Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 29/2011 Sb. m. s.

Zástupci členských zemí se scházejí na kongresu nejpozději pět let po dni, kdy nabyla účinnosti Akta předchozího kongresu.

Každá členská země je na kongresu zastupována jedním nebo několika zplnomocněnci, vybavenými od své vlády potřebnými plnými mocemi. Podle potřeby se může dát zastupovat delegací jiné členské země. Jedna delegace však může zastupovat kromě své země pouze jednu další členskou zemi.

S výhradou sankcí uvedených v článku 126 má při jednáních každá členská země jeden hlas.

V zásadě každý kongres určí zemi, v níž se bude konat příští kongres. Ukáže-li se toto určení jako neuskutečnitelné, je Administrativní rada oprávněna, aby určila zemi, kde bude kongres zasedat, po dohodě s dotčenou zemí.

Po dohodě s Mezinárodním úřadem stanoví zvoucí vláda konečné datum a přesné místo zasedání kongresu. V zásadě jeden rok před tímto datem zasílá zvoucí vláda pozvání vládám všech členských zemí. Toto pozvání může být zasláno přímo, prostřednictvím jiné vlády nebo prostřednictvím generálního ředitele Mezinárodního úřadu.

Jestliže se kongres musí sejít, aniž by zde byla zvoucí vláda, učiní Mezinárodní úřad se souhlasem Administrativní rady a po dohodě s vládou Švýcarské konfederace nutná opatření ke svolání a organizaci kongresu v sídelní zemi Unie. V tomto případě vykonává Mezinárodní úřad funkci zvoucí vlády.

Místo zasedání mimořádného kongresu určí po dohodě s Mezinárodním úřadem členské země, které daly podnět ke svolání tohoto kongresu.

Pro mimořádné kongresy platí analogicky odstavce 2 až 6.

Administrativní rada se skládá ze čtyřiceti jednoho člena, kteří vykonávají své funkce v období mezi dvěma po sobě jdoucími kongresy.

Předsednictví náleží z moci práva hostitelské zemi kongresu. Zřekne-li se tato země tohoto práva, stává se právoplatným členem Rady, a proto zeměpisná skupina, k níž tato země náleží, získává další místo v Radě, na něž se nevztahují omezení uvedená v odstavci 3. V tomto případě zvolí Administrativní rada za předsedu jednoho z členů náležejících do zeměpisné skupiny, do které patří hostitelská země.

Ostatních čtyřicet členů Administrativní rady je voleno kongresem na základě spravedlivého zeměpisného rozdělení. Alespoň polovina členů se obnovuje na každém kongresu; žádná členská země nemůže být zvolena třemi po sobě jdoucími kongresy.

Každý člen Administrativní rady určí svého zástupce, který musí být kompetentní v oboru poštovnictví.

Funkce členů Administrativní rady jsou bezplatné. Výdaje na činnost této Rady nese Unie.

Administrativní rada má následující působnost:

dohlížet na veškerou činnost Unie v období mezi kongresy s přihlédnutím k rozhodnutím kongresu a studovat otázky týkající se vládní politiky v oboru poštovnictví s přihlédnutím k mezinárodní regulační politice vztahující se k obchodování ve službách a ke konkurenci;

v rámci svých kompetencí projednávat a schvalovat veškerou činnost, kterou považuje za nezbytnou pro zachování a zlepšení kvality mezinárodních poštovních služeb a jejich modernizaci;

podporovat, koordinovat a dohlížet na všechny formy poštovní technické pomoci v rámci mezinárodní technické spolupráce;

projednávat a schvalovat rozpočet a roční účty Unie;

dávat souhlas, vyžadují-li to okolnosti, k překročení limitu výdajů podle článku 125 odst. 3, 4 a 5;

stanovit finanční řád Světové poštovní unie;

stanovit pravidla pro rezervní fond;

stanovit pravidla pro speciální fond;

stanovit pravidla pro fond zvláštních činností;

stanovit pravidla pro dobrovolný fond;

zajišťovat kontrolu činnosti Mezinárodního úřadu;

povolovat, je-li o to požádána, výběr nižší příspěvkové třídy podle podmínek stanovených v článku 127 odst. 6;

povolovat změnu zeměpisné skupiny, jestliže o to země požádá, s přihlédnutím k názorům zemí, které jsou členy dotčených zeměpisných skupin;

stanovit personální statut a služební podmínky volených funkcionářů;

vytvářet nebo rušit v Mezinárodním úřadu pracovní místa s přihlédnutím k omezením, která vyplývají ze stanoveného limitu výdajů;

stanovit řád sociálního fondu;

schvalovat roční zprávy o činnosti Unie a o finančním řízení sestavované Mezinárodním úřadem a popř. k nim dávat připomínky;

rozhodovat o navazování styků s poštovními správami pro zajištění výkonu svých funkcí;

po konzultaci s Radou poštovního provozu rozhodovat o navázání styků s organizacemi, které nejsou pozorovateli z moci práva, projednávat a schvalovat zprávy Mezinárodního úřadu o stycích Světové poštovní unie s ostatními mezinárodními organizacemi, přijímat rozhodnutí, jež pokládá za vhodná, o způsobu těchto styků a o opatřeních z nich vyplývajících; určit ve vhodné době mezinárodní mezivládní a nevládní organizace, které mají být pozvány k účasti na kongresu a pověřit generálního ředitele Mezinárodního úřadu, aby rozeslal potřebná pozvání;

stanovit, považuje-li to za vhodné, zásady, k nimž musí přihlížet Rada poštovního provozu při studiu otázek, které mají závažné finanční dopady (sazby, terminální výdaje, tranzitní výdaje, základní sazba za leteckou přepravu poštovních zásilek a podávání listovních zásilek v cizině), pozorně sledovat studie a projednávat a schvalovat návrhy Rady poštovního provozu týkající se těchto otázek v souladu s výše uvedenými zásadami;

studovat na žádost kongresu, Rady poštovního provozu nebo poštovních správ problémy správního, legislativního a právního rázu týkající se Unie nebo mezinárodní poštovní služby; Administrativní radě přísluší, aby ve výše uvedených oblastech rozhodla, zda je vhodné či nikoli provést studie požadované poštovními správami v období mezi kongresy;

vypracovat návrhy, které budou předloženy ke schválení buď kongresu, nebo poštovním správám podle článku 122;

je-li to nezbytné, schvalovat v rámci svých kompetencí doporučení Rady poštovního provozu, která se týkají přijetí předpisů nebo nové praxe do doby, než o nich rozhodne kongres;

projednávat roční zprávu Rady poštovního provozu a popř. návrhy, které tato Rada předkládá;

předkládat náměty studií k projednání Radě poštovního provozu podle ustanovení článku 104 odst. 9.16;

stanovit zemi, kde bude zasedat příští kongres v případě uvedeném v článku 101 odst. 4;

určit ve vhodné době a po konzultaci s Radou poštovního provozu počet komisí potřebných pro úspěšné vedení prací kongresu a stanovit jejich kompetence;

stanovit po konzultaci s Radou poštovního provozu a s výhradou schválení kongresem členské země, které by mohly:

projednávat a schvalovat návrh strategického plánu předkládaného kongresu a zpracovaného Radou poštovního provozu za pomoci Mezinárodního úřadu; projednávat a schvalovat roční revize plánu schváleného kongresem na základě doporučení Rady poštovního provozu a spolupracovat s Radou poštovního provozu na zpracování a roční aktualizaci plánu.

Na svém prvním zasedání, které svolává předseda kongresu, zvolí Administrativní rada mezi svými členy čtyři místopředsedy a stanoví svůj jednací řád.

Administrativní rada, kterou svolává její předseda, se schází zpravidla jednou ročně v sídle Unie.

Předseda, místopředsedové, předsedové komisí Administrativní rady, jakož i předseda skupiny strategického plánování tvoří řídící výbor. Tento výbor připravuje a řídí práce každého zasedání Administrativní rady. Jménem Administrativní rady schvaluje roční zprávu o činnosti Unie sestavenou Mezinárodním úřadem a zajišťuje všechny ostatní úkoly, které se mu Administrativní rada rozhodla svěřit nebo jejichž potřeba vznikla v procesu strategického plánování.

Zástupce každého člena Administrativní rady, který se zúčastní zasedání tohoto orgánu s výjimkou zasedání, která se konají během kongresu, má právo na úhradu ceny buď zpáteční letenky v ekonomické třídě, nebo zpáteční jízdenky 1. třídy po železnici, nebo na úhradu cestovních nákladů jakýmkoli jiným dopravním prostředkem s podmínkou, že tato částka nebude vyšší než cena zpáteční letenky v ekonomické třídě. Stejné právo je poskytováno zástupci každého člena v jejích komisích, pracovních skupinách nebo jiných jejích orgánech, jestliže se scházejí mimo kongres nebo zasedání Rady.

Předseda Rady poštovního provozu zastupuje tento orgán na zasedáních Administrativní rady, jsou-li na pořadu jednání otázky týkající se orgánu, který řídí.

Aby byla zajištěna potřebná návaznost mezi pracemi obou orgánů, může Rada poštovního provozu jmenovat zástupce, kteří se zúčastní zasedání Administrativní rady jako pozorovatelé.

Poštovní správa země, kde zasedá Administrativní rada, je pozvána k účasti jako pozorovatel, pokud tato země není členem Administrativní rady.

Administrativní rada může pozvat na svá zasedání bez hlasovacího práva kteroukoli mezinárodní organizaci, zástupce kterékoli asociace nebo podniku nebo kteroukoli kvalifikovanou osobu, kterou si přeje zapojit do svých prací. Za stejných podmínek může rovněž pozvat jednu nebo více poštovních správ členských zemích majících zájem na otázkách zařazených na pořad jejího jednání.

Členové Administrativní rady se aktivně podílí na její činnosti. Členské země, které nejsou členy Administrativní rady, mohou na základě své žádosti spolupracovat na prováděných studiích při respektování podmínek, které může Rada stanovit, aby zajistila účinnost a efektivnost své práce. Jestliže je k tomu jejich znalosti nebo zkušenosti opravňují, mohou být vyzvány k předsednictví pracovních skupin. Účast členských zemí, které nejsou členy Administrativní rady, je zajišťována bez dodatečných nákladů pro Unii.

Po každém zasedání Administrativní rada informuje členské země Unie a užší unie o své činnosti zejména zasláním podrobné zprávy, jakož i svých rezolucí a rozhodnutí.

Administrativní rada předkládá kongresu souhrnnou zprávu o své činnosti a zasílá ji poštovním správám alespoň dva měsíce před zahájením kongresu.

Rada poštovního provozu se skládá ze čtyřiceti členů, kteří vykonávají své funkce v období mezi dvěma po sobě jdoucími kongresy.

Členové Rady poštovního provozu jsou voleni kongresem na základě specifického geografického rozdělení. Dvacet čtyři míst je vyhrazeno rozvojovým zemím a šestnáct zemím rozvinutým. Nejméně jedna třetina členů je obnovena na každém kongresu.

Zástupce každého člena Rady poštovního provozu je určen poštovní správou své země. Tento zástupce musí být kvalifikovaným pracovníkem poštovní správy.

Náklady na činnost Rady poštovního provozu hradí Unie. Její členové nedostávají žádnou odměnu. Náklady na cestu a pobyt zástupců poštovních správ, jež se účastní Rady poštovního provozu, nesou tyto správy. Nicméně zástupce každé ze zemí považovaných za znevýhodněné podle seznamu Organizace spojených národů má právo, s výjimkou zasedání během kongresu, na úhradu ceny buď zpáteční letenky v ekonomické třídě, nebo jízdenky po železnici 1. třídy, nebo na úhradu cestovních nákladů jakýmkoli jiným dopravním prostředkem s podmínkou, že tato částka nebude vyšší než cena zpáteční letenky v ekonomické třídě.

Na svém prvním zasedání, které svolává a zahajuje předseda kongresu, si Rada poštovního provozu zvolí mezi svými členy předsedu, místopředsedu, předsedy komisí a předsedu skupiny strategického plánování.

Rada poštovního provozu si stanoví svůj jednací řád.

Rada poštovního provozu se zpravidla schází každoročně v sídle Unie. Datum a místo zasedání určí předseda po dohodě s předsedou Administrativní rady a generálním ředitelem Mezinárodního úřadu.

Předseda, místopředseda, předsedové komisí Rady poštovního provozu, jakož i předseda skupiny strategického plánování, tvoří řídící výbor. Tento výbor připravuje a řídí práce každého zasedání Rady poštovního provozu a plní všechny úkoly, které se mu Rada rozhodla svěřit, nebo jejichž potřeba vznikla v procesu strategického plánování.

Rada poštovního provozu má následující působnost:

řídit studium nejdůležitějších provozních, obchodních, technických, ekonomických problémů a technické spolupráce, které jsou předmětem zájmu poštovních správ všech členských zemí Unie, především otázek, které mají závažné finanční dopady (sazby, terminální výdaje, tranzitní výdaje, základní sazba za leteckou přepravu poštovních zásilek, podíly za poštovní balíky a podávání listovních zásilek v cizině), vypracovávat k nim informace a posudky a doporučovat opatření, která je nutno ve vztahu k nim přijmout;

revidovat Řády Unie ve lhůtě šesti měsíců po skončení kongresu, jestliže tento nerozhodl jinak; v případě naléhavé potřeby může Rada poštovního provozu uvedené Řády měnit také na jiných zasedáních; pokud jde o základní záměry a principy, zůstává v obou případech Rada poštovního provozu podřízena směrnicím Administrativní rady;

koordinovat praktická opatření pro rozvoj a zlepšení mezinárodních poštovních služeb;

vyvíjet s výhradou schválení Administrativní radou v rámci jejích kompetencí veškerou činnost, kterou považuje za nezbytnou pro zachování a zlepšení kvality mezinárodní poštovní služby a její modernizaci;

zpracovávat návrhy, které budou předloženy ke schválení buď kongresu nebo poštovním správám podle článku 122; schválení Administrativní radou je požadováno, jestliže se tyto návrhy týkají otázek, které patří do její kompetence;

projednávat na žádost poštovní správy kterékoli členské země jakýkoli návrh, který tato poštovní správa zašle Mezinárodnímu úřadu podle článku 121, připravit k němu připomínky a pověřit Mezinárodní úřad, aby tyto připomínky připojil k danému návrhu před tím, než jej předloží ke schválení poštovním správám členských zemí;

doporučovat, je-li to nutné a po případném schválení Administrativní radou a po konzultaci všech poštovních správ, přijetí předpisů nebo nové praxe do doby, než o nich rozhodne kongres;

vypracovávat a předkládat poštovním správám formou doporučení normy z oblasti technické, provozní i z dalších oblastí své působnosti, kde je nezbytný jednotný postup; v případě potřeby stejně tak přistupovat ke změnám norem, které již dříve stanovila;

projednávat v konzultaci s Administrativní radou a s jejím souhlasem návrh strategického plánu Světové poštovní unie zpracovaný Mezinárodním úřadem a předkládaný kongresu; ve spolupráci se skupinou strategického plánování a s Mezinárodním úřadem a se schválením Administrativní rady každoročně revidovat plán schválený kongresem;

schvalovat ty části roční zprávy Mezinárodního úřadu o činnosti Unie, které se vztahují k odpovědnosti a funkcím Rady poštovního provozu;

rozhodovat o navázání styků s poštovními správami nutných k výkonu svých funkcí;

studovat problematiku výuky a odborného výcviku, o něž mají zájem nové a rozvojové země;

činit potřebná opatření ke studiu a šíření zkušeností a pokroku, jichž některé země dosáhly v oblastech techniky, provozu, ekonomiky a odborného výcviku zajímající obor poštovnictví;

studovat daný stav a potřeby poštovních služeb v nových a rozvojových zemích a vypracovávat vhodná doporučení o způsobech a prostředcích zlepšení poštovních služeb v těchto zemích;

činit po dohodě s Administrativní radou vhodná opatření v oblasti technické spolupráce se všemi členskými zeměmi Unie, zejména pak s novými a rozvojovými zeměmi;

projednávat všechny ostatní otázky, jež jí předloží některý člen Rady poštovního provozu, Administrativní rada nebo poštovní správa kterékoli členské země.

