Zákon č. 173/1988 Sb.

Podnikem se zahraniční majetkovou účastí (dále jen „podnik“) je právnická osoba s hospodářskou činností, která má sídlo na území Československé federativní republiky, pokud se na založení nebo po tomto založení na jejím podnikání podílí zahraniční účastník.

Zahraničním účastníkem pro účely tohoto zákona se rozumí právnická osoba se sídlem a fyzická osoba s bydlištěm mimo území Československé federativní republiky, která se podílí majetkovým vkladem na podniku.

Československým účastníkem pro účely tohoto zákona se rozumí právnická osoba se sídlem a fyzická osoba s bydlištěm na území Československé federativní republiky, která se podílí majetkovým vkladem vedle zahraničního účastníka na podniku.

Ustanovení tohoto zákona se vztahují i na případy, kdy podnik zakládá nebo na jeho podnikání se podílí výlučně zahraniční účastník.

Vznik, právní forma, právní poměry a zánik podniku se řídí československým právem.¹)

Podnik odpovídá za porušení svých závazků a ostatních právních povinností vlastním majetkem.

Podnik neručí za závazky státu, ani za závazky jiných právnických osob, a stát a jiné právnické osoby neručí za závazky podniku; tím není dotčeno ručení vzniklé v souladu s příslušnými obecně závaznými právními předpisy.

Podnik může vzniknout jen na základě a v mezích povolení uděleného federálním ministerstvem financí v dohodě s ministerstvem financí, cen a mezd republiky, na jejímž území má mít podnik sídlo (dále jen „povolení“). V oblasti bankovnictví uděluje povolení Státní banka československá.

Žádost o povolení může podat kterýkoliv účastník. V žádosti uvede:

Jestliže podnik zakládá více osob, přiloží k žádosti o povolení návrh smlouvy o založení podniku a návrh jeho stanov nebo statutu.

Při rozhodování o udělení povolení se přihlédne k tomu, zda jsou předpoklady, že činnost zakládaného podniku bude v souladu se zájmy československého hospodářství a že při hospodářské činnosti si bude vytvářet dostatečné finanční zdroje v československé měně a v cizích měnách.

Povolení může být vydáno pro hospodářskou činnost ve všech oblastech národního hospodářství s výjimkou oblastí důležitých pro zajištění obrany a bezpečnosti Československé socialistické republiky.

Rozhodnutí o povolení se vydává ve správním řízení²) nejpozději do 60 dnů po předložení žádosti.

Povolení udělené podle § 5 nahrazuje pro zakládaný podnik povolení nutné k jeho hospodářské činnosti podle zvláštních předpisů, jestliže povolení podle § 5 je uděleno orgánem, který je oprávněn vydat uvedené povolení k hospodářské činnosti a povolený předmět činnosti podniku zahrnuje tuto činnost.

Podniku nelze stanovit povinnosti ve státním plánu hospodářského a sociálního rozvoje.

Právní vztahy při hospodářské spolupráci mezi podnikem a československými právnickými osobami se řídí hospodářským zákoníkem s výjimkou ustanovení, jež stanoví bez souhlasu stran vznik povinnosti uzavřít, změnit nebo zrušit smlouvu nebo pravomoc založit, změnit nebo zrušit závazkové vztahy, jakož i těch ustanovení, která svým obsahem neodpovídají povaze podniku nebo jsou v rozporu s jeho právním postavením vymezeným tímto zákonem. Tím není dotčen předmět úpravy zákoníku mezinárodního obchodu.

Podnik podléhá pouze daňovým povinnostem, které stanoví zákon.

Podnik vytváří po svém založení rezervní fond ve výši a způsobem určeným ve stanovách nebo statutu. Tento fond ročně doplňuje ze zisku zbylého po uhrazení daní minimálně ve výši 5 %, a to až do výše určené ve stanovách nebo statutu. Minimální výše rezervního fondu činí 10 % základního jmění. Podnik je povinen pro část rezervního fondu zajistit devizové prostředky.

Po splnění daňových povinností a po přídělech do fondu (§ 12) může podnik použít zisk k rozdělení mezi účastníky.

Roční účetní závěrka a hospodaření podniku za každý rok podléhají přezkoušení dvěma ověřovateli (auditory).

Ověřovatelé (auditoři) jsou povinni vykonávat svou činnost nestranně a využívat při ní potřebných odborných znalostí.

Podrobnosti o činnosti ověřovatelů (auditorů) a jejich jmenování příslušným orgánem státní správy upraví federální ministerstvo financí obecně závazným právním předpisem.

Na podnik se vztahuje nabídková povinnost stanovená v devizových předpisech.³)

Podnik může zřizovat účty v cizí měně u československého devizového peněžního ústavu nebo se souhlasem Státní banky československé u zahraniční banky.

Přepočty mezi československou měnou a zahraniční měnou se provádějí podle kursů vyhlašovaných Státní bankou československou.

Podnik může přijmout úvěr v cizí měně od československého devizového peněžního ústavu; od banky zahraniční může takový úvěr přijmout na základě souhlasu Státní banky československé.

Podnik je povinen

Zahraniční účastník je oprávněn volně převést do zahraničí výnos z podílu na majetku podniku v případě jeho likvidace nebo v případě zániku nebo snížení své majetkové účasti na podniku až do výše úhrady svého podílu na základním jmění, a to v měně této úhrady.

Z devizových prostředků podniku může zahraniční účastník převést do zahraničí svůj podíl na zisku a při likvidaci podniku nebo zániku nebo snížení své účasti na podniku svůj podíl na majetku podniku, který přesahuje úhradu jeho podílu na základním jmění.

Pracovníci podniku mající bydliště v zahraničí jsou oprávněni volně převádět do zahraničí své příjmy, které jim vznikly z pracovní činnosti v podniku.

Podnik je oprávněn volně převádět do zahraničí částky na úhradu sociálního pojištění svých pracovníků majících bydliště v zahraničí, popřípadě převádět tyto částky podle pokynů těchto pracovníků, pokud se toto pojištění neuskutečňuje v Československé socialistické republice. Sociálním pojištěním pro účely tohoto zákona se rozumí pojištění pro případ nemoci, těhotenství a pro dávky na děti, úrazové a důchodové pojištění a pojištění pro případ nezaměstnanosti.

Podnik zachová v zahraničí důchodové pojištění svých pracovníků, kteří nemají bydliště v Československé socialistické republice.

Zdrojem převodů uskutečňovaných podle předcházejících odstavců mohou být jen vlastní devizové prostředky podniku.

Majetek podniku může být na území Československé socialistické republiky vyvlastněn, nebo vlastnická práva podniku omezena, jen na základě zákona.

Při opatřeních uvedených v odstavci 1 musí být zahraničnímu účastníku poskytnuta bez odkladu náhrada, jež bude odpovídat skutečné hodnotě jeho majetku dotčeného těmito opatřeními v době, kdy byla uskutečněna; tato náhrada bude volně převoditelná do zahraničí v měně, ve které zahraniční účastník splatil svůj podíl na základním jmění podniku, jinak v měně státu sídla, popřípadě bydliště zahraničního účastníka.

K zániku podniku se vyžaduje likvidace. Účelem likvidace je vypořádat majetkové poměry zrušovaného podniku.

Likvidace podniku při jeho předlužení se řídí ustanoveními § 352 až 354 občanského soudního řádu.⁵)

Podnik navrhuje zápis své likvidace a likvidátora, kterého jmenoval, do podnikového rejstříku. Po dobu likvidace užívá svého názvu s dodatkem „v likvidaci“.

Dnem, k němuž byl likvidátor zapsán do podnikového rejstříku, zanikají orgány podniku. Likvidátor je oprávněn jednat jménem podniku ve věcech spojených s likvidací.

Ke dni zahájení likvidace podnik sestaví účetní závěrku a předá ji likvidátorovi a příslušným orgánům.

Likvidátor sestaví do třiceti dnů po svém zápisu do podnikového rejstříku zahajovací rozvahu ke dni zahájení likvidace a předá ji účastníkům spolu s likvidačním plánem, rozpočtem likvidace a s inventarizačním zápisem o mimořádné inventarizaci hospodářských prostředků provedené ke dni zahájení likvidace.

Likvidátor je v průběhu likvidace povinen zejména

Likvidátor sestaví účetní závěrku ke dni skončení likvidace a předloží ji účastníkům ke schválení spolu s konečnou zprávou o celém průběhu likvidace.

Likvidátor po prověření a schválení účetní závěrky účastníky a po splnění daňových povinností

Ustanovení tohoto zákona se použijí jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána.

Vláda Československé federativní republiky může stanovit nařízením, kdy lze podnik založit bez povolení nebo upravit odchylně podmínky při udělování tohoto povolení.

Podniky založené podle podmínek platných před účinností tohoto zákona se považují za podniky založené podle podmínek stanovených tímto zákonem.

Zrušuje se ustanovení § 389a hospodářského zákoníku.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1989.