Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 49/2006 Sb. m. s.

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 3. června 1999 byl ve Vilniusu sjednán Protokol o změně Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) z 9. května 1980*).

Jménem České republiky byl Protokol podepsán ve Vilniusu téhož dne.

S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Protokol ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u mezivládní Organizace pro mezinárodní železniční přepravu (OTIF), dočasného depozitáře Protokolu, dne 22. prosince 2003. Po vstupu Protokolu v platnost bude ratifikační listina uložena u vlády Švýcarské konfederace, depozitáře Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF).

Protokol vstupuje v platnost na základě svého článku 4 odst. 1 dne 1. července 2006 a tímto dnem vstupuje v platnost i pro Českou republiku.

Anglické znění Protokolu, anglické znění Úmluvy ve znění pozměňovacího protokolu a jejich překlady do českého jazyka se vyhlašují současně.

PŘEKLAD

COTIF 1980 je změněna a její nové znění je přiloženo a tvoří součást tohoto Protokolu.

Úkoly vlády-depositáře, jak jsou uvedeny v článcích 22 až 26 COTIF 1980, budou vykonávány OTIF, jako dočasným depositářem v době od vystavení tohoto Protokolu k podpisu do vstupu Protokolu v platnost.

Dočasný depositář uvědomí členské státy o

Tento Protokol je vystaven k podpisu smluvními státy do 31. prosince 1999. Podepsání se uskuteční v Bernu u dočasného depositáře.

Podle článku 20 § 1 COTIF 1980 vyžaduje tento Protokol ratifikaci, přijetí nebo schválení. Ratifikační, přijímací nebo schvalovací listiny budou uloženy u dočasného depositáře co možná nejdříve.

Členské státy, které tento Protokol nepodepíší v průběhu lhůty, uvedené v § 1, a státy, jejichž žádost o přístup ke COTIF 1980 podle jejího článku 23 § 2 byly přijaty s právní závazností, mohou do doby vstupu v platnost tohoto Protokolu k němu přistoupit uložením listiny o přístupu u dočasného depositáře.

Přístup státu ke COTIF 1980 podle jejího článku 23, který byl požadován po vystavení tohoto Protokolu k podpisu a před jeho vstupem v platnost, platí jak pro COTIF 1980 tak také pro Úmluvu ve znění přílohy k tomuto Protokolu.

Tento Protokol vstupuje v platnost prvním dnem třetího měsíce po měsíci, během kterého dočasný depositář oznámil členským státům uložení listiny, kterou byly splněny podmínky článku 20 § 2 COTIF 1980. Za členské státy jsou ve smyslu tohoto článku 20 § 2 považovány státy, které byly členskými státy v době rozhodnutí pátého Valného shromáždění a jsou jimi v době, kdy byly splněny podmínky vstupu v platnost tohoto Protokolu.

Článek 3 platí však již po vystavení tohoto Protokolu k podpisu.

Prohlášení a výhrady, které jsou přípustné podle článku 42 § 1 Úmluvy ve znění přílohy k tomuto Protokolu, mohou být předkládány nebo učiněny kdykoli také před vstupem v platnost tohoto Protokolu. Nabudou účinnosti v termínu vstupu v platnost tohoto Protokolu.

Nejpozději šest měsíců po vstupu v platnost tohoto Protokolu svolá Generální sekretář OTIF Valné shromáždění za účelem:

Nejpozději tří měsíce po vstupu v platnost tohoto Protokolu svolá Generální sekretář OTIF odbornou komisi pro technické otázky.

Po vstupu v platnost tohoto Protokolu skončí funkční období Správního výboru, který byl jmenován podle článku 6 § 2 písm. b) COTIF 1980, v termínu stanoveném Valným shromážděním, který musí být v souladu s termínem pro začátek funkčního období členů a náhradních členů Správního výboru, které toto určí (článek 14 § 2 písm. b) COTIF ve znění přílohy k tomuto Protokolu).

Funkční období Generálního ředitele Ústředního úřadu úřadujícího v době vstupu v platnost tohoto Protokolu skončí uplynutím období, pro které byl jmenován podle článku 7 § 2 písm. d) COTIF 1980. Od doby vstupu v platnost tohoto Protokolu vykonává funkci Generálního sekretáře.

Po vstupu v platnost tohoto Protokolu zůstanou nadále v platnosti příslušná ustanovení článků 6, 7 a 11 COTIF 1980 pro:

Konečné příspěvky členských států pro rok, v němž tento Protokol vstoupí v platnost, budou počítány podle článku 11 § 1 COTIF 1980.

Na žádost členského státu, kterému byl na základě článku 26 Úmluvy ve znění přílohy k tomuto Protokolu vypočten vyšší příspěvek než dlužná částka pro rok 1999, může Valné shromáždění stanovit příspěvek tohoto státu na tři roky následující po roku vstupu v platnost tohoto Protokolu se zřetelem na následující zásady:

Na smlouvy o přepravě osob nebo zboží v mezinárodní dopravě mezi členskými státy, které byly uzavřeny podle Jednotných právní předpisů CIV 1980 nebo Jednotných právních předpisů CIM 1980, se budou vztahovat i po vstupu v platnost tohoto Protokolu Jednotné právní předpisy platné v době uzavření smlouvy.

Kogentní ustanovení Jednotných právních předpisů CUV a Jednotných právních předpisů CUI budou platit pro smlouvy, které byly uzavřeny před vstupem tohoto Protokolu v platnost, po dobu jednoho roku po jeho vstupu v platnost.

Tento Protokol je vypracován a podepsán ve francouzském, německém a anglickém jazyce. V případě odchylek je rozhodující francouzské znění.

Na žádost jednoho z dotčených smluvních států vydá Organizace úřední překlady tohoto Protokolu v dalších jazycích, pokud je jeden z těchto jazyků úředním jazykem na území nejméně dvou smluvních států. Překlady budou vypracovány ve spolupráci s příslušnými orgány dotčených smluvních států.

PŘEKLAD

Členské státy se dohodly, že přijmou veškerá vhodná opatření k usnadňování a zrychlování mezinárodní železniční přepravy. Za tímto účelem se každý členský stát zavazuje, že v rámci svých možností

V zájmu zjednodušení a zlepšení mezinárodní železniční přepravy se členské státy dohodly, že budou přispívat k dosažení co nejvyšší míry jednotnosti předpisů, standardů, postupů a organizačních metod, pokud jde o železniční vozidla, personál železnice, železniční infrastrukturu a pomocné služby.

Členské státy se dohodly, že budou podporovat uzavírání dohod mezi provozovateli infrastruktury, jejichž cílem bude optimalizace železniční dopravy.

Pokud nebyla učiněna prohlášení nebo vzneseny výhrady podle článku 42 § 1 věta 1, použijí se v mezinárodní železniční přepravě a při technické admisi železničního materiálu pro používání v mezinárodní dopravě:

Jednotné právní předpisy a právní řády uvedené v § 1 jsou se svými přílohami součástí Úmluvy.

V následujícím textu zahrnuje výraz „Úmluva“ samotnou Úmluvu, Protokol uvedený v článku 1 § 4 a přípojky včetně jejich příloh uvedené v článku 6.

Při výkladu a použití Úmluvy je nutné přihlížet k tomu, že Úmluva má povahu mezinárodního práva, a k nutnosti podporovat jednotnost.

Není-li v Úmluvě potřebné ustanovení, platí vnitrostátní právo.

Vnitrostátním právem se rozumí právo státu, ve kterém oprávněný uplatňuje svůj nárok, včetně kolizních norem.

