Vyhláška č. 117/2007 Sb.

Touto vyhláškou se stanoví číslovací plány veřejných komunikačních sítí, veřejných datových sítí, síťových směrovacích čísel, signalizačních bodů veřejných komunikačních sítí se signalizačním systémem č. 7, čísel identifikujících vydavatele mezinárodních telekomunikačních platebních karet a vydavatele identifikačních účastnických karet a číslovací plán mnemotechnických adres veřejných administračních managementových domén pro systém zprostředkování zpráv.

Číslovací plány podle odstavce 1 obsahují pravidla pro tvorbu a využívání čísel, kódů, identifikátorů, adres a jmen pro adresování a číslování koncových bodů veřejných komunikačních sítí určených pro přístup ke službám elektronických komunikací a k neveřejným komunikačním sítím a dále pravidla pro tvorbu a využívání čísel identifikujících vydavatele mezinárodních telekomunikačních platebních karet a vydavatele identifikačních účastnických karet.

Pro účely této vyhlášky se rozumí

Číslovací plán veřejných komunikačních sítí stanovuje číslování služeb, adresy koncových bodů veřejných komunikačních sítí a koncových bodů veřejných komunikačních sítí, určených pro přenos hlasu, podle doporučení CEPT/ECTRA REC(98)03 a doporučení CEPT/ECTRA REC(98)04 mezinárodní organizace CEPT (Conférence Européene des Administrations des Postes et des Télécommunications) - Evropská konference poštovních a telekomunikačních správ. Telefonním číslem podle tohoto číslovacího plánu se rozumí národní (významové) číslo v národním formátu podle doporučení CEPT/ECTRA REC(98)04.

Mezinárodní číslo, stanovené podle doporučení Mezinárodní telekomunikační unie ITU-T E.164, určuje mezinárodní adresu koncového bodu sítí uvedených v § 3.

Mezinárodní číslo se skládá z kódu země a telefonního čísla. Pro Českou republiku je kód země 420. Formát mezinárodního čísla je uveden v příloze č. 1.

Ve veřejných pevných komunikačních sítích a ve veřejných komunikačních sítích, určených pro přenos hlasu, je pro volbu mezinárodního čísla stanoven mezinárodní přestupný znak „00“ („nula“ „nula“), ve veřejných mobilních komunikačních sítích je mezinárodní přestupný znak „00“ („nula“ „nula“) nebo „+“ („plus“).

Telefonní číslo je část mezinárodního čísla, která následuje po kódu země a která stanovuje v národním formátu adresu koncového bodu sítí uvedených v § 3 pro přístup k uživatelům těchto sítí nebo pro přístup ke službám elektronických komunikací poskytovaným prostřednictvím těchto sítí.

Telefonní číslo pro veřejnou pevnou komunikační sít se skládá z kódu číslovací oblasti a doplňkových číslic nebo z přístupového kódu k síti a doplňkových číslic. Telefonní číslo pro veřejnou mobilní komunikační sít a pro veřejnou komunikační síť, určenou pro přenos hlasu, se skládá z přístupového kódu k síti a doplňkových číslic.

Telefonní číslo pro přístup ke službě elektronických komunikací se skládá z přístupového kódu ke službě elektronických komunikací a doplňkových číslic, popřípadě směrovacího kódu a doplňkových číslic. Přístupový kód ke službě elektronických komunikací určuje charakter služby nebo skupiny služeb.

Formáty telefonního čísla jsou uvedeny v příloze č. 1.

Telefonní číslo se podle této vyhlášky použije i pro stanovení adresy koncového bodu pro připojení neveřejné komunikační sítě.

Pro stanovení národní adresy koncového bodu sítí uvedených v § 3 lze použít i mezinárodní číslo podle § 4 odst. 2 s mezinárodním přestupným znakem podle § 4 odst. 3, pokud to tato síť technicky umožňuje.

Zkrácené telefonní číslo stanovuje adresu koncových bodů sítí uvedených v § 3 pro přístup ke službě poskytované prostřednictvím těchto sítí.

