nebo v objektech Ministerstvem obrany založených státních podniků nebo zřízených příspěvkových organizací, případně u zvířat ozbrojených bezpečnostních sborů88).
(3)
Veterinární lékaři Ministerstva vnitra, popřípadě jím zřízených organizačních složek státu nebo útvarů Policie České republiky, kteří byli pověřeni touto činností, vystavují a vyplňují pasy psů používaných k plnění úkolů Ministerstva vnitra, pokud jde o psy přemísťované mezi členskými státy k neobchodním účelům, a odebírají jim vzorky k provedení sérologického testu prokazujícího titr protilátek proti vzteklině.
(4)
Veterinární lékaři Ministerstva vnitra, popřípadě jím zřízených organizačních složek státu nebo útvarů Policie České republiky, vykonávají veterinární léčebnou a preventivní činnost u zvířat chovaných v objektech Ministerstva vnitra nebo v objektech jím zřízených organizačních složek státu nebo jím zřízených příspěvkových organizací anebo v objektech útvarů Policie České republiky.
§ 46
Obec
a)
schvaluje místa, na nichž lze konat trhy určené k prodeji zvířat a živočišných produktů (tržnice a tržiště) a po určení veterinárních podmínek místa, na nichž lze konat svody zvířat, a povoluje konání těchto trhů a svodů. Na území hlavního města Prahy schvalují tato místa a povolují konání těchto trhů a svodů městské části hlavního města Prahy,
b)
sama nebo ve spolupráci s jinou obcí nebo jinou osobou může zřídit a provozovat útulek pro zvířata odchycená podle § 42 odst. 1,
c)
hradí náklady spojené s odchytem a izolací odchyceného zvířete podle § 42, není-li jeho chovatel znám,
d)
podílí se na svém území, které zasahuje do ochranného pásma, pásma dozoru, popřípadě dalšího pásma s omezením, na zabezpečování mimořádných veterinárních opatření nařízených Státní veterinární správou, a to způsobem a v rozsahu stanovenými těmito opatřeními; na území hlavního města Prahy se na zabezpečování uvedených opatření podílejí městské části hlavního města Prahy. Pro náhradu nákladů a ztrát vzniklých obci a v případě hlavního města Prahy městské části v souvislosti se zabezpečováním mimořádných veterinárních opatření platí obdobně § 67 odst. 2, § 68 odst. 1 a § 70 odst. 1 a 2.
§ 47
Orgány veterinární správy
(1)
Státní veterinární správa je orgánem veterinární správy a správním úřadem s celostátní působností podřízeným ministerstvu.
(2)
Státní veterinární správa je organizační složkou státu a účetní jednotkou. Jejím sídlem je Praha.
(3)
Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (dále jen „Ústav“) je orgánem veterinární správy pro oblast veterinárních přípravků a veterinárních technických prostředků, organizační složkou státu a účetní jednotkou.
(4)
Státní veterinární správa je tvořena Ústřední veterinární správou, krajskými veterinárními správami, které vykonávají svou působnost ve věcech veterinární péče na území, které je shodné s územím krajů podle jiného zákona7a), a Městskou veterinární správou v Praze, která vykonává působnost krajské veterinární správy na území hlavního města Prahy.
(5)
V čele Státní veterinární správy je ústřední ředitel, který řídí Ústřední veterinární správu; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. Výběr, jmenování a odvolání ředitele krajské veterinární správy se řídí zákonem o státní službě.
(6)
Ústřední ředitel jmenuje a odvolává se souhlasem ministra zemědělství ředitele státních veterinárních ústavů.
(7)
Svou působnost vykonává Státní veterinární správa Ústřední veterinární správou a krajskými veterinárními správami. Jako orgán prvého stupně rozhoduje ve správním řízení krajská veterinární správa podle své územní působnosti, o odvolání proti rozhodnutí krajské veterinární správy rozhoduje Ústřední veterinární správa, s výjimkou § 48 odst. 1 písm. g), h), m) a r), ve kterých rozhoduje jako orgán prvého stupně Ústřední veterinární správa.