Členové Rady poštovního provozu se aktivně účastní její činnosti. Poštovní správy členských zemí, které nejsou členy Rady poštovního provozu, mohou na základě své žádosti spolupracovat na prováděných studiích při respektování podmínek, které může Rada stanovit, aby zajistila účinnost a efektivnost své práce. Jestliže je k tomu jejich znalosti nebo zkušenosti opravňují, mohou být vyzvány k předsednictví pracovních skupin.

Na základě strategického plánu Světové poštovní unie přijatého kongresem a zejména jeho části, která se týká strategií stálých orgánů Unie, připraví Rada poštovního provozu na svém prvním zasedání po kongresu základní pracovní program zahrnující několik taktik směřujících k realizaci strategií. Tento základní program, zahrnující omezený počet prací na aktuální témata společného zájmu, je každoročně revidován v závislosti na nových skutečnostech a prioritách, jakož i na změnách zanesených do strategického plánu.

Aby byla zajištěna potřebná návaznost mezi pracemi obou orgánů, může Administrativní rada jmenovat zástupce, kteří se zúčastní zasedání Rady poštovního provozu jako pozorovatelé.

Rada poštovního provozu může pozvat na svá zasedání bez hlasovacího práva:

kteroukoli mezinárodní organizaci nebo kvalifikovanou osobu, kterou si přeje zapojit do svých prací;

poštovní správy členských zemí, které nejsou členy Rady poštovního provozu;

kteroukoli asociaci nebo podnik, s kterými si přeje konzultovat otázky, které se týkají jejích činností.

Po každém zasedání Rada poštovního provozu informuje poštovní správy členských zemí a užší unie o své činnosti zejména zasláním podrobné zprávy, jakož i svých rezolucí a rozhodnutí.

Rada poštovního provozu vypracovává pro Administrativní radu roční zprávu o své činnosti.

Rada poštovního provozu vypracovává pro kongres souhrnnou zprávu o své činnosti a zasílá ji poštovním správám členských zemí alespoň dva měsíce před zahájením kongresu.

K organizaci svých prací a pro vedení svých jednání používá kongres jednacího řádu kongresů.

Každý kongres může tento řád měnit za podmínek stanovených samotným jednacím řádem.

Pro dokumentaci Unie se používají jazyky francouzský, anglický, arabský a španělský. Používají se rovněž jazyky německý, čínský, portugalský a ruský s podmínkou, že reprodukce v těchto jazycích je omezena na nejdůležitější základní dokumentaci. Jiné jazyky se používají rovněž s podmínkou, že členské země, které o ně žádají, nesou všechny náklady.

Členská země nebo členské země požadující jiný jazyk než oficiální tvoří jazykovou skupinu.

Dokumentace je vydávána Mezinárodním úřadem v oficiálním jazyce a v jazycích ustavených jazykových skupin buď přímo, nebo prostřednictvím oblastních kanceláří těchto skupin, způsobem sjednaným s Mezinárodním úřadem. Reprodukce v jiných jazycích je prováděna analogicky.

Dokumentace vydávaná přímo Mezinárodním úřadem je pokud možno distribuována současně v různých požadovaných jazycích.

Písemnosti mezi poštovními správami a Mezinárodním úřadem a mezi tímto úřadem a třetími osobami se mohou vyměňovat ve všech jazycích, pro něž má Mezinárodní úřad překladatelskou službu.

Náklady na překlad do jakéhokoli jazyka včetně nákladů, které vyplývají z aplikace ustanovení odstavce 5, nese jazyková skupina, která o daný jazyk požádala. Členské země, které používají oficiální jazyk, hradí za překlad neoficiálních dokumentů paušální příspěvek, jehož výše na příspěvkovou jednotku se rovná částce, kterou platí členské země používající druhý pracovní jazyk Mezinárodního úřadu. Všechny ostatní náklady spojené s dodáváním dokumentů nese Unie. Limit nákladů, které má uhradit Unie na vydávání dokumentů v němčině, čínštině, portugalštině a ruštině, je stanoven rezolucí kongresu.

Náklady, které má hradit jazyková skupina, se rozdělují mezi členy této skupiny úměrně k jejich členským příspěvkům na výdaje Unie. Tyto náklady mohou být rozděleny mezi členy jazykové skupiny podle jiného rozdělovacího klíče za podmínky, že se zúčastněné správy na tom dohodnou a oznámí své rozhodnutí Mezinárodnímu úřadu prostřednictvím mluvčího skupiny.

Mezinárodní úřad vyhoví ve lhůtě, která nesmí překročit dva roky, jakékoli žádosti členské země o změnu ve výběru jazyka.

Pro ústní jednání na zasedáních orgánů Unie se dovoluje jazyk francouzský, anglický, španělský a ruský pomocí tlumočnického systému - s elektronickým zařízením nebo bez něj - jehož volba je ponechána na uvážení organizátorů zasedání po konzultaci s generálním ředitelem Mezinárodního úřadu a zúčastněnými členskými zeměmi.

Pro ústní jednání a zasedání uvedená v odstavci 9 se dovolují i jiné jazyky.

Delegace, které používají jiných jazyků, zajišťují simultánní tlumočení do jednoho z jazyků vyjmenovaných v odstavci 9 buď pomocí systému uvedeného v témže odstavci, pokud mohou být provedeny potřebné technické úpravy, nebo pomocí zvláštních tlumočníků.

Náklady na tlumočnickou službu se rozdělují mezi členské země používající téhož jazyka poměrným dílem podle jejich členských příspěvků na výdaje Unie. Náklady na instalaci a na údržbu technického zařízení však nese Unie.

Poštovní správy se mohou dohodnout na jazyku, který má být používán pro služební korespondenci v jejich vzájemných stycích. Není-li taková dohoda, používá se jazyka francouzského.

Generální ředitel a náměstek generálního ředitele Mezinárodního úřadu jsou voleni kongresem na období mezi dvěma po sobě jdoucími kongresy; minimální doba jejich mandátu činí pět let. Znovu zvoleni mohou být pouze jednou. Pokud nerozhodne kongres jinak, datum jejich nástupu do funkce je stanoven na 1. leden roku následujícího po kongresu.

Nejméně sedm měsíců před zahájením kongresu zašle generální ředitel Mezinárodního úřadu vládám členských zemí nótu, v níž je vyzve, aby předložily případné kandidatury na funkce generálního ředitele a jeho náměstka, a zároveň jim sdělí, zda mají generální ředitel nebo náměstek generálního ředitele, kteří jsou ve funkci, zájem o případné obnovení svého mandátu. Kandidatury provázené životopisem musí Mezinárodní úřad obdržet alespoň dva měsíce před zahájením kongresu. Kandidáti musejí být státními příslušníky členských zemí, které jejich kandidaturu předkládají. Mezinárodní úřad zpracuje potřebnou dokumentaci pro kongres. Volba generálního ředitele a náměstka generálního ředitele se koná tajným hlasováním, jako první se provádí volba do funkce generálního ředitele.

Uprázdní-li se místo generálního ředitele, přebírá jeho funkce náměstek generálního ředitele až do konce mandátu generálního ředitele; může být zvolen na toto místo a je přijat z moci úřední jako kandidát s výhradou, že jeho původní mandát jako náměstka generálního ředitele nebyl již jednou prodloužen předešlým kongresem a že ohlásí svůj zájem, aby byl považován za kandidáta na místo generálního ředitele.

Uprázdní-li se současně místo generálního ředitele a náměstka generálního ředitele, zvolí Administrativní rada na podkladě kandidatur, které jí byly předloženy po vypsání konkursu, náměstka generálního ředitele na období do příštího kongresu. Pro předkládání kandidatur se analogicky aplikuje ustanovení odstavce 2.

Uprázdní-li se místo náměstka generálního ředitele, pověří Administrativní rada na návrh generálního ředitele jednoho z generálních podředitelů v Mezinárodním úřadě, aby až do příštího kongresu vykonával funkce náměstka generálního ředitele.

Generální ředitel organizuje, spravuje a řídí Mezinárodní úřad, jehož je zákonným představitelem. Je oprávněn přiřazovat pracovní místa k hodnostem G 1 až D 2 a jmenovat a povyšovat zaměstnance do těchto hodností. Při jmenování do hodností P 1 až D 2 musí brát v úvahu odbornou kvalifikaci kandidátů doporučených poštovními správami členských zemí, jejichž jsou příslušníky, nebo ve kterých vykonávají svou odbornou činnost, s přihlédnutím ke spravedlivému zeměpisnému rozdělení podle světadílů a jazyků. Místa generálních podředitelů musí být v mezích možností obsazována kandidáty z různých regionů a z jiných regionů, než z kterých pocházejí generální ředitel a náměstek generálního ředitele, přičemž se v prvé řadě dbá na zajištění výkonnosti Mezinárodního úřadu. V případě, kdy místo vyžaduje speciální kvalifikaci, může se generální ředitel obracet vně Mezinárodního úřadu. Při jmenování nových zaměstnanců přihlíží rovněž k tomu, že osoby zaujímající místa hodností D 2, D 1 a P 5 musí být v zásadě příslušníky různých členských zemí Unie. Tento princip nemusí aplikovat při povyšování pracovníka Mezinárodního úřadu do hodností D 2, D 1 a P 5. Mimo to se k požadavkům na spravedlivé zeměpisné a jazykové rozdělení při jmenování přihlíží až po ocenění zásluh. Generální ředitel informuje jednou ročně Administrativní radu o jmenováních a povýšeních do hodností P 4 až D 2.

Generální ředitel má následující pravomoci:

zajišťovat funkce depozitáře Akt Unie a prostředníka v procesu přistoupení a přijetí do Unie, stejně jako vystoupení z ní;

oznamovat rozhodnutí přijatá kongresem vládám všech členských zemí;

oznamovat všem poštovním správám Řády vyhotovené nebo revidované Radou poštovního provozu;

připravovat návrh ročního rozpočtu Unie na nejnižší možné úrovni slučitelné s potřebami Unie a ve vhodné době ho předložit k posouzení Administrativní radě; po schválení Administrativní radou rozesílat rozpočet členským zemím Unie a plnit jej;

vykonávat specifické činnosti požadované orgány Unie a ty, které mu stanoví Akta;

přijímat opatření pro realizaci cílů určených orgány Unie v rámci stanovené politiky a disponibilních finančních prostředků;

předkládat připomínky a návrhy Administrativní radě nebo Radě poštovního provozu;

připravovat pro Radu poštovního provozu a na základě jí daných direktiv návrh strategického plánu pro předložení kongresu a návrh každoroční revize;

zajišťovat reprezentaci Unie;

sloužit jako prostředník ve vztazích mezi:

vykonávat funkci generálního sekretáře orgánů Unie a z tohoto titulu dbát se zřetelem na zvláštní ustanovení tohoto Řádu zejména na:

být přítomen zasedání orgánů Unie a účastnit se jednání bez hlasovacího práva, s možností dát se zastupovat.

Náměstek generálního ředitele pomáhá generálnímu řediteli a je mu odpovědný.

Při nepřítomnosti nebo zaneprázdnění generálního ředitele vykonává náměstek generálního ředitele jeho pravomoci. Stejně je tomu v případě uprázdnění místa generálního ředitele uvedeném v článku 109 odst. 3.

Mezinárodní úřad je trvale k dispozici Administrativní radě, Radě poštovního provozu a poštovním správám, aby jim poskytoval všechny potřebné informace ke služebním otázkám.

Zejména je pověřen, aby shromažďoval, koordinoval, publikoval a distribuoval informace všeho druhu, které zajímají obor mezinárodního poštovnictví; aby na žádost zúčastněných stran podával dobrozdání o sporných otázkách; aby vyhovoval žádostem o výklad a změnu Akt Unie a obecně, aby prováděl studie a redakční nebo dokumentační práce, jež mu uvedená Akta ukládají nebo které mu byly svěřeny v zájmu Unie.

Na žádost poštovních správ provádí ankety, jejichž cílem je zjistit názor ostatních poštovních správ na určitou otázku. Výsledek ankety nemá povahu hlasování a není formálně závazný.

Může působit jako zúčtovací místo při vyrovnávání účtů všeho druhu týkajících se poštovních služeb.

Úřady užších unií nebo jedna ze smluvních stran jsou povinny zasílat Mezinárodnímu úřadu dvě vyhotovení Akt těchto unií a zvláštních ujednání uzavřených podle ustanovení článku 8 Ústavy.

Mezinárodní úřad dohlíží na to, aby Akta užších unií a zvláštní ujednání nestanovovala méně výhodné podmínky pro veřejnost, než jaké jsou obsaženy v Aktech Unie, a informuje poštovní správy o existenci užších unií a zmíněných ujednání. Oznamuje Administrativní radě každou nepravidelnost zjištěnou na podkladě tohoto ustanovení.

Pro předkládání návrhů všeho druhu kongresu poštovními správami členských zemí platí, s výhradou výjimek uvedených v odstavcích 2 a 5, následující postup:

Návrhy týkající se Ústavy nebo Generálního řádu musejí dojít Mezinárodnímu úřadu nejméně šest měsíců před zahájením kongresu; návrhy, které dojdou později, avšak před zahájením kongresu, mohou být vzaty v úvahu jen tehdy, jestliže o tom kongres rozhodne dvoutřetinovou většinou zemí zastoupených na kongresu a jsou-li dodrženy podmínky stanovené v odstavci 1.

Každý návrh musí mít v zásadě jen jeden cíl a obsahovat jen změny odůvodnitelné tímto cílem.

Návrhy redakční povahy opatří poštovní správy, které je předkládají, v záhlaví poznámkou „Návrh redakční povahy“ a Mezinárodní úřad je uveřejní pod číslem, za nímž následuje písmeno „R“. Návrhy, které nemají toto označení, ale podle názoru Mezinárodního úřadu se týkají jen redakční úpravy, se uveřejní s vhodnou poznámkou; Mezinárodní úřad sestaví seznam těchto návrhů pro potřebu kongresu.

Postup předepsaný v odstavcích 1 a 4 se nevztahuje na návrhy týkající se jednacího řádu kongresů ani na pozměňovací návrhy k návrhům již podaným.

Každý návrh k Úmluvě nebo k ujednáním podávaný některou poštovní správou mezi dvěma kongresy musí být podporován, aby byl vzat v úvahu, alespoň dvěma dalšími poštovními správami. Tyto návrhy se nevyřizují, neobdrží-li k nim Mezinárodní úřad zároveň potřebná podpůrná prohlášení.

Tyto návrhy se zasílají ostatním poštovním správám prostřednictvím Mezinárodního úřadu.

Návrhy týkající se Řádů nepotřebují podporu, ale Rada poštovního provozu je projednává pouze tehdy, uzná-li jejich neodkladnost.

Pro každý návrh týkající se Úmluvy, ujednání a jejich závěrečných protokolů platí tento postup: poštovní správy členských zemí mají dvouměsíční lhůtu k přezkoumání návrhu oznámeného oběžníkem Mezinárodního úřadu a k tomu, aby případně jmenovanému úřadu zaslaly své připomínky. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Mezinárodní úřad shromáždí odpovědi a oznámí je poštovním správám s výzvou, aby se vyjádřily pro návrh nebo proti němu. O těch správách, které ve lhůtě dvou měsíců neoznámily své rozhodnutí, se má za to, že se zdržely hlasování. Uvedené lhůty se počítají od data oběžníků Mezinárodního úřadu.

Návrhy na změnu Řádů projednává Rada poštovního provozu.

Týká-li se návrh některého ujednání nebo jeho závěrečného protokolu, mohou se jednání podle odstavce 1 zúčastnit jen poštovní správy těch členských zemí, které jsou účastníky daného ujednání.

Změny v Úmluvě, ujednáních a závěrečných protokolech k těmto Aktům se potvrzují oznámením generálního ředitele Mezinárodního úřadu vládám členských zemí.

Změny provedené Radou poštovního provozu v Řádech a jejich závěrečných protokolech jsou poštovním správám oznamovány Mezinárodním úřadem. Totéž platí pro výklady uvedené v článku 64.3.3.2 Úmluvy a pro příslušná ustanovení ujednání.

Řády nabývají účinnosti stejným dnem a platí na stejné období jako Akta příslušného kongresu.

S výhradou případů uvedených v odstavci 1 nabývají rozhodnutí o změnách Akt Unie přijatá mezi dvěma kongresy účinnosti nejdříve tři měsíce po jejich oznámení.

