222
VYHLÁŠKA
ze dne 25. července 1996,
kterou se stanoví metody odběru vzorků, metody laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků podléhajících zkáze
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 4 odst. 7 a § 17 odst. 6 zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech:
Odběr vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů
§ 1
(1)
Při odběru vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů prováděném v rámci odborného dozoru a zkoušení1) se používají postupy uvedené v této vyhlášce.
(2)
Odběr vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů zahrnuje odběr dílčích vzorků pro účely sestavení souhrnného a konečného vzorku, odběr dílčích vzorků pro účely stanovení pracovní přesnosti míchacího zařízení a pro účely posouzení homogenity doplňkových látek a aminokyselin v premixech a krmivech s použitím premixů (dále jen „homogenita“) a způsob označování a uchovávání konečných, případně dílčích vzorků včetně vyhotovení protokolu o jejich odběru. Toto ustanovení se nevztahuje na odběr vzorků pro stanovení reziduí pesticidů a přítomnosti mikroorganismů, který se provádí podle zvláštního právního předpisu.1a)
§ 2
(1)
Při odběru dílčího vzorku, za který se považuje hmotnostní část jedné partie získaná jedním náběrem, se používají pomůcky a zařízení uvedené v příloze č. 1 této vyhlášky.
(2)
Minimální počet dílčích vzorků podle druhu krmiva, doplňkové látky a premixu a v návaznosti na hmotnost nebo počet obalů vzorkované partie je uveden v příloze č. 2 sloupci 2 této vyhlášky.
(3)
U krmiv, doplňkových látek a premixů balených do obalů o hmotnosti nižší než 1 kg nebo o objemu nižším než 1 litr se považuje za dílčí vzorek vždy obsah jednoho balení, například obsah jedné krabice, sáčku nebo bloku krmiva.
(4)
Postup odběru dílčích vzorků podle odstavců 2 a 3 se nevztahuje na odběr dílčích vzorků pro posouzení homogenity2) doplňkové látky v partii premixu nebo krmiva vyrobeného s použitím premixu nebo pro posouzení pracovní přesnosti míchacích zařízení.
(5)
Při odběru vzorků pro posouzení homogenity doplňkové látky v partii premixu nebo krmiva s použitím premixu se odebírají dílčí vzorky nejméně z pěti obalů.
(6)
Za vzorkovanou partii se považuje množství krmiva, doplňkové látky nebo premixu, které vykazuje jednotnost svým vnějším uspořádáním, označením a místním uložením. Pokud při odběru dílčích vzorků neumožňuje velikost, uložení a přístupnost partie krmiva, doplňkové látky nebo premixu odběr vzorků ze všech míst partie, vzorkuje se a označí za vzorkovanou partii ta její část nebo hmotnost, z níž byly dílčí vzorky odebrány.
(7)
Při odběru dílčích vzorků pro posouzení pracovní přesnosti míchacího zařízení se odebírá 10 dílčích vzorků z posuzovaného obsahu míchacího zařízení způsobem uvedeným v příloze č. 16.
§ 3
(1)
Při odběru dílčích vzorků tvoří celková hmotnost všech odebraných dílčích vzorků jedné partie krmiva, doplňkové látky nebo premixu souhrnný vzorek; jeho minimální hmotnost je stanovena v příloze č. 3 sloupci 2 této vyhlášky.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na dílčí vzorky odebrané pro posouzení homogenity doplňkové látky v partii premixu nebo krmiva s použitím premixu nebo pro posouzení pracovní přesnosti míchacích zařízení a pro stanovení přítomnosti nebo obsahu nežádoucích látek a zakázaných látek a produktů v krmivech.
(3)
Při odběru vzorků pro posouzení homogenity doplňkové látky v partii premixu nebo krmiva s použitím premixu tvoří dílčí vzorky z jednoho obalu vždy jeden souhrnný vzorek.
(4)
Při odběru vzorků pro posouzení pracovní přesnosti míchacích zařízení tvoří dílčí vzorek odebraný z míchacího zařízení vždy jeden souhrnný vzorek, který je považován současně i za vzorek konečný.
(5)
Při odběru vzorků pro stanovení přítomnosti nebo obsahu nežádoucích látek a zakázaných látek a produktů v krmivech je stanoven minimální počet souhrnných vzorků, který je uveden v příloze č. 4 sloupci 2 této vyhlášky; minimální hmotnost těchto vzorků nesmí být menší než čtyři kilogramy nebo u kapalných forem nesmí být objem menší než čtyři litry.
§ 4
(1)
Ze souhrnného vzorku se přímo nebo po redukci vyhotoví nejméně tři konečné vzorky, které tvoří množství souhrnného vzorku určené pro zkoušení; minimální hmotnost konečného vzorku je uvedena v příloze č. 5 ve sloupci 2.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na souhrnné vzorky při odběru vzorků pro posouzení homogenity doplňkové látky v partii premixu nebo krmiva s použitím premixu a pro posouzení pracovní přesnosti míchacího zařízení, u nichž souhrnný vzorek tvoří současně konečný vzorek.
(3)
Postup odběru vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů je uveden v příloze č. 6.
(4)
Vzorky určené k laboratornímu zkoušení se neprodleně doručí spolu s protokolem o odběru vzorku do příslušné laboratoře.4)
§ 5
(1)
Při odběru vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů se konečné vzorky uchovávají v čistých, suchých, vlhkost nepropouštějících, vzduchotěsných a uzavíratelných obalech. Obaly s konečnými vzorky se uzavřou a uzávěr obalu se opatří plombou nebo pečetí tak, aby bylo vyloučeno otevření obalu bez poškození pečetě nebo plomby. Pečeť nebo plomba se zajistí tak, aby nebyla po otevření obalu použitelná.
(2)
Konečné vzorky se při odběru označují nejméně těmito údaji:
a)
názvem vzorkovaného krmiva, doplňkové látky nebo premixu,
b)
obchodním jménem a sídlem právnické osoby, která zajistila odběr konečného vzorku při odběru vzorků na vyžádání,
c)
jménem a příjmením (dále jen „jméno“) fyzické osoby, která prováděla odběr.
(3)
Označení vzorku se zajistí tak, aby bylo pevně spojeno se vzorkem, jeho pečetí nebo plombou.
(4)
Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nevztahuje na dílčí vzorky odebrané pro posouzení homogenity a pracovní přesnosti míchacích zařízení.
(5)
Při odběru dílčích vzorků pro posouzení homogenity nebo pracovní přesnosti míchacích zařízení se dílčí vzorky, které jsou i konečnými vzorky, uchovávají v čistých, suchých, vlhkost nepropouštějících, vzduchotěsně uzavíratelných obalech. Obaly se vzorky se uzavřou a označí vždy těmito údaji:
a)
názvem vzorkovaného krmiva, doplňkové látky, premixu nebo u vzorků pro posouzení pracovní přesnosti ověřovaným typem míchacího zařízení,
b)
obchodním jménem a sídlem právnické osoby nebo jménem a příjmením fyzické osoby, která je výrobcem krmiva, doplňkové látky a premixu, u vzorků pro posouzení pracovní přesnosti obchodním jménem a sídlem právnické osoby nebo jménem a příjmením fyzické osoby, která je majitelem míchacího zařízení,
c)
jménem a příjmením fyzické osoby, která prováděla odběr vzorků.
(6)
Při odběru vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů určených pro zkoušení fotolabilních látek se musí konečné vzorky uchovávat v obalech, které zabrání přístupu světla.
§ 6
(1)
O každém odběru konečného vzorku krmiva, doplňkové látky a premixu se vyhotoví protokol, který umožní přesnou identifikaci každé vzorkované partie tak, aby nemohlo dojít k záměně vzorků. Protokol o odběru vzorku se připojí ke každému konečnému vzorku. Pro účely posouzení homogenity nebo pracovní přesnosti míchacích zařízení se o odběru všech vzorků pořizuje pouze jeden protokol.
(2)
Protokol obsahuje vždy tyto údaje:
a)
jméno a bydliště fyzické osoby nebo obchodní jméno a sídlo právnické osoby, která dodala, dovezla nebo vyrobila vzorkované krmivo, doplňkovou látku nebo premix,
b)
jméno a bydliště fyzické osoby nebo obchodní jméno a sídlo právnické osoby, pokud jí bylo vzorkované krmivo, doplňková látka nebo premix dodán,
c)
název vzorkovaného krmiva, doplňkové látky nebo premixu a hmotnost nebo objem vzorkované partie,
d)
datum odběru vzorku,
e)
sídlo orgánu odborného dozoru,1) který zajistil odběr vzorku,
f)
jméno fyzické osoby, která prováděla odběr,
g)
místo uložení partie,
h)
plán vzorkování s uvedením míst odběru dílčích vzorků, pokud byl zpracován,
i)
důvod vzorkování.
Laboratorní zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů
§ 7
(1)
K laboratornímu zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů, které zahrnuje jejich chemické, fyzikální, smyslové a speciální zkoušení, se v rámci provádění odborného dozoru a zkoušení1) používají národní metodické postupy (dále jen „národní metody“) a v případech, kdy nelze použít národní metodu nebo vyžaduje-li to mezinárodní obchodní styk, se používají mezinárodní metodické postupy (dále jen „mezinárodní metody“).
(2)
Seznam a principy metod používaných k laboratornímu zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů jsou uvedeny v přílohách č. 7 až 14 této vyhlášky s označením A pro národní metody a B pro mezinárodní metody.
(3)
Pokud není metoda pro zkoušení daného znaku uvedena v přílohách č. 7 až 14 a kontrola tohoto znaku je nezbytná, lze použít jinou vhodnou metodu, která odpovídá dosažené úrovni vědeckého a technického poznání. Obecné podmínky pro použití zkušební metody jsou uvedeny v příloze č. 15.
§ 8
(1)
Pro laboratorní zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů, s výjimkou fyzikálního, smyslového a speciálního zkoušení, se konečný vzorek upravuje na zkušební vzorek. Zkušební vzorek je reprezentativní část konečného vzorku upravená způsobem uvedeným v příloze č. 7 této vyhlášky.
(2)
V případě, že nelze provést úpravu vzorku bez ovlivnění obsahu jeho vlhkosti, předsuší se vzorek podle postupu stanoveného v příloze č. 7 této vyhlášky.
(3)
Vzorek se upravuje tak, aby nedošlo k jeho znečištění nebo ke změně jeho složení. Při zkoušení látek v koncentracích nižších než 10-3 g/kg je nutno vyloučit znečištění vzorků látkami pocházejícími z použitých pomůcek, přístrojů nebo z okolního prostředí. Mletí, promíchávání a prosévání se provádí co nejrychleji, aby byl vzorek co nejméně vystaven vlivu vzduchu a světla. Na úpravu vzorku nelze použít mlýnky ani jiné přístroje, které by mohly způsobit zahřátí vzorku nad 40 ⁰C. Vzorek zvláště citlivý na zahřátí se rozdrtí ručně.
§ 9
(1)
Zkušební vzorky krmiv, doplňkových látek a premixů se po skončení zkoušek uchovávají způsoby uvedenými v příloze č. 8.
(2)
Vzorky krmiv, doplňkových látek a premixů podléhající zkáze se nejdéle do 24 hodin upraví tak, aby mohly být použity ke zkoušení v původním stavu anebo se předsuší; vydělená část vlhkého vzorku se uloží v neprodyšném obalu v chladicím boxu při teplotě 0 až + 5 ⁰C minimálně po dobu, než bude ukončeno zkoušení vzorku.
Chemické zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů
§ 10
(1)
K chemickému zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů se používají výhradně chemikálie analyticky čisté nebo chemicky čisté, není-li v přílohách č. 7 až 14 stanoveno jinak. Při stanovení stopových prvků se čistota zkušebních chemikálií ověřuje samostatným pokusem (slepý pokus).
(2)
Pro přípravu roztoků, pro ředění, oplachování nebo promývání se používá destilovaná nebo demineralizovaná voda anebo rozpouštědlo nebo ředidlo uvedené v přílohách č. 7 až 14.
(3)
Koncentrace roztoků se vyjadřuje buď v hmotnostních nebo objemových procentech, nebo se vyjadřuje jako koncentrace látková (mol/l) nebo hmotnostní (mg/l, mg/ml).
§ 11
(1)
Výsledkem chemické zkoušky krmiva, doplňkové látky nebo premixu je průměrná hodnota získaná nejméně ze dvou analýz provedených na dvou navážkách vzorku, pokud se výsledek analýz neodchyluje o větší hodnotu, než je hodnota meze opakovatelnosti /r/ (dále jen „opakovatelnost“), uvedená v přílohách č. 9 a 10.