§ 48
Ústřední veterinární správa
(1)
Ústřední veterinární správa
a)
zpracovává koncepce ochrany zdraví zvířat a péče o zdravotní nezávadnost živočišných produktů, víceleté plány kontrol s cílem pravidelně ověřovat dodržování právních předpisů, které se týkají zdraví a pohody zvířat a zdravotní nezávadnosti živočišných produktů a krmiv, plány sledování některých látek a jejich reziduí a zabezpečuje realizaci těchto koncepcí a plánů,
b)
předkládá ministerstvu ke schválení návrhy programů ozdravování zvířat, včetně návrhů na jejich financování, a zabezpečuje jejich plnění, návrhy zásad pro vypracování pohotovostních plánů, jakož i, v případě hospodářských zvířat po projednání s Agrární komorou, návrhy na stanovení dalších povinných preventivních a diagnostických úkonů k předcházení vzniku a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a k jejich tlumení, které nejsou uvedeny v § 44 odst. 1 písm. d) větě druhé. Při vzniku mimořádné situace organizuje činnost krizového centra tlumení nákaz25b),
c)
vypracovává a aktualizuje celostátní pohotovostní plány podle čl. 43 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a v souladu s čl. 45 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 organizuje simulační cvičení týkající se pohotovostních plánů, koordinuje provádění povinných preventivních a diagnostických úkonů k předcházení vzniku a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a k jejich tlumení, rozhoduje o nařízení, změně a ukončení mimořádných veterinárních opatření a dozírá na jejich plnění,
d)
navrhuje Komisi, aby byl jednotce podle čl. 4 bodu 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429, České republice nebo její části schválen status území prostého nákazy, a může tento status v případech a za podmínek stanovených nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689 pozastavit nebo prozatímně prohlásit; vede a na internetových stránkách Státní veterinární správy zveřejňuje seznamy hospodářství prostých nákazy a jednotek nebo oblastí, kterým Komise schválila status území prostého nákazy; informuje Komisi o skutečnostech uvedených v čl. 41 a 42 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429,
e)
řídí krajské veterinární správy, rozhoduje o opravných prostředcích proti jejich rozhodnutím a proti rozhodnutím Ústavu,
f)
řídí státní veterinární ústavy a Ústav a koordinuje jejich odbornou činnost, navrhuje ministerstvu určení národních referenčních laboratoří a určuje referenční laboratoře, usměrňuje a koordinuje jejich činnost,
g)
vykonává státní veterinární dozor a vydává závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků, provádí úřední kontroly a audity a na základě jejich výsledků přijímá vhodná opatření, povoluje v souladu s předpisy Evropské unie zmírňující výjimky z veterinárních a hygienických požadavků stanovených na zdraví zvířat a jejich pohodu, na živočišné produkty, vedlejší živočišné produkty nebo získané produkty, jakož i na konstrukci, uspořádání a vybavení podniků, závodů a jiných zařízení, v nichž se zachází se živočišnými produkty, vedlejšími živočišnými produkty nebo získanými produkty, mají-li tyto výjimky celostátní povahu nebo se týkají území více krajů,
h)
vydává závazné posudky a vyjádření podle § 56 v případech, v nichž si jejich vydávání vyhradí, dává z hlediska zdravotní nezávadnosti souhlas k biologickému zkoušení dosud nepoužívaných krmiv, jejich výrobě, dovozu a uvádění na trh, určuje případy, ve kterých je třeba provést hodnocení specifické účinnosti biocidních přípravků proti stanoveným původcům nákaz,
i)
provádí kontroly podle zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu pro potřeby tohoto fondu,
j)
určuje pohraniční veterinární stanici podle čl. 59 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 a za podmínek uvedených v čl. 62 a 63 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 určení pohraniční veterinární stanice ruší nebo pozastavuje, na požádání dovozců kontrolovaného zboží, pro něž nejsou dovozní podmínky stanoveny (harmonizovány) předpisy Evropské unie, sděluje dovozní podmínky uplatňované na dovoz kontrolovaného zboží z příslušné třetí země do České republiky a určuje, která očkování brání dovozu zvířat a jejich produktů, může v souvislosti s úkoly týkajícími se pohraniční veterinární kontroly požadovat od celních orgánů informace nezbytné z hlediska řízení a mezinárodní spolupráce na úseku této kontroly,
k)
vede, aktualizuje a zveřejňuje na internetových stránkách Státní veterinární správy seznamy schválených a registrovaných, popřípadě jen schválených nebo registrovaných, povolených, určených, popřípadě evidovaných
1.
chovatelů, kteří chovají 3 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, zařízení, skupin zařízení, dopravců nebo provozovatelů, které krajská veterinární správa registruje podle § 5a, 5b nebo 5d, nebo schvaluje podle § 5a nebo 5b,
2.
podniků, závodů, popřípadě jiných zařízení, podílejících se na výrobě, zpracovávání a uvádění živočišných produktů na trh a na obchodování s nimi,
3.
osob, které jako podnikatelé10) přepravují živočišné produkty a podléhají registraci,
4.
třetích zemí, popřípadě jejich částí, z nichž lze dovážet kontrolované zboží do České republiky,
5.
podniků, popřípadě jiných zařízení v třetích zemích, z nichž lze dovážet živočišné produkty do České republiky,
6.
zařízení, podniků nebo osob zacházejících s vedlejšími živočišnými produkty a získanými produkty,
7.
svobodných pásem a celních skladů pod státním veterinárním dozorem,
8.
veterinárních laboratoří a referenčních laboratoří,
9.
dalších osob, podniků, závodů, středisek a jiných zařízení a prostředků, pokud jejich schválení a registraci, popřípadě jen schválení nebo registraci vyžadují tento zákon nebo předpisy Evropské unie;
seznamy podle bodů 1 až 9 předává Komisi a ostatním členským státům, vyžadují-li to předpisy Evropské unie,
l)
zveřejňuje na internetových stránkách Státní veterinární správy v souladu s právními akty Evropské unie vzory veterinárních osvědčení a vzory veterinárních osvědčení k vývozu vyjednané Ústřední veterinární správou s kompetentní autoritou dovážejícího státu, jakož i seznamy referenčních laboratoří Evropské unie, národních referenčních laboratoří členských států a laboratoří členských států oprávněných k výkonu určité laboratorní činnosti, pokud to právní akty Evropské unie vyžadují,
m)
vydává, mění a odnímá fyzickým a právnickým osobám povolení k provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti, jejíž výsledky mají být využívány pro účely státního veterinárního dozoru, schvaluje asanační podniky a určuje jejich svozové oblasti, pozastavuje nebo odnímá schválení asanačního podniku, schvaluje změny a odnímá určení jejich svozové oblasti,
n)
shromažďuje, zpracovává a vyhodnocuje informace z oblasti veterinární péče včetně údajů, jež se Česká republika zavázala podávat mezinárodním organizacím vzhledem ke svému členství v nich, vede, provozuje a rozvíjí informační systém v oblasti veterinární péče v souladu se zvláštními právními předpisy25c), spolupracuje se správci jiných informačních systémů sloužících k výkonu veřejné správy v České republice a zabezpečuje funkční integraci informačního systému v oblasti veterinární péče do mezinárodních informačních systémů v oblasti veterinární péče,
o)
organizuje atestační studium úředních veterinárních lékařů a uděluje atestace, organizuje odborné kurzy a další vzdělávání zaměstnanců Státní veterinární správy,
p)
spolupracuje
1.
