79
SDĚLENÍ
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 24. června 1998 byl v Aarhusu přijat a jménem České republiky podepsán Protokol o těžkých kovech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států z roku 19791).
S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Protokolu, dne 6. srpna 2002.
PŘEKLAD
Protokol o těžkých kovech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států z roku 1979
SMLUVNÍ STRANY,
ROZHODNUTY provést Úmluvu o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států,
ZNEPOKOJENY tím, že emise některých těžkých kovů jsou přenášeny přes státní hranice a mohou poškozovat environmentálně a ekonomicky důležité ekosystémy a mohou mít škodlivé účinky na lidské zdraví,
BEROUCE V ÚVAHU, že spalování a průmyslové procesy jsou převládajícím antropogenním zdrojem emisí těžkých kovů do atmosféry,
UZNÁVAJÍCE, že těžké kovy jsou přirozenými složkami zemské kůry a že mnohé kovy v jistých formách a ve vhodných koncentracích jsou pro život zásadní,
BEROUCE V ÚVAHU stávající vědecké a technické údaje o emisích, o geochemických procesech, o atmosférických přenosech a o účincích těžkých kovů na lidské zdraví a na životní prostředí a o technologiích a nákladech na potlačování emisí,
VĚDOMY SI TOHO, že technologie, technika a metody řízení ke snižování znečišťování ovzduší těžkými kovy jsou dostupné,
UZNÁVAJÍCE, že země v regionu Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN) mají různé hospodářské podmínky a že v některých zemích probíhá transformace hospodářství,
ROZHODNUTY přijmout opatření k předvídání, prevenci nebo minimalizaci emisí určitých těžkých kovů a souvisejících sloučenin a berouce v úvahu uplatnění zásady předběžné opatrnosti formulované jako zásada 15 Prohlášení o životním prostředí a rozvoji z Rio de Janeira,
ZNOVU POTVRZUJÍCE, že státy mají v souladu s Chartou OSN a se zásadami mezinárodního práva suverénní právo využívat vlastní zdroje podle své vlastní environmentální a rozvojové politiky a jsou povinny zajistit, aby činnosti v rámci jejich jurisdikce nebo kontroly nepoškozovaly životní prostředí jiných států nebo oblastí za hranicemi působnosti vnitrostátní jurisdikce,
VĚDOMY SI TOHO, že opatření omezující emise těžkých kovů by měla přispět k ochraně životního prostředí a lidského zdraví vně regionu EHK OSN, včetně arktických a mezinárodních vod,
BEROUCE NA VĚDOMÍ, že potlačování emisí určitých těžkých kovů může rovněž přispět k potlačování emisí dalších znečišťujících látek,
VĚDOMY SI TOHO, že mohou být nutná další a účinnější opatření k omezování a snižování emisí určitých těžkých kovů a že např. studia účinků mohou poskytnout základ pro další opatření,
BEROUCE NA VĚDOMÍ důležité příspěvky soukromého a nevládního sektoru k poznatkům o účincích těžkých kovů, o dostupných alternativách a o metodách potlačování jejich emisí a o úloze těchto příspěvků při napomáhání snižování emisí těžkých kovů,
MAJÍCE NA MYSLI opatření týkající se kontroly těžkých kovů na vnitrostátní úrovni a na úrovni mezinárodních fór,
SE DOHODLY TAKTO:
Článek 1
Definice
Pro účely tohoto protokolu:
1.
„úmluvou“ se rozumí Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států, přijatá v Ženevě dne 13. listopadu 1979;
2.
zkratkou „EMEP“ se rozumí Program spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě;
3.
„výkonným orgánem“ se rozumí výkonný orgán úmluvy zřízený podle čl. 10 odst. 1 úmluvy;
4.
„Komisí“ se rozumí Evropská hospodářská komise OSN (EHK OSN);
5.
„smluvní stranou“ se rozumí smluvní strana tohoto protokolu, pokud z kontextu nevyplývá jinak;
6.
„geografickým rozsahem EMEP“ se rozumí oblast definovaná v čl. 1 odst. 4 Protokolu k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států z roku 1979 o dlouhodobém financování Programu spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP), přijatého v Ženevě dne 28. září 1984;
7.
„těžkými kovy“ se rozumí kovy nebo v jistých případech metaloidy, které jsou stabilní a mají měrnou hmotnost větší než 4,5 g/cm3, a jejich sloučeniny;
8.
„emisemi“ rozumí vypouštění látek do atmosféry z bodového nebo difuzního zdroje;
9.
„stacionárním zdrojem“ se rozumí jakákoli stabilně umístěná budova, stavba, zařízení, instalace nebo vybavení, které přímo nebo nepřímo emituje nebo může emitovat do atmosféry těžké kovy uvedené v seznamu v příloze I;
10.
„novým stacionárním zdrojem“ se rozumí každý stacionární zdroj, jehož stavba či podstatná úprava je zahájena po uplynutí dvou let ode dne vstupu v platnost: i) tohoto protokolu; nebo ii) změny příloh I nebo II, v jejichž důsledku bude daný stacionární zdroj podléhat ustanovením tohoto protokolu pouze na základě této změny. Příslušné vnitrostátní orgány rozhodnou o tom, zda určitá úprava je či není podstatná, přičemž budou brány v úvahu faktory, jako jsou např. environmentální přínosy příslušné úpravy;
11.
„kategorií velkých stacionárních zdrojů“ se rozumí každá z kategorií stacionárních zdrojů popsaných v příloze II, která přispívá nejméně jedním procentem k celkovým emisím určitého těžkého kovu ze seznamu v příloze I ze stacionárních zdrojů některé smluvní strany v referenčním roce určeném souladu s přílohou I.
Článek 2
Cíl
Cílem předkládaného protokolu je omezovat emise těžkých kovů, které vznikají v důsledku antropogenních činností a podílejí se na dálkovému přenosu v atmosféře a které pravděpodobně mají významné nepříznivé účinky na lidské zdraví nebo na životní prostředí, a to v souladu s ustanoveními následujících článků.
Článek 3
Základní povinnosti
1.
Každá smluvní strana sníží své celkové roční emise do atmosféry každého z těžkých kovů uvedených v seznamu v příloze I z úrovně emisí v referenčním roce, stanoveném v souladu s uvedenou přílohou, přijetím účinných opatření vhodných pro specifické podmínky konkrétní smluvní strany.
2.
Každá smluvní strana uplatní nejpozději v termínech daných harmonogramem specifikovaným v příloze IV:
a)
pro každý nový zdroj z kategorie velkých stacionárních zdrojů nejlepší dostupné techniky ve smyslu přílohy III, jestliže pro danou kategorii zdrojů příloha III nejlepší dostupné techniky uvádí;
b)
mezní hodnoty specifikované v příloze V pro každý nový zdroj z kategorie velkých stacionárních zdrojů. Smluvní strana může alternativně uplatnit odlišnou strategii snížení emisí, jíž dosáhne ekvivalentního celkového snížení úrovně emisí;
c)
pro každý stávající zdroj z kategorie velkých stacionárních zdrojů nejlepší dostupné techniky ve smyslu přílohy III, jestliže pro danou kategorii zdrojů příloha III nejlepší dostupné techniky uvádí. Smluvní strana může alternativně uplatnit odlišnou strategii snížení emisí, jíž dosáhne ekvivalentního celkového snížení úrovně emisí;
d)
mezní hodnoty specifikované v příloze V pro každý stávající zdroj z kategorie velkých stacionárních zdrojů, pokud je toto technicky a ekonomicky dosažitelné. Smluvní strana může alternativně uplatnit odlišnou strategii snížení emisí, jíž dosáhne ekvivalentního celkového snížení úrovně emisí.
3.
Každá smluvní strana bude uplatňovat opatření pro regulaci produktů v souladu s podmínkami a harmonogramem specifikovanými v příloze VI.
4.
Každá strana zváží uplatnění dodatečných opatření pro řízení produktů v souladu s podmínkami a harmonogramem specifikovanými v příloze VII.
5.
Každá smluvní strana vypracuje a dále povede emisní inventury pro těžké kovy uvedené v seznamu v příloze I, přičemž smluvní strany v rámci geografického rozsahu EMEP tak budou činit minimálně za použití metodických nástrojů určených řídícím orgánem EMEP a smluvní strany mimo rámec geografického rozsahu EMEP použijí jako vodítka metody vypracované v rámci pracovního plánu výkonného orgánu.
6.
Smluvní strana, jež po uplatnění ustanovení výše uvedených odstavců 2 a 3 nemůže dosáhnout splnění požadavků dle odstavce 1 pro určitý těžký kov ze seznamu v příloze I, je vyňata ze závazných povinností uvedených v odstavci 1 pro daný těžký kov.
7.
Každá smluvní strana, jejíž celková rozloha území je větší než 6 000 000 km2, je vyňata z plnění svých povinností podle odst. 2 písm. b), c) a d) uvedených výše, pokud může nejpozději do osmi let od vstupu tohoto protokolu v platnost prokázat, že dosáhne snížení své roční celkové emise každého z těžkých kovů uvedených v seznamu v příloze I v kategoriích zdrojů specifikovaných v příloze II nejméně o 50 % z úrovně emisí z těchto kategorií zdrojů v referenčním roce, který bude určen v souladu s přílohou I. Smluvní strana, která zamýšlí jednat v souladu s tímto odstavcem, tento úmysl uvede při podpisu tohoto protokolu nebo při přistoupení k tomuto protokolu.
Článek 4
Výměna informací a technologií
1.
Smluvní strany budou v souladu s vlastními právními a správními předpisy a zvyklostmi usnadňovat výměnu technologií a technik určených ke snížení emisí těžkých kovů, včetně, ale nikoli pouze, výměn, které podněcují vývoj opatření pro řízení produktů a uplatnění nejlepších dostupných technik, a to zejména podporou:
a)
komerční výměny dostupných technologií;
b)
přímých průmyslových kontaktů a spolupráce, včetně společných podniků;
c)
výměny informací a zkušeností; a
d)
poskytováním technické pomoci.
2.
Při podporování činností specifikovaných výše v odstavci 1 budou smluvní strany vytvářet příznivé podmínky usnadňováním kontaktů a spolupráce mezi vhodnými organizacemi a jednotlivci v soukromém a veřejném sektoru, které jsou schopny poskytovat technologie, projektové a inženýrské služby, zařízení nebo finance.
Článek 5
Strategie, politiky, programy a opatření
1.
Každá smluvní strana vypracuje bez zbytečných odkladů strategie, politiky a programy pro splnění povinností tohoto protokolu.
2.
Smluvní strana navíc může
a)
uplatňovat ekonomické nástroje ke stimulaci přijímání nákladově účinných přístupů ke snížení emisí těžkých kovů;
b)
vypracovat smlouvy a dobrovolné dohody mezi vládou a průmyslem;
c)
podněcovat účinnější využívání zdrojů a surovin;
d)
podněcovat využívání méně znečišťujících zdrojů energie;
e)
přijímat opatření k rozvoji a zavádění méně znečišťujících dopravních systémů;
f)
přijímat opatření k vyřazení konkrétních procesů emitujících těžké kovy v případech, kdy jsou k dispozici náhradní procesy v průmyslovém měřítku;
g)
přijímat opatření k rozvoji a použití čistších postupů k prevenci a k omezování znečištění.
3.
Smluvní strany mohou přijímat přísnější opatření, než která jsou požadovaná tímto protokolem.
