Vyhláška Ministerstva zemědělství ze dne 16. listopadu 1999, kterou se provádějí ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), o zdraví zvířat a jeho ochraně, o veterinárních podmínkách dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží, o veterinární asanaci a o atestačním studiu

286

VYHLÁŠKA
Ministerstva zemědělství
ze dne 16. listopadu 1999,
kterou se provádějí ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči
a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), o zdraví zvířat
a jeho ochraně, o veterinárních podmínkách dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží,
o veterinární asanaci a o atestačním studiu






      Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 5 odst. 3, § 6 odst.  7, § 8 odst.  5, § 28 odst.  6, § 34 odst.  4, § 36 odst.  6, § 41 odst.  4, § 51 odst.  4, § 54 odst.  4, § 59 odst.  4, § 60 odst.  4, § 64 odst.  5, § 66 odst.  3 a § 70 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), (dále jen ,,zákon"):


ČÁST PRVNÍ

ZDRAVÍ ZVÍŘAT A JEHO OCHRANA

Veterinární požadavky na chov, přemísťování a přepravu zvířat

§ 1

      Chovatelé vytvářejí příznivé podmínky pro zvířata z hlediska prostředí, v němž zvířata žijí, jejich ošetřování, výživy, plemenitby, hospodářského a jiného využívání zejména tím, že

a)

chovají zvířata ve stájích, jiných prostorech a zařízeních, jejichž uspořádání, vybavení a kapacita odpovídají veterinárním požadavkům na chov zvířat příslušného druhu a kategorie, a udržují v nich vhodné hygienické a mikroklimatické podmínky,¹) zejména odpovídající větrání, teplotu, vlhkost vzduchu a osvětlení,

b)

ošetřují a využívají zvířata takovým způsobem, který odpovídá jejich druhu, kategorii a zdravotnímu stavu a při kterém nedochází ke zbytečným poraněním zvířat a zvířata nejsou vystavována zbytečnému fyzickému nebo psychickému utrpe-ní,

c)

poskytují zvířatům dostatečné množství vody a krmiva a umožňují jim přiměřený pohyb,

d)

chrání zvířata před nákazami, jinými onemocněními a škodlivými vlivy a činí opatření k ochraně chovu před zavlečením nákaz zvířaty, lidmi a předměty, které mohou být nositeli původců nákaz,

e)

činí opatření k ochraně napájecí vody a krmiv před znečištěním a kontaminací nežádoucími mikroorganizmy a látkami, které mohou vodu a krmiva znehodnocovat nebo v nich vytvářet produkty škodlivé zdraví zvířat a lidí.

§ 2

      (1)  Chovatelé, kteří jako podnikatelé chovají hos-podářská zvířata pro účely podnikání,

a)

chrání chovy před nebezpečnými nákazami zvířat

      1.  skladováním statkových hnojiv v souladu se zvláštními právními předpisy,²)
      2.  vytvářením podmínek pro nakládání zvířat k přepravě a jejich vykládání přímo z vnější komunikace a pro zabezpečení skladů krmiv před volně žijícími zvířaty,
      3.  při výstavbě staveb, určených k chovu zvířat, zřízením oplocení a hnojného a kejdového hospodářství, přístupného z vnější komunikace,
      4.  při změnách staveb, určených k chovu zvířat, pokud při nich dochází též ke změnám hnojného a kejdového hospodářství, zřízením oplocení a kejdového a hnojného hospodářství, přístupného z vnější komunikace,
      5.  při výskytu nebezpečné nákazy, uvedené v § 10 odst.  1 písm.  a) zákona, anebo při podezření z jejího výskytu vstupním a vjezdovým dezinfekčním zařízením,

b)

sledují stav a funkci technických zařízení, která slouží chovu zvířat a ovlivňují jejich zdraví a pohodu, a činí opatření k odstranění zjištěných závad,

c)

dbají o to, aby o zvířata pečovaly osoby, které k tomu mají potřebné znalosti a zkušenosti.

      (2)  Při zařazování hospodářských zvířat do plemenitby vycházejí chovatelé také z výsledků kontroly jejich zdraví a dědičnosti zdraví.

      (3)  Pro chovatele zvířat určených k pokusným účelům a provozovatele zoologických zahrad platí ustanovení odstavce 1 přiměřeně se zřetelem na druh zvířat, na účel a způsob jejich chovu a na nákazovou situaci.

§ 3

Veterinární osvědčení a zdravotní potvrzení

      (1)  O vydání veterinárního osvědčení k přemístění zvířete je třeba požádat ve lhůtě nejméně

a)

3 pracovních dnů přede dnem předpokládaného přemístění zvířete, jde-li o zvíře,

      1.  které pochází z chovu nebo hospodářství, pro něž byl vydán okresní veterinární správou nebo městskou veterinární správou (dále jen ,,okresní veterinární správa") doklad o tom, že jsou prosté nebezpečné nákazy,
      2.  u kterého byly v posledním měsíci přede dnem jeho předpokládaného přemístění provedeny zdravotní zkoušky, nezbytné pro vydání veterinárního osvědčení,

b)

14 dnů přede dnem předpokládaného přemístění zvířete v ostatních případech.

      (2)  Veterinární osvědčení k přemístění zvířete, jehož součástí je potvrzení o zdravotním stavu zvířete a o nákazové situaci v chovu (dále jen ,,zdravotní potvrzení"), osvědčuje údaje, které se týkají identifikace zvířete, jeho zdravotního stavu, nákazové situace v chovu a nákazové situace v okrese.

      (3)  Pokud se vyžaduje k přemístění zvířete jen zdravotní potvrzení, obsahuje stejné údaje jako veterinární osvědčení k přemístění zvířete s výjimkou údajů o nákazové situaci v okrese. Jde-li o zdravotní potvrzení k přemístění jatečného zvířete na jatky, obsahuje též údaje o tom, zda a kdy byly zvířeti podány doplňkové látky nebo léčiva, zanechávající nežádoucí rezidua v živočišných produktech.

      (4)  Jde-li o přemístění více zvířat, která musí být označována přidělenými identifikačními prostředky, připojí se k veterinárnímu osvědčení nebo zdravotnímu potvrzení jejich seznam.

