86.
Trestní zákon
ze dne 12. července 1950.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
OBECNÁ ČÁST.
HLAVA PRVÁ.
ÚČEL TRESTNÍHO ZÁKONA.
§ 1.
Trestní zákon chrání lidově demokratickou republiku, její socialistickou výstavbu, zájmy pracujícího lidu a jednotlivce a vychovává k dodržování pravidel socialistického soužití. Prostředky k dosažení tohoto účelu jsou pohrůžka tresty, ukládání a výkon trestů a ochranná opatření.
HLAVA DRUHÁ.
ZÁKLADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI.
§ 2.
Trestný čin.
Zavinění.
§ 3.
(1)
Výsledek uvedený v zákoně je zaviněn úmyslně, jestliže pachatel
a)
chtěl jej způsobit, nebo
b)
věděl, že jej může způsobit, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn.
(2)
Výsledek uvedený v zákoně je zaviněn z nedbalosti, jestliže pachatel
a)
věděl, že jej může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že jej nezpůsobí, nebo
b)
nevěděl, že jej může způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět mohl.
§ 4.
(1)
Nestanoví-li zákon výslovně, že zavinění z nedbalosti je trestné, vyžaduje se k trestnosti úmyslné zavinění.
(2)
K okolnostem, které podmiňují použití vyšší trestní sazby, se však přihlédne,
a)
jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné,
b)
jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět mohl, vyjímaje případy, že zákon vyžaduje i zde, aby o ní pachatel věděl.
§ 5.
Pokus.
(1)
Jednání pro společnost nebezpečné, jehož se pachatel dopustil v úmyslu způsobit výsledek uvedený v zákoně, je pokusem trestného činu , jestliže tento výsledek nenastane.
(2)
Pokus je trestný jako trestný čin sám, avšak při výměře trestu se přihlédne k okolnostem a důvodům, pro něž k výsledku uvedenému v zákoně nedošlo, a k tomu, jak se jednání k tomuto výsledku přiblížilo.
(3)
Pokus není trestný, upustil-li pachatel dobrovolně od způsobení výsledku uvedeného v zákoně.
§ 6.
Spolupachatelství.
Za výsledek uvedený v zákoně, který byl úmyslně způsoben společným jednáním, odpovídá každý ze spolupachatelů, jako by jej způsobil sám.
§ 7.
Návod a pomoc.
(1)
Kdo v někom úmyslně vzbudí rozhodnutí spáchat trestný čin , bude potrestán podle trestní sazby stanovené na trestný čin , k němuž naváděl.
(2)
Kdo někomu úmyslně poskytne pomoc k spáchání trestného činu , bude potrestán podle trestní sazby stanovené na trestný čin , při němž pomáhal. Pomocí je zejména poskytování prostředků, odstraňování překážek, rada, utvrzování v předsevzetí nebo slib přispět po trestném činu .
(3)
Trestnost návodce a pomocníka není závislá na trestnosti přímého pachatele.
(4)
Ustanovení o pokusu se použije též na pokus návodu a pomoci.
(5)
Návodce a pomocník nejsou trestní, zabrání-li dobrovolně tomu, aby se ten, kdo byl naváděn nebo komu bylo pomáháno, dopustil trestného činu .
§ 8.
Nutná obrana.
Jednání jinak trestné, jímž někdo odvrací útok na lidově demokratickou republiku, její socialistickou výstavbu, zájmy pracujícího lidu nebo na jednotlivce, není trestným činem , jestliže
a)
útok přímo hrozil nebo trval a
b)
obrana byla útoku přiměřená.
§ 9.
Krajní nouze.
(1)
Jednání jinak trestné, jímž někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící lidově demokratické republice, její socialistické výstavbě, zájmům pracujícího lidu nebo jednotlivci, není trestným činem , jestliže
a)
způsobená škoda je menší než ta, která hrozila, a
b)
nebezpečí nebylo možno odvrátit jinak.
(2)
Nejde o krajní nouzi podle odstavce 1, jestliže ten, komu nebezpečí hrozilo, byl povinen je snášet.
§ 10.
Věk.
Kdo v době činu nedovršil patnáctý rok, není trestně odpovědný.
§ 11.
Nepříčetnost.
Kdo pro duševní poruchu nemohl v době činu rozpoznat, že jeho jednání je pro společnost nebezpečné, nebo ovládat své jednání, není za takový čin trestně odpovědný.
HLAVA TŘETÍ.
PŮSOBNOST TRESTNÍCH ZÁKONŮ.
§ 12.
(1)
Trestnost činu se posuzuje podle zákona platného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.
(2)
O ochranných opatřeních se rozhodne vždy podle zákona platného v době rozhodování o nich.
§ 13.
(1)
Podle československého zákona se posuzuje trestnost činu, který byl spáchán na území Československé republiky.
(2)
a)
dopustí-li se tu pachatel jednání směřujícího k výsledku uvedenému v zákoně, i když tento výsledek nastal nebo měl nastat zcela nebo zčásti v cizině, nebo
b)
nastane-li nebo má-li tu nastat alespoň zčásti výsledek uvedený v zákoně, i když se jednání k němu směřujícího pachatel dopustil v cizině.
§ 14.
(1)
Podle československého zákona se posuzuje trestnost i takového činu, který v cizině spáchá československý občan nebo obyvatel Československé republiky bez státní příslušnosti.
(2)
Podle československého zákona se posuzuje trestnost velezrady (§ 78), podvracení republiky (§ 79a), teroru (§ 80a), záškodnictví (§ 84), sabotáže (§ 85), vyzvědačství (§§ 86 a 87), věrolomnosti podle § 93, válečného škůdnictví podle § 99, ohrožení hospodářského a služebního tajemství podle § 112, padělání a pozměňování platidel (§ 139), udávání padělaných a pozměněných platidel (§ 140), zlehčení mincí a udávání zlehčených mincí (§ 141), výroby a držení padělatelského náčiní (§ 142), násilí na veřejném činiteli (§ 177), ohrožení provozu obecně prospěšných zařízení podle § 194 odst. 1 písm. b), nedovolené výroby a držení omamných prostředků a jedů podle § 197, zbavení osobní svobody (§ 230), zavlečení do ciziny (§ 231) a obchodu se ženami (§ 243) a kuplířství (§ 243a) i tehdy, spáchá-li je v cizině cizí státní příslušník nebo osoba bez státní příslušnosti, která není obyvatelem Československé republiky. Totéž platí i o trestnosti spolčení (§ 166), jestliže směřuje k těmto trestným činům .
§ 15.
(1)
Podle československého zákona se posuzuje trestnost jiného činu, než který je uveden v § 14 odst. 2, spáchaného v cizině cizím státním příslušníkem nebo osobou bez státní příslušnosti, která není obyvatelem Československé republiky, jen tehdy,
a)
je-li čin trestný i podle zákona platného na území, kde byl spáchán, a
b)
jestliže pachatel byl postižen na území Československé republiky a nebyl vydán k trestnímu stíhání cizímu státu.
(2)
Je-li zákon státu, na jehož území byl trestný čin spáchán, mírnější než zákon československý, nelze pachateli uložit trest přísnější, než jaký stanoví onen zákon.
§ 16.
Československý občan nemůže být vydán cizímu státu k trestnímu stíhání ani k výkonu trestu.
HLAVA ČTVRTÁ.
TRESTY.
Oddíl prvý.
Společná ustanovení o trestech.
§ 17.
Účel trestu.
(1)
Účelem trestu je:
a)
zneškodnit nepřátele pracujícího lidu,
b)
zabránit pachateli v dalším páchání trestných činů a vychovávat ho k tomu, aby dodržoval pravidla socialistického soužití,
c)
působit výchovně na ostatní členy společnosti.
(2)
Výkonem trestu nesmí být ponížena lidská důstojnost.
§ 17a
Upuštění od potrestání
Soud může upustit od potrestání, jestliže jde o trestný čin menšího významu a pachatel jinak vede řádný život pracujícího člověka; upustí-li soud od potrestání, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
§ 18.
Druhy trestů.
(1)
Hlavními tresty jsou:
a)
trest smrti,
b)
odnětí svobody,
c)
nápravné opatření.
(2)
Vedlejšími tresty jsou:
b)
ztráta čestných práv občanských,
c)
vyloučení z vojska,
d)
ztráta vojenské hodnosti,
e)
propadnutí jmění,
f)
trest peněžitý,
g)
zákaz činnosti,
h)
vyhoštění,
ch)
zákaz pobytu,
i)
uveřejnění rozsudku,
j)
propadnutí věci.
(3)
Vedlejší trest lze uložit jen spolu s trestem hlavním.
§ 19.
Výměra trestu.
(1)
Při výměře trestu přihlédne soud k stupni nebezpečnosti činu pro společnost, zejména s hlediska způsobu provedení trestného činu , jeho následků, míry zavinění, osoby pachatele, možnosti jeho nápravy a okolností přitěžujících i polehčujících.
(2)
K okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu , nelze při vyměřování trestu přihlížet jako k okolnosti přitěžující nebo polehčující.
§ 20.
Přitěžující okolnosti.
Přitěžující okolností je zejména to, že pachatel
a)
projevil trestným činem nepřátelství k lidově demokratickému řádu,
b)
ohrozil trestným činem politické, vojenské nebo hospodářské zájmy republiky,
c)
dopustil se trestného činu surovým způsobem, zákeřně, se zvláštní lstí, ze ziskuchtivosti nebo z jiných nízkých pohnutek,
d)
porušil trestným činem zvláštní povinnost, zejména povinnost vyplývající z jeho odpovědného postavení,
e)
byl již pro trestný čin stejného druhu odsouzen,
f)
dopustil se různých trestných činů ,
g)
h)
svedl k trestnému činu jiného, zejména mladistvého,
ch)
způsobil trestným činem větší škodu, nebo
i)
dopustil se trestného činu využívaje něčí bezbrannosti, závislosti nebo služební podřízenosti.
§ 21.
Polehčující okolnosti.
