Zápis společnosti do obchodního rejstříku

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 Cdo 892/2010, ze dne 15.6.2011)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele R. Z., zastoupeného JUDr. L.L.., advokátem, se sídlem v P., o zápis společnosti G. M. S., a. s., se sídlem v P., do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. F 2593/2009, F 19036/2009, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. prosince 2009, č. j. 7 Cmo 187/2009-70, tak, že dovolání se zamítá.

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2009, č. j. F 2593/2009, F 19036/2009-52, kterým tento soud odmítl návrh na zápis společnosti G. M.S., a. s. (dále též jen „společnost“) do obchodního rejstříku (první výrok), zamítl žádost o promítnutí zápisu společnosti do obchodního rejstříku k datu 16. ledna 2009 (třetí výrok) a rozhodl o poplatkové povinnosti a o nákladech řízení (druhý a čtvrtý výrok).

Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:
1/ Návrhem došlým rejstříkovému soudu 9. ledna 2009 se navrhovatel domáhal zápisu společnosti do obchodního rejstříku.
2/ Usnesením ze dne 16. ledna 2009, č. j. F 2593/2009-45, vyzval rejstříkový soud navrhovatele, aby ve lhůtě 15 dnů doložil písemné potvrzení banky o splnění vkladové povinnosti zakladatele, přičemž jej poučil, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě doplněno, bude dle § 200d odst. 1 o. s. ř. odmítnuto. Výzva byla navrhovateli doručena dne 26. ledna 2009.
3/ Podáním došlým rejstříkovému soudu 18. února 2009 navrhovatel požádal o „promítnutí zápisu společnosti do obchodního rejstříku“ z důvodu, že dne 16. ledna 2009 nastala fikce jejího zápisu.

Odvolací soud – cituje ustanovení § 200db zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a odkazuje na ustanovení § 57 odst. 1 o. s. ř. – přitakal názoru soudu prvního stupně, podle něhož se do lhůty pro rozhodnutí o návrhu na zápis do obchodního rejstříku nezapočítává den, kdy byl návrh na zápis do obchodního rejstříku podán.

Jestliže navrhovatel podal návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku v pátek 9. ledna 2009, lhůta pěti pracovních dnů pro rozhodnutí o návrhu počala běžet 12. ledna 2009 a posledním dnem této lhůty byl pátek 16. ledna 2009, nikoli čtvrtek 15. ledna 2009, pokračoval odvolací soud. Pro dodržení pětidenní lhůty, ve které je rejstříkový soud podle § 200db odst. 1 o. s. ř. povinen provést zápis do obchodního rejstříku nebo o návrhu rozhodnout usnesením, je rozhodné, zda bylo rozhodnutí v této lhůtě soudem vydáno, nikoli, zda bylo odesláno navrhovateli.

Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že dnem 16. ledna 2009 fikce zápisu společnosti do obchodního rejstříku nenastala.

Odvolací soud dodal, že rejstříkový soud postupoval správně, když navrhovatele usnesením vyzval k doložení zákonem stanovené listiny (§ 32 odst. 2 obch. zák., § 200d odst. 1 písm. e/ o. s. ř.), byť tuto výzvu neučinil ve lhůtě tří pracovních dnů od podání návrhu, ale v průběhu lhůty pro rozhodnutí o návrhu (16. ledna 2009). Protože navrhovatel chybějící listinu, prokazující úplné splacení základního kapitálu společnosti na zvláštní (správcem vkladu za tím účelem zřízený) účet u banky, nedoložil, rejstříkový soud správně návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku odmítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.).

Dovolatel setrvává na názoru, že lhůta pro rozhodnutí o návrhu počala běžet již dnem podání návrhu (9. ledna 2009), pročež uplynula 15. ledna 2009. Má proto za to, že zápis společnosti do obchodního rejstříku se dnem 16. ledna 2009 „považuje ex lege za provedený“.

Jelikož rejstříkový soud výzvu k doložení listiny učinil až po uplynutí třídenní lhůty stanovené pro tuto výzvu § 200d odst. 3 o. s. ř. (16. ledna 2009), nedošlo – podle názoru dovolatele – v jejím důsledku k přerušení běhu lhůty podle ustanovení § 200db odst. 1 o. s. ř. a její marné uplynutí založilo fikci vzniku společnosti. Ani kdyby lhůta dle § 200d odst. 3 o. s. ř. byla lhůtou pořádkovou, nic by to neměnilo na běhu a důsledcích marného uplynutí lhůty podle § 200db odst. 1 o. s. ř.

Ze systematického zařazení ustanovení § 200db odst. 2 věta první o. s. ř., jakož i ze znění tohoto ustanovení, jež určuje, že „lhůta běží ode dne podání návrhu“, totiž podle dovolatele plyne, že lhůta uvedená v § 200db odst. 1 o. s. ř. je dle dovolatele „lhůtou speciální“ vůči „obecné lhůtě“ uvedené v ustanovení § 57 odst. 1 o. s. ř. a že pro počátek jejího běhu je určující den, kdy návrh došel soudu.

Vadu řízení dovolatel spatřuje v tom, že o žádosti o promítnutí zápisu společnosti do obchodního rejstříku „neproběhlo žádné řízení“, když rejstříkový soud o ní rozhodl „současně jedním usnesením“ (spolu s odmítnutím návrhu).

Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., není však důvodné.

