287
VYHLÁŠKA
ze dne 8. října 2010
o provedení některých ustanovení zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v oblasti letectví
Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 24 písm. d) až f) zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 164/2010 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 7 odst. 2, § 7 odst. 5, § 9 odst. 3 a § 9 odst. 6 zákona:
§ 1
Předmět úpravy
Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje
a)
rozsah a postup zjišťování , vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů a údajů o tunokilometrech ,
b)
náležitosti plánů pro zjišťování emisí a tunokilometrů ,
c)
podstatné změny pro zjišťování a vykazování emisí a údajů o tunokilometrech , které je nutné oznámit, a
d)
formuláře žádosti o přidělení povolenek .
§ 2
Základní pojmy
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a)
b)
c)
e)
cestujícími - osoby na palubě letadla během letu s výjimkou členů posádky,
f)
g)
h)
výkaz údajů o tunokilometrech - výkaz provozovatele letadla o celkovém množství tunokilometrů za kalendářní rok,
i)
výkaz o ročních emisích CO2 - výkaz provozovatele letadla o celkovém množství vyprodukovaných emisí CO2 za kalendářní rok,
j)
k)
l)
palivem z biomasy - biomasa spalovaná k energetickým účelům,
m)
n)
o)
p)
q)
r)
s)
t)
u)
méně významným zdrojovým tokem - zdrojový tok , jehož roční emise nepřekračuje 5 kt, nebo zdrojové toky , které se dohromady nepodílejí na celkové emisi více než z 10 %, maximálně však 100 kt,
v)
nejméně významným zdrojovým tokem - zdrojový tok , jehož roční emise nepřekračuje 1 kt, nebo zdrojové toky , které se dohromady nepodílejí na celkové emisi více než z 2 %, maximálně však 20 kt,
w)
x)
neúměrně vysokými náklady - náklady na opatření nepřiměřené jeho celkovým přínosům, přičemž
1.
při výběru úrovní přesnosti může být prahová hodnota definována jako hodnota povolenek odpovídající zlepšení úrovně přesnosti ,
2.
při opatření zvyšujícím kvalitu vykazovaných emisí nebo tunokilometrů , ale bez přímého dopadu na přesnost, mohou neúměrně vysoké náklady odpovídat podílu překračujícímu indikativní prahovou hodnotu 1 % průměrné hodnoty z dostupných údajů o emisích buď vykázaných za předchozí kalendářní rok, nebo v případě nového provozovatele z referenčních hodnot převzatých ze srovnatelných zdrojů emisí ,
y)
§ 3
Zásady a postupy zjišťování
§ 4
Úroveň přesnosti
(1)
(2)
(3)
(4)
Pokud pro dočasné technické problémy nelze použít předepsané úrovně přesnosti , aplikuje provozovatel letadla nejvyšší dosažitelnou úroveň přesnosti do té doby, než dojde k návratu k původnímu stavu. Dočasnou změnu provozovatel letadla bez prodlení nahlásí Ministerstvu životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) s uvedením důvodů, které k této změně vedly.
(5)
Změny v úrovních přesnosti podle odstavce 4 provozovatel letadla plně dokumentuje, přičemž zajistí co největší úplnost dat.
§ 5
Použití emisních faktorů
(1)
Referenční emisní faktory pro úroveň přesnosti 1 jsou stanoveny v příloze č. 2 k této vyhlášce. Jestliže provozovatel letadla použije v průběhu referenčního roku alternativní palivo, pro které nejsou stanoveny referenční emisní faktory , aplikuje emisní faktory v souladu s § 6.
(2)
Pro biomasu je stanoven emisní faktor 0. Emise CO2 pocházející z biomasy se nezapočítávají. Skutečné emise z biomasy se vykazují odděleně od ostatních emisí daného zařízení . Za biomasu se považují materiály uvedené v jiném právním předpise4).