Článek 6
Výzkum, vývoj a monitorování
Smluvní strany podporují činnosti výzkumu, vývoje a monitorování především v oblasti těžkých kovů, jež jsou uvedeny v seznamu v příloze I, a dále podporují spolupráci, jež se vztahuje k následujícím bodům, ale není omezena pouze na ně:
a)
úrovně emisí, dálkový přenos a depozice a jejich modelování, stávající úrovně v biotickém a abiotickém prostředí, vypracování postupů pro harmonizování příslušných metodik;
b)
inventury a dráhy znečišťujících látek v reprezentativních ekosystémech;
c)
účinky na lidské zdraví a na životní prostředí, včetně kvantifikace těchto účinků;
d)
nejlepší dostupné techniky, praktické zkušenosti a technologie omezování emisí v současnosti smluvními stranami uplatňované nebo vyvíjené;
e)
sběr, recyklování a v případě nutnosti zneškodňování produktů nebo odpadů obsahujících jeden nebo více těžkých kovů;
f)
metodiky umožňující zvažovat sociálně ekonomické faktory při vyhodnocování alternativních strategií omezování emisí;
g)
přístupy, které jsou založené na účincích a které zahrnují vhodné informace, včetně informací získaných podle písmen a) až f) výše, o měřených nebo modelovaných environmentálních úrovních, cestách a účincích na lidské zdraví a na životní prostředí, jež lze užít k účelům formulace budoucích optimalizovaných strategií pro omezování emisí a které berou v úvahu rovněž ekonomické a technologické faktory;
h)
alternativy k užití těžkých kovů ve výrobcích uvedených v seznamu v příloze VI a VII;
i)
shromažďování informací o úrovních těžkých kovů, které jsou uvedeny v seznamu v příloze I, v určitých produktech, o jejich potenciálních emisích do atmosféry, k nimž může dojít při výrobě, zpracovávání, komerční distribuci, využití a zneškodnění těchto produktů, a o technologiích ke snižování těchto emisí.
Článek 7
Podávání zpráv
1.
V souladu s vlastními právními předpisy upravujícími důvěrný charakter obchodních informací:
a)
každá smluvní strana podává zprávu výkonnému orgánu prostřednictvím výkonného tajemníka Komise o opatřeních přijatých k provádění předkládaného protokolu, a to v pravidelných intervalech určených na zasedání smluvních stran s výkonným orgánem;
b)
každá smluvní strana v rámci geografického rozsahu EMEP bude podávat zprávu EMEP prostřednictvím výkonného tajemníka Komise, a to v pravidelných intervalech určených řídícím orgánem EMEP a schválených smluvními stranami na zasedání výkonného orgánu, o úrovních emisí těžkých kovů uvedených v seznamu v příloze I s využitím minimálně metodik a časového a prostorového rozlišení, které upřesnil řídící orgán EMEP. Smluvní strany v oblastech mimo geografický rámec EMEP zpřístupní výkonnému orgánu podobné údaje, pokud o to budou požádány. Navíc každá smluvní strana bude ve vhodné míře získávat příslušné údaje týkající se jejích emisí dalších těžkých kovů a bude o nich podávat zprávu, přičemž budou brány v úvahu pokyny řídícího orgánu EMEP a výkonného orgánu k metodikám a k časovému a prostorovému rozlišení
2.
Údaje, které mají být zahrnuty do zpráv dle odst. 1 písm. a) výše budou v souladu s rozhodnutím týkajícím se formátu a obsahu, které smluvní strany přijaly na zasedání výkonného orgánu. Podmínky tohoto rozhodnutí se v případě nutnosti přezkoumají s cílem identifikovat dodatečné náležitosti týkající se formátu nebo obsahu informací, které by měly být do těchto zpráv zahrnuty.
3.
V dostatečném předstihu před každým výročním zasedáním výkonného orgánu poskytne EMEP informace o dálkovém přenosu a o depozici těžkých kovů.
Článek 8
Výpočty
S využitím vhodných modelů a měření a v dostatečném předstihu před každým výročním zasedáním výkonného orgánu poskytne EMEP výkonnému orgánu výpočty přeshraničních toků a depozic těžkých kovů v rámci geografického rozsahu EMEP. V oblastech mimo geografický rozsah EMEP budou použity modely vhodné podle specifických podmínek smluvních stran úmluvy.
Článek 9
Plnění závazků
Plnění závazků stanovených tímto protokolem pro každou smluvní stranu se pravidelně přezkoumává. Implementační výbor, zřízený rozhodnutím 1997/2 výkonného orgánu na jeho patnáctém zasedání, provede tato přezkoumání a podá o tom zprávu na zasedání smluvních stran s konaném v rámci zasedání výkonného orgánu v souladu s podmínkami stanovenými v příloze uvedeného rozhodnutí, včetně veškerých změn.
Článek 10
Přezkoumání smluvními stranami na zasedáních výkonného orgánu
1.
Na zasedáních výkonného orgánu posoudí smluvní strany, v souladu s čl. 10 odst. 2 písm. a) úmluvy, údaje dodané smluvními stranami, EMEP a dalšími podpůrnými orgány i zprávy dodané prováděcím výborem uvedeným v článku 9 tohoto protokolu.
2.
Smluvní strany na zasedáních výkonného orgánu dohlížejí na pokrok dosažený v plnění závazků stanovených předkládaným protokolem.
3.
Smluvní strany na zasedáních výkonného orgánu budou přezkoumávat dostatečnost a účinnost závazků stanovených v předkládaném protokolu.
a)
Při tomto posuzování se vezmou v úvahu nejlepší dostupné vědecké poznatky o účincích depozice těžkých kovů, posouzení technického vývoje a měnící se ekonomické podmínky.
b)
Při tomto přezkoumání bude se zřetelem k výzkumu, vývoji, monitorování a spolupráci uskutečňované v rámci tohoto protokolu:
i)
vyhodnocen pokrok v plnění cílů tohoto protokolu;
ii)
vyhodnoceno, zda cíl dosáhnout dalšího snížení škodlivých účinků na lidské zdraví a na životní prostředí odůvodňuje další požadavky na snížení emisí překračující úrovně požadované tímto protokolem; a
iii)
brán v úvahu rozsah, ve kterém již existuje uspokojivý základ pro uplatnění přístupů založených na účincích.
c)
Postupy, metody a harmonogram těchto přezkoumání upřesní smluvní strany na zasedání výkonného orgánu.
4.
Smluvní strany vypracují na základě závěrů posouzení uvedených v odstavci 3 výše a jakmile to bude uskutečnitelné po dokončení těchto přezkoumání, pracovní program pro další kroky ke snížení emisí do atmosféry těžkých kovů, jež jsou uvedeny v seznamu v příloze I.
Článek 11
Urovnávání sporů
1.
V případě sporu mezi dvěma nebo více smluvními stranami ohledně výkladu nebo uplatňování tohoto protokolu hledají sporné smluvní strany řešení jednáním nebo jinými smírnými prostředky urovnávání sporů podle vlastní volby. Smluvní strany účastnící se sporu o svém sporu uvědomí výkonný orgán.
2.
Při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k tomuto protokolu, nebo kdykoli později, může smluvní strana, která není regionální organizací hospodářské integrace, prohlásit písemně v listině postoupené depozitáři, že vzhledem ke sporům týkajícím se výkladu nebo uplatňování tohoto protokolu uznává jeden nebo oba z následujících prostředků urovnávání sporů jako povinné ipso facto, a bez nutnosti další dohody ve vztahu k jakékoli smluvní straně, která přijala stejný závazek:
a)
postoupení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru;
b)
rozhodčí řízení v souladu s postupy, které přijmou smluvní strany na zasedání výkonného orgánu, jakmile to bude uskutečnitelné, formou přílohy o rozhodčím řízení.
Smluvní strana, která je regionální organizací hospodářské integrace, může učinit prohlášení s podobným účinkem ve vztahu k rozhodčímu řízení v souladu s postupy uvedenými výše pod písm. b).
3.
Prohlášení učiněné podle odstavce 2 výše zůstane v platnosti, pokud neuplyne doba stanovená v souladu s podmínkami jeho platnosti nebo do uplynutí tří měsíců od uložení písemného oznámení o jeho odvolání u depozitáře.
4.
Nové prohlášení, oznámení o jeho odvolání nebo vypršení prohlášení neovlivní žádným způsobem řízení dosud projednávané před Mezinárodním soudním dvorem nebo před rozhodčím soudem, pokud se strany sporu nedohodnou jinak.
5.
Kromě případu, kdy strany sporu přijaly stejný prostředek urovnávání sporů podle odstavce 2, pokud by po dvanácti měsících následujících po oznámení jednou ze stran o existenci sporu nebyly strany sporu schopny spor urovnat prostředkem zmíněným v odstavci 1 výše, postoupí se spor na žádost kterékoli z těchto stran sporu ke smíření.
6.
K účelům odstavce 5 se zřídí smírčí komise. Tato komise se skládá z rovného počtu členů jmenovaných každou ze zúčastněných smluvních stran, nebo, v případech, že strany sdílejí stejný zájem na smíření, skupinou sdílející tento zájem a předsedou zvoleným společně členy takto jmenovanými. Komise vydá doporučující rozsudek, který strany v dobré víře vezmou v úvahu.
Článek 12
Přílohy
Přílohy tohoto protokolu tvoří jeho nedílnou součást. Přílohy III a VII mají charakter doporučení.
Článek 13
Změny protokolu
1.
Změny tohoto protokolu mohou být navrženy kteroukoli jeho smluvní stranou.
2.
Navrhované změny se písemně postoupí výkonnému tajemníkovi Komise, který ho sdělí všem smluvním stranám. Navrhované změny se prodiskutují na nejbližším zasedání smluvních stran v rámci výkonného orgánu za předpokladu, že výkonný tajemník rozešle návrhy smluvním stranám nejméně devadesát dnů předem.
3.
Změny tohoto protokolu a jeho příloh I, II a IV až VI se přijímají konsensem smluvních stran přítomných na zasedání výkonného orgánu a vstoupí v platnost pro smluvní strany, které je přijaly, devadesátým dnem po dni, kdy byly u depozitáře uloženy listiny o přijetí od dvou třetin smluvních stran. Změny vstoupí v platnost pro další smluvní strany devadesátým dnem po dni, kdy byly uloženy listiny o přijetí.
4.
Změny příloh III a VII se přijímají konsensem smluvních stran přítomných na zasedání výkonného orgánu. Po uplynutí devadesáti dnů ode dne, kdy výkonný tajemník Komise sdělil tyto změny všem smluvním stranám, vstoupí doplňky těchto příloh v platnost pro smluvní strany, které nepodaly depozitáři oznámení v souladu s ustanoveními odstavce 5 níže, za předpokladu, že nejméně šestnáct smluvních stran nepodalo takovéto oznámení.
5.
Smluvní strana, která není schopna schválit změnu přílohy III nebo VII, to oznámí depozitáři písemně do devadesáti dnů ode dne sdělení o jejím přijetí. Depozitář obdržená oznámení neprodleně oznámí všem smluvním stranám. Smluvní strana může kdykoli své předchozí oznámení zaměnit za listinu o přijetí a po uložení listin o přijetí u depozitáře nabude změna a úprava přílohy pro tuto smluvní stranu účinku.
a)
navrhovatel poskytne výkonnému orgánu informace specifikované v rozhodnutí výkonného orgánu 1998/1, včetně jakýchkoli změn tohoto rozhodnutí; a
b)
smluvní strany vyhodnotí tento návrh v souladu s postupy uvedenými v rozhodnutí výkonného orgánu 1998/1, včetně jakýchkoli změn tohoto rozhodnutí.