s Agrární komorou, Potravinářskou komorou, Komorou a s dalšími profesními zájmovými sdruženími, jakož i s Veterinární univerzitou Brno v otázkách týkajících se jejich působnosti a společného zájmu,
2.
s orgány Evropské unie, kterým podává jimi požadované nebo předpisy Evropské unie stanovené informace, zprávy, stanoviska a doklady z oboru své působnosti, a s členskými státy, kterým poskytuje potřebnou součinnost, zejména informace stanovené předpisy Evropské unie,
3.
se zahraničními veterinárními službami a příslušnými mezinárodními organizacemi,
q)
plní úkoly vyplývající pro ni z předpisů Evropské unie2), včetně výkonu dozoru nad plněním povinností vyplývajících pro fyzické a právnické osoby z těchto předpisů, vydává povolení k přijetí vedlejších živočišných produktů náležejících mezi materiály 1. nebo 2. kategorie a získaných produktů pocházejících z těchto materiálů, které jsou odesílány z jiných členských států do České republiky jako státu určení,
r)
určí na žádost orgánu vykonávajícího státní dozor podle zákona o České obchodní inspekci25g) nebo zákona o Celní správě České republiky, který státní veterinární ústav provádí laboratorní vyšetření k identifikaci živočišného druhu podle předpisu Evropské unie, kterým se zakazuje uvádět na trh, dovážet do Společenství a vyvážet z něj kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže25i),
s)
přiděluje výrobcům pasů řady čísel v souladu s čl. 21 odst. 3 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48),
t)
vydává na žádost osvědčení o uznání uplatněné certifikované metodiky z oblasti veterinární péče vypracované v rámci výzkumného projektu nebo záměru,
u)
plní ostatní úkoly stanovené tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy1b).
(2)
Prováděcí právní předpis stanoví konkrétní požadavky na vybavení, způsob a organizaci provozu informačního systému v oblasti veterinární péče.
§ 48a
(1)
Ústřední veterinární správa informuje veřejnost na základě výsledků státního veterinárního dozoru o zjištěných živočišných produktech nebo krmivech, které nejsou zdravotně nezávadné, nebo živočišných produktech nevhodných k lidské spotřebě v souladu s čl. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002.
(2)
Ústřední veterinární správa je oprávněna informovat veřejnost na základě výsledků státního veterinárního dozoru o
a)
zjištěných živočišných produktech označených nebo nabízených klamavým způsobem, nebo
b)
potvrzení výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, které mohou ohrozit zdraví lidí nebo zvířat.
(3)
Ústřední veterinární správa je oprávněna informovat veřejnost o
a)
nebezpečí šíření nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, které mohou ohrozit zdraví lidí nebo zvířat, nebo
b)
nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, které mohou ohrozit zdraví lidí nebo zvířat, či zdravotně závadných živočišných produktů nebo krmiv ze zahraničí.
(4)
Informace veřejnosti zveřejněné podle odstavců 1 až 3 mohou obsahovat totožnost kontrolované osoby, povahu případného rizika, přijatá opatření a další informace nezbytné k ochraně zdraví lidí a zvířat. Na tyto případy se nevztahuje povinnost mlčenlivosti uložená podle zvláštních právních předpisů51).
(5)
Informace nezbytné k ochraně zdraví lidí a zvířat zveřejněné podle odstavců 1 až 3 mohou být veřejnosti poskytnuty také prostřednictvím letáků nebo plakátů umístěných na dobře viditelných místech, popřípadě i v elektronické podobě. Vlastník, nájemce, pachtýř nebo provozovatel tohoto místa je povinen zveřejnění informace podle věty první umožnit.