§ 6
Stanovení emisních faktorů pro alternativní paliva
(1)
Příslušné CEN normy se použijí při procedurách aplikovaných na
a)
vzorkování paliva a na určení jeho výhřevnosti, stanovení obsahu uhlíku a emisního faktoru , zejména vzorkovací frekvence, vzorkovací procedury, stanovení spalného tepla a výhřevnosti nebo obsahu uhlíku pro různé typy paliv,
b)
vzorkování paliva a na stanovení podílu biomasy v něm.
Neexistují-li normy CEN, použijí se normy ISO nebo národní normy ČSN. Pokud neexistují žádné použitelné normy, postupy mohou být prováděny podle návrhů těchto norem nebo podle metodických pokynů přijatých provozovatelem letadla v dohodě s ministerstvem. Odebraný vzorek pro danou vsázku musí být dostatečně reprezentativní. Odběru vzorku podléhá nejméně každých 20 000 tun alternativního paliva, nejméně je nutné odebrat vzorek šestkrát ročně.
(2)
Pro stanovení emisních faktorů , obsahu uhlíku a výhřevnosti se přednostně použije laboratoř akreditovaná podle normy EN ISO/IEC 17025, popřípadě laboratoř splňující požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v normě EN ISO/IEC 17025, pokud provozovatel letadla ministerstvu doloží, že laboratoř tyto požadavky splňuje.
(3)
Při reprezentativním vzorkování se vyloučí odvozené oxidační faktory, stanovené složení, emisní faktor , stanovený obsah uhlíku, výhřevnosti, emisní faktory a vsázky biomasy, které nejsou dostatečně reprezentativní a jsou zatíženy systematickou chybou.
(4)
Stanovené emisní faktory se použijí jen pro ty vsázky paliva, které byly shledány jako reprezentativní. Plná dokumentace procedur použitých v příslušné laboratoři pro stanovení složení, emisního faktoru a stanovení podílu biomasy včetně plného souboru výsledků se uschová a zpřístupní autorizované osobě.
(5)
§ 7
Požadavky na provozovatele letadla s nízkými emisemi
(1)
(2)
§ 8
Nejistoty při výpočtu emisí CO2 a údajů o tunokilometrech v činnosti v oblasti letectví
(1)
Při výpočtu emisí a údajů o tunokilometrech musí provozovatel letadla brát v úvahu hlavní zdroje nejistoty a využít tyto informace při výběru metody zjišťování schválené v plánu zjišťování podle bodů 5 a 6 přílohy č. 4 k této vyhlášce.
(2)
Je-li doplněné palivo stanoveno výhradně podle fakturovaného množství paliva nebo jiných odpovídajících dokladů poskytnutých dodavatelem paliva, například dodacích listů pro palivo doplněné pro daný let, nepožaduje se žádný další důkaz o související úrovni nejistoty. Pokud se pro měření doplněného paliva používají palubní systémy, je nutné úroveň nejistoty spojenou s měřením paliva doložit kalibračními listy. Nejsou-li kalibrační listy k dispozici, provozovatel letadla poskytne specifikace výrobce letadla určující úrovně nejistoty u palubních systémů pro měření paliva a předloží doklady o provádění kontrol správného fungování systémů pro měření paliva.
(3)
Nejistoty u všech ostatních částí metodiky zjišťování vycházejí například z konzervativního odborného posouzení s přihlédnutím k odhadovanému počtu letů ve vykazovaném období. Ke kumulativnímu účinku všech součástí měřicího systému na nejistotu ročních údajů o činnosti se nepřihlíží.
§ 9
Plán pro zjišťování emisí CO2 a tunokilometrů
(1)
(2)
(3)
§ 10
Podstatné změny pro zjišťování a vykazování emisí
Podstatné změny pro zjišťování a vykazování emisí jsou
a)
změna vykazovaných průměrných ročních emisí, která vyžaduje, aby provozovatel letadla uplatňoval jinou úroveň přesnosti ,
b)
změna počtu letů nebo celkových ročních emisí, jež vede k tomu, že provozovatel letadla překročí prahovou hodnotu pro provozovatele letadla s nízkými emisemi, a
c)
podstatné změny druhu používaných paliv.