      (5)  Při vydávání veterinárního osvědčení k přemís-tění včelí matky se vychází z výsledků laboratorního vyšetření chovu včel na nosemovou nákazu včel, roztočíkovou nákazu včel a varroázu.

      (6)  Doba platnosti veterinárního osvědčení a zdravotního potvrzení činí

a)

24 hodin, jde-li o přemístění zvířete na nutnou porážku,

b)

72 hodin v ostatních případech.

      (7)  Ustanovení odstavce 6 neplatí, jestliže okresní veterinární správa stanovila jinou dobu platnosti a vyznačila ji ve veterinárním osvědčení.

      (8)  Vzor veterinárního osvědčení k přemístění zvířete, jehož součástí je zdravotní potvrzení, je přílohou č. 1 k této vyhlášce.

§ 4

Průkaz koně

      (1)  Průkaz koně, jímž může být nahrazeno veterinární osvědčení k přemístění zvířete nebo zdravotní potvrzení, obsahuje:

a)

jméno, příjmení a bydliště, popřípadě obchodní jméno a sídlo chovatele,

b)

druh, plemennou příslušnost, pohlaví, datum a místo narození, identifikační číslo nebo jiné identifikační znaky zvířete,

c)

údaje o změnách chovatele včetně dat přemístění zvířete,

d)

údaje o zdravotním stavu zvířete (datum očkování a druh očkovací látky, výsledek klinického vyšetření zvířete před přemístěním, výsledky zdravotních zkoušek, jsou-li požadovány) a o nákazové situaci v chovu, popřípadě -- jde-li o přemístění zvířete, k němuž se jinak vyžaduje veterinární osvědčení -- i o nákazové situaci v okrese,

e)

stanovení doby, po kterou může být průkaz na základě v něm uvedených údajů o nákazové situaci v chovu, popřípadě o nákazové situaci v okrese používán místo zdravotního potvrzení, popřípadě veterinárního osvědčení,

f)

údaje o tom, kdo a kdy průkaz vystavil.

      (2)  Průkaz koně obsahuje také slovní a grafický popis zvířete a jeho změny.

§ 5

Karanténa

      (1)  Zvířata se za podmínek stanovených okresní veterinární správou umísťují a drží v karanténě ve stájích, jiných prostorech a zařízeních, které jsou

a)

bezpečně vzdáleny od veřejných komunikací,

b)

dostatečně vzdáleny a provozně odděleny od jiných staveb a zařízení, sloužících k chovu zvířat, která jsou vnímavá na stejné nákazy zvířat jako zvířata v karanténě,

c)

vybaveny účinným zařízením pro dezinfekci dopravních prostředků a osob, vhodným zařízením pro ukládání konfiskátů živočišného původu a zařízením umožňujícím provádění zdravotních zkoušek a odběr vzorků,

d)

chráněny před vniknutím jiných zvířat do míst, v nichž jsou zvířata v karanténě, a zabezpečeny před vstupem nepovolaných osob.

      (2)  Karanténa začíná umístěním posledního ze zvířat, která mají být držena v karanténě; umísťování všech těchto zvířat do karantény by nemělo trvat déle než 5 dnů.

      (3)  V průběhu karantény

a)

nesmí být

      1.  ve stájích, jiných prostorech a zařízeních, v nichž jsou zvířata v karanténě, umísťována další zvířata,
      2.  zvířata, držená v karanténě, přemísťována z karantény bez souhlasu okresní veterinární správy,
      3.  předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, vynášeny nebo vyváženy bez souhlasu okresní veterinární správy,

b)

se provádějí podle pokynů okresní veterinární správy veterinární vyšetření zvířat, odběry vzorků k laboratornímu vyšetření, zdravotní zkoušky, ochranná očkování a veterinární léčebné, popřípadě i jiné veterinární odborné úkony.

      (4)  Provozovatel karantény vypracuje provozní řád, který předloží ke schválení okresní veterinární správě, a vede karanténní deník, který obsahuje

a)

údaje

      1.  o zahájení a ukončení umísťování zvířat do karantény a o začátku karantény,
      2.  o prováděných veterinárních odborných úkonech, týkajících se zvířat v karanténě, a o jejich výsledcích,
      3.  o přemísťování zvířat z karantény na jatky, popřípadě kadáverů do asanačního podniku,
      4.  o ukončení karantény a přemístění zvířat z karantény do chovu,
      5.  o výkonu státního veterinárního dozoru v průběhu karantény,
      6.  o čištění a dezinfekci stájí, jiných prostorů a zařízení, v nichž jsou zvířata držena v karanténě,

b)

soupis zvířat v karanténě podle identifikačních čísel,

c)

jméno a příjmení osoby, odpovědné za vedení karanténního deníku.

      (5)  Přílohou karanténního deníku jsou veterinární osvědčení a zdravotní potvrzení, provázející zvířata umísťovaná do karantény.

      (6)  Práce při ošetřování zvířat v karanténě mohou vykonávat jen osoby, nepřicházející do styku s jinými zvířaty, která jsou vnímavá na stejné nákazy zvířat jako zvířata v karanténě.

Přeprava zvířat

§ 6

      (1)  K nakládání a vykládání zvířat lze používat jen taková zařízení, aby nedocházelo k poškození zdraví zvířat a aby jim nebyla působena bolest či utrpení.

      (2)  Při přepravě zvířat je třeba brát zřetel na požadavky plynoucí zejména ze způsobu přepravy a druhu dopravního prostředku, z velikosti, uspořádání a vybavení přepravního prostoru, jakož i z druhu a kategorie přepravovaných zvířat, jejich vlastností, počtu, hmotnosti a aktuálního stavu.

