81.
Nařízení ministra dopravy
ze dne 3. října 1951,
kterým se vyhlašuje Dohoda o přepravě cestujících a cestovních zavazadel po železnicích v přímém mezinárodním styku (MPS) a Dohoda o přepravě zboží po železnicích v přímém mezinárodním styku (MGS).
Ministr dopravy nařizuje v dohodě se zúčastněnými ministry podle § 47 zákona č. 97/1950 Sb., o drahách (dále jen „zákon“):
§ 1.
Dnem 1. listopadu 1951 nabývají účinnosti Dohoda o přepravě cestujících a cestovních zavazadel po železnicích v přímém mezinárodním styku (MPS), jakož i Dohoda o přepravě zboží po železnicích v přímém mezinárodním styku (MGS) (obojí dále jen „Dohody“), které se vyhlašují v příloze Sbírky zákonů.*)
§ 2.
Pro přepravu, na niž se vztahují Dohody, neplatí jiné obdobné úmluvy.
§ 3.
Přijaté změny a doplňky Dohod uveřejní ministerstvo dopravy v Tarifním věstníku.
§ 4.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1951.
Zápotocký v. r.
Petr v. r.
Příloha nařízení ministra dopravy ze dne 3. října 1951, č. 81. Sb., kterým s vyhlašuje Dohoda o přepavě cestujících a cestovních zavazadel po železnicích v prřímém mezinárodním styku (MPS).
(Překlad.)
Dohoda
o přepravě cestujících a cestovních zavazadel po železnicích v přímém mezinárodním styku (MPS).
Za účelem organisace přepravy cestujících a cestovních zavazadel v přímém mezinárodním styku:
ministerstvo dopravy, pošty a telegrafu v Tiraně, zastupující železnice Lidové republiky Albanie;
ministerstvo dopravy v Sofii, zastupující železnice Lidové republiky Bulharska;
ministerstvo dopravy a pošt v Budapešti, zastupující železnice Maďarské lidové republiky;
ministerstvo dopravy Německé demokratické republiky v Berlíně, zastupující Německou říšskou dráhu;
ministerstvo železnic ve Varšavě, zastupující železnice Polské republiky;
ministerstvo dopravy v Bukurešti, zastupující železnice Rumunské lidové republiky;
ministerstvo dopravy v Moskvě, zastupující železnice Svazu sovětských socialistických republik;
ministerstvo dopravy v Praze, zastupující železnice Československé republiky
sjednala svými zmocněnci tuto Dohodu:
Oddíl I.
Předmět a rozsah platnosti Dohody.
Článek 1.
Dopravní podniky.
Železnice zúčastněné na mezinárodním styku podle této Dohody jsou uvedeny v seznamu připojeném k Dohodě. Jejich zájmy zastupují ústřední úřady vyjmenované v tomto seznamu (příloha čís. 1).
Článek 2.
Přepravy, pro které platí tato Dohoda.
§ 1.
Tato Dohoda platí pro všechny přepravy cestujících a cestovních zavazadel, prováděné na podkladě přepravních listin mezinárodního styku na území alespoň dvou zemí, jichž železnice jsou zúčastněny na Dohodě, a platí výhradně na železnicích vyjmenovaných v seznamu připojeném k této Dohodě (příloha čís. 1).
§ 2.
Cestující a cestovní zavazadla se přepravují mezi stanicemi výše uvedených železnic, které jsou obsaženy v tarifu příslušné přepravy:
a)
bez přestupování cestujících a bez překládání cestovních zavazadel na výměnných stanicích železnic, které mají stejný rozchod, jsou-li přímé vlaky nebo vozy;
b)
s přestupováním cestujících a s překládáním cestovních zavazadel na výměnných stanicích železnic různého rozchodu nebo bez přestupování a bez překládání, vyměňují-li se na těchto stanicích dvojkolí vozů.
§ 3.
Tato Dohoda neplatí:
1.
pro přepravy cestujících a cestovních zavazadel, u kterých nástupní i cílová stanice leží v téže zemi, a které územím druhé země pouze procházejí:
a)
jestliže průvozní trať je provozována železnicí země nástupu;
b)
není-li průvozní trať provozována železnicí země nástupu, zúčastněné železnice sjednaly však zvláštní dohodu, podle které se nepovažují takové přepravy za mezinárodní;
2.
pro přepravy cestujících a cestovních zavazadel mezi stanicemi dvou sousedních zemí, provádějí-li přepravu po celé trati železnice jedné z těchto zemí, ale pouze tehdy, jestliže žádná z těchto zemí tomu neodporuje.
Článek 3.
Přepravní povinnost železnic.
Každá železnice zúčastněná na této Dohodě je povinna provésti přepravu cestujících a cestovních zavazadel, když:
a)
cestující vyhoví předpisům této Dohody a tarifu příslušné přepravy;
b)
přeprava je možná pravidelnými prostředky přepravními;
c)
přeprava není zakázána zákony nebo z důvodů veřejného pořádku třeba jen na jedné ze železnic;
d)
přepravě nebrání okolnosti, které železnice nemohla odvrátiti a které odstraniti nebylo v její moci.
Oddíl II.
Přeprava cestujících.
Článek 4.
Oprávnění k jízdě.
§ 1.
Před nastoupením jízdy musí si cestující opatřiti platnou jízdenku.
§ 2.
Cestující je povinen uchovati jízdenku po celou dobu jízdy. Na požádání kontrolních orgánů je povinen cestující jízdenku předložiti a po skončení jízdy musí ji odevzdati.
Článek 5.
Jízdenky.
§ 1.
Jízdenky musí míti znak stanovený pro mezinárodní přepravu
a obsahovati tyto údaje:
a)
název stanice nástupní a cílové;
b)
přepravní cestu; je-li dovoleno použíti různých cest, musí to býti poznamenáno;
c)
druh vlaku a vozovou třídu;
d)
jízdné;
e)
den počátku platnosti jízdenky;
f)
dobu platnosti.
§ 2.
Knižní jízdenky sestávající z úsekových jízdenek mezinárodní železniční přepravy, jakož i lepenkové jízdenky mezinárodní železniční přepravy považují se podle této Dohody za jednu přepravní listinu a platí pro ně ustanovení této Dohody.
§ 3.
Tarif příslušné přepravy a dohody mezi železnicemi určují jazyk, ve kterém se jízdenky tisknou a vyplňují, jakož i jejich úpravu a obsah.
§ 4.
Nestanoví-li tarif příslušné přepravy výjimky, je jízdenka postupitelná jen v tom případě, nezní-li na jméno a nebyla-li jízda započata nebo nebylo-li cestovní zavazadlo podáno k přepravě.
Prodej jízdenek za cenu, která se liší od ceny stanovené tarifem příslušné přepravy, podléhá v každé jednotlivé zemi jejím zákonům a předpisům.
Tarif příslušné přepravy stanoví podmínky pro výdej jednoduchých a zpátečních jízdenek.
Článek 6.
Podmínky pro přepravu dětí.
§ 1.
Cestující má právo vézti s sebou bezplatně jedno dítě ve věku do 4 let, není-li pro ně žádáno zvláštní místo.
§ 2.
Pro přepravu každého dalšího dítěte ve věku do 4 let v doprovodu dospělého cestujícího, jakož i pro přepravu dětí od 4 do 10 let a pro děti ve věku do 4 let, které zaujmou zvláštní místo, je nutné opatřiti jízdenky pro děti.
Jízdné za přepravu dětí činí na železnicích Svazu SSR 25 procent, a na ostatních železnicích 50 procent jízdného stanoveného pro dospělého cestujícího.
Tato sleva se neposkytuje u jízdenek, u kterých je již poskytnuta jakákoliv jiná sleva z normálního jízdného.
§ 3.
Pro děti starší 10 let musí býti zakoupeny jízdenky jako pro dospělé.
Článek 7.
Doba platnosti jízdenek.
§ 1.
Dobu platnosti jízdenek stanoví tarif příslušné přepravy.
§ 2.
Nejkratší doba platnosti musí býti:
u jednoduchých lepenkových jízdenek - 1 den na každých započatých 100 km,
u jednoduchých knižních jízdenek - 1 den na každých započatých 200 km.
Celková doba platnosti nesmí však převyšovati 20 dní u jednoduchých lepenkových jízdenek a 60 dní u jednoduchých knižních jízdenek.
§ 3.
Doba platnosti zpátečních jízdenek činí dvojnásobek doby platnosti jednoduchých jízdenek.
§ 4.
Pro zlevněné jízdenky může býti stanovena zvláštní doba platnosti.
§ 5.
Den výdeje jízdenky se nezapočítává do doby platnosti. Cestující může nastoupiti jízdu v kterýkoliv den v době platnosti jízdenky, pokud tarif příslušné přepravy nestanoví výjimky; jízda musí býti ukončena vlakem přijíždějícím podle jízdního řádu nejpozději ve 24 hodin posledního dne platnosti jízdenky.
Článek 8.
Přidělení míst a místenky.
§ 1.
Cestující může obložiti ve voze volné místo jak pro sebe, tak i pro jiné osoby, které jedou s ním, může-li předložiti pro ně jízdenky. Jinak se řídí přidělení míst předpisy, platnými na každé jednotlivé železnici.
§ 2.
Tarif příslušné přepravy a jízdní řády stanoví podmínky pro vydávání místenek.
§ 3.
Cestující, kterému nemůže býti přiděleno místo ve vozové třídě odpovídající jeho jízdence, má právo se vzdáti jízdy, nebo zaujmouti přikázané místo v nižší třídě vozové. Tato okolnost musí býti potvrzena železnicí. V takovém případě má pak cestující právo požadovati vrácení zaplacené částky podle ustanovení článku 25 této Dohody.
Článek 9.
Přestup cestujícího na místo nebo do vozu vyšší třídy nebo do vlaku vyššího druhu.
Cestující může přestoupiti na místo nebo do vozu vyšší třídy nebo do vlaku vyššího druhu, než které jsou označeny na jeho jízdence, splní-li podmínky stanovené tarifem příslušné přepravy a doplatí-li rozdíl jízdného.
Článek 10.
Přerušení jízdy ve stanicích na cestě.
§ 1.
Cestující může přerušiti jízdu ve stanicích na cestě v době platnosti jízdenky, nebrání-li tomu pasové předpisy správní.
Přeje-li si cestující přerušiti jízdu v některé stanici, musí nejpozději hodinu po příjezdu vlaku předložiti jízdenku přednostovi stanice k provedení příslušného záznamu.
§ 2.
Cestující může pokračovati v jízdě jak ze stanice, kde přerušil jízdu, tak i z kterékoliv stanice, ležící blíže ke stanici cílové na přepravní cestě, která je vyznačena na jízdence.
§ 3.
Přerušení jízdy neprodlužuje dobu platnosti jízdenky.
§ 4.
Podrobnější podmínky stanoví tarif příslušné přepravy.
Článek 11.
Cestující bez platné jízdenky.
§ 1.
Cestující, který nemůže předložiti platnou jízdenku, je povinen zaplatiti jízdné za projetou trať a přirážku. Kromě toho může býti podle okolností případu pohnán k odpovědnosti. Přirážka se vypočítá podle předpisů železnice, na které se vybírá, a není-li příslušných předpisů, ve výši jízdného za trať, kterou projel cestující bez jízdenky.
§ 2.
Jízdenky, jichž obsah byl změněn osobou k tomu neoprávněnou, budou odebrány služebními orgány jako neplatné.
§ 3.
Odepře-li cestující zaplatiti jízdné a přirážku, může býti v některé stanici vyloučen z jízdy a předán přednostovi stanice nebo osobě jím zmocněné.
Cestující vyloučený z jízdy může žádati za výdej cestovního zavazadla jen ve stanici určení zavazadla.
Článek 12.
Osoby z jízdy vyloučené nebo připuštěné k ní jen za určitých podmínek.
§ 1.
Do vlaku nebudou vpuštěny a cestou mohou býti z jízdy vyloučeny:
a)
osoby opilé, osoby chovající se nepřístojně, jakož i osoby, které nezachovávají nařízení, zákony a předpisy platné na užité železnici. Tyto osoby nemají práva žádati, aby jim bylo vráceno jízdné a zavazadelné;
b)
osoby, které pro nemoc nebo z jiných důvodů mohly by býti spolucestujícím na obtíž, leč by byl pro ně předem objednán zvláštní oddíl nebo jim mohl býti přidělen po zaplacení. Osoby onemocnělé cestou musí býti vždy přepraveny do nejbližší stanice, kde jim může býti poskytnuta pomoc.
Jízdné a přepravné za cestovní zavazadlo se jim vrátí za podmínek stanovených v článku 25 této Dohody po odečtení částky připadající na projetou trať.
§ 2.
Přeprava osob stižených nakažlivou nemocí se řídí mezinárodními dohodami nebo, není-li jich, předpisy platnými v jednotlivých zemích.
Článek 13.
Přeprava ručních zavazadel a živých zvířat.
§ 1.