Zkrácené telefonní číslo se skládá z přístupového kódu ke službě a doplňkových číslic. Přístupový kód ke službě určuje charakter služby nebo skupiny služeb. Zkrácená telefonní čísla jsou uvedena v příloze č. 1.

Symetrickým číslem se pro účely této vyhlášky rozumí telefonní číslo, jehož symetrie je vymezena středovou číslicí.

Lehce zapamatovatelným číslem se pro účely této vyhlášky rozumí každé telefonní číslo ve formátech uvedených v příloze č. 1 a každé třímístné, čtyřmístné, pětimístné zkrácené telefonní číslo nebo evropské harmonizované číslo.

Kódy pro volbu operátora a předvolbu operátora jsou uvedeny v příloze č. 1. Po volbě kódu volby operátora nebo při nastaveném kódu předvolby operátora se při uskutečňování národního volání volí a předává telefonní číslo bez mezinárodního přestupného znaku podle § 4 odst. 3 a bez kódu země podle § 4 odst. 2.

Mezinárodní identifikátor účastníka mobilní komunikační sítě identifikuje účastníka v mobilní komunikační síti podle doporučení Mezinárodní telekomunikační unie ITU-T E.212.

Mezinárodní identifikátor účastníka mobilní komunikační sítě se skládá z kódu země mobilní komunikační sítě, kódu mobilní komunikační sítě a identifikačního čísla účastníka mobilní komunikační sítě. Pro Českou republiku je stanoven kód země mobilní komunikační sítě 230. Formát mezinárodního identifikátoru účastníka mobilní komunikační sítě je uveden v příloze č. 1.

Telefonní čísla pro přístup k účastníkům veřejných komunikačních sítí se přidělují v číselné řadě po sobě jdoucích čísel s přírůstkem o velikosti „1“, a to v řadě 1 000 čísel a jejích násobcích pro veřejné pevné komunikační sítě a v řadě 10 000 čísel a jejích násobcích pro veřejné mobilní komunikační sítě.

Telefonní čísla pro přístup k účastníkům veřejné komunikační sítě určené pro přenos hlasu se přidělují v číselné řadě po sobě jdoucích čísel s přírůstkem o velikosti „1“, a to v řadě 10 000 čísel a jejích násobcích.

Telefonní čísla pro přístup ke službám elektronických komunikací se přidělují podle charakteru služby uvedeného v příloze č. 1 a v počtu uvedeném v žádosti o udělení oprávnění k využívání čísel.

Zkrácená telefonní čísla se přidělují podle charakteru služby uvedeného v příloze č. 1 a v počtu uvedeném v žádosti o udělení oprávnění k využívání čísel.

Telefonní čísla pro přístup k neveřejným komunikačním sítím s délkou 9 číslic se přidělují v číselné řadě po sobě jdoucích čísel s přírůstkem o velikosti „1“, a to v řadě 10 000 čísel a jejich násobcích.

Jednotné evropské tísňové číslo 112 a zkrácená telefonní čísla s kódem SAC = 15 se nepřidělují.

Číslovací plán veřejných datových sítí stanovuje číslování koncových bodů podle doporučení Mezinárodní telekomunikační unie ITU-T X.121 ve veřejných datových sítích provozovaných podle doporučení Mezinárodní telekomunikační unie ITU-T X.25 a ITU-T X.75.

Mezinárodní datové číslo určuje adresu koncového bodu veřejné datové sítě podle doporučení Mezinárodní telekomunikační unie ITU-T X.121.

Mezinárodní datové číslo se skládá z datového kódu země a národního datového čísla, nebo identifikačního kódu veřejné datové sítě (dále jen „identifikační kód“) a síťového koncového datového čísla. Pro Českou republiku je stanoven datový kód země 230. Formát mezinárodního datového čísla je uveden v příloze č. 2.

Identifikační kód identifikuje veřejnou datovou síť nebo skupinu veřejných datových sítí nebo skupinu neveřejných datových sítí připojených k veřejným datovým sítím. Identifikační kód se skládá z datového kódu země a čísla veřejné datové sítě. Formát identifikačního kódu je uveden v příloze č. 2.