§ 49
Krajská veterinární správa
(1)
Krajská veterinární správa
a)
vypracovává a aktualizuje v souladu s celostátními pohotovostními plány krajské pohotovostní plány a kontroluje jejich plnění, organizuje činnost krajského krizového centra tlumení nákaz25b),
b)
organizuje provádění povinných preventivních a diagnostických úkonů k předcházení vzniku a šíření nákaz a k jejich tlumení, za podmínek stanovených nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689 uděluje, pozastavuje, obnovuje, odnímá a opětovně uděluje status hospodářství prostého nebezpečných nákaz, uznává a odnímá status hospodářství se zanedbatelným nebo kontrolovaným rizikem klasické klusavky za podmínek stanovených předpisem Evropské unie34) a plní úkoly vyplývající pro ni z plánu sledování některých látek a jejich reziduí,
c)
rozhoduje o nařízení, změně a ukončení mimořádných veterinárních opatření v obvodu kraje nebo jeho části, dozírá na jejich plnění a rozhoduje o individuálních výjimkách z nařízených mimořádných veterinárních opatření,
d)
rozhoduje o nařízení, změně a ukončení mimořádných veterinárních opatření, jimiž se ukládají povinnosti individuálně určeným fyzickým a právnickým osobám, a dozírá na jejich plnění,
e)
oznamuje na základě výsledků předběžného vyšetření zvířat podezření z výskytu nebezpečné nákazy Ústřední veterinární správě a po jejich potvrzení výskyt této nákazy příslušnému krajskému úřadu, obci, na území hlavního města Prahy městským částem hlavního města Prahy, orgánu Policie České republiky a místně příslušnému orgánu Komory, výskyt nemoci přenosné ze zvířat na člověka též příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví,
f)
z nákazových důvodů může nařídit chovateli, aby předvedl zvíře k veterinárnímu vyšetření, ochrannému očkování nebo k provedení jiného odborného veterinárního úkonu, a určuje podmínky a dobu trvání karantény a izolace,
g)
vykonává státní veterinární dozor a vydává závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků, provádí plánované úřední kontroly, kontroly v případě podezření z nedodržování povinností a požadavků a audity, a na základě jejich výsledků přijímá vhodná opatření, ověřuje soulad se specifikacemi podle předpisů Evropské unie o zemědělských produktech a potravinách, jež představují zaručené tradiční speciality, a o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin, pokud jde o produkty a potraviny živočišného původu, povoluje v souladu s předpisy Evropské unie zmírňující výjimky z veterinárních a hygienických požadavků stanovených na zdraví zvířat a jejich pohodu, na živočišné produkty, vedlejší živočišné produkty nebo získané produkty, jakož i na konstrukci, uspořádání a vybavení podniků, závodů a jiných zařízení, v nichž se zachází se živočišnými produkty, vedlejšími živočišnými produkty nebo získanými produkty, pokud povolování těchto výjimek nepřísluší Ústřední veterinární správě,
h)
schvaluje a registruje, popřípadě jen schvaluje nebo registruje v obvodu své působnosti
1.
zařízení, skupiny zařízení, dopravce nebo provozovatele, které registruje podle § 5a, 5b nebo 5d, nebo schvaluje podle § 5a nebo 5b,
2.
podniky, závody, popřípadě jiná zařízení, podílející se na výrobě, zpracovávání a uvádění živočišných produktů na trh a na obchodování s nimi,
3.
osoby, které jako podnikatelé10) přepravují živočišné produkty a podléhají registraci,
4.
zařízení, podniky nebo osoby zacházející s vedlejšími živočišnými produkty a získanými produkty, s výjimkou asanačních podniků,
5.
soukromé veterinární lékaře pro určité zařízení nebo činnost, pokud jejich schválení vyžadují tento zákon nebo předpisy Evropské unie,
6.
svobodná pásma a celní sklady pod státním veterinárním dozorem,
7.
útulky pro zvířata,
8.
zařízení, pokud jejich schválení vyžaduje třetí země určení pro účely vývozu z České republiky,
9.
další osoby, podniky, závody, střediska a jiná zařízení a prostředky, pokud jejich schválení a registraci, popřípadě jen schválení nebo registraci vyžadují tento zákon nebo předpisy Evropské unie nebo nejsou-li plněny podmínky stanovené třetí zemí určení;
odnímá nebo pozastavuje schválení a registraci nebo jen schválení, popřípadě jen ruší registraci, jsou-li splněny podmínky pro takové opatření stanovené tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie,
i)
vydává závazné posudky a vyjádření podle § 56 pro řízení o povolení záměru podle stavebního zákona a pro vydání kolaudačního rozhodnutí a osvědčuje splnění požadavků a podmínek stanovených pro zacházení se živočišnými produkty,
j)
uplatňuje stanoviska k zásadám územního rozvoje, územním plánům a regulačním plánům z hlediska veterinární péče,
k)
určuje veterinární podmínky pro konání svodů zvířat a veterinární podmínky k provádění pokusů na zvířatech, registruje cirkusy, vydává rejstříky cirkusových zvířat a rejstříky míst konání představení cirkusů, potvrzuje pasy pro cirkusová zvířata, provádí kontroly dodržování povinností a požadavků spojených s přemísťováním cirkusových zvířat mezi členskými státy a ověřuje, zda jsou splněny podmínky pro přemístění cirkusu z České republiky do jiného členského státu,
l)
tomu, kdo vyrábí, zpracovává, dováží, ošetřuje, skladuje, přepravuje, uvádí na trh a používá krmiva živočišného původu, určuje veterinární podmínky pro jejich použití tak, aby bylo vyloučeno jejich ovlivnění činiteli působícími nepříznivě na jejich zdravotní nezávadnost. U krmiv, jež byla ošetřena látkami škodlivými zdraví lidí nebo zvířat nebo jinak nepříznivě ovlivňujícími živočišné produkty anebo do nichž byly takové látky přidávány v souladu se schváleným technologickým postupem a která proto mohou být použita ke krmení jen po uplynutí stanovené ochranné lhůty, stanovuje v případě potřeby tuto lhůtu nebo jiné veterinární podmínky a opatření, a kontroluje jejich dodržování,
m)