Cestující je oprávněn vézti s sebou zdarma snadno přenosné předměty (ruční zavazadlo), nebrání-li tomu předpisy celní, berní, finanční nebo jiné předpisy správní a ustanovení 1 článku 14 této Dohody.
Pro umístění svého ručního zavazadla použije cestující prostoru, který je pro to ve voze určen.
§ 2.
Úhrnná váha ručního zavazadla nesmí převyšovati 35 kg u dospělého cestujícího a 15 kg u dětí do 10 let.
Převažek ručního zavazadla musí se z vozu odstraniti. Cestující může jej podati jako cestovní zavazadlo.
§ 3.
Není dovoleno bráti s sebou do vozu živá zvířata.
Je však dovoleno vézti jako ruční zavazadlo malá krotká živá zvířata a ptáky v klecích, bednách nebo v jiných vhodných obalech a malé psy s náhubky v množství nejvýše jednoho pro každého cestujícího.
Taková přeprava živých zvířat a ptáků je dovolena jen pokud tomu nebrání veterinární a správní předpisy jednotlivých zemí a žádný z cestujících proti tomu nic nenamítá.
Tarif příslušné přepravy může zakázati nebo dovoliti přepravu živých zvířat v určitých vozových třídách a druzích vlaků, a stanoví, zda a za která živá zvířata musí býti zaplaceno přepravné.
§ 4.
Cestující sám odpovídá za úplnost a neporušenost svého ručního zavazadla a náleží mu péče o živá zvířata a ptáky, které veze s sebou.
§ 5.
Cestující je povinen nahraditi všechnu škodu, která vznikne tím, že porušil předpisy o přepravě ručních zavazadel nebo živých zvířat.
Článek 14.
Předměty vyloučené z přepravy jako ruční zavazadlo.
§ 1.
V osobních vozech není dovoleno vézti s sebou tyto předměty:
a)
které mohou poškoditi nebo znečistiti vůz nebo věci druhých cestujících;
b)
hořlavé, lehce vznětlivé, samozápalné, výbušné a jedovaté látky;
c)
nabité zbraně;
d)
předměty, které mohou přivoditi nákazu nebo které odporně zapáchají.
§ 2.
Železniční zaměstnanci mají právo přesvědčiti se v přítomnosti cestujícího o jeho ručním zavazadle, které vzal s sebou do vozu, jsou-li vážné důvody k podezření, že byly porušeny předpisy § 1 tohoto článku.
§ 3.
Cestující odpovídá za porušení předpisů § 1 tohoto článku podle vnitřních předpisů a zákonů platných na železnicích, na nichž bylo toto porušení zjištěno; kromě toho je povinen nahraditi železnici škodu, která jí případně vznikla.
Článek 15.
Zpoždění, zmeškání přípojných vlaků. Zrušení vlaků.
Byl-li zpožděním vlaku zmeškán přípojný vlak nebo byl-li zrušen vlak na celé nebo na části své cesty a cestující chce pokračovati v jízdě, je železnice povinna, pokud je to možné, přepravit cestujícího a jeho cestovní zavazadlo vlakem jedoucím do téže cílové stanice tak, aby přijel do cílové stanice s co nejmenším zpožděním. Přednosta stanice je podle okolností povinen potvrditi na jízdence, že vlak byl zmeškán nebo že byl zrušen, a prodloužit, je-li toho třeba, dobu platnosti jízdenky. Použití nové cesty, vyšší vozové třídy nebo vlaku s vyšším jízdným, jakož i použití zvláštních vlaků, může býti upraveno tarifem příslušné přepravy.
Oddíl III.
Přeprava cestovních zavazadel.
Článek 16.
Předměty, které je dovoleno a které je zakázáno přepravovati jako cestovní zavazadlo.
§ 1.
K přepravě jako cestovní zavazadlo se přijímají věci cestujícího zabalené v uzavřených cestovních kufrech, kufrech, koších, v malých bednách, pytlích, dřevěných krabicích, rancích nebo balících převázaných provazem.
§ 2.
Mimo to se přijímají k přepravě jako cestovní zavazadlo za podmínky, že mohou býti snadno a rychle naloženy a umístěny v zavazadlovém voze tyto předměty:
a)
přenosné lenošky, skládací židle, pojízdné lenošky pro nemocné i pojízdné lenošky uváděné v pohyb samotnými nemocnými;
b)
dětské kočárky;
c)
cestovní kufry se vzorky zboží;
d)
hudební nástroje přenosné, v bednách, pouzdrech nebo v jiných obalech;
e)
nářadí pro divadelní představení;
f)
měřičské nástroje do délky 4 metrů a zabalené příruční nářadí;
g)
jízdní kola a jednosedadlové motocykly s podmínkou, že byly s nich sňaty všechny součástky a že všechny nádržky hořlavých látek byly zcela vyprázdněny;
h)
jednomístné nebo dvoumístné ruční sportovní sáňky, lyže, plachty pro bruslaře, jakož i sportovní čluny do délky 3 m.
Tarif příslušné přepravy může omeziti množství a objem výše uvedených předmětů podávaných k přepravě jako cestovní zavazadlo, jakož i stanoviti zvláštní podmínky pro jejich přepravu.
§ 3.
Jednotlivý kus cestovního zavazadla nesmí vážiti více než 75 kg.
§ 4.
Tarif příslušné přepravy může připustiti k přepravě jako cestovní zavazadlo i jiné předměty, jakož i malá domácí živá zvířata v dostatečně pevných a vhodně přizpůsobených obalech. Dohled na živá zvířata náleží cestujícímu.
§ 5.
Z přepravy jako cestovní zavazadlo podle této Dohody jsou vyloučeny:
a)
všechny hořlavé, vznětlivé, samozápalné, výbušné a jedovaté látky, střelné zbraně, střelivo, jakož i látky, které mohou způsobiti škodu na cestovních zavazadlech jiných cestujících nebo železnici;
b)
předměty, které mohou vyvolati nákazu nebo které odporně zapáchají;
c)
zlato, stříbro, platina, listiny, cenné papíry, kovové a papírové peníze, pravé perly, drahokamy a jiné drahocenné předměty, umělecké předměty (na příklad obrazy, sochy, umělecká díla, starožitnosti a pod.);
d)
živá zvířata mimo uvedená v § 4 tohoto článku;
e)
předměty vyhrazené poštovnímu monopolu, třebas jen v jedné ze zemí, jejichž železnice jsou zúčastněny na přepravě;
f)
předměty, jejichž přeprava je zakázána zákony nebo z důvodů veřejného pořádku třebas jen v jedné ze zemí, jejichž železnice jsou zúčastněny na přepravě.
Článek 17.
Odpovědnost cestujícího za cestovní zavazadlo. Přirážky.
§ 1.
Držitel zavazadlového lístku odpovídá za zachování předpisů článku 16 této Dohody a za následky jejich porušení.
§ 2.
Domnívá-li se železnice, že byly porušeny předpisy článku 16 této Dohody, má právo přezkoumati obsah cestovního zavazadla. Držitel zavazadlového lístku se přizve k přezkoumání.
Nedostaví-li se držitel zavazadlového lístku nebo nelze-li ho stihnouti, provede se přezkoumání v přítomnosti 2 svědků cizích železnici. Bylo-li zjištěno porušení předpisů, je držitel zavazadlového lístku povinen zaplatiti výdaje způsobené přezkoumáním.
§ 3.
Jsou-li porušeny předpisy článku 16 této Dohody, je držitel zavazadlového lístku povinen zaplatiti mimo náhradu výdajů za přezkoumání cestovního zavazadla a náhradu případné škody ještě přirážku ve výši pětinásobku zavazadelného za celkovou přepravní trať železnice, která zjistila porušení těchto předpisů. Zaplacení přirážky neosvobozuje v takových případech od trestně právní odpovědnosti.
V tomto případě jedná se s cestovním zavazadlem podle vnitřních předpisů a zákonů platných na železnici, která zjistila porušení článku 16 této Dohody.
Článek 18.
Obal a úprava cestovního zavazadla.
§ 1.
Cestovní zavazadlo musí býti podáno k přepravě v pevném, řádném obalu, který zajišťuje jeho neporušenost. Železnice má právo odmítnouti přijetí cestovního zavazadla, nebylo-li podáno v dostatečně pevném nebo řádném obalu nebo jsou-li na cestovním zavazadle známky poškození. Podává-li se takové cestovní zavazadlo k přepravě a není-li nebezpečí ztráty nebo poškození cestovního zavazadla za přepravy nebo poškození cestovních zavazadel jiných cestujících, může je železnice přijmouti k přepravě, učiní však v zavazadlovém lístku poznámku o stavu cestovního zavazadla nebo obalu. Přijme-li cestující zavazadlový lístek s takovou poznámkou, uznává tím stav cestovního zavazadla nebo obalu uvedený v této poznámce, a odpovídá za všechny škody, které mohou z toho vzniknouti jak na cestovním zavazadle, tak železnici.
§ 2.
Každý jednotlivý kus cestovního zavazadla musí býti označen přesným jménem a adresou cestujícího, jakož i stanicí určení. Bez takového označení se cestovní zavazadlo k přepravě nepřijme.
§ 3.
Cestující musí odstraniti se zavazadlových kusů všechny staré nálepky, adresy a jiná označení vztahující se na dřívější přepravu.
Článek 19.
Přijetí cestovního zavazadla. Zavazadlový lístek. Dodací lhůta.
§ 1.
Cestovní zavazadlo se přijímá k přepravě podle údajů v předložené jízdence. Cestovní zavazadlo může býti vypraveno z odesílací stanice do cílové stanice cestujícího, uvedených v tarifu příslušné přepravy, nebo, dovoluje-li to tarif, z některé stanice na cestě nebo do některé stanice na cestě vyznačené v jízdence. Cestující může podati cestovní zavazadlo k přepravě v době platnosti jízdenky.
§ 2.
Platí-li jízdenka po několika cestách, mezi nimiž má cestující právo volby, bude cestovní zavazadlo přepraveno po té cestě, po které jede cestující. Při podeji cestovního zavazadla musí cestující označiti tuto cestu. Nesplní-li cestující tento předpis, železnice za následky toho neodpovídá.
§ 3.
Dovoluje-li tarif příslušné přepravy přijmouti cestovní zavazadlo k přepravě po jiné cestě, než která je označena v předložené jízdence, platí ustanovení této Dohody o právech a povinnostech cestujícího i pro cestovní zavazadlo přijaté k takové přepravě.
§ 4.
Jako potvrzení o přijetí cestovního zavazadla k přepravě se vydá cestujícímu zavazadlový lístek. Přijímaje zavazadlový lístek je cestující povinen se přesvědčiti, zda je sepsán podle jeho údajů. Zavazadelné se platí při podeji cestovního zavazadla k přepravě.
§ 5.
Jinak se řídí postup při přijetí cestovního zavazadla předpisy platnými v odesílací stanici.
§ 6.
Zavazadlový lístek musí obsahovati tyto údaje:
a)
znak stanovený pro mezinárodní přepravu cestujících;
b)
název odesílací stanice a stanice určení;
c)
přepravní cestu (pohraniční výměnné stanice);
d)
den přijetí cestovního zavazadla s označením vlaku, kterým má být cestovní zavazadlo přepraveno;
e)
čísla jízdenek, na které bylo cestovní zavazadlo podáno;
f)
počet kusů a váhu cestovního zavazadla;
g)
druh obalu;
h)
zavazadelné a případné jiné poplatky;
i)
byla-li udána cena, udanou cenu a poplatek za ni.
§ 7.
Tiskopisy zavazadlového lístku jsou tištěny v jazyku země odesílací a v jazyku ruském a německém. Zavazadlové lístky se vyplňují v jazyku země odesílací. Název stanice odesílací a stanice určení musí býti napsán též latinským písmem. Vzor zavazadlového lístku vydávaného pro mezinárodní přepravy stanoví tarif příslušné přepravy.
§ 8.
Cestující může podle předpisů platných v odesílací stanici označiti vlak, kterým má býti cestovní zavazadlo přepraveno. Neužije-li cestující tohoto oprávnění, přepraví se cestovní zavazadlo nejbližším vhodným vlakem. Musí-li býti cestovní zavazadlo cestou přeloženo do jiného vlaku, přepraví se dále přípojným vlakem, přepravují-li se tímto vlakem cestovní zavazadla a je-li dosti času k překládce. Jinak musí býti přeloženo do nejbližšího vhodného vlaku a jím přepraveno.
§ 9.
Cestovní zavazadla mohou býti přepravována za výše uvedených podmínek jen tehdy, nebrání-li tomu při vypravení nebo na cestě předpisy celní, berní, finanční a jiné předpisy správní.
§ 10.
Dodací lhůta u cestovního zavazadla se určuje podle jízdních řádů přípojných vlaků. Dodací lhůta u cestovního zavazadla se však prodlužuje:
a)
nejméně o jeden den za každou překládku cestovního zavazadla na cestě;
b)
o dobu zdržení nutného ke splnění celních, berních, finančních a jiných předpisů správních;
c)
o dobu přerušení dopravy, které dočasně brání přepravě cestovního zavazadla, nebylo-li zaviněno železnicí.