Jednomu operátorovi lze přidělit pouze jeden identifikační kód, který identifikuje všechny jeho datové sítě.

Identifikační kód neveřejné datové sítě připojené k veřejné datové síti stanoví operátor, jemuž byl přidělen identifikační kód veřejné datové sítě.

Přestupný znak pro datové spojení z veřejných datových sítí do veřejných dálnopisných sítí je číslice „8“, z veřejných datových sítí do veřejných komunikačních sítí s analogovým rozhraním je číslice „9“ a z veřejných datových sítí do veřejných komunikačních sítí s digitálním rozhraním ISDN je číslice „0“ („nula“) podle doporučení Mezinárodní telekomunikační unie ITU-T X.121.

V případě, že identifikační kód je společný pro skupinu veřejných datových sítí, je příslušná veřejná datová síť identifikována první číslicí následující po identifikačním kódu, kterou je číslice B ze síťového koncového datového čísla.

Číslovací plán síťových směrovacích čísel stanovuje tvorbu síťových směrovacích čísel, hodnoty identifikačních čísel ústředen a identifikačních čísel sítí pro směrování volání ve veřejných komunikačních sítích.

Síťové směrovací číslo určuje adresní informaci metodou sdružené adresy s telefonním číslem. Skládá se z kódu síťového směrovacího čísla a identifikačního čísla ústředny nebo z kódu síťového směrovacího čísla a identifikačního čísla sítě.

Formát síťového směrovacího čísla je uveden v příloze č. 3.

Identifikační čísla ústředen se přidělují minimálně v řadě 10 čísel po sobě jdoucích s přírůstkem o velikosti „1“ z intervalu hodnot 1000 až 9999.

Identifikační čísla veřejné komunikační sítě se přidělují z intervalu hodnot 200 až 999.

Číslovací plán signalizačních sítí se signalizačním systémem č. 7 stanovuje způsob přiřazování síťových indikátorů těmto sítím, způsob přiřazování kódů signalizačním bodům části mezinárodní signalizační sítě náležející České republice a způsob přiřazování kódů signalizačním bodům národní signalizační sítě.

Signalizačním systémem č. 7 se rozumí signalizační systém podle doporučení Mezinárodní telekomunikační unie ITU-T série Q.

Signalizačním bodem se pro účely této vyhlášky rozumí zařízení signalizační sítě se signalizačním systémem č. 7, které vysílá a přijímá signalizační zprávy mezi těmito sítěmi nebo uvnitř těchto sítí.

Mezinárodní signalizační síť se signalizačním systémem č. 7 je určena síťovým indikátorem mezinárodní signalizační sítě a kódy mezinárodních signalizačních bodů podle doporučení Mezinárodní telekomunikační unie ITU-T Q.708.

Kód mezinárodního signalizačního bodu je binární kód, který určuje signalizační bod v mezinárodní signalizační síti se signalizačním systémem č. 7.

Formát kódu mezinárodního signalizačního bodu je uveden v příloze č. 4.

Národní signalizační síť se signalizačním systémem č. 7 České republiky je určena síťovým indikátorem přechodové signalizační sítě se signalizačním systémem č. 7 a síťovými indikátory signalizačních sítí operátorů podle doporučení Mezinárodní telekomunikační unie ITU-T Q.708.

Formát kódu národního signalizačního bodu je uveden v příloze č. 4.

Hodnoty síťových indikátorů signalizačních sítí se signalizačním systémem č. 7 jsou uvedeny v příloze č. 4.

Číslovací plán čísel identifikujících vydavatele mezinárodních telekomunikačních platebních karet a vydavatele identifikačních účastnických karet stanovuje způsob tvorby čísel identifikujících vydavatele mezinárodních telekomunikačních platebních karet a vydavatele identifikačních účastnických karet (SIM karet).

Základní číslo účtu se využívá k číslování mezinárodních telekomunikačních platebních karet a identifikačních účastnických karet (SIM karet) (dále jen „karty“) podle doporučení Mezinárodní telekomunikační unie ITU-T E.118.