Polehčující okolností je zejména to, že pachatel
a)
dopustil se trestného činu ve stavu, zmenšené příčetnosti, pokud si jej nepřivodil sám, zejména požitím alkoholického nápoje,
b)
dopustil se trestného činu v silném rozrušení,
c)
dopustil se trestného činu ve věku blízkém věku mladistvých,
d)
dopustil se trestného činu pod tlakem závislosti nebo služební podřízenosti,
e)
dopustil se trestného činu vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil,
f)
vedl před trestným činem řádný život pracujícího člověka,
g)
přičinil se po trestném činu o odstranění jeho škodlivých následků, nebo
h)
přiznal se k trestnému činu , pokud se takové přiznání netýká jen skutečností méně významných.
§ 22.
Úhrnný a dodatkový trest.
(1)
Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů , vyměří úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na čin z nich nejpřísněji trestný. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Jsou-li horní hranice trestních sazeb dočasného odnětí svobody stejné, zvyšuje se horní hranice o čtvrtinu. Ustanovení o vedlejších trestech, o vyloučení podmíněného odsouzení a o vyloučení snížení trestu se užije i tehdy, platí-li jen o některém ze souzených trestných činů .
(2)
Odsuzuje-li soud pachatele za trestný čin , kterého se dopustil dříve, než byl v první stolici vyhlášen odsuzující rozsudek o jiném jeho trestném činu , uloží trest dodatkový, jímž doplní trest dříve uložený tak, jako by šlo o trest úhrnný podle odstavce 1. Další trest však soud neuloží, má-li za to, že trest dříve uložený je dostatečný; i v tomto případě rozhodne znovu o podmíněném odsouzení (§ 26).
(3)
Jestliže předchozím rozsudkem bylo uloženo nápravné opatření a soud ukládající dodatkový trest neuloží další nápravné opatření, zruší původně uložené nápravné opatření a stanoví přiměřený trest za oba trestné činy jako trest úhrnný podle odstavce 1.
(4)
Ustanovení o dodatkovém trestu se neužije, jestliže se, pokud jde o předchozí odsouzení, na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.
§ 23.
Započtení vazby a trestu.
(1)
Doba, kterou pachatel pro týž skutek strávil ve vazbě nebo v trestu uloženém soudem nebo jiným orgánem, se započítává do trestu odnětí svobody nebo do nápravného opatření; jeden den vazby nebo trestu odnětí svobody se počítá za dva dny nápravného opatření.
(2)
Doba uvedená v odstavci 1 se započítává i do náhradního trestu za trest peněžitý.
Podmíněné odsouzení.
§ 24.
(1)
Soud podmíněně odloží výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího dvě léta, má-li vzhledem k předchozímu životu pachatele a k okolnostem případu důvodně za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu.
(2)
Odloží-li soud podmíněně výkon trestu odnětí svobody, neodkládá se tím výkon trestů vedlejších; soud však může vyslovit, že se podmíněně odkládají také trest peněžitý, zákaz činnosti, vyhoštění a zákaz pobytu nebo i jen některý z těchto vedlejších trestů.
§ 25.
(1)
Při podmíněném odsouzení stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až tři léta; odloží-li však výkon trestu odnětí svobody převyšujícího jeden rok, stanoví zkušební dobu na dvě až pět let. Zkušební doba počíná právní mocí rozsudku.
(2)
Podmíněně odsouzenému může soud uložit přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka; má mu též zpravidla uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
(3)
Doba, po kterou podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, se započítává do zkušební doby nově stanovené při podmíněném odsouzení pro týž skutek nebo do zkušební doby stanovené podle § 26.
§ 26.
Ukládá-li soud podmíněně odsouzenému dodatkový trest, rozhodne o podmíněném odsouzení znovu.
§ 27.
(1)
Jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, že se trest vykoná. Vysloví-li soud, že se podmíněně odsouzený osvědčil, rozhodne zároveň, zda se vykoná zbytek neodpykaného trestu zákazu činnosti a zákazu pobytu; náhradní trest odnětí svobody za nedobytný trest peněžitý se v tomto případě nevykoná.
(2)
Jestliže do jednoho roku po tom, co soud pravomocně vyslovil, že se podmíněně odsouzený osvědčil, vyjde najevo, že se měl trest vykonat, rozhodne soud dodatečně, že se trest vykoná.
§ 28.
(1)
Nerozhodne-li soud ani dodatečně, že se trest vykoná, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
(2)
Stejně se hledí na pachatele, jako by nebyl odsouzen, nerozhodne-li soud bez jeho viny do dvou let od uplynutí zkušební doby o tom, zda se osvědčil.
Oddíl druhý.
Ukládání a výkon jednotlivých trestů.
Trest smrti.
§ 29.
(1)
Trest smrti se vykoná oběšením; v době zvýšeného ohrožení vlasti může být vykonán zastřelením.
(2)
Těhotné ženě nelze uložit trest smrti.
Odnětí svobody.
§ 30.
Snížení trestu.
(1)
Soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, jen odůvodňují-li to poměry pachatele nebo stupeň nebezpečnosti činu pro společnost.
(2)
Při snížení trestu odnětí svobody podle odstavce 1 nelze uložit trest
a)
pod deset let, má-li být podle zákona uložen trest odnětí svobody na pětadvacet let,
b)
pod pět let, činí-li dolní hranice trestní sazby nejméně patnáct let,
c)
pod tři léta, činí-li dolní hranice trestní sazby nejméně deset let,
d)
pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestní sazby nejméně pět let.
§ 31.
Trvání trestu.
(1)
Trest dočasného odnětí svobody nesmí ani po zvýšení podle tohoto zákona činit více než pětadvacet let.
(2)
Trest odnětí svobody uložený pachateli za trestný čin , kterého se dopustil předtím, než byl na něm vykonán jiný trest odnětí svobody, nesmí spolu s tímto trestem, a byl-li takový trest již částečně vykonán, spolu s jeho zbytkem, činit více než pětadvacet let.
§ 32.
Výkon trestu.
(1)
Trest odnětí svobody se vykonává v trestních ústavech, soudních věznicích nebo v pracovních útvarech, a jde-li o vojenskou osobu v činné službě, též ve vojenských kárných útvarech. Užitečná práce má vězni umožnit, aby se po propuštění začlenil do řad pracujících.
(2)
Jestliže se pachatel dopustil trestného činu po dovršení osmnáctého roku a uložený trest odnětí svobody nebo jeho převážnou část lze vykonat do jeho dvacátého roku, může soud vyslovit, že se trest vykoná jako u mladistvého (§ 62). Toto ustanovení se nevztahuje na vojenskou osobu v činné službě.
Podmíněné propuštění.
§ 33.
Po odpykání poloviny uloženého trestu odnětí svobody nebo úhrnné doby postupně uložených takových trestů a při odnětí svobody na pětadvacet let po odpykání patnácti let může být vězeň podmíněně propuštěn, prokázal-li za výkonu trestu svou prací a svým chováním polepšení opravňující k naději, že povede řádný život pracujícího člověka.
§ 34.
(1)
Při podmíněném propuštění se stanoví zkušební doba na dvě až deset let. Tato doba počíná podmíněným propuštěním vězně.
(2)
Podmíněně propuštěnému lze uložit přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka; může se mu též uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
§ 35.
(1)
Jestliže podmíněně propuštěný vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, hledí se na něho, jako by trest odpykal dnem, kdy byl podmíněně propuštěn; jinak se rozhodne, že se zbytek trestu vykoná.
(2)
Stejně se hledí na podmíněně propuštěného, jako by trest odpykal dnem, kdy byl podmíněně propuštěn, nerozhodne-li se bez jeho viny do dvou let od uplynutí zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.
(3)
Opětné podmíněné propuštění z téhož trestu je možné po odpykání poloviny zbytku trestu a při odnětí svobody na pětadvacet let po odpykání dalších patnácti let.
Nápravné opatření.
§ 37.
(1)
Místo trestu odnětí svobody, který by nepřevyšoval šest měsíců, uloží soud pachateli nápravné opatření na jeden měsíc až jeden rok, má-li za to, že k dosažení účelu trestu postačí tento trest.
(2)
Nápravné opatření nelze uložit
a)
vojáku v činné službě,
b)
příslušníku vojensky organisovaného nebo jiného sboru, jehož příslušníci podléhají podle zvláštních zákonů ustanovením o trestných činech vojenských, v činné službě,
c)
válečnému zajatci, nebo
d)
jsou-li tu jiné okolnosti, které brání výkonu tohoto trestu.
§ 38.
Nápravné opatření se vykonává na svobodě. Záleží v tom, že pachatel je povinen po dobu trestu vykonávat práci mu určenou za sníženou odměnu za práci a bez některých výhod vyplývajících z pracovního poměru (§ 39).
§ 39.
(1)
Je-li pachatel v pracovním poměru, zejména vykonává-li práci převážně tělesnou, nenařídí soud změnu jeho zaměstnání. Z důležitých důvodů může však soud na dobu trestu nařídit změnu pachatelova zaměstnání, zejména v tom směru, aby vykonával práci méně odpovědnou nebo v jiném pracovišti; v tomto případě soud zároveň stanoví zásady pro určení druhu, způsobu a místa pachatelova zaměstnání.
(2)
Z odměny náležející odsouzenému za práci propadá jedna čtvrtina státu; soud však může tuto částku snížit až na jednu desetinu odměny.
(3)
Doba výkonu nápravného opatření se nezapočítává do doby trvání pracovního poměru, pokud jeho délka má význam pro vznik nebo rozsah nároků z pracovního poměru. Nároky pachatele z národního pojištění zůstávají nedotčeny.
§ 40.
(1)
Do výkonu nápravného opatření se nezapočítává doba, po kterou pachatel práci mu určenou z jakéhokoli důvodu nevykonává.
(2)
Jestliže pachatel práci mu určenou nenastoupí ve stanovené lhůtě nebo ji nevykonává řádně, přemění soud nápravné opatření v trest odnětí svobody. Za dva dny nevykonaného nápravného opatření uloží soud jeden den odnětí svobody.
§ 41.