7.
Jakékoli rozhodnutí změnit rozhodnutí výkonného orgánu 1998/1 se přijímá konsensem zasedání smluvních stran v rámci výkonného orgánu a vstoupí v platnost šedesátým dnem po přijetí.
Článek 14
Podpis
1.
Tento protokol je otevřen k podpisu v Aarhusu (Dánsko) od 24. do 25. června 1998 a potom v sídle Organizace spojených národů v New Yorku do 21. prosince 1998 pro členské státy Komise i pro státy s poradním statutem při Komisi na základě odstavce 8 usnesení Hospodářské a sociální rady 36 (IV) ze dne 28. března 1947 a pro organizace regionální hospodářské integrace tvořené svrchovanými členskými státy Komise, na něž jejich členské státy přenesly pravomoc vyjednávat, uzavírat a uplatňovat mezinárodní dohody v záležitostech tohoto protokolu za předpokladu, že tyto státy a organizace jsou s smluvními stranami úmluvy.
2.
V záležitostech v rámci své pravomoci a svým jménem uplatňují regionální organizace hospodářské integrace práva a plní povinnosti, které tento protokol přiřazuje jejich členským státům. V takových případech nejsou členské státy těchto organizací oprávněny uplatňovat tato práva jednotlivě.
Článek 15
Ratifikace, přijetí, schválení a přistoupení
1.
Tento protokol podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení signatáři.
2.
Tento protokol je otevřen pro přistoupení od 21. prosince 1998 státům a organizacím splňujícím požadavky čl. 14 odst. 1.
Článek 16
Depozitář
Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení jsou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který plní funkci depozitáře.
Článek 17
Vstup v platnost
1.
Tento protokol vstupuje v platnost devadesátým dnem po dni uložení šestnácté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení u depozitáře.
2.
Pro každý stát nebo organizaci uvedené v čl. 14 odst. 1, které ratifikují, přijmou či schválí tento protokol nebo k němu přistoupí po dni uložení šestnácté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, vstupuje protokol v platnost devadesátým dnem po dni uložení listiny o ratifikaci, přijetí, schválení či přistoupení uvedeného státu nebo organizace.
Článek 18
Odstoupení
Kdykoli po uplynutí pěti let ode dne vstupu tohoto protokolu pro určitou smluvní stranu v platnost může tato smluvní strana odstoupit od protokolu tím, že podá písemné oznámení depozitáři. Každé takové odstoupení nabude účinku devadesátým dnem po dni jeho přijetí depozitářem nebo v určitém pozdějším datu, které může být v oznámení o odstoupení upřesněno.
Článek 19
Platná znění
Prvopis tohoto protokolu, jehož znění v jazyce anglickém, francouzském a ruském mají stejnou platnost, bude uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
NA DŮKAZ ČEHOŽ
připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k tomuto protokolu své podpisy.
V Aarhusu (Dánsko), dvacátého čtvrtého června, roku tisíc devět set devadesát osm.
PŘÍLOHA I
TĚŽKÉ KOVY UVEDENÉ V ČL. 3 ODST. 1
A REFERENČNÍ ROK PRO ZÁVAZEK
| Těžký kov | Referenční rok |
|---|---|
| kadmium (Cd) | 1990, nebo jiný rok z intervalu 1985 až 1995 včetně, který bude specifikován smluvní stranou při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení; |
| olovo (Pb) | 1990, nebo jiný rok z intervalu 1985 až 1995 včetně, který bude specifikován smluvní stranou při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení; |
| rtuť (Hg) | 1990, nebo jiný rok z intervalu 1985 až 1995 včetně, který bude specifikován smluvní stranou při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení; |
PŘÍLOHA II
KATEGORIE STACIONÁRNÍCH ZDROJŮ
I.
ÚVOD
1.
Zařízení nebo části zařízení pro výzkum, vývoj a zkoušení nových produktů a procesů pod tuto přílohu nespadají.
2.
Prahové hodnoty uvedené níže se obecně vztahují ke kapacitě výroby nebo k výkonu. V případech, kdy jeden provozovatel vykonává několik činností spadajících pod stejný podtitul ve stejném zařízení nebo ve stejném místě, kapacity takových činností se sčítají.
II.
SEZNAM KATEGORIÍ
| Č. kat. | Popis kategorie |
|---|---|
| 1 | spalovací zařízení s čistým jmenovitým tepelným příkonem nad 50 MW |
| 2 | zařízení na pražení či aglomeraci kovových rud (včetně sulfidických rud) s kapacitou nad 150 t aglomerátu/den pro železné rudy nebo koncentrát a nad 30 t /den (aglomerátu) pro případ mědi, olova nebo zinku nebo jakéhokoli zpracování rud zlata a rtuti |
| 3 | zařízení pro výrobu surového železa nebo oceli (primární či sekundární tavby, včetně elektrických obloukových pecí) včetně kontinuálního lití s kapacitou nad 2.5 t/hod |
| 4 | slévárny železných kovů s produkční kapacitou nad 20 t/den |
| 5 | zařízení pro výrobu mědi, olova nebo zinku z rud, koncentrátů nebo sekundárních surovin metalurgickými procesy s kapacitou přesahující 30 t kovu denně pro primární zařízení a 15 t kovu denně pro sekundární zařízení nebo pro jakoukoli primární produkci rtuti |
| 6 | zařízení pro tavení (rafinaci, slévárenské odlévání atd.), včetně legování mědi, olova a zinku, včetně regenerace produktů, s kapacitou tavení nad 4 t/den pro olovo nebo 20 t/den pro měď a zinek, |
| 7 | zařízení pro výrobu cementového slínku v rotačních pecích s produkční kapacitou nad 500 t/den nebo v jiných pecí s produkční kapacitou nad 50 t/den |
| 8 | zařízení pro výrobu skla s užitím olova v procesech s kapacitou tavení nad 20 t/den |
| 9 | zařízení pro výrobu chloru a alkálií elektrolytickým procesem se rtuťovými články |
| 10 | zařízení pro spalování nebezpečných nebo odpadů ze zdravotnických zařízení s kapacitou nad 1 t/h, nebo zařízení pro spoluspalování nebezpečných nebo odpadů ze zdravotnických zařízení specifikovaných v souladu s vnitrostátními právními předpisy |
| 11 | zařízení pro spalování komunálních odpadů s kapacitou nad 3 t/hod nebo zařízení pro spoluspalování komunálních odpadů specifikovaných v souladu s vnitrostátními právními předpisy |
Příloha III
NEJLEPŠÍ DOSTUPNÉ TECHNIKY OMEZOVÁNÍ EMISÍ TĚŽKÝCH KOVŮ A JEJICH SLOUČENIN Z KATEGORIÍ ZDROJŮ UVEDENÝCH V SEZNAMU V PŘÍLOZE II
I.
ÚVOD
1.
Cílem této přílohy je poskytnout smluvním stranám vodítko k identifikaci nejlepších dostupných technik pro stacionární zdroje a umožnit jim plnit povinnosti tohoto protokolu.
2.
„Nejlepší dostupnou technikou“ (BAT) se rozumí nejúčinnější a nejpokročilejší stadium vývoje činností a jejich pracovních či provozních postupů, které označuje praktickou vhodnost jednotlivých technologií a jejich využití jako principiálního základu pro stanovení emisních limitů určených k prevenci emisí a v případech, kde preventivní vyloučení emisí není uskutečnitelné, obecně ke snížení emisí a jejich dopadů na životní prostředí jako celek:
-
„technika“ zahrnuje jak používané technologie, tak způsob, jakým je dané zařízení navrženo, konstruováno či vybudováno, udržováno, provozováno a vyřazeno z provozu;
-
„dostupné“ techniky jsou vyvinuté v určitém měřítku, které umožňuje jejich uplatnění v příslušném průmyslovém sektoru za ekonomicky a technicky schůdných podmínek, přičemž jsou brány v úvahu náklady a výhody, bez ohledu na skutečnost, zda jsou, či nejsou dotyčné technologie využívány či vyráběny na území dotyčné smluvní strany, pokud jsou tyto techniky přiměřeně dostupné jejich provozovateli;
-
„nejlepší“ znamená nejúčinnější při dosahování vysoké obecné úrovně ochrany životního prostředí jako celku.
Při určování nejlepších dostupných technik by měla být věnována zvláštní pozornost, obecně nebo ve specifických případech, faktorům uvedeným níže, přičemž jsou brány v úvahu náklady a přínosy opatření a zásady předběžné opatrnosti a prevence:
-
využití nízkoodpadových technologií;
-
využití méně nebezpečných látek;
-
posilování regenerace a recyklování látek vznikajících a využívaných v procesech a podpora regenerace a recyklování odpadů;
-
srovnatelné procesy, zařízení nebo způsoby provozu, které již byly úspěšně ověřeny v průmyslovém měřítku;
-
technický pokrok a změny vědecko-technických poznatků a jejich interpretace;
-
povaha, účinky a množství dotčených emisí;
-
datum uvedení do provozu nových nebo stávajících zařízení;
-
doba potřebná k zavedení nejlepší dostupné techniky;
-
spotřeba a povaha surovin (včetně vody) využitých v procesu a jeho energetická účinnost;
-
potřeba předcházet nebo snižovat na minimum celkové dopady emisí na životní prostředí a souvisejících rizik pro životní prostředí;
-
potřeba předcházet haváriím a minimalizovat jejich důsledky pro životní prostředí.
Koncept nejlepší dostupné techniky není zaměřen na předpisování nějaké specifické technologie nebo techniky, ale na to, aby byly brány v úvahu technické charakteristiky sledovaných zařízení, jejich geografické umístění a místní environmentální podmínky.
3.
Údaje ohledně účinnosti omezování emisí a o jejich nákladech jsou založeny na oficiální dokumentaci výkonného orgánu a jeho podpůrných orgánů, zejména na dokumentech získaných a přezkoumaných účelovou skupinou pro emise těžkých kovů a ad hoc přípravnou pracovní skupinou pro těžké kovy. Dále byly vzaty v úvahu další mezinárodní údaje o nejlepších dostupných technikách omezování emisí (např. technické zprávy Evropských společenství o BAT, doporučení PARCOM ohledně BAT a údaje poskytnuté přímo experty).
4.
Zkušenosti s novými produkty a s novými závody zahrnujícími nízkoemisní techniky a zkušenosti s dovybavováním stávajících závodů stále rostou; tato příloha proto může vyžadovat doplňování, pozměňování a aktualizaci.
5.
Tato příloha uvádí řadu opatření s širokým rozsahem nákladů a účinností. Volba opatření pro konkrétní případ bude záviset na řadě faktorů - ale nikoli jen na nich - jako jsou např. ekonomické podmínky a okolnosti, technologická infrastruktura, stávající zařízení na omezování emisí, bezpečnost, spotřeba energie a na tom, zda příslušný zdroj je nový či zda již existuje.
6.
Tato příloha bere v úvahu emise kadmia, olova a rtuti a jejich sloučenin v pevných (na částice vázaných) formách nebo ve formě plynné. Specifikace těchto sloučenin zde obecně není uvažována. Nicméně účinnost zařízení omezujících emise s ohledem na fyzikální vlastnosti těžkých kovů, zvláště v případě rtuti, byla vzata v úvahu.