Zúčtovací jednotkou předvídanou v přípojcích je zvláštní právo čerpání, jak je definováno Mezinárodním měnovým fondem.

Hodnota vnitrostátní měny členského státu, který je zároveň členem Mezinárodního měnového fondu, vyjádřená ve zvláštních právech čerpání, se stanoví podle přepočtové metody Mezinárodního měnového fondu používané pro jeho vlastní operace a transakce.

Hodnota vnitrostátní měny členského státu, který není zároveň členem Mezinárodního měnového fondu, vyjádřená ve zvláštních právech čerpání, se vypočte způsobem, který stanoví tento stát. Výpočet musí ve vnitrostátní měně vést pokud možno k téže reálné hodnotě, jaká by vyplynula z použití § 2.

Pro členský stát, který není zároveň členem Mezinárodního měnového fondu a jehož zákonodárství nedovoluje použití § 2 nebo § 3, se zúčtovací jednotka předvídaná v přípojcích rovná hodnotě tří zlatých franků. Zlatý frank je definován 10/31 gramu zlata o ryzosti 0,900. Přepočet zlatého franku musí ve vnitrostátní měně vést pokud možno k téže reálné hodnotě, jaká by vyplynula z použití § 2.

Do tří měsíců po vstupu Úmluvy v platnost a poté vždy, když dojde ke změně metody výpočtu nebo ke změně hodnoty vnitrostátní měny v poměru ke zúčtovací jednotce, sdělí členské státy svou metodu výpočtu podle § 3 nebo výsledek přepočtu podle § 4 generálnímu sekretáři Organizace. Generální sekretář dá tato sdělení na vědomí ostatním členským státům.

Částka vyjádřená ve zúčtovacích jednotkách se přepočítá na vnitrostátní měnu státu soudu, u něhož se právní věc projednává. Přepočet se provádí podle odpovídající hodnoty příslušné měny v den vynesení rozsudku nebo v den, na kterém se strany dohodly.

Dva nebo více členských států může vydávat doplňující ustanovení nebo dva nebo více dopravců se může dohodnout na doplňujících ustanoveních k provádění Jednotných právních předpisů CIV a Jednotných právních předpisů CIM, která se od ustanovení těchto Jednotných právních předpisů nesmějí odchylovat.

Doplňující ustanovení podle § 1 vstupují v platnost a jsou zveřejněna ve formě uvedené v zákonech a předpisech příslušného členského státu. Doplňující ustanovení členských států a jejich vstup v platnost se sdělí generálnímu sekretáři Organizace, který o nich zpraví ostatní členské státy.

U žalob podávaných na základě Jednotných právních předpisů CIV, Jednotných právních předpisů CIM, Jednotných právních předpisů CUV nebo Jednotných právních předpisů CUI nelze vyžadovat poskytování záruk na náklady právního sporu.

Rozsudky, včetně rozsudků o zmeškání, které byly vyneseny na základě Úmluvy příslušným soudem, a které se staly vykonatelnými podle zákonů rozhodných pro posuzující soud, jsou vykonatelné v každém z ostatních členských států, jakmile ve státě, ve kterém má být rozsudek vykonán, jsou splněny předepsané formality. Věcné přezkoumání případu není přípustné. Tato ustanovení platí také pro soudní smíry.

§ 1 se nepoužije na rozsudky vykonatelné pouze předběžně a na rozsudky, které žalobci kvůli jeho podlehnutí v právním sporu ukládají kromě úhrady výloh také povinnost náhrady škody.

Příslušejí-li dopravnímu podniku vůči jinému dopravnímu podniku, který nesídlí v tomtéž členském státě, pohledávky z přepravy, na niž se použijí Jednotné právní předpisy CIV nebo Jednotné právní předpisy CIM, mohou být tyto pohledávky zabaveny nebo obstaveny pouze na základě rozhodnutí soudů členského státu, v němž sídlí dopravní podnik, který je věřitelem pohledávky, určené k obstavení.

Pohledávky na základě smluv, na které se použijí Jednotné právní předpisy CUV nebo Jednotné právní předpisy CUI, mohou být zabaveny nebo obstaveny pouze na základě rozhodnutí soudů členského státu, v němž sídlí dopravní podnik, který je věřitelem pohledávky určené k obstavení.

Železniční vozidla mohou být zabavena nebo obstavena v jiném členském státě než v tom, ve kterém má držitel své sídlo, pouze na základě rozhodnutí soudů tohoto státu. Výraz „držitel“ označuje toho, kdo jako vlastník nebo jako osoba jinak oprávněná k disponování trvale hospodářsky užívá vůz jako přepravní prostředek.

Činnost Organizace zajišťují následující orgány:

Valné shromáždění může rozhodnout o časově omezeném zřízení dalších výborů (komisí) pro zvláštní úkoly.

Při zjišťování schopnosti Valného shromáždění a výborů (komisí) uvedených v § 1 písm. c) až f) se usnášet nejsou zohledňovány členské státy bez hlasovacího práva (článek 14 § 5, článek 26 § 7 nebo článek 40 § 4).

Předsednictví na Valném shromáždění, předsednictví ve Správním výboru, jakož i funkce generálního sekretáře se zásadně svěřují jen příslušníkům různých členských států.

Valné shromáždění tvoří všechny členské státy.

Valné shromáždění

Generální sekretář svolává Valné shromáždění každé tři roky nebo na žádost jedné třetiny členských států nebo na žádost Správního výboru, jakož i v případech, které jsou uvedeny v článku 33 § 2 a § 3 a v článku 37 § 4. Generální sekretář zašle členským státům nejpozději tři měsíce před zahájením jednání návrh pořadu dne podle podmínek stanovených jednacím řádem v § 2 písm. a).

Valné shromáždění je schopno se usnášet (článek 13 § 3), je-li zastoupena většina členských států. Každý členský stát se může dát zastupovat jiným členským státem; jeden stát však nemůže zastupovat více než dva jiné státy.

Při rozhodování Valného shromáždění o změnách přípojku k Úmluvě nemají hlasovací právo členské státy, které podaly prohlášení k příslušnému přípojku podle článku 42 § 1 první věta.

Valné shromáždění přijímá svá rozhodnutí prostou většinou členských států zastoupených při hlasování; v případech uvedených v § 2 pod písm. e), f), g), h), l) a p), jakož i v případě uvedeném v článku 34 § 6 je však potřebná dvoutřetinová většina, v případě uvedeném v § 2 písm. l) je dvoutřetinová většina potřebná pouze tehdy, jedná-li se o návrhy na změnu samotné Úmluvy, s výjimkou článků 9 a 27 §§ 2 až 10, jakož i tehdy, jedná-li se o návrhy na změnu Protokolu uvedeného v článku 1 § 4.

Se souhlasem většiny členských států zve generální sekretář k účasti na jednáních Valného shromáždění s hlasem poradním také:

Správní výbor tvoří jedna třetina členských států.

Členové výboru a za každý členský stát jeden náhradní člen, jakož i členský stát, který zastává předsednickou funkci, se určují na tři roky. Složení výboru se stanoví na každé funkční období s přihlédnutím zejména k přiměřenému geografickému rozdělení. Stane-li se náhradní člen během jednoho funkčního období členem výboru, zaznamená to, že v následujícím funkčním období je členem výboru.