§ 11.
Železnice jest oprávněna vyloučiti nebo omeziti přepravu cestovních zavazadel u určitých vlaků nebo u určitých druhů vlaků.
Článek 20.
Výdej cestovního zavazadla.
§ 1.
Cestovní zavazadlo se vydá, vrátí-li se zavazadlový lístek.
Železnice není povinna se přesvědčiti o tom, je-li držitel zavazadlového lístku oprávněn k přijetí cestovního zavazadla.
§ 2.
Držitel zavazadlového lístku má právo po příjezdu vlaku, kterým cestovní zavazadlo mělo býti přepraveno do stanice určení, žádati, aby mu bylo cestovní zavazadlo vydáno, když uplynula doba potřebná k přichystání k výdeji, jakož i ke splnění celních, berních, finančních a jiných předpisů správních. Držitel zavazadlového lístku, jemuž cestovní zavazadlo nebylo vydáno, má právo žádati, aby na zavazadlovém lístku byl zaznamenán den, kdy vydání cestovního zavazadla požadoval.
§ 3.
Nepředloží-li se zavazadlový lístek, je železnice povinna vydati cestovní zavazadlo jen tehdy, když osoba požadující jeho vydání prokáže své právo na ně.
§ 4.
Cestovní zavazadlo se vydá ve stanici určení, udané v zavazadlovém lístku. Na včasnou žádost držitele zavazadlového lístku může však býti cestovní zavazadlo, dovolují-li to okolnosti a nebrání-li tomu předpisy celní, berní, finanční a jiné předpisy správní, vydáno v odesílací stanici nebo v některé stanici na cestě, vrátí-li se zavazadlový lístek, a kromě toho, žádá-li tak tarif příslušné přepravy, předloží-li se jízdenka.
§ 5.
Při výdeji cestovního zavazadla je stanice určení povinna vybrati od držitele zavazadlového lístku všechny nedoplatky a cestou vzniklé výdaje. Cestovní zavazadlo se vydá jen tehdy, zaplatí-li držitel zavazadlového lístku veškeré částky vyplývající z této přepravy.
§ 6.
Jinak platí pro výdej cestovního zavazadla a dobu jeho uložení předpisy platné na železnici, která cestovní zavazadlo vydává.
Oddíl IV.
Společná ustanovení o přepravě cestujících a cestovních zavazadel.
Článek 21.
Vlaky. Jízdní řády. Výtahy z tarifů.
§ 1.
Cestující a cestovní zavazadla se přepravují pravidelnými vlaky vyznačenými v jízdních řádech nebo zvláštními vlaky jezdícími podle potřeby.
§ 2.
Železnice je povinna vyvěsiti jízdní řády ve stanicích pojatých do tarifu příslušné přepravy.
V jízdních řádech musí býti vyznačen druh vlaků, vozové třídy, doba odjezdu a příjezdu s vyznačením přípojných vlaků.
§ 3.
V každé stanici pojaté do tarifu příslušné přepravy musí býti cestujícím umožněno nahlédnouti do tarifů nebo do výtahů z nich, které musí obsahovati cenu mezinárodních jízdenek a příslušné poplatky za přepravu cestovních zavazadel.
Článek 22.
Tarify. Zásady pro výpočet přepravních poplatků.
§ 1.
Jízdné, zavazadelné a vedlejší poplatky za přepravu cestujících a cestovních zavazadel se vypočítávají podle tarifu příslušné přepravy, který musí obsahovati podmínky přepravní a údaje nutné pro výpočet jízdného, zavazadelného a vedlejší poplatky, podle sazeb, které byly řádně uveřejněny a které platí u jízdenek - v den zakoupení jízdenky, a u cestovního zavazadla - v den jeho přijetí k přepravě.
Jízdné, zavazadelné a vedlejší poplatky vybírají se v místní měně podle příslušných finančních předpisů.
§ 2.
Tarify příslušné přepravy se uveřejňují povinně v těch zemích, jejichž železnice jsou zúčastněny na přepravě jako železnice odesílací nebo železnice určení.
§ 3.
Tarify příslušné přepravy, jejich změny a doplňky vstupují v platnost v den uvedený při jejich uveřejnění.
Zvýšení jízdného, zavazadelného nebo vedlejších poplatků nebo jiné ztížení přepravních podmínek pro cestujícího musí železnice uveřejniti nejpozději 21 dní před dobou stanovenou pro počátek jich platnosti.
Článek 23.
Zákaz zvláštních dohod.
Železnice musí užívati tarifů vůči všem cestujícím stejně. Tarif příslušné přepravy nesmí odporovati této Dohodě, jinak jsou jeho ustanovení neplatná.
Každá zvláštní dohoda poskytující slevy z tarifů pouze jednomu nebo několika cestujícím je zakázána a neplatná.
Jsou však dovoleny slevy náležitě uveřejněné a všem za týchž podmínek stejně přístupné, jakož i slevy poskytované v jednotlivých případech jednotlivým organisacím nebo k určitým účelům, při čemž je nutný souhlas železnice, na níž má býti přeprava provedena.
Článek 24.
Celní, berní, finanční a jiné předpisy správní.
Cestující je povinen zachovávati předpisy celní, berní, finanční, pasové a jiné předpisy správní, týkající se jak jeho osoby, tak i prohlídky jeho cestovního a ručního zavazadla, a zaplatiti stanovené poplatky. Cestující je povinen býti přítomen prohlídce, vyjímaje případy předvídané platnými předpisy. Železnice neodpovídá za následky cestujícímu, který nesplnil takové předpisy.
Článek 25.
Návratky.
§ 1.
§ 2.
Bylo-li pro úmrtí, onemocnění nebo nehodu přihodivší se cestujícímu nebo z jiných nutných příčin, k nimž došlo za jízdy, použito jízdenky jen částečně, bude po srážce částek uvedených v §§ 4 a 5 tohoto článku vrácen rozdíl mezi jízdným zaplaceným za celou cestu a jízdným za projetou trať, vypočítaným podle tarifu příslušné přepravy.
§ 3.
Nebylo-li použito jízdenky z příčin, uvedených v § 2 tohoto článku, musí býti jízdenka předložena železniční stanici k potvrzení příčiny jejího nepoužití. Způsob tohoto potvrzení stanoví tarif příslušné přepravy.
§ 4.
Z částky, která má býti vrácena, se srazí daně, cena místenky, poplatek za vyhotovení knižní jízdenky a provise zaplacená za prodej jízdenky.
§ 5.
Z částky, která má býti vrácena, se srážejí výdaje spojené s vyřízením návratku, jakož i poplatky, které stanoví tarif příslušné přepravy.
§ 6.
Nemůže-li cestující nastoupiti jízdu nebo v ní pokračovati podle jízdního řádu pro zmeškání přípojného vlaku, které bylo způsobeno zpožděním vlaku, zrušením vlaku nebo přerušením dopravy, a vzdá-li se cestující jízdy, má právo žádati, aby bylo použito předpisů §§ 2 a 3 tohoto článku, aniž by si železnice srazila částky zmíněné v § 5 tohoto článku.
§ 7.
Zaujal-li cestující pro nedostatek místa ve třídě odpovídající jeho jízdence místo v nižší třídě a bylo-li to potvrzeno železnicí, jest oprávněn žádati vrácení rozdílu mezi zaplaceným jím jízdným a jízdným, které by byl zaplatil za jízdenku platnou pro jím použitou třídu a vzdálenost, po srážce částek uvedených v § 4 tohoto článku. Přitom cestující nemá právo na náhradu škody.
§ 8.
U zlevněných jízdenek, které mohou býti zavedeny tarifem příslušné přepravy, se provede návratek jen v případech zmíněných v § 6 tohoto článku. Jízdenky pro děti, vydané podle § 2 článku 6 této Dohody, nepovažují se za zlevněné jízdenky podle tohoto paragrafu.
§ 9.
Za ztracenou jízdenku náhrada se neposkytuje.
§ 10.
Jestliže podané cestovní zavazadlo bylo vzato zpět před jeho odesláním z odesílací stanice, železnice vrátí na žádost zaplacené zavazadelné po srážce částek uvedených v §§ 4 a 5 tohoto článku. Bylo-li podané cestovní zavazadlo vzato zpět v některé stanici na cestě, železnice provede návratek jen v případech a podle ustanovení §§ 2 a 6 tohoto článku a podle okolností po srážce částek zmíněných v §§ 4 a 5 tohoto článku.
§ 11.
Bylo-li tarifu užito nesprávně, jakož i stala-li se chyba při výpočtu přepravních nebo jiných poplatků, musí býti přeplatky a nedoplatky nahrazeny.
§ 12.
Postup při vracení zaplacených částek se řídí podle tarifu příslušné přepravy.
§ 13.
Ve všech tímto článkem neupravených případech, platí, pokud není mezi železnicemi zvláštní dohody, vnitřní předpisy.
Článek 26.
Rozepře.
Rozepře mezi cestujícími, jakož i mezi cestujícími a železničními zaměstnanci, urovnává ve stanicích přednosta stanice a za jízdy vlakvedoucí.
Oddíl V.
Odpovědnost železnic.
Článek 27.
Odpovědnost za přepravu cestujících.
§ 1.
Odpovědnost železnic za usmrcení a zranění cestujícího, způsobené železniční nehodou, jakož i za následky vzniklé zpožděním a zrušením vlaků nebo zmeškáním přípojného vlaku se řídí zákony a předpisy země, kde k události došlo.
§ 2.
V těch případech není společné odpovědnosti.
Článek 28.
Společná odpovědnost železnic za cestovní zavazadlo.
§ 1.
Železnice, která přijala k přepravě cestovní zavazadlo a vydala mezinárodní zavazadlový lístek, odpovídá cestujícímu za provedení přepravy na celé cestě do výdeje cestovního zavazadla.
§ 2.
Každá následující železnice přijímajíc cestovní zavazadlo vstupuje tím v příslušnou přepravní smlouvu a přejímá na sebe vznikající z toho závazky bez újmy ustanovení § 2 článku 41 této Dohody.
Článek 29.
Rozsah odpovědnosti.
§ 1.
Železnice odpovídá cestujícímu za podmínek stanovených v tomto oddílu za překročení dodací lhůty u cestovního zavazadla a za škodu vzniklou jeho úplnou nebo částečnou ztrátou nebo jeho poškozením v době od přijetí k přepravě do výdeje.
§ 2.
Železnice je zbavena odpovědnosti za úplnou nebo částečnou ztrátu cestovního zavazadla, za jeho poškození, jakož i za překročení dodací lhůty u cestovního zavazadla, dokáže-li, že škoda nebo překročení byly způsobeny jednou z těchto příčin:
a)
zaviněním cestujícího,
b)
vlastní vadností cestovního zavazadla,
c)
okolnostmi, které železnice nemohla odvrátiti a které odstraniti nebylo v její moci.
Železnice neodpovídá za škodu vzniklou zvláštní povahou cestovního zavazadla, vadností obalu nebo tím, že předměty z přepravy vyloučené byly nicméně přepraveny jako cestovní zavazadlo.
Jestliže podle okolností případu se ukáže, že škoda mohla vzniknouti z nebezpečí, které souvisí se zvláštní povahou cestovního zavazadla, s nedostatečností obalu nebo s tím, že cestovní zavazadlo obsahovalo předměty z přepravy vyloučené, platí domněnka, že škoda vznikla z těchto příčin, pokud oprávněný nedokáže opak.
Článek 30.
Velikost náhrady za úplnou nebo částečnou ztrátu cestovního zavazadla.
§ 1.
Při úplné nebo částečné ztrátě cestovního zavazadla zaplatí železnice cestujícímu skutečnou dokázanou hodnotu ztraceného cestovního zavazadla nebo ztracené jeho části, ne však více než 17,25 rublů za každý chybějící kilogram hrubé váhy.
§ 2.
Za ztrátu cestovního zavazadla s udanou cenou zaplatí železnice jako náhradu udanou cenu.
Při částečné ztrátě cestovního zavazadla zaplatí železnice poměrnou část udané ceny za každý chybějící kilogram.
§ 3.
Kromě toho se nahradí zavazadelné, clo a jiné výdaje za přepravu ztraceného cestovního zavazadla nebo ztracené jeho části, nebyly-li vráceny.
Náhrada další škody se neposkytuje.
Článek 31.
Domněnka o ztrátě cestovního zavazadla. Nalezení ztraceného cestovního zavazadla.
§ 1.
Nebylo-li cestovní zavazadlo vydáno cestujícímu do 20 dnů po dni, kdy cestovní zavazadlo mělo dojíti do stanice určení, pokládá se za ztracené.
§ 2.
Při ztrátě cestovního zavazadla je cestující povinen k usnadnění pátrání dáti železnici co nejpřesnější popis ztracených kusů.
§ 3.
Bude-li cestovní zavazadlo, považované za ztracené, nalezeno do roka po dni, kdy mělo dojíti do stanice určení, je železnice povinna zpraviti o tom cestujícího, je-li znám jeho pobyt nebo může-li býti zjištěn.
§ 4.
Do 30 dnů po obdržení zprávy zmíněné v § 3 tohoto článku může oprávněný žádati, aby mu bylo cestovní zavazadlo vydáno v některé stanici na cestě, uvedené v zavazadlovém lístku. V tomto případě musí zaplatiti pouhé zavazadelné z odesílací stanice do stanice, kde cestovní zavazadlo bylo vydáno, a vrátiti přijatou náhradu po případné srážce zavazadelného, bylo-li obsaženo v této náhradě.
§ 5.
Nebylo-li nalezené cestovní zavazadlo požadováno do 30 dnů zmíněných v § 4 tohoto článku nebo bylo-li ztracené cestovní zavazadlo nalezeno po uplynutí jednoho roku ode dne, kdy mělo dojíti do stanice určení, je železnice oprávněna naložiti s ním podle zákonů a předpisů své země.
Článek 32.
Zjištění částečné ztráty nebo poškození cestovního zavazadla.
§ 1.
Objevila-li železnice částečnou ztrátu nebo poškození cestovního zavazadla, nebo se tak domnívá, nebo tvrdí-li to cestující, je povinna bez průtahu, pokud možno v přítomnosti cestujícího, sepsati zápis, ve kterém musí býti zjištěn stav a váha cestovního zavazadla jakož i, pokud je to možné, příčina a velikost škody a doba jejího vzniku. Opis tohoto zápisu vydá se zdarma cestujícímu, požádá-li o to.
§ 2.
Neuzná-li cestující skutečnosti uvedené v zápise, má právo žádati zjištění stavu a váhy cestovního zavazadla, jakož i příčiny a velikosti škody znalcem nebo jiným způsobem podle zákonů a předpisů té země, kde se takové zjištění provádí.
Článek 33.
Velikost náhrady za poškození cestovního zavazadla.
§ 1.
Při poškození cestovního zavazadla je železnice povinna zaplatiti částku, o kterou se znehodnotilo cestovní zavazadlo, bez náhrady další škody.
§ 2.
Za poškození cestovního zavazadla s udanou cenou zaplatí železnice náhradu odpovídající znehodnocení, ne však více než částku udané ceny.
§ 3.
Náhrada však nesmí přesahovati:
a)
částku náhrady za úplnou ztrátu, je-li poškozením znehodnoceno celé cestovní zavazadlo;
b)
částku náhrady za ztrátu znehodnocené části, je-li poškozením znehodnocena pouze část cestovního zavazadla.
Článek 34.
Velikost náhrady za překročení dodací lhůty u cestovního zavazadla.
§ 1.
Při překročení dodací lhůty u cestovního zavazadla je železnice povinna zaplatiti 2,5% zavazadelného za každý den překročení dodací lhůty, stanovené v § 10 článku 19 této Dohody. Částka náhrady nesmí přesahovati 50% zavazadelného.
§ 2.
Při náhradě za úplnou ztrátu cestovního zavazadla nemůže býti požadována částka zmíněná v § 1 tohoto článku.
Při částečné ztrátě cestovního zavazadla se vyplácí náhrada za překročení dodací lhůty, došlo-li k němu, za neztracenou část cestovního zavazadla.
Při poškození cestovního zavazadla se připočítává náhrada za překročení dodací lhůty, došlo-li k němu, k částce náhrady uvedené v článku 33 této Dohody.
§ 3.
Článek 35.
Udaná cena cestovního zavazadla.
§ 1.
Při podeji cestovního zavazadla lze na žádost cestujícího udati jeho cenu.
§ 2.
Výše udané ceny musí býti uvedena ve měně odesílací země a nesmí převyšovati skutečnou hodnotu cestovního zavazadla.
Výše udané ceny cestovního zavazadla musí býti zapsána v zavazadlovém lístku.
§ 3.
Při přijetí cestovního zavazadla má železnice právo přezkoušeti, odpovídá-li výše udané ceny jeho hodnotě. Vznikne-li mezi železničním zaměstnancem a cestujícím spor o výši udané ceny, rozhoduje tento spor přednosta odesílací stanice. Nesouhlasí-li cestující s rozhodnutím přednosty stanice, nebude cestovní zavazadlo s udanou cenou přijato k přepravě.
§ 4.
Za udání ceny cestovního zavazadla se vybírá vedlejší poplatek, stanovený tarifem příslušné přepravy.
Článek 36.
Zúrokování náhrady.
Článek 37.
Výplata náhrad.
§ 1.
§ 2.
Je-li požadovaná náhrada vyjádřena ve měně jedné ze zemí, jejichž železnice jsou zúčastněny na této Dohodě, musí býti přepočtena podle denního kursu na měnu země, jejíž železnice provádí výplatu.
Článek 38.
Odpovědnost železnice za její zaměstnance.
Železnice odpovídá za jednání svých zaměstnanců, jakož i jiných osob, jichž použije při provádění přepravy, kterou na sebe vzala.
Železnice neodpovídá za jednání svých zaměstnanců, kteří provádějí cestujícím na jejich žádost úkony, k nimž železnice není povinna.
Oddíl VI.
Reklamace. Žaloby. Soudní příslušnost a promlčení nároků.
Článek 39.
Reklamace.
§ 1.
Reklamace z přepravní smlouvy musí býti podány písemně u jedné ze železnic uvedených v článku 41 této Dohody.
§ 2.
Právo podávati reklamaci přísluší osobám uvedeným v článku 40 této Dohody.
§ 3.
Při podání reklamace musí reklamant předložit:
a)
žádá-li vrácení jízdného, jízdenku; žádá-li vrácení zavazadelného, zavazadlový lístek, a nemá-li jej, musí jinak dokázati svou oprávněnost k reklamaci. Železnici přísluší rozhodnouti, zda předložený důkaz lze považovati za dostatečný;
b)
jde-li o úplnou ztrátu cestovního zavazadla, zavazadlový lístek;
c)
jde-li o částečnou ztrátu nebo poškození cestovního zavazadla, zápis sepsaný a vydaný železnicí o ztrátě nebo poškození.
§ 4.
Jízdenka, zavazadlový lístek a jiné doklady, které reklamant považuje za nutné připojiti ke své reklamaci, musí býti předloženy v prvopisech nebo v opisech, na žádost železnice řádně ověřených.
Při konečném vyřízení reklamace má železnice právo žádati předložení prvopisu jízdenky nebo prvopisu zavazadlového lístku.
§ 5.
Železnice, oznamujíc reklamantovi částečné nebo úplné zamítnutí jeho reklamace, je povinna udati mu důvody, pro které byla reklamace zamítnuta.
§ 6.
Železnice je povinna ve lhůtě 90 dnů ode dne podání reklamace, potvrzeného poštovním razítkem nebo stvrzenkou železnice o přijetí reklamace, projednat reklamaci, dáti reklamantovi odpověď a při úplném nebo částečném uznání nároku vyplatiti mu přiznanou částku.
Článek 40.
Osoby, kterým přísluší právo na podání reklamace a žaloby na železnici.
§ 1.
Právo podati reklamaci a žalobu na železnici z přepravní smlouvy přísluší pouze tomu, kdo předloží jízdenku nebo zavazadlový lístek, nebo tomu, kdo, ač nemá takových dokladů, může prokázati svoje právo na podání reklamace a žaloby.
§ 2.
Žalobu může podati oprávněný teprve tehdy, když dříve podal reklamaci u jedné ze železnic, zmíněných v článku 41 této Dohody, a jestliže ve lhůtě 90 dnů podle § 6 článku 39 této Dohody železnice:
a)
zamítla uznati uplatněné nároky úplně nebo částečně; nebo
b)
neprovedla výplatu při úplném nebo částečném uznání nároku; nebo
c)
nedala odpověď o zamítnutí nároků uplatněných reklamací nebo o úplném nebo částečném uznání těchto nároků.
Článek 41.
Železnice, u nichž lze reklamovati a jež lze žalovati. Příslušnost.
§ 1.
Reklamace na vrácení částky zaplacené podle přepravní smlouvy může býti podána u železnice, která tuto částku vybrala, nebo u železnice, v jejíž prospěch byla větší částka vybrána.
§ 2.
Ostatní reklamace z přepravní smlouvy mohou býti podány jen u železnice odesílací nebo u železnice určení nebo u té železnice, na jejíž trati se udála příhoda, která je důvodem k reklamaci.
I v tom případě, kdy železnice určení nedostala cestovní zavazadlo, může býti reklamace u ní podána.
§ 3.
§ 4.
Žalobce je oprávněn podati žalobu u soudu té země, u jejíž železnic byla podána reklamace.
§ 5.
Žaloba může býti podána toliko u příslušného soudu země, jíž náleží žalovaná železnice.
Pod slovem „železnice“ rozumí se v každé zemi všechny železnice, které jsou uvedeny v příloze čís. 1 k této Dohodě.
Článek 42.
Zánik práva na podání reklamace a žaloby proti železnici ze smlouvy o přepravě cestovního zavazadla.
§ 1.
Odběrem cestovního zavazadla oprávněným zaniká právo k podání reklamace a žaloby proti železnici z příslušné přepravní smlouvy s výjimkou případů uvedených v § 2 tohoto článku.
§ 2.
Právo k reklamaci a k žalobě nezaniká:
1.
při překročení dodací lhůty u cestovního zavazadla, byly-li podány u jedné ze železnic jmenovaných v § 2 článku 41 této Dohody do 30 dnů ode dne odběru cestovního zavazadla cestujícím, den odběru v to nečítajíc;
2.
při částečné ztrátě nebo poškození cestovního zavazadla:
a)
jestliže ztráta nebo poškození byly zjištěny před odběrem cestovního zavazadla cestujícím podle předpisu článku 32 této Dohody;
b)
jestliže sepsání zápisu nebo zjišťování, k němuž mělo dojíti podle článku 32 této Dohody, nebylo provedeno pouze vinou železnice;
3.
při zevně neznatelných vadách, které byly zjištěny teprve po odběru cestovního zavazadla cestujícím, jsou-li zároveň splněny tyto podmínky:
a)
když železnice neumožnila cestujícímu přesvědčiti se ve stanici určení o stavu cestovního zavazadla;
b)
když cestující požádal o zjištění stavu cestovního zavazadla podle článku 32 této Dohody ihned po objevení škody a nejpozději do tří dnů po odběru cestovního zavazadla;
c)
dokáže-li cestující, že škoda vznikla v době mezi přijetím cestovního zavazadla k přepravě a jeho výdejem;
4.
při nárocích na vrácení zaplacených částek.
§ 3.
Cestující může odmítati přijetí cestovního zavazadla, jestliže podle jeho žádosti železnice nezjistí zápisem tvrzenou jím škodu.
Výhrady učiněné oprávněným při odběru cestovního zavazadla jsou neúčinné, nejsou-li uznány železnicí.
§ 4.
Chybějí-li při výdeji cestovního zavazadla některé z kusů označených v zavazadlovém lístku, je cestující oprávněn žádati, dříve než přijme ostatní kusy, aby mu železnice o tom vydala potvrzení způsobem zmíněným v § 1 článku 32 této Dohody.
§ 5.
Odpovědnost železnice za úplnou ztrátu zaniká, nebylo-li cestovní zavazadlo žádáno ve stanici určení do šesti měsíců po příjezdu vlaku, kterým mělo býti přepraveno. Nicméně cestující musí býti i po této lhůtě zpraven, bude-li cestovní zavazadlo nalezeno a obsahuje-li označení dostačující ke zjištění adresy cestujícího.
Článek 43.
Promlčení nároků z přepravní smlouvy.
§ 1.
Právo k reklamaci a žalobě z přepravní smlouvy se promlčuje v jednom roce.
§ 2.
Promlčecí lhůta se počíná:
a)
při reklamacích a žalobách na náhradu za částečnou ztrátu a poškození cestovního zavazadla, jakož i za překročení dodací lhůty - dnem výdeje cestovního zavazadla;
b)
při reklamacích a žalobách na náhradu za úplnou ztrátu po uplynutí dvaceti dnů ode dne, kdy cestovní zavazadlo mělo dojíti do stanice určení;
c)
při nárocích na placení nebo při reklamacích a žalobách na vrácení jízdného, zavazadelného, vedlejších poplatků, přirážek nebo na opravu výpočtů při nesprávném užití tarifů nebo při chybách při výpočtu přepravného - dnem jich placení;
d)
při reklamacích a žalobách na vyplacení částek získaných prodejem cestovního zavazadla - dnem prodeje;
e)
při nárocích na zaplacení doplatků požadovaných celnicí - dnem uplatnění těchto nároků celnicí;
f)
při ostatních nárocích a žalobách z přepravy cestujících - dnem uplynutí doby platnosti jízdenky.
Den počátku promlčecí lhůty se nikdy do lhůty nepočítá.
§ 3.
Běh promlčecí lhůty se staví podáním písemné reklamace cestujícím u železnice podle článku 39 této Dohody. Běh této promlčecí lhůty pokračuje dnem, kdy železnice písemně odpověděla na reklamaci a vrátila doklady k ní přiložené, nebo neodpověděla ve lhůtě 90 dnů podle § 6 článku 39 této Dohody. Předložiti důkazy o doručení reklamace nebo o jejím zamítnutí a o vrácení dokladů přísluší straně, která se těchto skutečností dovolává.
Opakované reklamace týkající se téhož nároku promlčení nestaví.
§ 4.
Promlčené nebo zaniklé nároky nemohou býti uplatňovány ani žalobou navzájem ani námitkami.
Oddíl VII.
Vyúčtování a postih mezi železnicemi.
Článek 44.
Vyúčtování mezi železnicemi.
Každá železnice je povinna zaplatiti ostatním zúčastněným železnicím podíly, jež na ně připadají z částek za přepravu cestujících nebo cestovních zavazadel, které vybrala nebo měla vybrati.
Vyúčtování mezi železnicemi, vyplývající z této Dohody, se provádí podle odúčtovacích předpisů k Dohodám:
b)
o přepravě cestujících a cestovních zavazadel po železnicích v přímém mezinárodním styku (MPS), sjednaných mezi železnicemi zúčastněnými na této Dohodě.
Článek 45.
Postih při náhradě za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo za poškození cestovního zavazadla.
Železnice, která zaplatila podle ustanovení této Dohody náhradu za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo za poškození cestovního zavazadla, má právo postihu (regresu) proti druhým na přepravě zúčastněným železnicím podle těchto ustanovení:
a)
železnice, která škodu zavinila, odpovídá za ni výlučně;
b)
byla-li škoda zaviněna několika železnicemi, odpovídá každá z nich za škodu, kterou způsobila. Ukáže-li se v daném případě rozdělení odpovědnosti nemožným, rozdělí se náhrada mezi železnice, které škodu zavinily, podle zásad uvedených v bodu c);
c)
nemůže-li býti dokázáno, že škoda byla zaviněna jednou nebo několika železnicemi, rozdělí se odpovědnost mezi zúčastněné železnice u každé jednotlivé zásilky podle poměru tarifních kilometrů skutečně projetých touto zásilkou po železnicích zúčastněných na její přepravě.
Článek 46.
Postih při náhradě za překročení dodací lhůty u cestovního zavazadla.
Ustanovení uvedená v článku 45 této Dohody platí též při placení náhrady za překročení dodací lhůty u cestovního zavazadla. Vzniklo-li překročení na několika železnicích, rozdělí se náhrada mezi tyto železnice poměrně podle zpoždění nastalého na železnicích každé země, zúčastněných na této přepravě.
Článek 47.
Řízení při postihu.
Článek 48.
Příslušnost při postizích.
Sporný postihový nárok přísluší projednati podle uvážení dotčené železnice konferenci podle této Dohody nebo žalobou u soudu v místě sídla železnice, proti které je postih veden.
Oddíl VIII.
Přeprava spěšnin.
Článek 49.
Předměty, které je dovoleno a které je zakázáno přepravovati jako spěšniny.
§ 1.
K přepravě jako spěšniny se přijímají předměty vyhovující podmínkám §§ 1, 2 a 3 článku 16 této Dohody včetně jiného drobného zboží, které mohou býti naloženy obvyklým způsobem a přepraveny v zavazadlových vozech vlaků pro přepravu cestujících.
§ 2.
Z přepravy jako spěšniny jsou vyloučeny předměty uvedené v § 5 článku 16 této Dohody. Filmy jsou však připuštěny k přepravě za zvláštních podmínek stanovených tarifem příslušné přepravy.
§ 3.
Spěšniny se přijímají jen v pevných, řádných obalech, které zajišťují neporušenost přepravy na celé cestě.
Článek 50.
Přijetí spěšnin, přepravní listiny a přepravní podmínky.
§ 1.
Spěšnina může býti přijata k přepravě z odesílací stanice do stanice určení, které jsou obsaženy v tarifu příslušné přepravy pro přepravu spěšnin.
§ 2.
Vzor přepravní listiny pro přepravu spěšnin stanoví tarif příslušné přepravy.
§ 3.
Přepravní listiny pro spěšniny musí býti tištěny podle ustanovení § 7 článku 19 této Dohody.
Spěšninový lístek se vyplňuje v jazyku odesílací země s překladem v jazyku ruském nebo německém. Názvy odesílací stanice a stanice určení se píší latinským písmem.
Jednotlivé železniční správy mohou se dohodnouti, že ruského nebo německého překladu není třeba.
§ 4.
Přepravní podmínky, dovozné a dodací lhůty pro spěšniny stanoví tarif příslušné přepravy.
§ 5.
Článek 51.
Odpovědnost.
Oddíl IX.
Všeobecná ustanovení.
Článek 52.
Měna. Přepočítací kursy. Tarifní měnou se stanoví rubl SSSR.
Železnice je povinna uveřejňovati vyhláškou u výdejen jízdenek ve stanici nebo jiným vhodným způsobem přepočítací kursy, podle nichž se provádí přepočet částek stanovených v tarifní měně - na měnu místní.
Článek 53.
Užití vnitřních zákonů a předpisů.
Není-li v této Dohodě potřebných ustanovení pro mezinárodní přepravy, užije se vnitřních zákonů a předpisů platných v každé ze zemí.
Článek 54.
Doplňující dohody, předpisy a pokyny.
§ 1.
Přestupování cestujících, odevzdávku a překládání cestovních zavazadel, odevzdávku vozů a výměnu dvojkolí na jiný rozchod, podmínky pro vzájemné používání vozů a jiné otázky vznikající při provádění mezinárodních přeprav podle této Dohody upravují zvláštní dohody, předpisy a pokyny, které sjednaly příslušné železnice zúčastněné na této Dohodě.
§ 2.
Podle § 1 tohoto článku upravují zvláštní předpisy ve vnitřním a mezinárodním cestovním styku užívání lůžkových a jídelních vozů a provoz těchto vozů.
Všechny otázky, týkající se provozu k tomu účelu určených lůžkových a jídelních vozů, řeší železniční správa zúčastněná na této Dohodě nebo předá řešení těchto otázek zvláštnímu podniku.
Článek 55.
Změny a doplňky Dohody.
§ 1.
Tato Dohoda může býti kdykoli měněna nebo doplněna. Změny a doplňky této Dohody, přijaté ústředními úřady železnic zúčastněných na Dohodě, se uveřejňují podle vnitřních zákonů země, jejíž železnice jsou účastněny na této Dohodě.
§ 2.
Den počátku účinnosti změn a doplňků Dohody, který stanoví vedoucí správa, musí býti uveřejněn podle § 1 tohoto článku.
§ 3.
Změny a doplňky musí býti uveřejněny:
a)
v případě ztížení přepravních podmínek pro uživatele přepravy - alespoň 30 dní;
b)
v ostatních případech - alespoň jeden den přede dnem jich vstupu v účinnost.
Článek 56.
Vedoucí správa.
Aby bylo ulehčeno a zajištěno provádění této Dohody, volí ústřední úřady železnic zúčastněných na této Dohodě ze svého středu vedoucí správu, jejíž činnost je upravena Řádem připojeným k této Dohodě (příloha čís. 2).
Článek 57.
Přijetí nových členů.
Přijetí železnic jiných zemí, jichž ústřední úřady podaly vedoucí správě příslušnou přihlášku k účasti na této Dohodě, provede vedoucí správa, nedojdou-li od ústředních úřadů železnic zúčastněných na této Dohodě do tří měsíců od podání přihlášky námitky.
Má-li námitky třebas jen jeden z ústředních úřadů železnic zúčastněných na Dohodě, bude otázka projednána na konferenci účastníků této Dohody.
Článek 58.
Počátek účinnosti a doba platnosti Dohody.
Tato Dohoda vstupuje v účinnost po uplynutí 6 měsíců po tom, kdy vedoucí správa dostala poslední oznámení o přijetí této Dohody příslušnými úřady zemí, jichž železnice jsou jejími účastníky.
Dohoda se sjednává na neurčitou dobu; každá strana může kdykoliv vzdáti se účasti na Dohodě, uplynulo-li 6 měsíců ode dne, kdy o tom podá oznámení vedoucí správě pro provádění této Dohody.
Tato Dohoda je sepsána v ruském jazyku s připojením překladu v jazyku německém.
Ruské znění je závazné.
Tato dohoda, která nabyla platnosti podle usnesení Varšavské železniční konference dne 6. prosince 1950, vstupuje v účinnost dne 1. listopadu 1951 zároveň s vypracovaným na podkladě této Dohody Služebním předpisem, mezinárodním tarifem cestujících, cestovních zavazadel a spěšnin, Předpisy o používání vozů a odúčtovacími předpisy, které byly přijaty na železniční konferenci v Budapešti dne 10. července 1951.
Tuto Dohodu podepsali zástupci:
Ministerstva dopravy, pošty a telegrafu Lidové republiky Albanie
Babani M.
Ministerstva dopravy Lidové republiky Bulharska
Simeonov N.
Ministerstva dopravy a pošt Maďarské lidové republiky
Vermessy.
Ministerstva dopravy Německé demokratické republiky
Lindemann H.
Ministerstva železnic Polské republiky
Gottesman L.
Ministerstva dopravy Rumunské lidové republiky
Mondoc G.
Ministerstva dopravy Svazu sovětských socialistických republik
Sujazov J. G.
Ministerstva dopravy Československé republiky
Habenicht A.
Příloha čís. 1
k článku 1.
Seznam
železnic zúčastněných na přepravě cestujících a cestovních zavazadel v přímém mezinárodním styku a jich ústředních úřadů.
Železnice Lidové republiky Albanie,
zastoupené ministerstvem dopravy, pošty a telegrafu (Tirana).
Železnice Lidové republiky Bulharska,
zastoupené ministerstvem dopravy (Sofia).
Železnice Maďarské lidové republiky,
zastoupené ministerstvem dopravy a pošt (Budapest).
Německá říšská dráha,
zastoupená ministerstvem dopravy Německé demokratické republiky (Berlin).
Železnice Polské republiky,
zastoupené ministerstvem železnic (Varšava).
Železnice Rumunské lidové republiky,
zastoupené ministerstvem dopravy (Bukurešť).
Železnice Svazu sovětských socialistických republik,
zastoupené ministerstvem dopravy (Moskva).
Železnice republiky Československé,
zastoupené ministerstvem dopravy (Praha).
Příloha čís. 2
k článku 56.
(k Čl. 56 Dohody o přepravě cestujících a cestovních zavazadel po železnicích v přímém mezinárodním styku)
Řád
pro vedoucí správu k provádění Dohody o přepravě cestujících a cestovních zavazadel po železnicích v přímém mezinárodním styku (MPS).
§ 1.
Účel řádu.
Tento Řád určuje a stanoví pravomoc vedoucí správy a postup vedení prací a svolávání konferencí o otázkách Dohody o přepravě cestujících a cestovních zavazadel po železnicích v přímém mezinárodním styku.
§ 2.
Vedoucí správa.
Vedoucí správou pro provádění výše uvedené Dohody se pověřují polské železnice.
§ 3.
Povinnosti vedoucí správy.
Vedoucí správa má tyto povinnosti:
1.
zprostředkuje výměnu názorů týkajících se této Dohody;
2.
přijímá od ústředních úřadů železnic jiných zemí přihlášky k přístupu k této Dohodě a vyřizuje formality tohoto přístupu;
3.
sestavuje, rozmnožuje a rozesílá účastníkům Dohody zprávy všeho druhu, které se týkají přepravy cestujících a cestovních zavazadel v přímém mezinárodním styku;
4.
zkoumá a připravuje návrhy na změny a doplňky Dohody o přepravě cestujících a cestovních zavazadel po železnicích v přímém mezinárodním styku a svolává konference;
5.
předsedá na konferencích a řídí jejich práce;
6.
sestavuje, rozmnožuje a rozesílá pořady jednání a zápisy konferencí;
7.
sestavuje a rozesílá účastníkům Dohody oznámení o době a místě svolání konferencí a o schválení i o době vstupu v účinnost usnesení těchto konferencí;
8.
urovnává rozpory o provádění Dohody mezi jejími účastníky na podkladě návrhů zúčastněných stran;
9.
zpracovává, vyhotovuje a rozesílá účastníkům Dohody roční statistické údaje o přepravě cestujících a cestovních zavazadel v přímém mezinárodním styku;
10.
vyúčtovává s účastníky Dohody výdaje vedoucí správy;
11.
projednává otázky souvisící s prováděním předpisů o provozu lůžkových a jídelních vozů v přímém mezinárodním styku, zmíněných v § 2 článku 54 této Dohody.
§ 4.
Výdaje vedoucí správy.
1.
Za výdaje, které se rozdělují mezi účastníky této Dohody, se považují:
a)
platy zaměstnanců vedoucí správy;
b)
nájemné, otop, osvětlení, úklid a jiné výdaje na udržování místností a nutného zařízení;
c)
kancelářské, poštovní a telegrafní výdaje;
d)
výdaje za tisk;
e)
výdaje přepravní;
f)
ostatní nepředvídané výdaje.
2.
Výše uvedené výdaje se uskutečňují na základě rozpočtu, který sestavuje vedoucí správa k provádění této Dohody ve měně, kterou stanoví účastníci Dohody, a schvaluje konference na dobu příštích dvou let.
Nesejde-li se řádná konference do dvou let, uskutečňuje vedoucí správa výdaje podle rozpočtu schváleného na poslední konferenci.
3.
Výdaje vedoucí správy se rozdělují stejným dílem mezi všechny účastníky této Dohody.
Výdaje za tisk pořadu jednání a zápisů o konferencích, různých pokynů, předpisů a jiných zpráv, týkajících se této Dohody, nahradí její účastníci vedoucí správě podle skutečné ceny a podle počtu kusů dodaných jednotlivým správám.
4.
Každý účastník Dohody zaplatí na něho připadající podíl výdajů nejpozději do dvou měsíců po obdržení příslušného účtu od vedoucí správy.
§ 5.
Postup při svolávání konference.
1.
Pro rozhodnutí otázek, které se vyskytly při provádění této Dohody a u nichž nebylo dosaženo jednomyslného rozhodnutí písemnou cestou, svolávají se řádné konference podle této Dohody, ne však častěji než jednou za dva roky.
K projednání otázek o stanovení jízdního řádu a oběhu lůžkových a jídelních vozů a jiných otázek, které vyplývají z ustanovení § 2 článku 54 této Dohody, musí býti porady svolávány jednou za rok, nejpozději dva měsíce před počátkem Evropské konference o jízdních řádech a přímých vozech.
2.
Ve zvláštních případech, kdy otázky vyskytnuvší se při provádění této Dohody vyžadují rychlého rozhodnutí a písemné projednávání jich by mohlo je zdržeti, svolají se mimořádné konference, souhlasí-li se svoláním takových konferencí většina účastníků Dohody.
3.
Účastník Dohody, který nevyslal svého zástupce na konferenci, ztrácí právo hlasovati o rozhodnutích přijatých na této konferenci. Je však dovoleno, aby jeden účastník Dohody zastupoval druhého na základě písemné plné moci s tím, že rozhodnutí přijatá na konferenci jsou závazná pro účastníka Dohody, který dal plnou moc. Účastník Dohody, který dal plnou moc k svému zastupování na konferenci, oznámí to vedoucí správě před započetím konference.
§ 6.
Místo a doba svolání konferencí.
Řádné konference se svolávají postupně do země každého účastníka Dohody.
Doba a místo svolání řádných konferencí se stanoví na předcházející konferenci.
Doba a místo svolání mimořádných konferencí se sjedná telegraficky nebo písemně.
§ 7.
Předkládání otázek k rozhodnutí konferencemi.
Otázky, přihlášené k rozhodnutí konferencemi musí býti doloženy určitými návrhy a oznámeny vedoucí správě i ostatním účastníkům Dohody nejpozději dva měsíce před svoláním konference.
Vedoucí správa sestaví pořad jednání konferencí z podkladů, které má, a rozešle jej účastníkům Dohody nejpozději jeden měsíc před svoláním konference.
Otázky vedoucí správě řádně neohlášené mohou býti dány na pořad konference se souhlasem většiny na ní přítomných účastníků Dohody.
§ 8.
Projednávání otázek na konferencích.
Otázky se projednávají na konferencích v plenárních zasedáních nebo v komisích, sestavovaných podle potřeby plenárními zasedáními z řad zúčastněných na nich zástupců.
Komisemi vypracované návrhy se předloží ke schválení konferencím s výjimkou případů, kdy konference napřed se usnesou, že předloží výsledky práce komisí přímo ke schválení ústředním úřadům železnic zúčastněných na Dohodě.
Usnesení konferencí se přijímají většinou hlasů. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy konference.
Každý na konferenci zastoupený ústřední úřad - účastník Dohody má jeden hlas.
§ 9.
Zápisy konference.
V zápisech o každém zasedání konference se uvedou pouze přijatá jí rozhodnutí a jen u složitějších otázek též i odůvodnění těchto rozhodnutí.
U otázek, o kterých nebylo na konferenci dosaženo dohody, musí býti v zápise zachycena odůvodněná mínění každého účastníka konference.
§ 10.
Jednací řeč vedoucí správy.
Pořady jednání a zápisy konferencí, jakož i všechny písemnosti vedoucí správy této Dohody se sepisují v ruském jazyku a připojí se k nim německý překlad.
Ruské znění je závazné.
Telegramy se podávají rusky nebo německy obvyklou telegrafní cestou.
§ 11.
Schválení a uvedení v platnost usnesení konferencí.
Usnesení konference schvalují ústřední úřady železnic, jichž zástupci se zúčastnili příslušné konference.
Usnesení konference se pokládají za přijatá a schválená a vstupují v účinnost, jestliže do tří měsíců ode dne podpisu zápisu konference stranami nedojdou vedoucí správě námitky, byť jen od jednoho z účastníků Dohody, jehož zástupci byli přítomni na této konferenci.
Usnesení konference, která nevstoupila v platnost pro námitky proti nim, se předloží, je-li to nutné, k rozhodnutí příští konferenci.
Příloha nařízení ministra dopravy ze dne 3. října 1951 č. 81 Sb., kterým se vyhlašuje Dohoda o přepravě zboží po železnicích v přímém mezinárodním styku (MGS).
(Překlad.)
Dohoda
o přepravě zboží po železnicích v přímém mezinárodním styku (MGS).
Za účelem organisace přepravy zboží v přímém mezinárodním styku:
ministerstvo dopravy, pošty a telegrafu v Tiraně, zastupující železnice Lidové republiky Albanie;
ministerstvo dopravy v Sofii, zastupující železnice Lidové republiky Bulharska;
ministerstvo dopravy a pošt v Budapešti, zastupující železnice Maďarské lidové republiky;
ministerstvo dopravy Německé demokratické republiky v Berlíně, zastupující Německou říšskou dráhu;
ministerstvo železnic ve Varšavě, zastupující železnice Polské republiky;
ministerstvo dopravy v Bukurešti, zastupující železnice Rumunské lidové republiky;
ministerstvo dopravy v Moskvě, zastupující železnice Svazu sovětských socialistických republik;
ministerstvo dopravy v Praze, zastupující železnice Československé republiky sjednala svými zmocněnci tuto Dohodu:
Oddíl I.
Předmět a rozsah platnosti Dohody.
Článek 1.
Dopravní podniky.
Železnice zúčastněné na mezinárodním styku podle této Dohody jsou uvedeny v seznamu připojeném k Dohodě. Jejich zájmy zastupují ústřední úřady vyjmenované v tomto seznamu (Příloha čís. 1).
Článek 2.
Zásilky, pro které platí tato Dohoda.
§ 1.
Tato Dohoda platí pro všechny zásilky zboží, podané nákladním listem přímého mezinárodního železničního styku (Příloha čís. 3) k přepravě po území alespoň dvou zemí, jichž železnice jsou zúčastněny na této Dohodě, a platí výhradně na železnicích vyjmenovaných v seznamu připojeném k této Dohodě (Příloha čís. 1).
§ 2.
Tato Dohoda neplatí:
1.
pro zásilky zboží, jejichž odesílací stanice a stanice určení leží v téže zemi a které územím druhé země pouze procházejí:
a)
jestliže průvozní trať je provozována železnicí odesílací země;
b)
není-li průvozní trať provozována železnicí odesílací země, zúčastněné železnice sjednaly však zvláštní dohodu, podle které se nepovažují takové zásilky za mezinárodní;
2.
pro zásilky zboží mezi stanicemi dvou sousedních zemí, provádějí-li přepravu po celé trati železnice jedné z těchto zemí, ale pouze tehdy, jestliže odesilatel volbou tiskopisu nákladního listu žádá použití vnitřních předpisů těchto železnic a žádná z těchto zemí tomu neodporuje.
Článek 3.
Předměty vyloučené z přepravy.
§ 1.
S výhradou výjimek uvedených v článku 4 této Dohody jsou vyloučeny z přepravy:
1.
předměty vyhrazené poštovnímu monopolu třebas jen v jedné ze zemí, jejíž železnice jsou zúčastněny na přepravě;
2.
předměty, které nemohou býti přepravovány pro své rozměry, váhu nebo vlastnosti vzhledem k technickým zvláštnostem vozidel nebo jiných zařízení třebas jen jedné ze železnic zúčastněných na přepravě;
3.
předměty, jichž přeprava je zakázána zákony nebo z důvodů veřejného pořádku třebas jen v jedné ze zemí, jejíž železnice jsou zúčastněny na přepravě;
4.
předměty, které mohou vybouchnouti, a to:
a)
trhaviny a střeliviny,
b)
munice,
c)
zapalovací a ohňostrojné látky,
d)
stlačené, zkapalněné nebo pod tlakem rozpuštěné plyny,
e)
látky, které vyvíjejí ve styku s vodou zápalné nebo hoření podporující plyny;
5.
samozápalné látky;
6.
lehce vznětlivé tuhé látky a lehce zápalné kapaliny;
7.
žíravé látky;
8.
jedovaté látky;
9.
látky, které odporně zapáchají, a látky, které mohou vyvolati nákazu.
§ 2.
Zjistí-li se ve stanici na cestě, že bylo přijato s nákladním listem mezinárodního železničního styku zboží z přepravy vyloučené, byť i správně pojmenované, bude zadrženo a naloží se s ním podle zákonů země, kde bylo zadrženo.
Odesilatel musí zaplatiti všechny vzniklé přepravní poplatky a jiné výdaje včetně přirážky za přepravu vyloučeného zboží podle § 7 článku 8 této Dohody.
Článek 4.
Předměty připuštěné k přepravě podmínečně.
§ 1.
Předměty dále uvedené jsou připuštěny k přepravě s nákladním listem mezinárodního železničního styku za těchto podmínek:
1.
Železniční vozidla jsou připuštěna k přepravě na vlastních kolech, jestliže odesílací železnice zjistila jejich způsobilost k jízdě, což musí osvědčiti záznamem v nákladním listě.
Při přepravě lokomotiv, tendrů a motorových vozů na vlastních kolech je povinen odesilatel ustanoviti svého odborného průvodce pro jejich doprovod a mazání.
2.
Zboží, které se rychle kazí a které vyžaduje za přepravy vytápění, jakož i živé ryby, živé rostliny a květiny, zboží, jež se po cestě částečně vykládá a přikládá, nebalené automobily a jiné stroje s motory, živá zvířata s výjimkou malých zvířat a ptáků přepravovaných jako kusové zásilky v pevně uzavřených klecích, bednách, koších atd. se přepravují pouze s průvodci odesilatele.
Odesilatel musí zachovati veterinární předpisy správní země odesílací, určení jakož i zemí průvozních.
3.
Mrtvoly se přepravují za těchto podmínek:
a)
přeprava se koná jako rychlé zboží s průvodcem,
b)
přepravné musí být zaplaceno při podeji,
c)
pro přepravu platí zákony a správní předpisy každé jednotlivé země, není-li tato přeprava upravena zvláštními dohodami mezi zeměmi, jejichž železnice jsou zúčastněny na této přepravě.
4.
Pro přepravu výše jmenovaného zboží a mrtvol jest odesilatel povinen zajistiti jejich doprovod průvodci po celé přepravní cestě z odesílací stanice do stanice určení.
Odesilatel odpovídá za všechny škody, které vznikly železnici vinou průvodce.
5.
Dále uvedené předměty, jichž přeprava, nakládání, překládání neb vykládání působí obtíže vzhledem k technickým zvláštnostem vozidel nebo jiných zařízení jedné ze železnic zúčastněných na přepravě nebo vyžaduje zvláštních opatření, a to předměty:
a)
které překročují ložnou míru třebas jen na jedné ze zúčastněných železnic,
b)
které se přepravují jen ve zvláštních vozech,
c)
které váží jednotlivě více než 5 t,
d)
které jsou delší než 18 m, a jiné předměty, které působí nesnáze nebo vyžadují zvláštních opatření, se přijímají k přepravě pouze za zvláštních podmínek sjednaných předem pro každý jednotlivý případ zvláštní dohodou mezi železnicemi zúčastněnými na přepravě.
§ 2.
Přeprava předmětů vyjmenovaných v Příloze čís. 5 k této Dohodě je dovolena, jsou-li splněny podmínky v ní uvedené.
Článek 5.
Průvodci zboží.
§ 1.
Zboží vyjmenované v bodech 1, 2, 3 § 1 článku 4 této Dohody a v § 46 Přílohy čís. 5 k této Dohodě jakož i jednotlivé zboží, k jehož doprovodu dala odesílací železnice zvláštní povolení na odesilatelovu žádost, se přepravuje s průvodci odesilatelovými ve vozech, neopatřených železnicí olůvky, pouze jako vozová zásilka.
Přeprava zboží s průvodcem odesilatelovým ve vozech opatřených železnicí olůvky není přípustna.
§ 2.
Při jízdě po území druhé země podléhají průvodci všeobecným celním a pasovým předpisům platným v této zemi.
§ 3.
Přeprava průvodců se řídí předpisy přepravující železnice. Za jejich přepravu se vybírá jízdné stanovené místními nebo jinými tarify. Toto jízdné vázne na zboží.
§ 4.
Pokud jde o plnění železničních předpisů, podléhají průvodci předpisům přepravující železnice a odpovídají za porušení zákonů a předpisů platných na této železnici.
Článek 6.
Přepravní povinnost železnic.
§ 1.
Každá železnice zúčastněná na této Dohodě je povinna provésti přepravu všeho zboží, připuštěného touto Dohodou k přepravě, za podmínek v ní obsažených, když:
a)
přeprava je pojata do přepravního plánu odesílací železnice;
b)
odesilatel vyhoví podmínkám této Dohody;
c)
přeprava je možná pravidelnými prostředky přepravními;
d)
přepravě nebrání okolnosti, které železnice nemohla odvrátiti a které odstranit nebylo v její moci.
§ 2.
Železnice jsou povinny přijímati k přepravě zboží, k jehož nakládání, překládání nebo vykládání je zapotřebí zvláštních zařízení, jen tehdy, mají-li stanice, kde tyto úkony musí býti provedeny, taková zařízení.
§ 3.
Železnice jsou povinny přijímati k přepravě pouze takové zboží, které může býti ihned vypraveno. Odesílací stanice může však přijmouti zboží k přepravě s tím, že je až do odeslání dočasně uschová, dovolují-li předpisy platné v této stanici přijmouti zboží do dočasné úschovy.
§ 4.
Zboží se přepravuje mezi všemi stanicemi, které jsou otevřeny pro přepravu zboží ve vnitřním přímém styku:
a)
bez překládání ve výměnných stanicích železnic, které mají stejný rozchod, a
b)
s překládáním zboží nebo s výměnou dvojkolí vozů ve výměnných stanicích připojených železnic různého rozchodu, může-li v tomto druhém případě odesílací stanice přistaviti vůz způsobilý pro výměnu dvojkolí. Překládání zboží do vozů jiného rozchodu nebo výměna dvojkolí u těchto vozů se provádí na stanicích železnice přejímající nebo odevzdávající podle dohody mezi železnicemi sousedících zemí.
Odesilatelův návrh v nákladním listu na přepravu zboží s výměnou dvojkolí železnici nezavazuje.
§ 5.
Při živelních pohromách, železničních nehodách, nakažlivých nemocech a podobných událostech, jakož i vyžaduje-li toho veřejný zájem nebo naléhavé důvody železničního provozu, mohou příslušné úřady naříditi:
a)
aby byl provoz zastaven úplně nebo zčásti;
b)
aby některé zboží nebylo přechodně přijímáno nebo aby bylo přijímáno za určitých podmínek.
Tato opatření musí býti uveřejněna.
Každá železnice může odmítnouti přijetí zboží, jehož přeprava je těmito opatřeními omezena.
§ 6.
Železnice věcně odpovídají, odmítnou-li neoprávněně přijmouti zboží k přepravě a nepřistaví-li vůz k nakládání, podle zákonů a předpisů platných na železnicích odesílací země.
Oddíl II.
Sjednání přepravní smlouvy.
Článek 7.
Obsah a úprava nákladního listu.
§ 1.
Odesilatel musí se zbožím podaným k přepravě za podmínek této Dohody odevzdati zároveň odesílací stanici pro každou zásilku zboží nákladní list podle vzorce Přílohy čís. 3 této Dohody.
§ 2.
Tiskopisy nákladního listu se tisknou v jednom z oficiálních jazyků odesílací země, jakož i v ruském a německém jazyku.
Nákladní listy se vyplňují v jazyku odesílací země. Odesilatel je povinen připojiti překlad v ruském nebo německém jazyku.
Pro německé znění se použije latinského písma.
Jednotlivé železniční správy se mohou dohodnouti mezi sebou o tom, kdy není potřebí připojovati překlad v ruském nebo německém jazyku.
Koná-li se přeprava po rumunských nebo maďarských železnicích, musí býti připojen překlad v německém jazyku.
Je-li nákladní list vyplněn v ruském jazyku, není třeba překladu v jazyku německém.
Tiskopisy nákladního listu se tisknou:
a)
pro nákladní zboží - na bílém papíru;
b)
pro rychlé zboží - na bílém papíru s vytištěným červeným pruhem širokým alespoň 1 cm na lícní a zadní straně nákladního listu u horního a dolního okraje.
§ 3.
Odesilatel volbou bílého tiskopisu nákladního listu nebo tiskopisu nákladního listu s červeným pruhem naznačuje, má-li býti zboží přepraveno jako nákladní zboží nebo jako rychlé zboží.
Odesilatel může navrhnouti, aby přeprava byla provedena po železnicích jedné nebo několika zemí jako nákladní zboží a po ostatních jako rychlé zboží. Změna rychlosti je dovolena pouze v přechodových bodech se železnice jedné země na železnici země druhé. V takovém případě musí odesilatel použíti tiskopisu nákladního listu pro nákladní zboží a zapsat do sloupce „Zvláštní prohlášení odesilatele“ červeným inkoustem nebo natisknouti razítkem červené barvy a červeně orámovati návrh: „po železnicích ..... přepraviti jako rychlé zboží“.
§ 4.
Údaje v nákladním listu musí býti zapsány zřetelně inkoustem nebo psacím strojem nebo natištěny nesmazatelným písmem. Všechny potřebné záznamy v nákladním listu musí zapsati odesilatel i železnice do příslušných sloupců. Otisky razítek v nákladním listu musí být zcela jasné. Záznamy zapsané odesilatelem nesmějí býti opravovány, vymazávány nebo škrtány. Změny a doplňky záznamů zapsaných do nákladního listu železnicí se provádějí tak, že se připojí podpis příslušného železničního zaměstnance a staniční razítko.
§ 5.
Odesilatel musí zapsati do nákladního listu tyto údaje:
a)
odesílací stanici a odesílací železnici;
b)
stanici určení a železnici určení.
Název stanice určení a železnice určení se zapíše se všemi podrobnými údaji, aby se zabránilo záměnám mezi různými stanicemi se stejnými nebo podobnými názvy;
c)
pohraniční výměnné stanice, přes které má býti zboží přepraveno. Použije-li se však přímého nebo Jednotného transitního tarifu, platí o určení pohraniční výměnné stanice ustanovení tohoto tarifu;
d)
jméno a adresu příjemce.
Příjemcem může býti toliko jedna fysická nebo právnická osoba.
Není dovoleno zapsati adresy, ve kterých není uvedeno jméno příjemce, jako „na řad .....“ nebo „doručiteli druhopisu nákladního listu“;
e)
označení zboží.
Zboží musí býti označeno v nákladním listu takto:
1.
zboží připuštěné k přepravě podmínečně (viz § 2 článku 4 této Dohody) musí býti označeno názvem, kterého pro ně používá Příloha čís. 5 k této Dohodě;
2.
Ve všech ostatních případech názvem užitým v roztřídění zboží místního tarifu odesílací železnice, přímého nebo Jednotného transitního tarifu. Zboží neuvedené v tomto roztřídění zboží se označuje názvem obchodně obvyklým.
Kromě označení zboží v nákladním listu tarifním názvem je dovoleno připojiti v závorce jeho název obchodní. V tomto případě má obchodní název vysvětlující význam a při výpočtu dovozného se k němu nepřihlíží.
Přepravuje-li se zboží s průvodci odesilatelovými, zapíše se do nákladního listu a do druhopisu nákladního listu pod název zboží, že zboží se přepravuje s odesilatelovým průvodcem.
Nedostačuje-li v nákladním listu místo pro označení zboží, mohou býti předměty označeny na zvláštních listech velikosti nákladního listu, pečlivě k němu připevněných a odesilatelem podepsaných.
V tomto případě odevzdá odesilatel železnici podle jejího pokynu zároveň s nákladním listem nutný počet opisů listů, které mají býti přiloženy ke kartám.
V nákladním listu odesilatel poznamená, kolik listů je připojeno;
f)
počet kusů a váhu zboží nebo místo váhy údaj podle předpisů odesílací železnice. Váha zboží zapsaná odesilatelem musí býti potvrzena jeho podpisem ve zvláštním sloupci;
g)
druh obalu, značky (znaky) a čísla kusů, a u zboží, které naložil odesilatel, také řadu vozu, jeho číslo a vlastnickou značku železnice, které vůz patří;
h)
přesný výpočet průvodních listin požadovaných celními, berními, finančními nebo jinými úřady správními, které jsou přiloženy k nákladnímu listu nebo uloženy podle poznámky v nákladním listu, kterou musí odesilatel zapsati do sloupce „Zvláštní prohlášení odesilatele“, v určité stanici u celnice nebo u jiného úřadu. Zápis o plnění celních předpisů toliko v celních listinách železnice nezavazuje;
i)
podpis odesilatele, jeho jméno, příjmení a adresu doplněnou podle jeho uvážení telegramní adresou nebo telefonním číslem, jakož i den sepsání nákladního listu. Odesilatelův podpis může býti vytištěn razítkem, dovolují-li to zákony odesílací země. Odesilatelem může býti toliko jedna fysická nebo právnická osoba.
§ 6.
Nákladní list musí obsahovati všechny jiné potřebné údaje podle označení sloupců.
§ 7.
Jiná prohlášení smějí býti zapsána do nákladního listu jen tehdy, jsou-li dovolena použitým přímým nebo Jednotným transitním tarifem, jakož i zákony a předpisy zemí, jejichž železnice jsou zúčastněny na přepravě, a neodporují-li této Dohodě.
Je zakázáno používati místo nákladního listu jiných listin nebo připojovati k němu listiny, než které dovoluje tato Dohoda.
§ 8.
Jedním nákladním listem je dovoleno podati k přepravě zboží ve množství, které nepřevyšuje ložnou váhu nebo ložný prostor vozu s výjimkou dlouhého zboží přepravovaného na dvou nebo několika spojených plošinových vozech.
Není dovoleno společně přepravovati jedním nákladním listem:
a)
zboží podléhající rychlé zkáze s jiným zbožím;
b)
zboží, které pro jeho vlastnosti není dovoleno společně nakládati do jednoho vozu;
c)
zboží zmíněné v článku 4 této Dohody pohromadě s jiným zbožím, jestliže je zakázáno je společně nakládati do jednoho vozu ustanoveními této Dohody nebo vnitřními předpisy;
d)
zboží, které podléhá celnímu, karantennímu nebo jinému řízení, se zbožím, jež řízení nepodléhá;
e)
zboží, které nakládá odesilatel, se zbožím, které nakládá železnice.
Je-li odesílací stanice stanicí úzkorozchodné železnice s rozchodem pod 1435 mm a je-li otevřena pro nákladní přepravu ve vnitřním přímém styku, může býti zboží přijato k přepravě v několika vozech jedním nákladním listem, dovolují-li to vnitřní předpisy odesílací železnice.
§ 9.
Odesilatel smí zapsati dole na zadní straně nákladního listu poznámky týkající se zásilky, které jsou určeny pouze jako zpráva pro příjemce zboží a nezakládají ani závaznost ani odpovědnost železnice, jako na příklad:
| „Ze zásilky | “ |
| „Z příkazu | “ |
| „K disposici | “ |
| „Pro zásilku | “ |
| „Pojištěno u | “ |
| „Pro lodní trať | “ nebo |
| „Pro loď | “ |
| „Z lodní tratě | “ nebo |
| „Z lodi | “ |
| „Pro automobilovou trať | “ |
| „Z automobilové tratě | “ |
| „Z letecké tratě | “ |
| K vývozu.. | “ |
| „Druhopis nákladního listu | “ |
| „O příchodu podati zprávu | “ |
| „Na účet podle smlouvy | “ |
| „Podle příkazu | firmě“. |
Článek 8.
Odpovědnost za údaje zapsané v nákladním listu. Opatření při přetěži.
§ 1.
Odesilatel odpovídá za správnost údajů a prohlášení, které zapsal do nákladního listu. Odpovídá za následky toho, že tyto údaje a prohlášení jsou nesprávné, nepřesné a neúplné, jakož i za to, že nejsou zapsány do příslušných sloupců nákladního listu. Není-li v příslušném sloupci dostatek místa, musí tam odesilatel poznamenati, kde je v nákladním listu pokračování údajů a prohlášení.
§ 2.
Železnice jest oprávněna přezkoumati, souhlasí-li zásilka s údaji nákladního listu.
§ 3.
Obsah zboží se přezkoumává v přítomnosti odesilatele nebo příjemce podle toho, koná-li se přezkoumání v odesílací stanici nebo ve stanici určení.
Nedostaví-li se zájemce nebo koná-li se přezkoumání na cestě (s výjimkou pohraničních výměnných stanic), provede se přezkoumání v přítomnosti dvou svědků cizích železnici.
Přezkoumání obsahu zboží na cestě může býti vykonáno pouze tehdy, vyžadují-li to celní, finanční, berní nebo jiné předpisy správní, jakož i zajištění bezpečnosti provozu a neporušenosti zboží cestou.
Nesouhlasí-li výsledek přezkoumání s údaji nákladního listu, musí stanice, která provedla přezkoumání, učinit v příslušném sloupci nákladního listu poznámku o sepsání zápisu.
Koná-li se přezkoumání v odesílací stanici, musí býti učiněna poznámka o sepsání zápisu též v druhopise nákladního listu, má-li jej železnice v rukou.
Nesouhlasí-li zásilka s údaji nákladního listu, váznou výdaje spojené s přezkoumáním na zboží, pokud nebudou ihned zaplaceny.
§ 4.
Váha zboží, počet kusů, jakož i skutečná vlastní váha vozu se přezkoumává podle vnitřních předpisů železnic zúčastněných na přepravě.
Železnice je povinna zapsati do nákladního listu zjištěnou jí váhu zboží, počet kusů jakož i skutečnou vlastní váhu vozu, pokud ji zjistila při přezkoušení v odesílací stanici.
§ 5.
Váží-li se naložený vůz na kolejové váze, určí se váha zboží tak, že se od celkové hrubé váhy naloženého vozu odečte skutečná váha vozu, zjištěná v odesílací stanici, nebo nebyla-li tato váha zjištěna v odesílací stanici, váha napsaná na voze.
§ 6.
Přirážka se vybírá:
a)
při nesprávných, nepřesných nebo neúplných údajích nebo prohlášeních v nákladním listu, které mohou míti za následek:
2.
přijetí k přepravě za obecných podmínek předmětů připuštěných k přepravě podmínečně podle § 2 článku 4 této Dohody;
3.
použití nižšího tarifu;
4.
počítání nižšího dovozného pro nepřesný údaj váhy, aniž byl vůz přetížen (viz § 2 článku 14 této Dohody);
b)
nedbal-li odesilatel bezpečnostních opatření u zboží přepravovaného podmínečně;
c)
byl-li vůz naložen odesilatelem a bude zjištěno, že váha zboží, udaná odesilatelem v nákladním listu, převyšuje dovolené zatížení tohoto vozu (viz § 2 článku 14 této Dohody).
Kromě přirážky se vybere rozdíl přepravného a náhrada vzniklé škody.
V těchto případech postihuje odesilatele i trestní odpovědnost.
§ 7.
Přirážka se vybírá za celkovou přepravní trať z odesílací stanice do stanice určení:
a)
v případech uvedených v bodech a) - 1, a) - 2 a b) § 6 tohoto článku, ve výši pětinásobného dovozného podle nejvyšší tarifní třídy za celkovou váhu zboží;
b)
v případech uvedených v bodech a) - 3 a a) - 4 § 6 tohoto článku, ve výši trojnásobného rozdílu mezi dovozným vypočteným podle údajů zapsaných odesilatelem do nákladního listu a dovozným vypočteným podle skutečného zjištění;
c)
v případě uvedeném v bodě c) § 6 tohoto článku, ve výši čtyřnásobného rozdílu mezi dovozným vypočteným podle údajů zapsaných odesilatelem do nákladního listu a dovozným vypočteným podle skutečného zjištění. V tomto případě se přirážka zmíněná v bodu b) nevybírá.
§ 8.
§ 9.
Přirážka se nevybírá:
a)
při nepřesném údaji váhy zboží, kterou byla železnice povinna zjistiti podle předpisů platných v odesílací stanici;
b)
při nepřesném údaji váhy nebo při přetížení vozu, navrhl-li odesilatel v nákladním listu, aby železnice zjistila váhu;
c)
při přetížení vozu vzniklém cestou povětrnostními vlivy na zboží, dokáže-li odesilatel, že při nakládání vozu dbal předpisů platných v odesílací stanici;
d)
při nepřesném údaji váhy, aniž byl vůz přetížen, jestliže rozdíl mezi vahou zapsanou v nákladním listu a vahou zjištěnou nepřesahuje 2% zapsané váhy.
§ 10.
Cestou zjištěná přetěž se vyloží a zašle bez odesilatelova návrhu do stanice určení, pokud možno zároveň s hlavní zásilkou, novou kartou (dosílkovým listem), kterou sepíše stanice obstarávající doslání. Za přepravu vyložené přetěže se počítá přepravné jako za samostatnou zásilku. O doslání cestou vyložené přetěže bude odesilatel zpraven.
Článek 9.
Sjednání přepravní smlouvy. Druhopis nákladního listu.
§ 1.
Přepravní smlouva se pokládá za sjednanou okamžikem, jakmile odesílací stanice přijme ku přepravě zboží zároveň s nákladním listem. Přijetí zboží k přepravě se potvrzuje na nákladním listu otištěním datového razítka odesílací stanice.
§ 2.
Razítko musí býti vytištěno ihned, jakmile odesilatel podá všechno zboží uvedené v nákladním listu a zaplatí částky, které vzal na sebe. Odesilatel může žádati, aby razítko bylo vytištěno v jeho přítomnosti.
§ 3.
Po vytištění razítka je nákladní list důkazem přepravní smlouvy.
§ 4.
Údaje nákladního listu o váze a počtu kusů zboží, které je povinen nakládati a vážiti odesilatel podle předpisů platných v odesílací stanici nebo podle dohody sjednané s ním v odesílací stanici, jsou důkazem proti železnici pouze tehdy, jestliže železnice zjistila váhu a počet kusů a osvědčila to v nákladním listu.
§ 5.
Železnice je povinna potvrditi přijetí zboží a den jeho přijetí k přepravě vytištěním datového razítka i na druhopise nákladního listu, který jí musí odesilatel předložiti zároveň s nákladním listem. Tento druhopis nemá povahu nákladního listu, který doprovází zboží. Odesílací stanice je též povinna vytisknouti datové razítko na listy připojené k nákladnímu listu.
Článek 10.
Tarify. Výpočet dovozného a vedlejších poplatků.
§ 1.
Dovozné a vedlejší poplatky se vypočítávají podle tarifů, které musí býti v každé zemi řádně uveřejněny. Mezinárodní tarify musí býti uveřejněny jen v těch zemích, jejichž železnice jsou na nich zúčastněny jako odesílací železnice nebo železnice určení.
Zvýšení mezinárodních tarifů nebo zavedení jiných ztížení přepravních podmínek nabývá účinnosti nejdříve 15 dní po uveřejnění. Změny tarifů vyvolané změnou kursu měn nebo spojené s opravou tiskových chyb mohou však nabýti účinnosti dnem uveřejnění.
§ 2.
Tarify musí míti všechny údaje nutné k výpočtu dovozného a vedlejších poplatků a kromě toho, je-li toho třeba, podmínky pro přepočet měn přes tarifní měnu - rubl.
Vyhlašování kursu měn za účelem informace odesilatelů a příjemců se řídí vnitřními předpisy a zákony platnými v zemích, jejichž železnice jsou zúčastněny na této Dohodě.
Všechna ustanovení pojatá do mezinárodních tarifů platí toliko tehdy, neodporují-li této Dohodě.
§ 3.
Železnice zúčastněné na této Dohodě počítají dovozné a vedlejší poplatky za přepravu zboží:
a)
je-li přímý nebo Jednotný transitní tarif, podle těchto mezinárodních tarifů, jsou-li splněny všechny podmínky stanovené pro jejich použití;
b)
ve všech ostatních případech - podle místních tarifů platných na železnicích zúčastněných na přepravě v den příchodu zboží na příslušnou železnici.
§ 4.
Dovozné se počítá za nejkratší vzdálenost přes tu pohraniční výměnnou stanici, kterou zapsal odesilatel do nákladního listu.
§ 5.
Kromě dovozného a vedlejších poplatků zmíněných v této Dohodě mohou býti vybírány ve prospěch železnice toliko její hotové výdaje, jako: celní, berní a jiné poplatky, jakož i nepředvídané výdaje za opravu vnějšího nebo vnitřního obalu, nutné k zachování zboží, a pod. Tyto výdaje musí býti náležitě zjištěny a zapsány odděleně do nákladního listu a doloženy příslušnými doklady. Jestliže je povinen platiti uvedené výdaje odesilatel, nevydají se tyto doklady s nákladním listem příjemci, nýbrž zašlou se odesilateli s vyúčtováním výdajů. Částka přirážek a důvod jejich vybrání musí býti poznamenány v nákladním listu.
§ 6.
Je-li dovozné z jakékoliv příčiny vyšší než dovozné podle příslušných přímých nebo místních tarifů platných na jednotlivých železnicích, může oprávněný požadovati cestou reklamace vrácení rozdílu, jsou-li splněny podmínky těchto tarifů, bez ohledu na to, zda odesilatel žádal použití těchto tarifů či nikoli.
V tomto případě odesilatelova volba tiskopisu nákladního listu uvedeného v této Dohodě nebo předepsaného místními tarify, platnými na železnicích zúčastněných na přepravě, nemůže býti důvodem zamítnutí vrácení rozdílu dovozného.
§ 7.
Musí-li se zboží, přepravované z odesílací stanice v jednom voze, přeložiti na cestě do dvou vozů téhož rozchodu, z příčin na odesilateli nezávislých, přepraví se zboží v těchto dvou vozech, aniž by se vybraly zvláštní poplatky za překládání, a dovozné se vybere v původním nákladním listu za úhrnnou váhu zboží.
§ 8.
Za překládku zboží do vozu druhého rozchodu nebo za výměnu dvojkolí vozů na pohraničních výměnných stanicích vybírá železnice od příjemce zboží vedlejší poplatky, uvedené v tarifu.
Článek 11.
Dodací lhůty.
§ 1.
Dodací lhůty nesmějí překročiti tyto meze:
a)
pro rychlé zboží:
| 1. výpravní lhůta | 1 den |
| 2. přepravní lhůta za každých započatých 300 tarifních kilometrů | 1 den |
b)
pro nákladní zboží:
| 1. výpravní lhůta. | 1 den |
| 2. přepravní lhůta za každých započatých 150 tarifních kilometrů | 1 den. |
Dodací lhůta počíná běžeti uplynutím 24 hodin toho dne, kterého bylo zboží přijato k přepravě.
Bylo-li zboží přijato k přepravě s tím, že bude předem dočasně uschováno, dodací lhůta počíná běžeti uplynutím 24. hodiny toho dne, pro který bylo zboží určeno k nakládání. Den nakládání se zaznamená v nákladním listu.
§ 2.
Dodací lhůta se počítá podle vzdálenosti zbožím skutečně projeté mezi odesílací stanicí a stanicí určení. Výpravní lhůta se počítá pouze jednou.
§ 3.
Přepravuje-li železnice zásilku podle odesilatelova návrhu částečně jako rychlé a částečně jako nákladní zboží, počítá se přepravní lhůta odděleně za každou příslušnou trať a příslušný způsob přepravy; výpravní lhůta se počítá pouze jednou.
§ 4.
Dodací lhůta se prodlužuje o jeden den při překládce zboží na pohraničních výměnných stanicích do vozů železnic druhého rozchodu nebo při výměně dvojkolí vozů.
§ 5.
Kromě toho se prodlužuje dodací lhůta podle vnitřních předpisů železnic zúčastněných na přepravě.
§ 6.
Běh dodací lhůty se staví po dobu:
a)
zdržení pro plnění celních, finančních, berních a správních předpisů;
b)
přerušení dopravy, které dočasně brání započíti s železniční přepravou nebo v ní pokračovati, nevzniklo-li takové přerušení vinou železnice;
c)
d)
zdržení způsobeného dodatečným příkazem;
e)
zdržení vzniklého ve stanicích napájením a vyváděním živých zvířat z vozu nebo zvěrolékařskou prohlídkou.
Veškerá zdržení, o které železnice má právo prodloužiti dodací lhůtu, musí býti zaznamenána v příslušném sloupci nákladního listu.
§ 7.
Dodací lhůta se pokládá za zachovanou, jestliže ve stanici určení bylo zboží do uplynutí stanovené dodací lhůty vyloženo železnicí nebo byl-li vůz přichystán k vykládání příjemcem nebo byl-li příjemce zpraven o příchodu zboží. Zpravení příjemce o příchodu zboží se řídí vnitřními předpisy.
U zboží, které železnice podle vnitřních předpisů dodává příjemci do domu, pokládá se dodací lhůta za zachovanou, bylo-li zboží dodáno příjemci do uplynutí dodací lhůty.