7.
Emisní hodnoty vyjádřené v jednotkách koncentrací mg/m3 se vztahují ke standardním podmínkám (objem při 273,15 K, 101.3 kPa, suchý plyn) nekorigovaným na obsah kyslíku, pokud není specifikováno jinak, a jsou počítány v souladu s návrhem CEN (Comité européen de normalisation), v některých případech pak v souladu s vnitrostátními postupy pro vzorkování a monitorování.
II.
OBECNÉ MOŽNOSTI PRO SNIŽOVÁNÍ EMISÍ TĚŽKÝCH KOVŮ A JEJICH SLOUČENIN
8.
Pro omezování nebo pro prevenci emisí těžkých kovů existuje několik možností. Opatření snižující emise jsou zaměřena na přídavné (sekundární) technologie a na modifikace procesů (včetně údržby a řízení provozu). Dostupná jsou následující opatření, která mohou být uplatněna v závislosti na širších technických a/nebo ekonomických podmínkách:
a)
uplatnění nízkoemisních zpracovatelských technologií, zvláště v nových zařízeních;
b)
čištění odpadních plynů (sekundární opatření snižující emise) pomocí filtrů, mokrých odlučovačů a absorbérů, atd.;
c)
změna nebo úprava a předúprava surovin, paliv nebo dalších vstupních materiálů (např. využívání surovin s nízkým obsahem těžkých kovů);
d)
nejlepší postupy řízení, jako je udržování pořádku, programy preventivní údržby, nebo primární opatření, jako je utěsňování jednotek produkujících prach;
e)
vhodné environmentální řídící postupy pro využívání a zneškodňování určitých produktů obsahujících Cd, Pb a/nebo Hg.
9.
Postupy snižování emisí je nutno monitorovat, aby bylo zajištěno, že vhodná opatření a postupy omezující emise jsou správně používány a že účinně snižují emise. Monitorování procesu pro omezování emisí budou zahrnovat:
a)
vypracování soupisu shora uvedených opatření pro snižování emisí, které již byly použity;
b)
porovnání skutečných snížení emisí Cd, Pb a Hg s povinnostmi tohoto protokolu;
c)
charakteristiky kvantifikující emise Cd, Pb a Hg z vhodných zdrojů vhodnými postupy;
d)
řídící orgány pravidelně prověřují opatření na omezování emisí k zajištění jejich pokračující účinné funkce.
10.
Opatření snižující emise by měla být rentabilní. Strategické úvahy o rentabilitě by měly být založeny na celkových ročních nákladech na jednotku omezování emisí (včetně kapitálových a provozních nákladů). Náklady na snížení emisí by měly být také zvažovány vzhledem k celkovému procesu.
III.
TECHNIKY OMEZOVÁNÍ EMISÍ
11.
Hlavní kategorie dostupných postupů omezování emisí Cd, Pb a Hg jsou primární opatření potlačování emisí, jako je například substituce surovin či paliv a přechod na nízkoemisní zpracovatelské technologie, a sekundární opatření, jako je omezování fugitivních emisí a čištění odpadních plynů. Postupy, které jsou specifické pro určité sektory, jsou uvedeny v kapitole IV.
12.
Údaje o účinnosti jsou odvozeny z provozních zkušeností a jsou pokládány za vyjádření schopností současných zařízení. Celková účinnost snížení emisí v odpadních plynech a fugitivních emisích závisí do velké míry na účinnosti odsávání plynů a účinnosti kolektorů prachu (např. odtahů). Byly předvedeny postupy zachycování/odlučování s účinností přesahující 99 %. V konkrétních případech zkušenost prokázala, že opatření omezující emise byly schopny snížit celkové emise o 90 % i více.
13.
V případech, kdy emise Cd, Pb nebo Hg jsou vázány na částic, mohou být tyto kovy zachyceny v zařízeních na odlučování prachu. Typické koncentrace prachu po čištění plynu vybranými postupy jsou uvedeny v tabulce 1. Většina těchto opatření již byla obecně použita v různých sektorech. Minimální očekávaná účinnost vybraných postupů pro zachycování plynné rtuti je uvedena v tabulce 2. Uplatnění těchto opatření závisí na specifických procesech a je optimální, pokud jsou koncentrace plynné rtuti v odpadním plynu vysoké.
Tabulka 1
Účinnost zařízení na čištění plynu vyjádřená v hodinových průměrných koncentracích prachu
| Typ zařízení na čištění plynu | Koncentrace prachu po čištění [mg/m3] |
|---|---|
textilní filtry | < 10 |
membránové filtry, | < 1 |
suché elektrostatické odlučovače | < 50 |
mokré elektrostatické odlučovače | < 50 |
vysoce účinné mokré odlučovače | < 50 |
Poznámka: nízkotlaké a střednětlaké mokré odlučovače a cyklony obvykle vykazují nižší účinnosti odstraňování prachu
Tabulka 2
Minimální předpokládaná účinnost zařízení na odlučování rtuti vyjádřená v hodinových průměrných koncentracích rtuti
| Typ odlučovače rtuti | Koncentrace rtuti po čištění [mg/m3] |
|---|---|
| selenový filtr | < 0.01 |
| selenový mokrý odlučovač | < 0.2 |
| uhlíkový filtr | < 0.01 |
| vstřikování uhlíku + odlučovač prachu | < 0.05 |
| chloridový proces Odda Norzink | < 0.1 |
| proces se sulfidem olova | < 0.05 |
| thiosíranový proces Bolken | < 0.1 |
14.
Mělo by být zajištěno, aby tyto postupy omezování emisí nevytvářely jiné environmentální problémy. Volba určitého specifického procesu vzhledem k jeho nízkým emisím do ovzduší by měla být vyloučena v případě, kdy tento proces zhoršuje celkový environmentální dopad vypouštění těžkých kovů, například v důsledku většího znečištění vod kapalnými odpady. V úvahu musí být brán rovněž další osud prachu zachyceného v zařízeních čistících plyn. Negativní environmentální dopady manipulace s těmito odpady sníží přínosy dosažené snížením emisí prachu a kouře do ovzduší.
15.
Opatření snižující emise mohou být zaměřeny jak na zpracovatelské postupy, tak na čištění odpadních plynů. Tyto dvě kategorie nejsou na sobě nezávislé; volba určitého specifického procesu může vyloučit některé z metod čištění plynů.
16.
Volba techniky omezování emisí bude záviset na řadě parametrů, například na koncentraci a/nebo specifikaci znečišťujících látek v nečištěném plynu, na objemovém průtoku plynu, jeho teplotě aj. Z těchto důvodů se mohou oblasti uplatnění překrývat; v takovém případě je třeba nejvhodnější způsob zvolit s ohledem na konkrétní podmínky.
17.
Přiměřená opatření ke snížení plynných komínových emisí jsou popsána níže. V úvahu musí být brány fugitivní emise. Omezování emisí prachu vznikající vypouštěním, manipulací a skladováním či skládkováním surovin a vedlejších produktů, přestože to není relevantní pro dálkový přenos, může být důležité pro místní životní prostředí. Emise mohou být sníženy umístěním emitujících činností do zcela uzavřených budov, které mohou být vybaveny ventilačním a odprašovacím zařízením, systémem zkrápění a dalšími vhodnými technologiemi omezování emisí. Při skladování či skládkování materiálů na nezastřešených plochách by povrch materiálu měl být jinak chráněn před zviřováním a unášením větrem. Plochy skladů a skládek a přináležející cesty by měly být udržovány v čistém stavu.
18.
Údaje o investičních a dalších nákladech uvedené v tabulkách byly sestaveny z různých zdrojů a jsou zcela specifické pro jednotlivé případy. Tyto náklady jsou vyjádřeny v USD r. 1990 [1 USD (1990) = 0,8 ECU (1990)]. Závisí na faktorech, jako je kapacita závodu, účinnost odstraňování znečišťujících látek a jejich koncentrace ve vstupním plynu, na typu technologie a na volbě nových zařízení nebo dovybavování stávajícího zařízení.
IV.
SEKTORY
19.
Tato kapitola zahrnuje tabulky pro příslušné sektory s hlavními emisními zdroji, opatření k omezování emisí založené na nejlepších dostupných technikách, jejich specifickou účinnost snižování emisí a související náklady, pokud jsou známy. Pokud není uvedeno jinak, údaje o účinnosti snížení emisí uvedené v tabulkách se vztahují k přímým emisím kouřových plynů.
Spalování fosilních paliv v elektrárnách, teplárnách, plynárnách a průmyslových kotlích
(příloha II, kategorie 1)
20.
Spalování fosilních paliv v elektrárnách, teplárnách, plynárnách a průmyslových kotlích je hlavním antropogenickým zdrojem emisí rtuti. Obsah těžkých kovů je normálně v uhlí o několik řádů vyšší, než v ropě nebo v zemním plynu.
21.
Zlepšená účinnost konverze energie a opatření vedoucí k úsporám energie povedou k poklesu emisí těžkých kovů vzhledem ke snížení poptávky po palivech. Spalování zemního plynu nebo alternativních paliv s nízkým obsahem těžkých kovů namísto uhlí by rovněž vedlo k významnému snížení emisí těžkých kovů, jako například rtuti. Integrované paroplynové cykly (IGCC) při výrobě elektřiny jsou novou technologií s potenciálem nízkých emisí.
22.
S výjimkou rtuti jsou těžké kovy emitovány v tuhé formě ve spojení s částicemi polétavého popílku. Různé technologie spalování vykazují různou velikost tvorby polétavého popílku; roštové kotle 20 až 40 %; spalování ve fluidním loži 15 %; granulační kotle (spalování práškového uhlí) 70 až 100 % z celkového množství popela. Obsah těžkých kovů ve frakci malých částic popílku je podle měření vyšší.
23.
Zušlechtění, např. „propírání“ nebo „biozpracování“ uhlí snižuje obsah těžkých kovů vázaných v anorganických složkách uhlí. Stupeň odstranění těžkých kovů touto technologií se však mění v širokých mezích.
24.
Elektrostatickými odlučovači (EO) nebo textilními filtry může být dosaženo celkové odstranění prachu z více než 99,5 %; v mnoha případech tak lze dosáhnout koncentrace prachu okolo 20 mg/m3. S výjimkou rtuti lze snížit emise těžkých kovů nejméně o 90 až 99 %, přičemž dolní uvedená hranice platí pro snadněji těkající prvky. Nízká teplota filtru napomáhá ke snížení obsahu plynných forem rtuti v odpadních plynech.
25.
Uplatnění technických postupů snižujících emise oxidů dusíku, oxidu siřičitého a tuhých částic z odpadních plynů může rovněž vést k odstranění těžkých kovů. Možné dopady na ostatní média by měly být vyloučeny vhodným zpracováním odpadních vod.
26.
Využitím výše uvedených postupů se účinnost odstranění rtuti značně mění závod od závodu, jak je patrné z tabulky 3. Výzkum a vývoj technik odstraňování rtuti nadále probíhá, avšak dokud nebude dostupný vhodný proces v průmyslovém měřítku, není žádná technika označena jako nejlepší dostupná (BAT) pro specifický účel odstraňování rtuti.