      (3)  K přepravě zvířat mohou být použity

a)

dopravní prostředky,

      1.  ve kterých mají zvířata dostatečný prostor, aby mohla být přepravována ve své přirozené poloze, a ve kterých mohou být podle potřeby vhodně fixována, anebo jinak chráněna před otřesy a nárazy, způsobenými pohybem dopravního prostředku. Jsou-li přivázána, musí být provazy a jiné fixační prostředky dostatečně dlouhé, aby si zvířata mohla lehnout, a musí být takové, aby nedošlo k poranění nebo dokonce k uškrcení zvířat,
      2.  které mají nekluzkou podlahu a vnitřní stěny konstruovány z vhodného, zdravotně nezávadného a odolného materiálu a které jsou uspořádány a vybaveny tak, aby nedocházelo k poranění zvířat a aby zvířata různých druhů a kategorií mohla být v případě přepravy jedním dopravním prostředkem držena odděleně,

b)

dopravní prostředky a kontejnery, bedny, klece a jiná zařízení pro přepravu zvířat (dále jen ,,přepravní zařízení"), které jsou dobře čistitelné, dezinfikovatelné a větratelné.

      (4)  Přepravní zařízení se zvířaty se označují symbolem, upozorňujícím na přítomnost zvířat v nich, a přepravují ve svislé poloze; nesmí být vystavována nepřiměřeným otřesům a nárazům.

      (5)  V přepravním prostoru, v němž se přepravují zvířata, nelze ukládat a přepravovat zboží, které by mohlo poškodit zdraví zvířat nebo nepříznivě ovlivňovat zdravotní nezávadnost jejich produktů.

      (6)  K mezinárodní přepravě zvířat lze použít jen taková přepravní zařízení, která odpovídají mezinárodním smlouvám, jimiž je Česká republika vázána.

§ 7

      (1)  Vyžadují-li to doba a účel přepravy, biologické potřeby a zdravotní stav zvířat, je třeba během přepravy zvířata napojit a nakrmit a poskytnout jim odpočinek.

      (2)  Trvá-li přeprava zvířat déle než 8 hodin, musí být

a)

dopravní prostředek

      1.  vybaven dostatkem krmiva a podestýlky, a jsou-li v něm přepravována prasata, také dostatkem vody,
      2.  konstruován tak, aby bylo možno regulovat větrání podle vnitřní a vnější teploty a vstupovat přímo ke zvířatům,

b)

poskytnut nejméně hodinový odpočinek neodstaveným mláďatům po 9, ostatním zvířatům po 14 hodinách cesty, v obou případech spojený s napájením, a jde-li o mláďata, též s krmením. Koně musí být napájeni a krmeni každých 8 hodin.

      (3)  Nejde-li o přepravu jatečných zvířat na jatky, musí být zvířata po skončení přepravy neprodleně vyložena, napojena a nakrmena a musí jim být poskytnut odpočinek nejméně 24 hodin.

§ 8

Opatření při některých nebezpečných nákazách

      Neodkladná opatření, jež se činí při podezření z výskytu slintavky a kulhavky, moru prasat a pseudomoru drůbeže (newcastleské choroby drůbeže), a ochranná a zdolávací opatření, jež se nařizují při potvrzení výskytu těchto nebezpečných nákaz, jsou uvedena v příloze č. 2 k této vyhlášce.

§ 9

Žádost o poskytnutí odškodnění a náhrady nákladů a ztrát

      (1)  Žádost o poskytnutí odškodnění a náhrady nákladů a ztrát, vzniklých v souvislosti s nebezpečnou nákazou, se podává u Ministerstva zemědělství. Žadatel přiloží k žádosti zejména

a)

potvrzení okresní veterinární správy o tom, že náklady a ztráty vznikly, popřípadě že zvířata byla nutně poražena, utracena nebo uhynula za okolností, které zakládají nárok na náhradu nákladů a ztrát, popřípadě které umožňují odškodnění za nutně poražená, utracená nebo uhynulá zvířata, a že náklady byly účelně vynaloženy,

b)

doklady o výši účelně vynaložených nákladů a o výši ztrát, popřípadě i o výši škody na zvířatech a o tom, co bylo žadateli poskytnuto za zužitkovatelné části těla nutně poraženého, utraceného nebo uhynulého zvířete.

      (2)  K žádosti o náhradu ušlého výdělku nebo ušlého zisku, anebo o náhradu zvýšených nákladů na přechodné ubytování a stravování, přiloží žadatel doklady o výši ztráty na výdělku nebo zisku, anebo o výši vynaložených nákladů na ubytování a stravování.

ČÁST DRUHÁ

VETERINÁRNÍ PODMÍNKY DOVOZU,

VîVOZU A TRANZITU

VETERINÁRNÍHO ZBOŽÍ

§ 10

      (1)  Žádost o stanovení veterinárních podmínek dovozu veterinárního zboží se podává nejméně 30 dnů přede dnem předpokládané dodávky tohoto zboží, žádost o stanovení veterinárních podmínek tranzitu zvířat nejméně 30 dnů přede dnem předpokládaného vstupu těchto zvířat do tuzemska.

      (2)  Žádost podle odstavce 1 obsahuje

a)

jméno, příjmení, bydliště a předmět podnikání (činnosti) dovozce nebo průvozce, jde-li o osobu fyzickou, obchodní jméno, předmět podnikání (činnosti) a sídlo dovozce nebo průvozce, jde-li o osobu právnickou,

b)

identifikační číslo a telefonní (faxové) spojení dovozce nebo průvozce,

c)

označení země, oblasti a místa původu zboží,

d)

údaje o druhu, kategorii a počtu zvířat a o jejich chovateli, anebo o druhu, úpravě, množství a způsobu balení jiného veterinárního zboží, jeho výrobci a místě skladování,

e)

způsob přepravy zboží,

f)

předpokládaný termín dovozu nebo tranzitu zboží,

g)

celní přechod, popřípadě jiné místo, v němž bude zboží podrobeno veterinární kontrole dováženého a prováženého veterinárního zboží (dále jen ,,pohraniční veterinární kontrola"),

h)

místo určení dováženého zboží,

i)

jde-li o dovoz živočišných produktů a krmiv, také údaje vysvětlující význam číselných a jiných znaků, umístěných na obalech a spotřebitelských baleních, jimiž se vyznačují datum výroby, šarže a spotřební lhůty.

      (3)  Pro žádost o stanovení veterinárních podmínek pro opakované dovozy stejného veterinárního zboží, anebo pro opakované tranzity zvířat na určité časové období a pro určitý územní rozsah platí ustanovení odstavce 2 přiměřeně.