Uvolní-li se některé místo nebo zanikne-li hlasovací právo některého člena výboru nebo nezúčastní-li se některý člen dvou po sobě následujících zasedání výboru a nedá se podle § 6 zastupovat jiným členem, vykonává po zbytek funkčního období jeho funkce náhradní člen určený Valným shromážděním.

Bez ohledu na případ uvedený v § 3 nesmí být jeden členský stát členem výboru déle než dvě celá po sobě následující funkční období.

Správní výbor

Výbor je schopen se usnášet, jsou-li zastoupeny dvě třetiny jeho členů. Každý člen se může dát zastupovat jiným členem, jeden člen však nesmí zastupovat více než jednoho jiného člena.

Výbor přijímá svá rozhodnutí prostou většinou členů zastoupených při hlasování.

Není-li rozhodnuto jinak, schází se výbor v sídle Organizace. Zápisy z jednání se předkládají všem státům.

Předseda výboru

Výbor může v rámci svých vlastních kompetencí pověřit předsedu, aby vykonával určité zvláštní úkoly.

Komise uvedené v článku 13 § 1 písm. c) až f) a v § 2 tvoří zásadně všechny členské státy. Zabývá-li se Revizní komise, Odborná komise RID nebo Odborná komise pro technické otázky v rámci svých kompetencí změnami přípojků k Úmluvě a rozhoduje-li o změnách, členské státy, které podaly prohlášení k příslušným přípojkům podle článku 42 § 1 první věta, nejsou členy příslušné komise.

Generální sekretář svolává komise buď z vlastního popudu, nebo na žádost pěti členských států nebo na žádost Správního výboru. Generální sekretář předkládá členským státům nejpozději dva měsíce před zahájením jednání návrh pořadu jednání.

Každý členský stát se může dát zastupovat jiným členským státem, jeden stát však nemůže zastupovat více než dva jiné státy.

Každý zastoupený členský stát disponuje jedním hlasem. Návrh je přijat, je-li počet hlasů pro

Se souhlasem většiny členských států, zve generální sekretář k účasti na jednáních komisí s hlasem poradním také

Komise volí na každé zasedání nebo na určité období předsedu a jednoho nebo více zastupujících místopředsedů.

Porady se vedou v pracovních jazycích. Výklady přednesené během schůze v jednom pracovním jazyce se podle závažnosti obsahu překládají do ostatních pracovních jazyků; návrhy a usnesení se překládají v úplném znění.

Zápisy obsahují zhuštěnou reprodukci zasedání. Návrhy a usnesení se zaznamenávají v úplném znění. Pokud jde o usnesení, je rozhodující francouzské znění. Zápisy se předkládají všem členským státům.

Komise mohou pověřit projednáváním některých otázek pracovní skupiny.

Komise si stanovují jednací řád.

Revizní komise

Revizní komise je schopna se usnášet (článek 13 § 3), je-li zastoupena většina členských států.

Odborná komise RID rozhoduje podle článku 33 § 5 o návrzích na změnu Úmluvy.

Odborná komise RID je schopna se usnášet (článek 13 § 3), je-li zastoupena jedna třetina členských států.

Komise pro usnadňování železniční přepravy

Komise pro usnadňování železniční přepravy je schopna se usnášet (článek 13 § 3), je-li zastoupena třetina členských států.

Odborná komise pro technické otázky

Odborná komise pro technické otázky je schopna se usnášet (článek 13 § 3), je-li zastoupena polovina členských států ve smyslu článku 16 § 1. Při rozhodování o ustanoveních v přílohách k Jednotným právním předpisům APTU nemají hlasovací právo ty členské státy, které k příslušnému ustanovení ve smyslu článku 35 § 4 vznesly námitku nebo daly prohlášení ve smyslu článku 9 § 1 Jednotných právních předpisů APTU.

Odborná komise pro technické otázky může prohlašovat technické normy za závazné nebo přijímat jednotné technické předpisy, nebo jejich prohlášení za závazné nebo jejich přijetí odmítnout; v žádném případě je nemůže měnit.

Generální sekretář obstarává administrativní záležitosti Organizace.

Generálního sekretáře volí Valné shromáždění na období tří let. Generální sekretář může být opětovně zvolen nejvýš dvakrát.

Generální sekretář je zejména povinen

Generální sekretář může o své vůli předkládat návrhy na změnu Úmluvy.

Práva a povinnosti personálu Organizace vyplývají z personálního statutu, který vydává Správní výbor podle článku 15 § 5 písm. c).

Organizace vydává časopis, který obsahuje úřední sdělení, jakož i sdělení, která jsou nutná a potřebná k používání Úmluvy.

Sdělení, která je generální sekretář povinen činit na základě Úmluvy, lze případně uskutečnit zveřejněním v časopise.

Námořní nebo říční linky, uvedené v článku 1 Jednotných právních předpisů CIV a Jednotných právních předpisů CIM, na nichž se na základě jediné přepravní smlouvy provádějí přepravy jako doplněk k železniční přepravě, se zapisují do dvou seznamů:

Železniční tratě členských států, které vznesly výhradu podle článku 1 § 6 Jednotných právních předpisů CIV nebo podle článku 1 § 6 Jednotných právních předpisů CIM se způsobem odpovídajícím této výhradě zapisují do dvou seznamů:

Členské státy zašlou svá sdělení týkající se zapsání nebo vyškrtnutí linek a železničních tratí podle § 1 a § 2 generálnímu sekretáři. Pokud námořní nebo říční linky uvedené v § 1 spojují členské státy, zapisují se pouze se souhlasem těchto států; k vyškrtnutí linky stačí sdělení jednoho z těchto států.

Generální sekretář zpraví všechny členské státy o zapsání nebo vyškrtnutí linky nebo železniční trati.

Přepravy po námořních nebo říčních linkách podle § 1 a přepravy po železničních tratích podle § 2 podléhají Úmluvě po uplynutí jednoho měsíce, počítáno ode dne sdělení generálního sekretáře o jejich zapsání. Po uplynutí tří měsíců, počítáno ode dne sdělení generálního sekretáře o jejich vyškrtnutí, nepodléhají Úmluvě, s výjimkou již započatých přeprav, které je nutno dokončit.

Program práce. Rozpočet. Účetní uzávěrka. Výroční zpráva.

Plán práce, rozpočet a účetní uzávěrka Organizace zahrnují vždy období dvou kalendářních let.

Organizace vydává nejméně každé dva roky výroční zprávu.

Výši výdajů Organizace stanovuje Správní výbor na návrh generálního sekretáře na každé rozpočtové období.

S výhradou §§ 2 až 4 se výdaje Organizace nekryté ostatními příjmy hradí ze dvou pětin na základě příspěvkového klíče Organizace spojených národů a ze tří pětin na základě celkové délky železniční infrastruktury, jakož i námořních a říčních linek zapsaných do seznamu podle článku 24 § 1. U námořních a říčních linek se započítává pouze polovina jejich délek.

Vznesl-li některý členský stát výhradu podle článku 1 § 6 Jednotných právních předpisů CIV nebo podle článku 1 § 6 Jednotných právních předpisů CIM, určuje se jeho příspěvek následovně:

Každý členský stát se na příspěvcích podílí nejméně 0,25 procenta a nejvýše 15 procenty.

Správní výbor stanovuje, které úkoly Organizace se týkají

Příspěvky členských států na výdaje Organizace se hradí formou zálohy splatné ve dvou splátkách vždy nejpozději do 31. října každého z obou roků, které zahrnuje rozpočet. Výše záloh se stanovuje na základě konečných příspěvků splatných za oba předchozí roky.