Bylo-li nápravné opatření vykonáno, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen; doba výkonu nápravného opatření se však započítá do doby trvání pracovního poměru (§ 39 odst. 3) teprve po uplynutí jednoho roku od výkonu trestu.
Ztráta čestných práv občanských.
§ 43.
Soud vysloví ztrátu čestných práv občanských, odsuzuje-li pachatele k trestu smrti. Vzhledem k závažnosti činu a zavržitelnosti pohnutek může soud ztrátu čestných práv občanských vyslovit též, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody převyšujícímu dvě léta.
§ 44.
(1)
Ztráta čestných práv občanských záleží v tom, že odsouzený ztrácí
a)
právo volební,
b)
právo zastávat funkci soudce a soudce z lidu,
c)
vědecké a umělecké hodnosti,
d)
československá vyznamenání a čestná uznání, právo nosit cizozemská vyznamenání a právo užívat cizozemských čestných titulů.
(2)
Soud může vyslovit ztrátu všech práv uvedených v odstavci 1 nebo jen některého z nich.
(3)
Ztráta práv uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) trvá po dobu, pokud nebyl trest odnětí svobody odpykán nebo prominut anebo jeho výkon promlčen; soud však může stanovit, že tato ztráta trvá ještě po odpykání trestu odnětí svobody, a to až po dobu pěti let. Ztráta práv uvedených v písm. c) a d) je vždy trvalá.
Vyloučení z vojska.
§ 45.
Soud vysloví vyloučení z vojska, odsuzuje-li vojenskou osobu k trestu smrti, k trestu odnětí svobody na pětadvacet let nebo k trestu dočasného odnětí svobody nejméně na dvacet let.
Ztráta vojenské hodnosti.
§ 46.
(1)
Soud vysloví ztrátu vojenské hodnosti, ukládá-li trest vyloučení z vojska.
(2)
Vzhledem k závažnosti činu a zavržitelnosti pohnutek může soud vyslovit ztrátu vojenské hodnosti, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody převyšujícímu dvě léta.
(3)
Vojenský soud a vojenské kolegium nejvyššího soudu mohou vyslovit ztrátu vojenské hodnosti též, jestliže to vzhledem k spáchanému trestnému činu vyžadují zájmy služby.
(4)
Ztrátou vojenské hodnosti je odsouzenému snížena jeho hodnost ve vojsku na hodnost vojína a odňata jeho hodnost ve sboru, jehož příslušníci podléhají vojenské soudní pravomoci.
Propadnutí jmění.
§ 47.
(1)
Soud může vzhledem k povaze a závažnosti činu a poměrům pachatele vyslovit propadnutí jmění, odsuzuje-li pachatele k trestu smrti nebo za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody převyšujícímu dvě léta.
(2)
Propadnutí jmění postihuje pachatelovo jmění celé nebo tu jeho část, kterou soud určí; propadnutí se však nevztahuje na prostředky nebo věci, jichž je nezbytně třeba k ukojení životních potřeb pachatele nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je pachatel podle zákona povinen pečovat.
(3)
Výrokem o propadnutí jmění zaniká zákonné společenství majetkové.
(4)
Vlastníkem propadlého jmění se stává stát.
Trest peněžitý.
§ 48.
Ukládání a výměra trestu.
(1)
Spolu s trestem odnětí svobody může soud uložit též trest peněžitý, projevil-li pachatel úmyslným trestným činem nepřátelství k lidově demokratickému řádu nebo spáchal-li trestný čin ze ziskuchtivosti. Trest peněžitý se neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Vedle trestu propadnutí jmění trest peněžitý uložit nelze.
(2)
Při výměře trestu peněžitého přihlédne soud k osobním a majetkovým poměrům pachatele, tak aby trest peněžitý pro něho znamenal především citelné omezení majetku nabytého bezpracnými zisky a odnětí majetkového základu, z něhož pramenilo spáchání trestného činu . Trest peněžitý se vyměří částkou od 100 Kčs do 50.000 Kčs.
(3)
Vydobytá částka trestu peněžitého připadá státu.
§ 49.
Náhradní trest.
(1)
Ukládá-li soud vedle trestu dočasného odnětí svobody také trest peněžitý, stanoví zároveň pro případ jeho nedobytnosti náhradní trest odnětí svobody.
(2)
Náhradní trest spolu s trestem dočasného odnětí svobody nesmějí dohromady přesahovat horní hranici zákonné sazby o více než o čtvrtinu. Při výměře náhradního trestu přihlédne soud k osobním poměrům pachatele a k výši uloženého trestu peněžitého.
§ 50.
Ručení za nedobytný trest.
Soud může vyslovit, že za nedobytný trest peněžitý uložený pachateli ručí též majitel soukromého podniku, při jehož provozu byl trestný čin spáchán, nebo osoba odpovědná za vedení takového podniku, jestliže z nedbalosti přispěli k spáchání trestného činu .
Zákaz činnosti.
§ 51.
(1)
Dopustil-li se pachatel při výkonu činnosti nebo povolání trestného činu , jímž poškodil nebo ohrozil hospodářské zájmy republiky, vysloví soud, že se pachateli zakazuje vykonávat takovou činnost nebo takové povolání.
(2)
Soud může vyslovit, že se pachateli zakazuje vykonávat činnost nebo povolání, jestliže
a)
pachatel se dopustil trestného činu v souvislosti s touto činností nebo s tímto povoláním,
b)
pachatel by jich mohl zneužít k spáchání trestného činu , nebo
(3)
Zákaz uvedený v odstavci 1 nebo 2 stanoví soud na jeden rok až deset let; doba výkonu trestu odnětí svobody se do této doby nezapočítává.
Vyhoštění.
§ 52.
Soud uloží pachateli, který není československým občanem, trest vyhoštění z území Československé republiky, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku anebo jiný obecný zájem.
Zákaz pobytu.
§ 53.
Soud vysloví, že se pachateli zakazuje pobyt v některé části území Československé republiky, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku anebo jiný obecný zájem.
(2)
Zákaz uvedený v odstavci 1 stanoví soud na tři až deset let; doba výkonu trestu odnětí svobody se do této doby nezapočítává.
Uveřejnění rozsudku.
§ 54.
Soud vysloví, že se rozsudek uveřejní, vyžaduje-li to obecný zájem.
Propadnutí věci.
§ 55.
(1)
Soud může prohlásit za propadlou věc,
a)
které bylo užito k spáchání trestného činu ,
b)
která byla k spáchání trestného činu určena,
c)
kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo
d)
které pachatel nabyl za věc uvedenou pod písm. c).
(2)
Za propadlou lze prohlásit jen věc náležející pachateli.
(3)
Vlastníkem propadlé věci se stává stát.
Oddíl třetí.
Zvláštní ustanovení o trestání mladistvých.
§ 56.
Mladiství.
Při trestání osob, které v době trestného činu dovršily patnáctý rok a nepřekročily osmnáctý rok (mladistvých), přihlédne soud k zvláštní péči, kterou lidově demokratická republika věnuje mládeži.
§ 57.
Účel trestu.
Účelem trestu u mladistvého je především vychovat ho v řádného pracujícího člověka, a to se zřetelem k jeho osobním vlastnostem, k jeho rodinné výchově a k prostředí, z něhož pochází.
§ 58.
Upuštění od potrestání.
Soud může upustit od potrestání u mladistvého též,
a)
nemohl-li mladistvý z omluvitelného důvodu plně rozpoznat, že jeho jednání je pro společnost nebezpečné,
b)
jde-li o trestný čin menšího významu, nebo
c)
má-li soud za to, že ochranná výchova, kterou zároveň nařizuje, splní účel trestu.
§ 59.
Vyloučení některých druhů trestů.
Mladistvému nelze uložit:
a)
trest smrti,
c)
ztrátu čestných práv občanských,
d)
vyloučení z vojska,
e)
zákaz činnosti,
f)
zákaz pobytu,
g)
trest uveřejnění rozsudku.
§ 60.
Ukládání trestu.
(1)
Místo trestu smrti nebo odnětí svobody na pětadvacet let stanoveného v zákoně nastupuje u mladistvého trest odnětí svobody na tři až patnáct let, a jde-li o vojenskou osobu v činné službě, která se trestného činu dopustila za zvýšeného ohrožení vlasti, na deset až pětadvacet let. Snížení těchto trestů je vyloučeno.
(2)
Trestní sazby dočasného odnětí svobody stanovené v zákoně se snižují u mladistvého na polovinu, při čemž však horní hranice snížené sazby nesmí nikdy převyšovat pět let, dolní jeden rok. Snížení těchto trestů je přípustné i tam, kde to zákon jinak vylučuje. Tato ustanovení se nevztahují na vojenskou osobu v činné službě, která se trestného činu dopustila za zvýšeného ohrožení vlasti.
(3)
Náhradní trest za trest peněžitý soud mladistvému neuloží.
§ 61.
Podmíněné odsouzení a podmíněné propuštění.
(1)
Soud může u mladistvého vyslovit podmíněné odsouzení, nepřevyšuje-li uložený trest odnětí svobody tři léta. Zkušební dobu stanoví na jeden rok až tři léta.
(2)
Nedovršil-li mladistvý, který byl podmíněně odsouzen nebo podmíněně propuštěn, dvacátý rok v době, kdy zavdal příčinu k výkonu trestu nebo jeho zbytku, může se vzhledem k výjimečným okolnostem případu vyslovit, že podmíněné odsouzení nebo podmíněné propuštění zůstává v platnosti. Přitom se může zkušební doba přiměřeně prodloužit, nikoliv však o více než o dvě léta
§ 62.
Výkon trestu odnětí svobody.
(1)
Trest odnětí svobody uložený mladistvému se vykonává v samostatných ústavech pro mladistvé nebo ve zvláštních odděleních soudních věznic. Jestliže však mladistvý dosáhl osmnáctého roku a je odůvodněna obava, že by působil zhoubně na mravní vývoj spoluvězňů, vykoná se trest nebo jeho zbytek v trestním ústavu, soudní věznici nebo v pracovním útvaru. Tato ustanovení se nevztahují na vojenskou osobu v činné službě.