      (4)  Při stanovení veterinárních podmínek pro dovoz a tranzit zvířat určených k vypuštění do volné přírody se přihlíží zejména k nákazové situaci v zemi a oblasti, z nichž zvířata pocházejí, k nákazové situaci v prostředí, do něhož mají být zvířata vypuštěna, k jejich biologickým potřebám, způsobu života a míře vnímavosti na nebezpečné nákazy.

§ 11

      (1)  O vydání veterinárního osvědčení k vývozu veterinárního zboží je třeba požádat ve lhůtě nezbytné ke splnění veterinárních podmínek požadovaných zemí určení, popřípadě i tranzitní zemí, nejméně však 14 dnů přede dnem předpokládaného výstupu veterinárního zboží do zahraničí.

      (2)  Pokud mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, nestanoví jinak, a pokud z dohody orgánů veterinární správy s příslušnými orgány země určení, popřípadě tranzitní země, anebo země původu zboží nevyplývá něco jiného,

a)

vystavuje se veterinární osvědčení k vývozu veterinárního zboží v českém jazyku a v jazyku země určení, popřípadě v anglickém jazyku,

b)

musí být

      1.  dovážené veterinární zboží provázeno veterinárním osvědčením, vystaveným v jazyku země původu zboží nebo v anglickém jazyku a v českém jazyku,
      2.  provážené veterinární zboží provázeno veterinárním osvědčením, vystaveným v jazyku země původu zboží nebo v anglickém jazyku a v jazyku země určení.

      (3)  Veterinární osvědčení k vývozu veterinárního zboží osvědčuje splnění veterinárních podmínek, požadovaných zemí určení, popřípadě i tranzitní zemí, veterinární osvědčení, provázející dovážené nebo provážené veterinární zboží, osvědčuje splnění stanovených veterinárních podmínek dovozu nebo tranzitu.

      (4)  Je-li veterinární osvědčení vystaveno na více listech, musí být tyto listy tak spojeny nebo označeny, aby nemohlo dojít k záměně.

      (5)  Dojde-li k rozdělení hromadné zásilky dováženého veterinárního zboží, k níž bylo vydáno jediné veterinární osvědčení, na několik dílčích zásilek, určených do různých míst určení, provází každou dílčí zásilku ověřená fotokopie nebo ověřený opis původního veterinárního osvědčení, anebo samostatné veterinární osvědčení, vydané na základě původního veterinárního osvědčení okresní veterinární správou, jejíž součástí je příslušná pohraniční veterinární stanice. V tomto veterinárním osvědčení se mj. uvedou druh a označení původního dopravního prostředku, z něhož bylo zboží rozloženo na dílčí zásilky.

§ 12

      (1)  Stanovení veterinárních podmínek se nevyžaduje

a)

k dovozu a tranzitu veterinárního zboží, které nemá obchodní charakter³) a je dopravováno v ces-tovním styku jako cestovní zavazadlo, spěšnina, na letecký nákladní list, anebo poštou, jde-li

      1.  o psy, kočky, drůbež, králíky, holuby (vyjma poštovních holubů, zúčastněných na letových soutěžích), morčata, křečky a jiné hlodavce, zájmově chované zpěvavé a okrasné ptáky, malé šelmy a dravé ptáky, používané k lovu, nepřesáhne-li doba pobytu těchto zvířat v tuzemsku dobu 30 dnů a nejsou-li určena k pokusným účelům,
      2.  o plazy, obojživelníky a akvarijní ryby, nejde-li o nebezpečné druhy zvířat,⁴)
      3.  o potraviny živočišného původu tepelně opracované, popřípadě jiným způsobem zbavené choroboplodných mikroorganizmů do celkové hmotnosti 5 kg,
      4.  o zpracované kožešiny, vyčiněné kůže a vlněnou stříž,
      5.  o preparované lovecké trofeje,

b)

k dovozu přiměřeného množství

      1.  potravin živočišného původu, určených pro vlastní potřebu zastupitelského úřadu,
      2.  veterinárního zboží s výjimkou zvířat, určeného pro veletrhy, výstavy a bankety nebo pro vědecké účely, pokud toto zboží bude použito výhradně k těmto účelům a nebude uvedeno do obchodní sítě.

      (2)  Veterinární osvědčení se nevyžaduje k dovozu a tranzitu veterinárního zboží, které nemá obchodní charakter a je dopravováno v cestovním styku jako cestovní zavazadlo, spěšnina, na letecký nákladní list, anebo poštou, jde-li

a)

o psy starší 3 měsíců, provázené dokladem o očkování proti vzteklině, anebo -- pocházejí-li tato zvířata ze země, v níž není očkování proti vzteklině povoleno -- dokladem o klinickém vyšetření na vzteklinu s negativním výsledkem, provedeném nejdéle 72 hodin přede dnem nástupu cesty nebo odeslání, nepřesáhne-li doba pobytu těchto zvířat v tuzemsku dobu 30 dnů,

b)

o psy mladší 3 měsíců, kočky a malé šelmy, používané k lovu, provázené dokladem o očkování proti vzteklině, anebo dokladem o klinickém vyšetření na vzteklinu s negativním výsledkem, provedeném nejdéle 72 hodin přede dnem nástupu cesty nebo odeslání, nepřesáhne-li doba pobytu těchto zvířat v tuzemsku dobu 30 dnů,

c)

o morčata, křečky a jiné hlodavce, zájmově chované zpěvavé a okrasné ptáky a dravé ptáky, používané k lovu, nepřesáhne-li doba pobytu těchto zvířat v tuzemsku dobu 30 dnů,

d)

o plazy, obojživelníky a akvarijní ryby,

e)

o veterinární zboží uvedené v odstavci 1 písm.  a) bodech 3 až 5.

Pohraniční veterinární kontrola

§ 13

      (1)  Dovozce nebo dopravce veterinárního zboží, které podléhá pohraniční veterinární kontrole, popřípadě jeho zástupce, předloží pohraniční veterinární stanici ,,Potvrzení o pohraniční veterinární kontrole dováženého zboží" (dále jen ,,potvrzení") s jím vyplněnou první částí, a to v originálu se 3 opisy.

