Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 179/1996 Sb.

S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a listina o přístupu České republiky k Úmluvě o společném tranzitním režimu mezi zeměmi Evropského sdružení volného obchodu a Evropským hospodářským společenstvím byla uložena u Generálního sekretariátu Rady Evropských společenství, depozitáře Úmluvy, dne 20. května 1996.

Úmluva na základě svého článku 22 odst. 1 vstoupila v platnost dnem 1. ledna 1988. Pro Českou republiku vstoupila v platnost v souladu se zněním svého článku 15a odst. 3 dnem 1. července 1996.

V této Úmluvě se určují ustanovení pro přepravu zboží mezi Společenstvím a zeměmi ESVO i mezi jednotlivými zeměmi ESVO; k tomuto účelu se zavádí společný tranzitní režim, který platí bez újmy na druhu a původu zboží, které se případně překládá, dále odesílá nebo skladuje.

Bez újmy na této Úmluvě, zvláště pak na jejích ustanoveních o poskytování záruky, platí přeprava zboží uvnitř Společenství za přepravu, uskutečněnou v tranzitním režimu Společenství.

S výhradou článků 7 až 12 jsou ustanovení o společném tranzitním režimu obsažena v přílohách I a II k této Úmluvě.

Tranzitní celní prohlášení a tranzitní doklady pro společný tranzitní režim musí odpovídat vzorům v příloze III a musí být vystaveny podle pravidel této přílohy.

Jako společný tranzitní režim se označuje vždy podle případu buď režim T1 nebo T2.

Režim T1 se může používat pro všechno zboží, přepravované podle článku 1 odst. 1.

Režim T2 platí pro zboží přepravované podle článku 1 odstavec 1 pouze za těchto předpokladů:

Bez újmy na této Úmluvě nebo jiných smlouvách, uzavřených se Společenstvím, neplatí za zboží Společenství to zboží, které sice splňuje předpoklady podle výše uvedených tří pomlček, ale které se po svém vývozu z celního území Společenství opět do tohoto celního území navrací.

Zvláštní předpoklady pro propuštění zboží do režimu T2 stanovené v této Úmluvě platí také pro vystavení dokladů pro prokázání, že zboží má statut zboží Společenství; se zbožím, pro které byl takový doklad vystaven, se nakládá stejným způsobem, jako se zbožím přepravovaným v režimu T2, přičemž ale není třeba, aby toto zboží provázel doklad, kterým se prokazuje statut zboží Společenství.

Ve smyslu této Úmluvy se rozumí:

Od okamžiku, kdy přistoupení země dle článku 15a jako nové smluvní strany nabyde účinnosti, bude výlučně pro účely této Úmluvy každé ustanovení, týkající se zemí ESVO v Úmluvě, platit podle smyslu i pro tuto zemi.

Pro použití ustanovení této Úmluvy o režimech T1 nebo T2 mají země ESVO i Společenství a jeho členské státy stejná práva a povinnosti.

Tato Úmluva platí, aniž by byly jakkoliv dotčeny všechny ostatní mezinárodní dohody o tranzitním režimu, avšak s výhradou možných omezení uplatnění takovýchto dohod pro přepravu zboží mezi dvěma místy, ležícími ve Společenství, jakož i s výhradou možných omezení při vystavování dokladů k prokázání statutu zboží Společenství.

Tato Úmluva dále platí, aniž by byly jakkoliv dotčeny

Jestliže nebyla mezi smluvními stranami a třetí zemí uzavřena žádná dohoda, na jejímž základě by se mohlo zboží přepravované mezi smluvními stranami přepravovat přes území této třetí země v režimu T1 nebo T2, může se takový režim na přepravu zboží přes území této třetí země použít pouze tehdy, když se přeprava realizuje pomocí jediného přepravního dokladu, vystaveného na území některé smluvní strany; příslušný režim se na území třetí země přeruší.

Pokud se zajišťuje provádění případných opatření, platných pro zboží, mohou země v rámci režimu T1 a T2 mezi sebou zavést na základě bilaterálních a multilaterálních ujednání zjednodušené postupy, které odpovídají kritériím, která se v případě potřeby stanovují v příloze II a platí pro určité druhy přepravy nebo pro určité osoby. Takováto ujednání se musí oznámit Komisi Evropských společenství a ostatním zemím.

S výhradou zvláštních ustanovení této Úmluvy jsou příslušná místa zemí ESVO oprávněna k tomu, aby vykonávala úkoly míst odeslání, tranzitních celních úřadů, míst určení a míst poskytování záruky.

Příslušná místa členských států Společenství jsou oprávněna k vystavování tranzitních dokladů T1 a T2 pro místa určení v zemích ESVO. S výhradou zvláštních ustanovení této Úmluvy jsou oprávněna také vystavovat doklady k prokázání statutu zboží Společenství, které se zasílá do zemí ESVO.

Jestliže se sloučí několik zásilek zboží, které pak z jednoho místa odeslání k jednomu místu určení přepravuje jako hromadnou zásilku jedním dopravním prostředkem ve smyslu článku 12 odstavce 2 přílohy I hlavní povinný v režimu T1 nebo T2, aby bylo dodáno jednomu a témuž příjemci, potom může některá smluvní strana požadovat, aby bylo pro tyto zásilky - kromě zdůvodněných výjimek - podáno jedno tranzitní celní prohlášení T1 nebo T2, ke kterému budou připojeny příslušné ložné listy.

Aniž by byl jakkoliv dotčen závazek, že se případně musí prokázat statut zboží Společenství, nemusí být osoba, která na pohraničním celním úřadě smluvní strany plní celní formality při vývozu, povinna podat celní prohlášení T1 nebo T2, bez ohledu na to, do jakého celního režimu má být toto zboží u sousedního pohraničního celního úřadu propuštěno.

Aniž by byl jakkoliv dotčen závazek, že se případně musí prokázat statut zboží Společenství, může pohraniční celní úřad smluvní strany, u které se celní formality při vývozu plní, odmítnout propuštění do režimu T1 nebo T2, jestliže má tento režim u sousedního pohraničního celního úřadu končit.

U přeprav zboží s tranzitními doklady T1 nebo T2, zvláště při dělení, překládání nebo sestavování zásilek, nesmí být žádné zboží přidáno, vyjmuto nebo vyměněno.

Zboží, které se doveze v režimu T2 do některé země ESVO, aby se případně v tomto režimu odeslalo dále, musí zůstat v této zemi pod stálým celním dohledem, aby byla zabezpečena jeho totožnost nebo jeho nezměněný stav.

Jestliže se takovéto zboží zasílá dále ze země ESVO, ve které bylo propuštěno do jiného celního režimu nežli je režim tranzitu nebo režim uskladňování v celním skladu, nesmí se režim T2 použít.

To však neplatí pro zboží, které se dováží na přechodnou dobu k vystavení na veletrhu, nebo na jiné podobné veřejné akci a bylo podrobeno pouze takovému nakládání s ním, které bylo potřebné pro jeho zachování nebo které spočívalo v dělení zásilky.

Jestliže se zboží po uskladnění v režimu uskladňování v celním skladu zasílá dále z některé země ESVO, smí se režim T2 použít pouze za následujících předpokladů:

Všechny tranzitní doklady T2 a všechny doklady k prokázání statutu zboží Společenství, které jsou vystaveny příslušným místem země ESVO, musí obsahovat odkaz na odpovídající tranzitní doklady T2 nebo doklady k prokázání statutu zboží Společenství, s kterými bylo zboží do příslušné země ESVO dopraveno, a musí se převzít veškeré zvláštní záznamy a poznámky, které jsou v těchto dokladech obsaženy.

Pokud není v odstavci 2 nebo v přílohách stanoveno něco jiného, musí se na všechny režimy T1 nebo T2 poskytnout záruka, která platí pro všechny státy, kterých se tato přeprava týká.

Odstavec 1 nebrání právu smluvních stran,

Pro uplatnění paušální záruky podle příloh I a II platí pro přepočet “ECU“ následující částky:

Hodnota ECU v určité měně odpovídá součtu protihodnot částek v této měně, uvedených v předcházejícím pododstavci.

Totožnost zboží se zásadně zajišťuje pomocí závěry.

Používá se následujících závěr:

Za způsobilé k přiložení závěry mohou být uznány ty dopravní prostředky,

Místo odeslání může od závěry upustit, jestliže se dá totožnost zboží zjistit z popisu, uvedeného v celním prohlášení T1 nebo T2, nebo z přiložených dokladů, s přihlédnutím k případným jiným opatřením k zajištění totožnosti zboží.

Do doby, než bude sjednán postup ohledně výměny statistických údajů, který zajistí, aby země ESVO a členské státy Společenství měly k dispozici údaje potřebné pro statistická šetření tranzitu, se musí pro statistické účely odevzdávat dodatečný výtisk výtisku č.4 tranzitních dokladů T1 a T2 - ledaže by některá smluvní strana jejich předložení nepožadovala - na následujících celních úřadech:

Výše uvedený dodatečný výtisk však není potřebný tehdy, když se zboží přepravuje podle hlavy IV oddílu I přílohy II.

Hlavní povinný nebo jeho zplnomocněný zástupce sdělí na požádání příslušným národním místům, která se zabývají statistikou tranzitu, všechny informace v souvislosti s tranzitními doklady T1 nebo T2, které jsou nutné pro statistická šetření.

Příslušné úřady dotyčných zemí si vzájemně poskytují všechny informace, které mají k dispozici a které jsou potřebné pro prověření řádného uplatňování Úmluvy.

Pokud je to potřebné, informují se vzájemně příslušné úřady dotyčných zemí o všech zjištěních, písemnostech, zprávách, protokolech a informacích, které se vztahují na přepravu v režimu T1 nebo T2, jakož i o nesprávných postupech a porušování předpisů v souvislosti s těmito režimy.

Pokud je to potřebné, informují se dále vzájemně o zjištěních v souvislosti se zbožím, které podléhá předpisům o úřední pomoci a které se nacházelo v režimu uskladňování v celním skladu.

Jestliže vznikne podezření z nesprávného postupu nebo porušování předpisů v souvislosti se zbožím, které bylo dopraveno z jedné země do jiné země po uskladnění v celním skladu nebo po tranzitu přes některou jinou zemi, sdělí si příslušné úřady dotyčných zemí vzájemně na požádání informace o

V žádosti podle odstavců 1 až 3 se musí uvést, na který případ nebo které případy se žádost vztahuje.