Roční výdaje na činnost orgánů Unie nesmějí, s výhradou ustanovení odstavců 2 až 6, překročit níže uvedené částky pro rok 2000 a následující léta:

Náklady na zasedání příštího kongresu (přemístění sekretariátu, dopravní náklady, náklady na technické vybavení pro simultánní tlumočení, náklady pro pořizování dokumentů během kongresu apod.) nesmějí překročit limit 2 948 000 švýcarských franků.

Administrativní rada je oprávněna překročit limity stanovené v odstavcích 1 a 2, musí-li přihlédnout ke zvýšení platových stupnic, pensijních příspěvků nebo odškodnění včetně funkčních přídavků uznaných Organizací spojených národů pro její zaměstnance v Ženevě.

Administrativní rada je rovněž oprávněna upravovat každoročně částku nákladů jiných než personálních v závislosti na švýcarském indexu spotřebitelských cen.

Odchylkou od ustanovení odstavce 1 může Administrativní rada nebo v případě krajní naléhavosti generální ředitel dát souhlas k překročení stanovených limitů za účelem provedení důležitých a nepředvídaných oprav budovy Mezinárodního úřadu, aniž by však částka překročení byla vyšší než 125 000 švýcarských franků.

Ukáží-li se částky uvedené v odstavcích 1 a 2 nedostatečnými pro zajištění dobrého chodu Unie, mohou být tyto limity překročeny se souhlasem většiny členských zemí Unie. Každá konzultace musí obsahovat podrobný rozbor skutečností ospravedlňujících takovou žádost.

Země, které přistoupí k Unii nebo jsou přijaty za členy Unie, jakož i země, které z Unie vystoupí, musí zaplatit svůj příspěvek za celý rok, v jehož průběhu vstoupilo jejich přijetí nebo vystoupení v platnost.

Členské země platí své příspěvky na roční náklady Unie předem na podkladě rozpočtu stanoveného Administrativní radou. Tyto příspěvky musejí být zaplaceny nejpozději prvního dne finančního období, jehož se rozpočet týká. Po tomto termínu se z dlužných částek počítají úroky ve prospěch Unie, a to 3 % ročně za prvních šest měsíců a 6 % ročně počínaje sedmým měsícem.

Jestliže nedoplatky povinných příspěvků bez úroků dlužené Unii členskou zemí jsou rovny nebo vyšší než částka příspěvků této země za předchozí dvě finanční období, může tato členská země nenávratně postoupit Unii své celé pohledávky vůči jiným členským zemím nebo jejich část způsoby stanovenými Administrativní radou. Podmínky postoupení pohledávek musí být stanoveny společnou dohodou mezi členskou zemí, jejími dlužníky/věřiteli a Unií.

Členské země, které z právních nebo jiných důvodů nemohou provést takové postoupení, se zaváží uzavřít plán splácení svých nevyrovnaných účtů.

S výhradou výjimečných případů nemůže vyrovnání nedoplatků povinných příspěvků trvat více než deset let.

Administrativní rada může ve výjimečných případech osvobodit členskou zemi od všech nebo části dlužných úroků, jestliže tato země plně vyrovnala své nezaplacené dluhy.

V rámci plánu splácení svých nevyrovnaných účtů schváleného Administrativní radou může být členská země rovněž osvobozena od všech nebo části akumulovaných nebo nabíhajících úroků; takové osvobození je však podřízeno úplnému a přesnému dodržování plánu splácení v dohodnuté lhůtě maximálně deseti let.

S cílem čelit nedostatku finančních prostředků Unie je zřizován rezervní fond, jehož částka je stanovena Administrativní radou. Tento fond je dotován v první řadě rozpočtovými přebytky. Může rovněž sloužit k vyrovnání rozpočtu nebo ke snížení částky příspěvků členských zemí.

Při přechodném nedostatku finančních prostředků poskytne vláda Švýcarské konfederace krátkodobé potřebné zálohy za podmínek, které budou sjednány společnou dohodou. Tato vláda dohlíží bezplatně na vedení finančních účtů, jakož i na účetnictví Mezinárodního úřadu v rámci úvěrových limitů stanovených kongresem.

Každá členská země, která nemůže provést postoupení uvedené v článku 125 odst. 9 a která nepřijme plán splácení navržený Mezinárodním úřadem podle článku 125 odst. 10, nebo tento plán nedodržuje, automaticky ztrácí své hlasovací právo na kongresu a na zasedáních Administrativní rady a Rady poštovního provozu a není od té doby volitelná do těchto dvou rad.

Automatické sankce se ruší z moci úřední s okamžitou účinností, jakmile příslušná členská země plně vyrovná své nedoplatky povinných příspěvků dlužených Unii včetně úroků nebo jestliže souhlasí s tím, že se podřídí plánu splácení svých dlužných účtů.

Členské země přispívají na krytí výdajů Unie podle příspěvkové třídy, do které patří.

Mimo příspěvkové třídy uvedené v odstavci 1 může každá členská země podle své volby platit vyšší počet příspěvkových jednotek než 50.

Členské země jsou zařazeny do jedné z výše uvedených příspěvkových tříd při svém přistoupení nebo přijetí do Unie podle postupu uvedeného v článku 21 odst. 4 Ústavy.

Členské země mohou následně změnit příspěvkovou třídu pod podmínkou, že tato změna bude oznámena Mezinárodnímu úřadu nejméně dva měsíce před zahájením kongresu. Toto oznámení, které se předloží kongresu, vstupuje v platnost dnem, kdy nabývají účinnosti finanční opatření přijatá kongresem. Členské země, které neoznámily své přání změnit příspěvkovou třídu v předepsaných lhůtách, jsou ponechány v příspěvkové třídě, do které dosud patří.

Členské země nemohou požadovat najednou snížení příspěvkové třídy o více než jeden stupeň.

Za mimořádných okolností, jako jsou přírodní katastrofy vyžadující si programy mezinárodní pomoci, může však na žádost členské země Administrativní rada dát souhlas k dočasné změně příspěvkové třídy o jeden stupeň jedenkrát mezi dvěma kongresy, jestliže tato země prokáže, že nemůže nadále platit svůj příspěvek podle původně vybrané třídy. Za stejných okolností může rovněž Administrativní rada dát souhlas k dočasné změně příspěvkové třídy členských zemí, které nepatří do kategorie nejméně vyspělých zemí a jsou již zařazeny ve třídě s 1 jednotkou, na třídu s 0,5 jednotky.

Dočasná změna příspěvkové třídy podle odstavce 6 může být Administrativní radou povolena na období nejvýše dvou let nebo do příštího kongresu, jestliže bude zasedat před koncem tohoto období. Po uplynutí stanoveného období je příslušná země automaticky zařazena do své původní třídy.

Na rozdíl od odstavců 4 a 5 pro přeřazení do vyšší třídy neplatí žádné omezení.

V případě sporu, který má být řešen rozhodčím řízením, zvolí si každá z poštovních správ ve sporu některou poštovní správu členské země, která nemá ve sporu přímý zájem. Tvoří-li strany ve sporu společně několik poštovních správ, pokládají se ve smyslu tohoto ustanovení za správu jedinou.

Jestliže jedna z poštovních správ ve sporu nepřijme návrh na rozhodčí řízení ve lhůtě šesti měsíců, vyzve Mezinárodní úřad, je-li o to požádán, poštovní správu, která je v prodlení, aby určila rozhodčího, nebo jej z moci úřední určí sám.

Strany ve sporu se mohou dohodnout na určení jediného rozhodčího, kterým může být Mezinárodní úřad.

Rozhodnutí rozhodčích se přijímá většinou hlasů.

Při rovnosti hlasů zvolí rozhodčí k vyřešení sporné otázky jinou poštovní správu, která rovněž nemá žádný zájem na rozepři. Nedojde-li k dohodě o této volbě, určí Mezinárodní úřad takovou poštovní správu z poštovních správ, které nebyly navrženy rozhodčími.

Jde-li o spornou otázku týkající se některého z ujednání, mohou být za rozhodčí určeny jen ty poštovní správy, které jsou účastníky daného ujednání.

Výrazem „delegace“ se rozumí osoba nebo skupina osob určených členskou zemí k účasti na kongresu. Delegace se skládá z vedoucího delegace, jakož i popřípadě ze zástupce vedoucího delegace, z jednoho nebo několika delegátů a případně z jednoho nebo několika doprovázejících úředníků (včetně expertů, sekretářů atd.).

Vedoucí delegací, jejich zástupci, jakož i delegáti jsou zástupci členských zemí ve smyslu článku 14 odst. 2 Ústavy, jsou-li vybaveni plnými mocemi odpovídajícími podmínkám stanoveným v článku 3 tohoto Řádu.

Doprovázející úředníci se mohou zúčastnit zasedání a mají právo zúčastnit se rokování, ale v zásadě nemají hlasovací právo. Mohou však být svým vedoucím delegace zmocněni, aby hlasovali jménem své země na zasedáních komisí. Taková zmocnění musejí být předána písemně před začátkem zasedání předsedovi příslušné komise.

Plné moci delegátů musejí být podepsány hlavou státu nebo předsedou vlády nebo ministrem zahraničních věcí příslušné země. Musejí být sepsány ve správné a náležité formě. Plné moci delegátů zmocněných k podpisu Akt (zplnomocněnci) musejí obsahovat dosah tohoto podpisu (podpis s výhradou ratifikace nebo schválení, podpis „ad referendum“, definitivní podpis). Chybí-li toto upřesnění, je podpis považován za podléhající ratifikaci nebo schválení. Plné moci opravňující k podpisu Akt zahrnují v sobě automaticky právo zúčastnit se jednání a hlasovat. Delegáti, kterým příslušné orgány udělily plné moci bez upřesnění jejich dosahu, jsou oprávněni rokovat, hlasovat a podepsat Akta, pokud z textu plných mocí výslovně nevyplývá opak.

Plné moci musejí být od zahájení kongresu uloženy u orgánu, který je k tomu určen.

Delegáti, kteří nejsou vybaveni plnými mocemi nebo své plné moci nepředloží, se mohou, pokud byli svou vládou ohlášeni vládě zvoucí země, zúčastnit rokování a hlasovat od okamžiku, kdy se začnou zúčastňovat prací kongresu. Stejně je tomu u těch, jejichž plné moci nebyly uznány z důvodu určitých nepravidelností. Tito delegáti pozbudou oprávnění hlasovat od okamžiku, kdy kongres schválí poslední zprávu komise pro ověřování plných mocí, v níž je uvedeno, že jejich plné moci chybějí nebo jsou v nich nepravidelnosti, až do doby, kdy dojde k nápravě. Poslední zpráva musí být kongresem schválena před volbami, s výjimkou volby předsedy kongresu, a před schválením návrhů Akt.

Plné moci členské země, která je zastupována na kongresu delegací jiné členské země (zmocnění), musejí mít stejnou formu jako plné moci uvedené v odstavci 1.

Plné moci a zmocnění zaslané telegraficky nejsou přípustné. Naproti tomu se uznávají telegramy odpovídající na žádost o informaci ve věci plných mocí.

Delegace, která se po předložení svých plných mocí nemůže zúčastnit jednoho nebo více zasedání, má možnost nechat se zastupovat delegací jiné země za podmínky, že to písemně ohlásí předsedovi příslušného zasedání. Jedna delegace však může zastupovat kromě své země pouze jednu další zemi.

Delegáti členských zemí, které nejsou účastny některého ujednání, se mohou bez hlasovacího práva zúčastnit jednání kongresu týkajícího se tohoto ujednání.

Na zasedáních kongresu a komisí jsou delegace seřazeny podle francouzského abecedního pořádku přítomných členských zemí.

Předseda Administrativní rady určí ve vhodné době losem jméno země, která zaujme při zasedáních kongresu a komisí místo v čele před předsednickým stolem.

Zástupci Organizace spojených národů se mohou zúčastnit jednání kongresu.

Pozorovatelé mezivládních organizací se mohou zúčastnit zasedání kongresu nebo jeho komisí, jsou-li projednávány otázky, na nichž tyto organizace mají zájem. Ve stejných případech se pozorovatelé mezinárodních nevládních organizací mohou zúčastnit zasedání komisí, pokud k tomu komise, které se to týká, dá souhlas.

Jako pozorovatelé jsou rovněž připouštěni oprávnění zástupci užších unií vytvořených podle článku 8 odst. 1 Ústavy, jestliže o to požádají.

Pozorovatelé uvedení v odstavcích 1 až 3 se jednání zúčastní bez hlasovacího práva.

Poštovní správa hostitelské země kongresu navrhne v dohodě s Mezinárodním úřadem doyena kongresu. Administrativní rada přikročí ve vhodné době k přijetí tohoto návrhu.

Při zahájení prvního plenárního zasedání každého kongresu zastává doyen funkci předsedy kongresu, až do jeho zvolení. Navíc vykonává funkce, kterými ho pověřuje tento Řád.

Na svém prvním plenárním zasedání zvolí kongres na návrh doyena předsedu kongresu, pak schválí na návrh Administrativní rady členské země, které budou zajišťovat funkce místopředsedů kongresu, jakož i předsedů a místopředsedů komisí. Tyto funkce jsou přidělovány pokud možno s přihlédnutím k spravedlivému zeměpisnému rozdělení členských zemí.

Předsedové zahajují a ukončují zasedání, kterým předsedají, řídí diskuse, udělují slovo řečníkům, dávají hlasovat o návrzích a oznamují většinu požadovanou pro hlasování, vyhlašují rozhodnutí a s výhradou schválení kongresem podávají případně výklad těchto rozhodnutí.

Předsedové dbají na dodržování toho Řádu a dodržování pořádku v průběhu zasedání.

Každá delegace se může odvolat ke kongresu nebo komisi proti rozhodnutí předsedy kongresu nebo komise na základě ustanovení Řádu nebo jeho výkladu; rozhodnutí předsedy však zůstává v platnosti, nebylo-li zrušeno většinou přítomných a hlasujících členů.

Nemůže-li členská země pověřená předsednictvím nadále zajišťovat tuto funkci, je kongresem nebo komisí určen pro její nahrazení jeden z místopředsedů.

Předsednictvo je ústředním orgánem pověřeným řídit práce kongresu. Skládá se z předsedy a místopředsedů kongresu, jakož i z předsedů komisí. Schází se pravidelně, aby projednalo postup prací kongresu a jeho komisí a aby formulovalo doporučení podporující dobrý průběh. Pomáhá předsedovi při vypracování programu každého plenárního zasedání a při koordinaci prací komisí. Činí doporučení, která se vztahují k zakončení kongresu.

Generální sekretář kongresu a zástupce generálního sekretáře, kteří jsou uvedeni v článku 11 odst. 1, se zúčastní zasedání předsednictva kongresu.

Členské země zastoupené na kongresu jsou z moci práva členy komisí pověřených projednáním návrhů týkajících se Ústavy, Generálního řádu a Úmluvy.

Členské země zastoupené na kongresu, které jsou účastny jednoho nebo více fakultativních ujednání, jsou z moci práva členy komise nebo komisí pověřených revizí těchto ujednání. Hlasovací právo členů této komise nebo těchto komisí je omezeno na ujednání, jejichž jsou účastníky.

Delegace, které nejsou členy komisí projednávajících ujednání, mají možnost být přítomny na zasedáních těchto komisí a účastnit se jednání bez hlasovacího práva.

Generální ředitel a náměstek generálního ředitele Mezinárodního úřadu vykonávají funkci generálního sekretáře a zástupce generálního sekretáře kongresu.

Generální sekretář a zástupce generálního sekretáře jsou přítomni na zasedáních kongresu a předsednictva kongresu, kde se zúčastní jednání bez hlasovacího práva. Za stejných podmínek se mohou účastnit zasedání komisí nebo se tam dát zastoupit některým vyšším úředníkem Mezinárodního úřadu.

Práce sekretariátu kongresu, předsednictva kongresu a komisí zajišťují pracovníci Mezinárodního úřadu ve spolupráci s poštovní správou hostitelské země.

Vyšší úředníci Mezinárodního úřadu vykonávají funkce sekretářů kongresu, předsednictva kongresu a komisí. Pomáhají předsedovi během zasedání a odpovídají za sepsání protokolů a zpráv.