§ 11
Ověřování
(1)
Při ověřování výkazu o ročních emisích CO2 nebo výkazu údajů o tunokilometrech autorizovaná osoba posuzuje, zda aplikovaný postup zjišťování souhlasí se schváleným popisem postupu zjišťování a zda výsledky zjišťování obsažené ve výkazu ročních emisí CO2 a výkazu údajů o tunokilometrech jsou prosty nedostatků, zkreslení nebo chyb, které by vedly k nepřesně nahlášeným informacím.
(2)
V rámci ověřovacího procesu autorizovaná osoba
a)
se seznámí se všemi činnostmi realizovanými provozovatelem letadla , jednotlivými zdroji emisí , měřicími přístroji použitými ke zjišťování nebo měření aktivitních údajů a údajů o tunokilometrech , způsobem odvození a aplikace emisních faktorů ,
b)
se seznámí se systémem zacházení s daty a jejich správou, kterou provádí provozovatel letadla s ohledem na zjišťování a vykazování; opatří si, analyzuje a ověří data obsažená v tomto systému,
c)
vychází z přijaté úrovně přesnosti ověřovacího procesu v kontextu s povahou a komplexností činností realizovaných provozovatelem letadla ,
d)
zjišťuje stupeň rizika, zda u daného emisního výkazu nebo výkazu údajů o tunokilometrech mohlo dojít ke zkreslení vykázaných údajů, přičemž bere v úvahu jakýkoliv nedostatek, deformaci nebo chybu, zejména sleduje možnou netransparentnost způsobu správy dat a vychýlené nebo nekonzistentní hodnoty,
e)
sestaví plán ověřování, který koresponduje s těmito riziky a s rozsahem a komplexností činností a zdrojů emisí provozovatele letadla ,
f)
uskuteční plán ověřování údajů v souladu s definovanými výběrovými metodami a zajištěním všech dodatečných faktů, na kterých založí své závěry,
g)
prověří náležitou aplikaci postupu zjišťování , která je deklarována v plánech zjišťování a která deklaruje stupeň přesnosti zjišťování pomocí příslušných úrovní přesnosti ,
h)
vyžádá si v případě potřeby od provozovatele letadla chybějící data nebo doplnění chybějící části dokumentace, vysvětlení odchylky v emisních datech nebo revizi výpočtů před tím, než bude učiněn definitivní závěr o ověřování,
i)
prověří, zda standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat byly použity v souladu s touto vyhláškou,
j)
přesvědčí se, zda zjištěné informace nenasvědčují předchozímu zkreslování výsledků,
k)
prověří úplnost údajů o letech, emisích a tunokilometrech v porovnání s údaji o letovém provozu, jako jsou údaje shromažďované agenturou Eurocontrol, s cílem ujistit se, že ve výkazu provozovatele letadla byly vzaty v úvahu pouze způsobilé lety,
l)
prověří soulad mezi vykázanými údaji a dokumentací o hmotnosti a vyvážení,
m)
prověří soulad mezi údaji o agregované spotřebě paliva a údaji o nakoupeném či jinak dodaném palivu pro letadla vykonávající činnost v oblasti letectví a
n)
posoudí, zda byly splněny úrovně závažnosti ; pro provozovatele letadla s ročními emisemi nejvýše 500 kt CO2 a u údajů o tunokilometrech je úroveň závažnosti 5 %; pro provozovatele letadla s ročními emisemi nad 500 kt CO2 je úroveň závažnosti 2 %.
(3)
V závěru ověřovacího procesu autorizovaná osoba vydá provozovateli letadla doklad o výsledku ověření emisí.
§ 12
Vykazování výsledků zjišťování
(1)
(2)
§ 13
Standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat
(1)
(2)
Standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat zahrnují vždy
a)
identifikaci zdrojů emisí ,
b)
posloupnost a vzájemné ovlivnění procesů zjišťování a vykazování,
c)
odpovědnostní vztahy,
d)
metody výpočtu nebo měření, které byly užity,
e)
použité měřicí zařízení , bylo-li použito,
f)
vykazování a záznamy,
g)
vnitřní kontrolu vykázaných dat a kvality systému a
h)
opravné a preventivní činnosti.
