Zákon č. 211/1993 Sb.

Zákon upravuje povinnosti právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání při výrobě, dovozu a užívání látek poškozujících nebo ohrožujících ozónovou vrstvu Země (dále jen „látky“) a výrobků takové látky obsahujících (dále jen „výrobky“). Účelem zákona je zamezení dalšího úniku těchto látek do ovzduší.

Výroba látek a výrobků se zakazuje ve lhůtách uvedených v příloze tohoto zákona. Seznam látek je uveden v příloze tohoto zákona.

U výrobků, které byly vyrobeny před účinností tohoto zákona, stanoví ministerstvo životního prostředí dobu, po kterou mohou být ještě prodávány.

Výrobce je povinen zřetelně označit výrobky textem: „Výrobek obsahuje látky ničící ozónovou vrstvu Země“.

Za výrobu se nepovažuje recyklace látek; recyklací se rozumí postup, při kterém jsou látky jímány, aniž by došlo k jejich úniku do ovzduší, a čištěny tak, aby bylo umožněno jejich další použití.

Dovoz látek se zakazuje ve lhůtách uvedených v příloze tohoto zákona.

Dovoz výrobků se zakazuje dnem 1. ledna 1994.

Užívání látek spojené s jejich únikem do ovzduší se zakazuje ve lhůtách uvedených v příloze tohoto zákona.

Všechny právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání jsou povinny při své činnosti zamezit úniku látek do ovzduší.

Do doby účinnosti zákazu výroby, dovozu a užívání látek jsou výrobci a dovozci povinni platit poplatek ve výši 100 Kč za každý kilogram vyrobené nebo dovezené látky, popřípadě této látky obsažené v dovezeném výrobku. Podrobnosti o výpočtu a placení poplatku stanoví výrobcům a dovozcům ministerstvo životního prostředí vyhláškou. Poplatek je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky.¹)

Způsob zneškodňování látek a výrobků stanoví ministerstvo životního prostředí vyhláškou.

Pokutu ve výši od 2500 Kč do 500 000 Kč uloží orgán ochrany ovzduší právnické osobě a fyzické osobě oprávněné k podnikání za

Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy orgán ochrany ovzduší zjistil porušení zákazu či povinnosti, avšak nejpozději do tří let ode dne, kdy k porušení zákazu či povinnosti došlo.

Při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti ohrožení životního prostředí.

Poruší-li právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání v době jednoho roku od právní moci rozhodnutí o uložení pokuty znovu zákaz či povinnost, za něž byla pokuta uložena, uloží se další pokuta až do výše pětinásobku pokuty stanovené v § 5.

Na řízení o ukládání pokut podle tohoto zákona se vztahují obecné právní předpisy o správním řízení.²)

Z uložené pokuty je 50 % příjmem obce, kde došlo k porušení zákona, a 50 % příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Pokud není možné obec určit, je celá uložená pokuta příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky.

Zákon České národní rady č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, se doplňuje takto:

V § 3 odst. 2 se za dosavadní písmeno f) vkládá nové písmeno g), které včetně poznámky č. 11a) zní:

Ustanovení § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 a 2 se nepoužijí u látek a výrobků používaných ve zdravotnictví při akutním ohrožení života; seznam a množství těchto látek a výrobků stanoví vyhláškou ministerstvo životního prostředí po projednání s ministerstvem zdravotnictví; současně stanoví dobu, v níž musí být dovoz ukončen.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.