vydává po provedené veterinární kontrole veterinární osvědčení a odpovídá za jeho úplnost a správnost,
n)
provádí prohlídku jatečných zvířat a masa, jakož i veterinární vyšetření ostatních živočišných produktů a posuzuje jejich použitelnost (poživatelnost), vydává provozovatelům drůbežích nebo králičích jatek povolení k tomu, aby zaměstnanci těchto provozovatelů asistovali úřednímu veterinárnímu lékaři při provádění úkolů souvisejících s úředními kontrolami, a provozovatelům jatek jiných druhů zvířat povolení k tomu, aby zaměstnanci těchto provozovatelů prováděli odběr vzorků nebo testování související s úředními kontrolami, a rozhoduje o výši náhrady nákladů spojených s výkonem této prohlídky, prověřuje systém vlastní kontroly hygienických podmínek výroby podnikatelů10) uvedených v § 22, schvaluje pohotovostní plány provozovatelů jatek, provozní a sanitační řády uvedené v § 22 odst. 1 písm. b) bodě 2, dává a odnímá souhlas k prodeji malých množství syrového mléka chovatelem v místě výroby nebo prostřednictvím prodejního automatu přímo spotřebiteli,
o)
provádí veterinární kontrolu zvířat a živočišných produktů, které jsou předmětem obchodování, a pokud je součástí krajské veterinární správy pohraniční veterinární stanice, také pohraniční veterinární kontrolu kontrolovaného zboží dováženého z třetích zemí; v souvislosti s prováděním pohraniční veterinární kontroly může požadovat od celních orgánů informace nezbytné pro řádný výkon této kontroly,
p)
přijímá odpovídající opatření, nejsou-li
1.
splněny veterinární podmínky stanovené tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie pro obchodování se zvířaty, živočišnými produkty, vedlejšími živočišnými produkty nebo získanými produkty, anebo pro dovoz kontrolovaného zboží,
2.
dodržovány povinnosti nebo požadavky stanovené tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie pro zařízení pro svody kopytníků nebo zařízení pro svody drůbeže podle čl. 94 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429, nebo
3.
dodržovány povinnosti nebo požadavky stanovené předpisem Evropské unie, kterým se zakazuje uvádět na trh, dovážet do Společenství a vyvážet z něj kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže25i), jedná-li se o surové kočičí a psí kůže,
q)
vyžaduje-li to výkon státního veterinárního dozoru, vykonává veterinární prosektorskou činnost v asanačních podnicích,
r)
registruje absolventy středních odborných škol veterinárního oboru, popřípadě absolventy pomaturitního studia veterinárního oboru, kteří jsou oprávněni vykonávat některé odborné veterinární úkony podnikatelským způsobem, (dále jen „soukromý veterinární technik“),
s)
vydává, mění a odnímá fyzickým a právnickým osobám povolení
25i)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1523/2007 ze dne 11. prosince 2007, kterým se zakazuje uvádět na trh, dovážet do Společenství a vyvážet z něj kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže.
25m)
Čl. 48 nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k podmíněnosti, odlišení a integrovanému administrativnímu a kontrolnímu systému uvedených v nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, v platném znění.
25l)
Nařízení Rady (ES) č. 509/2006 ze dne 20. března 2006 o zemědělských produktech a potravinách, jež představují zaručené tradiční speciality.
Nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin.
25n)
Například zákon č. 246/1992 Sb., zákon č. 378/2007 Sb., zákon č. 110/1997 Sb.
26)
Například zákon č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
27)
Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).
28)
Zákon č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
29a)
Zákon č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republiky.
30)
§ 44 a násl. zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
30a)
§ 124 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.
31)
Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.
31a)
§ 98 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb.
31b)
Například § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 10/1999 Sb., kterým se zrušuje nařízení vlády č. 192/1998 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se pro účely trestního zákona stanoví, co se považuje za jedy, § 41 odst. 4 zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, § 44b a 58 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
31c)
§ 2j a násl. zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů.
32)
§ 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 381/1991 Sb., ve znění zákona č. 318/2004 Sb.
32a)
§ 89 až 90 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění zákona č. 165/2006.
32b)
§ 37 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
32c)
Vyhláška č. 329/2003 Sb., o informačním systému Státní veterinární správy.
33)
Například zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
34)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001.
34a)
Zákon č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
35)
Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.
35a)
Čl. 79 odst. 1 písm. b) a příloha IV kapitola II nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
35b)
Čl. 79 odst. 2 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
36a)
§ 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
37)
Příloha III oddíl IX kapitola I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
38)
Příloha III oddíl IX kapitola II část III bod 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
39)
Rozhodnutí Rady 79/542/EHS, v platném znění.
Rozhodnutí Komise 94/984/ES, 97/221/ES, 2000/572/ES, 2000/585/ES, 2000/609/ES, 2003/779/ES a 2004/438/ES, v platném znění.
39)
Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů.
43)
§ 4 zákona č. 255/2012 Sb.
44)
§ 7, § 8 písm. a) a c), § 9, 20 zákona č. 255/2012 Sb.
45)
§ 7, § 8 písm. c), § 9 písm. b), § 10 odst. 2, § 20 zákona č. 255/2012 Sb.