      (2)  Osoba uvedená v odstavci 1

a)

zajistí, aby tato kontrola byla prováděna v podmínkách, odpovídajících právním předpisům o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, a aby dopravní prostředek nebyl v průběhu kontroly přemísťován,

b)

poskytne veterinárnímu lékaři orgánu veterinární správy (dále jen ,,úřední veterinární lékař"), provádějícímu tuto kontrolu, na jeho žádost potřebné pracovní síly a věcné prostředky k výkonu pomocných prací, např. k otevírání a zavírání dopravních prostředků, k přistavování žebříků, můstků a pojízdných schodů, k fixaci zvířat, k přemísťování zvířat apod.

      (3)  Provádí-li se pohraniční veterinární kontrola v prostorech dopravce (v železniční stanici, v přístavu, na letišti) nebo pošty, dopravce nebo pošta

a)

zabezpečí pro její provádění potřebné kancelářské a jiné místnosti a prostory (zejména, jde-li o dopravce, pro dočasné oddělené umístění zvířat, oddělené uložení živočišných produktů a krmiv a uložení kadáverů) s účelným zařízením a vybavením a udržuje je v provozuschopném stavu, odpovídajícím povaze a účelu pohraniční veterinární kontroly,

b)

vytvoří podmínky pro nezbytná opatření proti zavlečení nebezpečných nákaz ze zahraničí.

§ 14

      (1)  Pohraniční veterinární kontrola spočívá v kontrole úplnosti a platnosti průvodních a přepravních listin, zejména veterinárního osvědčení, a v ověření totožnosti a původu dováženého a prováženého veterinárního zboží (dále jen ,,dokumentační a identifikač- ní kontrola"), popřípadě i v prohlídce tohoto zboží, obalů a dopravních prostředků a v odběru vzorků k laboratornímu vyšetření (dále jen ,,fyzická kontrola").

      (2)  Fyzická kontrola se provádí při dovozu a tranzitu

a)

zvířat,

b)

ostatního veterinárního zboží, vzniknou-li jakékoli pochybnosti o dodržení stanovených veterinárních podmínek dovozu nebo tranzitu, anebo o stavu tohoto zboží z hlediska veterinárního a hygienického.

      (3)  Při fyzické kontrole se zjišťuje také počet uhynulých zvířat.


      (4)  Pohraniční veterinární kontrola se provádí zpravidla společně s celní, popřípadě i rostlinolékařskou prohlídkou v doprovodu osoby uvedené v § 13 odst.  1. Její výsledek se zaznamená na druhé části potvrzení a stvrdí otiskem razítka pohraniční veterinární stanice. Originál potvrzení provází dovážené veterinární zboží do místa určení, po 1 opisu předá pohraniční veterinární stanice celním orgánům a osobě uvedené v § 13 odst.  1; zbývající opis uchovává pohraniční veterinární stanice po dobu 3 let.

Veterinární kontrola v místě určení

§ 15

      Příjemce veterinárního zboží, které podléhá veterinární kontrole v místě určení,

a)

předloží okresní veterinární správě, v jejímž obvodu je místo určení dováženého veterinárního zboží, průvodní a přepravní listiny,

b)

umístí dovezená zvířata do karantény, která byla pro tento účel schválena okresní veterinární správou, a uskladní ostatní dovezené zboží ve skladech, které byly pro tento účel schváleny okresní veterinární správou,

c)

vytvoří potřebné podmínky k provedení veterinární kontroly v místě určení včetně poskytnutí nezbytné součinnosti a pomoci úřednímu veterinárnímu lékaři, provádějícímu tuto kontrolu.

§ 16

      (1)  Veterinární kontrola zvířat v místě určení spočívá v dokumentační a identifikační kontrole a ve fyzické kontrole včetně vyšetření zdravotního stavu a zjištění počtu uhynulých zvířat.

      (2)  Veterinární kontrola ostatního veterinárního zboží v místě určení spočívá v dokumentační a identifikační kontrole. Fyzická kontrola se provádí, uplynula-li od předchozí, takto kontrolované zásilky zboží stejného druhu a původu doba delší 6 měsíců, vznik-nou-li jakékoli pochybnosti o dodržení stanovených veterinárních podmínek dovozu či o stavu tohoto zboží z hlediska veterinárního a hygienického, anebo jde-li o zboží, které bylo vráceno příslušnými orgány země, do níž mělo být vyvezeno nebo jíž mělo být provezeno.

      (3)  Veterinární kontrola v místě určení se provádí urychleně, nejpozději však do 24 hodin poté, kdy byla příslušná okresní veterinární správa uvědoměna o příchodu zboží do místa určení. Do jejího ukončení zůstávají dovezená zvířata pod veterinárním dozorem v karanténě, ostatní dovezené veterinární zboží odděleně uskladněné pod uzávěrou.

ČÁST TŘETÍ

VETERINÁRNÍ ASANACE

§ 17

      (1)  Velmi nebezpečnými konfiskáty živočišného původu jsou

a)

kadávery,

b)

celá těla zvířat, části těl zvířat a jiné odpady živočišného původu, které

      1.  pocházejí ze zvířat, jež při vyšetření před poražením jevila klinické příznaky nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka,
      2.  jsou podle zákona nebo rozhodnutí orgánu veterinární správy nepoživatelné a pocházejí ze zvířat, jež při vyšetření jevila klinické příznaky nemocí přenosných na lidi nebo zvířata,
      3.  obsahují rezidua cizorodých látek v množství, představujícím nebezpečí pro zdraví zvířat a lidí,
      4.  nebyly veterinárně vyšetřeny a posouzeny, jak vyžaduje zákon,
      5.  byly smíseny s těly a částmi těl zvířat a jinými odpady živočišného původu, uvedenými v bodech 1 až 4,

c)

lebky skotu staršího 12 měsíců a lebky ovcí a koz starších 12 měsíců, anebo majících prořezané trvalé řezáky, vždy včetně mozku a očí, mandle a mícha těchto zvířat.