(3)
Autorizovaná osoba provádí kontrolu transparentnosti, zjišťování a vykazování výsledků v souladu s požadavky na standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat.
(4)
Při použití standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat zajistí provozovatel letadla , aby nedošlo k opominutím, zkreslením nebo chybám při zacházení s daty a jejich správou. Způsob provedení těchto kontrolních postupů musí provozovatel letadla navrhnout s ohledem na komplexnost datového souboru. O použití postupů učiní provozovatel letadla záznam, který slouží jako podklad při ověřování.
(5)
Jednoduché a efektivní standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat musí vycházet z porovnání výsledků zjišťování při použití vertikálních či horizontálních přístupů.
(6)
Vertikální přístup spočívá v porovnání emisních dat zjišťovaných u daného provozovatele letadla v různých letech, pokud se rozdíly mezi jednotlivými roky nedají vysvětlit změnami
a)
v povaze prováděných činností,
b)
týkajícími se množství použitých paliv nebo materiálů, nebo
c)
týkajícími se provozních charakteristik procesů, při nichž dochází k emisím.
(7)
Horizontální přístup spočívá v porovnávání různých způsobů sběru relevantních dat; vždy se jedná o porovnání
a)
dat o spotřebě paliv v daných zdrojích emisí s údaji o nákupu těchto paliv a údaji o změnách zásob,
b)
dat o celkové spotřebě paliv s údaji o nákupu těchto paliv a údaji o změnách zásob,
c)
d)
e)
naměřených a vypočtených hodnot.
§ 14
Uchovávání informací
(1)
Informace o zjištěném množství emisí CO2 a údaje o tunokilometrech za dané letadlo provozovatel letadla uchovává alespoň 10 let od předložení výkazu ročních emisí CO2 a výkazu údajů o tunokilometrech . Uchovávaná data musí být takového rozsahu, aby bylo umožněno provedení ověření výročního výkazu ročních emisí CO2 a výkazu údajů o tunokilometrech předloženého provozovatelem letadla .
(2)
Pro zjišťování pomocí výpočtu se uchovají
a)
seznam všech sledovaných zdrojů emisí ,
b)
c)
dokumenty odůvodňující výběr zjišťovacího postupu a dokumenty odůvodňující dočasné nebo trvalejší změny postupu zjišťování a výběr úrovně přesnosti ,
d)
všechny relevantní informace týkající se emisních faktorů , včetně informačních zdrojů a výsledků analýzy paliv,
e)
dokumentace postupu zjišťování a výsledky odvození technologicky specifických emisních faktorů a relativního zastoupení biomasy pro konkrétní paliva,
f)
dokumentace procesu sběru aktivitních údajů a jejich zdroje emisí ,
g)
dokumentace odpovědností ve spojitosti s emisním zjišťováním,
h)
výkaz o ročních emisích CO2 a v případě, že provozovatel letadla požádal o přidělení povolenek zdarma i výkaz údajů o tunokilometrech ,
i)
jakékoliv další informace, které byly identifikovány jako nezbytné pro ověření emisního výkazu,
j)
seznam vlastních a najatých letadel a důkazy o úplnosti tohoto seznamu,
k)
seznam letů zahrnutých v každém vykazovaném období a potřebné důkazy o úplnosti tohoto seznamu,
l)
údaje použité k určení užitečného zatížení a vzdálenosti pro roky, za něž jsou vykázány údaje o tunokilometrech , a
m)
dokumentace ohledně přístupu k nedostatkům v údajích a údaje použité k odstranění nedostatků v údajích, pokud se vyskytly.
§ 15
Formuláře žádostí o přidělení povolenek ze zvláštní rezervy
(1)
Formulář žádosti o přidělení povolenek zdarma podle § 9 odst. 3 zákona je stanoven v příloze č. 8 k této vyhlášce.
(2)
Formulář žádosti o přidělení povolenek ze zvláštní rezervy pro nového provozovatele letadla podle § 9 odst. 5 písm. a) zákona je stanoven v příloze č. 9 k této vyhlášce.
(3)
Formulář žádosti o přidělení povolenek ze zvláštní rezervy pro provozovatele letadla , u něhož dochází k nárůstu tunokilometrů podle § 9 odst. 5 písm. b) zákona, je stanoven v příloze č. 10 k této vyhlášce.
§ 16
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 2010.
Ministr:
Mgr. Drobil v. r.
Příloha č. 1
k vyhlášce č. 287/2010 Sb.
Zásady zjišťování a vykazování
K zajištění přesného a ověřitelného zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů a údajů o tunokilometrech podle zákona vychází zjišťování a vykazování z následujících zásad:
a)
úplnosti,
b)
konzistence,
c)
transparentnosti,
d)
pravdivosti,
e)
rentability nákladů a
f)
spolehlivosti.
Základní charakteristika zásad:
Úplnost: Zjišťování a vykazování za určité provozovatele letadel zahrnuje všechny emise CO2 ze všech zdrojů emisí a zdrojových toků náležejících k činnostem uvedeným v příloze č. 1 zákona.
Konzistence: Zjišťované a vykazované emise a tunokilometry musí být vždy srovnatelné v čase, musí se používat stejné metodiky zjišťování a stejné soubory údajů. Metodiky zjišťování lze měnit v souladu s touto vyhláškou, pokud se tím zvýší přesnost vykazovaných údajů. Změny metodik zjišťování podléhají schválení ministerstvem a musí být náležitě zdokumentovány v souladu s touto vyhláškou.
Transparentnost: Údaje, které jsou předmětem zjišťování, včetně předpokladů, odkazů, údajů o činnosti, emisních faktorů , se získávají, zaznamenávají, shromažďují, analyzují a dokumentují způsobem umožňujícím ověřovateli a ministerstvu emise znovu zjistit.
Pravdivost: Je třeba zajistit, aby při zjišťování emisí a tunokilometrů nedocházelo k systematickému nadhodnocování ani podhodnocování skutečných údajů. Je-li to možné, zjistí a omezí se zdroje nejistoty. Dále je nutné dbát na to, aby byla u výpočtů emisí a tunokilometrů zajištěna co nejvyšší možná přesnost. Provozovatel poskytne přiměřené záruky toho, že výkazy zjišťovaných emisí a tunokilometrů jsou úplné. Emise se zjišťují pomocí vhodných metodik zjišťování stanovených v této vyhlášce. Veškerá měřicí nebo jiná zkušební zařízení k vykazování sledovaných údajů se vhodným způsobem používají, udržují, kalibrují a kontrolují. Elektronické tabulky a ostatní nástroje používané k uchovávání a zpracovávání zjišťovaných údajů musí být bezchybné. Výkazy emisí a tunokilometrů včetně souvisejících údajů nesmějí obsahovat závažné nepřesnosti, musí se vyhnout zkreslení při výběru a předkládání informací a musí poskytovat důvěryhodný a vyvážený přehled o emisích a tunokilometrech za daného provozovatele letadel .
Rentabilita nákladů: Při výběru metodiky zjišťování se porovnávají přínosy plynoucí z vyšší přesnosti a dodatečné náklady. Proto je cílem zjišťování a vykazování emisí a tunokilometrů nejvyšší dosažitelná přesnost, pokud není technicky neproveditelná nebo nepovede k neúměrně vysokým nákladům. Vlastní metodika zjišťování logicky a jednoduše popisuje pokyny pro provozovatele, čímž se zabraňuje duplicitním činnostem a zohledňují stávající systémy používané provozovatelem letadel .
Spolehlivost: Ověřený výkaz emisí a tunokilometrů musí být takový, aby se jeho uživatelé mohli spolehnout na to, že věrně popisuje to, co popisovat má, nebo to, co lze rozumně očekávat, že popisuje.
Příloha č. 2
k vyhlášce č. 287/2010 Sb.
Postupy zjišťování emisí z činností v oblasti letectví
1.
OMEZENÍ A ÚPLNOST
Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti obsažené v této příloze se použijí pro zjišťování a vykazování emisí z činností v oblasti letectví, jak je uvedeno v příloze č. 1 zákona.