(2)
Trest odnětí svobody se vykonává s náležitým přihlédnutím k povahovým vlastnostem mladistvého a k jeho schopnostem. Přitom budiž dbáno toho, aby byl mladistvý odborně připraven na budoucí povolání.
§ 63.
Úhrnný a dodatkový trest.
Zvláštních ustanovení o trestání mladistvých se neužije, jestliže soud pachateli ukládá úhrnný nebo dodatkový trest za trestné činy spáchané jednak před dovršeným osmnáctým rokem, jednak po něm, a zákon na trestný čin spáchaný po dovršeném osmnáctém roku stanoví trest stejný nebo přísnější.
HLAVA PÁTÁ.
ZÁNIK TRESTNOSTI A TRESTU.
§ 64.
Účinná lítost.
(1)
Trestnost velezrady (§ 78), podvracení republiky (§ 79a), teroru (§ 80a), záškodnictví (§ 84), sabotáže (§ 85), vyzvědačství (§§ 86 a 87), ohrožení státního tajemství podle §§ 88 a 89, věrolomnosti (§§ 93 a 94), válečného škůdnictví (§§ 99 a 100), ohrožení hospodářského a služebního tajemství (§§ 112 až 114), nedovoleného ozbrojování (§§ 120 a 121), zkrácení a ohrožení daně podle § 149 odst. 2, porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 152 odst. 2, spolčení (§ 166), vzpoury vězňů podle § 170 odst. 2, obecného ohrožení (§§ 190 až 192), ohrožení provozu obecně prospěšných zařízení (§§ 194 a 195), šíření nakažlivých chorob (§§ 199 až 202), ohrožení zdraví závadnými potravinami a jinými potřebami (§§ 203 a 204), spolčení k zběhnutí (§ 275) a spolčení ke vzpouře (§ 277) zaniká, jestliže pachatel
a)
škodlivý následek trestného činu dobrovolně zamezí nebo napraví, nebo
b)
učiní o trestném činu dobrovolně oznámení v době, kdy škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě zabráněno. Oznámení nutno učinit prokurátoru nebo orgánu národní bezpečnosti; podléhá-li pachatel vojenské soudní pravomoci, může místo toho učinit oznámení představenému.
(2)
Oznámením trestného činu nezanikne však trestnost toho, kdo trestný čin nastrojil nebo k němu navedl proto, aby dal podnět k trestnímu stíhání jiné osoby.
§ 64a
Zánik nebezpečnosti činu pro společnost
Trestnost činu zaniká, jestliže nebezpečnost činu pro společnost již pominula.
§ 65.
Promlčení trestního stíhání.
(1)
Trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, která činí
a)
dvacet let, stanoví-li zákon na trestný čin trest smrti nebo odnětí svobody na pětadvacet let,
b)
deset let, činí-li horní hranice trestní sazby dočasného odnětí svobody nejméně deset let,
c)
pět let, činí-li horní hranice trestní sazby dočasného odnětí svobody nejméně tři léta,
d)
tři léta u ostatních trestných činů .
(2)
Do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou pachatele nelze postavit před soud pro zákonnou překážku nebo proto, že úmyslně maří trestní stíhání.
(3)
Promlčení trestního stíhání se přerušuje,
a)
učiní-li prokurátor nebo soud opatření směřující k stíhání pachatele pro trestný čin , o jehož promlčení jde, nebo
b)
dopustí-li se pachatel v promlčecí době trestného činu nového, na který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
(4)
Přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.
§ 66.
Promlčení výkonu trestu.
(1)
Uložený trest nelze vykonat po uplynutí promlčecí doby, která činí
a)
dvacet let, jde-li o odsouzení k trestu smrti nebo odnětí svobody na pětadvacet let,
b)
patnáct let, jde-li o odsouzení k trestu dočasného odnětí svobody převyšujícímu deset let,
c)
deset let, jde-li o odsouzení k trestu dočasného odnětí svobody nejméně na pět let,
d)
pět let při odsouzení k jinému trestu.
(2)
Promlčecí doba počíná právní mocí rozsudku a při podmíněném odsouzení právní mocí rozhodnutí, že se trest vykoná. Do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou nelze trest vykonat proto, že se odsouzený zdržuje v cizině.
(3)
Promlčení výkonu trestu se přerušuje,
a)
učiní-li prokurátor nebo soud opatření směřující k výkonu trestu, o jehož promlčení jde, nebo
b)
dopustí-li se odsouzený v promlčecí době trestného činu nového, na který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější než na trestný čin , za který byl pachatel odsouzen.
(4)
Přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.
Zahlazení odsouzení.
§ 67.
(1)
Soud zahladí odsouzení, vedl-li odsouzený po výkonu nebo prominutí trestu nebo po promlčení jeho výkonu řádný život pracujícího člověka nepřetržitě po dobu nejméně
a)
deseti let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu pět let,
b)
pěti let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu jeden rok,
c)
tří let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody nepřevyšujícímu jeden rok.
(2)
Byl-li trestný čin spáchán ve věku do dvaceti let, snižují se lhůty uvedené v odstavci 1 na polovinu.
§ 68.
(1)
Bylo-li odsouzení zahlazeno, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen a zbytek neodpykaného trestu zákazu činnosti a zákazu pobytu se nevykoná.
(2)
Jestliže do jednoho roku po tom, co soud pravomocně zahladil odsouzení, vyjde najevo, že odsouzení zahlazeno být nemělo, soud své rozhodnutí zruší, nesplnily-li se zatím podmínky zahlazení.
HLAVA ŠESTÁ.
OCHRANNÁ OPATŘENÍ.
§ 69.
Účel ochranných opatření.
a)
chránit společnost před trestnými činy , k nimž by v budoucnu mohlo dojít,
b)
osobám, které by pro svou chorobu nebo pro zanedbanou výchovu mohly spáchat trestný čin , léčením a výchovou umožnit, aby se staly platnými členy společnosti.
(2)
Není-li účel ochranných opatření splněn již uložením a výkonem trestu, lze je uložit i vedle trestu.
§ 70.
Ochranné léčení.
(1)
Jestliže pachatel trestného činu není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nařídí soud jeho odevzdání do léčebného ústavu; soud tak může učinit též, jestliže se pachatel trestného činu dopustil ve stavu zmenšené příčetnosti a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný nebo dopustil-li se pachatel, který se oddává nadměrnému požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků, trestného činu v opilosti nebo v jiném podobném opojení nebo trestného činu opilství.
(2)
Ochranné léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel. O propuštění z ochranného léčení rozhoduje soud.
(3)
Od ochranného léčení může soud upustit, pominou-li před jeho započetím okolnosti, pro něž bylo nařízeno.
Ochranná výchova.
§ 71.
(1)
Sezná-li soud v trestním řízení proti mladistvému, že o jeho výchovu není náležitě postaráno nebo že jeho dosavadní výchova byla zanedbána anebo že to vyžaduje prostředí, v němž žije, nařídí jeho ochrannou výchovu.
(2)
Dopustí-li se osoba, která dovršila dvanáctý rok a je mladší než patnáct let, činu jinak trestného, na který zákon stanoví trest smrti nebo odnětí svobody na pětadvacet let, nařídí poručenský (opatrovnický) soud její ochrannou výchovu; poručenský (opatrovnický) soud tak může učinit též, je-li to nutné k zajištění řádné výchovy osoby mladší než patnáct let, která se dopustila činu jinak trestného.
(3)
Ochranná výchova nemůže být nařízena, jde-li o vojenskou osobu uvedenou v § 269 odst. 2.
§ 72.
Ochranná výchova se vykonává ve výchovných ústavech; vyžaduje-li to však zdravotní stav chovance, vykoná se v léčebném ústavě.
§ 73.
(1)
Ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dovršeného osmnáctého roku; vyžaduje-li to zájem chovance, lze ji prodloužit do dovršeného devatenáctého roku.
(2)
Od ochranné výchovy může soud upustit, pominou-li před jejím započetím okolnosti, pro něž byla nařízena.
§ 74.
Zabrání.
(1)
Jestliže věc uvedená v § 55 odst. 1 nebyla prohlášena za propadlou, může soud vyslovit, že se věc zabírá,
a)
náleží-li pachateli, jejž nelze stíhat nebo odsoudit,
b)
náleží-li pachateli, od jehož potrestání soud upustil,
c)
náleží-li osobě, která z nedbalosti přispěla k spáchání trestného činu , nebo
d)
vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku anebo jiný obecný zájem.
(2)
Vlastníkem zabrané věci se stává stát.
HLAVA SEDMÁ.
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ.
Výklad některých pojmů.
§ 75.
(1)
(2)
Jednáním se rozumí i opominutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen.
(3)
Výsledkem uvedeným v zákoně se rozumí souhrn znaků trestného činu , které jsou uvedeny ve zvláštní části, s výjimkou zavinění.
(4)
(5)
(6)
(7)
(8)
(9)
(10)
a)
člen národního výboru, jiný podle zákona zvolený zástupce lidu, soudce z lidu, funkcionář lidového družstva,
b)
státní zaměstnanec,
c)
řídící nebo rozhodující zaměstnanec státního, národního, komunálního nebo jiného veřejného podniku anebo lidového družstva,
d)
příslušník branné moci nebo jiného ozbrojeného sboru, nebo
e)
orgán povolaný chránit nebo zajišťovat bezpečnost lidí a majetku anebo provádět svým osobním úkonem rozhodnutí veřejného činitele.
(11)
Za veřejnou se pokládá listina vydaná národním výborem, soudem nebo jiným úřadem nebo veřejným orgánem, která zakládá nějaké právo nebo povinnost anebo zjišťuje určitý stav.
(12)
Daní se rozumí jakákoli veřejná dávka s příslušenstvím, jakkoli ukládaná nebo vybíraná.
(13)
Těžkou újmou na zdraví se rozumí
a)
zmrzačení,
b)
ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti,
c)
ochromení údu,
d)
ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí,
e)
poškození důležitého orgánu,
f)
zohyždění,
g)
onemocnění pohlavní chorobou,
h)
přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy,
ch)
mučivé útrapy, nebo
i)
delší dobu trvající porucha zdraví.