Tabulka 3:
Opatření na omezení emisí, účinnosti snížení emisí a náklady pro emise ze spalování fosilních paliv
| Emisní zdroj | Omezující opatření | Účinnost snížení prachu (%) | Náklady na snížení emisí (v USD) |
|---|---|---|---|
| Spalování topných olejů | přechod na spalování plynu | Cd, Pb: 100 Hg: 70- 80 | vysoce specifické pro daný případ |
| Spalování uhlí | přechod z uhlí na paliva s nižšími emisemi těžkých kovů | prach: 70-100 | vysoce specifické pro daný případ |
| elektrostatické odlučovače EO - (studená strana) | Cd, Pb: >90 Hg: 10 - 40 | specifické investiční náklady: 5-10 USD/m3 odpadního plynu za hod. (pro tok nad 200000 m3/h) | |
| mokré odsíření plynů viz pozn. a) | Cd, Pb: >90 Hg: 10 - 90 viz pozn. b) | 15-30/t odpadů | |
| textilní filtry | Cd: >95 Pb: >99 Hg: 10 - 60 | specifické investiční náklady: 8-15 USD/m3 odpadního plynu za hod (pro tok nad 200000m3/h) |
a)
Účinnost odstraňování rtuti roste s podílem iontové formy rtuti. Zařízení selektivní katalytické redukce silně zaprášených plynů podporuje vznik dvojmocné rtuti.
b)
Toto opatření je primárně pro snížení emisí SO2. Snížení emisí těžkých kovů je vedlejším přínosem. (Specifické investice jsou 60 až 250 USD /kWel.)
Průmysl primární výroby železa a oceli
(příloha II, kategorie 2)
27.
Tento oddíl pojednává o emisích ze závodů aglomeračních, peletizačních, vysokých pecí a oceláren s kyslíkovými konvertory (basic oxygen furnace - BOF). Emise Cd, Pb a Hg, k nimž dochází, jsou vázány na částice. Obsah dotyčných těžkých kovů v emitovaném prachu závisí na složení vstupních materiálů a na typu legovacích materiálů přidávaných v ocelárnách. Nejdůležitější opatření snižující emise jsou shrnuty v tabulce 4. Textilní filtry by měly být používány, kdykoli je to možné; pokud to podmínky neumožňují, je možné uplatnit elektrostatické odlučovače a/ebo vysokoúčinné mokré odlučovače.
28.
Při využití BAT v primárním průmyslu produkce železa a oceli lze snížit specifické emise prachu přímo spojené s výrobním procesem na tyto úrovně:
| aglomerační procesy | 40-120 g/t |
| peletizační procesy | 40 g/t |
| vysoké pece | 35-50 g/t |
| kyslíkové konvertory | 35-70 g/t |
29.
Čištění plynů od prachu textilními filtry sníží obsah prachu na méně než 20 mg/m3, elektrostatické odlučovače a mokré odlučovače sníží obsah prachu na 50 mg/m3 (jako hodinový průměr). Existuje však mnoho uplatnění textilních filtrů v železářském a ocelářském průmyslu, u nichž lze dosáhnout mnohem nižších hodnot.
Tabulka 4:
Emisní zdroje, omezující opatření, účinnost snižování prachu a související náklady
v průmyslu primární produkce železa a oceli
| Emisní zdroj závod typu: | Opatření omezující emise | Účinnost snižování prachu (%) | Náklady na snížení emisí (v USD) |
|---|---|---|---|
| Aglomerační | emise optimalizované aglomerace mokré odlučovače a EO textilní filtry | asi 50 >90 >99 | |
| Peletizační | EO & vápencový reaktor & textilní filtry mokré odlučovače | >99 >95 | |
| Vysoké pece - Čištění plynů z vysokých pecí | textilní filtr / EO mokré odlučovače mokré EO | >99 >99 >99 | EO: 0,24-1 USD/t surového železa |
| Kyslíkové konvertory (BOF) | primární odprašování: mokré odlučovače / EO / textilní filtry | >99 | suché EO > 2.25 USD/t oceli |
| sekundární odprašování: suché EO/textilní filtry | >97 | textilní filtry: 0,26 USD/t oceli | |
| Fugitivní emise | uzavřené pásové dopravníky, kapotáž, skrápění skladovaných surovin, čištění cest | 80-99 |
30.
Přímá redukce a přímé tavení jsou dále vyvíjeny a v budoucnu mohou snížit potřebnost aglomeračních závodů a vysokých pecí. Uplatnění těchto technologií závisí na vlastnostech rud a vyžaduje zpracování výsledného produktu v elektrických obloukových pecích, které by měly být vybaveny vhodnými technologiemi omezování emisí.
Průmysl sekundární produkce železa a oceli
(příloha II, kategorie 3)
31.
Velmi důležité je zachycovat všechny emise účinně. To je možné instalací usazovacích komor nebo mobilních odsávacích hubic nebo odsáváním z celé budovy. Zachycené emise musí být čištěny. Pro všechny procesy emitující prach v průmyslu sekundární produkce železa a oceli budou za BAT pokládány textilní filtry, které snižují koncentraci prachu pod 20 mg/m3. Pokud jsou využity postupy BAT také k minimalizaci fugitivních emisí, nebudou specifické emise prachu (včetně fugitivních emisí přímo spojených s procesem) přesahovat rozsah 0,1 až 0,35 kg/t oceli. Existuje mnoho příkladů vyčištění odpadních plynů textilními filtry na úroveň pod 10 mg/m3. Měrné emise prachu v těchto případech jsou normálně pod 0,1 kg/t.
32.
Pro tavení šrotu jsou používány dva různé typy pecí: martinské pece a elektrické obloukové pece, přičemž martinské pece jsou vyřazovány.
33.
Obsah sledovaných těžkých kovů v emitovaném prachu závisí na složení železného a ocelového šrotu a na typu legujících kovů přidávaných k produkované oceli. Měření prováděná na elektrických obloukových pecích prokázala, že 95 % emitované rtuti a 25 % emisí kadmia je ve formě par. Nejvýznamnější opatření snižující emise prachu jsou shrnuta v tabulce 5.
Tabulka 5:
Emisní zdroje, omezující opatření, účinnost snižování prachu a související náklady
v průmyslu sekundární produkce železa a oceli
| Emisní zdroj | Omezující opatření | Účinnost snižování prachu (%) | Náklady na snížení emisí (v USD) |
|---|---|---|---|
Elektrické obloukové pece | EO | >99 |
|
Slévárny litiny
(příloha II, kategorie 4)
34.
Velmi důležité je zachycovat všechny emise účinně. To je možné instalací usazovacích komor, mobilních odsávacích hubic nebo odsáváním z celé budovy. Zachycené emise musí být čištěny. Ve slévárnách litiny jsou provozovány kuplovny, elektrické obloukové pece a indukční pece. Přímé emise těžkých kovů v tuhé i plynné fázi jsou spojeny zejména s tavením a v některých případech - v menším rozsahu - s odléváním. Fugitivní emise vznikají při manipulaci se surovinami, při tavení, odlévání a čištění odlitků a při opravách vyzdívky pecí. Nejvýznamnější opatření snižující emise prachu jsou shrnuta v tabulce 6 s uvedením dosažitelných účinností snížení emisí a souvisejících nákladů v případech, kde byly dostupné. Tato opatření mohou snížit koncentraci prachu na 20 mg/m3 nebo méně.
35.
Průmysl sléváren litiny zahrnuje velmi široké spektrum procesních míst. Pro stávající malá zařízení nemusí uvedená opatření představovat BAT, pokud nejsou ekonomicky životaschopná.
Tabulka 6:
Emisní zdroje, omezující opatření, účinnost snižování prachu a související náklady
v průmyslu slévárnách litiny
| Emisní zdroj | Omezující opatření | Účinnost snižování prachu (%) | Náklady na snížení emisí (v USD) |
|---|---|---|---|
| Elektrické obloukové pece | EO textilní filtry | >99 >99,5 | textilní filtry: 24 USD/t železa |
| Indukční pec | textilní filtr / suchá absorbce + textilní filtr | >99 | |
| Kuplovna na studený vítr | odtah pode dveřmi: textilní filtr | >98 | |
| odtah nade dveřmi: textilní filtr + předodprášení textilní filtr + chemisorpce | >97 >99 | 8 - 12 USD/t železa 45 USD/t železa | |
| Kuplovna na předehřátý vítr | textilní filtr + předodprášení dezintegrátor / Venturiho odlučovač | >99 >97 | 23 USD/t železa |
Primární a sekundární průmysl neželezných kovů
(příloha II, kategorie 5 a 6)
36.
Tento oddíl uvádí emise a opatření omezující emise Cd, Pb a Hg v průmyslu primární a sekundární produkce barevných kovů, jako je například olovo, měď, zinek, cín a nikl. V tomto sektoru v důsledku velkého počtu různých surovin vstupujících do různých produkčních procesů může docházet k emisím téměř všech těžkých kovů a jejich četných sloučenin do ovzduší. Se zřetelem k vybraným těžkým kovům jsou v rámci této přílohy zvláště důležité výroby mědi, olova a zinku.
37.
Rudy a koncentráty rtuti jsou nejprve zpracovány drcením a někdy sítováním. Postupy obohacování rud nejsou uplatňovány rozsáhle, i když v některých zařízeních na zpracování chudých rud byla použita flotace. Drcená ruda je v malých provozech vypalována v retortách, ve velkých provozech v pecích, a to při teplotách, při nichž sublimuje sulfid rtuťnatý. Vznikající páry rtuti jsou kondenzovány v chladícím systému a jsou zachycovány ve formě kovové rtuti. Saze z těchto kondenzátorů a usazovacích nádrží by měly být odstraňovány, zpracovány s vápencem a vráceny do retorty nebo do pece.
38.
K účinné regeneraci rtuti mohou být použity následující postupy:
-
opatření ke snižování tvorby prachu při dolování a zakládání výsypek, včetně minimalizace velikosti výsypky;
-
nepřímé vytápění pece;
-
udržování rudy v suchém stavu v maximální možné míře;
-
teplotu plynu vstupujícího do kondenzátoru udržovat pouze 10 až 20 °C nad jeho rosným bodem;
-
udržování teploty na výstupu na co nejnižší možné úrovni; a
-
vedení reakčních plynů za kondenzátorem do mokrého odlučovače a/nebo přes selenový filtr.
Tvorba prachu může být potlačena nepřímým ohřevem, odděleným zpracováním jemných rud a omezením obsahu vody v rudě. Prach by měl být z reakčních horkých plynů před tím, než vstoupí do jednotky kondenzace rtuti, odstraněn v cyklonech, a/nebo v elektrostatických odlučovačích.
39.
Podobné strategie jako v případě rtuti lze uplatnit při výrobě zlata amalgamováním. Zlato je získáváno rovněž jinými postupy než amalgamováním a ty jsou považovány za přednostní opatření pro nové závody.
40.
Barevné kovy jsou produkovány hlavně ze sulfidických rud. Z technických důvodů a z důvodů souvisejících s kvalitou produktů musí být odpadní plyny důkladně odprášeny na výslednou koncentraci prachu (< 3 mg/m3) a mohou také vyžadovat současné odstranění rtuti před vedením plynů do kontaktního zařízení na výrobu oxidu sírového (SO3), čímž se rovněž sníží emise těžkých kovů.
41.
V případech, kdy je to vhodné, by měly být použity textilní filtry. Lze tak snížit koncentraci prachu pod 10 mg/m3. Prach ze všech pyrometalurgických výrob by měl být recyklován v daném závodu nebo mimo závod, aby se chránilo zdraví zaměstnanců.