Sekretářům kongresu a komisí pomáhají zástupci sekretářů.

Zpravodajové ovládající francouzský jazyk jsou pověřeni sestavováním protokolů plenárních zasedání kongresu.

S výhradou odstavce 2 jsou pro jednání prostřednictvím systému simultánního nebo následného tlumočení připuštěny jazyky francouzský, anglický, španělský a ruský.

Jednání redakční komise probíhají ve francouzském jazyce.

Pro jednání uvedená v odstavci 1 se povolují i jiné jazyky. V tomto ohledu má přednost jazyk hostitelské země. Delegace, které používají jiné jazyky, zajistí simultánní tlumočení do některého z jazyků uvedených v odstavci 1 buď pomocí systému simultánního tlumočení, pokud je možno provést technické úpravy, nebo zvláštními tlumočníky.

Náklady na instalaci a údržbu technického zařízení nese Unie.

Náklady na tlumočnickou službu se rozdělují mezi členské země užívající téhož jazyka v poměru k jejich příspěvku na výdaje Unie.

Dokumenty vypracované během kongresu, včetně návrhů rozhodnutí předkládaných ke schválení kongresu, publikuje sekretariát kongresu ve francouzském jazyce.

K tomuto účelu musejí být dokumenty pocházející od delegací členských zemí předkládány v tomto jazyce buď přímo, nebo prostřednictvím překladatelských služeb při sekretariátu kongresu.

Tyto služby, provozované na jejich vlastní náklady jazykovými skupinami, jež jsou zřízeny podle příslušných ustanovení Generálního řádu, mohou též překládat dokumenty kongresu do jejich příslušných jazyků.

Všechny otázky předkládané kongresu jsou předmětem návrhů.

Všechny návrhy publikované Mezinárodním úřadem před zahájením kongresu se považují za předložené kongresu.

V období dvou měsíců před zahájením kongresu nebude brán v úvahu žádný návrh kromě těch, které směřují ke změně původních návrhů.

Za pozměňovací návrh se pokládá každý návrh na změnu, který, aniž změní podstatu návrhu, obsahuje zrušení, doplnění části původního návrhu nebo revizi části tohoto návrhu. Žádný návrh na změnu nebude považován za pozměňovací návrh, je-li neslučitelný se smyslem nebo záměrem původního návrhu. V případech pochybností přísluší rozhodnutí v této otázce kongresu nebo komisi.

Pozměňovací návrhy předložené kongresu ve věci již podaných návrhů musí být předloženy sekretariátu písemně ve francouzském jazyce do 12 hodin dva dny přede dnem, kdy budou projednávány tak, aby mohly být téhož dne distribuovány delegátům. Tato lhůta neplatí pro pozměňovací návrhy vyplývající přímo z diskuse na kongresu nebo v komisi. V takovém případě musí autor, je-li to požadováno, předložit svůj text písemně ve francouzském jazyce, nebo, v případě obtíží, v jakémkoli jiném jednacím jazyce. Příslušný předseda návrh přečte nebo jej dá přečíst.

Postup uvedený v odstavci 5 platí rovněž pro předkládání návrhů, které nemají za cíl změnu textu Akt (návrhy rezolucí, doporučení, přání atd.).

Každý návrh nebo pozměňovací návrh musí obsahovat konečné znění textu, který má být zařazen do Akt Unie, samozřejmě s výhradou upřesnění redakční komisí.

Návrhy redakční povahy (za jejichž číslem následuje písmeno „R“) se přidělují redakční komisi buď přímo, nemá-li Mezinárodní úřad žádné pochybnosti o jejich povaze (jejich seznam pro redakční komisi sestavuje Mezinárodní úřad), nebo, má-li Mezinárodní úřad pochybnosti o jejich povaze, teprve poté, co ostatní komise potvrdily jejich povahu jako čistě redakční (seznam takových návrhů je také sestavován pro příslušné komise). Jsou-li však takové návrhy vázány na jiné návrhy věcných změn, které mají být projednávány kongresem nebo jinými komisemi, zahájí redakční komise jejich projednávání až poté, co se kongres nebo ostatní komise vysloví k příslušným návrhům věcných změn. Návrhy, jejichž číslo není doplněno písmenem „R“, jež však jsou podle názoru Mezinárodního úřadu návrhy redakční povahy, se předávají přímo komisím, které projednávají příslušné návrhy na věcné změny. Tyto komise při zahájení svých prací rozhodnou, které z těchto návrhů budou přiděleny přímo redakční komisi. Mezinárodní úřad sestavuje seznam těchto návrhů pro komise, kterých se to týká.

Je-li k jedné otázce podáno několik návrhů, rozhodne předseda o pořadí jejich projednávání; v zásadě se začíná návrhem, který se nejvíce odchyluje od základního textu a který obsahuje největší změnu ve vztahu k dosavadnímu textu.

Lze-li návrh rozdělit na několik částí, může být každá z nich se souhlasem autora nebo shromáždění projednávána a dána k hlasování odděleně.

Každý návrh, který jeho autor na kongresu nebo v komisi vzal zpět, může být znovu předložen delegací jiné členské země. Stejně tak, byl-li autorem původního návrhu přijat pozměňovací návrh, může jiná delegace znovu předložit původní nezměněný návrh.

Každý pozměňovací návrh, který byl přijat delegací, jež předložila původní návrh, se ihned začlení do textu původního návrhu. Nepřijme-li autor původního návrhu pozměňovací návrh, rozhodne předseda, zda se má hlasovat nejprve o pozměňovacím návrhu nebo o návrhu původním; začíná při tom zněním, jež se nejvíce odchyluje od smyslu nebo cíle základního textu a které přináší největší změnu ve vztahu k dosavadnímu textu.

Způsobem uvedeným v odstavci 5 se postupuje i tehdy, je-li k jednomu návrhu podáno více pozměňovacích návrhů.

Předseda kongresu a předsedové komisí zařizují po každém zasedání odevzdání písemných textů návrhů, pozměňovacích návrhů nebo přijatých rozhodnutí redakční komisi.

Delegáti se mohou ujmout slova teprve tehdy, když obdrželi souhlas předsedy zasedání. Je jim doporučeno, aby mluvili beze spěchu a zřetelně. Předseda musí dát delegátům možnost vyjádřit svobodně a plně svůj názor na projednávanou věc, pokud je to slučitelné s normálním chodem jednání.

Nerozhodne-li většina přítomných a hlasujících členů jinak, nesmějí vystoupení trvat déle než pět minut. Předseda má právo přerušit každého řečníka, který překročil uvedenou dobu. Může také vyzvat delegáta, aby se neodchyloval od tématu.

V průběhu diskuse může předseda se souhlasem většiny přítomných a hlasujících členů prohlásit seznam přihlášených řečníků za uzavřený, když jej předtím přečetl. Když je seznam vyčerpán, prohlásí diskusi za skončenou s výhradou, že autorovi projednávaného návrhu náleží i po uzavření diskuse právo odpovědět na jakákoli vystoupení.

Předseda také může se souhlasem většiny přítomných a hlasujících členů omezit počet vystoupení jedné a téže delegace k určitému návrhu nebo skupině návrhů; autor návrhu musí však mít možnost svůj návrh uvést a vystoupit později, požádá-li o to, aby uvedl nové skutečnosti jako odpověď na vystoupení jiných delegací, a to tak, aby mohl mít poslední slovo, požádá-li o to.

Se souhlasem většiny přítomných a hlasujících členů může předseda omezit počet vystoupení k určitému návrhu nebo skupině návrhů; toto omezení nesmí být nižší než pět pro a pět proti projednávanému návrhu.

Během diskuse o kterékoli otázce, dokonce popř. i po skončení diskuse, může kterákoli delegace podat pořádkový návrh, v němž požaduje:

Předseda okamžitě podá požadovaná upřesnění nebo učiní rozhodnutí, které pokládá za vhodné ve věci pořádkového návrhu. V případě námitky se ihned přikročí k hlasování o rozhodnutí předsedy.

Kromě toho může delegace během diskuse o jakékoli otázce uvést procedurální návrh s cílem navrhnout:

O podaných návrzích na přerušení nebo ukončení zasedání se nevede diskuse, ale ihned se o nich hlasuje.

Navrhne-li některá delegace odložení nebo ukončení diskuse o projednávané otázce, je dáno slovo pouze dvěma řečníkům, kteří jsou proti odložení nebo ukončení diskuse, a pak se o návrhu hlasuje.

Delegace, která podá pořádkový nebo procedurální návrh, nemůže ve svém vystoupení hovořit o podstatě projednávané otázky. Autor procedurálního návrhu jej může vzít zpět ještě před tím, než o něm bylo hlasováno, a každý takový návrh, který byl vzat zpět, může převzít, pozměněný či beze změn, jiná delegace.

S výhradou odstavců 2 a 3 je kvorum nezbytné pro zahájení zasedání a pro hlasování tvořeno polovinou členských zemí zastoupených na kongresu a majících hlasovací právo.

Při hlasování o změně Ústavy a Generálního řádu tvoří požadované kvorum dvě třetiny členských zemí Unie.

Pokud jde o ujednání, tvoří požadované kvorum pro zahájení zasedání a pro hlasování polovina členských zemí zastoupených na kongresu, které jsou účastníky příslušného ujednání a které mají hlasovací právo.

Přítomné delegace, které se určitého hlasování nezúčastní nebo které prohlásí, že se hlasování nechtějí zúčastnit, se nepovažují při určování kvora požadovaného podle odstavců 1, 2 a 3 za nepřítomné.

Otázky, které není možno vyřešit společnou dohodou, se rozhodují hlasováním.

Hlasování se provádí buď tradičním způsobem nebo elektronickým hlasovacím zařízením. Zpravidla se provádí elektronickým hlasovacím zařízením, má-li je shromáždění k dispozici. Při tajném hlasování je však možné postupovat podle tradičního systému, požádá-li o to některá delegace a je-li její žádost podporována většinou přítomných a hlasujících delegací.

Při tradičním způsobu se hlasuje takto:

Při použití elektronického zařízení se hlasuje takto:

Při jakémkoli používaném způsobu má tajné hlasování přednost před všemi ostatními způsoby hlasování.

Jakmile je hlasování zahájeno, nemůže je žádná delegace přerušit s výjimkou, že se jedná o pořádkový návrh týkající se způsobu, jímž se hlasování provádí.

Po hlasování může předseda umožnit delegátům, aby své hlasování vysvětlili.

Aby mohly být přijaty, musejí být návrhy na změnu Akt schváleny:

Procedurální otázky, které není možno vyřešit společnou dohodou, se rozhodují většinou přítomných a hlasujících členských zemí. Stejný postup platí pro rozhodnutí, jež se netýkají změny Akt, ledaže by kongres rozhodl většinou přítomných a hlasujících členských zemí jinak.

S výhradou odstavce 5 se výrazem „přítomné a hlasující členské země“ rozumějí členské země hlasující „pro“ nebo „proti“, přičemž ty, jež se hlasování zdržely, se neberou v úvahu při počítání potřebných hlasů pro většinu, stejně jako se při tajném hlasování neberou v úvahu bílé nebo neplatné lístky.

Při rovnosti hlasů se návrh považuje za zamítnutý.

Pokud počet těch, kdo se zdrželi hlasování a bílých nebo neplatných hlasovacích lístků přesáhne polovinu hlasujících (pro, proti, zdržení se), odloží se projednávání otázky na následující zasedání, při kterém zdržení se hlasování, stejně jako bílé nebo neplatné lístky nebudou již brány v úvahu.

Volby generálního ředitele a náměstka generálního ředitele Mezinárodního úřadu se provádí tajným hlasováním postupně na jednom nebo více zasedáních v témže dni. Je zvolen kandidát, který dostal většinu hlasů přítomných a hlasujících členských zemí. Hlasování se opakuje podle potřeby, dokud určitý kandidát nedosáhne této většiny.

Za přítomné a hlasující členské země se považují ty, které hlasují pro některého z řádně ohlášených kandidátů; ty, které se hlasování zdržely, se neberou v úvahu při počítání hlasů potřebných pro dosažení většiny, stejně jako se neberou v úvahu bílé nebo neplatné hlasovací lístky.

Pokud počet těch, kdo se zdrželi hlasování, a bílých nebo neplatných hlasovacích lístků přesáhne polovinu hlasujících podle odstavce 2, odloží se volba na následující zasedání, při kterém zdržení se hlasování, stejně jako bílé nebo neplatné lístky nebudou již brány v úvahu.

Kandidát, který v jednom hlasovacím kole získal nejméně hlasů, je vyřazen.

Při rovnosti hlasů se přikročí k prvnímu, popř. k druhému dodatečnému hlasování, aby bylo mezi kandidáty spravedlivě rozhodnuto, přičemž se hlasuje pouze o těchto kandidátech. Je-li výsledek negativní, rozhoduje los. Losování provádí předseda.

Protokoly plenárních zasedání kongresu zaznamenávají průběh zasedání, shrnují stručně vystoupení, uvádějí návrhy a výsledek jednání.

Jednání zasedání komisí jsou předmětem zpráv pro kongres. Pracovní skupiny sestavují obvykle zprávu pro orgán, který je vytvořil.

Každý delegát má však právo požádat, aby do protokolu nebo do zprávy bylo pojato ve zkrácené podobě nebo v plném znění jakékoli prohlášení, jež učinil, s podmínkou, že odevzdá jeho francouzský text sekretariátu nejpozději do dvou hodin po ukončení zasedání.

Od okamžiku, kdy byl rozdán prvý text protokolu nebo zprávy, mají delegáti lhůtu dvaceti čtyř hodin, aby předložili své připomínky sekretariátu, který slouží jako prostředník mezi účastníkem a předsedou daného zasedání.

S výhradou odstavce 4 předloží předseda zpravidla na začátku každého zasedání kongresu protokol z předcházejícího zasedání ke schválení. Stejně je tomu u zpráv komisí. Protokoly nebo zprávy z posledních zasedání, které nemohly být schváleny na kongresu nebo v komisi, schvalují příslušní předsedové těchto zasedání. Mezinárodní úřad přihlíží rovněž k případným připomínkám, které mu delegáti členských zemí sdělí ve lhůtě čtyřiceti dnů od odeslání zmíněných protokolů.

Mezinárodní úřad je oprávněn opravit v protokolech nebo ve zprávách o zasedáních kongresu a komisí věcné chyby, které nebyly zjištěny při jejich schvalování podle odstavce 5.

Každý návrh Akt předložený redakční komisí je zpravidla posuzován po jednotlivých článcích. Může být pokládán za přijatý až po kladném hlasování o celém návrhu. Pro toto hlasování platí ustanovení článku 20 odst. 1.

V průběhu tohoto projednávání může každá delegace znovu předložit návrh, který byl komisí přijat nebo zamítnut. Odvolání týkající se takových návrhů je vázáno na podmínku, že delegace o tom vyrozuměla předsedu kongresu nejméně den před zasedáním, na němž bude ustanovení uvedené v návrhu Akt předloženo kongresu ke schválení.

Je však vždy možné, pokládá-li to předseda za vhodné pro chod prací kongresu, přikročit k projednávání odvolání ještě před projednáváním návrhů Akt předkládaných redakční komisí.

Byl-li některý návrh přijat nebo zamítnut kongresem, může být týmž kongresem projednán znovu jen tehdy, je-li odvolání podporováno nejméně deseti delegacemi a schváleno dvoutřetinovou většinou přítomných a hlasujících členů. Tato možnost se týká pouze návrhů předkládaných přímo plenárním zasedáním, přičemž platí, že jedna a táž otázka může být předmětem pouze jednoho odvolání.

Mezinárodní úřad je oprávněn opravovat v definitivních Aktech věcné chyby, které nebyly zjištěny při projednávání návrhů Akt, číslování článků a paragrafů, jakož i odvolávek.

Návrhy jiných rozhodnutí než těch, která upravují Akta, předložené redakční komisí, se obvykle projednávají jako celek. Ustanovení odstavců 2 až 5 platí rovněž pro návrhy těchto rozhodnutí.

Každý kongres může měnit Jednací řád. Návrhy na změnu tohoto Řádu, pokud nejsou předkládány orgánem Světové poštovní unie, který je k jejich podávání oprávněn, musejí být na kongresu podporovány nejméně deseti delegacemi, aby je bylo možno projednat.