(14)
Osobami blízkými se rozumějí příbuzní v pokolení přímém, osvojitelé a osvojenci, sourozenci a manželé; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou by utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako těžkou újmu vlastní.
§ 76.
(1)
(2)
(3)
a)
obsahem tiskoviny, rozšiřovaného spisu, filmem, rozhlasem nebo jiným podobně účinným způsobem,
b)
alespoň před dvěma osobami.
(4)
§ 77.
Počítání doby a trestu.
(1)
Kde zákon spojuje s uplynutím určité doby nějaký následek, nezapočítává se do ní den, kdy nastala událost určující její začátek.
(2)
Kde je použití zákonného ustanovení závislé na délce trestu odnětí svobody, nepřihlíží se k náhradnímu trestu za trest peněžitý.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST.
HLAVA PRVÁ.
TRESTNÉ ČINY PROTI REPUBLICE.
Oddíl prvý.
Trestné činy proti základům republiky.
§ 78.
Velezrada.
(1)
Kdo se pokusí zvlášť nebezpečným jednáním zničit samostatnost republiky, zničit nebo rozvrátit její lidově demokratické státní zřízení nebo společenský řád, zničit vymoženosti pracujícího lidu dosažené při výstavbě socialismu, zničit nebo rozvrátit územní celistvost republiky nebo podlomit její obranyschopnost, bude potrestán odnětím svobody na deset až pětadvacet let.
(2)
Kdo
a)
k činu uvedenému v odstavci 1 s někým se spolčí, nebo
b)
pro takový čin vejde ve styk s cizí mocí nebo s cizím činitelem,
bude potrestán odnětím svobody na pět až dvacet let.
(3)
Smrtí bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2 za zvýšeného ohrožení vlasti,
b)
jsou-li takovým činem značnou měrou ohroženy samostatnost republiky, její lidově demokratické státní zřízení, společenský řád, vymoženosti pracujícího lidu dosažené při výstavbě socialismu, územní celistvost nebo obranyschopnost republiky,
c)
je-li k takovému činu zneužito branné moci nebo ozbrojeného nebo vojensky organisovaného sboru anebo jsou-li k takovému činu sbírány nebo organisovány branné, ozbrojené nebo pomocné síly nebo hromaděny zbraně, střelivo, výbušniny nebo jiné nebezpečné látky,
d)
je-li při takovém činu kladen branné moci nebo ozbrojenému sboru násilný odpor, nebo
e)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
(4)
Vedle trestů uvedených v odstavcích 1 až 3 může soud vyslovit ztrátu státního občanství; neuloží-li tento trest, vysloví propadnutí jmění.
§ 79a
Podvracení republiky
(1)
Kdo z nepřátelství k lidově demokratickému řádu provádí podvratnou činnost proti samostatnosti republiky, proti jejímu lidově demokratickému státnímu zřízení nebo společenskému řádu, proti vymoženostem pracujícího lidu dosaženým při výstavbě socialismu, proti územní celistvosti nebo obranyschopnosti republiky, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2)
Stejně bude potrestán, kdo
a)
k činu uvedenému v odstavci 1 založí organisaci, nebo
b)
k takovému činu se spolčí s cizí mocí nebo s cizím činitelem anebo s nimi pro takový čin vejde ve styk.
(3)
Odnětím svobody na tři až deset let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2 za zvýšeného ohrožení vlasti, nebo
b)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
(4)
Kdo se k činu uvedenému v odstavci 1 až 3 s někým spolčí, bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
§ 80a
Teror
(1)
Kdo v úmyslu odstrašit někoho od aktivní účasti na budování lidově demokratické republiky nebo mu takovou činnost znemožnit, ublíží někomu na zdraví nebo způsobí citelnou škodu na majetku nebo jinou těžkou újmu anebo se o to pokusí, bude potrestán odnětím svobody na tři až deset let.
(2)
Odnětím svobody na pět až dvacet let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 jako člen spolčení,
b)
je-li takovým činem způsobena rozsáhlá škoda na majetku,
c)
dopustí-li se takového činu v úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví,
d)
má-li takový čin za následek těžkou újmu na zdraví, nebo
e)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
(3)
Odnětím svobody na pětadvacet let nebo smrtí bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 v úmyslu způsobit smrt, nebo
b)
je-li takovým činem ohrožen život mnoha lidí nebo má-li takový čin za následek smrt.
(4)
Kdo se k činu uvedenému v odstavci 1 nebo 2 s někým spolčí, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let; kdo se s někým spolčí k činu uvedenému v odstavci 3, bude potrestán odnětím svobody na tři až deset let.
(5)
Kdo někomu v úmyslu odstrašit jej od aktivní účasti na budování lidově demokratické republiky nebo mu takovou činnost znemožnit vyhrožuje, že jemu nebo osobě blízké způsobí smrt, ublížení na zdraví, citelnou škodu na majetku nebo jinou těžkou újmu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.
§ 81.
Pobuřování proti republice.
(1)
Kdo z nepřátelství k lidově demokratickému řádu
a)
veřejně nebo nejméně dvě osoby pobuřuje proti republice, proti její samostatnosti, lidově demokratickému státnímu zřízení nebo společenskému řádu, proti vymoženostem pracujícího lidu dosaženým při výstavbě socialismu, proti územní celistvosti nebo obranyschopnosti republiky, nebo
b)
úmyslně umožňuje nebo usnadňuje šíření takového pobuřujícího projevu,
bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
(2)
Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za zvýšeného ohrožení vlasti.
§ 83.
Podpora a propagace fašismu a podobných hnutí.
(1)
Kdo podporuje nebo propaguje fašismus, nacismus nebo podobné hnutí, které směřuje nebo vede k potlačení práv a svobod pracujícího lidu nebo které hlásá národnostní, náboženskou nebo rasovou zášť, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2)
Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem nebo jiným podobně účinným způsobem.
(3)
Odnětím svobody na deset až pětadvacet let bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za zvýšeného ohrožení vlasti.
§ 84
Záškodnictví
(1)
Kdo z nepřátelství k lidově demokratickému řádu zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelným majetek, který je v socialistickém vlastnictví, v úmyslu mařit nebo ztěžovat
a)
provoz nebo rozvoj národního podniku, lidového družstva nebo jiné organisace socialistického sektoru, nebo
b)
provoz důležitého obecně prospěšného zařízení,
bude potrestán odnětím svobody na pět až dvacet let.
(2)
Odnětím svobody na pětadvacet let nebo smrtí bude pachatel potrestán,
a)
je-li činem uvedeným v odstavci 1 zmařeno nebo značnou měrou ztíženo provádění nebo plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství ve zvláště důležitém úseku,
b)
jsou-li takovým činem značnou měrou ohroženy důležité zájmy obrany vlasti,
c)
je-li takovým činem ohrožen život mnoha lidí nebo má-li takový čin za následek smrt, nebo
d)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
(3)
Kdo se k činu uvedenému v odstavci 1 nebo 2 s někým spolčí, bude potrestán odnětím svobody na tři až deset let.
§ 85
Sabotáž
(1)
Kdo z nepřátelství k lidově demokratickému řádu nesplní nebo poruší povinnost svého povolání, zaměstnání nebo své služby anebo plnění takové povinnosti obchází nebo se dopustí jiného jednání v úmyslu
a)
mařit nebo ztěžovat provádění nebo plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství v některém úseku, nebo
b)
způsobit vážnou poruchu v činnosti úřadu nebo jiného veřejného orgánu, národního podniku, lidového družstva nebo jiné organisace socialistického sektoru,
bude potrestán odnětím svobody na tři až deset let.
(2)
Odnětím svobody na deset až dvacet let bude pachatel potrestán,
a)
je-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou měrou ztíženo provádění nebo plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství ve zvláště důležitém úseku,
b)
je-li v činnosti úřadu nebo jiného veřejného orgánu, národního podniku, lidového družstva nebo jiné organisace socialistického sektoru skutečně způsobena vážná porucha, nebo
c)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
(3)
Odnětím svobody na pětadvacet let nebo smrtí bude pachatel potrestán,
a)
jsou-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou měrou ohroženy důležité zájmy obrany vlasti,
b)
je-li takovým činem zmařeno provádění nebo plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství ve zvláště důležitém úseku, nebo
c)
je-li takovým činem ohrožen život mnoha lidí nebo má-li takový čin za následek smrt.
Oddíl druhý.
Trestné činy proti bezpečnosti republiky.
Vyzvědačství.
§ 86.
(1)
Kdo vyzvídá státní tajemství v úmyslu vyzradit je cizí moci, nebo
kdo státní tajemství úmyslně cizí moci vyzradí,
bude potrestán odnětím svobody na deset až pětadvacet let.
(2)
Odnětím svobody na pětadvacet let nebo smrtí bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za zvýšeného ohrožení vlasti,
b)
dopustí-li se takového činu jako člen organisace, jejímž účelem je vyzvídat státní tajemství ,
c)
týká-li se takový čin státního tajemství zvláště důležitého,
d)
dopustí-li se takového činu způsobem zvláště nebezpečným, ve značném rozsahu nebo výdělečně anebo páchá-li takový čin po delší dobu,
e)
vyzradí-li státní tajemství , jehož uchovávání mu bylo výslovně uloženo nebo které již podle svého postavení je povinen uchovávat, nebo
f)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
(3)
Kdo
a)
k činu uvedenému v odstavci 1 nebo 2 s někým se spolčí,
b)
pro takový čin vejde ve styk s cizí mocí nebo s cizím činitelem, nebo
c)
vejde ve styk s organisací, jejímž účelem je vyzvídat státní tajemství , v úmyslu podporovat její snahy,
bude potrestán odnětím svobody na pět až patnáct let.
(4)
Vedle trestů uvedených v odstavcích 1 až 3 může soud vyslovit ztrátu státního občanství; neuloží-li tento trest, vysloví propadnutí jmění.
§ 87.
Kdo poškodí republiku tím, že se dopustí vyzvědačství proti spojenci, bude potrestán tresty stanovenými v § 86.