46)
§ 7, § 8 písm. a), c), e) a f), § 9 písm. b), § 10 odst. 2 a § 20 zákona č. 255/2012 Sb.
47)
Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, v platném znění, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004, v platném znění, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, v platném znění, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
48)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013.
49)
Čl. 6 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013.
50)
Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 577/2013.
51)
§ 20 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).
52)
Příloha XIV část B bod I odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů), v platném znění.
53)
§ 23 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
54)
§ 8 zákona č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
55)
Příloha VII část VI nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007, v platném znění.
56)
§ 6 zákona č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
57)
Příloha III oddíl IX kapitola I část I a II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
58)
Příloha III oddíl IX kapitola I část III odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
59)
Bod 3.5 přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
60)
Čl. 3 bod 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002.
61)
Příloha III oddíl IX kapitola II část III bod 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
62)
§ 1046 občanského zákoníku.
63)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009.
Nařízení Komise (EU) č. 142/2011 ze dne 25. února 2011, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a provádí směrnice Rady 97/78/ES, pokud jde o určité vzorky a předměty osvobozené od veterinárních kontrol na hranici podle uvedené směrnice, v platném znění.
Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 577/2013.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
Nařízení Rady (ES) č. 1/2005.
Nařízení Komise (ES) č. 1739/2005.
Nařízení Rady (ES) č. 21/2004 o systému identifikace a evidence ovcí a koz.
Nařízení Komise (ES) č. 911/2004, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1760/2000, pokud jde o ušní značky, zvířecí pasy a evidenci zemědělských podniků.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003 ze dne 17. listopadu 2003 o tlumení salmonel a některých jiných původů zoonóz, vyskytujících se v potravním řetězci, v platném znění.
Nařízení Komise (ES) č. 1177/2006 ze dne 1. srpna 2006, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 2160/2003, pokud jde o požadavky na používání určitých tlumících metod v rámci národních programů pro tlumení salmonel u drůbeže.
Nařízení Komise (EU) č. 517/2011 ze dne 25. května 2011, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003, pokud jde o cíl Unie zaměřený na snížení výskytu určitých sérotypů salmonely u nosnic Gallus gallus, a kterým se mění nařízení (ES) č. 2160/2003 a nařízení Komise (EU) č. 200/2010.
Nařízení Komise (EU) č. 200/2012 ze dne 8. března 2012 o cíli Unie zaměřeném na snížení výskytu Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium u hejn brojlerů, jak je stanoveno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003.
Nařízení Komise (ES) č. 200/2010 ze dne 10. března 2010, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003, pokud jde o cíl Společenství zaměřený na snížení výskytu určitých sérotypů salmonel v reprodukčních hejnech dospělé drůbeže druhu Gallus gallus.
Nařízení Komise (EU) č. 1190/2012 ze dne 12. prosince 2012 o cíli Unie zaměřeném na snížení výskytu Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium v hejnech krůt, jak je stanoveno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003, v platném znění.
Nařízení Komise (ES) č. 2073/2005 o mikrobiologických kritériích pro potraviny, v platném znění.
Nařízení Komise 2074/2005, kterým se stanoví prováděcí opatření pro některé výrobky podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 a pro organizaci úředních kontrol podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004, kterým se stanoví odchylka od nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 a kterým se mění nařízení (ES) č. 853/2004 a (ES) č. 854/2004, v platném znění.
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1375 ze dne 10. srpna 2015, kterým se stanoví zvláštní předpisy pro úřední kontroly trichinel v mase, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1379/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné organizaci trhů s produkty rybolovu a akvakultury a o změně nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 104/2000, v platném znění.
Nařízení Rady (ES) č. 2406/96 o stanovení společných obchodních norem pro některé produkty rybolovu, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007, v platném znění.
Nařízení Komise (ES) č. 543/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o obchodní normy pro drůbeží maso, v platném znění.
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1182 ze dne 20. dubna 2017, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o klasifikační stupnice Unie pro jatečně upravená těla skotu, prasat a ovcí a o ohlašování tržních cen některých kategorií jatečně upravených těl a živých zvířat.
Nařízení Komise (EU) 2015/1474 ze dne 27. srpna 2015 o použití recyklované teplé vody k odstraňování povrchové mikrobiální kontaminace jatečně upravených těl.
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2465 ze dne 17. srpna 2023, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o obchodní normy pro vejce, a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 589/2008.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000 ze dne 17. července 2000 o systému identifikace a evidence skotu, o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 820/97, v platném znění.
Nařízení Komise (ES) č. 1825/2000 ze dne 25. srpna 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000, pokud jde o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa, v platném znění.
Nařízení Komise (ES) 275/2007 o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa ze dne 15. března 2007.
Nařízení Komise (ES) č. 566/2008 ze dne 18. června 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o uvádění masa dvanáctiměsíčního nebo mladšího skotu na trh, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 470/2009 ze dne 6. května 2009, kterým se stanoví postupy Společenství pro stanovení limitů reziduí farmakologicky účinných látek v potravinách živočišného původu, kterým se zrušuje nařízení Rady (EHS) č. 2377/90 a kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 26/2004.
Nařízení Komise (EU) č. 37/2010 ze dne 22. prosince 2009 o farmakologicky účinných látkách a jejich klasifikaci podle maximálních limitů reziduí v potravinách živočišného původu, v platném znění.
