Vyhláška Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 77/1974 Sb.

Pracovní doba stanovená podle vyhlášky č. 63/1968 Sb., o zásadách pro zkracování týdenní pracovní doby a pro zavádění provozních a pracovních režimů s pětidenním pracovním týdnem, nebo podle vyhlášky č. 62/1966 Sb., o zásadách pro zkracování pracovní doby a pro úpravu pracovních a provozních režimů, anebo podle dalších předpisů vydaných ústředními orgány ke zkrácení týdenní pracovní doby, se upravuje v roce 1975 tak, že pracovními dny jsou též soboty připadající na dny 22. března, 5. dubna, 27. září a 27. prosince.

Délka dalších pracovních směn ve dnech uvedených v předchozím odstavci se rovná délce směny stanovené v organizaci na pátek předcházející této směně.

Připadne-li podle rozvrhu pracovních směn pracovníkovi jeho pravidelná pracovní směna na některý z pracovních dnů uvedených v odstavci 1, určí organizace po projednání se závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí (dále jen „závodní výbor“) tomuto pracovníkovi další pracovní směnu na jiný vhodný den v témže měsíci.

Organizace mohou se souhlasem závodního výboru, státní orgány po projednání s ním, přesunout na pracovištích s přetržitým provozem druhé a třetí směny připadající na dny uvedené v odstavci 1 na jiné vhodné dny v témže měsíci.

Úprava pracovní doby uvedená v odstavci 1 se vztahuje i na pracovníky, kteří mají s organizací sjednanou kratší pracovní dobu (§ 86 a § 156 odst. 2 zákoníku práce), s výjimkou pracovníků, jimž je pracovní doba zkrácena na základě lékařského posudku a prodloužení pracovní doby o další směnu by přesáhlo maximální počet hodin, po který může pracovník podle tohoto posudku v týdnu pracovat.

Pracovní doba se neupravuje mladistvým pracovníkům mladším než 16 let, pracovníkům na pracovištích s nepřetržitým provozem, pracovníkům s pracovní dobou rovnoměrně rozvrženou na 6 dnů v týdnu a pracovníkům v provozech, v nichž byla zkrácena pracovní doba ze zdravotních důvodů.

Pokud by pracovník neměl v důsledku úpravy pracovní doby podle odstavce 1 v týdnu ani jeden den nepřetržitého odpočinku, přesune mu organizace po projednání se závodním výborem jednu pracovní směnu z tohoto týdne na některý den jeho nepřetržitého odpočinku v jiném týdnu téhož měsíce.

Čerpá-li pracovník dovolenou na zotavenou po částech kratších než týden tak, že do ní připadá další směna, nemění se tím celkový počet dnů jeho dovolené vyplývající z pracovního režimu obvyklého v organizaci. Náhradu mzdy za dovolenou na zotavenou obdrží pracovník, jemuž by připadla do doby dovolené na zotavenou některá z dalších směn, za tolik pracovních dnů dovolené, kolik mu jich odpadlo podle harmonogramu směn rozšířeného o další směnu.

V roce 1975 jsou

Přesun pracovního volna a pracovní doby se nevztahuje na pracovníky na pracovištích s nepřetržitým provozem.

Pracovní dobu pracovníků obchodu a služeb se stykem se zákazníky, pracovníků zásobujících provozovny obchodu, pracovníků spojů a pracovníků veřejné dopravy stanoví organizace v souladu s obecnými pokyny pro úpravu provozních režimů, které v souvislosti s přesuny uvedenými v odstavci 9 vydají s ohledem na potřeby obyvatelstva a socialistických organizací příslušné ústřední orgány.

Za práci v dalších směnách (odstavec 1) náleží pracovníkovi mzda ve výši stanovené mzdovými předpisy. Pracovníkovi odměňovanému měsíční mzdou se v souvislosti s odpracováním dalších pracovních směn jeho základní mzda nezvyšuje.

Pokud bude pracovníkovi určena další směna na jinou sobotu nebo neděli v souvislosti s ustanovením odstavců 3 nebo 7 této vyhlášky, přísluší mu za práci v těchto dnech zvýhodnění za práci o sobotách a nedělích.¹)

Za práci konanou ve dnech uvedených v odstavci 1 nenáleží pracovníkovi mzdové zvýhodnění za práci o sobotách a nedělích,¹) a to i když nejde o práci v dalších směnách.

Práce v dalších směnách není prací přesčas, a proto za ni nenáleží pracovníkovi příplatek za práci přesčas ani náhradní volno podle § 116 zákoníku práce.

Pracovníkovi, který v důsledku přesunu pracovní doby podle odstavce 9 bude pracovat v sobotu nebo v neděli, nenáleží za práci konanou v tyto dny mzdové zvýhodnění za práci o sobotách a nedělích;¹) rovněž pro odměňování práce přesčas se tyto dny nepovažují za dny pracovního klidu.

Organizace mohou pracovní dobu připadající na 31. prosinec 1975 upravit se souhlasem závodního výboru, státní orgány po projednání s ním, takto:

Opatření, při nichž podle předchozího odstavce se přesouvá celá směna nebo odpadá její část, může organizace provést u pracovníků odměňovaných hodinovou mzdou jen v dohodě s nimi; v těchto případech nepřísluší pracovníkům za odpadlou pracovní dobu náhrada mzdy. Nedojde-li k dohodě, je organizace povinna umožnit pracovníkům odpracovat plnou pracovní dobu podle svých provozních možností dne 31. prosince nebo v jiných dnech.

Přesune-li se pracovní doba podle odstavců 17 nebo 18 na sobotu nebo neděli, nenáleží pracovníkům za práci konanou v těchto dnech mzdové zvýhodnění za práci o sobotách a nedělích.¹)

Délku pracovní doby dne 31. prosince pracovníků obchodu a služeb se stykem se zákazníky, pracovníků zásobujících provozovny obchodu, pracovníků spojů a pracovníků veřejné dopravy určí organizace podle pokynů příslušných ústředních orgánů.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.