(2)
Opakovatelnost je hodnota, o které lze předpokládat, že s pravděpodobností 95 % bude nižší nebo rovna absolutní hodnotě rozdílu mezi dvěma výsledky zkoušek získaných za podmínek opakovatelnosti. Podmínky opakovatelnosti jsou podmínky, kdy se nezávislé výsledky zkoušek získají stejnou metodou, na identickém materiálu, v téže laboratoři, týmž pracovníkem, za použití téhož vybavení, během krátkého časového rozmezí.
(3)
Není-li hodnota opakovatelnosti uvedena, vypočítá se postupem uvedeným v bodě 8 přílohy č. 15.
(4)
Výsledek chemické zkoušky se vyjadřuje v jednotkách uvedených v přílohách č. 9 až 14. Při stanovení původní vlhkosti krmiva, doplňkové látky nebo premixu se výsledky přepočítávají na původní sušinu.
(5)
Není-li u metody uvedeno jinak, vyjadřují se výsledky po zaokrouhlení takto:
pro vyjádření obsahu v jednotkách mg/kg:
| pro obsah do 9,99 mg/kg | s přesností na 0,01 mg/kg |
| pro obsah od 10,0 do 99,9 mg/kg | s přesností na 0,1 mg/kg |
| pro obsah od 100 do 999 mg/kg | s přesností na 1 mg/kg |
| pro obsah od 1000 do 9999 mg/kg | s přesností na 10 mg/kg |
| pro obsah od 10000 do 99999 mg/kg | s přesností na 100 mg/kg |
| pro obsah nad 100 000 mg/kg | s přesností na 1000 mg/kg |
pro vyjádření obsahu v jednotkách g/kg:
| pro obsah do 9,99 g/kg | s přesností na 0,01 g/kg |
| pro obsah od 10 g/kg do 99,9 g/kg | s přesností na 0,1 g/kg |
| pro obsah nad 100 g/kg | s přesností na 1 g/kg. |
(6)
Mez reprodukovatelnosti /R/ (dále jen „reprodukovatelnost“) je hodnota, o níž lze předpokládat, že s pravděpodobností 95 % bude nižší nebo rovna absolutní hodnotě rozdílu mezi dvěma výsledky zkoušek získaných za podmínek reprodukovatelnosti. Podmínky reprodukovatelnosti jsou podmínky, kdy se nezávislé výsledky zkoušek získají stejnou metodou, na indentickém materiálu v různých laboratořích, různými pracovníky, používajících různá vybavení. Reprodukovatelnost nezahrnuje chybu odběru vzorku.
(7)
Hodnoty reprodukovatelnosti pro jednotlivé metody zkoušení jsou uvedeny v přílohách č. 9, 10 a 17. Není-li hodnota reprodukovatelnosti stanovena, vypočítá se postupem uvedeným v bodě 8 přílohy č. 15.
§ 12
Zkoušení homogenity2) doplňkových látek a aminokyselin v partii premixu nebo krmiv s použitím premixů se provádí pomocí doplňkové látky nebo přidané aminokyseliny. Při posuzování pracovní přesnosti míchacího2) zařízení se používá doplňková látka, která při laboratorním zkoušení vykazuje nejnižší hodnotu opakovatelnosti a reprodukovatelnosti pro ověřovaný obsah.
§ 13
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 1996.
Ministr:
Ing. Lux v. r.
Příloha č. 1
k vyhlášce č. 222/1996 Sb.
Pomůcky a zařízení pro odběr vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů
1.
K odběru dílčích vzorků se používají:
a)
vertikální dvouplášťové vzorkovače, dělené nebo nedělené, s účinnou výškou odpovídající výšce vzorkované partie,
b)
jednoplášťové vzorkovače pro horizontální odběr vzorků,
c)
lopatky vhodných rozměrů s rovným dnem a okraji zdviženými do pravého úhlu,
d)
vzorkovací krabice vhodných rozměrů,
e)
mechanická zařízení, která jsou uváděna do pohybu obsluhou nebo se pohybují samostatně,
f)
násoska nebo čerpadlo s uzávěrem pro kontinuální odběr vzorku u tekutých nebo polotekutých krmiv.
2.
K odběru vzorků statkových objemných krmiv lze použít i jiné pomůcky a zařízení než jsou uvedeny v bodě 1.
3.
K redukci souhrnných a konečných vzorků lze použít děliče vzorků.
4.
Vzorky se odebírají a sestavují tak, aby nedošlo oproti vzorkované partii k nežádoucím změnám, a aby nebyly znečištěny jinými materiály. Použité pomůcky a pracovní plochy, kde se vzorky zpracovávají, jakož i obaly musí být čisté a suché.
Příloha č. 2
k vyhlášce č. 222/1996 Sb.
Minimální počty dílčích vzorků*)
| Druh a rozsah partie | Minimální počet dílčích vzorků |
|---|---|
| 1 | 2 |
| 1. Pevné materiály volně ložená nebo v obalech nad 100 kg: | |
| - zelená píce konzervovaná silážováním | 20 |
| - pastevní porost | 50 |
| - jiná krmiva: | |
| do 2,5 t | 7 |
| nad 2,5 t | druhá odmocnina z 20tinásobku hmotnosti partie v tunách, zaokrouhleno na celá čísla, nejvýše však 40 |
| 2. Pevné materiály balené do obalů: | |
| - balení do hmotnosti 1 kg | 4 obaly |
| - balení o hmotnosti nad 1 kg | |
| do 4 balení | všechny obaly |
| 5 až 16 balení | 4 obaly |
| více než 16 balení | druhá odmocnina z počtu balení (obalů), zaokrouhleno na celá čísla, nejvýše však 20 obalů; |
| při odběru vzorků na stanovení nežádoucích nebo zakázaných látek nejvýše 40 obalů | |
| 3. Tekuté a polotekuté materiály: | |
| - balení o obsahu do 1 litru | 4 obaly |
| - balení o obsahu nad 1 litr | |
| do 4 balení | všechny obaly |
| 5 až 16 balení | 4 obaly |
| více než 16 balení | druhá odmocnina z počtu obalů, zaokrouhleno na celá čísla, nejvýše však 20 obalů |
| 4. Krmiva v blocích a lizy | 1 blok ( liz ) z každé partie o 25 jednotkách, nejvýše 4 bloky ( lizy ) |
Materiály se rozumí krmiva, doplňkové látky a premixy.
*)
Nevztahuje se na vzorkovanou partii, pokud počet obalů nebo hmotnost nebo objem je nižší, než je uvedeno v tabulce.
Příloha č. 3
k vyhlášce č. 222/1996 Sb.
Minimální hmotnost souhrnného vzorku*)
| Druh a rozsah partie | Minimální hmotnost souhrnného vzorku nebo počet (balení, kusy a jiné) |
|---|---|
| 1 | 2 |
| 1. Pevná krmiva volně ložená nebo krmiva v obalech nad 100 kg hmotnosti: | |
| - seno, sláma | 1 kg |
| - ostatní krmiva | 4 kg |
| 2. Krmiva balená do obalů o hmotnosti: | |
| - do 1 kg | obsah 4 balení |
| - nad 1 kg | 4 kg |
| 3. Tekutá nebo polotekutá krmiva: | |
| - nádoby do obsahu 1 litr | obsah 4 nádob |
| - nádoby s obsahem nad 1 litr | 4 litry |
| 4. Krmiva v blocích a lizy o hmotnosti (bloku, kusu): | |
| - do 1 kg | 4 kusy (bloky) |
| - nad 1 kg | 4 kg |
| 5. Doplňkové látky: | |
| - pevná forma | 0,2 kg |
| - tekutá forma | 0,2 litru |
| 6. Premixy: | |
| - pevná forma | 1 kg |
| - tekutá forma | 1 litr |
*)
Nevztahuje se na vzorkovanou partii, pokud počet obalů nebo hmotnost nebo objem je nižší, než je uvedeno v tabulce.
Příloha č. 4
k vyhlášce č. 222/1996 Sb.
Minimální počet souhrnných vzorků pro stanovení nežádoucích a zakázaných látek a produktů
| Druh a rozsah partie | Minimální počet souhrnných vzorků z každé partie |
|---|---|
| 1 | 2 |
| 1. Pevná krmiva volně ložená nebo v obalech nad 100 kg o celkové hmotnosti: | |
| - do 1 tuny | 1 |
| - od 1,0 do 10 tun | 2 |
| - od 10,0 do 40 tun | 3 |
| - nad 40,0 tun | 4 |
| 2. Krmiva balená do obalů o hmotnosti nižší než 100 kg: | |
| - do 16 obalů | 1 |
| - od 17 do 200 obalů | 2 |
| - od 201 do 800 obalů | 3 |
| - nad 800 obalů | 4 |
Příloha č. 5
k vyhlášce č. 222/1996 Sb.
Minimální hmotnost souhrnného vzorku*)
| Druh a rozsah partie | Minimální hmotnost konečného vzorku |
|---|---|
| 1 | 2 |
| 1. Pevná krmiva | 0,5 kg |
| 2. Tekutá a polotekutá krmiva | 0,5 l |
| 3. Doplňkové látky | 0,05 kg |
| 4. Premixy | 0,25 kg. |
*)
Nevztahuje se na vzorkovanou partii, pokud počet obalů nebo hmotnost nebo objem je nižší, než je uvedeno v tabulce.
Příloha č. 6
k vyhlášce č. 222/1996 Sb.
Postup odběru vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů
1.
Dílčí vzorky s výjimkou dílčích vzorků pro stanovení přítomnosti a obsahu nežádoucích látek, zakázaných látek a produktů, jakož i dílčích vzorků pro stanovení homogenity a posouzení pracovní přesnosti míchacích zařízení se odebírají nahodile tak, aby zahrnovaly celou vzorkovanou partii. Hmotnost nebo objem jednotlivých odebraných dílčích vzorků je přibližně stejný. Při odběru dílčích vzorků se dále dodržuje:
a)
U krmiv v obalech nad 100 kg se každý obal hypoteticky rozdělí na přibližně stejné díly v takovém počtu, kolik dílčích vzorků je stanoveno odebrat podle přílohy č.2 ve sloupci 2. Obdobně se postupuje při odběru vzorků v případě, že je partie vzorkována z toku krmiva dynamickým způsobem nebo u volně ložených krmiv.
b)
U krmiv, doplňkových látek a premixů v obalech se odebírá z každého obalu určeného pro vzorkování nejméně jeden dílčí vzorek; obsah obalu se odděleně vyprázdní a poté se odebere dílčí vzorek.
c)
U tekutých nebo polotekutých krmiv se odebírají dílčí vzorky po rovnoměrném promíchání obsahu obalů určených k odběru dílčích vzorků. Z každého obalu se odebírá nejméně jeden dílčí vzorek. Obdobně se postupuje při odběru dílčích vzorků v případě, že partie je vzorkována z toku krmiva dynamickým způsobem.
d)
U tekutých nebo polotekutých krmiv, která nelze rovnoměrně promíchat, se odebírají dílčí vzorky z různých hloubek obalů. Ustanovení se nevztahuje na odběr tekutých a polotekutých krmiv v případě odběru vzorků z toku krmiva dynamickým způsobem, při němž se zpravidla u těchto krmiv neodebírají dílčí vzorky v počáteční fázi toku krmiva. V těchto případech však objem souhrnného vzorku musí být nejméně 10 litrů.
e)
U krmiv v blocích nebo u lizů se odebírá jeden díl z každého bloku nebo lizu určeného pro odběr vzorku.
f)
U pastevních porostů se za dílčí vzorek považuje jedna plná hrst porostu.
2.
Partie krmiv, doplňkových látek a premixů, u kterých má být stanovena přítomnost nebo obsah nežádoucích a zakázaných látek a produktů, se rozděluje do přibližně stejných dílů, odpovídajících předpokládanému počtu souhrnných vzorků podle přílohy č.3 ve sloupci 2. Celkový počet dílčích vzorků stanovený podle přílohy č.2 ve sloupci 2 se rovnoměrně rozděluje na všechny díly vzorkované partie. Dílčí vzorky z jednotlivých dílů nelze smíchávat.
3.
Dílčí vzorky z každého jednotlivého dílu vzorkované partie odebrané podle bodu 2 se skládají do souhrnného vzorku, který se samostatně upraví, a podle plánu vzorkování míst odběru dílčích vzorků se označí příslušným číslem dílu partie, ze které vznikly.
4.
Souhrnné vzorky se upravují promícháním, až jsou rovnoměrné. Pokud se v souhrnném vzorku vyskytují hrudky, odděleně se rozdrtí a následně promíchají se zbývající částí souhrnného vzorku. Hmotnost nebo objem souhrnného vzorku se zmenšuje mechanickým děličem nebo čtvrcením až na hmotnost dva kilogramy nebo na objem dva litry.
5.
Dílčí vzorky pro posouzení homogenity partie se odebírají z nahodile vybraných obalů nebo u volně ložených krmiv z nahodile vybraných míst, které jsou rovnoměrně rozloženy po celé vzorkované partii. Počet odebíraných dílčích vzorků z partie je uveden v příloze č. 14.
6.
Dílčí vzorky pro posouzení pracovní přesnosti míchacího zařízení se odebírají tak, aby jejich odběr byl rovnoměrně rozmístěn po celé ploše prostoru míchacího zařízení nebo při vzorkování mimo míchací prostor byl rovnoměrně rozložen podle počtu vzorkovaných obalů nebo vzorkované hmotnosti.
Příloha č. 7
k vyhlášce č. 222/1996 Sb.
Úprava konečných vzorků krmiv,doplňkových látek a premixů k laboratornímu zkoušení
1.
Obecné postupy úpravy vzorků
1.1.
Krmiva, doplňkové látky a premixy se upravují podle požadavku na jejich zkoušení. Úprava vzorků se volí podle jejich konzistence, struktury, vlhkosti a obsahu tuku.
1.2.
Konečný vzorek se důkladně promíchá na suché, hladké a čisté podložce. Pak se kvartací po rozprostření do nízké vrstvy a postupném odstraňování dvou protilehlých částí děleného vzorku nebo pomocí mechanického děliče rozdělí na dva stejné díly. Podle hmotnosti konečného vzorku se dělení na dva stejné díly opakuje tak dlouho, až jeden díl odpovídá hmotnosti, nezbytné pro zkušební vzorek. Hmotnost zkušebního vzorku musí reprezentovat minimálně 100 g sušiny konečného vzorku.
Jestliže hmotnost konečného vzorku nepřesahuje 500 g sušiny vzorku, považuje se celý konečný vzorek za část, ze které bude připraven zkušební vzorek a nemusí být jeho hmotnost redukována. U konečného vzorku, který nelze dokonale promíchat bez předchozí úpravy velikosti částic, je nutné nejdříve celý vzorek vhodně upravit tak, aby byl velikostí částic stejnorodý. Úpravy se mohou týkat předsušení, odtučnění, rozřezání apod. Toto ustanovení se nevztahuje na konečné vzorky pro posouzení obsahu nežádoucích látek, homogenity a pracovní přesnosti míchacího zařízení.
1.3.
Konečný vzorek mimo části, která byla vyčleněna jako zkušební vzorek, se uloží do vhodné, čisté, suché, vzduchotěsně uzavíratelné nádobky. Ponechá se bez úpravy a slouží pro smyslové nebo fyzikální zkoušky, případně pro mikroskopické vyšetření apod.
1.4.
Zkušební vzorek se upravuje mletím tak, aby navážky požadované pro jednotlivé zkoušky byly homogenní a representovaly konečný vzorek. Zkušební vzorek po úpravě musí obsahovat částice, které propadnou drátěným sítem o velikosti strany oka 1 mm, není-li stanoveno jinak.
1.5.
Stanovuje-li se obsah původní vlhkosti konečného vzorku, je nutné ihned po otevření obalu vzorku oddělit část pro toto stanovení, nebyla-li již oddělena při vzorkování, a provést potřebnou úpravu.
1.6.
Konečné vzorky pro posouzení obsahu nežádoucích látek se předem smyslově posoudí, provedou se případné fyzikální a speciální zkoušky a konečný vzorek se jako celek upravuje tak, aby částice propadly drátěným sítem o velikosti strany oka 1 mm, a poté se dokonale promíchá tak, aby navážky požadované pro jednotlivé zkoušky byly homogenní a reprezentovaly konečný vzorek. Z takto upraveného vzorku se připravují navážky pro jednotlivé zkoušky.
1.7.
Konečné vzorky pro posouzení homogenity a pro posouzení pracovní přesnosti míchacího zařízení se nejprve jako celek upravují tak, aby částice propadly drátěným sítem o velikosti strany oka 1 mm, a poté se dokonale promíchají tak, aby navážky pro jednotlivé zkoušky byly homogenní a reprezentovaly konečný vzorek. Z takto upravených vzorků se připravují navážky pro jednotlivé zkoušky.
2.
Úprava konečného vzorku předsoušením
Jestliže vlhkost konečného vzorku znemožňuje úpravu zkušebního vzorku mletím a nebo by byl mletím ovlivněn některý ze sledovaných znaků, upravuje se konečný vzorek předsoušením.
Pracovní postup
Konečný vzorek se odsype na čistou vysoušecí misku a rozprostře se rovnoměrně po celé ploše tak, aby výška vrstvy byla maximálně 20 mm. Z konečného vzorku se odebírá takové množství, aby se předsoušením získalo asi 200 g předsušeného vzorku.
Misky se vzorkem se suší při teplotě (55 ± 5) °C, až do získání pevné drtitelné konzistence, přičemž se periodicky vzorek promíchává. Po předsušení se vzorek ponechá na misce vychladnout a asi 12 hodin kondicionovat do rovnovážné laboratorní vlhkosti. Během sušení i kondicionace nesmí dojít ke ztrátám rozprášením nebo k nežádoucímu znečištění vzorku.
Z takto upraveného konečného vzorku se upraví zkušební vzorek podle odstavce 1.4. této přílohy.
3.
Speciální postupy úpravy vzorků
3.1.
Úprava konečného vzorku odtučněním
Účel, rozsah a princip
U suchých vzorků s relativně vysokým obsahem tuku je nutné před vlastní přípravou provést jejich odtučnění částečnou extrakcí.
Podstatou tohoto způsobu úpravy je částečné odtučnění vzorku za účelem snížení obsahu tuku.
Větší podíl tuku se odextrahuje diethyléterem, petroléterem nebo hexanem a rozbor vzorku se provede v částečně odtučněném vzorku. Obsahy složek, zjištěné rozborem částečně odtučněného vzorku, se přepočtou na obsahy v konečném neodtučněném vzorku.
K odtučnění vzorku se používá extrakční zařízení v bezpečnostním provedení (Soxhlet apod.).
3.2.
Úprava konečného vzorku předsoušením s nasávací hmotou
Účel, rozsah a princip
Postup se používá u vzorků řídké konzistence, u kterých vysoký obsah tuku neumožňuje přímé předsoušení. Vzorek se upraví vhodným nasávacím materiálem (např. pilinami z tvrdého dřeva, nejlépe bukového), předem zanalyzovanými na obsahy všech složek, které mají být stanoveny. Podstatou tohoto způsoby úpravy je nasátí tukové složky krmiva do nasávacího materiálu, který tuk neobsahuje a tím snížení poměrného zastoupení tuku ve vzorku. Obsahy složek, stanovených ve směsi vzorku a nasávací hmoty se přepočítávají na obsahy v konečném vzorku.
3.3.
Úprava konečného vzorku mixováním
Účel, rozsah a princip
Pokud se krmivo zkouší v původním stavu bez předsoušení a má tekutou nebo pastovitou strukturu, provede se úprava vzorku mixováním. Mixuje se tak dlouho, až nejsou patrny zjevné rozdíly ve velikosti částic nebo v různorodosti materiálu.
3.4.
Úprava konečného vzorku drcením
Účel, rozsah a princip
Pokud krmivo vykazuje hrudkovitou strukturu nebo je ve formě granulí nebo výlisků, které zabraňují předsoušení nebo mletí, provede se úprava drcením.
3.5.
Úprava konečného vzorku s obsahem močoviny
Účel, rozsah a princip
Pokud krmivo obsahuje více než 5 g močoviny v 1 kg, upravuje se celý nezmenšený konečný vzorek mletím podle postupu, uvedeném v odstavci 1.4. této přílohy.
Zkušební vzorek se získá po promíchání a následné kvartaci vzorku upraveného mletím.
3.6.
Úprava konečného vzorku živočišného nebo rostlinného tuku a oleje
Účel, rozsah a princip
Zkušební vzorek se získá ze zhomogenizovaného konečného vzorku. Jestliže to postup zkoušky vyžaduje, izolují se nerozpustné částice filtrací a voda se odstraní sušením bezvodým síranem solným. Metoda není vhodná pro emulgované tuky.
Příloha č. 8
k vyhlášce č. 222/1996 Sb.
Uchovávání vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů
1.
Uskladnění konečných a zkušebních vzorků se zajišťuje tak, aby nedocházelo ke změnám sledovaných znaků, kromě znaků, u kterých nelze změně zabránit, jako je číslo kyselosti tuku, přítomnost škůdců, mikrobiální hodnoty, obsahy specificky účinných látek podléhajících rozkladu, pach apod..
Konzervační prostředky nebo přípravky proti škůdcům mohou být použity, pokud neovlivní sledované jakostní znaky.
1.1.
Vzorky, které jsou určeny k analýzám na obsah vitamínů nebo na světlo obzvlášť citlivých substancí, musí být uchovány v hnědých skleněných obalech.
1.2.
Teplota skladovacího prostoru by neměla přestoupit 25 °C a relativní vlhkost vzduchu by neměla být vyšší než 60 %.
1.3.
Vzorky živočišných a rostlinných tuků a olejů se uchovávají v inertním a vzduchotěsném obalu v chladničce, při teplotě max. 10 °C a chráněny před světlem. Přednostně se uchovává ta část konečného vzorku, která nebyla podrobena zkouškám, ovlivňujícím její složení. Za výše uvedených podmínek se vzorky uchovávají 6 měsíců ode dne doručení vzorku do laboratoře. Po této době se považují za vzorky podléhající zkáze.
Příloha č. 9
k vyhlášce č. 222/1996 Sb.