Nařízení Komise (EU) 2019/1871. Nařízení Komise (EU) 2023/915.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 ze dne 23. února 2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu a o změně směrnice Rady 91/414/EHS, v platném znění.
Nařízení Komise (ES) č. 1950/2006 ze dne 13. prosince 2006, kterým se v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES o kodexu Společenství týkajícím se veterinárních léčivých přípravků stanoví seznam základních látek k léčbě koňovitých, v platném znění.
Nařízení Komise (EU) 2017/644 ze dne 5. dubna 2017, kterým se stanoví metody odběru vzorků a analýzy pro kontrolu obsahu dioxinů, PCB s dioxinovým efektem a PCB bez dioxinového efektu v některých potravinách a kterým se zrušuje nařízení (EU) č. 589/2014.
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/585 ze dne 27. dubna 2020 o koordinovaném víceletém kontrolním programu Unie pro roky 2021, 2022 a 2023 s cílem zajistit dodržování maximálních limitů reziduí pesticidů v potravinách rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu a vyhodnotit expozici spotřebitelů těmto reziduím pesticidů, v platném znění.
Nařízení Rady (Euratom) 2016/52 ze dne 15. ledna 2016, kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace a zrušují nařízení (Euratom) č. 3954/87 a nařízení Komise (Euratom) č. 944/89 a (Euratom) č. 770/90.
Nařízení Komise (ES) č. 401/2006 ze dne 23. února 2006, kterým se stanoví metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu množství mykotoxinů v potravinách, v platném znění.
Nařízení Komise (ES) č. 152/2009 ze dne 27. ledna 2009, kterým se stanoví metody odběru vzorků a laboratorního zkoušení pro úřední kontrolu krmiv, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003 ze dne 22. září 2003 o doplňkových látkách používaných ve výživě zvířat, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1332/2008 ze dne 16. prosince 2008 o potravinářských enzymech a o změně směrnice Rady 83/417/EHS, nařízení Rady (ES) č. 1493/1999, směrnice 2000/13/ES, směrnice Rady 2001/112/ES a nařízení (ES) č. 258/97, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 ze dne 16. prosince 2008 o potravinářských přídatných látkách, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1334/2008 ze dne 16. prosince 2008 o aromatech a některých složkách potravin s aromatickými vlastnostmi pro použití v potravinách nebo na jejich povrchu a o změně nařízení Rady (EHS) č. 1601/91, nařízení (ES) č. 2232/96 a č. 110/2008 a směrnice 2000/13/E, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2065/2003 ze dne 10. listopadu 2003 o kouřových aromatech používaných nebo určených k použití v potravinách nebo na jejich povrchu.
Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1321/2013 ze dne 10. prosince 2013, kterým se na úrovni Unie stanoví seznam primárních produktů kouřových aromat povolených pro použití jako takové v potravinách nebo na jejich povrchu a/nebo k výrobě sekundárních kouřových aromat, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin, v platném znění.
Nařízení Komise (EU) č. 432/2012 ze dne 16. května 2012, kterým se zřizuje seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí, v platném znění.
Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 931/2011 ze dne 19. září 2011 o požadavcích na sledovatelnost stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 pro potraviny živočišného původu.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011.
Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1337/2013 ze dne 13. prosince 2013, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, pokud jde o uvádění země původu nebo místa provenience u čerstvého, chlazeného a zmrazeného vepřového, skopového, kozího a drůbežího masa, v platném znění.
Nařízení Komise (EU) č. 101/2013 ze dne 4. února 2013 o použití kyseliny mléčné ke snižování povrchové mikrobiální kontaminace u jatečně upravených těl skotu.
Nařízení Rady (ES) č. 1255/97 ze dne 25. června 1997 o kritériích Společenství pro místa zastávek a o změně plánu cesty uvedeného v příloze směrnice 91/628/EHS, v platném znění.
Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování, v platném znění.
Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 636/2014 ze dne 13. června 2014 o vzoru osvědčení pro obchod s nestaženou velkou volně žijící zvěří.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2009.
Nařízení Komise (EU) č. 574/2011.
Nařízení Komise (EU) č. 277/2012, kterým se mění přílohy I a II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/32/ES, pokud jde o maximální obsahy a akční prahy dioxinů a polychlorovaných bifenylů.
Nařízení Komise (EU) č. 744/2012, kterým se mění přílohy I a II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/32/ES, pokud jde o maximální obsahy arsenu, fluoru, olova, rtuti, endosulfanu, dioxinů, Ambrosia spp., diclazurilu a lasalocidu sodného A a o akční prahy pro dioxiny.
Nařízení Komise (EU) č. 107/2013, kterým se mění příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/32/ES, pokud jde o maximální obsahy melaminu v krmivech v konzervách pro zvířata v zájmovém chovu.
Nařízení Komise (EU) č. 1275/2013, kterým se mění příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/32/ES, pokud jde o maximální obsahy arsenu, kadmia, olova, dusitanů, hořčičného oleje těkavého a škodlivých botanických nečistot.
Nařízení Komise (EU) 2015/186, kterým se mění příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/32/ES, pokud jde o maximální obsahy arsenu, fluoru, olova, rtuti, endosulfanu a semen druhu Ambrosia.