S postoupením výroční zprávy a závěrečného účtu členským státům sdělí generální sekretář konečnou výši příspěvku za oba uplynulé kalendářní roky, jakož i výši zálohy za oba následující kalendářní roky.

Po 31. prosinci roku, ve kterém se uskuteční sdělení generálního sekretáře podle § 6, se příspěvek splatný za oba uplynulé roky úročí pěti procenty ročně. Neuhradil-li členský stát svůj příspěvek od tohoto dne do jednoho roku, pozastavuje se jeho hlasovací právo do té doby, než splní svou platební povinnost. Po uplynutí další dvouleté lhůty zváží Valné shromáždění, zda postoj tohoto státu je nutno považovat za konkludentní výpověď Úmluvy, přičemž stanoví případně okamžik, k němuž výpověď nabude účinnosti.

V případě výpovědi podle § 7 nebo podle článku 41, jakož i v případě pozastavení hlasovacího práva podle článku 40 § 4 písm. b) zůstávají dlužné částky splatné.

Nezaplacené částky se hradí z prostředků Organizace.

Členský stát, který vypověděl Úmluvu, se přístupem může opět stát členským státem za podmínky, že zaplatil dlužné částky.

Organizace vybírá úhradu na krytí zvláštních výdajů, které vyplývají z činností předvídaných v článku 21 § 3 písm. j) až l). V případech uvedených v článku 21 § 3 písm. j) a k) stanoví tuto částku na návrh generálního sekretáře Správní výbor; v případě uvedeném v článku 21 § 3 písm. l) se použije článek 31 § 3.

Nestanoví-li Valné shromáždění podle článku 14 § 2 písm. k) jinak, provádí revizi účtů stát, ve kterém má Organizace své sídlo, podle pravidel uvedených v tomto článku a, s výhradou zvláštních pokynů Správního výboru, v souladu s Řádem pro finance a účetnictví Organizace (článek 15 § 5 písm. e)).

Revizor účtů kontroluje účty Organizace včetně všech důvěrných fondů a zvláštních účtů, pokud to považuje za nutné k tomu, aby se ujistil, že

Pouze revizor účtů je oprávněn uznávat zcela nebo zčásti potvrzení a doklady, které dodá generální sekretář. Považuje-li to revizor za účelné, může každý doklad o finančních operacích nebo dodávkách a materiálu důkladně prozkoumat a překontrolovat.

Revizor účtů má vždy volný přístup ke všem knihám, zápisům, účetním dokladům a jiným informacím, které považuje za nutné.

Revizor účtů není oprávněn odmítnout některou z rubrik účtů, upozorní však neprodleně generálního sekretáře na každou operaci, jejíž řádnost nebo účelnost se mu jeví jako sporná, aby generální sekretář mohl učinit příslušná opatření.

Revizor účtů vystaví a podepíše potvrzení o finančních dokladech s následujícím textem: „Zkontroloval jsem finanční doklady Organizace za rozpočtové období, které končí 31. prosincem .... Revize zahrnovala všeobecnou analýzu účetních metod a kontrolu účetních dokladů a jiných podkladů, kterou jsem za daných okolností považoval za nutnou.“ Toto potvrzení popřípadě rozvede, že

Ve své zprávě o finančních operacích revizor účtů uvede:

Revizor účtů nesmí do své zprávy v žádném případě zahrnout kritiku, aniž by předem poskytl generálnímu sekretáři možnost zaujmout stanovisko.

Revizor účtů sdělí svá zjištění týkající se revize účtů Správnímu výboru a generálnímu sekretáři. Revizor může navíc podat jakýkoliv komentář, týkající se finanční zprávy generálního sekretáře, který považuje za vhodný.

Provedl-li revizor účtů pouze souhrnnou revizi nebo nemohl-li obdržet dostačující ospravedlnění, uvede to ve svém potvrzení a ve své zprávě, a zaznamená jednotlivě důvody pro své poznámky, jakož i důsledky, které z toho vyplývají pro finanční situaci a pro zaúčtované operace.

Spory mezi členskými státy o výklad nebo používání této Úmluvy, jakož i spory mezi členskými státy a Organizací o výklad nebo používání Protokolu o výsadách a imunitách, mohou být na žádost jedné ze stran předloženy rozhodčímu soudu. Strany stanoví podle vlastního uvážení složení rozhodčího soudu a proceduru rozhodčího řízení.

Jiné spory o výklad nebo používání této Úmluvy nebo jiných úmluv vypracovaných podle článku 2 § 2 v rámci Organizace, pokud nebyly smírně urovnány nebo nebyly předloženy k rozhodnutí řádným soudům, mohou být se souhlasem zúčastněných stran předloženy rozhodčímu soudu. Pro složení rozhodčího soudu a proceduru rozhodčího řízení platí články 29 až 32.

Každý stát, který žádá o přístup k Úmluvě, si může přitom vyhradit právo nepoužít zcela nebo zčásti ustanovení §§ 1 a 2.

Každý stát, který vznesl výhradu podle § 3, může prostřednictvím sdělení depozitáři kdykoli oznámit, že výhradu ruší. Zrušení výhrady nabývá účinnosti jeden měsíc po dni, kdy o tom depozitář zpravil členské státy.

Strany uzavírají rozhodčí dohodu, která stanoví zejména:

Generální sekretář sestavuje a průběžně doplňuje seznam rozhodců. Každý členský stát může dát zapsat do seznamu rozhodců dva své státní příslušníky.

V souladu s rozhodčí dohodou tvoří rozhodčí soud jeden, tři nebo pět rozhodců. Rozhodci jsou voleni z osob zapsaných do seznamu rozhodců podle § 1. Předvídá-li však rozhodčí dohoda pět rozhodců, může si každá strana zvolit jednoho rozhodce nezapsaného do seznamu. Předvídá-li rozhodčí dohoda jediného rozhodce, zvolí se vzájemnou dohodou stran. Předvídá-li rozhodčí dohoda tři nebo pět rozhodců, zvolí každá strana jednoho nebo dva rozhodce; tito rozhodci určí vzájemnou dohodou třetího nebo pátého rozhodce, který rozhodčímu soudu předsedá. Nedohodnou-li se strany na určení jediného rozhodce, nebo nesjednotí-li se zvolení rozhodci na určení třetího nebo pátého rozhodce, určí jej generální sekretář.

Pokud strany nemají stejnou státní příslušnost, musí mít jediný, třetí nebo pátý rozhodce jinou státní příslušnost než strany.

Vstup třetí strany do sporu nemá vliv na složení rozhodčího soudu.

Rozhodčí soud vede řízení s přihlédnutím zejména k těmto ustanovením:

Honoráře rozhodců stanoví generální sekretář.

Rozhodčí výrok stanoví poplatky a výlohy a určí poměr, ve kterém se tyto poplatky a výlohy, stejně jako honoráře rozhodců, rozdělí mezi strany.

Zahájení rozhodčího řízení má na přerušení promlčení stejný účinek, jaký předvídá hmotné právo pro vznesení žaloby před řádným soudem.

Výrok rozhodce se stává v každém členském státě vykonatelným, jakmile ve státě, ve kterém má být výrok vykonán, jsou splněny všechny předepsané formality. Věcné přezkoumání případu není přípustné.

Generální sekretář uvědomí členské státy neprodleně o návrzích na změnu Úmluvy, které mu postoupily členské státy nebo které sám zpracoval.

Nestanoví-li §§ 4 až 6 jinak, rozhoduje o návrzích na změnu Úmluvy Valné shromáždění.

