351
NAŘÍZENÍ VLÁDY
dne 3. července 2002,
kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí
Vláda nařizuje podle § 55 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), (dále jen „zákon“):
§ 1
Předmět úpravy
(1)
Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství1) stanoví
a)
hodnoty emisních stropů podle § 6 odst. 9 zákona pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, těkavé organické látky a amoniak pro území České republiky na rok 2010 (dále jen „národní emisní stropy“) a pro území krajů (dále jen „krajské emisní stropy“) na rok 2010,
b)
směrné cílové hodnoty pro omezení acidifikace a zatížení přízemním ozonem,
c)
náležitosti provádění emisních inventur a emisních projekcí.
(2)
Toto nařízení se nevztahuje na emise z mezinárodní námořní dopravy a z leteckého provozu, s výjimkou startování a přistávání letadel.
§ 2
Základní pojmy
Pro účely tohoto nařízení se rozumí
a)
kritickou zátěží – kvantitativní odhad expozice jedné nebo více znečišťujícím látkám, pod kterou lze na základě současného stupně poznání vyloučit významné negativní dopady na citlivé složky životního prostředí,
b)
územní jednotkou sítě – čtverec území o rozměru 150 km x 150 km, který se používá pro mapování kritických zátěží v evropském měřítku a také pro monitorování emisí a depozic látek znečišťujících ovzduší prováděných na základě mezinárodní úmluvy, k níž Česká republika přistoupila, a protokolů této úmluvy,2)
c)
kritickou úrovní – taková koncentrace znečišťující látky, nad kterou se podle současného stupně poznání projevuje přímý účinek na receptory, jako jsou člověk, rostliny, ekosystémy, materiály,
d)
zkratkou AOT 40 – součet rozdílů mezi hodinovými koncentracemi přízemního ozonu většími než 80 µg/m3 (40 ppb) a 80 µg/m3 během denních hodin, kdy svítí slunce, akumulovaný od května do července každého roku,
e)
zkratkou AOT 60 – součet rozdílů mezi hodinovými koncentracemi přízemního ozonu většími než 120 µg/m3 (60 ppb) a 120 µg/m3 akumulovaný v průběhu celého roku,
f)
přistáváním a startem letadla – provozní cyklus daný následujícími časy: přistání 4 minuty, pojíždění 26 minut, start 0,7 minuty a vzlet 2,2 minuty,
g)
národním emisním stropem – nejvyšší množství znečišťující látky vyjádřené v kilotunách, které může být v České republice emitováno během daného kalendářního roku,
h)
krajským emisním stropem – nejvyšší množství znečišťující látky vyjádřené v kilotunách, které může být na území kraje emitováno během jednoho kalendářního roku,
i)
oxidy dusíku (NOx) – oxid dusnatý a oxid dusičitý, vyjádřené jako oxid dusičitý,
j)
přízemním ozonem – ozon v nejnižší vrstvě troposféry,
k)
směrnou cílovou hodnotou – hodnota, která udává procento nebo poměrnou část snížení výměry území, na kterém byla v roce 1990 překročena kritická zátěž nebo kritická úroveň, jako výsledný efekt uplatnění emisních stropů podle tohoto nařízení,
l)
emisní inventurou – postup při stanovení celkové roční emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek na vymezeném území, z vymezené skupiny zdrojů, případně podle jiného vymezení. Zahrnuje zajištění potřebných údajů, způsob jejich ověřování a zpracování, stanovení výsledků a jejich zpřístupnění veřejnosti,
m)
emisní projekcí – postup, kterým se stanovují předpokládané celkové roční emise znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin v budoucnosti. Slouží ke zpracování prognóz vývoje kvality ovzduší na území České republiky, krajů a oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší,
n)
acidifikací – proces okyselování složek a dalších objektů životního prostředí působeného emisemi látek znečišťujících ovzduší.
§ 3
Dosažení a závaznost hodnot emisních stropů
(1)
Hodnot emisních stropů podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení je nutné na území České republiky dosáhnout nejpozději v roce 2010. V následujících letech musí být tyto hodnoty dále snižovány tak, aby v roce 2020 nebyly překročeny kritické zátěže.
(2)
Hodnoty emisních stropů jsou pro Českou republiku a provozovatele zdrojů závazné podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona.
(3)
Směrné doporučené hodnoty emisních stropů rozepsané pro jednotlivé kraje jsou stanoveny v příloze č. 2 k tomuto nařízení.
§ 4
Směrné cílové hodnoty
Emisní stropy podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení zajistí splnění směrných cílových hodnot tak, aby kritické zátěže nebyly k datu 31. prosince 2020 ani po tomto datu překročeny. Směrné cílové hodnoty jsou uvedeny v příloze č. 3 k tomuto nařízení.
§ 5
Emisní inventury a projekce emisí
(1)
Emisní inventury zajišťuje každoročně pro znečišťující látky, pro které jsou v příloze č. 1 k tomuto nařízení stanoveny emisní stropy, Ministerstvo životního prostředí nebo jím zřízená právnická osoba. Spolu s emisními inventurami vypracuje také emisní projekce těchto látek pro období do roku 2020 (§ 6 odst. 9 zákona). Současně provede vyhodnocení plnění směrných cílových hodnot.
(2)
Při provádění emisních inventur a zpracování jejich výsledků se postupuje podle metodiky schválené v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.2)
(3)
Emisní inventury se provádějí pro stacionární a mobilní zdroje znečišťování ovzduší, a to pro veškeré zdroje nebo skupiny zdrojů vymezené územním uspořádáním nebo technickou specifikací. Emise z provozu letadel se započítávají pouze v provozním cyklu vymezeném v § 2 písm. f). Podklady pro inventury se provádí s využitím údajů Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (§ 13 odst. 1 zákona).