      (2)  Velmi nebezpečné konfiskáty živočišného původu se zpracovávají tepelným ošetřením při teplotě nejméně 133 °C a tlaku 3 barů (absolutních) po dobu alespoň 20 minut; velikost částic nesmí přesahovat 50 mm. Záznamy o době jejich tepelného ošetření, teplotě a tlaku se uchovávají nejméně po dobu 2 let.

§ 18

      (1)  Konfiskáty živočišného původu lze svážet jen dopravními prostředky k tomu zvlášť určenými, upravenými a vybavenými, které jsou dobře čistitelné a dezinfikovatelné, zabezpečené proti vypadávání a vytékání konfiskátů a dostatečně zakryté; musí být udržovány v čistotě.

      (2)  Zahraboviště se zřizuje na místě, jež je přístupné po příjezdové komunikaci a na němž podle hydrologického průzkumu nedojde ke kontaminaci spodních ani povrchových vod. Musí být označeno, oploceno, uzavřeno (uzamčeno) a řádně udržováno.

      (3)  Provozní prostory asanačního podniku musí být oploceny a uzavřeny tak, aby do nich nevstupovaly nepovolané osoby a nevnikala zvířata. Ve vjezdech a vstupech do těchto prostorů se umísťují účinná zařízení pro dezinfekci kol dopravních prostředků a obuvi. Vnitřní komunikace musí být zpevněné, čistitelné a dezinfikovatelné.

      (4)  Provozní prostory asanačního podniku musí být uspořádány a vybaveny tak, aby byla důsledně oddělena pracoviště riziková z nákazového hlediska od ostatních pracovišť a aby byl zajištěn bezpečný odvod odpadních vod a vzduchu z provozních prostor.

      (5)  Podlahy, povrchy stěn, dveří a rámů oken ve výrobních prostorech, jakož i výrobní zařízení, nástroje, nářadí, nádoby a pracovní pomůcky musí být vyrobeny z hladkého, odolného, dobře čistitelného a dezinfikovatelného materiálu.


ČÁST ČTVRTÁ

VETERINÁRNÍ PŘÍPRAVKY

A VETERINÁRNÍ TECHNICKÜ PROSTŘEDKY

§ 19

      (1)  Žádost o vydání osvědčení k výrobě veterinárního přípravku nebo veterinárního technického prostředku obsahuje

a)

jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo žadatele, jde-li o fyzickou osobu, anebo obchodní jméno, právní formu podnikání, sídlo a identifikační číslo žadatele, jde-li o právnickou osobu, jakož i jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo osob, které jsou jejím statutárním orgánem a odborným zástupcem,

b)

požadovaný druh a rozsah výrobní činnosti a místo, v němž bude tato činnost vykonávána.

      (2)  Žadatel přiloží k žádosti

a)

výpis z obchodního rejstříku, jde-li o osobu v něm zapsanou, anebo živnostenské oprávnění, popřípadě zřizovací listinu nebo statut, vydaný příslušným orgánem státní správy,

b)

výpis z evidence Rejstříku trestů, a jde-li o právnickou osobu, výpisy z evidence Rejstříku trestů osob, které jsou jejím statutárním orgánem. Tyto výpisy nesmí být starší 6 měsíců,

c)

organizační schéma s uvedením osob odpovědných za výrobu, jištění a kontrolu jakosti, jejich vzděláním a praxí,

d)

vzory výrobní dokumentace a standardních operačních postupů.

      (3)  Žádost a přílohy se předkládají v 1 vyhotovení.

§ 20

Zásady správné výrobní praxe

      (1)  K zásadám správné výrobní praxe při výrobě veterinárních přípravků a veterinárních technických prostředků patří

a)

organizace výroby ve vhodně uspořádaných a vybavených provozních prostorech, v nichž jsou odděleny prostory, určené k provádění kontroly jakosti, od ostatních prostorů, v nichž je možno provádět i činnosti související s karanténou, vzorkováním a manipulací s přípravky vrácenými z oběhu,

b)

dodržování podmínek, za nichž byla výroba přípravků povolena, jakož i stanovených technologických a pracovních postupů, a pořizování úplné a srozumitelné dokumentace o průběhu výroby každé šarže (množství přípravku vyrobeného najednou v 1 výrobním cyklu),

c)

péče o hygienu výroby, zejména o pravidelný úklid, čištění, dezinfekci, deratizaci a dezinsekci,

d)

vstupní, mezioperační a výstupní kontrola a kontrola skladovaných přípravků zejména z hlediska dodržování podmínek jejich skladování a doby jejich použitelnosti,

e)

ochrana surovin a hotových výrobků před znečiš-těním a záměnami,

f)

používání obalů a obalových materiálů, které nemohou nepříznivě ovlivňovat jakost, účinnost a bezpečnost přípravků a chrání je před znečištěním nebo jiným znehodnocením,

g)

důsledné prošetřování reklamací a stížností podle předem stanovených pravidel,

h)

péče o kvalifikaci osob, zúčastněných na výrobě přípravků, jmenovitě o jejich seznámení se zásadami správné výrobní praxe.

      (2)  Používají-li se k výrobě veterinárních přípravků živá zvířata, musí být dodržovány podmínky a zajišťována péče o tato zvířata podle zvláštních právních předpisů.⁵)

§ 21

      (1)  Žádost o schválení veterinárního přípravku nebo veterinárního technického prostředku a o jeho zápis do Seznamu schválených veterinárních přípravků a veterinárních technických prostředků (dále jen ,,Seznam") obsahuje zejména základní údaje o výrobci, o jeho oprávnění k výrobě veterinárního přípravku nebo veterinárního technického prostředku a o veterinárním přípravku nebo veterinárním technickém prostředku, který má být schválen a zapsán do Seznamu. Žadatel přiloží k žádosti

a)

technickou dokumentaci, která podle povahy veterinárního přípravku nebo veterinárního technického prostředku obsahuje

      1.  analytické a zkušební postupy včetně ověřených metodik hodnocení přípravku nebo technického prostředku, jeho složek i stanovených parametrů,

      2.  výsledky klinického ověřování přípravku nebo technického prostředku s údaji o toxicitě jeho jednotlivých složek ve vztahu k jeho snášenlivosti zvířaty, pro něž je určen,
      3.  návod k použití přípravku nebo technického prostředku v českém jazyku,
      4.  studii deklarující dobu použitelnosti přípravku nebo technického prostředku,

b)

vzorek veterinárního přípravku nebo veterinárního technického prostředku v množství, umož-ňujícím provedení 3 kompletních analýz nebo zkoušek a vystavení analytického certifikátu,

c)

vzorky obalů pro všechna balení, o jejichž schválení žadatel žádá, texty štítků a skládaček,

d)

způsob likvidace obalů a zbytků přípravku nebo technického prostředku,

e)

standardy, speciální chemikálie a pomocné prostředky, potřebné k provedení předepsaných zkoušek,

f)

v případě potřeby dalšího ověřování vzorky nezbytné k jeho provedení.