Byl-li Valnému shromáždění předložen návrh na změnu Úmluvy, může Valné shromáždění rozhodnout většinou uvedenou v článku 14 § 6, že takový návrh bezprostředně souvisí s jedním nebo několika ustanoveními přípojků k Úmluvě. V takovém případě, jakož i v případech uvedených v §§ 4 až 6, vždy věta 2, přísluší Valnému shromáždění rozhodování také o změně tohoto nebo těchto ustanovení přípojků.

S výhradou rozhodnutí Valného shromáždění podle § 3 věta 1 rozhoduje o návrzích na změnu ustanovení

Odborná komise RID rozhoduje o návrzích na změnu Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí (RID). Jsou-li Odborné komisi RID předloženy návrhy na změnu tohoto Řádu, může jedna třetina států zastoupených v komisi požadovat, aby tyto návrhy byly předloženy k rozhodnutí Valnému shromáždění.

Odborná komise pro technické otázky rozhoduje o návrzích na změnu příloh k Jednotným právním předpisům APTU. Jsou-li Odborné komisi pro technické otázky předloženy návrhy na změnu těchto příloh, může jedna třetina států zastoupených v komisi požadovat, aby tyto návrhy byly předloženy k rozhodnutí Valnému shromáždění.

Změny Úmluvy, o kterých rozhodlo Valné shromáždění, sdělí generální sekretář členským státům.

Změny samotné Úmluvy, o kterých rozhodlo Valné shromáždění, vstupují v platnost dvanáct měsíců po schválení dvěma třetinami členských států pro všechny členské státy, s výjimkou členských států, které před vstupem změn v platnost prohlásí, že s nimi nesouhlasí.

Změny přípojků k Úmluvě, o nichž rozhodlo Valné shromáždění, vstoupí v platnost dvanáct měsíců po schválení polovinou členských států, které nepředložily prohlášení podle článku 42 § 1, pro všechny členské státy s výjimkou členských států, které před vstupem změn v platnost prohlásí, že s nimi nesouhlasí, jakož i členských států, které předložily prohlášení podle článku 42 § 1.

Členské státy postoupí svá sdělení o schválení změn, o kterých rozhodlo Valné shromáždění, jakož i svá prohlášení o tom, že s těmito změnami nesouhlasí, generálnímu sekretáři. Generální sekretář o tom vyrozumí ostatní členské státy.

Lhůta uvedená v §§ 2 a 3 se počítá ode dne sdělení generálního sekretáře o splnění předpokladů pro vstup změn v platnost.

Valné shromáždění může při rozhodování o změně stanovit, že tato změna má takový dosah, že každému členskému státu, který odevzdá prohlášení podle § 2 nebo § 3 a který neschválí změnu v osmnáctiměsíční lhůtě po jejím vstupu v platnost, skončí po uplynutí této lhůty členství v Organizaci.

Pokud se usnesení Valného shromáždění týkají změn přípojků k Úmluvě, je používání platného přípojku jako celku v dopravě se členskými státy a mezi členskými státy, které s usnesením vyslovily včas nesouhlas podle § 3, pozastaveno vstupem usnesení v platnost. Generální sekretář o tomto pozastavení vyrozumí členské státy; pozastavení pozbývá platnosti po uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy generální sekretář oznámil odvolání nesouhlasu ostatním členským státům.

Změny Úmluvy, na nichž se usnesly komise, oznámí generální sekretář členským státům.

Změny samotné Úmluvy, na nichž se usnesla Revizní komise, vstoupí v platnost pro všechny členské státy první den dvanáctého měsíce po měsíci, kdy je generální sekretář oznámil členským státům. Do čtyř měsíců ode dne sdělení mohou členské státy vznášet námitky. Vznese-li čtvrtina členských států námitku, nevstoupí změny v platnost. Vznese-li některý členský stát ve čtyřměsíční lhůtě námitku proti usnesení Revizní komise a vypoví Úmluvu, nabývá výpověď účinnosti dnem předvídaným pro vstup tohoto usnesení v platnost.

Změny přípojků k Úmluvě, na nichž se usnesla Revizní komise, vstupují v platnost pro všechny členské státy prvým dnem dvanáctého měsíce po měsíci, ve kterém je generální sekretář oznámil členským státům. Změny, na nichž se usnesly Odborná komise RID nebo Odborná komise pro technické otázky, vstupují v platnost prvým dnem šestého měsíce po měsíci, ve kterém je generální sekretář oznámil členským státům.

Členské státy mohou vznášet námitky do čtyř měsíců ode dne sdělení generálního sekretáře podle § 3. Vznese-li námitku čtvrtina členských států, nevstoupí změny v platnost. V členských státech, které vznesly námitky proti usnesením včas, je používání příslušného přípojku jako celku v dopravě se členskými státy a mezi nimi pozastaveno. Avšak při námitce proti závaznosti technické normy nebo proti přijetí jednotného předpisu je pozastavena aplikace této technické normy či tohoto jednotného technického předpisu v dopravě s a mezi těmito členskými státy; obdobně to platí i při částečné námitce.

Generální sekretář oznámí pozastavení podle § 4 členským státům; pozastavení pozbudou účinnosti po uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy generální sekretář oznámil zrušení námitky ostatním členským státům.

Při zjišťování počtu námitek podle §§ 2 a 4 se nezohledňují členské státy

Generální sekretář je depozitářem této Úmluvy. Jeho úkoly depozitáře jsou uvedeny v oddíle VII Vídeňské úmluvy o smluvním právu ze 23. května 1969.

V případě sporů mezi členským státem a depozitářem ohledně funkcí depozitáře uvědomí depozitář nebo dotčený členský stát o sporném bodě ostatní členské státy nebo spor případně předloží k rozhodnutí Správnímu výboru.

Každý stát, na jehož území je provozována železniční infrastruktura, má možnost přistoupit k Úmluvě.

Stát, který si přeje přistoupit k Úmluvě po jejím vstupu v platnost, zašle depozitáři žádost. Depozitář o této žádosti vyrozumí členské státy.

Nevzneslo-li pět členských států u depozitáře do tří měsíců námitku po sdělení uvedeném v § 2, je žádost závazně právně přijata. Depozitář to sdělí bez odkladu státu, který žádost podal, jakož i členským státům. Přístup nabývá účinnosti prvým dnem třetího měsíce po tomto sdělení.

Vzneslo-li nejméně pět členských států námitku ve lhůtě uvedené v § 3, předloží se žádost o přístup k rozhodnutí Valnému shromáždění.

Každý přístup k Úmluvě, s výhradou uvedenou v článku 42, se může vztahovat pouze na Úmluvu ve znění platném v den, kdy přístup nabude účinnosti.

Možnost přístupu k Úmluvě mají regionální organizace pro hospodářskou integraci, které jsou vybaveny pravomocí legislativy pro své členy v oblastech, jež jsou předmětem této Úmluvy, a jejichž členem je jeden nebo více členských států. Podmínky tohoto přístupu stanoví dohoda mezi Organizací a regionální organizací.

Regionální organizace může uplatňovat práva, která na základě Úmluvy příslušejí členským státům, týkají-li se předmětů, které spadají do kompetence regionální organizace. Totéž platí pro povinnosti, které příslušejí na základě Úmluvy členským státům, s výjimkou finančních závazků vyplývajících z článku 26.