Postupy pro laboratorní zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů
Seznam postupů chemického zkoušení krmiv
| Název postupu | Označení postupu | |
|---|---|---|
| 1. | Vlhkost, těkavé látky | |
| 1.1. | Stanovení obsahu vlhkosti v krmivech | -A- |
| 1.2. | Stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek v tucích | -A- |
| 1.3. | Stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek v olejnatých semenech | -A- |
| 1.4. | Stanovení obsahu vlhkosti | -B- |
| 1.5. | Stanovení obsahu vlhkosti v olejích a tucích | -B- |
| 2. | Dusíkaté sloučeniny | |
| 2.1. | Stanovení obsahu dusíkatých látek | -A- -B- |
| 2.2. | Stanovení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením roztoku pepsinu v kyselině chlorovodíkové | -A- -B- |
| 2.3. | Stanovení obsahu bílkovin | -A- -B- |
| 2.4. | Stanovení obsahu aminokyselin | -B- |
| 2.5. | Stanovení obsahu močoviny | -A- -B- |
| 2.6. | Stanovení obsahu amoniaku v rybích moučkách | -A- -B- |
| 2.7. | Stanovení obsahu těkavých dusíkatých látek | -A- -B- |
| 2.8. | Stanovení aktivity ureázy v sóji a jejích produktech | -A- -B- |
| 2.9. | Ureázový test | -A- |
| 2.10. | Stanovení obsahu biuretu | -A- |
| 2.11, | Stanovení obsahu hydroxyanalogu methioninu | -A- |
| 2.12. | Stanovení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu | -B- |
| 2.13. | Stanovení aktivity pepsinu | -B- |
| 2.14. | Stanovení obsahu methioninu | -A- |
| 2.15. | Stanovení obsahu tryptofanu | -A- -B- |
| 3. | Tuk | |
| 3.1. | Stanovení obsahu tuku | -A- |
| 3.2. | Stanovení obsahu tuku v olejnatých semenech | -A- |
| 3.3. | Stanovení čísla kyselosti tuku | -A- |
| 3.4. | Stanovení obsahu lecitinu | -A- |
| 3.5. | Stanovení obsahu nerozpustných nečistot v tucích a olejích | -A- |
| 3.6. | Stanovení obsahu nezmýdelnitelných látek v tucích a olejích | -A- |
| 3.7. | Stanovení peroxidového čísla | -A- |
| 3.8. | Stanovení obsahu oleje a tuku | -B- |
| 4. | Polysacharidy | |
| 4.1. | Stanovení obsahu vlákniny | -A- -B- |
| 5. | Bezdusíkaté látky výtažkové | |
| 5.1. | Stanovení obsahu škrobu | -A- -B- |
| 5.2. | Stanovení obsahu škrobu - pankreatický postup | -B- |
| 5.3. | Stanovení obsahu cukrů | -A- -B- |
| 5.4. | Stanovení obsahu laktosy | -A- -B- |
| 5.5. | Stanovení obsahu bezdusíkatých látek výtažkových výpočtem | -A- |
| 5.6. | Stanovení obsahu cukrů polarizací | -A- -B- |
| 5.7. | Stanovení obsahu redukujících látek v cukru a melase | -A- |
| 6. | Popel | |
| 6.1. | Stanovení obsahu popele | -A- -B- |
| 6.2. | Stanovení obsahu popele v tucích | -A- |
| 6.3. | Stanovení obsahu nerozpustného podílu popele v kyselině | |
| chlorovodíkové | -A- -B- | |
| 6.4. | Stanovení obsahu popele nerozpustného v kyselině chlorovodíkové | -B- |
| 7. | Makroprvky | |
| 7.1. | Stanovení obsahu fosforu | -A- -B- |
| 7.2. | Stanovení obsahu vápníku | -A- -B- |
| 7.3. | Stanovení obsahu hořčíku | -A- -B- |
| 7.4. | Stanovení obsahu draslíku | -A- -B- |
| 7.5. | Stanovení obsahu sodíku | -A- -B- |
| 7.6. | Stanovení obsahu ve vodě rozpustných chloridů | -A- -B- |
| 7.7. | Stanovení obsahu celkových uhličitanů | -A- -B- |
| 7.8. | Stanovení obsahu oxidů křemíku, hliníku, vápníku a hořčíku (ve vápencích) | -A- |
| 7.9. | Stanovení celkového obsahu síry | -A- -B- |
| 7.10. | Stanovení obsahu vápníku | -B- |
| 8. | Mikroprvky | |
| 8.1. | Stanovení obsahů mědi, železa, manganu a zinku | -A- |
| 8.2. | Stanovení obsahu vápníku, mědi, železa, hořčíku, manganu, draslíku, sodíku a zinku | -B- |
| 8.3. | Stanovení obsahu železa, mědi, manganu a zinku | -B- |
| 9. | Kyselost | |
| 9.1. | Stanovení volné, vázané a celkové kyselosti vodního výluhu | -A- |
| 9.2. | Stanovení kyselosti vodního výluhu v mléčných krmných směsích | -A- |
| 10. | Nežádoucí látky | |
| 10.1. | Stanovení obsahu kyanovodíku | -B- |
| 10.2. | Stanovení obsahu hořčičného oleje vyjádřeného jako allylisothiokyanát | -B- |
| 10.3. | Stanovení obsahu theobrominu | -B- |
| 10.4. | Stanovení obsahu glukosinolátů v řepce | -A- -B- |
| 10.5. | Stanovení obsahu 5-vinyl-2-thiooxazolidonu | -A- -B- |
| 10.6. | Stanovení obsahu kyseliny erukové | -A- |
| 10.7. | Stanovení obsahu olova a kadmia | -A- |
| 10.8. | Stanovení obsahu ricinových slupek | -A- -B- |
| 10.9. | Stanovení obsahu fluoru | -B- |
| 10.10. | Stanovení obsahu rezidují organochlorových a organofosfátových pesticidů | -B- |
| 10.11. | Stanovení obsahu hexachlorbenzenu | -B- |
| 10.12. | Stanovení obsahu dusitanů | -B- |
| 10.13. | Stanovení obsahu rtuti | -A- |
| 10.14. | Stanovení obsahu aflatoxinu B1 | -B- |
| 10.15. | Stanovení obsahu arsenu | -B- |
| 10.16. | Stanovení obsahu gossypolu | -B- |
| 10.17. | Stanovení obsahu theobrominu | -A- |
| 11. | Zkoušení siláží | |
| 11.1. | Zkoušení jakosti siláží | -A- -B- |
1.
Vlhkost, těkavé látky
1.1.
Stanovení obsahu vlhkosti v krmivech
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vlhkosti v krmivech, premixech a doplňkových látkách. Postup je použitelný pro stanovení obsahu vlhkosti ve všech druzích krmiv, premixů a doplňkových látek s výjimkou mléka a mléčných výrobků a olejnatých semen.
Obsah vlhkosti se stanoví vážkově jako úbytek po vysušení vzorku při (103 ± 2) °C, u vlhkých nebo zvlášť vyjmenovaných krmiv po předsušení při 50 až 60 °C za předepsaných podmínek. Ve zvláštních případech se stanoví obsah vlhkosti vysušením za sníženého tlaku při 80 °C.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy vlhkosti překročit 0,2 %.
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu vlhkosti:
| do 15 % | 0,3 % |
| nad 15 % | 5 % relat. |
1.2.
Stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek v tucích
Účel, rozsah a princip
Postup určuje podmínky pro stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek v tucích.
Obsah vlhkosti a těkavých látek se odpaří sušením při (103 ± 2) °C a úbytek hmotnosti se stanoví vážkově.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu vlhkosti:
| do 2 % | 10 % relat. |
| nad 2 % | 0,2 % abs. |
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
1.3.
Stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek v olejnatých semenech
Účel, rozsah a princip
Postup určuje podmínky pro stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek v olejnatých semenech. Stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek se provádí buď z materiálu tak, jak byl získán (čistá semena a nečistoty) nebo, pokud je to požadováno, ze samotných čistých semen sušením při teplotě (103±2) °C v sušárně při atmosférickém tlaku do konstantní hmotnosti, vážkově.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy vlhkosti překročit 0,2 %.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
1.4.
Stanovení obsahu vlhkosti
Účel, rozsah princip
Metoda umožňuje stanovení obsahu vlhkosti v krmivech. Kromě použití pro mléčné produkty je vhodná pro většinu krmiv, minerálních surovin, krmných směsí s převážně minerální složkou a vybraných olejnatých semen a plodů. Stanovení obsahu vlhkosti olejnatých semen a plodů se řídí ustanoveními jiných právních předpisů.
Obsah vlhkosti se stanoví vážkově jako úbytek hmotnosti po vysušení vzorku krmiva za předepsaných podmínek. V případě vyššího obsahu vlhkosti krmiva je nutné předsoušení.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy vlhkosti překročit 0,2 %.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
1.5.
Stanovení obsahu vlhkosti v olejích a tucích
Účel, rozsah princip
Metoda umožňuje stanovení obsahu vody a těkavých látek v živočišných a rostlinných tucích a olejích.
Vzorek je sušen do konstantní hmotnosti při 103 °C. Úbytek hmotnosti je zjištěn vážením.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy vlhkosti překročit 0,05 %.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
2.
Dusíkaté sloučeniny
2.1.
Stanovení obsahu dusíkatých látek
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu dusíkatých látek v krmivech podle Kjeldahla.
Postup stanovení obsahu dusíkatých látek je použitelný pro všechny obsahy ve všech druzích krmiv. Za podmínek postupu se nestanoví dusík v dusičnanech, dusitanech, popř. azo nebo hydrazosloučeninách.
Po mineralizaci vzorku horkou kyselinou sírovou za přítomnosti katalyzátoru se vytěsnění amoniak hydroxidem sodným. Dusíkaté látky se stanoví titračně alkalimetricky (acidimetricky).
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu dusíkatých látek:
| do 200 g/kg | 2 g/kg |
| od 201 g/kg do 400 g/kg | 1 %relat. |
| nad 400 g/kg | 4 g/kg |
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu dusíkatých látek:
| do 160 g/kg | 4 g/kg |
| od 160 do 320 g/kg | 2,5 % relat. |
| nad 320 g/kg | 8 g/kg. |
2.2.
Stanovení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením roztoku pepsinu v kyselině chlorovodíkové
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením roztoku pepsinu v kyselině chlorovodíkové v krmivech. Postup stanovení je použitelný pro všechny obsahy a všechny druhy krmiv, s výjimkou krmiv s aditivním obsahem močoviny a krmiv minerálních.
Obsah dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu v kyselině chlorovodíkové se stanoví po 48 hodinové inkubaci vzorku s pepsinem při 40 °C metodou podle Kjeldahla.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu dusíkatých látek rozpustných působením roztoku pepsinu v kyselině chlorovodíkové:
| do 200 g/kg | 4 g/kg |
| od 201 do 400 g/kg | 2 % relat. |
| nad 400 g/kg | 8 g/kg |
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit hodnotu 2 % relat.
2.3.
Stanovení obsahu bílkovin
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu bílkovin v krmivech a je použitelný pro všechna krmiva organického původu.
Obsah bílkovin se stanoví metodou podle Barnsteina po jeho oddělení od dusíkatých látek nebílkovinného původu vysrážením mědnatou solí.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
2.4.
Stanovení obsahu aminokyselin
Účel, rozsah princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu volných i veškerých aminokyselin v krmivech na analyzátoru aminokyselin. Metoda neumožňuje rozlišit D a L formu ani soli aminokyselin.
Volné aminokyseliny se extrahují zředěnou kyselinou chlorovodíkovou. Celkový obsah aminokyselin se stanoví v oxidovaném nebo neoxidovaném vzorku po kyselé hydrolýze separací na ionexové koloně a následné reakci s ninhydrinovým činidlem fotometricky při 570 nm. Po oxidaci vzorku se stanovují aminokyseliny cystein a methionin, bez oxidace se stanovuje tyrosin a ostatní aminokyseliny (glycin, alanin, serin, threonin, valin, isoleucin, leucin, lysin, arginin, kyselina asparagová, kyselina glutamová, fenylalanin, histidin a prolin) se mohou stanovovat v oxidovaném i neoxidovaném vzorku.
Opakovatelnost
Hodnoty opakovatelnosti pro různé aminokyseliny a různá krmiva jsou součástí úplného znění metody.
Reprodukovatelnost
Hodnoty reprodukovatelnosti pro různé aminokyseliny a různá krmiva jsou součástí úplného znění metody.
2.5.
Stanovení obsahu močoviny
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu močoviny v krmivech s aditivním obsahem této látky.
Močovina se stanoví, po vyčeření vodního výluhu vzorku Carresovými činidly, reakcí s p-dimethylaminobenzaldehydem spektofotometricky při vlnové délce 420 nm.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu močoviny:
| od 2 do 20 g/kg | 2 g/kg |
| od 20 do 100 g/kg | 10 % relat. |
| od 100 do 200 g/kg | 10 g/kg |
| nad 200 g/kg | 5 % relat. |
2.6.
Stanovení obsahu amoniaku v rybích moučkách
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu amoniaku v rybích moučkách. Je použitelný pro obsahy amoniaku vyjádřené jako NH3 do hodnoty 2 500 mg/kg.
Amoniak ze vzorku se extrahuje do vodního výluhu, vytěsnění se oxidem hořečnatým a stanoví se titračně alkalimetricky (acidimetricky).
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 10% relat.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
2.7.
Stanovení obsahu těkavých dusíkatých látek
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu těkavých dusíkatých látek vyjádřených jako amoniak v krmivech.
Vzorek se extrahuje vodou, těkavé dusíkaté látky se uvolní uhličitanem draselným a pomocí mikrodifuze se jímají do roztoku kyseliny borité a jsou stanoveny kyselinou sírovou titračně.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmi přesáhnout při obsahu amoniaku:
| do 10 g/kg | 10% relat. |
| rovným nebo vyšším než 10 g/kg | 1,0 g/kg |
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
2.8.
Stanovení aktivity ureázy v soji a jejích produktech
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení aktivity ureázy v soji a jejích produktech, do hodnoty aktivity ureázy z 1 mg N / g.min při 30 °C.
Aktivita ureázy se stanoví titračně alkalimetricky určením množství amoniakálního dusíku, uvolněného z roztoku močoviny jedním gramem zkoušeného vzorku za jednu minutu při teplotě 30 °C.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
2.9.
Ureázový test
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení aktivity ureázy v soji a jejích produktech.
Aktivita ureázy se stanoví titračně alkalimetricky určením množství amoniaku, uvolněného z roztoku močoviny ureázou ze zkoušeného vzorku za 1 hodinu.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
2.10.
Stanovení obsahu biuretu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu biuretu v močovině.
Postup je založen na tvorbě barevného komplexu biuretu se síranem měďnatým a měření absorbance vybarveného roztoku při vlnové délce 540 nm.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 0,3 g/kg.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
2.11.
Stanovení obsahu hydroxyanalogu methioninu
Účel, rozsah a princip
Obsah hydroxyanalogu methioninu se stanoví po extrakci vzorku směsí voda-acetonitril a následné hydrolýze metodou HPLC na reverzní fázi s použitím UV detekce.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
2.12.