      (2)  Žádost a přílohy se předkládají ve 2 vyhotoveních.

      (3)  Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro žádost o schválení a zápis do Seznamu dovezeného veterinárního přípravku nebo veterinárního technického prostředku. V takovém případě přiloží žadatel k žádosti doklad o schválení tohoto přípravku nebo technického prostředku v zemi výrobce včetně potvrzení kompetentního orgánu o dodržování zásad správné výrobní praxe při jeho výrobě a technickou dokumentaci v českém nebo anglickém jazyku.
      

ČÁST PÁTÁ

OPRÁVNĚNÍ K VîKONU NĚKTERîCH

ODBORNîCH VETERINÁRNÍCH ČINNOSTÍ

§ 22

      (1)  Žádost o vydání povolení k provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti, anebo k provozování asanačního podniku, popřípadě k výkonu veterinární asanační činnosti, nejde-li o povolení k provozování asanačního podniku, musí obsahovat

a)

jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo žadatele, jde-li o fyzickou osobu, anebo obchodní jméno, právní formu podnikání, sídlo a identifikační číslo žadatele, jde-li o právnickou osobu, jakož i jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo osob, které jsou jejím statutárním orgánem a odborným zástupcem,

b)

požadovaný druh a rozsah činnosti,

c)

místo výkonu činnosti včetně jeho prostorového, technického a hygienického vybavení,

d)

jde-li o provozování asanačního podniku, také územní obvod (svozovou oblast) a místo, kde budou konfiskáty živočišného původu neškodně odstraněny nebo dále zpracovávány.

      (2)  Fyzická osoba přiloží k žádosti výpis z evidence Rejstříku trestů, který nesmí být starší 6 měsíců, doklady o své odborné způsobilosti a vyjádření příslušné okresní veterinární správy podle § 50 odst.  1 zákona.

      (3)  Právnická osoba přiloží k žádosti výpisy z evidence Rejstříku trestů osob, které jsou jejím statutárním orgánem a odborným zástupcem, doklady o odborné způsobilosti odborného zástupce a vyjádření příslušné okresní veterinární správy podle § 50 odst. 1 zákona. Výpisy z evidence Rejstříku trestů nesmí být starší 6 měsíců.

§ 23

      (1)  Žádost veterinárního lékaře o udělení oprávnění vykonávat veterinární preventivní, diagnostickou a léčebnou činnost podnikatelským způsobem (žádost o registraci soukromého veterinárního lékaře) musí obsahovat

a)

jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo žadatele,

b)

druh, rozsah a předpokládané místo výkonu činnosti.

      (2)  Žadatel přiloží k žádosti

a)

doklady o své odborné způsobilosti, nebo osvědčení o splnění podmínek k výkonu činnosti vydané Komorou veterinárních lékařů České republiky podle zvláštních právních předpisů,⁶)

b)

výpis z evidence Rejstříku trestů, který nesmí být starší 6 měsíců,

c)

vyjádření příslušné okresní veterinární správy podle § 60 odst.  2 písm.  c) zákona,

d)

je-li členem Komory veterinárních lékařů České republiky, také její osvědčení o splnění podmínek k výkonu činnosti podle zvláštních právních předpisů.⁶)

      (3)  Veterinární technik přiloží ke své žádosti o udělení oprávnění vykonávat některé odborné veterinární úkony podnikatelským způsobem (žádosti o registraci soukromého veterinárního technika) doklad o své odborné způsobilosti. Jinak se na jeho žádost vztahuje ustanovení odstavce 1 a odstavce 2 písm.  b) a c).

§ 24

      (1)  Provozní prostory, určené pro výkon veterinární preventivní, diagnostické a léčebné činnosti, musí být umístěny tak, aby

a)

umožňovaly dodržovat veterinární a hygienické podmínky veterinárně a zdravotně nezávadného provozu a provádět nezbytná preventivní opatření proti nákazám zvířat,

b)

nebylo činností v těchto prostorech ohrožováno životní prostředí,

c)

byly tyto prostory dobře přístupné ošetřovaným zvířatům.

      (2)  Prostory, uvedené v odstavci 1, musí být vybaveny⁷)

a)

nábytkem, přístroji, nástroji a pomůckami se zřetelem na druh, rozsah a místo vykonávané odborné veterinární činnosti,

b)

zařízením pro ukládání léčiv, zdravotnického materiálu a veškerého odpadu, vznikajícího v souvislosti s vykonávanou odbornou veterinární činností,

c)

přívodem studené a teplé vody.

§ 25

      Soukromý veterinární technik může samostatně provádět:

a)

kastraci samců hospodářských zvířat, kteří jsou mladší 8 týdnů a netrpí žádnými vadami,

b)

krácení ocasů u selat, jehňat a štěňat mladších 8 dnů,

c)

odrohování nebo tlumení růstu rohů telat mladších 8 týdnů,

d)

ošetření a úpravu zdravých kopyt a paznehtů hos-podářských zvířat,

e)

odstraňování ostruh kohoutů během prvního dne života,

f)

úpravu zubů savých selat mladších 5 dnů,

g)

kauterizaci zobáků hrabavé drůbeže,

h)

jednoduché chirurgické zákroky, nevyžadující celkové znecitlivění zvířete,

i)

označování hospodářských zvířat s výjimkou radiofrekvenční identifikace zvířat,

j)

přípravu, vedení a pomoc při porodech zvířat s normálním průběhem,

k)

aplikaci koupelí a postřiků, které nejsou vázány na předpis veterinárního lékaře, anebo byly pro takto ošetřovaná zvířata veterinárním lékařem předepsány,

l)

preventivní podávání vitaminových a minerálních přípravků zdravým zvířatům, pokud tyto přípravky nejsou vázány na předpis veterinárního lékaře, anebo byly pro tato zvířata veterinárním lékařem předepsány,

m)

seřizování a obsluhu veterinárních přístrojů.