42.
V oblasti primární produkce olova první zkušenosti nasvědčují o existenci nových přímých technologií redukčního procesu bez aglomerace rudných koncentrátů. Tyto procesy jsou příkladem nové generace přímých technologií autogenního vytavování olova, které znečišťují méně a spotřebují méně energie.
43.
Produkce sekundárního olova je založena hlavně na využívání automobilových akumulátorů, které jsou před jejich vstupem do tavící pece rozebrány. Tato nejlepší dostupná technika by měla zahrnout jednu tavící operaci v krátké rotační peci nebo v šachtové peci. Hořáky na kyslíkem obohacené palivo mohou snížit objem odpadních plynů a tvorbu prachu o 60 %. Odprašování odpadních plynů textilními filtry umožňuje snížit koncentraci prachu na 5 mg/m3.
44.
Primární produkce zinku je založena na technologii „roast-leach electrowin technology“ (pražení-loužení-elektrolýza). V závislosti na vlastnostech koncentrátu lze pro nové závody jako alternativu k pražení uvážit tlakové loužení, které lze pokládat za BAT. Emise z pyrometalurgických procesů výroby zinku v tavících pecích (Imperial Smelting, IS) lze minimalizovat použitím hlavy pece s dvojitým zvonem a čištěním plynu vysokoúčinnými mokrými odlučovači, účinným odsáváním a čištěním plynů vznikajících ze strusky a při odlévání olova a čištěním pecních odpadních plynů bohatých na oxid uhelnatý na koncentrace prachu pod 10 mg/m3.
45.
Regeneraci zinku z oxidovaných zbytků lze uskutečnit v tavících pecích IS. Velmi chudé zbytky a prach (například z ocelářského průmyslu) jsou přitom nejprve zpracovávány v rotačních pecích (Waelzovy pece), ve kterých vzniká vysoký obsah oxidu zinečnatého. Metalické materiály jsou recyklovány tavením v indukčních pecích nebo v pecích s přímým nebo nepřímým ohřevem zemním plynem nebo kapalnými palivy, nebo ve vertikálních retortách typu New Jersey, v nichž lze recyklovat velmi různorodé oxidické a metalické sekundární materiály. Zinek lze také regenerovat ze strusek pecí produkujících olovo procesem dmýchání/profukování strusky.
Tabulka 7a)
Emisní zdroje, omezující opatření, účinnost snižování prachu a související náklady
v průmyslu primární výroby barevných kovů
| Emisní zdroj | Omezující opatření | Účinnost snižování prachu (%) | Náklady na snížení emisí (v USD) |
|---|---|---|---|
| Fugitivní emise | odsávací hadice, izolace od ovzduší atd., čištění odpadních plynů textilními filtry | >99 | |
| Pražení/aglomerace | aglomerace: EO+mokrý odlučovač (před vedením do kontaktního procesu výroby H2SO4) + textilní filtr pro koncové plyny | 7-10 USD/t H2SO4 | |
| Konvenční tavby (redukce ve vysokých pecích) | šachtové pece: uzavřený typ/ účinné odsávání otvorů výpustí (odpichovacích otvorů) + textilní filtr, kryté licí žlaby, dvojité zvony hlavy pecí | ||
| Tavící pece IS | vysokoúčinné mokré odlučovače Venturiho odlučovače dvouzvonové hlavy pecí | >95 | 4 USD/t kovu |
| Tlakové loužení | aplikace závisí na vlastnostech koncentrátu (na jeho loužitelnosti) | >99 | specifické pro dané místo |
| Procesy přímého tavení a redukce | procesy tavení, např.: Kivcet, Outokumpu, Mitsubishi | ||
| vsádkové tavící procesy, např. rotační konvertor dmýchaný shora, procesy Ausmelt, Isosmelt, QSL a Noranda | Ausmelt: Pb: 77,Cd: 97 QSL: Pb: 92, Cd: 93 | provozní náklady pro proces QSL: 60 USD/t Pb |
Tabulka 7b)
Emisní zdroje, omezující opatření, účinnost snižování prachu a související náklady
v průmyslu sekundární produkce barevných kovů
| Emisní zdroj | Omezující opatření | Účinnost snižování prachu (%) | Náklady na snížení emisí (v USD) |
|---|---|---|---|
| Produkce olova | krátké rotační pece: odsávací hubice v otvorech + textilní filtr; trubkový kondenzátor, hořáky na kyslíkatá paliva | 99,9 | 45 USD/t Pb |
| Produkce zinku | tavící pece IS | >95 | 14 USD/t Zn |
46.
Obecně by měly být provozní procesy spojovány s účinným zařízením pro zachycování prachu v obou případech, tj. u primárního plynu i fugitivních emisí. Nejdůležitější opatření k omezení emisí jsou uvedeny v tabulkách 7a) a 7b). Koncentrace prachu mohou být v některých případech sníženy použitím textilních filtrů na méně než 5 mg/m3.
Průmysl cementu
(příloha II, kategorie 7)
47.
Cementářské pece mohou využívat sekundární paliva, jako jsou například odpadní oleje nebo odpadní pneumatiky. V případech využívání odpadů lze uplatnit požadavky týkající se spalování odpadů a v případech spalování nebezpečných odpadů, v závislosti na jejich množství spalovaném v daném závodu, mohou být uplatněny emisní požadavky platné pro spalování nebezpečných odpadů. Tento oddíl se však omezuje na cementářské pece spalující fosilní paliva.
48.
Částice jsou emitovány ve všech stupních procesu produkce cementu, včetně manipulace s materiálem, přípravy materiálu surovin (drcení, sušení), produkce slínku a přípravy cementu. Těžké kovy jsou vnášeny do pece spolu se surovinami, s fosilními palivy i se spalovaným odpadem.
49.
Produkce slínku probíhá v následujících typech cementářských pecí: dlouhé mokré rotační pece, dlouhé suché rotační pece, rotační pec s cyklonovým předehřívačem, rotační pec s roštovým předehřívačem, šachtová pec. Z hlediska spotřeby energie a z hlediska možností omezování emisí je vhodnější rotační pec s cyklonovým předehřívačem.
50.
Regenerace tepla z odpadních plynů z rotačních pecí je realizována jejich vedením do systému předehřívání a sušiček mletých surovin (jsou-li instalovány) před tím, než jsou tyto plyny odprašovány. Shromážděný prach je vracen ke vstupním surovinám.
51.
Ve vypouštěných plynech je obsaženo méně než 0,5 % olova a kadmia vstupujícího do pece. Vysoký obsah alkálií a čisticí procesy v peci přispívají k vázání těchto kovů do slínku nebo do pecního prachu.
52.
Emise těžkých kovů do ovzduší lze snížit např. eliminací unikajících proudů a skladováním odloučeného prachu namísto jeho vracení k vstupnímu materiálu. V každém případě by tyto úvahy měly obsahovat posouzení dopadů uvolňování těžkých kovů do výsypek odpadů. Další možností je by-pass horké drtě v případech, kdy je kalcinovaný horký drcený materiál vypuštěn přímo na vstupním čele pece a kdy je odváděn do závodu na přípravu cementu. Alternativně lze přidávat prach ke slínku. Jiným důležitým opatřením je dobré řízení ustáleného procesu v peci tak, aby byla vyloučena nutnost nouzově vypínat elektrostatické odlučovače. To může být způsobeno nadměrnými koncentracemi oxidu uhelnatého. V případech nouzového odstavení EO je důležité vyloučit špičkové emise těžkých kovů.
53.
Nedůležitější opatření k omezení emisí jsou uvedeny v tabulce 8. Textilní filtry jsou využívány hlavně ke snížení přímých emisí prachu z drtičů, mlýnů a sušáren, zatímco emise prachu z pecí a chlazení slínku jsou omezovány elektrostatickými odlučovači. Elektrostatickými odlučovači prachu lze koncentrace prachu snížit na méně než 50 mg/m3; použitím textilních filtrů může být koncentrace prachu ve vyčištěném plynu snížena na 10 mg/m3.
Tabulka 8:
Emisní zdroje, omezující opatření, účinnost a náklady na snížení emisí při výrobě cementu
| Emisní zdroj | Omezující opatření | Účinnost snížení prachu (%) | Náklady na snížení emisí (v USD) |
|---|---|---|---|
| Přímé emise z drtičů, mlýnů a sušiček suroviny | textilní filtr | Cd, Pb: > 95 | |
| Přímé emise z rotačních pecí a z chladičů slinku | EO | Cd, Pb: > 95 | |
| Přímé emise z rotačních pecí | adsorpce na uhlí | Hg: > 95 |
Sklářský průmysl
(příloha II, kategorie 8)
54.
Ve sklářském průmyslu jsou emise olova zvláště významné pro různé typy skel, ve kterých je olovo přidáváno jako vstupní surovina (např. křišťálové olovnaté sklo, sklo rentgenových/katodových výbojek atd). V případě sodno-vápenatého obalového skla závisí emise olova na kvalitě recyklovaného skla použitého v procesu. Obsah olova v prachu z tavení krystalového skla je obvykle 20 až 60 %.
55.
Emise prachu vznikají hlavně při míchání vsázky, únikem z otvorů pecí a při konečných úpravách a ofukování skleněných výrobků. Emise závisí zejména na typu použitého paliva a typu pece a na typu vyráběného skla. Hořáky na palivo obohacené kyslíkem mohou snížit objem odpadního plynu a vznik prachu až o 60 %. Emise olova vznikající při elektrickém ohřevu jsou podstatně nižší, než při ohřevu topným olejem nebo zemním plynem.
56.
Vsázky jsou taveny v kontinuálních tavících vanách, denních vanách nebo tavících pánvích. Během cyklu tavení při použití diskontinuálních pecí se emise prachu značně liší. Prašné emise z tavících van na výrobu křišťálového skla (< 5 kg/t taveného skla) jsou vyšší než z jiných van (< 1 kg/t taveného sodného a draselného skla).
57.
Některá opatření ke snížení přímých emisí prachu obsahujícího těžké kovy jsou: peletizace skelné vsázky, záměna systému vytápění topným olejem nebo plynem za elektrický ohřev, plnění většího podílu recyklovaného skla do vsádek a aplikace lepšího výběru surovin (včetně distribuce částic dle velikosti) a recyklovaného skla (vyloučení frakcí obsahujících olovo). Odpadní plyny lze vyčistit textilními filtry na koncentraci pod 10 mg/m3. Elektrostatickými odlučovači lze dosáhnout 30 mg/m3. Odpovídající účinnosti snížení emisí jsou uvedeny v tabulce 9.
58.
Výroba krystalového skla bez sloučenin olova je ve stavu vývoje.
Tabulka 9:
Emisní zdroje, omezující opatření, účinnost snižování prachu a související náklady
v průmyslu výroby skla
| Emisní zdroj | Omezující opatření | Účinnost snižování prachu (%) | Náklady na snížení emisí (USD) |
|---|---|---|---|
| Přímé emise | textilní filtr | >98 | |
| EO | >90 |
Průmysl výroby chloru a alkálií
(příloha II, kategorie 9)
59.