Zahrnou se všechny lety uvedené v příloze č. 1 zákona uskutečněné provozovatelem letadla ve vykazovaném období. K identifikaci jednoznačného provozovatele letadla odpovědného za let se použije volací znak používaný pro účely řízení letového provozu. Volacím znakem je kód ICAO v kolonce 7 letového plánu, nebo v případě, že není k dispozici, registrační značka letadla.
2.
POSTUPY PRO VÝPOČET EMISÍ CO2
Emise CO2 z činností v oblasti letectví se vypočítají pomocí tohoto vzorce:
Emise CO2 = spotřeba paliva × emisní faktor
2.1
VOLBA METODIKY
a)
jaký výpočetní vzorec bude použit (metoda A nebo metoda B),
b)
zdroj dat, který se používá ke stanovení údajů o doplněném palivu a palivu obsaženém v nádrži, a způsoby předávání, uchovávání a získávání těchto údajů,
c)
popřípadě jaká metoda se používá ke stanovení hustoty; pokud se používají srovnávací tabulky hustoty a teploty, provozovatel upřesní zdroj těchto dat.
Pokud provozovatel letadla hodlá používat najatá letadla či jiné typy letadel, jež nebyly v plánu zjišťování zahrnuty v době jeho předložení ministerstvu, uvede v plánu zjišťování popis postupu, který se bude používat pro stanovení metodiky zjišťování pro tyto dodatečné typy letadel. Provozovatel letadla zajistí, aby po zvolení byla metodika zjišťování důsledně uplatňována. U písmen b) a c) může v případě, je-li to nezbytné ve zvláštních situacích, kdy například dodavatelé paliva nemohou poskytnout veškeré údaje potřebné pro určitou metodiku, vytvořit a použít seznam používaných metodik pro určitá letiště s obsahem odchylek od obecné metodiky - viz bod 5 písm. g) formuláře plánu pro zjišťování emisí uvedeného v příloze č. 4 této vyhlášky.
Provozovatel zvolí metodu, která zajišťuje nejúplnější a nejvčasnější údaje ve spojení s nejnižší nejistotou, aniž by vznikly nepřiměřené náklady.
2.2
SPOTŘEBA PALIVA
Spotřeba paliva je vyjádřena jako spotřebované palivo v jednotkách hmotnosti (t) během vykazovaného období.
Spotřebované palivo je zjišťováno pro každý let a pro každé palivo a zahrnuje palivo spotřebované pomocným palubním zdrojem podle níže uvedených výpočetních vzorců.
Doplněné palivo může být stanoveno
a)
na základě měření dodavatelem paliva, jak je pro každý let zdokumentováno v dodacích listech paliva nebo fakturách nebo
b)
pomocí palubních diagnostických systémů letadla.
Údaje jsou převzaty od dodavatele paliva nebo zaznamenány v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení, technickém deníku letadla nebo jsou provozovateli letadel přenášeny elektronicky z letadla. Palivo obsažené v nádrži lze určit pomocí palubních diagnostických systémů letadla a zaznamenat v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení, v technickém deníku letadla nebo tyto údaje mohou být provozovateli letadel předávány elektronicky z letadla.
2.2.1
VÝPOČETNÍ VZORCE
Skutečná spotřeba paliva se vypočítá pomocí jedné z těchto dvou metod:
METODA A:
Použije se tento vzorec:
Skutečná spotřeba paliva pro každý let (v t) = množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro let (v t) - množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro následující let (v t) + palivo doplněné pro tento následující let (v t)
Pokud nedojde k doplnění paliva pro daný let nebo následující let, stanoví se množství paliva obsaženého v nádržích letadla při zahájení pojíždění pro daný let nebo následný let. Ve výjimečném případě, kdy letadlo vykonává jiné činnosti než let, například prochází větší údržbou zahrnující vyprázdnění nádrží, po letu, při němž je monitorována spotřeba paliva, může provozovatel letadel nahradit údaje „množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro následující let + palivo doplněné pro tento následující let“ údajem „množství paliva zbývajícího v nádržích na počátku následující činnosti letadla“, jak je zaznamenáno v technických denících.
