106
VYHLÁŠKA
ze dne 22. června 2026
o stanovení obsahu a minimálního rozsahu vzdělávacího programu pro získání odborné způsobilosti k provozování živnosti s předmětem podnikání „Poskytování služeb v oblasti poradenské psychoterapie“
Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 119 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 366/2011 Sb., zákona č. 313/2013 Sb., zákona č. 254/2014 Sb., zákona č. 38/2025 Sb., zákona č. 152/2025 Sb. a zákona č. 360/2025 Sb., k provedení § 117a odst. 1 tohoto zákona:
§ 1
Členění vzdělávacího programu
a)
teoretickou výuku,
b)
sebezkušenost,
c)
psychoterapeutickou praxi,
d)
supervizi psychoterapeutické praxe,
e)
závěrečné zpracování případu.
§ 2
Teoretická výuka
(1)
Obsahem teoretické výuky je získávání znalostí v oblastech a oborech, které tvoří teoretický základ potřebný pro výkon živnosti s předmětem podnikání „Poskytování služeb v oblasti poradenské psychoterapie“ (dále jen „poradenská psychoterapie“), a to znalostí o
a)
výkonu poradenské psychoterapie, způsobilosti osoby ji vykonávající (dále jen „poradenský psychoterapeut“), činnostech, k nimž je oprávněna, roli v systému poradenských psychologických služeb a osobnostních předpokladech k této profesi,
b)
obecné a vývojové psychologii,
c)
psychologii osobnosti,
d)
teorii psychopatologie,
e)
metodologii psychoterapie zahrnující plánování, intervence, ukončení a monitorování psychoterapie,
f)
teoretických směrech v psychoterapii, zejména psychodynamických a psychoanalytických směrech, humanistických a existenciálních směrech, kognitivně-behaviorálních a procesně orientovaných směrech, systemických a strategických komunikačních směrech, jejich východiscích a souvislostech a základech procesů integrace v psychoterapii,
g)
specifických technikách, postupech a intervencích používaných v rámci zvoleného psychoterapeutického směru,
h)
teorii změny,
i)
specifikách práce s rodinou, páry nebo skupinami,
j)
sociálních, kulturních, náboženských a spirituálních kontextech ve vztahu k psychoterapii,
k)
krizové intervenci a práci s rizikovými klienty v daném psychoterapeutickém směru,
l)
rolích a způsobilosti dalších odborných pracovníků v péči o duševní zdraví, zejména oboru psychoterapie, klinické psychologie, dětské klinické psychologie, psychiatrie, dětské psychiatrie, adiktologie a psychologického poradenství a diagnostiky, a o rozdílech mezi nimi,
m)
organizaci a zásadách poskytování sociálních služeb a zdravotních služeb a orientaci v dalších, individuálně volených zdrojích podpory klienta,
n)
etice a právních souvislostech poradenské psychoterapie, a to zejména občanském právu se zaměřením na ochranu osobnosti člověka a péči o zdraví, právní úpravě zdravotních služeb a sociálních služeb a ochraně osobních údajů,
o)
metodologii vědecké a výzkumné práce,
p)
vyhodnocování dopadů psychoterapie, metodách posuzování účinnosti psychoterapeutických přístupů a způsobu zjišťování úrovně jejich důkazní podloženosti,
q)
vedení dokumentace při poskytování poradenské psychoterapie,
r)
práci s traumatizovaným klientem, vývojovém traumatu a mezigeneračním přenosu traumatu.
(2)
Součástí teoretické výuky je také nácvik postupů, technik a způsobu práce v modelových situacích bez kontaktu s klientem.
§ 3
Sebezkušenost
(1)
Sebezkušeností je absolvování psychoterapie účastníkem vzdělávacího programu (dále jen „účastník“) za použití metod, technik a postupů daného směru, a to za účelem prohloubení sebepoznání, porozumění vlastním prožitkovým a vztahovým vzorcům a rozvoje osobnostních předpokladů pro výkon poradenské psychoterapie.
(2)
Sebezkušenost probíhá formou individuální nebo skupinové interakce s psychoterapeutem nebo s poradenským psychoterapeutem; podle potřeb zvoleného psychoterapeutického směru zahrnuje rovněž sebezkušenost v komunitě, cvičnou analýzu a jiné přístupy zapojující prvky sebereflexe a učení prožitkem. Pro skupinovou formu sebezkušenosti musí být zajištěny podmínky umožňující bezpečnou a smysluplnou účast všech účastníků, uplatnění individuálního přístupu vedení a bezpečný průběh; tyto podmínky musí odpovídat charakteru zvoleného psychoterapeutického směru.