Stanovení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu
Účel, rozsah a princip
Metoda je použitelná pro stanovení podílu dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu a kyseliny chlorovodíkové za definovaných podmínek.
Vzorek krmiva v roztoku pepsinhydrochloridu je zahříván po dobu 48 hodin na teplotu 40 °C. Suspense je zfiltrována a ve filtrátu je stanoven obsah dusíkatých látek metodou 2.1.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro obsahu dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu:
| do 200 g/kg | 4 g/kg |
| od 200 do 400 g/kg | 2 % relat. |
| nad 400 g/kg | 8 g/kg |
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
2.13.
Stanovení aktivity pepsinu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení aktivity pepsinu, který se používá k určení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením roztoku pepsinu v kyselině chlorovodíkové.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
2.14.
Stanovení obsahu methioninu
Účel, rozsah a princip
Obsah methioninu v premixech se stanoví po extrakci vzorku fosfátovým pufrem a následné reakci s jodem za vzniku komplexu methionin - jod při pH 6,5. Komplex se reverzibilně rozkládá při pH 1 zpět na jod a methionin. Uvolněný jod se stanoví titračně jodometricky.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
2.15.
Stanovení obsahu tryptofanu
Účel, rozsah a princip
Tryptofan se stanoví po alkalické hydrolýze hydroxidem lithným metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie na reverzní fází s fluorescenční detekcí (excitační vlnová délka 283 nm, emisní vlnová délka 355 nm).
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
3.
Tuk
3.1.
Stanovení obsahu tuku
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu tuku (hexanového, petroletherového nebo diethyletherového extraktu) v krmivech. Postup není vhodný pro stanovení obsahu tuku v olejninách.
Tuk ze vzorku se izoluje buď přímou extrakcí příslušným extrakčním činidlem, nebo extrakcí po předběžné hydrolýze a obsah tuku se stanoví vážkově.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro obsah tuku:
| do 50 g/kg | 2 g/kg |
| od 51 do 100 g/kg | 4 % relat. |
| nad 100 g/kg | 4 g/kg |
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu tuku:
| od 4 do 100 g/kg | 4 g/kg |
| od 100 do 200 g/kg | 4 % relat. |
| nad 200 g/kg | 8 g/kg |
3.2.
Stanovení obsahu tuku v olejnatých semenech
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu tuku (hexanového nebo petroletherového extraktu) v olejnatých semenech.
Obsah tuku („oleje“) se stanoví po extrakci vzorku hexanem nebo petroletherem na vhodném zařízení, následným oddestilováním extrakčního činidla a zvážením vysušeného vyextrahovaného tuku.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit hodnotu 4 g/kg.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
3.3.
Stanovení čísla kyselosti tuku
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení čísla kyselosti tuku v krmivech.
Číslo kyselosti tuku se stanoví titračně alkalimetricky, po rozpuštění tuku vyextrahovaného z krmiva ve směsi extrakční činidlo - ethylalkohol. Způsob extrakce tuku závisí na druhu zkoušeného krmiva.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku pro hodnoty větší než 4 mg KOH/g (resp. 0,07 mmol/g) nesmí překročit 5% relativních.
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí při hodnotě nad 4 mg KOH/g tuku překročit hodnotu 15 % relat.
3.4.
Stanovení obsahu lecitinu
Účel, rozsah a princip
Postup je určen ke stanovení obsahu lecitinu v technických a potravinářských produktech.
Stanoví se obsah látek rozpustných v acetonu, obsah látek nerozpustných v benzenu nebo toluenu a obsah vody s těkavými látkami a jejich součet se odečte od 100.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 10 g/kg.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
3.5.
Stanovení obsahu nerozpustných nečistot v tucích a olejích
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu nerozpustných nečistot v živočišných a rostlinných tucích nebo olejích.
Obsah nerozpustných nečistot se stanoví rozpuštěním vzorku v přebytku a-hexanu nebo petroletheru nebo diethyletheru, filtrací získaného roztoku a zvážením vysušeného filtru s nerozpustnými nečistotami.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu nerozpustných nečistot:
| do 3,0 g/kg | 0,2 g/kg |
| nad 3,0 g/kg | 0,5 g/kg |
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
3.6.
Stanovení obsahu nezmýdelnitelných látek v tucích a olejích
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení nezmýdelnitelného podílu v živočišných a rostlinných tucích a olejích. Postup není použitelný pro vosky a dává přibližné výsledky u určitých tuků s vyšším obsahem nezmýdelnitelného podílu, např. u tuků pocházející z mořských živočichů.
Tuk nebo olej se zmýdelní varem s ethanolickým roztokem hydroxidu draselného pod zpětným chladičem. Nezmýdelnitelný podíl se vyextrahuje z roztoku mýdla diethyletherem a po oddestilování rozpouštědla a vysušení se zváží.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu nezmýdelnitelných látek:
| do 50 g/kg | 0,5 g/kg |
| od 50 do 100 g/kg | 1 g/kg. |
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
3.7.
Stanovení peroxidového čísla
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení peroxidového čísla v živočišných a rostlinných tucích a olejích.
Peroxidové číslo se určí reakcí chloroformového extraktu vzorku s jodidem draselným v roztoku kyseliny octové a chloroformu a následnou titrací uvolněného jodu odměrným roztokem thiosíranu sodného.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí přesáhnout při hodnotě peroxidového čísla:
| méně než 0,5 mmol/kg | 0,1 mmol/kg |
| od 0,5 do 3 mmol/kg | 0,2 mmol/kg |
| od 3 do 6 mmol/kg | 0,5 mmol/kg |
| větší než 6 mmol/kg | 1,0 mmol/kg |
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
3.8.
Stanovení obsahu oleje a tuku
Účel, rozsah a princip
Metoda umožňuje stanovení obsahu oleje a tuku v krmivech. Stanovení obsahu oleje a tuku olejnatých semen a plodů se řídí ustanoveními jiných právních předpisů.
Podle druhu krmiva se používají dvě modifikace postupu.
Metoda A vhodná pro všechny krmiva kromě krmiv uvedených v metodě B.
Metoda B použitelná pro krmiva obsahující tuk a olej, který nemůže být kvantitativně extrahován petroletherem bez předchozí hydrolýzy, jako gluten, kvasnice, sojové a bramborové proteiny. Metoda je dále použitelná pro krmné směsi obsahující sušené mléko.
Metoda A - tuk a olej je extrahován petroletherem a po jeho oddestilování je vysušen a zvážen.
Metoda B - vzorek je hydrolyzován horkou kyselinou chlorovodíkovou a zbytek po promytí a vysušení je extrahován petroletherem podle metody A.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu tuku:
| do 50 g/kg | 2 g/kg |
| od 50 do 100 g/kg | 4 % relat. |
| nad 100 g/kg | 4 g/kg |
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
4.
Polysacharidy
4.1.
Stanovení obsahu vlákniny
Účel, rozsah a princip
Používají se dvě modifikace postupu, pro manuální a přístrojové provedení.
Obsah vlákniny se stanoví vážkově jako nezhydrolyzovatelný zbytek vzorku po kyselé a alkalické hydrolýze, od kterého se odečte obsah popele.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro obsahu vlákniny:
| do 100 g/kg | 3 g/kg |
| nad 100 g/kg | 3 % relat. |
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu vlákniny:
| od 4 do 100 g/kg | 4 g/kg |
| nad 100 g/kg | 4 % relat. |
5.
Bezdusíkaté látky výtažkové
5.1.
Stanovení obsahu škrobu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení celkového obsahu škrobu v krmivech. Postup nelze použít pro krmiva s relativně vysokým obsahem polymerů fruktosy, konkrétně pro krmiva, obsahující řepné řízky a bulvy, skrojky, jakož i zdrtky těchto plodin, kvasnice a krmiva bohatá na inulin.
Škrob se stanoví polarimetricky po hydrolýze vzorku kyselinou chlorovodíkovou a odstranění bílkovin Carresovými činidly, změřením optické otáčivosti a provedením korekce na opticky aktivní látky rozpustné ve směsi ethylalkohol-voda.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro obsahy škrobu:
| nižší než 400 g/kg | 4 g/kg |
| vyšší než 400 g/kg | 1 % relat. |
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu škrobu:
| do 120 g/kg | 6 g/kg |
| od 120 do 200 g/kg | 5 % relat. |
| nad 200 g/kg | 10 g/kg |
5.2.
Stanovení obsahu škrobu - pankreatický postup
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení škrobu a výšemolekulárních degradačních produktů škrobu v krmivech obsahujících řepné řízky, skrojky, rajčatovou pastu, sušené kvasnice a krmiva bohatá na inulin. Stanovení škrobu v těchto materiálech se provádí pouze tehdy, jestliže mikroskopické vyšetření prokáže přítomnost dostatečného množství škrobu.
Cukry přítomné ve vzorku se extrahují ethanolem. Škrob v extrakčním zbytku se rozloží pankreatinem, vzniklé cukry se hydrolyzují kyselinou chlorovodíkovou a vzniklá glukosa se stanoví Luff-Schoorlovou metodou. Obsah škrobu se zjistí vynásobením množství glukosy konstantním faktorem.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
5.3.
Stanovení obsahu cukrů
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu cukrů v krmivech a je použitelný pro všechna krmiva včetně krmných směsí a pro všechny obsahy cukrů.
Obsah cukrů se stanoví v ethylalkoholickém extraktu vzorku titračně jodometricky postupem podle Luff-Schoorla.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro obsahu cukrů:
| od 15 do 100 g/kg | 3 g/kg |
| nad 100 g/kg | 3 % relat. |
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu cukrů:
| od 5 do 250 g/kg | 5 g/kg |
| od 250 do 500 g/kg | 2 % relat. |
| nad 500 g/kg | 10 g/kg |
5.4.
Stanovení obsahu laktosy
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu laktosy v krmivech. Postup je použitelný pro krmiva obsahující více než 5 g laktosy v 1 kg krmiva.
Laktosa se spolu s ostatními cukry se vyextrahuje ze vzorku vodou, extrakt se vystaví fermentačnímu účinku kvasinek Saccharomyces cerevisiae, které ponechají laktosu v nezměněném stavu. Po vyčeření Carresovými činidly se laktosa stanoví titračně jodometricky podle Luff-Schoorla.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
5.5.
Stanovení obsahu bezdusíkatých látek výtažkových výpočtem
Účel, rozsah a princip
Postup uvádí způsob výpočtu obsahu bezdusíkatých látek výtažkových z výsledků stanovení základních složek krmiv a to vlhkosti, dusíkatých látek (N x 6,25), tuku, popele a vlákniny případně močoviny a amoniaku.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
5.6.
Stanovení obsahu cukrů polarizací
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu cukrů polarizací v krmném cukru, melase a mléce.
Pro stanovení obsahu cukrů se využívá jejich schopnosti otáčet rovinu polarizovaného světla úměrně druhu a obsahu cukru v roztoku.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku pro všechny obsahy cukrů nesmí překročit 1 g/kg.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
5.7.
Stanovení obsahu redukujících látek v cukru a melase
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu redukujících látek v surovém a afinovaném cukru a řepné melase.
Cukerný roztok se povaří s Ofnerovým roztokem a vyloučený oxid měďný se stanoví jodometrickou titrací.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
6.
Popel
6.1.
Stanovení obsahu popele
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu popele v krmivech. Postup je použitelný pro všechna krmiva obsahující výhradně či převážně organickou složku a pro všechny obsahy popele.
Obsah popele se stanoví vážkově jako zbytek hmoty po zpopelnění při teplotě 550 °C do konstantní hmotnosti za předepsaných podmínek.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu popele:
| do 30 g/kg | 3 g/kg |
| od 31 do 50 g/kg | 10 relat. |
| od 51 do 200 g/kg | 5 g/kg |
| od 201 do 400 g/kg | 2,5 % relat. |
| nad 400 g/kg | 10 g/kg |
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu popele:
| od 2 do 40 g/kg | 10 % relat. |
| od 40 do 100 g/kg | 4 g/kg |
| od 100 do 150 g/kg | 4 % relat. |
| od 150 do 200 g/kg | 6 g/kg |
| nad 200 g/kg | 3 % relat. |
6.2.
Stanovení obsahu popele v tucích
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení popele a je použitelný pro všechny živočišné a rostlinné tuky a oleje včetně kyselých tuků.