ČÁST ŠESTÁ

ATESTAČNÍ STUDIUM

§ 26

      (1)  Státní veterinární správa organizuje atestační studium úředních veterinárních lékařů (dále jen ,,ates-tační studium") ve spolupráci s Veterinární a farma-ceutickou univerzitou v Brně.

      (2)  Do základní části atestačního studia (atestace I. stupně) může být zařazen veterinární lékař, který má nejméně 1 rok praxe v oboru.

      (3)  Do specializační části atestačního studia (ates-tace II. stupně) může být zařazen veterinární lékař, který již získal atestaci I. stupně a má nejméně 5 let praxe v oboru.

§ 27

      (1)  V průběhu základní části atestačního studia absolvují jeho účastníci výuku, organizovanou formou týdenních soustředění ke 3 odborným blokům: veřejnému veterinářství a ekologii, hygieně potravin a laboratorní diagnostice v hygieně potravin, epizootologii a laboratorní diagnostice v epizootologii.

      (2)  Specializační část atestačního studia zahrnuje výuku v rozsahu 1 odborného bloku a vypracování atestační práce. Tématické zaměření výuky i atestační práce je volitelné ze 4 možností: hygiena potravin, epizootologie, laboratorní diagnostika a ekologie. Ates-tační práce má charakter odborné kvalifikační práce, kterou účastník specializační části atestačního studia prokazuje svou odbornou úroveň v oblasti zvolené odborné specializace.

      (3)  Na závěr každé části atestačního studia se její účastníci podrobí závěrečné atestační zkoušce (dále jen ,,zkouška") před pětičlennou zkušební komisí (dále jen ,,komise"). Předseda a další členové komise jsou jmenováni ústředním ředitelem Státní veterinární správy (dále jen ,,ústřední ředitel") z odborníků orgánů veterinární správy, Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně a ústavu pro vědeckovýzkumnou činnost v oboru veterinární medicíny. Součástí zkoušky k získání atestace II. stupně je i obhajoba atestační práce.

      (4)  Ústřední ředitel určuje termín a místo konání zkoušky. Předseda komise organizuje práci komise a průběh zkoušky a dbá na její odbornou úroveň.

      (5)  Výsledek zkoušky, o němž rozhoduje komise hlasováním, se hodnotí stupni: zkoušku složil výtečně, zkoušku složil nebo zkoušku nesložil. Účastník ates-tačního studia, který zkoušku nesložil, může požádat o její opakování, a to nejdříve po 3 měsících a nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo oznámeno, že zkoušku nesložil.

      (6)  Předseda komise vyhotoví o průběhu zkoušky protokol, který podepisují všichni členové komise a ve kterém uvede:

a)

datum a místo konání zkoušky,

b)

jména a příjmení předsedy a ostatních členů komise,

c)

výsledek zkoušky,

d)

důležité okolnosti, které nastaly v průběhu zkoušky.

      (7)  Na základě úspěšně složené zkoušky k získání atestace I. stupně vydá Státní veterinární správa účastníkovi atestačního studia osvědčení o získání atestace I. stupně, na základě úspěšně složené zkoušky k získání atestace II. stupně vydá Státní veterinární správa účastníkovi atestačního studia osvědčení o získání ates-tace II. stupně.

§ 28

      (1)  Atestační studium je součástí dalšího vzdělávání úředních veterinárních lékařů; slouží k prohloubení kvalifikace a k ověření odborné způsobilosti k výkonu některých funkcí v orgánech veterinární správy.

      (2)  Funkce ředitelů a vedoucích odborných útvarů orgánů veterinární správy, jakož i státních veterinárních ústavů mohou vykonávat jen veterinární lékaři, kteří získali atestaci II. stupně příslušného odborného zaměření.


ČÁST SEDMÁ

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 29

      Vykonávat funkce ředitelů a vedoucích odborných útvarů orgánů veterinární správy, jakož i státních veterinárních ústavů mohou nejpozději do konce ro- ku 2001 též veterinární lékaři, kteří dosud nezískali atestaci II. stupně.

§ 30

      Zrušují se:

  1.  Vyhláška č. 117/1987 Sb., o péči o zdraví zvířat.

  2.  Vyhláška č. 118/1987 Sb., o veterinární ochraně státního území, ve znění vyhlášky č. 73/1996 Sb. a vyhlášky č. 319/1996 Sb.

  3.  Vyhláška č. 414/1992 Sb., kterou se upravuje poskytování podpor a náhrad při zdolávání nákaz a jiných hromadných onemocnění zvířat, určují bezplatné odborné veterinární činnosti a stanoví jiná územní působnost okresních veterinárních správ.

  4.  Vyhláška č. 87/1989 Sb., kterou se upravují organizace a způsob specializační přípravy veterinárních lékařů a jiné formy dalšího vzdělávání veterinárních pracovníků.

§ 31

Účinnost

      Tato vyhláška nabývá účinnosti třicátým dnem po dni vyhlášení.




Ministr:


Ing. Fencl v. r.

––––––––––––––––––––

¹)

§ 138a odst. 1, § 143 odst. 5 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb. § 55 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.

²)

Vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv.

³)

§ 2 písm. g) zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

⁴)

Vyhláška č. 75/1996 Sb., kterou se stanoví nebezpečné druhy zvířat.

⁵)

§ 15 až 17 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

⁶)

§ 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republiky.

⁷)

Srov. II. sněmem Komory veterinárních lékařů České republiky schválené ,,Minimální materiální vybavení veterinárních lékařů na jednotlivých pracovištích" (Věstník Komory veterinárních lékařů České republiky č. 8/93).