(4)
Emisní inventury se provádějí pro zvláště velké, velké a střední zdroje z údajů souhrnné provozní evidence (§ 13 odst. 4 a 5 zákona). Množství emisí znečišťujících látek zjišťují provozovatelé zdrojů způsobem uvedeným v § 9 odst. 10 zákona pro znečišťující látky, pro něž má zdroj stanoven emisní limit nebo pro něž jsou ve zvláštním prováděcím předpisu3) stanoveny emisní faktory. Množství emisí znečišťujících látek, pro něž zdroj nemá stanoven emisní limit nebo emisní faktor, se zjišťuje výpočtem pomocí měrné výrobní emise způsobem stanoveným zvláštním právním předpisem.3)
(5)
Emisní inventura malých zdrojů znečišťování ovzduší používajících rozpouštědla se provádí s využitím údajů evidence těchto zdrojů.
(6)
Výsledky emisních inventur a projekcí se zpřístupňují veřejnosti.4)
§ 6
Národní programy snižování emisí
(1)
Národní programy snižování emisí jednotlivých znečišťujících látek do roku 2010, pro něž jsou v příloze č. 1 k tomuto nařízení stanoveny emisní stropy, případně integrovaný národní program snižování emisí, se připravují podle osnovy v příloze č. 2 zákona.
(2)
Národní programy podle odstavce 1 zpracované v souladu s § 6 odst. 2 zákona slouží, kromě cíle dosáhnout hodnot emisních stropů podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, také k dosažení cílových hodnot podle § 4.
(3)
Jednotlivé ústřední správní úřady a jejich příslušné příspěvkové nebo rozpočtové organizace spolupracují při zpracování emisních inventur a emisních projekcí poskytováním údajů a informací vyplývajících z metodik podle § 5 odst. 2.
(4)
Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s dalšími ústředními správními úřady a institucemi podle odstavce 3 vydá v průběhu roku 2007 zprávu o zajištění předpokladu splnění emisních stropů podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení a předloží ji vládě České republiky nejpozději do 31. prosince 2007.
§ 7
Účinnost
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Předseda vlády:
Ing. Zeman v. r.
Ministr životního prostředí:
RNDr. Kužvart v. r.
Příloha č. 1
k nařízení vlády č. 351/2002 Sb.
Hodnoty národních emisních stropů v roce 2010
Emisní stropy jsou pro Českou republiku stanoveny*) takto (v kt/rok):
ROKSO2NOxVOCNH3
2010283286220101
*)
Hodnoty jsou stanoveny podle Göteborského protokolu o omezení acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu k Úmluvě EHK OSN o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států, který Česká republika podepsala 1. prosince 1999. Stanovené hodnoty emisních stropů mohou být sníženy v rámci národních programů snižování emisí podle § 6 odst. 2 zákona, prokáže-li se potřeba a zároveň reálná možnost tohoto řešení.
Příloha č. 2
k nařízení vlády č. 351/2002 Sb.
Doporučené hodnoty krajských emisních stropů v roce 2010 pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, těkavé organické látky a amoniak (kt/rok)
KrajSO2NOxVOCNH3
Jihočeský19,018,513,011,5
Jihomoravský10,520,018,010,5
Karlovarský20,012,56,02,5
Kraj Vysočina11,516,016,59,5
Královehradecký kraj15,013,511,07,0
Liberecký13,08,07,53,5
Moravskoslezský33,026,024,56,5
Olomoucký11,013,011,57,5
Pardubický20,019,512,07,0
Plzeňský14,517,515,58,0
Praha8,513,512,51,0
Středočeský35,041,536,516,0
Ústecký60,058,025,55,0
Zlínský12,08,510,05,5
Příloha č. 3
k nařízení vlády č. 351/2002 Sb.
Směrné cílové hodnoty
Směrná cílová hodnota pro acidifikaci se stanoví jako snížení výměry území, kde je překročena kritická zátěž pro acidifikaci, o nejméně 50 % vzhledem k roku 1990 (pro každou územní jednotku sítě).
Směrná cílová hodnota pro lidské zdraví se stanoví jako snížení výměry území, kde zátěž ozonem překračuje kritickou úroveň pro lidské zdraví (AOT60 = 0), ve všech územních jednotkách sítě o dvě třetiny vzhledem k roku 1990. Zatížení přízemním ozónem v žádné územní jednotce sítě nesmí překročit absolutní limit 2,9 ppm.h.
Směrná cílová hodnota pro úrodu a vegetaci se stanoví jako snížení výměry území, kde zátěž ozonem překračuje kritickou úroveň pro úrodu a vegetaci (AOT40 = 3 ppm.h), ve všech územních jednotkách sítě o jednu třetinu vzhledem k roku 1990. Zatížení přízemním ozonem v žádné územní jednotce sítě nesmí překročit absolutní limit 10 ppm.h, vyjádřený jako překročení kritické úrovně 3 ppm.h.
1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/81/EEC, o národních emisních stropech pro některé látky znečišťující ovzduší.
2)
Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států, vyhlášená pod č. 5/1985 Sb.
Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (z roku 1979) o dlouhodobém financování Kooperativního programu pro monitorování a vyhodnocování dálkového šíření látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP), vyhlášený pod č. 215/1994 Sb.
3)
Nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.
Nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.
Vyhláška č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu.
Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu.
Vyhláška č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování.
4)
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 101/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb. a zákona č. 39/2001 Sb.
Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění zákona č. 132/2000 Sb.