V průmyslu výroby chloru a alkálií je vyráběn chlor, alkalické hydroxidy a vodík elektrolýzou solného roztoku. Ve stávajících závodech je běžně používán proces amalgamový a proces diafragmový. V obou těchto procesech je k vyloučení environmentálních problémů nutno zavést správné postupy. Membránový proces nevede k žádným přímým emisím rtuti. Navíc se ukazuje, že diafragmové procesy spotřebují méně energie k elektrolýze a více tepla k zakoncentrování alkalických produktů, přičemž celková bilance energie vede k mírnému zvýhodnění membránové technologie v rozsahu od 10 do 15 % a ke kompaktnějšímu provozu cel. Membránový postup je proto pokládán za přednostní řešení pro nové závody. Rozhodnutí Komise o předcházení znečišťování moře z pozemních zdrojů (PARCOM) 90/3 ze dne 14. června 1990 doporučuje, aby stávající závody na amalgamovou výrobu chloru a louhu měly být odstaveny, jak nejdříve to bude prakticky schůdné a s cílem jejich úplného vyřazení do roku 2010.
60.
Měrné investice pro nahrazení amalgamového postupu membránovými procesy jsou uváděny v rozsahu 700 až 1000 USD/t výrobní kapacity chloru. Ačkoli mohou vznikat dodatečné náklady, mimo jiné vyššími náklady za energie a za čištění solankových roztoků, budou provozní náklady ve většině případů klesat. K tomu dochází v důsledku úspor zejména nižší spotřebou energie, nižšími náklady na zpracování odpadních vod a na zneškodňování odpadů.
61.
Zdrojem emisí rtuti v amalgamových procesech jsou: větrání hal, v nichž jsou elektrolytické cely, technologické výpary, vedlejší produkty procesu, zejména vodík a odpadní vody. Z hlediska emisí rtuti do ovzduší jsou zejména podstatné emise vznikající difúzí rtuti z elektrolyzérů do ovzduší haly. Preventivní a omezující opatření jsou velmi důležitá a měla by jim být přiřazena priorita v souladu s relativní důležitostí každého zdroje v rámci konkrétních zařízení. V každém případě jsou nutná specifická opatření omezující emise rtuti v případech, kdy je rtuť regenerována z kalů vznikajících v procesu.
62.
Ke snižování emisí rtuti z existujících závodů se rtuťovým procesem mohou být přijata následující opatření:
-
kontrola procesu a technická opatření k optimalizaci provozu elektrolyzérů a jejich údržby a účinnější pracovní metody;
-
instalace krytů, těsnění a řízené odsávání úniků;
-
čištění hal s elektrolyzéry a opatření usnadňující jejich udržování v čistém stavu;
-
čištění omezených proudů plynů (určité znečištěné proudy vzduchu a vodíku).
63.
Tato opatření mohou snížit emise rtuti do ovzduší spolehlivě pod úroveň 2,0 g/t výrobní kapacity chloru, vyjádřené jako roční průměr. Existují příklady závodů, které dosahují emisí značně pod 1,0 g /t výrobní kapacity chloru. V důsledku rozhodnutí PARCOM 90/3 bylo od stávajících závodů požadováno do 31. prosince 1996 dosažení hodnoty 2 g Hg/t výrobní kapacity chloru pro emise spadající do působnosti Úmluvy o předcházení znečišťování moře z pozemních zdrojů. Protože tyto emise dalekosáhle závisí na správných provozních postupech, průměrná hodnota by měla záviset na údržbě a měla by zahrnovat pravidelnou roční údržbu nebo kratší.
Spalování komunálních a nebezpečných odpadů a odpadů ze zdravotnických zařízení
(příloha II, kategorie 10 a 11)
64.
Emise kadmia, olova a rtuti vznikají spalováním komunálních a nebezpečných odpadů a odpadů ze zdravotnických zařízení. V průběhu procesu spalování je převedena do plynné formy veškerá rtuť, podstatná část kadmia a menší část olova. Ke snížení těchto emisí před a po spalování by měla být přijata zvláštní opatření.
65.
Za nejlepší dostupnou techniku odprašování lze pokládat textilní filtry ve spojení se suchými nebo mokrými metodami omezování emisí těkavých složek. Elektrostatické odlučovače ve spojení s mokrými systémy mohou být rovněž určeny k dosažení nízkých emisí prachu, ale ty poskytují méně možností než textilní filtry, které navíc umožňují pomocí předřazených vrstev adsorbovat těkavé znečišťující látky.
66.
Při uplatnění BAT k čištění odpadních plynů lze snížit koncentraci prachu na rozsah 10 až 20 mg/m3; v praxi jsou dosahovány nižší koncentrace a v některých případech byly popsány koncentrace nižší než 1 mg/m3. Koncentraci rtuti lze snížit na rozsah 0,05 - 0,10 mg/m3 (vztaženo k referenčnímu obsahu kyslíku 11 %).
67.
Nejvýznamnější sekundární opatření ke snížení emisí jsou shrnuta v tabulce 10. Je obtížné uvést obecně platné údaje, protože relativní náklady v USD na tunu závisí na zvláště širokém rozsahu místně specifických proměnných, jako je složení odpadů.
68.
Těžké kovy byly nalezeny ve všech frakcích proudu komunálních odpadů (například výrobků, papíru, organických materiálů). Proto mohou být sníženy emise těžkých kovů snížením množství spalovaných komunálních odpadů. To lze dosáhnout různými strategiemi řízení odpadů, včetně programů recyklování a kompostování organických materiálů. Navíc, některé země EHK OSN povolují skládkování komunálních odpadů. Ve správně řízených skládkách mohou být emise kadmia a olova vyloučeny a emise rtuti mohou být nižší, než při spalování. Výzkum emisí rtuti ze skládek probíhá v několika zemích regionu EHK OSN.
Tabulka 10:
Emisní zdroje, omezující opatření, účinnost a náklady na spalování komunálních
a nebezpečných odpadů a odpadů ze zdravotnických zařízení
| Emisní zdroj | Omezující opatření | Účinnost snížení prachu (%) | Náklady na snížení emisí (v USD) |
|---|---|---|---|
| Kouřové plyny | vysoce účinné mokré odlučovače | Cd, Pb: > 98; Hg: asi 50 | |
| EO (3 sekce) | Cd, Pb: 80-90 | 10-20 USD/t odpadů | |
| mokrý EO (1 sekce) | Cd, Pb: 95-99 | ||
| textilní filtr | Cd, Pb: 95-99 | 15-30 USD/t odpadů | |
| vstřikování uhlíku + textilní filtr | Hg: > 85 | asi 2-3 USD/t odpadů; provozní náklady | |
| filtrace ložem uhlíku | Hg: > 99 | asi 50 USD/1 odpadů; provozní náklady |
PŘÍLOHA IV
HARMONOGRAM PRO UPLATNĚNÍ MEZNÍCH HODNOT A NEJLEPŠÍCH
DOSTUPNÝCH TECHNIK PRO NOVÉ A STÁVAJÍCÍ STACIONÁRNÍ ZDROJE
Harmonogram pro uplatnění mezních hodnot a nejlepších dostupných technologií je následující:
a)
pro nové stacionární zdroje: dva roky od vstupu tohoto protokolu v platnost;
b)
pro stávající stacionární zdroje: osm roků od vstupu tohoto protokolu v platnost; v případech nutnosti může být tato doba prodloužena pro jednotlivé stávající stacionární zdroje v souladu s dobou amortizace stanovenou vnitrostátními právními předpisy.
PŘÍLOHA V
MEZNÍ HODNOTY PRO OMEZOVÁNÍ EMISÍ Z VELKÝCH STACIONÁRNÍCH ZDROJŮ
I.
ÚVOD
1.
Pro omezení emisí těžkých kovů jsou důležité dva typy emisních limitů:
-
hodnoty pro určité těžké kovy nebo skupinu těžkých kovů; a
-
hodnoty pro emise částic obecně.
2.
Mezní hodnoty pro částice nemohou v podstatě nahradit specifické mezní hodnoty pro kadmium, olovo a rtuť, protože množství kovů spojených s emisemi částic se liší proces od procesu. Dodržování těchto limitů však významně přispívá ke snižování emisí těžkých kovů obecně. Monitorování emisí částic je navíc obecně levnější než monitorování jednotlivých chemických sloučenin a nepřetržité monitorování jednotlivých těžkých kovů je obecně neuskutečnitelné. Proto mají emisní limity pro částice velkou praktickou důležitost a jsou také stanoveny v této příloze ve většině případů k doplnění nebo nahrazení specifických emisních limitů pro kadmium nebo olovo nebo rtuť.
3.
Mezní hodnoty vyjádřené v mg/m3 se vztahují k standardním podmínkám (objemu při teplotě 273,15 K, tlaku 101,3 kPa a suchému plynu) a jsou počítány jako průměrná hodnota hodinového měření, pokrývající několik hodin provozu, zpravidla 24 hodin. Intervaly náběhu a odstavování by měly být vyloučeny. Doba průměrování může být prodloužena, pokud je nutno získat dostatečně přesné výsledky monitorování. Vzhledem k obsahu kyslíku v odpadním plynu budou platit hodnoty uvedené pro vybrané hlavní stacionární zdroje. Jakékoli zřeďování k účelům snižování koncentrací znečišťujících látek v odpadním plynu je zakázáno. Mezní hodnoty těžkých kovů zahrnují tuhou, plynnou a parní formu těchto kovů a jejich sloučenin, vyjádřené jako čisté kovy. Kdykoli jsou uvedeny mezní hodnoty pro celkové emise, vyjádřené v g na jednotku produkce nebo výrobní kapacity, vztahují se k součtu komínových a fugitivních emisí, vypočtených jako roční hodnoty.
4.
V případech, kdy překračování daných emisních limitů nelze vyloučit, budou monitorovány buď emise, nebo parametr výkonnosti, který ukazuje, zda je zařízení omezující emise správně provozováno a udržováno. Monitorování emisí nebo parametrů ukazujících výkonnost by mělo probíhat nepřetržitě, jestliže hmotný tok emisí přesahuje 10 kg/h. Pokud jsou emise monitorovány, koncentrace látek znečišťujících ovzduší v nosném plynu v plynovodném systému by měly být měřeny reprezentativním způsobem. Jestliže emise částic nejsou měřeny nepřetržitě, koncentrace by měly být měřeny v pravidelných intervalech, přičemž jsou brány pro kontrolu nejméně tři odečty. Vzorkování a analýzy všech znečišťujících látek a referenční měřicí metody kalibrace automatizovaných systémů měření by měly být prováděny v souladu s normami stanovenými Evropským výborem pro normalizaci CEN (Comité européen de normalisation) nebo Mezinárodní organizací pro normalizaci ISO. Po dobu vývoje očekávaných norem CEN nebo ISO budou platit vnitrostátní normy. Vnitrostátní normy mohou být uplatněny také v případech, kdy poskytují výsledky ekvivalentní jako normy CEN nebo ISO.
5.
V případě nepřetržitého monitorování je dodržení mezních hodnot dosaženo v případech, kdy žádná z vypočtených průměrných 24hodinových emisních koncentrací nepřesáhne mezní hodnotu nebo pokud 24-hodinový průměr monitorovaného parametru nepřesáhne korelovanou hodnotu tohoto parametru, který byl stanoven v průběhu testu výkonnosti zařízení omezujícího emise, jež bylo náležitě provozováno a udržováno. V případě přerušovaného monitorování je dodržení emisních limitů dosaženo, pokud průměrná hodnota kontrolních odečtů nepřesáhne mezní hodnotu. Dodržování každé z mezních hodnot vyjádřené jako celkové emise na jednotku produkce nebo celkových ročních emisí je dosaženo, pokud monitorovaná hodnota není překročena, jak je popsáno výše.
