10 otázek pro … Lucii Hrdou
JUDr. Lucie Hrdá je viditelná advokátka specializující se na trestní a rodinné právo. Zastupuje klienty jak v rámci obhajoby, tak jako zmocněnkyně poškozených. Spoluzaložila Bez trestu, z. s., organizaci usilující o to, aby se veřejnost dozvěděla, jak se (ne)trestá v České republice sexualizované a domácí násilí. Věří, že k systémové změně je potřeba především zvednout povědomí o dané problematice a vzdělávat sociální pracovníky, policisty, státní zástupce i soudce. Sama se školení těchto lidí věnuje. Má dvě hodné dcery a dva trochu zlobivé kocoury.
1. Co máte na své práci nejraději?
Že rozhoduji já, že si můžu do kanceláře nakoupit opravdu nadlimitní množství kytek, a že si můžu vzít volno, kdy chci. Svoboda je hrozně důležitá.
2. Největší pracovní úspěch?
Na ten teprve čekám – až vstoupí v platnost novela trestního zákoníku, která zavede tzv. statutory rape (znásilnění z podstaty) u dětí do 12 let věku. Pak ještě zavést to povinné vzdělávání soudců, a můžu jít do důchodu.
3. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Moje bývalá tchýně Jana Hrdá, první vozíčkářka v Československu, která po rozvodu dostala děti do své péče. Byla ochrnutá od hlavy dolů, dokázala vychovat dvě děti, založit systém osobní asistence v ČR, získat dvě ceny Výboru dobré vůle, napsat dvě knihy a připomínkovat spoustu legislativních změn. A hlavně mě naučila, že je potřeba starat se o marginalizovanou část populace.
4. Knížka, kterou jste četla naposled?
Scaredown od Elizabeth Bear, je to sci-fi kombinující ekologické téma, AI, první kontakt a augmentaci lidí, docela dystopie. Sci-fi a historické romány z antiky jsou v podstatě jediné, co čtu. Sem tam to prokládám odbornou nebo feministickou literaturou, ale s radostí se vždycky vracím k sci-fi.
5. Ideální dovolená?
Několik měsíců v Latinské Americe s mojí ségrou, s batohem, jen tak na lehko, spát někde v ubytovnách a projet Guatemalu a Bolívii křížem krážem. A hodně chodit. Latinská Amerika je moje láska, a když tam delší dobu nejsem, fyzicky mě z toho bolí srdce.
6. Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Když jsem v rámci trestního řízení v kauze cizojazyčných mafií, kde jsme měli všichni policejní ochranu, a justiční stráž byla celá navlečená v neprůstřelném, otevřela dveře do největší jednačky na Městském soudě, a ta byla plná osmiletých dětí, protože jejich paní učitelka byla dcera předsedkyně senátu, a tak měly dovoleno se „jít podívat na vrahy“. Naštěstí šéf ostrahy protestoval tak, že musela být exkurze předčasně ukončena.
7. Čím byste byla, kdybyste nebyla právníkem?
Byla bych divadelní herečka nebo egyptoložka. Ale někdy, když už mám plné zuby kanceláře, práce, přednášek a konzultací, toužím otevřít si papírnictví kombinované s květinářstvím.
8. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělala?
Mnohem víc bych cestovala. Asi bych nedělala nic jiného, než cestovala. Jen nevím, jak bych u toho zvládla vychovávat a vzdělávat svoje děti. Takže je asi dobře, že někdy musím sedět taky doma na zadku a vydělávat.
9. Jaké jsou Vaše silné stránky a jaké ty slabé?
Rychlá orientace v problému, velmi dobrá paměť, schopnost delegovat a nebát se být jiná. To jsou ty pozitivní. Negativní jsou netrpělivost, detailismus a nenávist ke sportu.
10. Jací lidé Vás nejvíce dokáží rozčílit?
Pomalí a nerozhodní – jsem člověk, co dělá veškerá rozhodnutí velmi rychle. A komunisti, nácci a proruská pátá kolona.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