Při uplatňování hlasovacího práva a práva vznášení námitky, které předvídá článek 35 § 2 a § 4, přísluší regionální organizaci tolik hlasů, kolik činí počet jejích členů, kteří jsou zároveň členskými státy Organizace. Posledně jmenovaní smějí svá práva, zejména hlasovací právo, uplatňovat pouze v rozsahu, který připouští § 2. Regionální organizace nemají hlasovací právo ve vztahu k oddílu IV.

Pro ukončení členství platí článek 41 přiměřeně.

Každý stát, na jehož území se provozuje železniční infrastruktura, může se stát asociovaným členem Organizace. Článek 37 §§ 2 až 5 se použijí přiměřeně.

Asociovaný člen se může zúčastňovat prací orgánů uvedených v článku 13 § 1 písm. a) a c) až f) jen s hlasem poradním. Asociovaný člen se nemůže stát členem Správního výboru. Přispívá na výdaje Organizace 0,25 procenta příspěvků (článek 26 § 3).

Pro ukončení asociace platí článek 41 přiměřeně.

Členský stát může požadovat, aniž by vypověděl Úmluvu, aby jeho členství v Organizaci bylo pozastaveno, jestliže mezinárodní železniční přeprava na jeho území se již neuskutečňuje z důvodů, které tento členský stát sám nezavinil.

O žádosti na pozastavení členství rozhoduje Správní výbor. Žádost musí být podána generálnímu sekretáři nejpozději tři měsíce před zasedáním výboru.

Pozastavení členství vstupuje v platnost prvým dnem měsíce, který následuje po dni, kdy generální sekretář vyrozumí členské státy o rozhodnutí Správního výboru. Pozastavení členství končí sdělením členského státu o opětovném zahájení mezinárodní železniční přepravy na jeho území. Generální sekretář o tom vyrozumí ostatní členské státy.

Pozastavení členství má za následek:

Úmluva může být kdykoli vypovězena.

Chce-li členský stát vypovědět Úmluvu, sdělí to depozitáři. Výpověď nabývá účinnosti 31. prosince následujícího roku.

Každý členský stát může kdykoli prohlásit, že některé přípojky k Úmluvě nebude používat v jejich celku. Jinak jsou výhrady jakož i prohlášení, že stát nebude používat jednotlivá ustanovení samostatné Úmluvy nebo přípojků, přípustná pouze tehdy, pokud je v nich přípustnost takových výhrad nebo prohlášení výslovně předvídána.

Výhrady nebo prohlášení se zasílají depozitáři. Platí od okamžiku, kdy pro příslušný stát nabývá Úmluva účinnosti. Prohlášení, která jsou podána po tomto okamžiku, nabývají účinnosti 31. prosince následujícího roku. Depozitář o nich vyrozumí ostatní členské státy.

Valné shromáždění může rozhodnout o zrušení Organizace a případném převedení jejích úkolů na jinou mezivládní organizaci, popřípadě k tomu účelu může ve shodě s touto organizací stanovit podmínky.

V případě zrušení Organizace připadne její majetek členským státům, které během posledních pěti kalendářních let předcházejících rozhodnutí podle § 1 byly nepřetržitě členy Organizace, a sice v poměru průměrné procentní sazby, kterou v těchto předcházejících pěti letech přispívaly na výdaje Organizace.

V případech uvedených v článku 34 § 7, v článku 35 § 4, v článku 41 § 1 a v článku 42 platí pro stávající smlouvy uzavřené podle Jednotných právních předpisů CIV, Jednotných právních předpisů CIM, Jednotných právních předpisů CUV a Jednotných právních předpisů CUI právo platné ke dni uzavření smlouvy.

Úmluva je sepsána ve francouzském, německém a anglickém jazyce. V případě odchylek je rozhodující francouzské znění.

Na žádost některého z dotčených států vydá Organizace úřední překlad Úmluvy v dalších jazycích, pokud je jedním z těchto jazyků úřední jazyk používaný na území nejméně dvou členských států. Překlady se vypracují ve spolupráci s příslušnými orgány dotčených členských států.

Plné znění Úmluvy COTIF včetně všech přípojků jsou ve francouzském, německém a anglickém jazyce uvedeny na internetové adrese www.otif.org, v českém jazyce na www.mdcr.cz.

Organizace požívá v rámci své úřední činnosti imunitu vůči soudní pravomoci a výkonu soudního rozhodnutí, s výjimkou dále uvedených případů:

Jmění a jiné majetkové hodnoty Organizace požívají, bez ohledu na to, kde se nacházejí, imunitu vůči každé formě zabavení, konfiskace, nucené správy a jiné formy obstavení nebo donucení, pokud to po přechodnou dobu není nutné k zábraně nebo vyšetření nehod, kterých se účastní motorová vozidla patřící Organizaci nebo pro ni používaná.

Je-li z důvodů veřejného zájmu nezbytné vyvlastnění, musejí být přijata všechna vhodná opatření, aby se zabránilo omezení výkonu činností Organizace; předem a bezodkladně musí být poskytnuta přiměřená náhrada.

Každý členský stát osvobozuje Organizaci, její majetek a příjmy za výkon její úřední činnosti od přímého zdanění. Uskutečňuje-li Organizace nákupy značné hodnoty nebo požaduje-li služby značné hodnoty, které jsou bezpodmínečně nutné pro výkon její úřední činnosti, a jsou-li při těchto nákupech nebo službách zahrnuty do ceny daně nebo jiné dávky, učiní členské státy, je-li to možné, vhodná opatření k osvobození od těchto daní a jiných dávek nebo k jejich náhradě.

Osvobození se netýká daní a jiných dávek, které představují pouhou úhradu za služby.

Zboží získané podle § 1, smí být prodáno, postoupeno nebo používáno pouze za podmínek stanovených členskými státy, které tato osvobození poskytly.

Zboží dovezené nebo vyvezené Organizací, které je nezbytné pro výkon její úřední činnosti, je osvobozeno od všech odvodů a cel vybíraných při dovozu nebo vývozu.

Pro zboží a služby nakoupené nebo dovezené resp. poskytnuté pro osobní potřebu členů personálu Organizace se osvobození podle tohoto článku neposkytuje.

Článek 3 § 3 platí pro zboží, které bylo dovezeno podle § 1, přiměřeně.

Úředními činnostmi Organizace ve smyslu tohoto Protokolu jsou činnosti, které odpovídají cílům stanoveným v článku 2 Úmluvy.

Organizace smí přijímat a vlastnit jakýkoli druh peněžních prostředků, měn nebo cenných papírů. Ke všem účelům předvídaným v Úmluvě s nimi může nakládat volně a v rozsahu, který vyžaduje splnění jejích závazků, může zřizovat účty v kterékoli měně.

Při přijímání a odesílání úředních zpráv a při předávání všech svých písemností má Organizace nárok na nejméně tak vstřícné zacházení, jaké poskytují jednotlivé členské státy jiným srovnatelným mezinárodním organizacím.

Zástupci členských států požívají při plnění svých úkolů a po dobu svých služebních cest na území každého členského státu následující výsady a imunity:

Členové personálu Organizace požívají při plnění svých úkolů na území každého členského státu následující výsady a imunity:

Znalci povolaní Organizací požívají během své služební činnosti související s Organizací nebo při plnění zakázek pro Organizaci, včetně cest uskutečňovaných při této činnosti nebo při plnění těchto zakázek, následující výsady a imunity, jsou-li nutné k plnění jejich úkolů:

Výsady a imunity předvídané v tomto Protokolu se poskytují výhradně proto, aby byl za všech okolností zajištěn nerušený výkon činností Organizace a plná nezávislost osob, kterým jsou poskytovány. Příslušné úřady imunitu zruší, jestliže by její ponechání bránilo průchodu spravedlnosti a pokud je možné ji zrušit, aniž by to ohrozilo dosažení cílů, pro které byla poskytnuta.