Aby mohly být přijaty, musejí být návrhy na změnu tohoto Řádu schváleny nejméně dvěma třetinami členských zemí zastoupených na kongresu.

Výrazem „delegace“ se rozumí osoba nebo skupina osob určených členskou zemí k účasti na kongresu. Delegace se skládá z vedoucího delegace, jakož i popřípadě ze zástupce vedoucího delegace, z jednoho nebo několika delegátů a případně z jednoho nebo několika doprovázejících úředníků (včetně expertů, sekretářů atd.).

Vedoucí delegací, jejich zástupci, jakož i delegáti jsou zástupci členských zemí ve smyslu článku 14 odst. 2 Ústavy, jsou-li vybaveni plnými mocemi odpovídajícími podmínkám stanoveným v článku 3 tohoto Řádu.

Doprovázející úředníci se mohou zúčastnit zasedání a mají právo zúčastnit se rokování, ale v zásadě nemají hlasovací právo. Mohou však být svým vedoucím delegace zmocněni, aby hlasovali jménem své země na zasedáních komisí. Taková zmocnění musejí být předána písemně před začátkem zasedání předsedovi příslušné komise.

Plné moci delegátů musejí být podepsány hlavou státu nebo předsedou vlády nebo ministrem zahraničních věcí příslušné země. Musejí být sepsány ve správné a náležité formě. Plné moci delegátů zmocněných k podpisu Akt (zplnomocněnci) musejí obsahovat dosah tohoto podpisu (podpis s výhradou ratifikace nebo schválení, podpis „ad referendum“, definitivní podpis). Chybí-li toto upřesnění, je podpis považován za podléhající ratifikaci nebo schválení. Plné moci opravňující k podpisu Akt zahrnují v sobě automaticky právo zúčastnit se jednání a hlasovat. Delegáti, kterým příslušné orgány udělily plné moci bez upřesnění jejich dosahu, jsou oprávněni rokovat, hlasovat a podepsat Akta, pokud z textu plných mocí výslovně nevyplývá opak.

Plné moci musejí být od zahájení kongresu uloženy u orgánu, který je k tomu určen.

Delegáti, kteří nejsou vybaveni plnými mocemi nebo své plné moci nepředloží, se mohou, pokud byli svou vládou ohlášeni vládě zvoucí země, zúčastnit rokování a hlasovat od okamžiku, kdy se začnou zúčastňovat prací kongresu. Stejně je tomu u těch, jejichž plné moci nebyly uznány z důvodu určitých nepravidelností. Tito delegáti pozbudou oprávnění hlasovat od okamžiku, kdy kongres schválí poslední zprávu komise pro ověřování plných mocí, v níž je uvedeno, že jejich plné moci chybějí nebo jsou v nich nepravidelnosti, až do doby, kdy dojde k nápravě. Poslední zpráva musí být kongresem schválena před volbami, s výjimkou volby předsedy kongresu, a před schválením návrhů Akt.

Plné moci členské země, která je zastupována na kongresu delegací jiné členské země (zmocnění), musejí mít stejnou formu jako plné moci uvedené v odstavci 1.

Plné moci a zmocnění zaslané telegraficky nejsou přípustné. Naproti tomu se uznávají telegramy odpovídající na žádost o informaci ve věci plných mocí.

Delegace, která se po předložení svých plných mocí nemůže zúčastnit jednoho nebo více zasedání, má možnost nechat se zastupovat delegací jiné země za podmínky, že to písemně ohlásí předsedovi příslušného zasedání. Jedna delegace však může zastupovat kromě své země pouze jednu další zemi.

Delegáti členských zemí, které nejsou účastny některého ujednání, se mohou bez hlasovacího práva zúčastnit jednání kongresu týkajícího se tohoto ujednání.

Na zasedáních kongresu a komisí jsou delegace seřazeny podle francouzského abecedního pořádku přítomných členských zemí.

Předseda Administrativní rady určí ve vhodné době losem jméno země, která zaujme při zasedáních kongresu a komisí místo v čele před předsednickým stolem.

Zástupci Organizace spojených národů se mohou zúčastnit jednání kongresu.

Pozorovatelé mezivládních organizací se mohou zúčastnit zasedání kongresu nebo jeho komisí, jsou-li projednávány otázky, na nichž tyto organizace mají zájem. Ve stejných případech se pozorovatelé mezinárodních nevládních organizací mohou zúčastnit zasedání komisí, pokud k tomu komise, které se to týká, dá souhlas.

Jako pozorovatelé jsou rovněž připouštěni oprávnění zástupci užších unií vytvořených podle článku 8 odst. 1 Ústavy, jestliže o to požádají.

Pozorovatelé uvedení v odstavcích 1 až 3 se jednání zúčastní bez hlasovacího práva.

Poštovní správa hostitelské země kongresu navrhne v dohodě s Mezinárodním úřadem doyena kongresu. Administrativní rada přikročí ve vhodné době k přijetí tohoto návrhu.

Při zahájení prvního plenárního zasedání každého kongresu zastává doyen funkci předsedy kongresu, až do jeho zvolení. Navíc vykonává funkce, kterými ho pověřuje tento Řád.

Na svém prvním plenárním zasedání zvolí kongres na návrh doyena předsedu kongresu, pak schválí na návrh Administrativní rady členské země, které budou zajišťovat funkce místopředsedů kongresu, jakož i předsedů a místopředsedů komisí. Tyto funkce jsou přidělovány pokud možno s přihlédnutím k spravedlivému zeměpisnému rozdělení členských zemí.

Předsedové zahajují a ukončují zasedání, kterým předsedají, řídí diskuse, udělují slovo řečníkům, dávají hlasovat o návrzích a oznamují většinu požadovanou pro hlasování, vyhlašují rozhodnutí a s výhradou schválení kongresem podávají případně výklad těchto rozhodnutí.

Předsedové dbají na dodržování toho Řádu a dodržování pořádku v průběhu zasedání.

Každá delegace se může odvolat ke kongresu nebo komisi proti rozhodnutí předsedy kongresu nebo komise na základě ustanovení Řádu nebo jeho výkladu; rozhodnutí předsedy však zůstává v platnosti, nebylo-li zrušeno většinou přítomných a hlasujících členů.

Nemůže-li členská země pověřená předsednictvím nadále zajišťovat tuto funkci, je kongresem nebo komisí určen pro její nahrazení jeden z místopředsedů.

Předsednictvo je ústředním orgánem pověřeným řídit práce kongresu. Skládá se z předsedy a místopředsedů kongresu, jakož i z předsedů komisí. Schází se pravidelně, aby projednalo postup prací kongresu a jeho komisí a aby formulovalo doporučení podporující dobrý průběh. Pomáhá předsedovi při vypracování programu každého plenárního zasedání a při koordinaci prací komisí. Činí doporučení, která se vztahují k zakončení kongresu.

Generální sekretář kongresu a zástupce generálního sekretáře, kteří jsou uvedeni v článku 11 odst. 1, se zúčastní zasedání předsednictva kongresu.

Členské země zastoupené na kongresu jsou z moci práva členy komisí pověřených projednáním návrhů týkajících se Ústavy, Generálního řádu a Úmluvy.

Členské země zastoupené na kongresu, které jsou účastny jednoho nebo více fakultativních ujednání, jsou z moci práva členy komise nebo komisí pověřených revizí těchto ujednání. Hlasovací právo členů této komise nebo těchto komisí je omezeno na ujednání, jejichž jsou účastníky.

Delegace, které nejsou členy komisí projednávajících ujednání, mají možnost být přítomny na zasedáních těchto komisí a účastnit se jednání bez hlasovacího práva.

Generální ředitel a náměstek generálního ředitele Mezinárodního úřadu vykonávají funkci generálního sekretáře a zástupce generálního sekretáře kongresu.

Generální sekretář a zástupce generálního sekretáře jsou přítomni na zasedáních kongresu a předsednictva kongresu, kde se zúčastní jednání bez hlasovacího práva. Za stejných podmínek se mohou účastnit zasedání komisí nebo se tam dát zastoupit některým vyšším úředníkem Mezinárodního úřadu.

Práce sekretariátu kongresu, předsednictva kongresu a komisí zajišťují pracovníci Mezinárodního úřadu ve spolupráci s poštovní správou hostitelské země.

Vyšší úředníci Mezinárodního úřadu vykonávají funkce sekretářů kongresu, předsednictva kongresu a komisí. Pomáhají předsedovi během zasedání a odpovídají za sepsání protokolů a zpráv.

Sekretářům kongresu a komisí pomáhají zástupci sekretářů.

Zpravodajové ovládající francouzský jazyk jsou pověřeni sestavováním protokolů plenárních zasedání kongresu.

S výhradou odstavce 2 jsou pro jednání prostřednictvím systému simultánního nebo následného tlumočení připuštěny jazyky francouzský, anglický, španělský a ruský.

Jednání redakční komise probíhají ve francouzském jazyce.

Pro jednání uvedená v odstavci 1 se povolují i jiné jazyky. V tomto ohledu má přednost jazyk hostitelské země. Delegace, které používají jiné jazyky, zajistí simultánní tlumočení do některého z jazyků uvedených v odstavci 1 buď pomocí systému simultánního tlumočení, pokud je možno provést technické úpravy, nebo zvláštními tlumočníky.

Náklady na instalaci a údržbu technického zařízení nese Unie.

Náklady na tlumočnickou službu se rozdělují mezi členské země užívající téhož jazyka v poměru k jejich příspěvku na výdaje Unie.

Dokumenty vypracované během kongresu, včetně návrhů rozhodnutí předkládaných ke schválení kongresu, publikuje sekretariát kongresu ve francouzském jazyce.

K tomuto účelu musejí být dokumenty pocházející od delegací členských zemí předkládány v tomto jazyce buď přímo, nebo prostřednictvím překladatelských služeb při sekretariátu kongresu.

Tyto služby, provozované na jejich vlastní náklady jazykovými skupinami, jež jsou zřízeny podle příslušných ustanovení Generálního řádu, mohou též překládat dokumenty kongresu do jejich příslušných jazyků.

Všechny otázky předkládané kongresu jsou předmětem návrhů.

Všechny návrhy publikované Mezinárodním úřadem před zahájením kongresu se považují za předložené kongresu.

V období dvou měsíců před zahájením kongresu nebude brán v úvahu žádný návrh kromě těch, které směřují ke změně původních návrhů.

Za pozměňovací návrh se pokládá každý návrh na změnu, který, aniž změní podstatu návrhu, obsahuje zrušení, doplnění části původního návrhu nebo revizi části tohoto návrhu. Žádný návrh na změnu nebude považován za pozměňovací návrh, je-li neslučitelný se smyslem nebo záměrem původního návrhu. V případech pochybností přísluší rozhodnutí v této otázce kongresu nebo komisi.

Pozměňovací návrhy předložené kongresu ve věci již podaných návrhů musí být předloženy sekretariátu písemně ve francouzském jazyce do 12 hodin dva dny přede dnem, kdy budou projednávány tak, aby mohly být téhož dne distribuovány delegátům. Tato lhůta neplatí pro pozměňovací návrhy vyplývající přímo z diskuse na kongresu nebo v komisi. V takovém případě musí autor, je-li to požadováno, předložit svůj text písemně ve francouzském jazyce, nebo, v případě obtíží, v jakémkoli jiném jednacím jazyce. Příslušný předseda návrh přečte nebo jej dá přečíst.

Postup uvedený v odstavci 5 platí rovněž pro předkládání návrhů, které nemají za cíl změnu textu Akt (návrhy rezolucí, doporučení, přání atd.).

Každý návrh nebo pozměňovací návrh musí obsahovat konečné znění textu, který má být zařazen do Akt Unie, samozřejmě s výhradou upřesnění redakční komisí.

Návrhy redakční povahy (za jejichž číslem následuje písmeno „R“) se přidělují redakční komisi buď přímo, nemá-li Mezinárodní úřad žádné pochybnosti o jejich povaze (jejich seznam pro redakční komisi sestavuje Mezinárodní úřad), nebo, má-li Mezinárodní úřad pochybnosti o jejich povaze, teprve poté, co ostatní komise potvrdily jejich povahu jako čistě redakční (seznam takových návrhů je také sestavován pro příslušné komise). Jsou-li však takové návrhy vázány na jiné návrhy věcných změn, které mají být projednávány kongresem nebo jinými komisemi, zahájí redakční komise jejich projednávání až poté, co se kongres nebo ostatní komise vysloví k příslušným návrhům věcných změn. Návrhy, jejichž číslo není doplněno písmenem „R“, jež však jsou podle názoru Mezinárodního úřadu návrhy redakční povahy, se předávají přímo komisím, které projednávají příslušné návrhy na věcné změny. Tyto komise při zahájení svých prací rozhodnou, které z těchto návrhů budou přiděleny přímo redakční komisi. Mezinárodní úřad sestavuje seznam těchto návrhů pro komise, kterých se to týká.

Je-li k jedné otázce podáno několik návrhů, rozhodne předseda o pořadí jejich projednávání; v zásadě se začíná návrhem, který se nejvíce odchyluje od základního textu a který obsahuje největší změnu ve vztahu k dosavadnímu textu.

Lze-li návrh rozdělit na několik částí, může být každá z nich se souhlasem autora nebo shromáždění projednávána a dána k hlasování odděleně.

Každý návrh, který jeho autor na kongresu nebo v komisi vzal zpět, může být znovu předložen delegací jiné členské země. Stejně tak, byl-li autorem původního návrhu přijat pozměňovací návrh, může jiná delegace znovu předložit původní nezměněný návrh.

Každý pozměňovací návrh, který byl přijat delegací, jež předložila původní návrh, se ihned začlení do textu původního návrhu. Nepřijme-li autor původního návrhu pozměňovací návrh, rozhodne předseda, zda se má hlasovat nejprve o pozměňovacím návrhu nebo o návrhu původním; začíná při tom zněním, jež se nejvíce odchyluje od smyslu nebo cíle základního textu a které přináší největší změnu ve vztahu k dosavadnímu textu.

Způsobem uvedeným v odstavci 5 se postupuje i tehdy, je-li k jednomu návrhu podáno více pozměňovacích návrhů.

Předseda kongresu a předsedové komisí zařizují po každém zasedání odevzdání písemných textů návrhů, pozměňovacích návrhů nebo přijatých rozhodnutí redakční komisi.

Delegáti se mohou ujmout slova teprve tehdy, když obdrželi souhlas předsedy zasedání. Je jim doporučeno, aby mluvili beze spěchu a zřetelně. Předseda musí dát delegátům možnost vyjádřit svobodně a plně svůj názor na projednávanou věc, pokud je to slučitelné s normálním chodem jednání.

Nerozhodne-li většina přítomných a hlasujících členů jinak, nesmějí vystoupení trvat déle než pět minut. Předseda má právo přerušit každého řečníka, který překročil uvedenou dobu. Může také vyzvat delegáta, aby se neodchyloval od tématu.

V průběhu diskuse může předseda se souhlasem většiny přítomných a hlasujících členů prohlásit seznam přihlášených řečníků za uzavřený, když jej předtím přečetl. Když je seznam vyčerpán, prohlásí diskusi za skončenou s výhradou, že autorovi projednávaného návrhu náleží i po uzavření diskuse právo odpovědět na jakákoli vystoupení.

Předseda také může se souhlasem většiny přítomných a hlasujících členů omezit počet vystoupení jedné a téže delegace k určitému návrhu nebo skupině návrhů; autor návrhu musí však mít možnost svůj návrh uvést a vystoupit později, požádá-li o to, aby uvedl nové skutečnosti jako odpověď na vystoupení jiných delegací, a to tak, aby mohl mít poslední slovo, požádá-li o to.

Se souhlasem většiny přítomných a hlasujících členů může předseda omezit počet vystoupení k určitému návrhu nebo skupině návrhů; toto omezení nesmí být nižší než pět pro a pět proti projednávanému návrhu.

Během diskuse o kterékoli otázce, dokonce popř. i po skončení diskuse, může kterákoli delegace podat pořádkový návrh, v němž požaduje:

Předseda okamžitě podá požadovaná upřesnění nebo učiní rozhodnutí, které pokládá za vhodné ve věci pořádkového návrhu. V případě námitky se ihned přikročí k hlasování o rozhodnutí předsedy.

Kromě toho může delegace během diskuse o jakékoli otázce uvést procedurální návrh s cílem navrhnout:

O podaných návrzích na přerušení nebo ukončení zasedání se nevede diskuse, ale ihned se o nich hlasuje.

Navrhne-li některá delegace odložení nebo ukončení diskuse o projednávané otázce, je dáno slovo pouze dvěma řečníkům, kteří jsou proti odložení nebo ukončení diskuse, a pak se o návrhu hlasuje.

Delegace, která podá pořádkový nebo procedurální návrh, nemůže ve svém vystoupení hovořit o podstatě projednávané otázky. Autor procedurálního návrhu jej může vzít zpět ještě před tím, než o něm bylo hlasováno, a každý takový návrh, který byl vzat zpět, může převzít, pozměněný či beze změn, jiná delegace.

S výhradou odstavců 2 a 3 je kvorum nezbytné pro zahájení zasedání a pro hlasování tvořeno polovinou členských zemí zastoupených na kongresu a majících hlasovací právo.

Při hlasování o změně Ústavy a Generálního řádu tvoří požadované kvorum dvě třetiny členských zemí Unie.

Pokud jde o ujednání, tvoří požadované kvorum pro zahájení zasedání a pro hlasování polovina členských zemí zastoupených na kongresu, které jsou účastníky příslušného ujednání a které mají hlasovací právo.

Přítomné delegace, které se určitého hlasování nezúčastní nebo které prohlásí, že se hlasování nechtějí zúčastnit, se nepovažují při určování kvora požadovaného podle odstavců 1, 2 a 3 za nepřítomné.

Otázky, které není možno vyřešit společnou dohodou, se rozhodují hlasováním.

Hlasování se provádí buď tradičním způsobem nebo elektronickým hlasovacím zařízením. Zpravidla se provádí elektronickým hlasovacím zařízením, má-li je shromáždění k dispozici. Při tajném hlasování je však možné postupovat podle tradičního systému, požádá-li o to některá delegace a je-li její žádost podporována většinou přítomných a hlasujících delegací.

Při tradičním způsobu se hlasuje takto:

Při použití elektronického zařízení se hlasuje takto:

Při jakémkoli používaném způsobu má tajné hlasování přednost před všemi ostatními způsoby hlasování.

Jakmile je hlasování zahájeno, nemůže je žádná delegace přerušit s výjimkou, že se jedná o pořádkový návrh týkající se způsobu, jímž se hlasování provádí.

Po hlasování může předseda umožnit delegátům, aby své hlasování vysvětlili.

Aby mohly být přijaty, musejí být návrhy na změnu Akt schváleny:

Procedurální otázky, které není možno vyřešit společnou dohodou, se rozhodují většinou přítomných a hlasujících členských zemí. Stejný postup platí pro rozhodnutí, jež se netýkají změny Akt, ledaže by kongres rozhodl většinou přítomných a hlasujících členských zemí jinak.

S výhradou odstavce 5 se výrazem „přítomné a hlasující členské země“ rozumějí členské země hlasující „pro“ nebo „proti“, přičemž ty, jež se hlasování zdržely, se neberou v úvahu při počítání potřebných hlasů pro většinu, stejně jako se při tajném hlasování neberou v úvahu bílé nebo neplatné lístky.

Při rovnosti hlasů se návrh považuje za zamítnutý.

Pokud počet těch, kdo se zdrželi hlasování a bílých nebo neplatných hlasovacích lístků přesáhne polovinu hlasujících (pro, proti, zdržení se), odloží se projednávání otázky na následující zasedání, při kterém zdržení se hlasování, stejně jako bílé nebo neplatné lístky nebudou již brány v úvahu.

Volby generálního ředitele a náměstka generálního ředitele Mezinárodního úřadu se provádí tajným hlasováním postupně na jednom nebo více zasedáních v témže dni. Je zvolen kandidát, který dostal většinu hlasů přítomných a hlasujících členských zemí. Hlasování se opakuje podle potřeby, dokud určitý kandidát nedosáhne této většiny.

Za přítomné a hlasující členské země se považují ty, které hlasují pro některého z řádně ohlášených kandidátů; ty, které se hlasování zdržely, se neberou v úvahu při počítání hlasů potřebných pro dosažení většiny, stejně jako se neberou v úvahu bílé nebo neplatné hlasovací lístky.

Pokud počet těch, kdo se zdrželi hlasování, a bílých nebo neplatných hlasovacích lístků přesáhne polovinu hlasujících podle odstavce 2, odloží se volba na následující zasedání, při kterém zdržení se hlasování, stejně jako bílé nebo neplatné lístky nebudou již brány v úvahu.

Kandidát, který v jednom hlasovacím kole získal nejméně hlasů, je vyřazen.

Při rovnosti hlasů se přikročí k prvnímu, popř. k druhému dodatečnému hlasování, aby bylo mezi kandidáty spravedlivě rozhodnuto, přičemž se hlasuje pouze o těchto kandidátech. Je-li výsledek negativní, rozhoduje los. Losování provádí předseda.

Protokoly plenárních zasedání kongresu zaznamenávají průběh zasedání, shrnují stručně vystoupení, uvádějí návrhy a výsledek jednání.

Jednání zasedání komisí jsou předmětem zpráv pro kongres. Pracovní skupiny sestavují obvykle zprávu pro orgán, který je vytvořil.

Každý delegát má však právo požádat, aby do protokolu nebo do zprávy bylo pojato ve zkrácené podobě nebo v plném znění jakékoli prohlášení, jež učinil, s podmínkou, že odevzdá jeho francouzský text sekretariátu nejpozději do dvou hodin po ukončení zasedání.

Od okamžiku, kdy byl rozdán prvý text protokolu nebo zprávy, mají delegáti lhůtu dvaceti čtyř hodin, aby předložili své připomínky sekretariátu, který slouží jako prostředník mezi účastníkem a předsedou daného zasedání.

S výhradou odstavce 4 předloží předseda zpravidla na začátku každého zasedání kongresu protokol z předcházejícího zasedání ke schválení. Stejně je tomu u zpráv komisí. Protokoly nebo zprávy z posledních zasedání, které nemohly být schváleny na kongresu nebo v komisi, schvalují příslušní předsedové těchto zasedání. Mezinárodní úřad přihlíží rovněž k případným připomínkám, které mu delegáti členských zemí sdělí ve lhůtě čtyřiceti dnů od odeslání zmíněných protokolů.

Mezinárodní úřad je oprávněn opravit v protokolech nebo ve zprávách o zasedáních kongresu a komisí věcné chyby, které nebyly zjištěny při jejich schvalování podle odstavce 5.

Každý návrh Akt předložený redakční komisí je zpravidla posuzován po jednotlivých článcích. Může být pokládán za přijatý až po kladném hlasování o celém návrhu. Pro toto hlasování platí ustanovení článku 20 odst. 1.

V průběhu tohoto projednávání může každá delegace znovu předložit návrh, který byl komisí přijat nebo zamítnut. Odvolání týkající se takových návrhů je vázáno na podmínku, že delegace o tom vyrozuměla předsedu kongresu nejméně den před zasedáním, na němž bude ustanovení uvedené v návrhu Akt předloženo kongresu ke schválení.

Je však vždy možné, pokládá-li to předseda za vhodné pro chod prací kongresu, přikročit k projednávání odvolání ještě před projednáváním návrhů Akt předkládaných redakční komisí.

Byl-li některý návrh přijat nebo zamítnut kongresem, může být týmž kongresem projednán znovu jen tehdy, je-li odvolání podporováno nejméně deseti delegacemi a schváleno dvoutřetinovou většinou přítomných a hlasujících členů. Tato možnost se týká pouze návrhů předkládaných přímo plenárním zasedáním, přičemž platí, že jedna a táž otázka může být předmětem pouze jednoho odvolání.

Mezinárodní úřad je oprávněn opravovat v definitivních Aktech věcné chyby, které nebyly zjištěny při projednávání návrhů Akt, číslování článků a paragrafů, jakož i odvolávek.

Návrhy jiných rozhodnutí než těch, která upravují Akta, předložené redakční komisí, se obvykle projednávají jako celek. Ustanovení odstavců 2 až 5 platí rovněž pro návrhy těchto rozhodnutí.

Každý kongres může měnit Jednací řád. Návrhy na změnu tohoto Řádu, pokud nejsou předkládány orgánem Světové poštovní unie, který je k jejich podávání oprávněn, musejí být na kongresu podporovány nejméně deseti delegacemi, aby je bylo možno projednat.

Aby mohly být přijaty, musejí být návrhy na změnu tohoto Řádu schváleny nejméně dvěma třetinami členských zemí zastoupených na kongresu.

S cílem posílit pojetí jednotného poštovního území Unie dbají členské země na to, aby všichni uživatelé/zákazníci měli právo na univerzální poštovní službu, znamenající trvalé poskytování kvalitních základních poštovních služeb v každém místě jejich území a za dostupné ceny.

K dosažení tohoto cíle stanoví členské země v rámci své poštovní legislativy nebo jinými obvyklými prostředky rozsah nabízených poštovních služeb, jakož i požadavky na kvalitu a dostupné ceny, s přihlédnutím jak k potřebám obyvatelstva, tak ke svým vnitrostátním podmínkám.

Členské země dbají na to, aby operátoři odpovědní za poskytování univerzální poštovní služby dodržovali nabídku služeb a normy kvality.

Zásada svobody průvozu je vyjádřena v článku 1 Ústavy. Znamená pro každou poštovní správu povinnost směrovat přímé závěry a listovní zásilky v otevřeném průvozu, které jí předá jiná poštovní správa, vždy nejrychlejšími cestami a nejspolehlivějšími prostředky, jež používá pro své vlastní zásilky.

Členské země, které se neúčastní výměny psaní obsahujících biologické látky podléhající zkáze nebo radioaktivní látky, mají možnost nedovolit přepravu těchto zásilek v otevřeném průvozu přes své území. Totéž platí pro jiné listovní zásilky než psaní, dopisnice a slepecké zásilky, které nevyhovují právním ustanovením, jimiž se řídí podmínky jejich vydávání nebo oběhu v průvozní zemi.

Svoboda průvozu poštovních balíků, které mají být směrovány pozemní a námořní cestou, je omezena na území zemí účastnících se této služby.

Svoboda průvozu leteckých balíků je zaručena na celém území Unie. Členské země, které neposkytují službu poštovních balíků, však nemusejí zajišťovat přepravu leteckých balíků pozemní cestou.

Nedodržuje-li některá členská země ustanovení týkající se svobody průvozu, mají ostatní členské země právo zrušit poštovní styk s touto zemí.

Každá poštovní zásilka náleží odesilateli, dokud není dodána oprávněné osobě, s výjimkou případu, kdy byla zásilka zabavena podle předpisů země určení.

Poštovní správy mohou společnou dohodou zavést novou službu, která není výslovně uvedena v Aktech Unie. Sazby za novou službu stanoví každá zúčastněná správa s přihlédnutím k nákladům na její provoz.

Měnovou jednotkou uvedenou v článku 7 Ústavy a používanou v Úmluvě a ostatních Aktech Unie je Zvláštní právo čerpání (ZPČ), ve francouzštině „Droit de tirage spécial“ (DTS), v angličtině „Special Drawing Right“ (SDR).

Poštovní známky potvrzující uhrazení výplatného podle Akt Unie vydávají pouze poštovní správy. Poštovní výplatní znaky, otisky výplatních strojů a otisky tiskařského lisu či jiných způsobů tisku nebo razítkování odpovídající ustanovením Řádu listovních zásilek mohou být používány jen se souhlasem poštovní správy.

Náměty a motivy poštovních známek musejí být v souladu s duchem preambule Ústavy SPU a s rozhodnutími přijatými orgány Unie.

Sazby za různé mezinárodní a zvláštní služby jsou stanoveny poštovními správami v souladu se zásadami vyjádřenými v Úmluvě a v Řádech. V zásadě musejí být odvozeny od nákladů na poskytování těchto služeb.

Vybírané sazby včetně těch, které jsou uvedeny v Aktech jako orientační, musejí být přinejmenším stejné jako sazby používané ve vnitrostátním styku pro zásilky stejného charakteru (druh, množství, doba zpracování atd.).

Poštovní správy jsou oprávněny překročit kterékoli sazby uvedené v Aktech včetně těch, které nejsou uvedeny jako orientační:

jestliže sazby, které používají pro stejné služby ve vnitrostátním styku, jsou vyšší než sazby stanovené;

je-li to nezbytné pro pokrytí provozních nákladů jejich služeb nebo z jakéhokoli jiného dostatečného důvodu.

Minimální hranice sazeb uvedená v odstavci 2 může být poštovními správami překročena tím, že připustí snížené sazby odvozené od jejich vnitrostátních předpisů pro listovní zásilky podané v jejich zemích. Mají zejména možnost poskytnout zvýhodněné sazby svým zákazníkům podávajícím velké objemy poštovních zásilek.

Od zákazníků se nesmějí vybírat žádné jiné poštovní sazby nežli ty, které jsou uvedeny v Aktech.

Není-li v Aktech uvedeno jinak, ponechává si každá správa sazby, které vybrala.

Zásada

Případy osvobození od poštovních sazeb jsou výslovně uvedeny Úmluvou.

Poštovní služba

Listovní zásilky vztahující se k poštovní službě odesílané poštovním správami nebo jejich provozovnami, ať letecky, pozemní cestou nebo pozemní cestou přepravované letecky (S.A.L.), jsou osvobozeny ode všech poštovních sazeb.

Ode všech poštovních sazeb s výjimkou leteckých příplatků jsou osvobozeny listovní zásilky vztahující se k poštovní službě, jsou-li:

vyměňovány mezi orgány Světové poštovní unie a orgány užších unií;

vyměňovány mezi orgány těchto unií;

zasílány těmito orgány poštovním správám nebo jejich provozovnám.

Ode všech poštovních sazeb jsou osvobozeny balíky vztahující se k poštovní službě, jsou-li vyměňovány mezi:

poštovními správami;

poštovními správami a Mezinárodním úřadem;

poštami členských zemí;

poštami a poštovními správami.

Letecké balíky s výjimkou těch, které pocházejí od Mezinárodního úřadu, jsou osvobozeny od leteckých příplatků.

Váleční zajatci a civilní internované osoby

Ode všech poštovních sazeb s výjimkou leteckých příplatků jsou osvobozeny listovní zásilky, poštovní balíky a zásilky poštovních peněžních služeb adresované válečným zajatcům nebo jimi odesílané buďto přímo nebo prostřednictvím úřadů zmíněných v Řádu listovních zásilek. Válčící osoby zadržené a internované v některé neutrální zemi jsou postaveny na roveň válečným zajatcům jako takovým, pokud jde o aplikaci předchozích ustanovení.

Ustanovení uvedená v odstavci 3.1 platí také pro listovní zásilky, poštovní balíky a zásilky poštovních peněžních služeb pocházející z jiných zemí, adresované civilním internovaným osobám definovaným Ženevskou konvencí ze dne 12. srpna 1949 o ochraně civilních osob za války, nebo jimi odesílané buďto přímo nebo prostřednictvím úřadů zmíněných v Řádu listovních zásilek.

Úřady uvedené v Řádu listovních zásilek jsou rovněž osvobozeny od poštovních sazeb za listovní zásilky, poštovní balíky a zásilky peněžních služeb týkající se osob uvedených v odstavcích 3.1 a 3.2, které odesílají nebo dostávají buď přímo nebo jako prostředníci.

Balíky se přijímají jako osvobozené od sazeb do hmotnosti 5 kg. Hranice hmotnosti se zvyšuje na 10 kg u balíků, jejichž obsah je nedělitelný, a u balíků, které jsou adresovány táboru nebo tamním zástupcům zajatců („hommes de confiance“) k dodání zajatcům.

Slepecké zásilky

Slepecké zásilky jsou osvobozeny od všech poštovních sazeb s výjimkou leteckých příplatků.

Poštovní správy přijmou a realizují na všech úrovních poštovního provozu aktivní bezpečnostní strategii, aby si udržely a posílily důvěru zákazníků v poštovní služby a zajistily si tak výhodu před konkurencí na trhu.

Cílem této strategie je:

zvýšit celkovou kvalitu provozu služby;

zvýšit povědomí zaměstnanců o významu bezpečnosti;

vytvořit nebo posílit bezpečnostní útvary;

zajistit včasné šíření informací o provozu, bezpečnosti a prováděných šetřeních v této oblasti;

podporovat předkládání nezbytných návrhů specifických zákonů, předpisů a opatření ke zvyšování kvality a bezpečnosti poštovních služeb na celém světě zákonodárcům.

Poštovní správy zajišťují přijímání, zpracování, přepravu a dodávání listovních zásilek. Stejné služby poskytují rovněž pro poštovní balíky, buďto podle ustanovení Úmluvy nebo, v případě balíků vypravovaných do ciziny a po dvoustranné dohodě, jakýmkoli jiným způsobem, který je pro jejich zákazníky výhodnější.

Listovní zásilky se dělí podle jednoho ze dvou následujících systémů. Každá poštovní správa si může svobodně zvolit systém, který používá při výpravě zásilek.

První systém je založen na rychlosti zpracování zásilek. Ty se pak dělí na:

prioritní zásilky: zásilky přepravované nejrychlejší cestou (leteckou nebo pozemní) s předností; hranice hmotnosti: obecně 2 kg, avšak 5 kg ve styku mezi správami, které přijímají od svých zákazníků zásilky tohoto druhu, 5 kg u zásilek obsahujících knihy a brožury (nepovinná služba), 7 kg u slepeckých zásilek.

neprioritní zásilky: zásilky, u kterých odesílatel zvolil nižší tarif znamenající delší lhůtu pro dodání; hranice hmotnosti: stejné jako v odstavci 3.1.

Druhý systém je založen na obsahu zásilek. Ty se pak dělí na:

psaní a dopisnice, společně nazývané „LC“; hranice hmotnosti: 2 kg, avšak 5 kg ve styku mezi správami, které přijímají od svých zákazníků zásilky tohoto druhu;

tiskoviny, slepecké zásilky a balíčky, společně nazývané „AO“; hranice hmotnosti: 2 kg u balíčků, avšak 5 kg ve styku mezi správami, které přijímají od svých zákazníků zásilky tohoto druhu, 5 kg u tiskovin, 7 kg u slepeckých zásilek.

Zvláštní pytle obsahující tiskoviny (noviny, periodika, knihy aj.) pro stejného adresáta na stejném místě určení se v obou systémech nazývají „M pytle“; hranice hmotnosti: 30 kg.

Výměna balíků, jejichž individuální hmotnost přesahuje 20 kg, je nepovinná, s nejvyšší hmotností 50 kg u jednoho balíku.

Všeobecně se balíky dodávají adresátům co nejdříve a podle ustanovení platných v zemi určení. Nedodávají-li se balíky do místa bydliště, musejí být adresáti, pokud to není nemožné, neodkladně uvědomění o jejich příchodu.

Každá země, jejíž poštovní správa nezajišťuje přepravu balíků, může dát provádět ustanovení Úmluvy dopravními podniky. Zároveň může tuto službu omezit na balíky pocházející z míst nebo určené do míst obsluhovaných těmito podniky. Poštovní správa zůstává odpovědná za plnění Úmluvy a Řádu poštovních balíků.

Správa původu stanoví sazby za přepravu listovních zásilek po celém území Unie. Tyto sazby zahrnují dodání zásilek adresátům v místě bydliště, pokud se v zemích určení taková služba pro příslušné zásilky zajišťuje.

Sazby za prioritní listovní zásilky zahrnují případné dodatečné náklady na rychlou přepravu.

Správy, které používají systém založený na obsahu, jsou oprávněny:

vybírat příplatky za letecké listovní zásilky;

za pozemní zásilky přepravované letecky s omezenou předností „S.A.L.“ vybírat příplatky nižší než ty, které vybírají za letecké zásilky;

stanovit kombinované sazby za letecké zásilky a zásilky S.A.L. zohledňující náklady na jimi poskytnuté poštovní služby a na leteckou přepravu.

Správy stanoví letecké příplatky vybírané za letecké balíky.

Příplatky musejí být přiměřené výdajům na leteckou přepravu a být jednotné přinejmenším pro celé území každé země určení bez ohledu na použitou přepravní cestu; při výpočtu příplatku za leteckou listovní zásilku jsou správy oprávněny vzít v úvahu hmotnost případných tiskopisů používaných veřejností, připojených k zásilce.

Správa původu může povolit u listovních zásilek obsahujících:

noviny a periodika vydávané v její zemi slevu, která v zásadě nemůže přesáhnout 50 procent sazby pro použitý druh zásilek;

knihy a brožury, hudební partitury a mapy, pokud neobsahují žádnou jinou reklamu nebo inzerci než tu, která je na obalu nebo volných listech těchto předmětů, stejnou slevu, jaká je uvedena v odstavci 6.1.

Správa původu může stanovit pro nenormalizované zásilky odlišné sazby než jaké používá pro normalizované zásilky definované v Řádu listovních zásilek.

Snížené sazby podle odstavce 6 se vztahují rovněž na zásilky přepravované letecky, avšak žádná sleva se neposkytuje na tu část sazby, která je určena k pokrytí výdajů na tuto přepravu.

Za balíčky o hmotnosti nižší než 500 g se od adresáta nevybírá žádná sazba. Pokud se za balíčky nad 500 g vybírá od adresáta sazba za dodání ve vnitrostátním styku, může se stejná sazba vybírat za balíčky z ciziny.

Poštovní správy jsou oprávněny vybírat v dále uvedených případech stejné sazby jako ve vnitrostátním styku.

Sazbu vybíranou od odesílatele za podání listovní zásilky na poslední chvíli.

Sazbu vybíranou od odesílatele za podání mimo běžnou otvírací dobu přepážek.

Sazbu vybíranou od odesílatele za převzetí zásilky v místě bydliště odesílatele.

Sazbu vybíranou od adresáta za vyzvednutí listovní zásilky mimo běžnou otvírací dobu přepážek.

Sazbu vybíranou od adresáta za „poste restante“; v případě vrácení balíku odesílateli nebo jeho dosílky nesmí váznoucí částka překročit částku uvedenou v Řádu poštovních balíků.

Úložné za každou listovní zásilku o hmotnosti vyšší než 500 g a za každý balík, který si adresát nevyzvedl v předepsané lhůtě. Tato sazba se nevztahuje na slepecké zásilky. Pokud jde o balíky, tuto sazbu vybírá správa, která provádí dodání, ve prospěch správ, v jejichž službách byl balík uložen po uplynutí předepsané lhůty; v případě vrácení balíku odesílateli nebo jeho dosílky nesmí váznoucí částka překročit částku uvedenou v Řádu poštovních balíků.

Je-li balík běžně dodáván do místa bydliště adresáta, nevybírá se od adresáta žádná sazba. Není-li dodávání do místa bydliště běžně zajišťováno, musí být bezplatně dodáno oznámení o příchodu balíku. V tomto případě, pokud je dodání do místa bydliště adresáta nabízeno jako jedna z možností v odpovědi na oznámení o příchodu, lze od adresáta vybrat zvláštní sazbu. Tato sazba musí být stejná jako ve vnitrostátním styku.

Poštovní správy, které přejímají odpovědnost pro případy vyšší moci, jsou oprávněny vybírat sazbu za odpovědnost pro případ vyšší moci, jejíž maximální výše je stanovena v Řádech.

Listovní zásilky se mohou zasílat jako doporučené.

Sazba za doporučené zásilky se platí předem. Skládá se ze základní sazby a z pevné sazby (tzv. „doporučného“), jejíž maximální výše je stanovena v Řádu listovních zásilek.

V případech vyžadujících výjimečná bezpečnostní opatření mohou poštovní správy od odesílatele nebo adresáta vybírat kromě sazby uvedené v odstavci 2 zvláštní sazby stanovené jejich vnitrostátními předpisy.

Listovní zásilky se mohou zasílat v režimu služby ověřených zásilek mezi správami, které tuto službu zajišťují.

Sazba za ověřené zásilky se platí předem. Skládá se ze základní sazby a ze sazby za ověření dodání stanovené správou původu. Tato sazba musí být nižší než sazba doporučného.

Prioritní a neprioritní zásilky a psaní, jakož i balíky obsahující cenné papíry, hodnotné dokumenty nebo předměty mohou být vyměňovány s pojištěním obsahu na cenu udanou odesílatelem. Tato výměna se omezuje na styky mezi poštovními správami, které prohlásily, že takové zásilky dovolují buďto ve svých vzájemných stycích nebo pouze v jednom směru.

Výše udané ceny je v zásadě neomezená. Každá správa může ze své strany omezit udanou cenu na částku, která nesmí být nižší než částka stanovená Řády. Nejvyšší udaná cena dovolená ve vnitrostátním styku se však může použít pouze v případě, že je stejná nebo vyšší nežli částka náhrady stanovené za ztrátu doporučené zásilky nebo balíku o hmotnosti 1 kg. Maximální výše v DTS se oznamuje členským zemím Unie.

Sazba za zásilky s udanou cenou se platí předem. Skládá se:

u listovních zásilek ze sazby za obyčejnou listovní zásilku, z pevné sazby doporučného podle článku 13.2 a ze sazby za udanou cenu;

u balíků ze základní sazby, fakultativní sazby za vypravení a z obvyklé sazby za udanou cenu; případné letecké příplatky a sazby za zvláštní služby se připočítávají k základní sazbě; sazba za vypravení by neměla převyšovat doporučné za listovní zásilky.

Místo pevné sazby doporučného mohou poštovní správy vybírat příslušnou sazbu vnitrostátního styku nebo výjimečně sazbu, jejíž maximální výše je stanovena Řádem listovních zásilek.

Maximální výše sazby za udanou cenu je stanovena Řády.

U listovních zásilek se tato sazba vybírá, ať jde o kteroukoli zemi určení, dokonce i v zemích, které přejímají odpovědnost za případy vyšší moci.

U balíků se případná sazba za odpovědnost pro případ vyšší moci stanoví tak, aby celková částka skládající se z této sazby a z obvyklé sazby za udanou cenu nepřekročila maximální výši sazby za udanou cenu.

V případech vyžadujících výjimečná bezpečnostní opatření mohou správy kromě sazeb uvedených v odstavcích 3, 4 a 5 vybírat od odesílatelů nebo adresátů zvláštní sazby stanovené jejich vnitrostátními předpisy.

Poštovní správy mají právo poskytovat svým zákazníkům službu zásilek s udanou cenou podle jiných podmínek, než jaké jsou definovány v tomto článku.

Některé listovní zásilky a balíky mohou být zasílány na dobírku. Výměna zásilek na dobírku vyžaduje předchozí dohodu mezi správou původu a správou určení.

Na žádost odesílatele a do zemí, jejichž správy tuto službu provádějí, se listovní zásilky dodávají zvláštním poslem do místa bydliště co nejdříve po jejich příchodu k dodací poště. Každá správa má právo omezit tuto službu na prioritní zásilky, letecké zásilky, nebo pokud jde o jedinou cestu používanou mezi dvěma správami, na pozemní zásilky LC.

Správy, které mají několik cest pro přepravu listovních zásilek, zasílají spěšné zásilky po jejich příchodu ke vstupní vyměňovací poště nejrychlejší vnitrostátní přepravní cestou a dále je zpracovávají co možná nejrychleji.

Za spěšné zásilky se kromě obvyklého výplatného vybírá sazba, která nesmí být podle okolností nižší než výše výplatného za obyčejnou prioritní/neprioritní zásilku nebo za obyčejné psaní nejnižší sazby a vyšší nežli částka stanovená Řády. Tato sazba musí být plně uhrazena předem. U balíků se tato sazba vybírá i v případě, nemůže-li být spěšně dodán balík, ale jen oznámení o jeho příchodu.

Vyžaduje-li spěšné dodání zvláštní péči, může se vybírat dodatečná sazba podle ustanovení platných pro zásilky téhož druhu ve vnitrostátním styku. U balíků je tato sazba vymahatelná i v případě vrácení balíku odesílateli nebo jeho dosílky; v takových případech však nemůže částka, kterou je balík zatížen, přesahovat maximum stanovené Řádem poštovních balíků.

Dovolují-li to předpisy správy určení, mohou adresáti požádat dodávací poštu, aby jim byly zásilky pro ně určené ihned po příchodu spěšně dodány. V takovém případě je správa určení oprávněna vybírat při dodání stejnou sazbu jako ve vnitrostátním styku.

Odesílatel doporučené zásilky, ověřené zásilky, balíku nebo zásilky s udanou cenou může při podání požádat o dodejku zaplacením sazby, jejíž maximální částka je stanovena Řády. Dodejka se odesílateli vrací nejrychlejší cestou (leteckou nebo pozemní).

U balíků však mohou správy omezit tuto službu na balíky s udanou cenou, platí-li takovéto omezení ve vnitrostátním styku.

Ve styku mezi poštovními správami, které s tím vyslovily souhlas, se na žádost odesílatele dodávají doporučené zásilky, ověřené zásilky a cenné zásilky do vlastních rukou. Správy se mohou dohodnout, že tuto možnost dovolí pouze u uvedených druhů zásilek s dodejkou. Ve všech případech odesílatel zaplatí sazbu za dodání do vlastních rukou, jejíž maximální výše je stanovena Řádem listovních zásilek.

Ve styku mezi poštovními správami, které se tak dohodly, se mohou odesílatelé cestou prohlášení učiněného předem u podací pošty zavázat k úhradě celkové částky sazeb a poplatků, jimiž jsou listovní zásilky a poštovní balíky zatíženy při dodání. Dokud nebyla listovní zásilka dodána adresátovi, odesílatel může i dodatečně po podání požádat o dodání zásilky bez sazeb a poplatků.

Odesílatel se musí zaručit, že zaplatí částky, jež by mohly být vyžadovány dodací poštou. V případě potřeby složí zálohu.

Správa původu vybere od odesílatele sazbu, jejíž maximální výše je stanovena Řády a kterou si ponechá jako odměnu za služby poskytnuté v zemi původu.

V případě žádosti, která byla učiněna po podání listovní zásilky, vybere správa původu mimo to dodatečnou sazbu, jejíž maximální výše je stanovena v Řádu.

Správa určení je oprávněna vybírat sazbu za zprostředkování, jejíž maximální výše je stanovena Řády. Tato sazba se vybírá nezávisle na sazbě za předložení celnímu úřadu, a to od odesílatele ve prospěch správy určení.

Každá poštovní správa má právo omezit službu zásilek dodávaných bez sazeb a poplatků na listovní doporučené a cenné zásilky.

Poštovní správy se mohou navzájem dohodnout, že se účastní nepovinné služby odpovědních zásilek v mezinárodním styku („correspondance commerciale-réponse internationale“ - CCRI resp. „international business reply service“ - IBRS). Všechny správy však musejí zajišťovat „zpáteční“ službu, těchto zásilek.

Poštovní správy mohou prodávat mezinárodní odpovědky vydávané Mezinárodním úřadem a v souladu se svými vnitrostátními předpisy mohou rovněž jejich prodej omezit.

Hodnota odpovědky je stanovena Řádem listovních zásilek. Prodejní cena stanovená zúčastněnými poštovními správami nesmí být nižší nežli tato hodnota.

Odpovědky lze v kterékoli členské zemi vyměnit za poštovní známky, a pokud tomu vnitrostátní předpisy vyměňující země nebrání, rovněž za poštovní celiny nebo jiné výplatní znaky či otisky v hodnotě minimálního výplatného za obyčejnou prioritní listovní zásilku nebo za obyčejné letecké psaní odesílané do ciziny.

Poštovní správa členské země může kromě toho vyžadovat, aby současně s odpovědkami byly podány zásilky, jejichž výplatné má být těmito odpovědkami uhrazeno.

Každý balík obsahující předměty, které se mohou snadno rozbít, a s nímž je třeba zacházet se zvláštní péčí, se nazývá „křehkým balíkem“.

„Neskladným balíkem“ se nazývá každý balík:

jehož rozměry přesahují hranice stanovené v Řádu poštovních balíků nebo rozměry dohodnuté vzájemně poštovními správami;

který svým tvarem nebo strukturou není vhodný k přepravě s ostatními balíky nebo vyžaduje zvláštní opatření.

Za křehké a neskladné balíky se vybírá příplatek, jehož maximální výše je stanovena v Řádu poštovních balíků. Pokud je balík zároveň křehký i neskladný, příplatek se vybírá jenom jednou. Letecké příplatky za tyto balíky se však nezvyšují.

Výměna křehkých a neskladných balíků se omezuje na ty správy, které takové zásilky dovolují.

Poštovní správy si mohou mezi sebou dohodnout zavedení nepovinné služby nazývané „konsignace“ (Consignment) pro sdružené zásilky od jednoho odesílatele určené do ciziny.

Pokud je to možné, označuje se tato služba logem definovaným v Řádu poštovních balíků.

Podrobnosti této služby si dohodnou dvoustranně správa původu a správa určení na základě ustanovení definovaných Radou poštovního provozu.

Zásilky, které nesplňují podmínky vyžadované Úmluvou a Řády, jsou nepřípustné.

Kromě výjimek uvedených v Řádech je zakázáno vkládat do všech druhů zásilek dále uvedené předměty:

omamné a psychotropní látky;

výbušné, hořlavé nebo jiné nebezpečné látky jakož i radioaktivní materiály;

tento zákaz se nevztahuje na:

biologické látky zasílané v listovních zásilkách uvedené v článku 44;

radioaktivní materiály zasílané v listovních zásilkách a poštovních balících uvedené v článku 26;

oplzlé nebo nemravné předměty;

živá zvířata kromě výjimek uvedených v odstavci 3;

předměty, jejichž dovoz nebo oběh je v zemi určení zakázán;

předměty, které mohou svou povahou nebo svým obalem ohrozit pracovníky nebo pošpinit či poškodit ostatní zásilky nebo poštovní zařízení;

písemnosti mající charakter aktuální a osobní korespondence vyměňované mezi jinými osobami než odesílatelem a adresátem nebo osobami, které s nimi bydlí.

Je však dovoleno zasílat:

v jiných listovních zásilkách než cenných zásilkách:

včely, pijavice a housenky bource morušového;

cizopasníky a hubitele škodlivého hmyzu určené k regulaci tohoto hmyzu a vyměňované mezi úředně uznanými ústavy;

v balících živá zvířata, jejichž přeprava v poštovních zásilkách je dovolena poštovními předpisy zúčastněných zemí.

Do poštovních balíků je zakázáno vkládat dále uvedené předměty:

dokumenty mající charakter aktuální a osobní korespondence vyměňované mezi odesílatelem a adresátem nebo osobami, které s nimi bydlí;

korespondenci všeho druhu vyměňovanou mezi jinými osobami než odesílatelem a adresátem nebo osobami, které s nimi bydlí.

Je zakázáno vkládat mince, bankovky, papírové peníze nebo jakékoli cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, platinu, zlato nebo stříbro, zpracované či nezpracované, drahokamy, šperky a jiné cenné předměty:

do listovních zásilek bez udané ceny; pokud to však vnitrostátní předpisy zemí původu a určení dovolují, mohou být tyto předměty zasílány v uzavřené obálce jako doporučené zásilky;

do balíků bez udané ceny vyměňovaných mezi dvěma zeměmi, které dovolují balíky s udanou cenou; každá správa může navíc zakázat vkládání zlatých prutů do zásilek s udanou cenou nebo bez udané ceny pocházejících z jejího území či na její území určených nebo přepravovaných přes její území v otevřeném průvozu; může omezit skutečnou hodnotu takových zásilek.

Tiskoviny a slepecké zásilky:

nesmějí být opatřeny žádnou poznámkou ani obsahovat žádnou písemnost mající charakter aktuální a osobní korespondence;

nesmějí obsahovat poštovní známky ani celiny, oražené nebo neoražené, ani žádný dokument představující nějakou hodnotu.

Zacházení s neprávem přijatými zásilkami je upraveno v Řádech. Zásilky obsahující předměty uvedené v odstavcích 2.1, 2.2 a 2.3 však nejsou v žádném případě směrovány na místo určení, dodávány adresátům ani vraceny na místo původu.

Přijímání radioaktivních materiálů upravených a zabalených v souladu s příslušnými ustanoveními Řádů je omezeno na styk mezi poštovními správami, které vyslovily svůj souhlas s jejich přijímáním buďto vzájemně nebo jen v jednom směru.

Jsou-li zasílány v listovních zásilkách, vybírá se za ně sazba jako za prioritní zásilky nebo jako za psaní a doporučné.

Radioaktivní materiály obsažené v listovních zásilkách nebo poštovních balících musejí být směrovány nejrychlejší cestou, obvykle leteckou, s výhradou zaplacení příslušných leteckých příplatků.

Radioaktivní materiály smějí podávat pouze k tomu oprávnění odesílatelé.

Změní-li adresát svou adresu, jsou mu zásilky neprodleně dosílány za podmínek stanovených Řády.

Zásilky se však nedosílají:

jestliže odesílatel dosílku zakázal poznámkou v jazyce známém v zemi určení;

jsou-li kromě adresy adresáta opatřeny poznámkou „nebo osobě bydlící na této adrese“ („ou à l'occupant des lieux“ - „or occupant“).

Poštovní správy, které vybírají sazbu za žádosti o dosílku ve vnitrostátním styku, jsou oprávněny vybírat stejnou sazbu v mezinárodním styku.

Kromě výjimek uvedených v Řádu listovních zásilek se při dosílce listovních zásilek z jedné země do druhé nevybírá žádná dodatečná sazba. Správy, které vybírají sazbu za dosílku ve vnitrostátním styku, jsou však oprávněny vybírat stejnou sazbu za listovní zásilky mezinárodního styku dosílané v jejich službě.

Poštovní správy vrátí zásilky, které nemohly být z jakéhokoli důvodu dodány adresátům.

Odběrní lhůta zásilek je stanovena Řády.

S každým balíkem, který nemůže být dodán adresátovi nebo který je úředně zadržen, se zachází podle pokynů odesílatele v mezích stanovených Řádem poštovních balíků.

Zřekl-li se odesílatel balíku, který nemohl být dodán adresátovi, zachází správa určení s tímto balíkem podle svých předpisů. Ani odesílatel ani žádná jiná poštovní správa nejsou povinni uhradit poštovní sazby, clo nebo jiné poplatky, kterými může být balík zatížen.

Věci obsažené v balíku, u kterých hrozí brzké znehodnocení nebo zkažení, a pouze tyto věci, se mohou ihned prodat, bez předchozího oznámení a soudních formalit. Prodej se uskuteční ve prospěch oprávněné osoby, a to i během přepravy tam nebo zpět. Není-li prodej možný, pak se znehodnocené nebo zkažené věci zničí.

Kromě výjimek uvedených v Řádu listovních zásilek se za listovní zásilky vracené do země původu nevybírá žádná dodatečná sazba. Správy, které vybírají sazbu za vrácení ve vnitrostátním styku, jsou však oprávněny vybírat stejnou sazbu za zásilky mezinárodního styku, jež jim jsou vraceny.

Jestliže některá správa obdrží zásilky podané v cizině zákazníky sídlícími na jejím území, aby je vrátila odesílateli, je, nehledě k ustanovením odstavce 6, oprávněna vybírat od odesílatele nebo odesílatelů za každou zásilku manipulační sazbu nepřesahující sazbu, která by byla vybrána, kdyby byla zásilka podána u této správy.

Pro účely ustanovení odstavce 7 se pod pojmem odesílatel nebo odesílatelé rozumějí osoby nebo subjekty, jejichž jméno je uvedeno ve zpáteční adrese nebo adresách.

Odesílatel listovní zásilky může požádat o její vrácení, nebo změnu či opravu adresy za podmínek stanovených v Řádu.

Každá poštovní správa je povinna přijímat žádosti o vrácení, změnu či opravu adresy kterékoli listovní zásilky podané ve službě jiné správy, dovolují-li to její předpisy.

Za každou žádost odesílatel zaplatí zvláštní sazbu, jejíž maximální výše je stanovena v Řádech.

Odesílatel balíku může požádat o jeho vrácení nebo o změnu jeho adresy. Musí se zaručit, že zaplatí částky vymahatelné za každou novou přepravu.

Správy však mají možnost nepřijímat žádosti podle odstavce 4, pokud je nepřijímají ve vnitrostátním styku.

Reklamace se přijímají ve lhůtě šesti měsíců ode dne následujícího po dni podání zásilky.

Každá poštovní správa je povinna přijímat reklamace týkající se jakékoli zásilky podané ve službě jiné správy.

Reklamace týkající se obyčejných balíků a balíků s udanou cenou se uplatňují zvlášť.

Vyřizování reklamací je bezplatné. Je-li však požadováno použití služby zásilek EMS, jdou dodatečné náklady v zásadě k tíži žadatele.

Poštovní správy země původu a země určení jsou oprávněny předkládat zásilky k celní kontrole podle předpisů těchto zemí.

Zásilky předkládané k celní kontrole mohou být zatíženy poštovní sazbou za předložení celnímu úřadu, jejíž maximální výše je stanovena v Řádech. Tato sazba se vybírá pouze za předložení celnímu úřadu a celní projednání těch zásilek, které byly zatíženy clem nebo jakýmkoli jiným poplatkem téhož charakteru.

Poštovní správy, které jsou oprávněny zajišťovat celní projednávání zásilek jménem svých zákazníků, mohou od zákazníků vybírat sazbu odvozenou od skutečných nákladů na tuto činnost.

Poštovní správy jsou oprávněny vybírat podle okolností od odesílatelů nebo příjemců zásilek clo a veškeré jiné dlužné poplatky.

Všeobecná ustanovení

S výjimkou případů uvedených v článku 35 poštovní správy odpovídají za:

ztrátu, poškození nebo úbytek obsahu doporučených zásilek, obyčejných balíků a zásilek s udanou cenou;

ztrátu ověřených zásilek.

Jestliže je ztráta, úplné zničení nebo úplný úbytek obsahu doporučené zásilky, obyčejného balíku nebo zásilky s udanou cenou následkem vyšší moci a neposkytuje se za ně náhrada, má odesílatel nárok na vrácení zaplacených sazeb s výjimkou sazby za udanou cenu.

Doporučené zásilky

V případě ztráty, úplného zničení nebo úplného úbytku obsahu doporučené zásilky má odesílatel nárok na náhradu ve výši stanovené Řádem listovních zásilek. Požaduje-li odesílatel nižší náhradu, než je částka stanovená v Řádu listovních zásilek, mohou správy vyplatit tuto nižší částku a dostat pak odpovídající vyrovnání od ostatních zúčastněných správ.

V případě částečného poškození nebo částečného úbytku obsahu doporučené zásilky má odesílatel nárok na náhradu odpovídající v zásadě skutečné výši škody způsobené poškozením nebo úbytkem. Náhrada však nesmí v žádném případě převyšovat částku stanovenou Řádem listovních zásilek pro případ ztráty, úplného zničení nebo úplného úbytku obsahu. K nepřímým škodám nebo ušlým ziskům se nepřihlíží.

Ověřené zásilky

V případě ztráty, úplného zničení nebo úplného úbytku obsahu ověřené zásilky má odesílatel nárok na vrácení zaplacených sazeb.

Obyčejné balíky

V případě ztráty, úplného úbytku obsahu nebo úplného zničení obyčejného balíku má odesílatel nárok na náhradu ve výši stanovené Řádem poštovních balíků.

V případě částečného poškození nebo částečného úbytku obsahu obyčejného balíku má odesílatel nárok na náhradu odpovídající v zásadě skutečné výši škody vzniklé poškozením nebo úbytkem obsahu. Náhrada však nesmí v žádném případě převyšovat částku stanovenou Řádem poštovních balíků pro případ ztráty, úplného zničení nebo úplného úbytku obsahu. K nepřímým škodám nebo ušlým ziskům se nepřihlíží.

Poštovní správy se mohou dohodnout, že budou ve vzájemném styku používat částku za balík stanovenou Řádem poštovních balíků, bez ohledu na hmotnost balíku.

Zásilky s udanou cenou

V případě ztráty, úplného zničení nebo úplného úbytku obsahu zásilky s udanou cenou má odesílatel nárok na náhradu odpovídající v zásadě částce udané ceny v DTS.

V případě částečného poškození nebo částečného úbytku obsahu zásilky s udanou cenou má odesílatel nárok na náhradu odpovídající v zásadě skutečné výši škody vzniklé poškozením nebo úbytkem obsahu. Náhrada však nesmí v žádném případě převyšovat částku udané ceny v DTS. K nepřímým škodám nebo ušlým ziskům se nepřihlíží.

V případech uvedených v odstavcích 4 a 5 se náhrada vypočte podle běžné tržní ceny předmětů nebo zboží téhož druhu v místě a době podání, v přepočtu na DTS. Není-li běžná cena známa, vypočte se náhrada podle obvyklé ceny předmětů nebo zboží ohodnocených na stejném základě.

Poskytuje-li se náhrada za ztrátu, úplné zničení nebo úplný úbytek obsahu doporučené zásilky, obyčejného balíku nebo zásilky s udanou cenou, má odesílatel nebo případně adresát navíc nárok na vrácení zaplacených sazeb, s výjimkou doporučného nebo sazby za udanou cenu. Totéž platí o doporučených zásilkách, obyčejných balících nebo zásilkách s udanou cenou odmítnutých příjemci kvůli špatnému stavu, pokud lze tento špatný stav přičíst poštovní službě a pokud zakládá její odpovědnost.

Odchylkou od ustanovení odstavců 2, 4 a 5 má adresát nárok na náhradu po převzetí doporučené zásilky, obyčejného balíku nebo zásilky s udanou cenou s poškozením nebo úbytkem obsahu.

Správa původu má možnost vyplácet odesílatelům ve své zemi náhrady stanovené jejími vnitrostátními předpisy pro doporučené zásilky a balíky bez udané ceny pod podmínkou, že nebudou nižší než náhrady uvedené v odstavcích 2.1 a 4.1. Totéž platí pro správu určení, pokud se náhrada vyplácí adresátovi. Částky uvedené v odstavcích 2.1 a 4.1 však zůstávají v platnosti:

v případě postihu proti odpovědné správě;

zřekne-li se odesílatel svých práv ve prospěch adresáta nebo naopak.

Poštovní správy přestávají být odpovědné za doporučené zásilky, ověřené zásilky, balíky a zásilky s udanou cenou, které dodaly za podmínek stanovených jejich vnitrostátními předpisy pro zásilky téhož druhu. Odpovědnost však trvá:

jsou-li poškození nebo úbytek obsahu zjištěny buď před dodáním, nebo při dodání zásilky;

pokud prohlásí adresát nebo v případě vrácení na místo původu odesílatel při převzetí zásilky s poškozením nebo úbytkem obsahu, že ji přijímá s výhradou, dovolují-li to vnitrostátní předpisy;

pokud, dovolují-li to vnitrostátní předpisy, byla doporučená zásilka dodána do domovní schránky a při reklamačním řízení adresát prohlásí, že zásilku neobdržel;

pokud - nehledě k obvyklému zproštění odpovědnosti - příjemce nebo v případě vrácení na místo původu odesílatel balíku nebo zásilky s udanou cenou oznámí neprodleně správě, která mu zásilku dodala, že zjistil škodu; musí přitom prokázat, že k poškození nebo úbytku obsahu nedošlo po dodání.

Poštovní správy jsou zproštěny odpovědnosti:

v případě vyšší moci, s výhradou článku 12.4;

nemohou-li z důvodu zničení služebních dokladů z vyšší moci podat vysvětlení, co se se zásilkami stalo, a nebyla-li jejich odpovědnost prokázána jiným způsobem;

byla-li škoda způsobena chybou nebo nedbalostí odesílatele nebo vznikla z povahy zasílaného obsahu;

jde-li o zásilky, jejichž obsah spadá pod zákazy uvedené v článku 25, pokud tyto zásilky byly zkonfiskovány nebo zničeny příslušným úřadem z důvodu jejich obsahu;

v případě zabavení podle předpisů země určení na základě oznámení správy této země;

jde-li o zásilky s udanou cenou, jejichž cena byla podvodně udána vyšší částkou než je skutečná hodnota obsahu;

jestliže odesílatel neuplatnil reklamaci ve lhůtě šesti měsíců ode dne následujícího po dni podání zásilky;

jde-li o balíky válečných zajatců a civilních internovaných osob.