Nařízení Komise (EU) 2017/2229 ze dne 4. prosince 2017, kterým se mění příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/32/ES, pokud jde o maximální obsahy olova, rtuti, melaminu a dekochinátu.
Nařízení Komise (EU) 2019/1869 ze dne 7. listopadu 2019, kterým se mění a opravuje příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/32/ES, pokud jde o maximální obsahy některých nežádoucích látek v krmivech.
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/1605 ze dne 22. května 2023, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009, pokud jde o stanovení konečných bodů výrobního řetězce pro některá organická hnojiva a pomocné půdní látky.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/1602.
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/1666.
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2090.
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2122.
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2124.
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/999.
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/2235.
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/2236.
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/403.
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/934.
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/1933.
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2023/594.
64)
§ 151 zákona č. 500/2004 Sb.
65)
Čl. 17 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013 ze dne 12. června 2013 o neobchodních přesunech zvířat v zájmovém chovu a o zrušení nařízení (ES) č. 998/2003.
66)
Čl. 18 odst. 7 písm. j) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
Čl. 13 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/624 ze dne 8. února 2019 o zvláštních pravidlech pro provádění úředních kontrol produkce masa a pro produkční a sádkovací oblasti pro živé mlže v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
67)
Čl. 17 a 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
68)
Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii a o změně některých zákonů (zákon o Vojenské policii), ve znění pozdějších předpisů.
69)
Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů.
70)
Čl. 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
71)
Příloha III oddíl I kapitola VI nařízení (ES) č. 853/2004.
Čl. 18 odst. 7 písm. c) a čl. 18 odst. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
Čl. 4 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/624 ze dne 8. února 2019 o zvláštních pravidlech pro provádění úředních kontrol produkce masa a pro produkční a sádkovací oblasti pro živé mlže v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
72)
Čl. 102 až 107 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
73)
Čl. 103 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
74)
Čl. 104 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
75)
Čl. 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
76)
Příloha II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES, v platném znění.
77)
Čl. 31 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006, v platném znění.
78)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 470/2009 ze dne 6. května 2009, kterým se stanoví postupy Společenství pro stanovení limitů reziduí farmakologicky účinných látek v potravinách živočišného původu, kterým se zrušuje nařízení Rady (EHS) č. 2377/90 a kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004.
79)
Čl. 79 odst. 1 písm. a), čl. 79 odst. 2 písm. a) a čl. 82 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
80)
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/686.
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/688.
81)
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/990.
82)
Například nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/686.
83)
Rozhodnutí Světové organizace pro zdraví zvířat č. XXXI ze dne 27. května 2004 o jednotném seznamu nákaz a o zavedení nového systému jejich hlášení.
84)
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/1882 ze dne 3. prosince 2018 o uplatňování některých pravidel pro prevenci a tlumení nákaz na kategorie nákaz uvedených na seznamu a o stanovení seznamu druhů a skupin druhů, které představují značné riziko šíření zmíněných nákaz uvedených na seznamu, v platném znění.
85)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/690 ze dne 28. dubna 2021, kterým se zavádí program pro vnitřní trh, pro konkurenceschopnost podniků včetně malých a středních podniků, pro oblast rostlin, zvířat, potravin a krmiv a pro evropskou statistiku (Program pro jednotný trh) a kterým se zrušují nařízení (EU) č. 99/2013, (EU) č. 1287/2013, (EU) č. 254/2014 a (EU) č. 652/2014.
86)
Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003, v platném znění.
87)
Vyhláška č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem, ve znění pozdějších předpisů.
88)
Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
89)
Například zákon č. 246/1992 Sb., zákon č. 378/2007 Sb., zákon č. 110/1997 Sb.
90)
Čl. 3 bod 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009.
91)
Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009, nařízení Komise (EU) č. 142/2011.
92)
Čl. 80 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
Čl. 45 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/848 ze dne 30. května 2018 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 834/2007, v platném znění.
93)
Zákon č. 35/2021 Sb., o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů.
94)
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/2244 ze dne 7. října 2021, kterým se nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 doplňuje o zvláštní pravidla týkající se úředních kontrol, pokud jde o postupy odběru vzorků pro stanovení reziduí pesticidů v potravinách a krmivech.
95)
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/931 ze dne 23. března 2022, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 stanovením pravidel pro provádění úředních kontrol, pokud jde o kontaminující látky v potravinách.
96)
Zákon č. 378/2007 Sb.
97)
Příloha III oddíl I kapitola VIa nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
98)
Příloha II oddíl III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
99)
Příloha I kapitola I bod 3 nařízení Rady (ES) č. 1099/2009.
100)
Příloha III oddíl IV kapitola II bod 4 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
101)
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/1013.
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/1602.
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/1715 ze dne 30. září 2019, kterým se stanoví pravidla pro fungování systému pro správu informací o úředních kontrolách a jeho systémových složek („nařízení o IMSOC“), v platném znění.
102)
Nařízení Komise (EU) č. 2015/786 ze dne 19. května 2015, kterým se definují kritéria přípustnosti pro dekontaminační postupy používané na produkty určené ke krmení zvířat, jak stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/32/ES.
103)
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/1715.
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/2235.
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/2236.
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/403.
104)
Zákon č. 226/2013 Sb., o dodávání na trh a vývozu dřeva, dřevařských výrobků a některých dalších komodit, ve znění pozdějších předpisů.