Ohrožení státního tajemství.
§ 88.
(1)
Kdo vyzvídá státní tajemství v úmyslu vyzradit je nepovolané osobě, nebo
kdo státní tajemství úmyslně takové osobě vyzradí,
bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2)
Odnětím svobody na tři až deset let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za zvýšeného ohrožení vlasti,
b)
týká-li se takový čin státního tajemství zvláště důležitého,
c)
vyzradí-li státní tajemství , jehož uchovávání mu bylo výslovně uloženo nebo které již podle svého postavení je povinen uchovávat, nebo
d)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
(3)
Podmíněné odsouzení je vyloučeno a v případě uvedeném v odstavci 2 písm. a) je vyloučeno i snížení trestu.
§ 89.
Kdo z nedbalosti způsobí, že se státní tajemství může stát známým cizí moci nebo že se stalo známým nepovolané osobě, bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
§ 90.
(1)
Kdo úmyslně bez odkladu neoznámí, že sám nebo někdo jiný ztratil nebo jinak pozbyl listinu nebo jiný předmět státního tajemství , bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
(2)
Oznámení podle odstavce 1 nutno učinit prokurátoru nebo orgánu národní bezpečnosti; osoba podléhající vojenské soudní pravomoci může místo toho učinit oznámení představenému.
§ 92.
(1)
Kdo bez povolení
a)
zhotoví popis, plán, nákres nebo snímek některého zařízení na obranu vlasti,
b)
takovou věc opíše, okreslí nebo ofotografuje anebo dá nebo nechá jinému tak učinit,
c)
takovou věc sobě nebo někomu jinému opatří, nebo
d)
takovou věc uveřejní,
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2)
Stejně bude potrestán, kdo záludně nebo lstivě vnikne do obvodu objektu důležitého pro obranu vlasti nebo na jiné takové místo.
Věrolomnost.
§ 93.
(1)
Kdo úmyslně ohrozí důležitý zájem republiky tím, že
a)
poruší povinnosti, které má jako zmocněnec republiky, nebo
b)
padělá, pozmění nebo potlačí listinu nebo jiný doklad o právních poměrech republiky k cizí moci,
bude potrestán odnětím svobody na pět až deset let.
(2)
Odnětím svobody na deset až pětadvacet let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za zvýšeného ohrožení vlasti,
b)
má-li takový čin za následek značnou škodu, nebo
c)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
(3)
Vedle trestů uvedených v odstavcích 1 a 2 může soud vyslovit ztrátu státního občanství; neuloží-li tento trest, vysloví propadnutí jmění. V případě uvedeném v odstavci 2 písm. a) je snížení trestu vyloučeno.
§ 94.
Kdo z nedbalosti ohrozí důležitý zájem republiky tím, že
a)
poruší povinnosti, které má jako zmocněnec republiky, nebo
b)
padělá, pozmění nebo potlačí listinu nebo jiný doklad o právních poměrech republiky k cizí moci,
bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
§ 95.
Opuštění republiky.
(1)
Kdo bez povolení opustí území Československé republiky, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2)
Stejně bude potrestán československý občan, který neuposlechne úřední výzvy, aby se v určené lhůtě na území Československé republiky vrátil.
(3)
Vedle trestu uvedeného v odstavcích 1 a 2 může soud vyslovit ztrátu státního občanství. Podmíněné odsouzení je vyloučeno.
§ 95a
Vniknutí na území republiky
Kdo, ač není československým občanem, vnikne na území Československé republiky, bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
§ 96
Ohrožení zájmů republiky v cizině
Československý občan, který úmyslně ohrozí zájmy republiky tím, že v cizině rozšiřuje nepravdivou zprávu o poměrech v republice, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
Oddíl třetí.
Trestné činy proti obraně vlasti.
Válečné škůdnictví.
§ 99.
(1)
Kdo za zvýšeného ohrožení vlasti úmyslně
a)
způsobí škodu obraně vlasti nebo obraně spojence, nebo
b)
opatří nepříteli prospěch nebo jakkoli ho podporuje,
bude potrestán odnětím svobody na deset až pětadvacet let.
(2)
Stejně bude potrestán, kdo
a)
k činu uvedenému v odstavci 1 s někým se spolčí, nebo
b)
pro takový čin vejde ve styk s nepřítelem.
(3)
Smrtí bude pachatel potrestán,
a)
b)
dopustí-li se takového činu výdělečně, nebo
c)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
(4)
Vedle trestů uvedených v odstavcích 1 až 3 může soud vyslovit ztrátu státního občanství; neuloží-li tento trest, vysloví propadnutí jmění.
§ 100.
Kdo za zvýšeného ohrožení vlasti z nedbalosti
a)
způsobí škodu obraně vlasti nebo obraně spojence, nebo
b)
opatří nepříteli prospěch nebo jakkoli ho podporuje,
bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
§ 101.
Válečná zrada.
(1)
Československý občan, který za zvýšeného ohrožení vlasti koná službu v nepřátelském vojsku nebo ozbrojeném sboru, bude potrestán odnětím svobody na deset až pětadvacet let.
(2)
Odnětím svobody na pětadvacet let nebo smrtí bude pachatel potrestán,
a)
má-li čin uvedený v odstavci 1 za následek značnou škodu, nebo
b)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
(3)
Smrtí nebo odnětím svobody na pětadvacet let bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 jako vojenská osoba uvedená v § 269 odst. 2.
(4)
Vedle trestů uvedených v odstavcích 1 až 3 může soud vyslovit ztrátu státního občanství; neuloží-li tento trest, vysloví propadnutí jmění.
§ 102.
Služba v cizím vojsku.
(1)
Československý občan, který bez povolení koná službu ve vojsku cizí moci nebo v cizím ozbrojeném sboru, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2)
Odnětím svobody na pět až patnáct let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 v úmyslu projevit nepřátelství k republice, nebo
b)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
§ 103.
Najímání vojska.
(1)
Kdo najímá obyvatele republiky, který není cizím státním příslušníkem, pro službu ve vojsku cizí moci nebo v cizím ozbrojeném sboru, nebo
kdo takové najímání zprostředkuje,
bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2)
Odnětím svobody na pět až patnáct let bude pachatel potrestán,
a)
je-li činem uvedeným v odstavci 1 ohrožena brannost republiky, nebo
b)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
Oddíl čtvrtý.
Trestné činy proti ústavním činitelům.
§ 110.
Snižování vážnosti presidenta republiky.
(1)
Kdo snižuje vážnost presidenta republiky nebo jeho náměstka, bude potrestán odnětím svobody na jeden měsíc až jeden rok.
(2)
Odnětím svobody na tři měsíce až tři léta bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1
a)
veřejně,
b)
opětovně při různých příležitostech,
c)
v přítomnosti presidenta republiky nebo jeho náměstka, nebo
d)
pro výkon pravomoci presidenta republiky nebo jeho náměstka nebo vůbec pro jeho činnost v životě politickém.
§ 111.
Hanobení ústavního činitele.
Kdo veřejně hanobí
a)
zákonodárný sbor, jeho předsednictvo, výbor nebo komisi, vládu nebo sbor pověřenců, nebo
b)
člena vlády, sboru pověřenců nebo předsednictva zákonodárného sboru pro výkon jeho pravomoci nebo vůbec pro jeho činnost v životě politickém,
bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až dvě léta.
Oddíl pátý.
Trestné činy zvláště ohrožující pořádek ve věcech veřejných.
Ohrožení hospodářského a služebního tajemství.
§ 112.
(1)
Kdo vyzvídá hospodářské nebo služební tajemství v úmyslu vyzradit je do ciziny, nebo
kdo hospodářské nebo služební tajemství úmyslně do ciziny vyzradí,
bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
(2)
Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 jako veřejný činitel,
b)
má-li takový čin za následek značnou škodu, nebo
c)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
§ 113.
Kdo z nedbalosti způsobí, že se hospodářské nebo služební tajemství stalo známým v cizině, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
§ 114.
(1)
Kdo vyzvídá hospodářské nebo služební tajemství v úmyslu vyzradit je nepovolané osobě, nebo
kdo hospodářské nebo služební tajemství úmyslně takové osobě vyzradí,
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2)
Odnětím svobody na tři měsíce až tři léta bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 jako veřejný činitel,
b)
má-li takový čin za následek značnou škodu, nebo
c)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
Útoky proti skupinám obyvatelů.
§ 116.
(1)
Kdo užije násilí nebo pohrůžky násilí proti skupině obyvatelů republiky pro jejich národnost, rasu nebo náboženství anebo pro to, že jsou bez vyznání nebo stoupenci lidově demokratického řádu, bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
(2)
Stejně bude potrestán, kdo se zúčastní srocení nejméně tří osob k činu uvedenému v odstavci 1.
(3)
Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2 se zbraní, nebo
b)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
§ 117.
Kdo užije proti jinému násilí nebo pohrůžky násilí nebo mu způsobí újmu na majetku pro jeho národnost, rasu nebo náboženství anebo pro to, že poškozený je bez vyznání nebo stoupencem lidově demokratického řádu, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta.
§ 119.
Kdo veřejně hanobí skupinu obyvatelů republiky pro jejich národnost, rasu nebo náboženství anebo pro to, že jsou bez vyznání nebo stoupenci lidově demokratického řádu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
Nedovolené ozbrojování.
§ 120.
(1)
Kdo bez povolení ozbrojuje sebe nebo někoho jiného tím, že
a)
opatří sobě nebo někomu jinému nebo přechovává zbraň hromadně účinnou nebo součástky, jichž je k užití takové zbraně nezbytně třeba, nebo
b)
hromadí nebo rozděluje jiné zbraně, střelivo nebo výbušniny,
bude potrestán odnětím svobody na pět let.
(2)
Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za zvýšeného ohrožení vlasti, nebo
b)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
§ 121.
(1)
Kdo bez povolení
a)
vytvoří ozbrojenou nebo po vojensku organisovanou skupinu,
b)
takovou skupinu cvičí v zacházení se zbraní nebo s ní provádí jakýkoli vojenský výcvik,
c)
k takové skupině přistoupí nebo se zúčastní její činnosti, nebo
d)
takovou skupinu nebo její členy podporuje v jejich snahách,
bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2)
Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za zvýšeného ohrožení vlasti, nebo
b)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
§ 122.