Obsah popele je anorganický zbytek po zpopelnění za stanovených podmínek. Vzorek tuku se spálí při určené teplotě a získaný zbytek se určí vážkově.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu popele v tucích:
| do 1 g/kg | 20% relat. |
| nad 1 g/kg | 15% relat. |
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu popele v tucích:
| do 1,6 g/kg | 0,2 g/kg |
| od 1,6 do 80 g/kg | 12,5 % relat. |
| nad 80 g/kg | 10 g/kg |
6.3.
Stanovení obsahu nerozpustného podílu popele v kyselině chlorovodíkové
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu nerozpustného podílu popele v kyselině chlorovodíkové v krmivech a premixech.. Postup je použitelný pro všechny obsahy nerozpustného podílu popele v kyselině chlorovodíkové.
Podíl popele nerozpustného v kyselině chlorovodíkové se stanoví vážkově jako zbytek po rozpuštění popele, resp. přímým rozpuštění vzorku, v kyselině chlorovodíkové.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu nerozpustného podílu popele v kyselině chlorovodíkové:
| do 10 g/kg | 1 g/kg |
| od 11 do 50 g/kg | 10 % relat. |
| od 51 do 200 g/kg | 5 g/kg |
| od 201 do 400 g/kg | 2,5 % relat. |
| nad 400 g/kg | 10 g/kg |
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
6.4.
Stanovení obsahu popele nerozpustného v kyselině chlorovodíkové
Účel, rozsah a princip
Metoda umožňuje stanovení obsahu minerálních látek, nerozpustných v kyselině chlorovodíkové v krmivech. Podle původu vzorku mohou být použity dvě různé metody.
Metoda A: použitelná pro organická krmiva a pro většinu krmných směsí. Vzorek se zpopelní, popel se povaří s kyselinou chlorovodíkovou a nerozpuštěný zbytek se zfiltruje a zváží.
Metoda B: použitelná pro minerální suroviny nebo minerální doplňková krmiva a krmné směsi
s obsahem látek nerozpustných v kyselině chlorovodíkové, stanovených metodou A, vyšší než 10 g/kg. Vzorek se rozpouští v kyselině chlorovodíkové. Roztok se zfiltruje, zbytek na filtru se zpopelní a dále se postupuje podle metody A.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
7.
Makroprvky
7.1.
Stanovení obsahu fosforu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu fosforu v krmivech a premixech.
Obsah fosforu se stanoví po reakci s molybdátovanadátovým činidlem spektrofotometricky nebo po vysrážení chinolinovým činidlem vážkově nebo metodou atomové emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu (ICP).
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními spektrofotometrickými stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu fosforu:
| do 50 g/kg | 3 % relat. |
| nad 50 g/kg | 1,5 g/kg |
Opakovatelnost pro postup vážkový a pro metodu ICP nestanovena.
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky vážkových a spektrofotometrických zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu fosforu:
| do 10 g/kg | 0,6 g/kg |
| nad 10 g/kg | 6 % relat. |
Reprodukovatelnost pro postup spektrometrický (ICP) nestanovena.
7.2.
Stanovení obsahu vápníku
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vápníku v krmivech a premixech od obsahu 0,5 g/kg.
Obsah vápníku se stanoví z chloridového výluhu popele vzorku. Stanoví se titračně manganometricky nebo vážkově jako síran vápenatý nebo metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS) nebo metodou atomové emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu (ICP) nebo titračně chelatometricky (pro krmné směsi).
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními manganometrickými stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu vápníku:
| pod 50 g/kg | 1 g/kg |
| nad 50 g/kg | 2 % relat. |
Rozdíl mezi dvěma paralelními chelatometrickými stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu vápníku:
| do 10 g/kg | 0,4 g/kg |
| od 10 do 100 g/kg | 4 % relat. |
| nad 100 g/kg | 4 g/kg |
Opakovatelnost pro postup vážkový a spektrometrický (AAS, ICP) nestanovena.
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky manganometrických a chelatometrických zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu vápníku:
| od 1 do 5 g/kg | 0,5 g/kg |
| od 5 do 60 g/kg | 10 % relat. |
| od 60 do 100 g/kg | 6 g/kg |
| nad 100 g/kg | 6 % relat. |
Reprodukovatelnost pro postup vážkový a spektrometrický (AAS, ICP) nestanovena.
7.3.
Stanovení obsahu hořčíku
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu celkového hořčíku v krmivech a premixech. Postup je vhodný zejména pro obsahy do 50 g/kg.
Obsah hořčíku se stanoví po mineralizaci vzorku v chloridovém výluhu metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS) nebo metodou atomové emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu (ICP).
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro všechny obsahy hořčíku 5 % relat.
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu hořčíku:
| od 2 do 50 g/kg | 10 % relat. |
| nad 50 g/kg | 5 g/kg |
7.4.
Stanovení obsahu draslíku
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení celkového obsahu draslíku v krmivech a premixech.
Obsah draslíku se stanoví v chloridovém výluhu po zpopelnění vzorku metodou emisní plamenové spektrometrie.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu draslíku:
| od 2 do 50 g/kg | 10 % relat. |
| nad 50 g/kg | 5 g/kg |
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu draslíku:
| od 2 do 50 g/kg | 10 % relat. |
| nad 50 g/kg | 5 g/kg |
7.5.
Stanovení obsahu sodíku
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení celkového obsahu sodíku v krmivech a premixech.
Obsah sodíku se stanoví v chloridovém výluhu po zpopelnění vzorku metodou emisní plamenové spektrometrie.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu sodíku:
| od 2 g/kg do 50 g/kg | 10 % relat. |
| nad 50 g/kg | 5 g/kg |
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu sodíku:
| od 0,4 do 1,6 g/kg | 0,2 g/kg |
| od 1,6 do 80 g/kg | 12,5 % relat. |
| nad 80 g/kg | 10 g/kg |
7.6.
Stanovení obsahu ve vodě rozpustných chloridů
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení ve vodě rozpustných chloridů v krmivech a premixech.
Postup včetně modifikací zahrnuje použití pro všechna krmiva a všechny obsahy ve vodě rozpustných chloridů.
Chloridy se stanoví nepřímou argentometrickou titrací podle Volharda z vodního výluhu vzorku po vyčeření Carresovými činidly.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu chloridů:
| do 10 g/kg | 0,5 g/kg |
| nad 10 g/kg | 5 % relat. |
| (rybí moučky | 10 % relat.) |
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit pro všechny obsahy ve vodě rozpustných chloridů hodnotu 20 % relat.
7.7.
Stanovení obsahu celkových uhličitanů
Postup specifikuje podmínky pro stanovení celkových uhličitanů v krmných směsích a je použitelný pro obsahy od 5 do 100 g/kg.
Obsah celkových uhličitanů se stanoví po rozkladu vzorku kyselinou chlorovodíkovou a vzniklý oxid uhličitý se změří v kalibrované trubici volumetricky nebo manometricky.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu celkových uhličitanů:
| od 5 do 25 g/kg | 2 g/kg |
| od 25 do 100 g/kg | 8 % relat. |
| nad 100 g/kg | 8 g/kg. |
7.8.
Stanovení obsahu oxidů křemíku, hliníku, vápníku a hořčíku (ve vápencích)
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení uvedených oxidů ve vápencích.
Po rozkladu vzorku tavením se stanoví obsah oxidu křemičitého vážkově. Ve filtrátu po stanovení oxidu křemičitého se stanoví oxid železitý a hlinitý vážkově. Ve filtrátu po stanovení oxidu železitého a hlinitého se stanoví oxid vápenatý a hořečnatý titračně chelatometricky.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními obsahu oxidu křemičitého prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 2 g/kg.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními obsahu oxidů amoniakální skupiny prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu oxidů amoniakální skupiny:
| do 10 g/kg | 0,7 g/kg |
| od 10,1 do 25 g/kg | 1,0 g/kg |
| od 25,1 do 50 g/kg | 1,5 g/kg |
| od 50,1 do 100 g/kg | 2,5 g/kg |
| nad 100 g/kg | 4,0 g/kg |
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními obsahu oxidu vápenatého prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 4,5 g/kg.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními obsahu oxidu hořečnatého prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu:
| do 10 g/kg | 1,5 g/kg |
| nad 10 g/kg | 3 g/kg |
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
7.9.
Stanovení celkového obsahu síry
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení celkového obsahu síry v krmivech. Je vhodný pro všechny obsahy síry v krmivech.
Obsah síry se stanoví v chloridovém výluhu po zpopelnění vzorku vážkově jako síran barnatý.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
7.10.
Stanovení obsahu vápníku
Účel, rozsah a princip
Metoda umožňuje stanovení obsahu celkového vápníku v krmivech.
Vzorek se zpopelní, popel se rozpustí v kyselině chlorovodíkové a vápník se vysráží jako šťavelan vápenatý. Sraženina se rozpustí v kyselině sírové a uvolněná kyselina šťavelová se titruje manganistanem draselným.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
8.
Mikroprvky
8.1.
Stanovení obsahů mědi, železa, manganu a zinku
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení mědi, železa, manganu a zinku v krmivech a premixech. Uvedenými postupy lze stanovit všechny formy uvedených prvků.
Obsah mědi, železa, manganu a zinku se stanoví po mineralizaci vzorku v chloridovém výluhu metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS) nebo metodou atomové emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu (ICP).
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu mědi, železa, manganu a zinku:
| do 50 mg/kg | 5 mg/kg |
| od 50 do 100 mg/kg | 10 % relat. |
| od 100 do 200 mg/kg | 10 mg/kg |
| nad 200 mg/kg | 5 % relat. |
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
8.2.
Stanovení obsahu manganu, zinku, mědi, železa, hořčíku, draslíku, sodíku a vápníku
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje stanovení obsahu mikroprvků manganu, zinku, mědi, železa a makroprvků hořčíku, draslíku, sodíku a vápníku v krmivech a premixech.
Vzorek se převede do roztoku kyselinou chlorovodíkovou, pokud je třeba po zpopelnění, případně po odstranění kysličníku křemičitého a uvedené prvky se stanoví po vhodném naředění metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS).
Opakovatenost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit hodnotu
| pro stanovení obsahu vápníku, železa, draslíku, hořčíku a manganu | 0,11.X mg/kg |
| a pro stanovení obsahu mědi, sodíku a zinku | 0,15.X mg/kg |
kde X je výsledek stanovení.
Uvedená opakovatelnost platí pro obsahy:
| vápníku | od 1 000 | do 300 000 mg/kg |
| mědi | od 15 | do 15 000 mg/kg |
| železa | od 2 000 | do 30 000 mg/kg |
| hořčíku | od 1 000 | do 110 000 mg/kg |
| manganu | od 15 do | 15 000 mg/kg |
| sodíku | od 2 000 | do 250 000 mg/kg |
| zinku | od 25 | do 15 000 mg/kg |
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu mědi, železa, manganu, zinku, hořčíku, draslíku, sodíku a vápníku:
| do 5 mg/kg | 50 % relat. |
| od 5 do 10 mg/kg | 2,5 mg/kg |
| od 10 do 30 mg/kg | 25 % relat. |
| od 30 do 50 mg/kg | 7,5 mg/kg |
| nad 50 mg/kg | 15 % relat. |
8.3.
Stanovení obsahů mědi, železa, manganu a zinku
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení mědi, železa, manganu a zinku v krmivech a premixech. Uvedenými postupy lze stanovit všechny formy uvedených prvků.
Obsah mědi, železa, manganu a zinku se stanoví po mineralizaci vzorku v chloridovém výluhu metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS).
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu mědi, železa, manganu a zinku:
| do 50 mg/kg | 5 mg/kg |
| od 50 do 100 mg/kg | 10 % relat. |
| od 100 do 200 mg/kg | 10 mg/kg |
| nad 200 mg/kg | 5 % relat. |
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
Mez stanovitelnosti
Mez stanovitelnosti pro stanovení železa je 20 mg/kg, pro stanovení mědi je 10 mg/kg, pro stanovení manganu je 20 mg/kg, pro stanovení zinku je 20 mg/kg.
9.
Kyselost
9.1.
Stanovené volné, vázané a celkové kyselosti vodního výluhu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení volné, vázané i celkové kyselosti vodního výluhu. Je použitelný pro všechna krmiva.
Volná kyselost vodního výluhu se stanoví přímo alkalimetrickou titrací vodního výluhu vzorku do hodnoty pH = 8,5 nebo na indikátor fenolftalein.
Vázaná kyselost vodního výluhu se stanoví po uvolnění vazeb vnitřní neutralizace formaldehydem alkalimetrickou titrací do hodnoty pH = 8,5 nebo na indikátor fenolftalein.