METODA B:
Použije se tento vzorec:
Skutečná spotřeba paliva pro každý let (v t) = množství paliva zbývajícího v nádržích letadla při ukončení pojíždění na konci předchozího letu (v t) + palivo doplněné pro let (v t) - množství paliva obsaženého v nádržích při ukončení pojíždění na konci letu (v t)
Okamžik ukončení pojíždění lze považovat za rovnocenný okamžiku zastavení motorů. Pokud letadlo neuskutečnilo žádný let před letem, jehož spotřeba paliva je monitorována, mohou provozovatelé letadel místo údaje „množství paliva zbývajícího v nádržích letadla při ukončení pojíždění na konci předchozího letu“ uvést množství paliva zbývajícího v nádržích letadla na konci předchozí činnosti letadla, jak je zaznamenáno v technických denících.
2.2.2
POŽADAVKY NA VYČÍSLENÍ
Spotřeba paliva za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 5,0 %.
Spotřeba paliva za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 2,5 %.
2.2.3
HUSTOTA PALIVA
Je-li množství doplněného paliva nebo množství paliva zbývajícího v nádržích stanoveno v jednotkách objemu (v l nebo m3), provozovatel letadla převede toto množství z objemového vyjádření na hmotnostní vyjádření pomocí hodnot skutečné hustoty. Skutečnou hustotou se rozumí hustota vyjádřená jako kg/l a stanovená pro použitelnou teplotu pro konkrétní měření. Nelze-li použít palubní diagnostické systémy, je skutečnou hustotou hustota naměřená dodavatelem paliva při doplňování paliva a zaznamenaná na faktuře za palivo nebo dodacím listu paliva. Nejsou-li tyto informace k dispozici, určí se skutečná hustota z teploty paliva během doplňování uvedené dodavatelem paliva nebo stanovené pro letiště, na němž je palivo doplňováno, pomocí standardních srovnávacích tabulek hustoty a teploty. Standardní faktor hustoty 0,8 kg/l se použije pouze v případech, pokud provozovatel letadla ministerstvu uspokojivě prokáže, že skutečné hodnoty nejsou k dispozici.
2.3
EMISNÍ FAKTOR
Pro každé letecké palivo se použijí tyto referenční faktory vyjádřené jako t CO2/t paliva na základě referenčních hodnot výhřevnosti a emisních faktorů .
Emisní faktory pro letecká paliva
| Palivo | Emisní faktor (t CO2/t paliva) |
|---|---|
| Letecký benzín (AvGas) | 3,10 |
| Tryskový benzín (Jet B) | 3,10 |
| Letecký petrolej (Jet A1 nebo Jet A) | 3,15 |
Pro účely vykazování se tento přístup považuje za úroveň přesnosti 1.
U alternativních paliv, pro něž nebyly stanoveny referenční hodnoty, se určí emisní faktory specifické pro jednotlivé činnosti podle § 6. V těchto případech se výhřevnost stanoví a vykáže jako informativní položka. Pokud alternativní palivo obsahuje biomasu, platí požadavky na zjišťování a vykazování obsahu biomasy. U komerčních paliv je možno emisní faktor nebo obsah uhlíku, na němž je založen, obsah biomasy a výhřevnost odvodit ze záznamů o nákupech příslušného paliva předložených dodavatelem paliva, pokud byly odvozeny na základě schválených mezinárodních norem.
3.
POSTUPY V PŘÍPADĚ CHYBĚJÍCÍCH ÚDAJŮ
Příloha č. 3
k vyhlášce č. 287/2010 Sb.
Postupy zjišťování tunokilometrů z činností v oblasti letectví
1.
OMEZENÍ A ÚPLNOST
Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti obsažené v této příloze se použijí pro zjišťování a vykazování údajů o tunokilometrech z činností v oblasti letectví uvedených v příloze č. 1 zákona. Zahrnou se veškeré lety, na něž se vztahuje příloha č. 1 zákona, které provozovatel letadla uskuteční v průběhu vykazovaného období.