Nedovolená výroba a držení vysílací stanice.
(1)
Kdo bez povolení
a)
vyrobí, sobě nebo někomu jinému opatří nebo přechovává radioelektrickou vysílací stanici nebo soubor podstatných součástek určených k sestavení takové stanice, nebo
b)
takové stanice používá,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2)
Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za zvýšeného ohrožení vlasti, nebo
b)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
§ 123.
Zneužití náboženské funkce.
(1)
Kdo zneužije výkonu své duchovenské činnosti nebo podobné své náboženské funkce v úmyslu vykonávat na věci politického života vliv nepříznivý pro lidově demokratický řád republiky, bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
§ 124.
Hanobení republiky.
(1)
Kdo hanobí republiku,
kdo potupí jméno nebo symbol republiky, zejména její znak, vlajku, barvy nebo hymnu, nebo
kdo v úmyslu projevit nepřátelství nebo opovržení k republice zničí, poškodí nebo odstraní symbol republiky, zejména její znak, vlajku nebo barvy, anebo zobrazení presidenta republiky nebo jeho náměstka,
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2)
Odnětím svobody na tři měsíce až dvě léta bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 veřejně, nebo
b)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
§ 125.
Hanobení spojeneckého státu.
Kdo veřejně
a)
hanobí spojenecký stát, jeho hlavu, jiného jeho představitele anebo jeho zástupce uznaného vládou republiky,
b)
potupí jméno nebo symbol spojeneckého státu, zejména jeho znak, vlajku, barvy nebo hymnu, nebo
c)
v úmyslu projevit nepřátelství nebo opovržení k spojeneckému státu zničí, poškodí nebo odstraní symbol spojeneckého státu, zejména jeho znak, vlajku nebo barvy, anebo zobrazení hlavy spojeneckého státu nebo jiného jeho představitele,
bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až dvě léta.
§ 126.
Hanobení národa a rasy.
Kdo veřejně hanobí některý národ nebo jeho jazyk nebo některou rasu, takže to může vzbudit veřejné pohoršení, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
Šíření poplašné zprávy.
§ 127.
Kdo způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.
§ 127a
Kdo za zvýšeného ohrožení vlasti způsobí, byť i z nedbalosti, nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
HLAVA DRUHÁ.
TRESTNÉ ČINY HOSPODÁŘSKÉ.
Oddíl prvý.
Trestné činy proti hospodářské soustavě.
§ 130.
Pletichy proti zestátnění.
Kdo se dopustí pletich v úmyslu zmařit nebo zvýšenou měrou ztížit zestátnění podniku, hospodářského objektu nebo jiné majetkové hodnoty, které podléhají zestátnění, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let a propadnutím jmění.
§ 131.
Tvoření soukromých monopolů.
Kdo zřídí na území Československé republiky soukromou monopolní výdělečnou organisaci, zejména kartel, syndikát nebo trust, anebo k ní přistoupí nebo ji kryje nebo podporuje, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let a propadnutím jmění.
§ 132.
Zneužití lidového družstva.
Kdo zneužije lidového družstva ke krytí podnikání, které je s účelem lidových družstev v rozporu, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
§ 133.
Zneužití vlastnického práva.
Kdo úmyslně ohrozí obecný zájem tím, že zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou nebo zašantročí vlastní věc vyšší hodnoty nebo větší hospodářské důležitosti, bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
Oddíl druhý.
Trestné činy proti jednotnému hospodářskému plánu.
§ 134a
Spekulace
(1)
Kdo v úmyslu opatřit sobě nebo někomu jinému neoprávněný prospěch spekuluje s předměty potřeby, zejména tím, že ve větším rozsahu takové předměty za účelem jejich zcizení skupuje, hromadí nebo přechovává, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
(2)
Odnětím svobody na tři až deset let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 jako člen spolčení,
b)
dopustí-li se takového činu, ač již byl pro takový čin odsouzen, nebo
c)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
(3)
Odnětím svobody na deset až dvacet let bude pachatel potrestán,
a)
je-li činem uvedeným v odstavci 1 způsobena vážná porucha v zásobování, nebo
b)
je-li takovým činem způsobeno nebezpečí vážné poruchy v zásobování značného počtu obyvatelstva.
Ohrožení jednotného hospodářského plánu.
§ 135
Poškozování provozu
(1)
Kdo, byť i z nedbalosti, maří nebo ztěžuje provoz nebo rozvoj národního podniku, lidového družstva nebo jiné organisace socialistického sektoru, zejména tím, že nesplní nebo poruší povinnost svého povolání, zaměstnání nebo své služby anebo plnění takové povinnosti obchází, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2)
Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a)
je-li činem uvedeným v odstavci 1 způsobena vážná porucha v činnosti národního podniku, lidového družstva nebo jiné organisace socialistického sektoru, nebo
b)
má-li takový čin za následek jinou značnou škodu.
§ 136.
Nesplnění závazku.
Nesplní-li soukromý podnikatel nebo ten, kdo je odpovědný za vedení jeho podniku, byť i z nedbalosti, závazek plynoucí z jednotného hospodářského plánu anebo z veřejných dodávek nebo prací, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.
§ 137.
Pletichy při veřejných dodávkách a pracích.
(1)
Kdo se při veřejných dodávkách nebo pracích dopustí jednání, které by mohlo poškodit objednavatele nebo zmařit plnění jeho úkolů, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2)
Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a)
má-li čin uvedený v odstavci 1 za následek značnou škodu, nebo
b)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
§ 138.
Ohrožení plánování a kontroly plnění plánu.
(1)
Kdo ve zprávě, v záznamu podnikového početnictví nebo v obchodním záznamu, které mají sloužit k sestavování jednotného hospodářského plánu anebo ke kontrole jeho provádění nebo plnění, úmyslně uvede klamné údaje o podniku, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.
(2)
Odnětím svobody na tři měsíce až dvě léta bude pachatel potrestán,
a)
má-li čin uvedený v odstavci 1 za následek značnou škodu, nebo
b)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
Oddíl třetí.
Trestné činy proti měně.
§ 139.
Padělání a pozměňování platidel.
(1)
Kdo padělá platidlo v úmyslu udat je jako pravé, bude potrestán odnětím svobody na pět až dvacet let.
(2)
Stejně bude potrestán, kdo pozmění
a)
platidlo vzaté z oběhu v úmyslu udat je jako platidlo platné, nebo
b)
platidlo nižší hodnoty v úmyslu udat je jako platidlo hodnoty vyšší.
(3)
Odnětím svobody na patnáct až pětadvacet let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2 jako člen spolčení,
b)
dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu,
c)
dopustí-li se takového činu výdělečně,
d)
může-li být takovým činem ohrožena československá měna, nebo
e)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
§ 140.
Udávání padělaných a pozměněných platidel.
(1)
Kdo padělané nebo pozměněné platidlo
a)
úmyslně udá jako pravé,
b)
k takovému účelu dopraví na území Československé republiky, nebo
c)
k takovému účelu přijme nebo sobě nebo někomu jinému opatří,
bude potrestán odnětím svobody na pět až deset let.
(2)
Odnětím svobody na deset až dvacet let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 jako člen spolčení,
b)
dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu,
c)
dopustí-li se takového činu výdělečně,
d)
může-li být takovým činem ohrožena československá měna, nebo
e)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
(3)
Kdo padělané nebo pozměněné platidlo, jímž mu bylo placeno jako pravým, úmyslně udá jako pravé, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
§ 141.
Zlehčení mincí a udávání zlehčených mincí.
(1)
Kdo zmenší množství kovu v minci v úmyslu způsobit někomu škodu nebo opatřit sobě nebo někomu jinému neoprávněný prospěch, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
(2)
Stejně bude potrestán, kdo minci zlehčenou způsobem uvedeným v odstavci 1
a)
úmyslně udá jako platidlo plné hodnoty,
b)
k takovému účelu dopraví na území Československé republiky, nebo
c)
k takovému účelu přijme nebo sobě nebo někomu jinému opatří.
(3)
Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2 jako člen spolčení,
b)
dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu,
c)
dopustí-li se takového činu výdělečně, nebo
d)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
(4)
Kdo minci zlehčenou způsobem uvedeným v odstavci 1, jíž mu bylo placeno jako mincí plné hodnoty, úmyslně udá jako platidlo plné hodnoty, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.
§ 142.
Výroba a držení padělatelského náčiní.
(1)
Kdo vyrobí, sobě nebo někomu jinému opatří nebo přechovává nástroj nebo jiný předmět určený k padělání nebo pozměňování platidel anebo k zlehčení mincí, bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
(2)
Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 při výkonu svého povolání,
b)
dopustí-li se takového činu výdělečně, nebo
c)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
§ 143.
Ohrožení oběhu tuzemských platidel.
Kdo úmyslně
a)
odmítá bez zákonného důvodu tuzemská platidla nebo váže jejich přijetí na určité podmínky,
b)
shromažďuje bez hospodářské potřeby nebo nad její míru drobná tuzemská platidla, zejména mince, nebo
c)
poškozuje tuzemská platidla,
bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.
§ 144.
Nedovolená výroba a udávání náhražek tuzemských platidel.
Kdo bez povolení
a)
vyrobí nebo vydá náhražku tuzemských platidel, nebo
b)
takové náhražky do oběhu uvádí, jimi platí nebo je za platidla přijímá,
bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.
Ohrožení devisového hospodářství.
§ 145.
(1)
Kdo úmyslně způsobí devisovému hospodářství značnou škodu tím, že jedná proti předpisům o devisovém hospodářství, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2)
Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 jako člen spolčení,
b)
jestliže k usnadnění takového činu vedl dvojí účetní knihy, odstranil účetní knihy nebo použil padělaných listin nebo jiných prostředků k oklamání,
c)
porušil-li k usnadnění takového činu úřední uzávěru, nebo
d)
dopustí-li se takového činu, ač byl již pro takový čin trestán.
§ 146.