Jestliže žádá příslušný úřad určité země o úřední pomoc, kterou by sám nemohl poskytnout, kdyby byl o ni požádán, poukáže na tuto okolnost ve své žádosti. Je na uvážení dožádaného příslušného úřadu, zda bude chtít takovéto žádosti vyhovět.

Informace získané podle odstavců 1 až 3 se smějí použít pouze pro účely této Úmluvy a požívají ochrany, kterou informacím tohoto druhu zaručuje vnitrostátní právo té země, která je obdržela. Tyto informace smějí být použity k jiným účelům pouze s písemným souhlasem příslušného úřadu, který je poskytl, a s výhradou omezení, stanovených tímto úřadem.

Příslušné úřady dotyčných zemí si navzájem poskytnou podle ustanovení přílohy IV úřední pomoc při vymáhání pohledávek, pokud tyto vznikly v souvislosti s přepravou v režimu T1 nebo T2.

Ustanovuje se Smíšený výbor, v němž je zastoupena každá smluvní strana této Úmluvy.

Smíšený výbor jedná ve vzájemné shodě.

Smíšený výbor se schází v případě potřeby, nejméně však jedenkrát ročně. Každá smluvní strana může požádat o svolání zasedání.

Smíšený výbor si stanoví jednací řád, který mezi jiným upravuje svolávání zasedání, jmenování předsedy a dobu jeho setrvání ve funkci.

Smíšený výbor může vytvořit podvýbory a pracovní skupiny, které mu při plnění úkolů napomáhají.

Úkolem Smíšeného výboru je spravovat tuto Úmluvu a zabezpečovat její řádné provádění. Aby mohl tuto činnost vykonávat, musí být smluvními stranami pravidelně informován o praktických zkušenostech s používáním této Úmluvy; Smíšený výbor vyslovuje doporučení a v případech podle odstavce 3 přijímá usnesení.

Doporučuje zejména:

Usnáší se na:

Jestliže přijal zástupce některé smluvní strany ve Smíšeném výboru usnesení s výhradou splnění ústavně-právních podmínek, nabývá usnesení platnost - pokud v něm není uvedeno žádné datum - prvního dne druhého měsíce po oznámení o zrušení výhrady.

Usnesení Smíšeného výboru ve smyslu odstavce 3 písmeno f), kterým pozve třetí zemi k přistoupení k této Úmluvě, bude doručeno Generálnímu sekretariátu Rady Evropských společenství, který je oznámí příslušné třetí zemi společně se zněním Úmluvy, platným k tomuto dni.

Po okamžiku uvedeném v odstavci 5 může býti příslušná třetí země zastoupena pozorovateli ve Smíšeném výboru, v podvýborech a v pracovních skupinách.

Každá třetí země, které bude doručeno příslušné pozvání od depozitáře Úmluvy na základě usnesení Smíšeného výboru, se může stát smluvní stranou této Úmluvy.

Třetí země pozvaná k přistoupení se stane smluvní stranou této Úmluvy uložením listiny o přistoupení u Generálního sekretariátu Rady Evropských společenství. K této listině je nutno připojit překlad Úmluvy v úředním jazyce (úředních jazycích) přistupující třetí země.

Přístup nabývá účinnosti prvního dne druhého měsíce po uložení listiny o přistoupení.

Depozitář oznámí smluvním stranám datum uložení listiny o přistoupení i datum, kdy přistoupení nabývá účinnosti.

Doporučení a usnesení, která vyslovil, resp. na kterých se usnesl Smíšený výbor dle článku 15 odstavce 2 a 3 mezi datem uvedeným v odstavci 1 a datem, kdy přistoupení nabývá účinnosti, budou třetí zemi pozvané k přistoupení též oznámena Generálním sekretariátem Rady Evropských společenství.

Přijetí těchto dokumentů je předmětem prohlášení v listině o přistoupení nebo ve zvláštní listině, která bude uložena u Generálního sekretariátu Rady Evropských společenství do šesti měsíců po jejich oznámení. Nebude-li prohlášení uloženo v této lhůtě, přistoupení se stane neplatným.

Každá smluvní strana přijme vhodná opatření pro zabezpečení účinného a vyváženého provádění Úmluvy; přitom bude brát ohled na nutnost co nejrozsáhlejšího zjednodušení formalit, které je třeba zúčastněným ukládat, a na nutnost řešit ke všeobecné spokojenosti potíže, které při uplatňování těchto ustanovení případně nastanou.

Smluvní strany se vzájemně informují o předpisech, které pro provádění této Úmluvy vydají.

Ustanovení této Úmluvy neodporují zákazům a omezením ohledně dovozu, vývozu a tranzitu, které smluvní strany nebo členské státy Společenství ukládají z důvodů veřejné mravnosti, pořádku a bezpečnosti, ochrany zdraví a života lidí, zvířat nebo rostlin, národního kulturního vlastnictví, uměleckých, historických nebo archeologických hodnot a průmyslového a obchodního vlastnictví.

Přílohy a Dodatkový protokol jsou součástí této Úmluvy.

Tato Úmluva platí jednak pro území, ve kterých se uplatňuje Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství a její pravidla, a jednak pro území zemí ESVO.

Tato Úmluva platí také pro Knížectví Lichtenštejnsko, pokud bude toto knížectví spojeno smlouvou o celní unii se Švýcarskou konfederací.

Každá smluvní strana může při dodržení dvanáctiměsíční výpovědní lhůty od této Úmluvy odstoupit; písemná výpověď se musí adresovat depozitáři, který ji oznámí ostatním smluvním stranám.

Tato Úmluva nabývá platnosti dnem 1.ledna 1988, pokud smluvní strany uložily do 1. listopadu 1987 své listiny o přistoupení v Sekretariátu Rady Evropských společenství, který plní roli depozitáře.

Jestliže tato Úmluva nenabyde platnosti 1. ledna 1988, nabyde platnosti prvního dne druhého měsíce po uložení poslední listiny o přistoupení.

Depozitář oznámí datum uložení listiny o přistoupení každé smluvní strany a datum nabytí platnosti této Úmluvy.

Spolu s nabytím platnosti této Úmluvy pozbývají platnosti smlouvy mezi Rakouskem, popř. Švýcarskem a Společenstvím o uplatňování ustanovení o tranzitním režimu Společenství uzavřené dne 30.listopadu 1972, popř. 23.listopadu 1972 a smlouva ze dne 12.července 1977, uzavřená mezi Společenstvím a těmito oběma zeměmi o rozšíření uplatňování ustanovení o tranzitním režimu Společenství.

Smlouvy uvedené v odstavci 1 však platí i nadále pro takové režimy T1 nebo T2, které začaly platit před nabytím platnosti této Úmluvy.

Severní úprava tranzitu mezi Finskem, Norskem a Švédskem pozbývá platnosti nabytím platnosti této Úmluvy.

Tato Úmluva je sepsána v originále v dánském, německém, anglickém, francouzském, řeckém, holandském, portugalském, španělském, finském, islandském, norském a švédském jazyce, přičemž je každé znění stejně závazné; je uložena v archivu Sekretariátu Rady Evropských společenství; tento archiv zašle každé smluvní straně jednu ověřenou kopii.

Tranzitní režim stanovený touto Úmluvou se vztahuje na přepravu zboží podle pravidel článku 1 odstavce 1 Úmluvy.

S výhradou článku 2 Úmluvy se jedná o režim T1 nebo T2.

Zboží, které je naloženo v námořním přístavu jedné smluvní strany a v námořním přístavu jiné smluvní strany je vyloženo, se považuje za zboží, které překračuje vnitřní hranici, pokud se doprava lodí vykoná pouze s jedním jediným přepravním dokladem.

Zboží, které je do země smluvní strany dopraveno ze třetích zemí po moři a které se překládá v námořním přístavu jedné smluvní strany, aby se v námořním přístavu jiné smluvní strany vyložilo, neplatí za zboží, které překračuje vnitřní hranici.

Jestliže se má zboží přepravovat v režimu T1, musí se podat celní prohlášení do režimu tranzitu podle pravidel této Úmluvy pomocí tranzitního celního prohlášení T1. Tranzitní celní prohlášení T1 je celním prohlášením o zboží na tiskopisu podle vzorů v příloze III.

Tiskopis uvedený v odstavci 1 může být případně doplněný jedním nebo několika doplňkovými tiskopisy podle jednoho ze vzorů doplňkového tiskopisu v příloze III.

Tiskopisy podle odstavců 1 a 2 se musí vytisknout a vyplnit v některé z úředních řečí smluvních stran, která je příslušnými úřady v zemi odeslání povolena. Pokud je to nutné, mohou příslušné úřady země, které se režim T1 týká, požadovat překlad do úřední řeči nebo do jedné z úředních řečí této země.

Tranzitní celní prohlášení T1 musí podepsat hlavní povinný; místu odeslání se musí předložit nejméně ve třech výtiscích.

Doplňkové doklady, které jsou k tranzitnímu celnímu prohlášení T1 přiložené, jsou součástí celního prohlášení.

K tranzitnímu celnímu prohlášení T1 musí být přiložen přepravní doklad. Místo odeslání nemusí požadovat předložení tohoto dokladu při plnění celních formalit. Přepravní doklad se však musí na požádání předložit celnímu úřadu nebo každému jinému příslušnému úřadu kdykoliv během přepravy.

Jestliže navazuje režim T1 v zemi odeslání na jiný celní režim, musí se v tranzitním celním prohlášení T1 na tento režim nebo na odpovídající celní doklady odkázat.

Hlavní povinný musí

Aniž by byly jakkoliv porušeny povinnosti hlavního povinného uvedené v odstavci 1, je dopravce nebo příjemce zboží, který zboží přejímá a ví, že toto zboží podléhá společnému tranzitnímu režimu, také povinen toto zboží dodat ve stanovené lhůtě a v nezměněném stavu na místo určení a musí přitom dbát na dodržení opatření, přijatých příslušnými úřady k zajištění totožnosti zásilky.

K naložení zboží na několika místech odeslání a k jeho vyložení na několika místech určení se může použít tentýž dopravní prostředek.

V jednom tranzitním celním prohlášení T1 smí být uvedeno pouze to zboží, které bylo naloženo nebo které má být naloženo na jediný dopravní prostředek a které je určeno k přepravě z jednoho místa odeslání do jednoho místa určení.