K identifikaci jednoznačného provozovatele letadel odpovědného za let se použije volací znak používaný pro účely řízení letového provozu. Volacím znakem je kód ICAO v kolonce 7 letového plánu, nebo v případě, že není k dispozici, registrační značka letadla.
2.
METODIKY VÝPOČTU ÚDAJŮ O TUNOKILOMETRECH
2.1
VÝPOČETNÍ VZOREC
2.2
VZDÁLENOST
Vzdálenost se vypočítá pomocí vzorce:
Vzdálenost [km] = vzdušná vzdálenost [km] + 95 km
Vzdušná vzdálenost je vymezena jako nejkratší vzdálenost mezi dvěma místy na povrchu Země, která se určí pomocí systému uvedeného v mezinárodních předpisech2).
Zeměpisná šířka a zeměpisná délka letišť se převezme z údajů o poloze letiště zveřejněných v leteckých informačních příručkách v souladu s mezinárodními předpisy2) nebo ze zdroje využívajícího takovéto údaje leteckých informačních příruček.
Lze použít rovněž vzdálenosti vypočítané pomocí programového vybavení nebo třetí stranou, je-li metodika výpočtu založena na výše uvedeném vzorci a údajích leteckých informačních příruček.
2.3
2.3.1
HMOTNOST NÁKLADU A POŠTOVNÍCH ZÁSILEK
Pro výpočet užitečného zatížení se použije skutečná nebo standardní hmotnost obsažená v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení pro příslušné lety. Provozovatelé letadel , od nichž se nevyžaduje dokumentace o hmotnosti a vyvážení, navrhnou vhodnou metodiku pro určení hmotnosti nákladu a poštovních zásilek v plánu zjišťování ke schválení příslušným orgánem.
Skutečná hmotnost nákladu a poštovních zásilek nezahrnuje vlastní hmotnost palet a kontejnerů, které netvoří užitečné zatížení , a provozní hmotnost.
2.3.2
HMOTNOST CESTUJÍCÍCH A ODBAVENÝCH ZAVAZADEL
Použije se standardní hodnota 100 kg pro každého cestujícího a jeho odbavená zavazadla.
Pro každý let se použije hmotnost cestujících a odbavených zavazadel obsažená v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení.
Příloha č. 4
k vyhlášce č. 287/2010 Sb.
Formulář plánu zjišťování emisí CO2
Příloha č. 5
k vyhlášce č. 287/2010 Sb.
Formulář plánu zjišťování údajů o tunokilometrech
Příloha č. 6
k vyhlášce č. 287/2010 Sb.
Formulář výkazu ročních emisí CO2
Příloha č. 7
k vyhlášce č. 287/2010 Sb.
Formulář výkazu údajů o tunokilometrech
Příloha č. 8
k vyhlášce č. 287/2010 Sb.
Formulář žádosti o přidělení emisních povolenek zdarma podle § 9 odst. 3 zákona
Příloha č. 9
k vyhlášce č. 287/2010 Sb.
Formulář žádosti o přidělení emisních povolenek ze zvláštní rezervy podle § 9 odst. 6 zákona, v případě nového provozovatele letadla podle § 9 odst. 5 písm. a) zákona
Příloha č. 10
k vyhlášce č. 287/2010 Sb.
Formulář žádosti o přidělení emisních povolenek ze zvláštní rezervy podle § 9 odst. 6 zákona, v případě provozovatele letadla podle § 9 odst. 5 písm. b) zákona
1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/101/ES, ze dne 19. listopadu 2008, kterou se mění směrnice 2003/87/ES za účelem začlenění činností v oblasti letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství.
Rozhodnutí Komise 2009/339/ES o změně rozhodnutí 2007/589/ES o zahrnutí pokynu pro monitorování a vykazování emisí a údajů o tunokilometrech v oblasti letectví.
Rozhodnutí Komise 2009/339/ES o změně rozhodnutí 2007/589/ES o zahrnutí pokynu pro monitorování a vykazování emisí a údajů o tunokilometrech v oblasti letectví.
2)
Úmluva o mezinárodním civilním letectví zveřejněná pod č. 147/1947 Sb.