Příslušné ve smyslu § 1 jsou:

Tímto Protokolem není dotčeno právo každého členského státu učinit v zájmu své veřejné bezpečnosti veškerá vhodná opatření.

Organizace bude kdykoli spolupracovat s příslušnými orgány členských států, aby bylo usnadněno řádné vykonávání spravedlnosti, zajištěno dodržování zákonů a předpisů členských států a zabráněno jakémukoli zneužití, které by mohlo vzejít z výsad a imunit předvídaných v tomto Protokolu.

Žádný členský stát není povinen poskytovat svým vlastním státním příslušníkům nebo osobám s trvalým pobytem v tomto státě výsady a imunity podle

Organizace může s jedním nebo s více členskými státy uzavírat doplňkové dohody k provádění tohoto Protokolu ve vztahu k tomuto členskému státu nebo k těmto členským státům, jakož i jiná ujednání, aby byla zajištěna efektivní činnost Organizace.

Tyto Jednotné právní předpisy platí pro každou smlouvu o přepravě osob za úhradu nebo bezplatně po železničních tratích, leží-li výchozí a cílová stanice na území dvou různých členských států. Uvedené platí bez ohledu na sídlo a státní příslušnost stran přepravní smlouvy.

Zahrnuje-li mezinárodní přeprava, která je předmětem jediné smlouvy, jako doplněk přepravy po železničních tratích přepravu překračující státní hranice, přepravu po silnicích nebo na říčních linkách ve vnitrostátní dopravě členského státu, použijí se tyto Jednotné právní předpisy.

Zahrnuje-li mezinárodní přeprava, která je předmětem jediné smlouvy, jako doplněk přepravy po železničních tratích přepravu po moři nebo přepravu překračující státní hranice na říčních linkách, použijí se tyto Jednotné právní předpisy, provádí-li se přeprava po námořních nebo na říčních linkách, které jsou zapsány do seznamu tratí (linek) předvídaného v článku 24 § 1 Úmluvy.

Pokud jde o odpovědnost dopravce při usmrcení a zranění cestujících, použijí se tyto Jednotné právní předpisy také na osoby, které provázejí zásilku přepravovanou podle Jednotných právních předpisů CIM.

Tyto Jednotné právní předpisy se nepoužijí na přepravy mezi stanicemi na území sousedících států, provozuje-li infrastrukturu těchto stanic jeden nebo více provozovatelů se státní příslušností pouze k jednomu z těchto států.

Každý stát, který je smluvní stranou jiné úmluvy o přímé mezinárodní přepravě osob po železničních tratích srovnatelné s těmito Jednotnými právními předpisy a žádá o přístup k Úmluvě, si může vyhradit tyto Jednotné právní předpisy používat pouze na přepravy po části železniční infrastruktury ležící na jeho území. Tato část železniční infrastruktury musí být přesně označena a musí navazovat na železniční infrastrukturu některého členského státu. Vznese-li některý stát takovou výhradu, platí tyto Jednotné právní předpisy pouze tehdy,

Stát, který vznesl výhradu podle § 6, ji může sdělením depozitáři kdykoli odvolat. Odvolání výhrady nabývá účinnosti jeden měsíc po dni, ve kterém o něm depozitář zpravil členské státy. Výhrada pozbývá účinnosti, pozbude-li úmluva uvedená v § 6 větě 1 pro tento stát platnosti.

Každý stát může kdykoli prohlásit, že nebude používat všechna ustanovení těchto Jednotných právních předpisů o odpovědnosti dopravce při usmrcení a zranění cestujících, došlo-li k nehodě na jeho území a cestující je příslušníkem tohoto státu nebo má v tomto státě trvalý pobyt.

Stát, který podal prohlášení podle § 1, je může sdělením depositáři kdykoliv odvolat. Odvolání prohlášení nabývá účinnosti jeden měsíc po dni, ve kterém o něm depozitář uvědomil členské státy.

Pro účely těchto Jednotných právních předpisů označuje výraz

Členské státy mohou uzavírat dohody, které předvídají odchylky od těchto Jednotných právních předpisů pro přepravy prováděné výlučně mezi dvěma stanicemi ležícími na obou stranách hranice, není-li mezi těmito stanicemi a hranicí žádná další stanice.

Pro přepravy mezi dvěma členskými státy tranzitem přes území státu, který není členským státem, mohou zúčastněné státy uzavírat dohody, které se od těchto Jednotných právních předpisů odchylují.

S výhradou jiných předpisů mezinárodního práva mohou dva nebo více členských států mezi sebou stanovit podmínky, za nichž dopravci mají povinnost v dopravě mezi těmito státy k přepravě osob, zavazadel, zvířat a vozidel.

Dohody podle §§ 1 až 3 a jejich uvedení v platnost se oznamují Mezivládní organizaci pro mezinárodní železniční přepravu. Generální sekretář Organizace o tom zpraví členské státy a zainteresované podniky.

Pokud to tyto Jednotné právní předpisy výslovně nepřipouštějí, je každá dohoda, která se od těchto Jednotných právních předpisů přímo nebo nepřímo odchyluje, neplatná a nemá právní účinnost. Neplatnost takových dohod nemá za následek neplatnost ostatních ustanovení přepravní smlouvy. Bez ohledu na to může dopravce svou odpovědnost a své závazky vyplývající z těchto Jednotných právních předpisů rozšířit.

Přepravní smlouva zavazuje dopravce k přepravě cestujícího a případně zavazadel a vozidel na místo určení a k vydání zavazadel a vozidel v místě určení.

Přepravní smlouva se zaznamenává v jednom nebo ve více jízdních dokladech, které se vydají cestujícímu. Chybí-li jízdní doklad, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím dotčena existence a platnost přepravní smlouvy, která bez újmy ustanovení článku 9 podléhá těmto Jednotným právním předpisům.

Jízdní doklad slouží až do prokázání opaku jako doklad o uzavření a obsahu přepravní smlouvy.

Všeobecné přepravní podmínky stanoví formu a obsah jízdních dokladů, jakož i jazyk a znaky písma, které se užívají v tisku a při vyplňování.

Do jízdního dokladu se zapíše nejméně:

Cestující je povinen se při převzetí jízdního dokladu přesvědčit, zda je vystaven podle jeho údajů.

Jízdní doklad je přenosný, nezní-li na jméno a nebyla-li cesta ještě nastoupena.

Jízdní doklad může mít také podobu elektronických záznamů dat převoditelných na čitelné znaky písma. Postupy užité k záznamu a zpracování dat musejí být funkčně rovnocenné, zejména pokud jde o důkazní sílu takto zhotoveného jízdního dokladu.

Nestanoví-li dohoda mezi cestujícím a dopravcem jinak, platí se přepravné předem.

Všeobecné přepravní podmínky stanoví podmínky, za nichž se přepravné vrací.

Cestující je povinen mít od počátku cesty platný jízdní doklad a předložit jej při kontrole jízdních dokladů. Všeobecné přepravní podmínky mohou stanovit, že

Všeobecné přepravní podmínky mohou stanovit, že cestující, kteří

Cestující je povinen dodržovat celní a ostatní předpisy orgánů státní správy.

Dopravce je povinen potvrdit případné odřeknutí vlaku nebo zmeškání přípoje v jízdním dokladu.