Místo odeslání přijme tranzitní celní prohlášení T1 a zaeviduje je, stanoví lhůtu, během které se musí zboží dodat do místa určení a zajistí potřebným způsobem totožnost zásilky.

Místo odeslání opatří tranzitní celní prohlášení T1 příslušnými údaji, ponechá si výtisk jemu určený a ostatní výtisky vydá hlavnímu povinnému nebo jeho zástupci.

Výtisky tranzitního celního prohlášení T1, které místo odeslání vydá hlavnímu povinnému nebo jeho zástupci, musí zboží při jeho přepravě doprovázet.

Každá země ESVO může na svém území z důvodu kontroly stanovit dopravní trasy.

Každá země předá Komisi Evropských společenství seznam služebních míst příslušných pro tranzitní režim T1, a jejich úřední hodiny. Komise oznámí tyto údaje ostatním zemím.

Příslušným úřadům se musí na požádání předložit výtisky tranzitního celního prohlášení T1.

Zásilka se musí přihlásit každému tranzitnímu celnímu úřadu předložením výtisků tranzitního celního dokladu T1.

Přepravce musí na každém tranzitním celním úřadu odevzdat potvrzení o přestupu hranice. Vzor potvrzení o přestupu hranice je stanoven v příloze II.

Na tranzitním celním úřadě se zboží nekontroluje, ledaže by bylo podezření z protiprávního jednání, které by mohlo vést ke zneužití.

Jestliže se přeprava uskuteční přes jiný tranzitní celní úřad nežli ten, který je uveden v tranzitním celním prohlášení T1, zašle tento celní úřad bez průtahů potvrzení o přestupu hranice tranzitnímu celnímu úřadu, který je uveden v tranzitním celním prohlášení T1.

Jestliže se při přepravě v rámci tranzitního režimu Společenství mezi dvěma zeměmi Společenství použije tranzitní celní úřad některého státu ESVO, pak tento celní úřad potvrzení o přestupu hranice uschová.

Jestliže se u příslušných úřadů, které jsou do přepravy zapojené jako mezistupně, přiloží k původní zásilce určité zboží nebo se ho část vyloží, musí se těmto úřadům předložit všechny výtisky tranzitního celního prohlášení T1, vydané jedním nebo více místy odeslání.

Zboží uvedené na tranzitním celním prohlášení T1 se může pod dohledem příslušných úřadů země, na jejímž území se má překládka provést, přeložit na jiný dopravní prostředek bez předložení nového celního prohlášení. Příslušné úřady provedou v tomto případě do tranzitního celního prohlášení T1 odpovídající záznam.

Příslušné úřady mohou povolit překládku bez dohledu za podmínek, které samy stanoví. Při takovéto překládce musí přepravce opatřit tranzitní celní prohlášení T1 odpovídajícím záznamem a musí o tom informovat příslušné úřady země, ve které se zboží překládalo, aby byla překládka úředně potvrzena.

Jestliže se během přepravy poškodí závěra bez úmyslu dopravce, musí tento dopravce zajistit, aby v zemi, kde se dopravní prostředek nachází, příslušné úřady pokud možno co nejrychleji sepsaly o tom protokol. Pokud je to možné, opatří se zásilka novými závěrami.

Pro nehody, které si vyžádají, aby bylo zboží přeloženo na jiný dopravní prostředek, platí článek 20.

Jestliže bezprostředně hrozící nebezpečí vyžaduje okamžité, částečné nebo úplné vyložení zboží, může dopravce jednat na vlastní odpovědnost. Tuto okolnost musí zaznamenat v tranzitním dokladu T1. V odpovídajícím smyslu platí odstavec 1.

Jestliže nemůže dopravce dodržet lhůtu podle článku 13 z důvodu nehody nebo jiné události během přepravy, musí o tom co nejrychleji uvědomit příslušný úřad uvedený v odstavci 1. Tento úřad zapíše do tranzitního celního prohlášení T1 odpovídající záznam.

Místu určení musí být dodáno zboží a předloženo tranzitní celní prohlášení T1.

Místo určení zapíše na výtiscích tranzitního celního prohlášení T1 výsledek své kontroly a jeden výtisk zašle obratem zpět místu odeslání; další výtisk zůstane místu určení.

Režim T1 může být ukončen na jiném místě, nežli na tom, které je uvedeno v tranzitním celním prohlášení T1. Toto místo se tím stává místem určení.

Jestliže se zboží předloží místu určení k celní kontrole teprve po uplynutí lhůty stanovené místem odeslání, považuje se tato lhůta za dodrženou, pokud se místu určení hodnověrně prokáže, že nedodržení lhůty nezavinily okolnosti, za které by odpovídal dopravce nebo hlavní povinný.

Jestliže při změně místa určení podle odstavce 3 nové místo určení patří jiné smluvní straně, nežli je uvedeno v tranzitním celním prohlášení T1, potom nové místo určení zapíše do pole “kontrola celním úřadem určení“ na zadní straně tranzitního dokladu T1 k obvyklým záznamům místa určení jeden z dále uvedených zápisů:

Jestliže tranzitní doklad T1 obsahuje za situace předpokládané v odst.5 jeden z následujících záznamů, zůstává zboží pod kontrolou nového místa určení a nemůže se bez výslovného povolení místa odeslání dovézt jinam, kromě přepravy do smluvní strany, ke které místo odeslání patří.

Místo odeslání vyřídí tranzitní doklad T1 teprve tehdy, když byly splněny všechny povinnosti a závazky, vyplývající ze změny místa určení. Ručitele o případném nevyřízení informuje.

Společný tranzitní režim končí v okamžiku, kdy jsou zboží a tranzitní celní prohlášení T1 dodány místu určení.

S výhradou článku 33 musí hlavní povinný poskytnout záruku, aby bylo zajištěno vybírání cel, daní a jiných poplatků, které by mohla za zboží požadovat země, jejíž území je při tranzitním režimu T1 dotčeno.

Záruka uvedená v odstavci 1 musí platit na území všech smluvních stran, které jsou příslušným režimem T1 dotčeny.

Záruka může být poskytnuta za více režimů T1 najednou jako globální záruka, nebo za každý režim T1 jednotlivě.

S výhradou článku 29 odstavec 2 spočívá poskytování záruky v ručení fyzické nebo právnické třetí osoby, jako jediného dlužníka, která

Záruka uvedená v článku 24 odstavec 3 se poskytuje formou listiny, která odpovídá vzorům stanoveným v příloze II.

Jestliže to právní a správní předpisy nebo obchodní zvyklosti jednotlivých států vyžadují, může každá země povolit, aby se záruka poskytovala jinou formou dokladu, pokud se tím dosáhne stejného právního účinku, jako prostřednictvím záruky podle uvedeného vzoru.

Globální záruka se poskytuje v místě poskytování záruky.

Místo poskytování záruky určí výši záruky, přijme prohlášení o záruce a povolí hlavnímu povinnému, aby v rámci záruky prováděl režim T1 z každého libovolného místa odeslání.

Každá osoba, které bylo uděleno povolení, obdrží o tom v jednom nebo několika výtiscích osvědčení o záruce za podmínek, které stanoví příslušné úřady dotyčných zemí. Vzor osvědčení o záruce je stanoven v příloze II.

V každém tranzitním celním prohlášení T1 je třeba na toto osvědčení odkázat.

Místo poskytování záruky může povolení zrušit, jestliže již neexistují předpoklady, za kterých bylo povolení uděleno.

Každá země může povolit, aby se záruka uvedená v článku 24 - nezávisle na tom, kdo je hlavním povinným - poskytovala formou jedné jediné listiny, která je stanovena v příloze II, ve výši paušální částky za každé celní prohlášení, aby se zabezpečilo placení cel, daní a jiných poplatků, které by případně mohly být požadované v souvislosti s prováděním režimů T1.

Paušální částku stanoví místo odeslání vyšší tehdy, je-li přeprava zboží spojena se zvýšeným rizikem; při tomto je třeba zvlášť přihlížet ke clu, daním a jiným poplatkům, jimž zboží v jedné nebo několika zemích podléhá.

Záruka uvedená v odstavci 1 se poskytuje formou listiny, která odpovídá vzoru stanovenému v příloze II

Paušální záruka se poskytuje v místě poskytování záruky.

Záruka za jeden režim T1 se musí poskytnout v místě odeslání. Místo odeslání stanoví výši záruky.

Záruka podle odstavce 1 může být složená jako jistota v hotovosti v místě odeslání. V tomto případě se uvolní, jakmile se v místě odeslání vyřídí tranzitní celní prohlášení T1.

Na návrh příslušného úřadu země, která požaduje podle článku 34 vybrání cel, daní a jiných poplatků, poukáže ihned příslušný úřad země, ve které se nachází místo odeslání, na základě předložení exekučního výměru dožadujícímu úřadu částky složené podle odstavce 2. Poukázání částek se neuskuteční tehdy, jestliže požadavek a /nebo/ exekuční výměr jsou napadeny.

Aniž by byly jakkoliv dotčeny předpisy, které pro další případy předpokládají osvobození, osvobozují příslušné úřady dotyčných zemí hlavního povinného od placení cel, daní a jiných poplatků

Ručitel je osvobozený od svých závazků, jestliže byl tranzitní doklad T1 vyřízen v místě odeslání.

Ručitel je od svých závazků osvobozený také po uplynutí dvanáctiměsíční lhůty od okamžiku registrace tranzitního celního prohlášení T1, jestliže ho příslušné úřady země odeslání neinformovaly o tom, že tranzitní doklad T1 nebyl vyřízen.

Jestliže příslušné úřady informovaly ručitele o nevyřízení tranzitního dokladu T1 během lhůty označené v odstavci 2, je nutno mu dále sdělit, že částky, za které vzhledem k dotyčnému režimu T1 ručí, musí nebo případně bude muset zaplatit. Toto sdělení je nutno ručiteli doručit nejpozději do tří let po registraci tranzitního celního prohlášení T1. V případě, že mu toto sdělení nebylo během výše uvedené lhůty doručeno, je ručitel od svých závazků rovněž osvobozen.

Kromě případů, které se v případě potřeby stanoví v příloze II, se nemusí poskytovat záruka pro

Každá země může upustit od povinnosti poskytování záruky při přepravě zboží po jiných vodních cestách, které leží na jejím území, nežli jsou ty, které jsou uvedené v odstavci 1 písmeno b). Země oznámí Komisi Evropských společenství opatření, která v této souvislosti učinily; ta informuje ostatní země.

Jestliže se zjistí, že v průběhu režimu T1 došlo v některé konkrétní zemi k porušení předpisů, budou touto zemí - aniž by bylo jakkoliv dotčeno trestní stíhání - podle jejích právních a správních předpisů vybrána cla, daně a jiné poplatky, které se takto staly splatné.

Není-li zjištěno místo porušení předpisů, platí toto porušení předpisů za spáchané,

(Tento článek neobsahuje odstavec 3).

Tranzitní doklady T1, řádně vystavené příslušnými úřady jedné země, a opatření, která tyto úřady přijaly nebo akceptovaly pro zajištění totožnosti zásilky, mají v ostatních zemích stejné právní účinky jako tranzitní doklady T1, které řádně vystavily příslušné úřady těchto zemí a opatření, která tyto úřady pro zajištění totožnosti zásilky přijaly nebo akceptovaly.

Zjištění příslušných úřadů jedné země při prověřování v rámci režimu T1 mají v ostatních zemích stejnou průkaznost jako zjištění příslušných úřadů těchto zemí.

.

Jestliže se má zboží přepravovat v režimu T2, musí se podle pravidel této Úmluvy navrhnout do režimu tranzitu tranzitním celním prohlášením T2. Tranzitní celní prohlášení T2 je celní prohlášení na tiskopisu, jehož vzor je uveden v příloze III.

Tiskopis uvedený v odstavci 1 může být případně doplněný jedním nebo několika doplňkovými tiskopisy podle vzoru doplňkového tiskopisu v příloze III.

Pro režim T2 platí hlava V obdobně.

Článek 18 neplatí pro přepravu zboží po železnici.

Musí-li se podle článku 18 odstavec 2 odevzdávat potvrzení o přestupu hranic, platí zápisy železničních společností jako potvrzení o přestupu hranic.

Režim T1 nebo T2 není povinně předepsaný pro přepravu zboží vzdušnou cestou, jestliže zboží nepodléhá žádným opatřením ke kontrole jeho použití nebo určení.

Režim T1 nebo T2 není povinně předepsaný pro přepravu zboží potrubím.

Režim T1 nebo T2 se nemusí uplatňovat na zboží, které při přepravě překračuje vnitřní hranici ve smyslu článku 2 písmeno j) pododstavec 2, dokud uvedenou hranici nepřekročí.

Odstavec 1 neplatí, jestliže na přepravu zboží po moři v rámci jedné jediné přepravní smlouvy navazuje po vylodění v přístavu vykládky přeprava po souši nebo po vnitrozemských vodních cestách v režimu tranzitu, pokud se nemá dále z tohoto přístavu přepravovat na základě Rýnského manifestu.

U zboží, které bylo před překročením vnitřní hranice propuštěno do režimu T1 nebo T2, nebude tento režim během přepravy po moři platit.

Odchylně od článku l neplatí režim T1 nebo T2 pro poštovní zásilky (včetně poštovních balíků).

(Tento článek neobsahuje odstavec 2).

Tato příloha stanoví prováděcí předpisy o provádění Úmluvy a Přílohy I Úmluvy.

Průkaz o tom, že zboží, které se nepřepravuje v režimu T2, má statut zboží Společenství, se musí poskytnout předložením dokladů, uvedených v kapitole II nebo kapitole III této hlavy.

Doklady nebo formality uvedené v článcích 6 až 11 se nesmějí používat popř. plnit pro zboží:

Tranzitní doklady, které jsou zmíněné v kapitole II této hlavy, se mohou dále vystavovat pro poštovní zásilky (včetně poštovních balíků), které se zasílají z poštovního úřadu na území jedné smluvní strany poštovnímu úřadu na území jiné smluvní strany.

Doklady nebo formality podle článků 6 až 11 mohou sloužit k prokázání statutu určitého zboží jako zboží Společenství pouze tehdy, jestliže se toto zboží přepravuje bezprostředně ze země jedné smluvní strany do země jiné smluvní strany.

Prokázání statutu zboží Společenství se za předpokladů uvedených v dalším textu musí uskutečnit předložením tranzitního dokladu T2L.

Tranzitní doklad T2L se vystavuje na tiskopisu, který odpovídá výtisku č. 4 vzoru tiskopisů v dodatku I přílohy III nebo výtisku č. 4/5 vzoru tiskopisů v dodatku II téže přílohy.

Tento tiskopis se případně doplní jedním nebo několika tiskopisy, které odpovídají výtisku č. 4 nebo výtisku č. 4/5 vzoru tiskopisu v příslušných dodatcích III a IV přílohy III.

Jestliže se v případech, ve kterých se pro zpracování celního prohlášení používají zařízení na zpracování dat, která taková prohlášení vyhotovují, nepoužívají tiskopisy uvedené v dodatcích III a IV k příloze III jako doplňkové tiskopisy, tranzitní doklad T2L se doplní jedním nebo několika tiskopisy, které odpovídají výtisku č. 4 nebo výtisku č. 4/5 vzoru tiskopisu v dodatcích I a II k příloze III.

Zúčastněný zapíše zkratku “T2L“ do pravého dílčího odstavce 1 tiskopisu a případně zkratku “T2L bis“ do pravého dílčího odstavec 1 doplňkového tiskopisu nebo doplňkových tiskopisů.

Jestliže se musí vystavit tranzitní doklad T2L pro zásilku, která se skládá z více jak jednoho druhu zboží, mohou být ve smyslu článku 17 odstavec 2 a článků 23 až 26 údaje o zboží uvedeny v jednom nebo několika ložných listech, místo aby se zapisovaly do odstavců 31 “Nákladové kusy a označení zboží“, 32 “Pořadové číslo položky“, 35 “Hrubá hmotnost (kg)“, a případně 33 “Zbožový kód“, 38 “Vlastní hmotnost (kg)“, 44 “Zvláštní záznamy/předložené podklady/osvědčení a povolení“ tiskopisu použitého k vystavení tranzitního dokladu T2L.

Jestliže se použijí ložné listy, potom se výše uvedené odstavce tiskopisu použitého k vystavení tranzitního dokladu T2L proškrtnou.

Horní část odstavce uvedeného v článku 24 písmeno b) je určená pro zápis zkratky “T2L“, spodní část pro úřední záznam příslušného úřadu tak, jak je uvedeno v článku 8 odstavce 2 písmeno b).

Sloupec “Země odeslání/vývozu“ ložného listu se nemusí vyplňovat.

Ložný list se musí předkládat ve stejném počtu kusů jako tranzitní doklad T2L, ke kterému patří.

Jestliže se k témuž tranzitnímu dokladu připojí několik ložných listů, musí je zúčastněný opatřit číslem; počet připojených ložných listů se musí uvést v poli 4 “ložné listy“ tiskopisu, použitého pro vystavení tranzitního dokladu T2L.

S výhradou článku 123 se tranzitní doklad vystavuje v jednom vyhotovení.

Na požádání zúčastněného opatří příslušné úřady země odeslání tranzitní doklad T2L a případně doplňkový nebo doplňkové tiskopisy T2L bis svým úředním záznamem. Úřední záznam musí obsahovat následující údaje, které je nutno podle možnosti zapsat do odstavce C (místo odeslání) těchto dokladů:

Aniž by byly jakkoliv dotčeny předpisy článků 6 až 8, musí se za předpokladů níže uvedených prokázat statut zboží Společenství tím, že se předloží faktura nebo přepravní doklad.

Na faktuře nebo přepravním dokladu podle odstavce 1 musí být uvedeno přinejmenším jméno a úplná adresa odesilatele/vývozce nebo deklaranta - pokud není deklarant odesilatelem/vývozcem -, počet, druh, značky a čísla nákladových kusů, označení zboží i hrubá hmotnost v kilogramech a případně čísla kontejnerů.

Deklarant musí zapsat zřetelně a viditelně do výše uvedeného dokladu zkratku “T2L“, kterou opatří vlastnoručním podpisem.

Jestliže se pro splnění formalit použijí veřejné nebo soukromé systémy na zpracování dat, potom na základě žádosti příslušné úřady povolí, aby zúčastnění nahradili podpis uvedený v odstavci 2 jiným srovnatelným technickým způsobem, kterým je případně použití kódu a který má stejný právní účinek jako vlastnoruční podpis.

Toto zjednodušení se povolí pouze tehdy, když budou splněny technické a správní předpoklady, požadované příslušnými úřady.

Faktura nebo doklady o přepravě musí být deklarantem řádně a úplně vyplněné, podepsané a na jeho žádost opatřené příslušným úředním záznamem země odeslání.

Tento úřední záznam musí obsahovat název a razítko místa odeslání, podpis příslušného úředníka, datum úředního záznamu jakož i registrační číslo nebo číslo tranzitního/vývozního celního prohlášení, pokud se toto vyžaduje.

Tento článek platí pouze tehdy, když faktura nebo přepravní doklad obsahují pouze zboží Společenství.

Ve smyslu této Úmluvy platí faktura nebo přepravní doklad jako tranzitní doklad T2L, jestliže odpovídají podmínkám a předpisům odstavců 2 až 5.

Ve smyslu článku 9 odstavec 4 Úmluvy může příslušný úřad země ESVO u zboží, které bylo dopraveno na celní území s fakturou nebo s přepravním dokladem, platným jako tranzitní doklad T2L, přiložit k tranzitním dokladům T2 nebo T2L vystaveným pro toto zboží, ověřenou kopii nebo fotokopii této faktury nebo tohoto přepravního dokladu.

Při přepravě zboží na karnet TIR v jednom z případů uvedených v článku 4 odstavec 1 písmeno a) této přílohy nebo na karnet ATA může deklarant s výhradou článků 4 a 5 pro prokázání statutu zboží Společenství zapsat zkratku “T2L“ potvrzenou svým podpisem tak, aby byla dobře vidět, do odstavců příslušných oddílů použitého karnetu, které jsou určené pro označení zboží, dříve než tento doklad předloží místu odeslání k potvrzení. Zkratka “T2L“ musí být ve všech oddílech, kde je zapsána, ověřená služebním razítkem místa odeslání s podpisem příslušného úředníka.

V případech, ve kterých se přepravuje zboží Společenství spolu se zbožím, které nepatří Společenství, s týmž karnetem TIR nebo karnetem ATA, se musí oba druhy zboží uvést odděleně; zkratka “T2L“ se musí umístit tak, aby se jednoznačně vztahovala na zboží Společenství.

Režim T1 nebo T2 není povinně předepsaný pro přepravu zboží, které vezou cestující s sebou, nebo které mají ve svém cestovním zavazadle, pokud se jedná o zboží, které nemá obchodní charakter.

Pokud se musí prokázat, že zboží, které s sebou cestující veze nebo které má ve svém cestovním zavazadle, má statut zboží Společenství, bude se toto zboží - pokud nemá obchodní charakter - považovat za zboží Společenství tehdy,

Příslušné úřady zemí si vzájemně poskytují pomoc při ověřování pravosti a správnosti dokladů i řádného splnění formalit, pomocí kterých se podle kapitoly II a III této hlavy prokazuje statut zboží Společenství.

Celní prohlášení T1 nebo T2 musí být podáno na tiskopisu podle vzorů v dodatcích I až IV k příloze III.

Celní prohlášení musí být vyhotoveno podle pravidel této Úmluvy.

V rámci článků 25 až 29 se smějí jako popisná část tranzitního celního prohlášení používat ložné listy podle vzoru v dodatku I této přílohy. Toto používání neovlivňuje žádným způsobem závazky ohledně formalit při každém tranzitu/vývozu nebo při každém režimu v zemi určení nebo ohledné tiskopisů, které jsou pro tyto formality používány.

Jestliže se má zboží přepravovat v režimu T1, zapíše deklarant do pravého dílčího odstavce odstavce 1 použitého tiskopisu zkratku “T1.“ Při používání doplňkových tiskopisů zapíše hlavní povinný do pravého dílčího odstavce odstavce 1 použitého doplňkového tiskopisu nebo tiskopisů zkratku “T1 bis“.

Jestliže se použijí doplňkové tiskopisy podle vzoru v dodatcích I nebo II k příloze III v případech, ve kterých se ke zpracování celních prohlášení používají zařízení pro zpracování dat,která tato celní prohlášení vyhotovují musí se do pravého dílčího odstavce odstavce 1 uvedených tiskopisů zapsat zkratka “T1 bis“.

Jestliže se má zboží přepravovat v režimu T2, zapíše hlavní povinný do pravého dílčího odstavce odstavce 1 použitého tiskopisu zkratku “T2“. Při použití doplňkového tiskopisu zapíše deklarant do pravého dílčího odstavce odstavce 1 použitého doplňkového tiskopisu nebo tiskopisů zkratku “T2 bis“.

Jestliže se použijí doplňkové tiskopisy podle vzoru v dodatcích I nebo II k uvedené příloze v případech, ve kterých se ke zpracování celních prohlášení používají zařízení pro zpracování dat, která tato celní prohlášení vyhotovují, musí se do pravého dílčího odstavce odstavce 1 uvedených tiskopisů zapsat zkratka “T2 bis“.

Jestliže zásilky obsahují současně zboží, které se má přepravovat v režimu T1 a zboží, které se má přepravovat v režimu T2, mohou se k tiskopisu podle vzoru v dodatcích I nebo II k příloze III přiložit doplňkové tiskopisy podle vzoru v dodatcích III a IV nebo případně v dodatcích I nebo II k příloze III, které nesou zkratku “T1 bis“ popř. zkratku “T2 bis“.

V tomto případě se musí na výše uvedený tiskopis zapsat do pravého dílčího odstavce odstavce 1 zkratka “T“; volný prostor za zkratkou “T“ se musí proškrtnout; kromě toho se musí proškrtnout odstavec 32 “Číslo položky“, 33 “Zbožový kód“, 35 “Hrubá hmotnost (kg)“, 38 “Vlastní hmotnost (kg)“ a 44 “Zvláštní záznamy/předložené podklady/potvrzení a povolení“. Pořadová čísla doplňkových tiskopisů se zkratkou “T1 bis“ a doplňkových tiskopisů se zkratkou “T2 bis“ se musí zapsat do odstavce 31 “Nákladové kusy a označení zboží“ použitého tiskopisu podle vzoru v dodatcích I a II k příloze III.

Jestliže se do pravého dílčího odstavce odstavce 1 použitého tiskopisu nezaznamenala žádná ze zkratek podle článku 18, nebo jestliže se nebral ohled na odstavec 1 nebo článek 28 u zásilek, které obsahují současně zboží přepravované v režimu T1 a zboží přepravované v režimu T2, platí zboží přepravované s takovýmito doklady za zboží přepravované v režimu T1.

Aniž by byla jakkoliv dotčena případně uplatněná opatření ke zjednodušení, musí se celní doklad pro odeslání nebo zpětné odeslání zboží, nebo celní doklad pro vývoz nebo zpětný vývoz zboží, nebo každý jiný dokument stejné účinnosti předložit místu odeslání s odpovídajícím tranzitním celním prohlášením.

Aniž by byl jakkoliv dotčen článek 7 odstavec 3 Úmluvy, mohou být k tomuto účelu na jediném tiskopise podaná jednak celní prohlášení pro odesílání nebo zpětné odesílání nebo celní prohlášení pro vývoz nebo zpětný vývoz, jednak tranzitní celní prohlášení.

Celní prohlášení se musí podat příslušnému úřadu během úředních hodin. Příslušný úřad ale může na žádost a náklady deklaranta povolit, aby se celní prohlášení podalo mimo úřední hodiny.

Podání celního prohlášení na příslušném úřadě je rovnocenné podání tohoto celního prohlášení úředníkovi tohoto úřadu na jiném místě, které bylo k tomuto účelu stanoveno dohodou mezi příslušnými úřady a zúčastněným.

Prohlídka zboží se provádí na místě k tomuto určeném a ve stanovené době.

Příslušný úřad však může na žádost deklaranta prohlídku provést na jiném místě nebo v jiném čase, nežli je stanoveno v odstavci 1.

Náklady, které tím vzniknou, hradí deklarant.

Jako ložný list ve smyslu článku 17 odstavec 2 platí každý obchodní doklad, který splňuje předpoklady článků 24 až 29, jakož i článků 60 až 63.

Zúčastnění mohou šířku sloupců přizpůsobit svým potřebám, sloupec s nadpisem “Místo pro úřední záznamy“ musí však být minimálně 30 mm široký. Kromě toho mohou zúčastnění pro své potřeby volně disponovat volným prostorem, kromě odstavců označených pod písmeny a), b) a c).

Jako ložný list se smí používat pouze přední strana tiskopisu.

Každá položka zboží uvedená v ložném listu musí mít pořadové číslo.

(Tento článek neobsahuje odstavec 3).

Hned pod posledním záznamem se musí umístit vodorovná čára. Prázdné odstavce se proškrtnou a tak se znemožní jejich pozdější vyplňování.

Příslušné úřady každé země mohou jako ložný list podle článku 17 odstavec 2 povolit seznamy, které nesplňují všechny předpoklady článků 23, 24, jakož i 60 až 63.

Jako ložné listy podle odstavce 1 mohou být povolené také seznamy, ve kterých je zboží popsané a které se zhotovují pro účely plnění formalit pro odesílání/vývoz, dokonce i tehdy, když tyto seznamy vystavují podniky, jejichž obchodní podklady se nezhotovují cestou elektronického nebo automatizovaného zpracování dat.

Použije-li hlavní povinný ložný list pro zásilku, která obsahuje několik druhů zboží, musí se proškrtnout odstavec 15 “Země odeslání/vývozu“, 33 “Zbožový kód“, 35 “Hrubá hmotnost (kg)“, 38 “Vlastní hmotnost (kg)“ a případně 44 “ Zvláštní záznamy/předložené podklady/osvědčení a povolení“ tiskopisu použitého pro režim T1 nebo T2, a odstavce 31 “Nákladové kusy a označení zboží“ tohoto tiskopisu se nesmí použít pro uvedení značek a čísel, počtu a druhu nákladových kusů a pro označení zboží. Tento tiskopis se nesmí doplňovat pomocí doplňkových tiskopisů.

Ložný list se předkládá ve stejném počtu kusů, jako tiskopis použitý pro režim tranzitu, ke kterému náleží.

Při zaevidování celního prohlášení se ložné listy opatří stejným číslem záznamu, jaké má tiskopis použitý pro ten režim, na který se vztahují. Toto číslo se zaznamená buď pomocí razítka, na kterém je také uveden název místa odeslání, nebo se zapíše rukou. V posledním případě se připojí otisk služebního razítka místa odeslání. Kromě toho se může připojit podpis úředníka místa odeslání.

Jestliže se k jedinému tiskopisu použitému pro režim T1 nebo T2 připojí několik ložných listů, musí je hlavní povinný opatřit pořadovým číslem. Počet přiložených ložných listů se musí zaznamenat v odstavci 4 “ložné listy“ uvedeného tiskopisu.

Celní prohlášení, které bylo podáno na tiskopisu podle vzoru v dodatcích I a II k příloze III a označeno zkratkou “T1“ nebo “T2“ v pravém dílčím odstavci odstavci 1, ke kterému je připojen jeden nebo několik ložných listů, platí jako celní prohlášení T1 nebo celní prohlášení T2 ve smyslu článku 10 nebo článku 37 přílohy I.

Jestliže zásilka obsahuje současně zboží, které se přepravuje v režimu T1 a zboží, které se přepravuje v režimu T2, musí se vyhotovit samostatné ložné listy; ty se mohou připojit k jednotlivému tiskopisu tranzitního celního prohlášení T1 nebo T2.

V tomto případě je třeba na posledně uvedeném tiskopise zapsat do pravého dílčího odstavce odstavce 1 zkratku “T“; volný prostor za zkratkou “T“ se musí proškrtnout; kromě toho se musí proškrtnout pole 15 “Země odeslání/vývozu“, 32 “Pořadové číslo položky“, 33 “Zbožový kód“, 35 “Hrubá hmotnost (kg)“, 38 “Vlastní hmotnost (kg)“ a případně 44 “Zvláštní záznamy/předložené podklady/osvědčení a povolení“. V poli 31 “Nákladové kusy a označení zboží“ použitého tiskopisu se musí zaznamenat pořadová čísla příslušných ložných listů, která se vztahují na oba druhy zboží.

Příslušné úřady každé země mohou povolit podnikům, jejichž obchodní podklady se zhotovují cestou elektronického nebo automatizovaného zpracování dat, a jimž bylo podle článku 26 povoleno používat seznamy zvláštního vzoru, pokud je to z důvodu programů zpracování dat těchto podniků potřebné, aby tyto seznamy používaly také pro režimy T1 nebo T2, které se týkají pouze jednoho druhu zboží.

Lhůta, ve které se má zboží předložit místu určení a kterou stanoví místo odeslání, je závazná pro úřady zemí, jejichž území je přepravou zboží v režimu T1 nebo T2 dotčeno a tyto úřady ji proto nesmí měnit.

Tiskopis potvrzení o přestupu hranice podle článku 18 přílohy I musí odpovídat vzoru v dodatku II.

Potvrzení o dodání se vystaví na žádost osoby, která zásilku zboží místu určení dodala spolu s tranzitním dokladem T1 nebo T2, který se k zásilce vztahuje.

Tiskopis pro potvrzení o dodání, kterým se prokazuje, že byl místu určení předložen tranzitní doklad T1 nebo T2 a zároveň, že zásilka zboží v něm označená byla dodána, musí odpovídat vzoru v dodatku III. U tranzitních dokladů T1 nebo T2 se však může použít potvrzení na zadní straně zpětného listu.

Potvrzení o dodání musí zúčastněný vyplnit předem. Smí obsahovat vedle části, která je určená místu určení, ještě jiné údaje, které se týkají zásilky zboží. Závaznost potvrzení uděleného místem určení se však vztahuje pouze na údaje, které jsou obsažené v části vyhražené místu určení.

Každá země může stanovit místa, kterým příslušná místa země určení zašlou zpět tranzitní doklady. Země, které takováto místa stanovily, to sdělí Komisi Evropských společenství a uvedou přitom druh tranzitních dokladů, které se mají těmto místům zasílat zpět. Komise s tím seznámí ostatní země.

Představuje-li režim T1 nebo T2 u určitého druhu zboží mimořádně velké riziko podvodu, může být na žádost jedné nebo více smluvních stran usnesením Smíšeného výboru dočasně zakázáno použití globální záruky na toto zboží.

Usnesení Smíšeného výboru, kterým se zakáže použití globální záruky, se schvaluje cestou zrychleného písemného řízení a vstupuje v účinnost, nepodá-li jedna ze smluvních stran námitku nejpozději do pátého pracovního dne po obdržení návrhu usnesení.

Od započetí výše uvedeného písemného řízení učiní smluvní strany všechna nutná opatření, aby dosáhly cíle, o který usiluje navržené usnesení.

Vyloučení zboží ze systému globální záruky je časově omezeno na dobu šesti měsíců, pokud Smíšený výbor nerozhodne o jeho prodloužení.

Tiskopis osvědčení o záruce musí podle článku 26 odstavec 3 přílohy I odpovídat vzoru v dodatku VII. Osvědčení o záruce se vystavuje a používá podle článků 36 až 39.

Hlavní povinný jmenuje na svou vlastní odpovědnost buď při příležitosti vystavení osvědčení, nebo kdykoliv později během platnosti osvědčení na jeho zadní straně osoby, které zmocňuje k tomu, aby jeho jménem podepisovaly celní prohlášení T1 nebo T2. Jmenování spočívá v uvedení příjmení a jména zmocněné osoby a jejího podpisového vzoru. Každý záznam zmocněné osoby musí hlavní povinný stvrdit svým podpisem. Hlavnímu povinnému je ponecháno na vůli, zda proškrtne odstavce, které nechce použít.

Hlavní povinný může zápis jména zmocněné osoby na zadní straně osvědčení kdykoliv zrušit.

Osoby zapsané na zadní straně osvědčení o záruce předloženého místu odeslání se považují za zmocněné zástupce hlavního povinného.

Doba platnosti osvědčení o záruce nesmí překročit dva roky.

Místo poskytování záruky ji však může jednou prodloužit, a to nejvýše o dva roky.

V případě výpovědi smlouvy o ručení musí hlavní povinný místu poskytování záruky bezodkladně vrátil všechna osvědčení o záruce, která mu byla vystavena a jejichž platnost ještě neuplynula.

Každá země zašle Komisi Evropských společenství identifikační prvky těch osvědčení, jejichž platnost po zrušení povolení ještě neuplynula, a která ještě nebyla vrácena. Komise o tom informuje ostatní země.

Aniž by byl jakkoliv dotčen článek 41 odstavec 2 a 3, stanoví se částka záruky, do jejíž výše ručí ručitel podle článku 28 odstavec 1 přílohy I za jedno celní prohlášení T1 nebo T2, na 7 000 ECU.

Nehledě k případům uvedeným v odstavcích 2 a 3, nesmí místo odeslání požadovat za jedno celní prohlášení T1 nebo T2 vyšší záruku, nežli je paušální částka ve výši 7 000 ECU nezávisle na tom, jak vysoká je částka za cla, daně a ostatní poplatky za zboží přepravované s jedním celním prohlášením.

Představuje-li přeprava zboží v určitém případě zvýšené riziko a paušální záruka ve výši 7 000 ECU je proto nedostačující, požaduje místo odeslání vyšší záruku, která odpovídá násobku paušální částky 7 000 ECU, nutnému k zajištění cel, daní a jiných poplatků pro celé přepravované množství zboží.

Přeprava se obzvláště považuje za spojenou se zvýšeným rizikem, týká-li se zboží, na které je možno uplatnit v rámci globální záruky ustanovení článku 34a nebo 34b odstavec 2.

Dodatečně bude zvýšena záruka při přepravě zboží, které je uvedeno v seznamu v dodatku VIII, jestliže zboží, které má být přepraveno, překročí množství odpovídající paušální částce 7OOO ECU..

V tomto případě se stanoví paušální částka požadované záruky na několikanásobek částky 7 000 ECU, který odpovídá množství přepravovaného zboží.

V případech uvedených v odstavci 2 a 3 musí hlavní povinný odevzdat místu odeslání potřebný počet záručních dokladů, který odpovídá několikanásobku paušální částky v hodnotě 7 000 ECU.

Jestliže obsahují celní prohlášení T1 nebo T2 ještě jiné zboží kromě zboží, které je uvedené na seznamu v jmenovaném článku 41 odstavec 3, musí se předpisy o paušální záruce uplatňovat tak, jako by byly oba druhy zboží obsažené v samostatných celních prohlášeních.

Odchylně od odstavce 1 se zde úřady nezabývají zbožím, jehož množství nebo hodnota jsou nepatrné.

Přijetím prohlášení o záruce místem poskytování záruky je ručitel zmocněn k tomu, aby podle podmínek stanovených v prohlášení o záruce a v jejich rámci vydal potřebné záruční doklady osobám, které mají v úmyslu vystupovat jako hlavní povinný a provádět režim T1 nebo T2 z místa odeslání podle své volby.

Tiskopis záruční doklad v rámci paušální záruky musí odpovídat vzoru v dodatku IX. Údaje obsažené na zadní straně vzoru se mohou uvést také v horní části přední strany před údaje o vystavovateli; ostatní části textu zůstávají nezměněné.

Ručitel ručí za každý záruční doklad až do částky ve výši 7 000 ECU.

Aniž by byl jakkoliv dotčen článek 41 a 44, může hlavní povinný provádět jednu operaci režimu T1 nebo T2 s každým záručním dokladem. Doklad se musí předat místu odeslání a toto místo ho uschovává.

Výpověď smlouvy o ručení sdělí země, v níž se nachází místo poskytování záruky, neodkladně ostatním zemím.

Částka jednotlivé záruky, která se má poskytnout pro zboží přepravované v režimu T1, které je vyloučeno z globální záruky na základě článku 34a a které je uvedeno v dodatku VIII této přílohy, se vypočte podle pravidel vztahujících se k tomuto dodatku.

Částky v ECU uvedené v této příloze se přepočítají na měny jednotlivých států podle kurzovního přepočtu, který platí k prvnímu pracovnímu dni v měsíci říjnu s účinností od 1.ledna následujícího roku.

Jestliže není u měny určité země známý kurs, potom platí kurs prvního dne, pro který byl kurs po prvním pracovním dnu měsíce října naposledy zveřejněný. Jestliže nebyl po prvním pracovním dnu měsíce října kurs zveřejněný, použije se kurs posledního dne před tímto dnem, pro který byl kurs zveřejněný.

Pro použití prvního pododstavce je rozhodující ta protihodnota ECU, která platí v okamžiku zapsání celního prohlášení k režimu T1 nebo T2, na který byl předložen záruční doklad nebo doklady podle článku 41.

Jestliže se použije režim T1 nebo T2 podle článku 39 odstavec 1 přílohy I pro zboží, které se přepravuje vzdušnou cestou z letiště smluvní strany, potom manifest, jehož obsah odpovídá dodatku 3 přílohy 9 Dohody o mezinárodní civilní letecké dopravě, platí pro toto zboží jako celní prohlášení v režimu T1 nebo T2.

Při společné přepravě zboží, které se má přepravovat v režimu T1, a zboží, které se má přepravovat v režimu T2, se tyto dodávky zboží musí uvést v samostatných manifestech.

Manifest/y podle odstavců 1 a 2 musí být opatřeny potvrzením letecké společnosti s připojeným datem a podpisem, které je označuje za celní prohlášení T1 nebo T2. Odpovídajícím způsobem doplněné a podepsané manifesty platí v závislosti na jednotlivém případě buď jako celní prohlášení T1 nebo T2.

Letecká společnost, která přebírá přepravu zboží uvedeného v manifestu podle odstavců 1, 2 a 3, se pro tuto přepravu stává hlavním povinným.

Kromě případů, ve kterých je letecká společnost schváleným odesilatelem ve smyslu článku 103, se musí manifesty uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 předložit příslušným úřadům na letišti odeslání ve dvojím vyhotovení; tyto úřady je opatří úředním záznamem a jeden výtisk si ponechají.

Tyto úřady si mohou nechat předložit ke kontrole všechny letecké nákladní listy, které se vztahují na zásilky zboží uvedené v manifestech.

Letecká společnost, která zboží přepravuje, oznámí pří slušným úřadům letiště určení název/y letiště/letišť odeslání.

Příslušné úřady letiště určení nemusí tyto informace požadovat u takových leteckých společností, u kterých nejsou na základě charakteru a geografické polohy provedených leteckých spojení pochyby o letišti/letištích odeslání.

Příslušným úřadům letiště určení se musí předat jeden výtisk manifestu, uvedeného v odstavcích 1 až 5.

Bez ohledu na ustanovení odstavce 7 mohou pro kontrolu příslušné úřady letiště určení požadovat předložení manifestů, které se vztahují na všechno zboží, vyložené na letišti.

Tyto úřady si mohou rovněž nechat předložit ke kontrole všechny letecké nákladní listy, které se vztahují na zásilky zboží, uvedené v manifestech.

Letecké dopravní společnosti zpracovávají seznam manifestů uvedených v odstavcích 1, 2 a 3, které jim byly předložené v předešlém měsíci, který příslušné úřady letiště určení zasílají měsíčně příslušným úřadům každého letiště odeslání. Tento seznam musí potvrdit příslušné úřady letiště určení.

Příslušné úřady mohou formou bilaterálních a multilaterálních dohod leteckým dopravním společnostem povolit, aby samy předávaly úřadům letiště odeslání informace podle ustanovení pododstavce 1. Tato povolení sdělí ostatním zemím.

Při zjištění nesrovnalostí ohledně údajů v manifestech uvedených v soupise, informuje místo určení místo odeslání, zvláště pak s ohledem na letecké nákladní listy pro zboží, na které se tato zjištění vztahují.

Namísto manifestu uvedeného v odstavci 1, mohou příslušné úřady zemí na žádost zainteresovaných leteckých dopravních společností povolit zjednodušené postupy společného tranzitního režimu formou výměny dat mezi dotyčnými leteckými dopravními společnostmi, prostřednictvím bilaterálních nebo multilaterálních dohod.

a) Na základě jejich žádosti se režimy T1 nebo T2 uvedené v odstavcích 1 - 9 zjednoduší ve prospěch mezinárodních leteckých dopravních společností, které mají buď své sídlo nebo regionální zastoupení na území smluvních stran a které:

Po obdržení žádosti předají příslušné úřady země, ve které má letecká dopravní společnost svoje sídlo, tuto žádost zemím, na jejichž území se nachází letiště odeslání a letiště určení, která jsou spojená systémem výměny dat.

Jestliže nebyly do 60 dnů od data předání včetně vznesené žádné námitky, povolí příslušné úřady s výhradou ustanovení článku 6 Ujednání zjednodušený postup, uvedený pod písmenem c).

Toto povolení platí ve všech dotyčných zemích a musí se uplatňovat pro režimy T1 a T2, které se provádějí mezi letišti, uvedenými ve zmíněném povolení.

Jestliže se režim T1 nebo T2 podle článku 39 odstavec 1 přílohy I uplatní na zboží, které se přepravuje vzdušnou cestou z letiště smluvní strany, nevylučuje článek 52, aby každý zúčastněný mohl využít režimů T1 nebo T2, stanovených v příloze I. V tomto případě neplatí postupy, stanovené v článku 52.

Jestliže se režimy T1 nebo T2 podle článku 40 přílohy I uplatní na přepravu zboží po moři při odeslání z přístavu země, mohou příslušné úřady na žádost dotyčných plavebních společností režimy T1 nebo T2 stanovené v příloze I. zjednodušit za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 9 tím způsobem, že pro dotyčné zboží povolí použít seznamy zboží jako celní prohlášení T1 nebo T2.

Po obdržení žádosti postoupí příslušné úřady země, ve které má plavební společnost svoje sídlo, žádost zemím, ve kterých se nacházejí přístav odeslání a přístav určení.

Jestliže během 60 dnů od data doručení žádosti včetně nedojdou žádné námitky, udělí příslušné úřady plavební společnosti požadované povolení.

Toto povolení platí ve všech zemích jako bilaterální nebo multilaterální ujednání podle článku 6 Úmluvy.

V případě, že toto povolení chybí, musí se provést režimy T1 nebo T2, stanovené v příloze I.

Předpisy tohoto článku nevylučují možnost, aby režimy T1 nebo T2 stanovené v příloze I prováděla každá osoba včetně těch plavebních společností, pro které přichází takovéto povolení případně v úvahu.

Povolení, o kterém se mluví v odstavci 1, se uděluje pouze plavebním společnostem,

V povolení uvedeném v odstavci 1 se stanoví, že při společné přepravě zboží, které se musí přepravovat v režimu T1, a zboží, které se musí přepravovat v režimu T2, se toto zboží musí uvést v samostatných manifestech

Manifesty uvedené v odstavcích 1 a 3 musí obsahovat úřední záznam, který je opatřený datem a podpisem plavební společnosti a který je označuje jako celní prohlášení T1 nebo T2. Takovýmto způsobem doplněné a podepsané manifesty platí buď jako celní prohlášení T1 nebo T2.

Plavební společnost, která realizuje přepravu prostřednictvím manifestů uvedených v odstavcích 1 až 4, je pro tuto přepravu hlavním povinným.

Kromě takových případů, ve kterých je plavební společnost schváleným odesilatelem podle článku 103, se musí manifesty uvedené v odstavcích 1 až 4 předložit příslušným úřadům přístavu odeslání k potvrzení minimálně ve dvojím vyhotovení; tyto úřady je opatří úředním záznamem a jeden výtisk uloží.

Manifesty uvedené v odstavcích 1 až 4 se musí předložit příslušným úřadům přístavu určení, aby je opatřily úředním záznamem. Tyto úřady si ponechají - pokud je to potřeba - jeden výtisk z důvodu celního dohledu nad zbožím.

S výhradou odstavce 8 mohou příslušné úřady přístavu určení požadovat pro účely kontroly předložení manifestů a ložných listů (konossementů) pro všechno zboží, které bylo v přístavu vyložené.

Příslušné úřady přístavu určení zašlou měsíčně příslušným úřadům každého přístavu odeslání soupis manifestů, uvedených v odstavcích 1 až 4, vypracovaný plavebními společnostmi nebo jejich zástupci, které jim byly v předchozím měsíci předloženy. Tento soupis musí potvrdit příslušné úřady přístavu určení.

Jestliže místo určení zjistí rozpory v údajích týkajících se manifestů, uvedených v soupise, informuje - s přihlédnutím zvláště k ložným listům (konossementům) - místo odeslání o zboží, na které se tato zjištění vztahují.

a) Režimy T1 nebo T2 popsané v odstavcích 1 až 10 mohou být na žádost mezinárodních plavebních společností, které mají buď své sídlo nebo regionální zastoupení na území smluvních stran a odpovídají podmínkám písmene b), ve prospěch těchto společností dále zjednodušeny.

Po obdržení žádosti postoupí příslušné úřady země, ve které má plavební společnost svoje sídlo, žádost ostatním zemím, na jejichž území se nachází přístav odeslání a přístav určení.

Jestliže během 60 dnů od data doručení žádosti včetně nedojdou žádné námitky, povolí příslušné úřady s výhradou článku 6 Úmluvy zjednodušené postupy uvedené pod písmenem c).

Povolení platí ve všech dotyčných zemích a je třeba ho uplatňovat pro režimy T1 a T2, které se realizují mezi přístavy, uvedenými v povolení;

Použije-li se režim T1 nebo T2 podle článku 39 odstavec 2 přílohy I, plní se formality pro tento režim při přepravě zboží potrubím podle ustanovení odstavců 2 až 5.

Přeprava zboží potrubím se považuje za přepravu v režimu T1 nebo T2:

Případně se prokáže statut zboží Společenství podle ustanovení hlavy III.

Pro zboží, které je uvedené v odstavci 2, se stane hlavním povinným provozovatel potrubí se sídlem závodu v zemi, přes jejíž území se zboží do země dopravuje, nebo ve které přeprava začíná.

Pro provádění článku 11 odstavec 2 přílohy I se za dopravce považuje provozovatel potrubí se sídlem závodu v zemi, přes jejíž území se zboží potrubím dopravuje.

Aniž by byla jakkoliv dotčena ustanovení odstavce 8, považuje se režim T1 nebo T2 za vyřízený, jakmile je zboží dopravované potrubím přivedené do zařízení příjemce nebo do rozvodných sítí příjemce a zapsané do jeho obchodních dokladů.

Jestliže se přeprava zboží potrubím uskutečňuje mezi dvěma smluvními stranami v režimu T1 nebo T2 podle ustanovení odstavce 2 přes území smluvní strany, která režim T1 nebo T2 pro přepravu potrubím nepoužije, je režim T1 nebo T2 během přepravy tímto územím přerušený.

Jestliže se zboží přepravuje potrubím od smluvní strany, která režim T1 nebo T2 nepoužívá, s určením do smluvní strany, která režim použije, začíná zmíněný režim v okamžiku dopravení zboží na území této posledně uvedené smluvní strany.

Jestliže se zboží přepravuje potrubím od smluvní strany, která režim T1 nebo T2 použije, s určením ke smluvní straně, která tento režim nepoužije, končí režim v okamžiku, kdy zboží opustí území smluvní strany, která režim T1 nebo T2 použila.

Podniky, které se zabývají přepravou zboží, musí vést záznamy a dávat příslušným úřadům k dispozici obchodní podklady své firmy pro účely kontroly v rámci režimů T1 nebo T2 podle odstavců 2 až 4.

Smluvní strana, která režim T1 nebo T2 pro přepravu potrubím nepoužívá, sdělí tuto okolnost Komisi Evropských společenství.

Pro tiskopisy ložných listů (dodatek I), potvrzení o přestupu hranice (dodatek II) a potvrzení o dodání (dodatek III) je třeba používat psací papír s hmotností čtverečního metru nejméně 40 g, který musí být tak pevný, že se při normálním používání ani netrhá, ani nemačká.

Pro tiskopisy záručních dokladů (dodatek IX) se musí používat bezdřevý psací papír o hmotnosti čtverečního metru nejméně 55 g. Papír se musí opatřit červeným gravírovaným přetiskem, na kterém je viditelné každé mechanicky nebo chemicky provedené padělání.

Pro tiskopisy osvědčení o záruce (dodatek VII) se musí použít bezdřevý papír o hmotnosti čtverečního metru nejméně 100 g. Papír se musí opatřit z obou stran zeleným gravírovaným přetiskem, na kterém je viditelné každé mechanicky nebo chemicky provedené padělání.