II.
SPECIFICKÉ MEZNÍ HODNOTY PRO VYBRANÉ VELKÉ STACIONÁRNÍ ZDROJE
Spalování fosilních paliv
(příloha II. kategorie 1)
6.
Mezní hodnoty se vztahují k obsahu kyslíku v odpadním plynu 6 % pro tuhá paliva, a 3 % pro kapalná paliva
7.
Mezní hodnota pro emise částic pro tuhá i pro kapalná paliva: 50 mg/m3
Aglomerační závody
(příloha II. kategorie 2)
8.
Mezní hodnota pro emise částic: 50 mg/m3
Peletizační závody
(příloha II. kategorie 2)
9.
Mezní hodnota pro emise částic:
a)
drcení, sušení: 25 mg/m3; a
b)
peletizace: 25 mg/m3; nebo
10.
Mezní hodnota pro celkové emise částic: 40 g/t produkovaných pelet.
Vysoké pece
(příloha II. kategorie 3)
11.
Mezní hodnota pro emise částic: 50 mg/m3
Elektrické obloukové pece
(příloha II. kategorie 3)
12.
Mezní hodnota pro emise částic: 20 mg/m3
Výroba mědi a zinku, včetně pecí typy Imperiál Smelting
(příloha II. kategorie 5 a 6)
13.
Mezní hodnota pro emise částic: 20 mg/m3
Výroba olova
(příloha II. kategorie 5 a 6)
14.
Mezní hodnota pro emise částic: 10 mg/m3
Průmysl cementu
(příloha II. kategorie 7)
15.
Mezní hodnota pro emise částic: 50 mg/m3
Sklářský průmysl
(příloha II. kategorie 8)
16.
Mezní hodnoty se vztahují k různým obsahům kyslíku v odpadním plynu v závislosti na typu pece: tavící vanová pec: 8 %; pánvová pec a denní vana: 13 %
17.
Mezní hodnota pro emise olova: 5 mg/m3
Průmysl výroby chloru a alkálií
(příloha II. kategorie 9)
18.
Mezní hodnoty se vztahují k celkovému množství rtuti vypuštěné ze závodu do ovzduší bez ohledu na zdroj emisí a jsou vyjádřeny jako střední roční hodnota.
19.
Mezní hodnoty pro stávající závody průmyslu výroby chloru a alkálií budou vyhodnoceny na zasedání smluvních stran s výkonným orgánem nejpozději do dvou let od vstupu tohoto protokolu v platnost.
20.
Mezní hodnota pro nové závody průmyslu výroby chloru a alkálií: 0,01 g Hg/t výrobní kapacity chloru
Spalování komunálních a nebezpečných odpadů a odpadů ze zdravotnických zařízení
(příloha II. kategorie 10 a 11)
21.
Mezní hodnoty se vztahují ke koncentraci kyslíku v odpadním plynu 11 %.
22.
Mezní hodnota pro emise částic:
a)
pro spalování nebezpečného a nemocničního odpadu: 10 mg/m3
b)
pro spalování komunálního odpadu: 25 mg/m3
23.
Mezní hodnota pro emise rtuti:
a)
pro spalování nebezpečného odpadu: 0,05 mg/m3
b)
pro spalování komunálního odpadu: 0,08 mg/m3
c)
mezní hodnota pro emise obsahující rtuť ze spalování odpadu ze zdravotnických zařízení bude vyhodnocena na zasedání smluvních stran s výkonným orgánem nejpozději do dvou let od vstupu tohoto protokolu v platnost.
PŘÍLOHA VI
OPATŘENÍ K REGULACI PRODUKTŮ
1.
Kromě případů, kdy je v této příloze stanoveno jinak, nejpozději do šesti měsíců ode dne vstupu tohoto protokolu v platnost bude obsah olova v prodávaném benzinu pro silniční vozidla snížen na koncentraci nepřesahující 0,013 g/l. Smluvní strany prodávající bezolovnatý benzin s koncentrací olova nižší než 0,013 g/l se vynasnaží tuto koncentraci udržet nebo ještě snížit.
2.
Každá smluvní strana se vynasnaží zajistit, aby změna paliv s obsahem olova specifikovaným v odstavci 1 výše vedla k celkovému snížení škodlivých vlivů na lidské zdraví a na životní prostředí.
3.
V případě, že určitý stát stanoví, že omezení obsahu olova v prodávaném benzinu v souladu s odstavcem 1 by vedlo k vážným sociálněhospodářským nebo technickým problémům nebo by nevedlo k celkovým environmentálním nebo zdravotním přínosům, mimo jiné vzhledem ke klimatické situaci, může prodloužit časové období stanovené v odstavci 1 až na 10 let, v jejichž průběhu může obchodovat s olovnatým benzinem s obsahem olova nepřesahujícím 0,15 g /l. V tomto případě tento stát uvede v prohlášení, které bude uloženo spolu s jeho listinami o přistoupení, schválení, ratifikaci nebo přijetí, že zamýšlí prodloužit časové období a písemně oznámí výkonnému orgánu důvody tohoto prodloužení.
4.
Smluvním stranám se povoluje prodávat malé množství, až do objemu 0,5 % celkového objemu prodaného benzinu, olovnatý benzin s obsahem olova nepřekračujícím 0,15 g/l k pohonu starých silničních vozidel.
5.
Nejpozději do pěti let, nebo do deseti let v případě zemí s transformujícím se hospodářstvím, které využijí desetileté prodloužení a uvedou tento záměr v prohlášení, které bude uloženo spolu s jejich listinami o přistoupení, schválení, ratifikaci nebo přijetí, dosáhne každá smluvní strana koncentračních úrovní, které nepřesáhnou:
a)
0,05 % váhových rtuti v alkalických manganových článcích s prodlouženou životností v extrémních podmínkách (například při teplotách pod 0 °C nebo nad 50 °C, vystavených šokům.); a
b)
0,025 % váhových rtuti ve všech ostatních alkalických manganových článcích.
Tyto mezní hodnoty mohou být překročeny pro nové uplatnění technologií baterií a akumulátorů nebo uplatnění baterií a akumulátorů v nových produktech, pokud je dostatečně zajištěno, že výsledné baterie a akumulátory nebo produkty bez snadno odstranitelného akumulátoru budou zneškodňovány environmentálně šetrným způsobem. Alkalické manganové miniaturní články a baterie z nich složené budou rovněž z této povinnosti vyňaty.
Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 17 odst. 1 dne 29. prosince 2003 a tímto dnem vstoupil v platnost i pro Českou republiku.
Anglické znění Protokolu a jeho překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘÍLOHA VII
OPATŘENÍ K ŘÍZENÍ PRODUKTŮ
1.
Účelem této přílohy je poskytnout smluvním stranám vodítka k opatřením pro řízení produktů.
2.
Smluvní strany mohou uvážit vhodná opatření pro řízení produktů, jako jsou například opatření uvedená níže, v případech, kdy je to zdůvodněno potenciálními riziky nebo škodlivými vlivy na lidské zdraví nebo na životní prostředí v důsledku emisí do ovzduší jednoho nebo více těžkých kovů uvedených v seznamu v příloze I, přičemž jsou brány v úvahu všechna rizika a přínosy takovýchto opatření přijímaných s cílem zajistit, že jakékoli změny v produktech povedou k celkovému snížení škodlivých účinků na lidské zdraví a na životní prostředí:
a)
nahrazení produktů obsahujících jeden nebo více kovů uvedených v seznamu I, které byly záměrně k produktu přidány, pokud existuje vhodné náhradní řešení;
b)
minimalizace obsahu nebo náhrada jednoho nebo více těžkých kovů, které byly k produktu záměrně přidány a které jsou uvedeny na seznamu v příloze I;
c)
ustanovení o informacích o výrobku včetně označení k zajištění toho, že spotřebitel bude informován o obsahu záměrně přidaného jednoho nebo více těžkých kovů uvedených v příloze I a o podmínkách jeho bezpečného užívání a manipulace s ním jako s odpadem;
d)
využívání ekonomických podnětů nebo dobrovolných dohod ke snížení nebo k vyloučení obsahu těžkých kovů uvedených na seznamu v příloze I v produktech;
e)
sestavení a uplatnění programů sběru, recyklace nebo zneškodňování produktů obsahujících jeden nebo více těžkých kovů uvedených na seznamu v příloze I environmentálně šetrným způsobem.
3)
Každý produkt nebo skupina produktů uvedených níže obsahuje jeden nebo více těžkých kovů uvedených na seznamu v příloze I a podléhá regulačním nebo dobrovolným opatřením přinejmenším jedné smluvní strany úmluvy na základě významného příspěvku tohoto produktu k emisím do ovzduší jednoho nebo více těžkých kovů uvedených na seznamu v příloze I. Dosud však nejsou k dispozici dostatečné důkazy potvrzující, že tyto produkty jsou významným zdrojem emisí u všech smluvních stran, čímž by bylo oprávněno jejich začlenění do přílohy VI. Každá smluvní strana se vyzývá k tomu, aby uvážila dostupné údaje a nutnost opatření předběžné opatrnosti k uplatnění opatření k řízení produktů uvedených v odstavci 2 pro jeden nebo více produktů uvedených níže:
(a)
elektrické součástky obsahující rtuť, například zařízení obsahující jeden nebo více spínačů/senzorů pro přenos elektrického proudu, jako jsou relé, termostaty, hladinové spínače, tlakové spínače a další spínače (přijatá opatření zahrnují zákaz většiny elektrických součástek obsahujících rtuť; dobrovolné programy k nahrazení některých rtuťových spínačů elektronickými nebo speciálními spínači; dobrovolné programy recyklování pro spínače a pro termostaty);
(b)
měřicí zařízení obsahující rtuť, jako jsou například teploměry, tlakoměry, manometry, barometry, tlakové spínače a tlakové převodníky (přijatá opatření zahrnují zákaz teploměrů a měřicích zařízení s obsahem rtuti);
(c)
fluorescenční svítidla obsahující rtuť (přijatá opatření zahrnují omezení obsahu rtuti ve svítidle jak volitelnými či řízenými programy, tak volitelnými programy recyklace);
(d)
dentální amalgamy s obsahem rtuti (přijatá opatření zahrnují volitelná opatření a zákazy s výjimkami pro používání dentálních amalgamů a volitelné programy pro podporu zachycování dentálních amalgamů před vypouštěním vody ze stomatologických ordinací na úpravnu);
(e)
pestcidy s obsahem rtuti včetně úpravy sadby (přijatá opatření zahrnují zákazy vztahující se na všechny pesticidy včetně úpravy sadby a zákazy k používání rtuti jako desinfekčního prostředku);
(f)
barvy a nátěrové hmoty s obsahem rtuti (přijatá opatření zahrnují zákazy všech barviv, nátěrových hmot pro interiéry a barev používaných k výrobě hraček a zákazy používání antivegetačních nátěrů, které obsahují rtuť);
(g)
rtuťové baterie a články jiného druhu, než jsou zahrnuty pod přílohou VI (přijatá opatření zahrnují omezení obsahu rtuti prostřednictvím volitelných i nařízených programů a zpoplatnění a volitelných programů recyklace).
1)
Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států přijatá dne 13. listopadu 1979 v Ženevě byla vyhlášena pod č. 5/1985 Sb.