Cestující smí vzít do vozu snadno přenosné předměty (příruční zavazadla) a živá zvířata podle Všeobecných přepravních podmínek. Cestující smí dále vzít do vozu neskladné předměty podle zvláštních ustanovení Všeobecných přepravních podmínek. Předměty a zvířata, jež ostatní cestující omezují nebo obtěžují nebo mohou způsobit škodu, nelze vzít do vozu.

Cestující může podávat předměty a zvířata jako cestovní zavazadla podle Všeobecných přepravních podmínek.

Dopravce může v souvislosti s přepravou osob připustit k přepravě vozidla podle zvláštních ustanovení Všeobecných přepravních podmínek.

Přeprava nebezpečného zboží (v českém textu RID a ADR „nebezpečné věci, v ostatních francouzském, německém a anglickém originálech jde o pojem „zboží“) jako příručních zavazadel, cestovních zavazadel, jakož i ve vozidlech nebo na vozidlech přepravovaných po železničních tratích podle tohoto oddílu, je připuštěna pouze podle Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží (RID).

Domnívá-li se dopravce odůvodněně, že přepravní podmínky nebyly dodrženy, je oprávněn přezkoumat, nezakazují-li to zákony a předpisy státu, v němž má k přezkoumání dojít, zda přepravované předměty (příruční zavazadla, cestovní zavazadla, vozidla včetně nákladu) a zvířata odpovídají přepravním podmínkám. Cestující musí být vyzván, aby se přezkoumání zúčastnil. Nedostaví-li se nebo nelze-li ho zastihnout, je dopravce povinen přizvat k přezkoumání dva nezávislé svědky.

Zjistí-li se, že přepravní podmínky nebyly dodrženy, může dopravce vyžadovat od cestujícího uhrazení nákladů na přezkoumání.

Při přepravě předmětů (příručních zavazadel, cestovních zavazadel, vozidel včetně nákladu) a zvířat v souvislosti s přepravou své osoby je cestující povinen dodržovat celní a ostatní předpisy orgánů státní správy. Cestující je povinen být přítomen prohlídce těchto předmětů, nepředvídají-li zákony a předpisy příslušného státu výjimku.

Cestující dohlíží na ruční zavazadla a na zvířata, která si bere do vozu.

Smluvní povinnosti při přepravě cestovních zavazadel se zaznamenávají v zavazadlovém lístku, který se vydá cestujícímu.

Chybí-li zavazadlový lístek, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím dotčena existence a platnost ujednání o přepravě cestovních zavazadel, která bez újmy ustanovení článku 22 nadále podléhají těmto Jednotným právním předpisům.

Zavazadlový lístek slouží až do prokázání opaku jako doklad o podání cestovního zavazadla a o podmínkách jeho přepravy.

Do prokázání opaku se má za to, že cestovní zavazadlo bylo při převzetí dopravcem ve stavu bez vad a že počet kusů a hmotnost zavazadla souhlasily s údaji v zavazadlovém lístku.

Všeobecné přepravní podmínky stanoví formu a obsah zavazadlového lístku, jakož i jazyk a znaky písma, které se užívají v tisku a při vyplňování. Článek 7 § 5 platí přiměřeně.

Do zavazadlového lístku je nutno zapsat nejméně:

Cestující je povinen se při převzetí zavazadlového lístku přesvědčit, zda je vystaven podle jeho údajů.

Nepředvídají-li Všeobecné přepravní podmínky výjimku, podává se cestovní zavazadlo k přepravě pouze po předložení jízdního dokladu, který platí nejméně do místa určení cestovního zavazadla. V ostatním se odbavení cestovního zavazadla provádí podle předpisů platných v místě podání.

Připouštějí-li Všeobecné přepravní podmínky přijetí cestovního zavazadla k přepravě bez předložení jízdního dokladu, platí pokud jde o cestovní zavazadla ustanovení těchto Jednotných právních předpisů o právech a povinnostech cestujícího obdobně pro odesílatele cestovního zavazadla.

Dopravce může přepravovat cestovní zavazadlo jiným vlakem, jiným dopravním prostředkem a jinou cestou než jsou ty, jichž použije cestující.

Není-li mezi cestujícím a dopravcem dohodnuto jinak, platí se dovozné za zavazadla při podeji.

Cestující je povinen uvést na každém kusu zavazadla, na dobře viditelném místě, trvanlivě a zřetelně:

Dovolují-li to okolnosti a nebrání-li tomu celní nebo jiné předpisy orgánů státní správy, může cestující po vrácení zavazadlového lístku a, předvídají-li to Všeobecné přepravní podmínky, po předložení přepravního dokladu požadovat vrácení zavazadla v podacím místě.

Všeobecné přepravní podmínky mohou předvídat také jiná ustanovení týkající se dispozičního práva, zejména změnu cílového místa určení a s tím související případné následky pro cestujícího, pokud jde o náklady.

Cestovní zavazadlo se vydá po vrácení zavazadlového lístku a po uhrazení případných výloh váznoucích na zásilce. Dopravce je oprávněn, nikoli však povinen, zkontrolovat, zda je držitel zavazadlového lístku oprávněn cestovní zavazadlo přijmout.

Vydeji cestovního zavazadla držiteli zavazadlového lístku, pokud je uskutečněno v souladu s předpisy platnými v cílovém místě určení, je postaveno na roveň

Držitel zavazadlového lístku může po uplynutí dohodnuté doby a doby potřebné k případnému odbavení celními nebo jinými orgány státní správy požadovat v cílovém místě určení vydání cestovního zavazadla.

Není-li zavazadlový lístek vrácen, vydá dopravce cestovní zavazadlo pouze tomu, kdo své oprávnění prokáže; při nedostatečném prokázání nároku může dopravce požadovat složení jistiny.

Cestovní zavazadlo se vydá v cílovém místě určení, do něhož bylo vypraveno.

Držitel zavazadlového lístku, kterému cestovní zavazadlo nebude vydáno podle § 3, může požadovat, aby mu na zavazadlovém lístku byly vyznačeny den a hodina, kdy o vydání cestovního zavazadla požádal.

Nevyhoví-li dopravce žádosti oprávněné osoby o přezkoumání cestovního zavazadla v její přítomnosti s cílem zjistit škodu uváděnou oprávněnou osobou, může oprávněná osoba přijetí zavazadla odmítnout.

V ostatních náležitostech se vydání cestovního zavazadla řídí předpisy platnými v cílovém místě určení.

Zvláštní ustanovení o přepravě vozidel ve Všeobecných přepravních podmínkách stanoví zejména podmínky pro přijetí vozidla k přepravě, pro vypravení, nakládku a přepravu, vykládku a výdej vozidla, jakož i povinnosti cestujícího.

Smluvní povinnosti při přepravě vozidel je nutno uvést v přepravním lístku, který se vydá cestujícímu. Přepravní lístek může být součástí jízdního dokladu cestujícího.

Zvláštní ustanovení o přepravě vozidel ve Všeobecných přepravních podmínkách stanoví formu a obsah přepravního lístku, jakož i jazyk a znaky písma, které se užívají v tisku a při vyplňování. Článek 7 § 5 platí přiměřeně.

Do přepravního lístku je nutno zapsat nejméně:

Cestující je povinen se při převzetí přepravního lístku přesvědčit, zda je vystaven podle jeho údajů.

S výhradou ustanovení této kapitoly platí pro vozidla ustanovení kapitoly III o přepravě cestovních zavazadel.