Kdo v úmyslu způsobit devisovému hospodářství značnou škodu dosáhne na základě nepravdivého nebo neúplného údaje pro sebe nebo pro někoho jiného povolení nebo dokladu, potřebného podle devisových předpisů, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
§ 147.
Společná ustanovení.
Ochrany podle §§ 139 až 142 požívají též platidla cizozemská, jakož i tuzemské a cizozemské cenné papíry hromadně vydané, znějící na majitele nebo rubopisem převoditelné, a šeky.
Oddíl čtvrtý.
Trestné činy daňové a porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou.
Zkrácení a ohrožení daně.
§ 148.
(1)
Kdo úmyslně ve značném rozsahu zkrátí daň nebo vyláká daňovou výhodu nebo takové výhody zneužije, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2)
Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 nejméně s dvěma osobami,
b)
jestliže k usnadnění takového činu vedl dvojí účetní knihy, odstranil účetní knihy nebo použil padělaných listin nebo jiných prostředků k oklamání,
c)
porušil-li k usnadnění takového činu úřední uzávěru,
d)
má-li takový čin za následek značnou škodu, nebo
e)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
§ 149.
(1)
Kdo v úmyslu zkrátit daň dopravuje zboží přes celní hranici a je přitom opatřen zbraní, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2)
Kdo v úmyslu zkrátit daň nebo vylákat daňovou výhodu nebo takové výhody zneužít
a)
spolčí se nejméně s dvěma osobami,
b)
vede dvojí účetní knihy, účetní knihy odstraní nebo použije padělaných listin nebo jiných prostředků k oklamání, nebo
c)
poruší úřední uzávěru,
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
§ 150.
Porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou.
§ 151.
(1)
Kdo úmyslně značnou měrou ohrozí obecný zájem tím, že poruší zákaz nebo omezení dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2)
Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 nejméně s dvěma osobami,
b)
jestliže k usnadnění takového činu vedl dvojí účetní knihy, odstranil účetní knihy nebo použil padělaných listin nebo jiných prostředků k oklamání,
c)
porušil-li k usnadnění takového činu úřední uzávěru,
d)
má-li takový čin za následek značnou škodu, nebo
e)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
§ 152.
(1)
Kdo v úmyslu porušit zákaz nebo omezení dovozu, vývozu nebo průvozu zboží dopravuje zboží přes celní hranici a je přitom opatřen zbraní, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2)
Kdo v úmyslu porušit zákaz nebo omezení dovozu, vývozu nebo průvozu zboží
a)
spolčí se nejméně s dvěma osobami,
b)
vede dvojí účetní knihy, odstraní účetní knihy nebo použije padělaných listin nebo jiných prostředků k oklamání, nebo
c)
poruší úřední uzávěru,
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
§ 153.
HLAVA TŘETÍ.
TRESTNÉ ČINY PROTI POŘÁDKU VE VĚCECH VEŘEJNÝCH.
Oddíl prvý.
Trestné činy proti lidové správě a soudnictví.
§ 154.
Násilí na veřejných sborech.
(1)
Kdo užije násilí nebo pohrůžky násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci národního výboru nebo soudu, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2)
Stejně bude potrestán, kdo se zúčastní srocení nejméně tří osob k činu uvedenému v odstavci 1.
(3)
Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2 se zbraní, nebo
b)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
§ 155.
Násilí pro výkon volebního práva.
(1)
Kdo užije proti jinému násilí nebo mu způsobí majetkovou újmu za to, že
a)
vykonal nebo nevykonal volební právo vůbec, nebo
b)
vykonal nebo nevykonal volební právo v určitém smyslu nebo určitým způsobem,
bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
(2)
Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, týká-li se čin uvedený v odstavci 1 výkonu práva být zvolen.
§ 156.
Úplatkářství při volbách.
(1)
Kdo jinému poskytne, nabídne nebo slíbí majetkový prospěch za to, že
a)
vykoná nebo nevykoná volební právo vůbec, nebo
b)
vykoná nebo nevykoná volební právo v určitém smyslu nebo určitým způsobem,
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2)
Stejně bude potrestán, kdo v souvislosti s výkonem volebního práva žádá, přijme nebo si dá slíbit majetkový prospěch.
§ 157.
Volební podvod.
Kdo úmyslně, ač není k tomu oprávněn, vykoná volební právo , nebo
kdo lstí jinému zabrání vykonat volební právo ,
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
§ 158.
Nepravdivé čestné prohlášení.
Kdo úmyslně uvede nepravdu v čestném prohlášení, učiněném vůči úřadu k důkazu nebo k osvědčení nějaké skutečnosti, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
§ 159.
Padělání a pozměňování veřejné listiny.
(1)
Kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu jí užít nebo dát jí užít jako pravé, nebo
kdo úmyslně užije takové listiny jako pravé,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2)
Odnětím svobody na jeden rok až deset let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 ve značném rozsahu,
b)
dopustí-li se takového činu výdělečně, nebo
c)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
§ 160.
Padělání a pozměňování známek a kolků.
(1)
Kdo padělá nebo pozmění jakékoli poštovní nebo dávkové známky nebo kolky v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo někomu jinému neoprávněný prospěch, nebo
kdo takové známky nebo kolky úmyslně uvádí do oběhu nebo jich užije jako pravých,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2)
Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a)
dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 ve značném rozsahu,
b)
dopustí-li se takového činu výdělečně, nebo
c)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
§ 161.
Křivá výpověď.
(1)
Kdo jako svědek, znalec nebo tlumočník úmyslně vypoví před soudem, prokurátorem, vyšetřovatelem, pokud koná vyšetřování podle trestního řádu, státním notářem, pokud vykonává rozhodovací činnost, nebo výkonným orgánem národního výboru nepravdu o podstatných okolnostech nebo je zamlčí, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2)
Odnětím svobody na pět až patnáct let bude pachatel potrestán,
a)
jestliže čin uvedený v odstavci 1 může mít nebo má za následek značnou škodu, nebo
b)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
§ 162.
Křivé obvinění.
(1)
Kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu dát podnět k jeho stíhání, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2)
Odnětím svobody na pět až patnáct let bude pachatel potrestán,
a)
jestliže čin uvedený v odstavci 1 může mít nebo má za následek značnou škodu, nebo
b)
je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost .
§ 163.
Nadržování.
(1)
Kdo pachateli trestného činu pomáhá v úmyslu umožnit mu, aby unikl trestnímu stíhání, trestu nebo ochrannému opatření nebo jejich výkonu, bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta; pomáhá-li však takto pachateli trestného činu , na který zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.
(2)
Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, pomáhá-li způsobem uvedeným v odstavci 1 pachateli trestného činu , na který zákon stanoví trest smrti, trest odnětí svobody na pětadvacet let nebo trest dočasného odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně deset let.
(3)
Kdo se dopustí činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2 ve prospěch osoby sobě blízké, není trestný, ledaže by tak učinil v úmyslu
b)
opatřit sobě nebo někomu jinému majetkový prospěch, nebo
c)
pomoci pachateli k tomu, aby unikl výkonu trestu propadnutí jmění nebo propadnutí věci anebo výkonu ochranného opatření.
§ 164.
Nepřekažení trestného činu.
(1)
Kdo úmyslně nepřekazí velezradu (§ 78), teror (§ 80a), záškodnictví (§ 84), sabotáž (§ 85), vyzvědačství (§§ 86 a 87), válečné škůdnictví podle § 99, padělání a pozměňování platidel (§ 139), udávání padělaných a pozměněných platidel (§ 140), obecné ohrožení podle § 190, vraždu (§ 216), loupež (§ 232), zběhnutí (§§ 273 a 274), vzpouru (§ 276), porušení velitelských povinností (§§ 287 a 288) nebo ohrožení bojového ducha podle §§ 295 a 296, bude potrestán odnětím svobody až na pět let.
§ 165.
Neoznámení trestného činu.
(1)
Kdo se hodnověrným způsobem doví, že někdo jiný chystá nebo spáchal velezradu (§ 78), podvracení republiky (§ 79a), teror (§ 80a), záškodnictví (§ 84), sabotáž (§ 85), vyzvědačství (§§ 86 a 87), ohrožení státního tajemství podle § 88, válečné škůdnictví podle § 99, nedovolené ozbrojování (§§ 120 a 121), padělání a pozměňování platidel (§ 139), udávání padělaných a pozměněných platidel (§ 140), obecné ohrožení podle § 190, vraždu (§ 216), loupež (§ 232), rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 3 a 4, poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245a odst. 2 písm. a), zběhnutí (§§ 273 a 274) nebo vzpouru (§ 276) a úmyslně takový trestný čin bez odkladu neoznámí prokurátoru nebo orgánu bezpečnosti, bude potrestán odnětím svobody až na pět let.
§ 166.
Spolčení.
(1)
Kdo se s někým spolčí k trestnému činu , na který zákon stanoví trest dočasného odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně tři léta a nepřevyšuje pět let, nebo
kdo takové spolčení nebo jeho účastníky podporuje v jejich snahách,
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2)
Odnětím svobody na jeden rok až tři léta bude pachatel potrestán, týká-li se čin uvedený v odstavci 1 trestného činu , na který zákon stanoví trest dočasného odnětí svobody, jehož dolní hranice převyšuje pět let.
(3)
Odnětím svobody na tři až deset let bude pachatel potrestán, týká-li se čin uvedený v odstavci 1 trestného činu , na který zákon stanoví trest smrti nebo odnětí svobody na pětadvacet let.
(4)
Ustanovení odstavců 1 až 3 se neužije, je-li spolčení k trestnému činu trestné podle jiných ustanovení.
Podněcování.
§ 167.
(1)
Kdo veřejně podněcuje k trestnému činu , bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
(2)
Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, týká-li se čin uvedený v odstavci 1 trestného činu , na který zákon stanoví trest dočasného odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let.
(3)
Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, týká-li se čin uvedený v odstavci 1 trestného činu , na který zákon stanoví trest smrti nebo odnětí svobody na pětadvacet let.
§ 168.
(1)
Kdo veřejně podněcuje k hromadnému neplnění povinnosti uložené podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