§ 4
Psychoterapeutická praxe
(1)
Psychoterapeutickou praxí je odborná příprava účastníka na výkon poradenské psychoterapie spočívající v nácviku psychoterapeutických dovedností prostřednictvím výkonu dílčích činností, které jsou součástí poradenské psychoterapie, a to pod odborným dohledem psychoterapeuta nebo poradenského psychoterapeuta; odborným dohledem se rozumí průběžná kontrola dílčích činností prováděných účastníkem vzdělávání dohlížející osobou a její dostupnost pro poskytnutí rady nebo pomoci.
(2)
Psychoterapeutická praxe zahrnuje
a)
práci s dokumentací klienta,
b)
získávání informací od klienta,
c)
účast na plánování poradenské psychoterapie,
d)
aplikaci terapeutických technik,
e)
vyhodnocování průběhu a účinnosti použitých metod,
f)
sledování a reflexi interpersonálních a procesních aspektů terapeutického vztahu.
§ 5
Supervize psychoterapeutické praxe
(1)
Supervizí psychoterapeutické praxe je řízený a systematický proces odborného vedení účastníka psychoterapeutem nebo poradenským psychoterapeutem, který představuje profesní podporu rozvoje psychoterapeutických dovedností a jehož obsahem je rozbor průběhu psychoterapeutické praxe, etických otázek a vlastních profesních reakcí, za účelem rozvoje terapeutických kompetencí a zvyšování odborné způsobilosti.
(2)
Supervize psychoterapeutické praxe probíhá individuální nebo skupinovou formou. Při skupinové supervizi musí být zajištěny podmínky umožňující aktivní zapojení všech účastníků vzdělávání, uplatnění individuálního přístupu osoby, která vede supervizi, a bezpečný průběh supervizního procesu; podmínky musí odpovídat charakteru zvoleného psychoterapeutického směru.
§ 6
Závěrečné zpracování případu
(1)
Závěrečným zpracováním případu je samostatná odborná činnost účastníka, jejímž obsahem je analýza konkrétního případu z jeho psychoterapeutické praxe v rámci vzdělávacího programu a zpracování písemné kazuistiky.
(2)
Písemná kazuistika obsahuje popis práce s případem, použitých terapeutických přístupů, odborných úvah účastníka a jejich zdůvodnění. Rozsah písemné kazuistiky je nejméně 20 normostran. Přílohou písemné kazuistiky mohou být též audiovizuální záznamy z analyzovaného případu.
(3)
Součástí závěrečného zpracování případu je prezentace písemné kazuistiky a odborných souvislostí a znalostí v rámci vzdělávacího programu. Prezentace probíhá za přítomnosti alespoň dvou odborníků, a to psychoterapeuta nebo poradenského psychoterapeuta, který je zástupcem osoby uskutečňující vzdělávací program, a dále psychoterapeuta nebo poradenského psychoterapeuta, který není v pracovněprávním ani jiném obdobném vztahu k osobě uskutečňující vzdělávací program ani k osobám podílejícím se na uskutečňování odborné praxe účastníka vzdělávání.
§ 7
Rozsah vzdělávacího programu
(1)
Vzdělávací program zahrnuje nejméně 1 450 výukových hodin rozložených do období alespoň 5 let, z toho nejméně
a)
500 výukových hodin teoretické výuky, z toho nejméně 350 kontaktních výukových hodin teoretické výuky,
b)
300 kontaktních výukových hodin sebezkušenosti,
c)
300 kontaktních výukových hodin psychoterapeutické praxe,
d)
150 kontaktních výukových hodin supervize psychoterapeutické praxe a
e)
200 výukových hodin závěrečného zpracování případu.
(2)
Kontaktní výukovou hodinou je výuková hodina, která probíhá za přítomnosti vyučujícího nebo osoby, která vede supervizi, anebo v rámci psychoterapeutické praxe za přítomnosti psychoterapeuta nebo poradenského psychoterapeuta vykonávajícího odborný dohled, případně klienta nebo pacienta.
(3)
Délka výukové hodiny teoretické výuky je 45 minut a délka výukové hodiny ostatních částí vzdělávacího programu je 60 minut.
§ 8
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2026.
Ministr:
Ing. Juchelka v. r.