Celková kyselost vodního výluhu se určí součtem výsledků volné a vázané kyselosti vodního výluhu.
Opakovatenost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro všechny hodnoty kyselosti 15 % relat.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
9.2.
Stanovení kyselosti vodního výluhu v mléčných krmných směsích
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení kyselosti vodního výluhu v mléčných krmných směsích. Je použitelný pro všechny druhy mléčných krmných směsí a všechny obsahy kyselosti.
Kyselost vodního výluhu se stanoví ve vodním výluhu vzorku přímo alkalimetrickou titrací na indikátor fenolftalein pomocí určení bodu ekvivalence srovnávacím roztokem kobaltnaté soli.
Opakovatelnost
Nestanovena
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
10.
Nežádoucí látky
10.1.
Stanovení obsahu kyanovodíku
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu kyanovodíku volného i vázaného v glukosinolátech v krmivech, zejména v lněném semeni, maniokové mouce a v některých druzích bobů.
Vzorek se rozmíchá ve vodě, kyanovodík se uvolní enzymaticky a vodní parou se předestiluje do okyseleného roztoku dusičnanu stříbrného. Kyanid stříbrný se oddělí filtrací a zbylý dusičnan stříbrný se stanoví titračně thiokyanatanem amonným.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
10.2.
Stanovení obsahu hořčičného oleje vyjádřeného jako allylisothiokyanátu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu hořčičného oleje ve výliscích rodu Brassica a Sinapis a v krmných směsích, které tyto šroty obsahují. Hořčičný olej se vyjadřuje jako allylisothiokyanát.
Hořčičný olej se enzymaticky uvolní, vytěsní destilací a po reakci s dusičnanem stříbrným se stanoví obsahu allylisothiokyanátu titračně.
Opakovatelnost
Nestanovena
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí pro všechny obsahy hořčičného oleje překročit 20 % relat.
10.3.
Stanovení obsahu theobrominu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu theobrominu v krmivech a premixech
Obsah theobrominu se stanoví po extrakci ze vzorku směsným rozpouštědlem chloroform-amoniak metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reversní fázi.
Opakovatelnost
Nestanovena
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
10.4.
Stanovení obsahu glukosinolátů v řepce
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení nejdůležitějších glukosinolátů v řepce a jejích produktech.
Obsah glukosinulátů se stanoví po enzymatické hydrolýze v prostředí pufru metodou plynové chromatografie.
Opakovatelnost
Nestanovena
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
10.5.
Stanovení obsahu 5-vinyl-2-thiooxazolidonu (goitrinu)
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vinylthiooxazolidonu (VOT) v krmivech a je použitelný pro obsahy od 200 mg/kg.
Ze vzorku krmiva je enzymaticky uvolněn 2-hydroxy-3-butenyl-isothiokyanát, ze kterého vzniká VOT a jeho obsah se stanoví metodou plynové chromotografie (GC) nebo vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC).
Opakovatelnost
Nestanovena
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí pro všechny obsahy 5-vinyl-2-thiooxazolidonu překročit 20 % relat.
10.6.
Stanovení obsahu kyseliny erukové
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení kyseliny erukové ve všech druzích rostlinných tuků a olejů různého stupně čištění. Obsah kyseliny erukové ( kyselin cis, trans-11 dokosenové a cis,trans 13-dokosenové) je vyjádřen jako hmotnostní podíl mastných kyselin C 22 : 1 z celého spektra mastných kyselin ve vzorku.
Obsah kyseliny erukové se stanoví po esterifikaci mastných kyselin metodou plynové chromatografie.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
10.7.
Stanovení obsahu olova a kadmia
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu olova a kadmia v krmivech. Postup není vhodný pro premixy.
Obsah olova a kadmia se stanoví v dusičnanovém výluhu popele metodou plamenové atomové absorpční spektrometrie (AAS) nebo anodické rozpouštěcí voltametrie s předkoncentrací na visící rtuťové kapkové elektrodě.
Opakovatelnost
Nestanovena
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu olova:
| od 1 do 3 mg/kg | 50 % relat. |
| od 3 do 5 mg/kg | 1,5 mg/kg |
| od 5 do 10 mg/kg | 30 % relat. |
| od 10 do 20 mg/kg | 3 mg/kg |
| od 20 do 40 mg/kg | 15 % relat. |
| od 40 do 60 mg/kg | 6 mg/kg |
| nad 60 mg/kg | 10 % relat. |
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu kadmia:
| od 0,1 do 0,2 mg/kg | 50 % relat. |
| od 0,2 do 0,4 mg/kg | 0,1 mg/kg |
| od 0,4 do 1 mg/kg | 25 % relat. |
| od 1 do 2,5 mg/kg | 0,25 mg/kg |
| nad 2,5 mg/kg | 10 % relat. |
10.8.
Stanovení obsahu ricinových slupek
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu ricinových slupek v krmivech a zejména v olejnatých semenech.
Ricinové slupky se uvolní vyvařením zkušebního vzorku v kyselém a alkalickém prostředí a jejich obsah se stanoví vážkově.
Opakovatelnost
Nestanovena
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
10.9.
Stanovení obsahu fluoru
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení fluoru v krmivech.
Obsah fluoru se stanoví v chloridovém výluhu popele iontově selektivní elektrodou.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu fluoru:
| do 12 mg/kg | 50 % relat. |
| od 12 do 15 mg/kg | 6 mg/kg |
| od 15 do 30 mg/kg | 40 % relat. |
| od 30 do 60 mg/kg | 12 mg/kg |
| od 60 do 500 mg/kg | 20 % relat. |
| od 500 do 1000 mg/ kg | 100 mg/kg |
| nad 1000 mg/kg | 10 % relat. |
10.10.
Stanovení obsahu reziduí organochlorových a organofosfátových pesticidů
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu aldrinu, dieldrinu, DDT, DDE, TDE, endrinu, heptachloru, hexachlorcyklohexanu (HCH) a polychlorované bifenyly (PCB) v krmivech.
Residua pesticidů a polychlorovaných bifenylů (PCB) se extrahují z krmiv vhodným rozpouštědlem a v extraktu se stanoví jejich obsah pomocí chromatografických metod (papírové, tenkovrstevné nebo plynové).
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
10.11.
Stanovení obsahu hexachlorbenzenu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení hexachlorbenzenu (HCB) v tucích.
Hexachlorbenzen (HCB) se stanoví po přečištění a extrakci metodou plynové chromatografie.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
10.12.
Stanovení obsahu dusitanů
Účel, rozsah a princi
Postup specifikuje podmínky pro stanovení dusitanů v krmivech.
Ve filtrátu alkalického výluhu vzorku se obsah dusitanů stanoví po diazotaci kyselinou sulfanilovou a následné kopulaci s N-naftyl-1-etylendiamin dihydrochloridem spektrofotometricky.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
10.13.
Stanovení obsahu rtuti
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení rtuti v krmivech.
Rtuť v krmivech se stanoví metodou studených par na rtuťovém analyzátoru TMA (AMA).
Opakovatelnost
Nestanovena
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu rtuti:
| od 0,04 do 0,06 mg/kg | 50 % relat. |
| od 0,06 do 0,1 mg/kg | 0,03 mg/kg |
| od 0,1 do 0,2 mg/kg | 30 % relat. |
| od 0,2 do 0,3 mg/kg | 0,06 mg/kg |
| nad 0,3 mg/kg | 20 % relat. |
10.14.
Stanovení obsahu aflatoxinu B1
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení aflatoxinu B1 v krmivech včetně těch, která obsahují slupky citrusů.
Vzorek krmiva se extrahuje chloroformem, získaný extrakt se zfiltruje a přečistí na pevné fázi. Konečné rozdělení a stanovení se provede technikou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC), za použití reverzní fáze a postkolonové derivatizace jodem a fluorescenční detekce.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu aflatoxinu B1:
| do 20 μg/kg | 25 % relat. |
| od 20 μg/kg do 50 μg/kg | 5 μg/kg |
| nad 50 μg/kg | 10 % relat. |
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu aflatoxinu B1:
| do 20 μg/kg | 50 % relat. |
| od 20 μg/kg do 50 μg/kg | 10 μg/kg |
| nad 50 μg/kg | 20 % relat. |
Mez stanovitelnosti
Mez stanovitelnosti je 1 μg/kg.
10.15.
Stanovení obsahu arsenu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení arsenu v krmivech.
Ve vzorku se po rozkladu kyselinou dusičnou v uzavřeném systému stanoví obsah arsenu metodou atomové absopční spektrometrie (AAS) s hydridovou technikou.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu arsenu:
| do 1 mg/kg | 50 % relat. |
| od 1 do 2,5 mg/kg | 0,5 mg/kg |
| od 2,5 do 15 mg/kg | 20 % relat. |
| od 15 do 30 mg/kg | 3 mg/kg |
| nad 30 mg/kg | 10 % relat. |
10.16.
Stanovení obsahu gossypolu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu volného a celkového gossypolu a chemicky příbuzných látek v koncentraci nad 20 mg/kg v bavlníku a krmných směsích, které bavlník obsahují.
Gossypol se extrahuje buď za přítomnosti 3-amino-1-propanolu (při stanovení volného gossypolu) nebo dimethylformamidu (při stanovení celkového gossypolu). Gossypol je reakcí s anilinem převeden na gossypol-dianilid a absorbance roztoku je měřena při 440 nm.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
10.17.
Stanovení obsahu theobrominu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení theobrominu v krmivech.
Obsah theobrominu se stanoví po extrakci vzorku směsným rozpouštědlem chloroform - amoniak metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
Mez stanovitelnosti
Mez stanovitelnosti nestanovena.
11.
Zkoušení siláží
11.1.
Zkoušení jakosti siláží
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro zkoušení jakosti konzervace silážovaných krmiv. Uvedené postupy zkoušení jsou použitelné pro všechny druhy silážovaných krmiv.
Ze vzorku siláže se připraví vodní výluh. Ve výluhu se určí hodnota pH elektrometricky, obsah amoniaku se stanoví difuzní Conwayovou metodou, obsah alkoholu se stanoví metodou plynové chromatografie a obsah silážních kyselin metodou kapilární izotachoforézy.
Stanovení stlačitelnosti u řízkových siláží se provádí z upraveného vzorku.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit:
| u stanovení pH | 0,05 |
| formolové titrace | 0,1 g/kg |
| obsahu amoniaku jako NH3 | 0,1 g/kg |
| obsahu silážních kyselin | 1,0 g/kg |
U stanovení obsahu alkoholu a stlačitelnosti siláží nebyla opakovatelnost zatím stanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
Příloha č. 10
k vyhlášce č. 222/1996 Sb.