Základní číslo účtu se skládá z identifikačního čísla vydavatele karet, čísla identifikujícího individuální účet a Luhnovy kontrolní číslice, která slouží ke kontrole validity základního čísla účtu.

Identifikační číslo vydavatele karet se skládá z identifikátoru hlavního odvětví, kódu země, pro kterou jsou karty určeny, a identifikátoru vydavatele karet.

Identifikátor hlavního odvětví pro elektronické komunikace je stanoven číslem 89.

Pro karty používané v České republice je stanoven kód země 420.

Formát základního čísla účtu je uveden v příloze č. 5.

Číslovací plán mnemotechnických adres veřejných administračních managementových domén pro systém zprostředkování zpráv stanovuje způsob tvorby mnemotechnických adres veřejných administračních managementových domén v systému zprostředkování zpráv podle doporučení Mezinárodní telekomunikační unie ITU-T F.400 a ITU-T F.401.

Veřejnou administrační managementovou doménou (dále jen „doména“) se rozumí oblast, která obsahuje systémy výměny zpráv provozované jedním poskytovatelem služby. Tento poskytovatel je správcem domény.

Uživatelem systému výměny zpráv se rozumí každý, kdo přijímá nebo vysílá zprávy v tomto systému.

Mnemotechnická adresa domény se skládá vždy ze jména země a jména domény a volitelných atributů podle přílohy č. 6. V mnemotechnické adrese domény musí být z volitelných atributů vždy obsažen alespoň atribut „jméno“ nebo atribut „příjmení“ anebo atribut „název organizace“.

Pro Českou republiku je stanoveno jméno země „CZ“.

Jméno domény je určeno k adresování odesílaných a přijímaných zpráv.

Ustanovení odstavců 1 až 5 se vztahují obdobně i na neveřejné managementové domény, které jsou připojeny k doméně.

Ve veřejné komunikační síti se mohou používat kódy tvořené kombinací číslic se znaky „*“ („hvězdička“) nebo „#“ („dvojitý křížek“), nebo kombinací číslic, která nesmí začínat číslicí „1“, a které umožňují v závislosti na jejich délce směrování na služby pouze uvnitř sítě operátora. Služby adresované těmito kódy nejsou uživatelům z ostatních veřejných komunikačních sítí dostupné.

K zasílání krátkých textových zpráv (SMS) a multimediálních zpráv (MMS) ve veřejných komunikačních sítích se využívají krátké kódy, tvořené kombinací číslic, které nejsou telefonními čísly ani zkrácenými telefonními čísly, to neplatí pro tísňová čísla.

Pro účely zasílání krátkých textových zpráv v rámci tísňové komunikace s centrem tísňové komunikace ze strany účastníka, který je na území České republiky roamingovým zákazníkem v navštívené síti ve smyslu přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího roaming ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii²), se použije telefonní číslo „+420 720 000 112“. Využití tohoto čísla má povahu a důsledky využívání tísňového čísla.

Telefonní čísla označená jako rezerva bez konkrétního účelu nebo rezerva pro konkrétní účel se nepřidělují.

Geografická komunikační čísla lze přenášet jen v příslušné číslovací oblasti, jejíž kód TC uvedený v příloze č. 1 se shoduje s první nebo s první i druhou číslicí telefonního čísla.

Blok telefonních čísel určených pro připojení telekomunikačního koncového zařízení ve funkci pobočkové ústředny k veřejné pevné komunikační síti lze ze sítě, ke které je v době přenášení připojeno, přenášet do veřejné pevné komunikační sítě jiného operátora pouze jako celý blok.

Blok telefonních čísel určených pro připojení telekomunikačního koncového zařízení ve funkci pobočkové ústředny k veřejné mobilní komunikační síti lze ze sítě, ke které je v době přenášení připojeno, přenášet do veřejné mobilní komunikační sítě jiného operátora pouze jako celý blok.

Mezinárodní identifikátor účastníka mobilní komunikační sítě (IMSI) je nepřenositelný.

Povinnost přenositelnosti podle zákona o elektronických komunikacích se nevztahuje na

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2007.