Papír, který se musí podle odstavců 1, 2 a 3 používat, je bílý, s výjimkou papíru pro ložné listy uvedené v článku 17 odstavec 2, u kterých se volba barvy papíru přenechává zúčastněným.

Celní prohlášení a doklady musí být vystaveny v jednom z úředních jazyků smluvní strany, jehož používání příslušná země odeslání povoluje. To však neplatí pro záruční doklad.

Pokud je to potřebné, mohou příslušné úřady jiné země, ve které se musí celní prohlášení nebo doklady předkládat, požadovat jejich překlad do úředního jazyka nebo do některého z úředních jazyků této země.

U osvědčení o záruce určují jazyk, který se má používat, příslušné úřady země, ke které místo poskytování záruky patří.

Tiskopisy záručních dokladů v rámci paušálního ručení musí obsahovat název a adresu nebo poznávací značku tiskárny; záruční doklad nese kromě toho z důvodu rozlišení sériové číslo.

Tisk tiskopisů osvědčení o záruce přísluší smluvním stranám. Každé potvrzení musí nést rozlišovací číslo.

Tiskopisy osvědčení o záruce i záruční doklady se musí vyplňovat na psacím stroji nebo mechanografickým způsobem nebo podobně.

Tiskopisy ložných listů, potvrzení o přestupu hranice a potvrzení o dodání se mohou vyplňovat buď na psacím stroji nebo mechanografickým nebo podobným způsobem, nebo čitelně rukou inkoustem nebo kuličkovým perem, a to tiskacím písmem.

Na tiskopisech se nesmí ani gumovat, ani se na nich nesmí přepisovat. Změny se provádějí tak, že se chybný záznam přeškrtne a případně se připojí požadovaný jiný záznam. Každá takováto změna musí být potvrzená tím, kdo ji provedl a příslušným úřadem.

Formality pro přepravu zboží, kterou realizují železniční společnosti prostřednictvím “nákladního listu CIM a expresního zboží“, v dalším označovaném jako “nákladní list CIM“, se zjednodušují podle pravidel článků 73 až 84, 100 a 101.

Nákladní list CIM platí v závislosti na požadavku buď jako celní prohlášení nebo tranzitní doklad T1 nebo T2.

Železniční společnost každé země ukládá v místě centrálního zúčtování nebo místech centrálního zúčtování záznamy tam vedené, aby byly k dispozici příslušným úřadům její země ke kontrole.

Železniční společnost, která převezme zboží s nákladním listem CIM platným jako celní prohlášení nebo tranzitní doklad T1 nebo T2, se pro tento režim stává hlavním povinným.

Železniční společnost země, přes jejíž území zásilka vstupuje na území smluvních stran, se stává hlavním povinným pro tranzitní režim se zbožím, které převzala k přepravě od železniční společnosti třetí země.

Železniční společnosti se postarají o to, aby přepravy uskutečněné v režimu T1 nebo T2 byly označeny nálepkami s piktogramem, jehož vzor je vyobrazený v dodatku XIV.

Nálepkami se označí nákladní listy CIM a vagóny, pokud se jedná o celovagonové zásilky, v ostatních případech nákladové kusy.

Ve všech ostatních případech smějí železniční společnosti změněnou přepravní smlouvu plnit; o provedené změně informují bezodkladně místo odeslání.

Začíná-li přeprava v režimu T1 nebo T2 na území smluvních stran, a má-li tam také končit, předkládá se nákladní list CIM místu odeslání.

Jestliže se zboží přepravuje z některého místa Společenství na jiné místo Společenství přes území jedné nebo několika zemí ESVO, zapíše místo odeslání do odstavce, který je vyhražen pro celní záznamy, výtisků č. 1, 2 a 3 nákladního listu CIM dobře viditelně:

Zkratka “T2“ nebo “T2ES“ nebo “T2PT“ se potvrdí razítkem místa odeslání.

Jestliže se zboží přepravuje ze Společenství do země ESVO, zapíše místo odeslání do odstavce, který je vyhražen pro celní záznamy, výtisků č. 1, 2 a 3 nákladního listu CIM dobře viditelně:

Zkratka “T2ES“ nebo “T2PT“ se potvrdí razítkem místa odeslání.

Vyjma případů uvedených v odstavcích 2 a 3, bude zboží přepravované ze Společenství do země ESVO nebo z některého místa Společenství do jiného místa Společenství přes území jedné nebo několika zemí ESVO za podmínek stanovených členskými státy pro režim T2, přepravováno z důvodu celistvosti trasy ze stanice odeslání až do stanice určení, aniž by se musel místu odeslání předkládat nákladní list CIM, který byl pro ně vystavený. Přepravuje-li se zboží z některého místa Společenství na jiné místo Společenství přes území jedné nebo několika zemí ESVO, upustí se od požadavku označení nálepkami podle článku 76.

Zboží, jehož přeprava začíná v zemi ESVO, se považuje za přepravované v režimu T1. Jestliže se ale má zboží přepravovat podle pravidel článku 2 odstavec 3 písmeno b) Úmluvy v režimu T2, uvede místo odeslání na výtisku 3 nákladního listu CIM, že se zboží, na které se nákladní list vztahuje, přepravuje v režimu T2; potom se musí do odstavce 25 zřetelně viditelně zapsat zkratka “T2“, ke které se musí připojit razítko místa odeslání a podpis příslušného úředníka. U zboží, které se přepravuje v režimu T1, se nemusí zkratka “T1“ do nákladního listu zapisovat.

Zúčastněnému se vrátí zpátky všechny výtisky nákladního listu CIM.

Každá země ESVO může stanovit, že zboží, které se má přepravovat v režimu T1, může být do tohoto režimu T1 propuštěno, aniž by se musel místu odeslání předkládat nákladní list CIM.

Pro zboží uvedené v odstavcích 2, 3 a 5, přebírá příslušný úřad, v jehož obvodě se nádraží určení nachází, úlohu místa určení. Jestliže se ale na některém nádraží během přepravy propustí zboží do režimu volného oběhu nebo do jiného režimu, převezme úlohu místa určení příslušný úřad, v jehož obvodě toto nádraží leží.

U zboží, které se přepravuje z určitého místa Společenství do jiného místa Společenství přes území jedné nebo několika zemí ESVO za podmínek, které jsou uvedené v odstavci 4, se na místě určení neplní žádné formality.

S ohledem na opatření, která železniční společnosti učinily pro zajištění totožnosti zásilek, vzásadě nepřikládá místo odeslání na přepravní prostředky nebo nákladové kusy žádné celní závěry.

Vyjma případů, při nichž se zboží přepravuje z jednoho místa Společenství do jiného místa Společenství přes území jedné nebo několika zemí ESVO, předkládá železniční společnost země, ve které se nachází místo určení, tomuto místu určení výtisky č. 2 a 3 nákladního listu CIM.

Místo určení vrátí železniční společnosti výtisk č. 2 ihned poté, jakmile ho opatřilo úředním záznamem, a ponechá si výtisk č. 3.

Jestliže začíná přeprava na území smluvních stran a má končit mimo smluvní strany, platí články 78 a 79.

Úlohu místa určení přebírá celní úřad, v jehož obvodě leží pohraniční nádraží, přes které zásilka opouští území smluvních stran.

V místě určení se nemusí plnit žádné formality.

Jestliže začíná přeprava mimo území smluvních stran a má končit na území smluvních stran, přebírá úlohu místa odeslání ten celní úřad, v jehož obvodě se nachází pohraniční nádraží, přes které zásilka na území smluvních stran vstupuje.

V místě odeslání se nemusí plnit žádné formality.

Úlohu míst určení přebírá ten celní úřad, v jehož obvodě se nachází nádraží určení. Jestliže však bude zboží propuštěno na nějakém nádraží během přepravy do jiného celního režimu, převezme úlohu místa určení ten celní úřad, v jehož obvodě toto nádraží leží.

V místě určení se musí plnit formality, uvedené v článku 80.

Jestliže začíná přeprava mimo území smluvních stran a má-li také mimo území smluvních stran končit, převezmou úlohu místa odeslání a místa určení celní úřady, uvedené v článku 82 odstavec 1 a článku 81 odstavec 2.

V místě odeslání a v místě určení se nemusí plnit žádné formality.

Zboží, které se přepravuje způsobem uvedeným v článku 82 odstavec 1 nebo článku 83 odstavec 1, platí za zboží přepravované v režimu T1, ledaže by se podle pravidel hlavy III prokázal statut tohoto zboží jako zboží Společenství.

Pro přepravu zboží ve velkokontejnerech, kterou nechají železniční společnosti provést dopravními podniky pomocí předávacího listu, se formality, které se vážou na režim T1 nebo T2, zjednoduší podle článků 86 až 101. Předávací list se v této příloze označuje jako “předávací list TR“. Tyto přepravy zahrnují případně i jiné druhy dopravy, nežli je doprava po kolejích až do nádraží odeslání země odeslání, jakož i od nádraží určení země určení; tyto přepravy mohou dále zahrnovat přepravy, které se mezi uvedenými nádražími uskutečňují po moři.

Ve smyslu článků 85 až 101 platí jako

Předávací list TR použitý dopravním podnikem platí podle potřeby jako celní prohlášení nebo tranzitní doklad T1 nebo T2.

V každé smluvní straně vede dopravní podnik prostřednictvím svého nebo svých národních zástupců záznamy při centrálním místě nebo centrálních místech zúčtování, nebo u svého nebo svých národních zástupců, aby byly k dispozici příslušným úřadům vlastní země pro účely kontroly.

Dopravní podnik nebo jeho národní zástupce předá příslušným úřadům na jejich žádost pokud možno co nejdříve všechny podklady, záznamy nebo informace, které souvisejí s již přepravenými nebo dosud přepravovanými zásilkami,ze kterých musí tyto úřady čerpat údaje.

V případech, ve kterých jsou podle článku 87 předávací listy TR platné jako tranzitní celní prohlášení nebo tranzitní doklady T1 nebo T2, informuje dopravní podnik nebo jeho národní zástupce

Železniční společnost země, ve které převzal dopravní podnik přepravu zásilky označené v článku 85, se stává hlavním povinným.

Železniční společnost země, přes jejíž území zásilka vstoupila na území smluvních stran, se stává hlavním povinným pro druhy přepravy označené v článku 85, která převzala od dopravního podniku třetí země.