Postupy pro laboratorní zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů
Seznam postupů chemického zkoušení doplňkových látek, premixů a krmných směsí s doplňkovými látkami a premixy
| Název postupu | Označení postupu |
|---|---|
| 1. Stimulátory růstu | |
| 1.1. Stanovení obsahu avilamycinu | -A- |
| 1.2. Stanovení obsahu avoparcinu | -A- |
| 1.3. Stanovení obsahu flavosfolipolu | -A- |
| 1.4. Stanovení obsahu olachindoxu | -B- |
| 1.5. Stanovení obsahu monensinu | -A- |
| 1.6. Stanovení obsahu monensinu | -A- |
| 1.7. Stanovení obsahu salinomycinu | -A- |
| 1.8. Stanovení obsahu salinomycinu | -A- |
| 1.9. Stanovení obsahu tylosinu | -A- -B- |
| 1.10. Stanovení obsahu virginiamycinu | -A- -B- |
| 1.11. Stanovení obsahu zinkbacitracinu | -A- |
| 1.12. Stanovení obsahu zinkbacitracinu | -B- |
| 1.13. Stanovení obsahu flavofosfolipolu | -B- |
| 1.14. Stanovení obsahu avoparcinu | -B- |
| 1.15. Stanovení obsahu monensinu | -B- |
| 1.16. Stanovení obsahu spiramycinu | -B- |
| 1.17. Stanovení obsahu virginiamycinu | -B- |
| 2. Antikokciodika | |
| 2.1. Stanovení obsahu amprolia | -A- |
| 2.2. Stanovení obsahu amprolia | -B- |
| 2.3. Stanovení obsahu diclazurilu | -A- |
| 2.4. Stanovení obsahu lasalocidu | -A- |
| 2.5. Stanovení obsahu maduramicinu | -A- |
| 2.6. Stanovení obsahu metylbenzochátu | -A- |
| 2.7. Stanovení obsahu narasinu | -A- |
| 2.8. Stanovení obsahu narasinu | -A- |
| 2.9. Stanovení obsahu nikarbazinu | -A- |
| 2.10. Stanovení obsahu nikarbazinu | -B- |
| 2.11. Stanovení obsahu robenidinu | -A- -B- |
| 2.12. Stanovení obsahu sulfachinoxalinu | -B- |
| 2.13. Stanovení obsahu meticlorpindolu | -A- |
| 2.14. Stanovení obsahu meticlorpindolu | -B- |
| 2.15. Stanovení obsahu kurasanu | -A- |
| 2.16. Stanovení obsahu salinomycinu - je uvedeno v Příloze 10, část 1 | |
| 2.17. Stanovení obsahu monensinu - je uvedeno v Příloze 10, část 1 | |
| 2.18. Stanovení obsahu dinitolmidu | -B- |
| 2.19. Stanovení obsahu halofuginonu | -B- |
| 2.20. Stanovení obsahu decoquinátu | -B- |
| 2.21. Stanovení obsahu arprinocidu | -B- |
| 2.22. Stanovení obsahu ethopabátu | -A- |
| 2.23. Stanovení obsahu lasalocidu | -A- |
| 2.24. Stanovení obsahu semduramicinu | -A- |
| 3. Chemoterapeutika | |
| 3.1. Stanovení obsahu dimetridazolu | -A- |
| 3.2. Stanovení obsahu dimetridazolu | -B- |
| 4. Vitaminy | |
| 4.1. Stanovení obsahu vitaminu A a vitaminu E | -A- |
| 4.2. Stanovení obsahu vitaminu A a vitaminu E | -A- |
| 4.3. Stanovení obsahu vitaminu E | -A- |
| 4.4. Stanovení obsahu přidaného vitaminu E | -A- |
| 4.5. Stanovení obsahu vitaminu E | -A- |
| 4.6. Stanovení obsahu cholinu | -A- |
| 4.7. Stanovení obsahu pantothenanu vápenatého | -A- |
| 4.8. Stanovení obsahu vitaminu B1, B2, B6 | -A- |
| 4.9. Stanovení obsahu vitaminu B2 | -A- |
| 4.10. Stanovení obsahu vitaminu B6 | -A- |
| 4.11. Stanovení obsahu vitaminu K3 | -A- |
| 4.12. Stanovení obsahu vitaminu K3 | -B- |
| 5. Mikroprvky | |
| 5.1. Stanovení obsahu manganu, zinku, železa a mědi - je uvedeno v příloze 9, část 8 | -A- |
| 5.2. Stanovení obsahu kobaltu | -B- |
| 5.3. Stanovení obsahu selenu | -B- |
| 5.4. Stanovení obsahu jodu | -A- |
| 6. Vehikula a pojiva | |
| 6.1. Stanovení obsahu oxidu křemičitého je uvedeno v příloze č. 9, část 7 | -A- |
| 6.2. Stanovení obsahu oxidu hlinitého je uvedeno v příloze č. 9, část 7 | -A- |
| 7. Výpočty | |
| 7.1. Vyhodnocování a výpočet výsledků stanovení obsahu doplňkových látek pro difúzní plotnové postupy | -A- |
| 8. Antioxidanty | |
| 8.1. Stanovení obsahu etoxyquinu | -B- |
| 8.2. Stanovení obsahu butylhydroxytoluenu, butylhydroxyanisolu a galátů | -B- |
| 9. Barviva | |
| 9.1. Stanovení obsahu kapsantinu | -B- |
| 9.2. Stanovení obsahu nativních a přidaných karotenoidů | -B- |
| 10. Konzervanty | |
| 10.1. Stanovení obsahu kyseliny mravenčí | -B- |
| 10.2. Stanovení obsahu oxidu siřičitého | -B- |
| 10.3. Stanovení obsahu formaldehydu | -A- |
| 11. Zchutňovadla | |
| 11.1. Stanovení obsahu sacharinu | -B- |
| 12. Mikrobiotika | |
| 12.1. Stanovení počtu zárodků bakterií kmene Streptococcus | -B- |
| 12.2. Stanovení počtu zárodků bakterií kmene Bacillus | -B- |
1.
Stimulátory růstu
1.1.
Stanovení obsahu avilamycinu
Účel, rozsah, princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu avilamycinu v krmivech a premixech.
Obsah avilamycinu se stanoví difúzním plotnovým postupem na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Micrococcus luteus ATCC 10 240.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu avilamycinu:
| od 10 do 25 mg/kg | 40 % relat. |
| od 25 do 50 mg./kg | 10 mg/kg |
| od 50 do 100 mg/kg | 20 % relat. |
| od 100 do 200 mg./kg | 20 mg/kg |
| nad 200 mg/kg | 10 % relat. |
Mez stanovitelnosti
Mez stanovitelnosti je 10 mg/kg.
1.2.
Stanovení obsahu avoparcinu
Účel, rozsah a princip
Používají se tři zkušební postupy, z nichž dva jsou pro stanovení obsahu avoparcinu v premixech bez i za přítomnosti ionoforových antikokcidik. Třetí postup se používá pro stanovení obsahu avoparcinu v krmivech
Vzorek se extrahuje směsným rozpouštědlem aceton-voda-kyselina chlorovodíková a obsah avoparcinu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Bacillus subtilis CCM 1999 (ATCC 6633) difúzním plotnovým postupem.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu avoparcinu:
| od 10 do 25 mg/kg | 40 % relat. |
| od 25 do 50 mg./kg | 10 mg/kg |
| od 50 do 100 mg/kg | 20 % relat. |
| od 100 do 200 mg/kg | 20 mg/kg |
| nad 200 mg/kg | 10 % relat. |
Mez stanovitelnosti
Mez stanovitelnosti je 10 mg/kg.
1.3.
Stanovení obsahu flavofosfolipolu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení flavofosfolipolu v premixech.
Obsah flavofosfolipolu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Staphylococcus aureus CCM 2022 (ATCC 6538) difúzním plotnovým postupem.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu flavofosfolipolu nad 200 mg/kg 10 % relat.
Mez stanovitelnosti
Mez stanovitelnosti je 200 mg/kg.
1.4.
Stanovení obsahu olachindoxu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu olachindoxu v krmivech a premixech.
Obsah olachindoxu se stanoví po extrakci směsným rozpouštědlem metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi s UV-detekcí.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu olachindoxu:
| od 5,0 do 15 mg/kg | 25 % relat. |
| od 15 do 100 mg/kg | 15 % relat. |
| od 100 do 1500 mg/kg | 10 % relat. |
| od 1500 do 5000 mg/kg | 150 mg/kg |
| nad 5000 mg/kg | 3 % relat. |
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu olachindoxu:
| od 5,0 do 12 mg/kg | 50 % relat. |
| od 12 do 40 mg/kg | 6 mg/kg |
| od 40 do 300 mg/kg | 15 % relat. |
| od 300 do 450 mg/kg | 45 mg/kg |
| od 450 do 5000 mg/kg | 10 % relat. |
| od 5000 do 10000 mg/kg | 500 mg/kg |
| nad 10000 mg/kg | 5 % relat. |
Mez stanovitelnosti
Mez stanovitelnosti je 5,0 mg/kg.
1.5.
Stanovení obsahu monensinu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu monensinu v krmivech a premixech.
Obsah monensinu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Bacillus subtilis CCM 1999 (ATCC 6633) difúzním plotnovým postupem.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu monensinu:
| od 20 do 25 mg/kg | 40 % relat. |
| od 25 do 50 mg/kg | 10 mg/kg |
| od 50 do 100 mg/kg | 20 % relat. |
| od 100 do 200 mg/kg | 20 mg/kg |
| nad 200 mg/kg | 10 % relat. |
Mez stanovitelnosti
Mez stanovitelnosti je 20 mg/kg.
1.6.
Stanovení obsahu monensinu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu monensinu v krmivech a premixech.
Obsah monensinu se stanoví po extrakci směsným rozpouštědlem, extrakt je přečištěn na pevné fázi a takto přečištěný extrakt je rozpuštěn v definovaném objemu mobilní fáze. Monensin se stanovuje metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi a po postkolonové derivatizaci s p-dimethylaminobenzaldehydem při 90 °C je detekován UV-detektorem při vlnové délce 600 nm.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu monensinu:
| od 0,2 do 30 mg/kg | 15 % relat. |
| od 30 do 90 mg/kg | 4,5 mg/kg |
| nad 90 mg/kg | 5 % relat. |
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
Mez stanovitelnosti
Mez stanovitelnosti je 0,2 mg/kg.
1.7.
Stanovení obsahu salinomycinu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení salinomycinu v krmivech a premixech.
Obsah salinomycinu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Bacillus subtilis CCM 1999 (ATCC 6633) difúzním plotnovým postupem.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu salinomycinu:
| od 10 do 25 mg/kg | 40 % relat. |
| od 25 do 50 mg/kg | 10 mg/kg |
| od 50 do 100 mg/kg | 20 % relat. |
| od 100 do 200 mg/kg | 20 mg/kg |
| nad 200 mg/kg | 10 % relat. |
Mez stanovitelnosti
Mez stanovitelnosti je 10 mg/kg.
1.8.
Stanovení obsahu salinomycinu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu salinomycinu v krmivech a premixech. Obsah salinomycinu se stanoví po extrakci směsným rozpouštědlem, extrakt je přečištěn na pevné fázi a takto přečištěný extrakt je rozpuštěn v definovaném objemu mobilní fáze. Salinomycin se stanovuje metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi a po postkolonové derivatizaci s p-dimethylaminobenzaldehydem při 90 °C je detekován UV-detektorem při vlnové délce 600 nm.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu salinomycinu:
| od 1,4 do 25 mg/kg | 20 % relat. |
| od 25 do 100 mg/kg | 5 mg/kg |
| nad 100 mg/kg | 5 % relat. |
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
Mez stanovitelnosti
Mez stanovitelnosti je 1,4 mg/kg.
1.9.
Stanovení obsahu tylosinu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení tylosinu v krmivech a premixech od obsahu nad 10 mg/kg.
Obsah tylosinu se stanoví po extrakci vzorku ethylalkoholem na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Micrococcus varians CCM 552 (ATCC 9341) difúzním plotnovým postupem.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy tylosinu překročit 10 % relativních.
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu tylosinu:
| od 10 do 25 mg/kg | 40 % relat. |
| od 25 do 50 mg/kg | 10 mg/kg |
| od 50 do 100 mg/kg | 20 % relat. |
| od 100 do 200 mg/kg | 20 mg/kg |
| nad 200 mg/kg | 10 % relat. |
Mez stanovitelnosti
Mez stanovitelnosti ke 10 mg/kg.
1.10.
Stanovení obsahu virginiamycinu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení virginiamycinu v krmivech a premixech.
Vzorek je extrahován směsí kyseliny citrónové a acetonu a obsah virginiamycinu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Micrococcus varians CCM 552 (ATCC 9341) difúzním plotnovým postupem.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy virginiamycinu překročit 10 % relativních.
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu virginiamycinu:
| od 5 do 25 mg/kg | 40 % relat. |
| od 25 do 50 mg/kg | 10 mg/kg |
| od 50 do 100 mg/kg | 20 % relat. |
| od 100 do 200 mg/kg | 20 mg/kg |
| nad 200 mg/kg | 10 % relat. |
Mez stanovitelnosti
Nestanovena.
1.11.
Stanovení obsahu zinkbacitracinu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení zinkbacitracinu v premixech.
Obsah zinkbacitracinu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Micrococcus luteus ATCC 10 240 difúzním plotnovým postupem.
Opakovatelnost
Nestanovena.
Reprodukovatelnost
Nestanovena.
Mez stanovitelnosti
Mez stanovitelnosti je 200 mg/kg.
1.12.
Stanovení obsahu zinkbacitracinu
Účel, rozsah a princip
Postup specifikuje podmínky pro stanovení zinkbacitracinu v krmivech a premixech.
Obsah zinkbacitracinu se stanoví po extrakci vzorku směsí okyseleného zředěného roztoku methylalkoholu na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Micrococcus luteus ATCC 10 240 difúzním plotnovým postupem.
Opakovatelnost
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu zinkbacitracinu:
| od 5,0 do 10 mg/kg | 2 mg/kg |
| od 10 mg/kg do 25 mg/kg | 20 % relat. |
| od 25 mg/kg do 50 mg/kg | 5 mg/kg |
| nad 50 mg/kg | 10 % relat. |
Reprodukovatelnost
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu zinkbacitracinu:
