326
Ústavní zákon
ze dne 16. července 1991,
kterým se mění a doplňuje Ústava České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších předpisů
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně:
Čl. I
Ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:
1.
Čl. 97 zní:
„Čl. 97
Soudy a prokuratura chrání stát, jeho ústavní zřízení i práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob.“.
2.
Čl. 98 odst. 1, 2, 3 a 4 znějí:
„Čl. 98
(1)
Soudnictví vykonávají nezávislé soudy České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky.
(2)
Soudy České a Slovenské Federativní Republiky jsou: Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky, vyšší vojenské soudy a vojenské obvodové soudy; v době branné pohotovosti státu též vyšší polní soudy a nižší polní soudy.
(3)
Sídlo Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky stanoví zákon Federálního shromáždění.
(4)
Soudy České republiky a Slovenské republiky jsou: Nejvyšší soud České republiky, Nejvyšší soud Slovenské republiky, krajské soudy a okresní soudy (dále jen „soudy republik“).“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 5.
3.
Čl. 99 zní:
„Čl. 99
(1)
Nejvyšším soudním orgánem v České a Slovenské Federativní Republice je Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky, který sleduje pravomocná rozhodnutí nejvyšších soudů republik a vojenských soudů a zajišťuje zákonnost a jednotnost rozhodování mezi republikami a vojenskými soudy tím, že
a)
rozhoduje o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vojenských soudů v případech stanovených zákonem,
b)
rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutím nejvyšších soudů republik a všech vojenských soudů, proti rozhodnutím senátů vojenského kolegia Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, pokud tento soud rozhodoval o řádném opravném prostředku, a dále proti rozhodnutím jiných orgánů činných v trestním řízení ve vojenských věcech v případech stanovených zákonem,
c)
zaujímá stanoviska ke sjednocování výkladu zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů s federální působností,
d)
rozhoduje v jiných zákonem stanovených případech.
(2)
Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky dále
a)
přezkoumává zákonnost rozhodnutí ústředních orgánů státní správy České a Slovenské Federativní Republiky, nestanoví-li zákon jinak,
b)
rozhoduje spory o pravomoc mezi soudy jedné republiky a státními notářstvími nebo orgány státní správy druhé republiky a spory o pravomoc mezi soudy a federálními orgány státní správy; rozhoduje spory o příslušnost mezi soudy a mezi soudy a státními notářstvími a určuje jejich příslušnost v případech stanovených zákony o řízení před soudy a státními notářstvími,
c)
rozhoduje o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů na území České a Slovenské Federativní Republiky, vyžaduje-li to zákon nebo mezinárodní smlouva.
(3)
V České republice je nejvyšším soudním orgánem Nejvyšší soud České republiky, ve Slovenské republice je nejvyšším soudním orgánem Nejvyšší soud Slovenské republiky. Nejvyšší soud republiky dbá o sjednocující výklad a sjednocující používání zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů ostatními soudy republiky.“.
4.
V čl. 100 odst. 1 se slova „soudci z lidu“ nahrazují slovem „přísedící“ a vypouštějí se slova „z povolání“.
5.
V čl. 100 odst. 2 se vypouštějí slova „z povolání“; slova „soudci z lidu“ se nahrazují slovem „přísedící“.
6.
Čl. 101 zní:
„Čl. 101
(1)
Soudce Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky jmenuje prezident České a Slovenské Federativní Republiky na návrh předsedy Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky po dohodě s vládou České republiky a s vládou Slovenské republiky zpravidla ve stejném počtu z občanů České republiky a z občanů Slovenské republiky. Jmenování soudcem Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky nabývá účinnosti schválením oběma sněmovnami Federálního shromáždění. Prezident České a Slovenské Federativní Republiky jmenuje na návrh vlády České a Slovenské Federativní Republiky předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky ze soudců tohoto soudu; jestliže předsedou jmenoval občana České republiky, jmenuje místopředsedou občana Slovenské republiky nebo naopak.
(2)
Soudce vojenských soudů jmenuje prezident České a Slovenské Federativní Republiky na návrh ministra obrany České a Slovenské Federativní Republiky.
(3)
Soudce nejvyššího soudu republiky a ostatních soudů republik jmenuje předsednictvo příslušné národní rady na návrh vlády příslušné republiky.
(4)
Soudci a přísedící mohou být odvoláni, popřípadě zproštěni své funkce jen z důvodů a způsobem stanovenými zákonem. Pro porušení svých povinností mohou být soudci odvoláni jen na základě pravomocného rozhodnutí kárného soudu.
(5)
Podmínky pro výkon funkce soudce a přísedícího, včetně znění slibu, jehož složení je předpokladem výkonu funkce, stanoví a volbu přísedících vojenských soudů upraví zákon Federálního shromáždění. Zákon Federálního shromáždění upraví také důvody odvolání a podmínky jiného zániku funkce soudce a funkce přísedícího vojenských soudů. Volbu a odvolání a podmínky jiného zániku funkce přísedících okresních a krajských soudů upraví zákony národních rad.“.
7.
Čl. 102 zní:
„Čl. 102
(1)
Soudci a přísedící jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni jedině zákonem.
(2)
Má-li soud za to, že jiný obecně závazný právní předpis odporuje zákonu, řízení přeruší a podá návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. Nález Ústavního soudu je pro něj i pro ostatní obecné soudy závazný.
(3)
Soudci a přísedící jsou povinni vykládat právní předpisy podle svého nelepšího vědomí a svědomí, jsou povinni rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“.
8.
Čl. 103 se zrušuje.
9.
V čl. 104 odst. 1 se vypouští slovo „soudy“.
10.
V čl. 106a odst. 1 se vypouštějí slova „Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky a“ a v odstavci 2 slova „nejvyššího soudu republiky a“.
Čl. II
Čl. III
Čl. IV
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 1991.
Havel v. r.
Dubček v. r.
Čalfa v. r.