S ohledem na datum podání návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku (9. ledna 2009) je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad občanského soudního řádu ve znění účinném do 22. ledna 2009, tj. naposledy ve znění zákonů č. 305/2008 Sb. a č. 384/2008 Sb.

Podle ustanovení § 57 odst. 1 o. s. ř. se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin.

Podle ustanovení § 200d odst. 1 písm. e/ o. s. ř. soud usnesením návrh odmítne, jestliže k návrhu nebyly připojeny listiny, jimiž mají být podle zvláštního právního předpisu doloženy údaje o zapisovaných skutečnostech.

Podle ustanovení § 200d odst. 3 o. s. ř. soud usnesením vydaným ve lhůtě 3 pracovních dnů od dojití návrhu soudu vyzve navrhovatele k odstranění vad návrhu či k doplnění chybějících listin; opakovaná výzva se nepřipouští. Ustanovení § 43 se použije přiměřeně. Lhůta podle § 200db odst. 1 počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy bylo soudu doručeno podání, jímž byly vady odstraněny nebo listiny doplněny.

Podle ustanovení § 200db odst. 1 o. s. ř. soud je povinen provést zápis do rejstříku anebo rozhodnout o návrhu usnesením ve lhůtě stanovené zvláštním právním předpisem, jinak nejpozději do pěti pracovních dnů; v případě návrhu na zápis přeměny podle zvláštního právního předpisu nebo v případě, kdy se spis nenachází u rejstříkového soudu, protože byl předložen jinému soudu, zejména k rozhodnutí o opravném prostředku nebo o příslušnosti soudu, se lhůta podle této věty prodlužuje na 15 pracovních dnů. Není-li návrh podán v českém jazyce, případně nejsou-li do českého jazyka přeloženy listiny, které podle zvláštního právního předpisu dokládají údaje o zapisovaných skutečnostech, lhůta podle první věty začne běžet až doručením překladu (odstavec první).

Podle ustanovení § 200db odst. 2 o. s. ř. lhůta podle odstavce 1 běží ode dne podání návrhu. Byl-li však soudní poplatek z návrhu zaplacen až v průběhu řízení nebo došlo-li ke změně návrhu, běží lhůta podle odstavce 1 až ode dne zaplacení soudního poplatku nebo ode dne, kdy soudu došel změněný návrh. Vydá-li soud rozhodnutí, které mu brání pokračovat v řízení, zejména přeruší-li řízení nebo rozhoduje-li o místní příslušnosti, začne běžet lhůta podle odstavce 1 znovu ode dne odpadnutí překážky v řízení.

Podle ustanovení § 200db odst. 3 o. s. ř. neprovede-li soud zápis do rejstříku a ani o návrhu nerozhodne ve lhůtě uvedené v odstavci 1, považuje se navrhovaný zápis za provedený dnem následujícím po uplynutí této lhůty; to neplatí, byl-li před uplynutím této lhůty návrh vzat účinně zpět. Soud promítne zápis do rejstříku do 2 dnů ode dne, kdy se takový zápis považuje podle věty první za provedený.

Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem, podle něhož ustanovení § 57 o. s. ř. platí pro všechny procesní lhůty bez ohledu na to, zda jsou stanoveny zákonem nebo zda je určil soud (srov. Drápal, L. Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1 vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 397).

O procesních lhůtách určených podle dnů platí co do jejich počátku a konce stejná pravidla jako v hmotněprávní úpravě (srov. § 122 odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Určuje-li § 57 odst. 1 o. s. ř., že do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek, znamená to, že je-li lhůta pro provedení zápisu do obchodního rejstříku podle § 200db odst. 1 o. s. ř. stanovena tak, že běží ode dne podání návrhu, pak prvním dnem pětidenní lhůty je první pracovní den následující po dni podání návrhu.

Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že podal-li by navrhovatel bezvadný a všemi potřebnými listinami doložený návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku v pátek 9. ledna 2009, lhůta pěti pracovních dnů pro rozhodnutí o návrhu by počala běžet v pondělí 12. ledna 2009 a posledním dnem této lhůty by byl pátek 16. ledna 2009, jak správně dovodil odvolací soud.

Navrhovatel však k návrhu nepřipojil listinu, jíž mělo být doloženo splacení základního kapitálu společnosti, pročež jej rejstříkový soud podle § 200d odst. 3 o. s. ř. vyzval k jejímu doplnění. Lhůta podle § 200db odst. 1 o. s. ř. by proto mohla začít běžet až dnem následujícím po dni, kdy bylo soudu doručeno podání, jímž byla tato listina doplněna (§ 200d odst. 3 o. s. ř. in fine). To se však v projednávané věci dosud nestalo.

Ani skutečnost, že rejstříkový soud výzvu neučinil v zákonné třídenní lhůtě dle § 200d odst. 3 o. s. ř., ale (nesprávně) až pátý pracovní den ode dne podání návrhu, nemá za následek marné uběhnutí lhůty podle § 200db odst. 1 o. s. ř. Lhůta podle § 200d odst. 3 o. s. ř. je totiž (jak uvádí i dovolatel) toliko lhůtou pořádkovou.

Vadou řízení v projednávané věci není ani to, že o žádosti o promítnutí zápisu společnosti do obchodního rejstříku neproběhlo žádné řízení, neboť zákon s žádným takovým řízením nepočítá.

Právní posouzení věci odvolacím soudem je proto správné a dovolací důvody podle § 241a odst. 2 o. s. ř. nejsou dány. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

( zdroj: www.nsoud.cz )

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz