234
ZÁKON
ze dne 1. října 2014
o státní službě
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
HLAVA I
PŘEDMĚT ÚPRAVY A ROZSAH PŮSOBNOSTI
§ 1
(1)
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie2) a upravuje
a)
právní poměry státních zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu,
b)
organizační věci státní služby (dále jen „služba“),
c)
služební vztahy státních zaměstnanců,
d)
odměňování státních zaměstnanců a
e)
řízení ve věcech služebního poměru.
(2)
Tento zákon dále upravuje organizační věci týkající se zaměstnanců ve správních úřadech, kteří pracují v základním pracovněprávním vztahu.
§ 2
(1)
Tento zákon se nevztahuje na
a)
člena vlády, jeho poradce a na zaměstnance, který vykonává další činnosti pro člena vlády, včetně zaměstnance zařazeného v kabinetu člena vlády,
b)
vedoucího Úřadu vlády České republiky (dále jen „Úřad vlády“) a zaměstnance, který vykonává činnosti pro vedoucího Úřadu vlády,
c)
náměstka člena vlády a zaměstnance, který vykonává činnosti pro náměstka člena vlády,
d)
člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,
e)
předsedu a člena Rady Českého telekomunikačního úřadu,
f)
předsedu a místopředsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže,
g)
člena Rady Energetického regulačního úřadu,
h)
předsedu a místopředsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů,
i)
předsedu a člena Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí,
j)
předsedu a místopředsedu Českého statistického úřadu,
k)
zaměstnance, který vykonává pouze pomocné, servisní nebo manuální práce ve správních úřadech, a na zaměstnance, který pouze řídí, organizuje a kontroluje výkon pomocných, servisních nebo manuálních prací,
l)
ředitele a inspektora Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod,
m)
předsedu, místopředsedy a další členy Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství a členy Přezkumné komise Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství,
n)
člena Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu,
o)
člena Etické komise Státního ústavu pro kontrolu léčiv,
p)
lékaře orgánu sociálního zabezpečení a odborného nelékařského zdravotnického pracovníka, který plní úkoly orgánu sociálního zabezpečení při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti,
r)
předsedu a místopředsedu Národní sportovní agentury a člena rady Národní sportovní agentury,
s)
ředitele Digitální a informační agentury.
(2)
Tento zákon se dále nevztahuje na zaměstnance zařazeného v bezpečnostním sboru, Generálním štábu Armády České republiky, Vojenské policii, Vojenském zpravodajství, krajských vojenských velitelstvích, Národním úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost a v Národním bezpečnostním úřadu.
HLAVA II
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 3
Správní úřad
Správním úřadem pro účely tohoto zákona je ministerstvo a jiný správní úřad, jestliže je zřízen zákonem a je zákonem výslovně označen jako správní úřad nebo orgán státní správy.
§ 4
Služební úřad, služební působiště a nadřízený služební úřad
(1)
Správní úřad je pro účely tohoto zákona služebním úřadem.
(2)
Služebním úřadem jsou dále státní orgán nebo právnická osoba, o kterých tak stanoví jiný zákon.
(3)
Služebním působištěm státního zaměstnance je obec, ve které státní zaměstnanec pravidelně vykonává službu.
(4)
Nadřízeným služebním úřadem je služební úřad, který je podle jiného zákona nadřízeným správním úřadem.
§ 5
Služba a obory služby
(1)
Služba zahrnuje
a)
přípravu návrhů právních předpisů a zajišťování právní činnosti,
b)
přípravu mezinárodních smluv a předpisů Evropské unie nebo jiné mezinárodní organizace,
c)
přípravu návrhů koncepcí, strategií a programů,
d)
řízení a usměrňování činnosti jiných správních úřadů, organizačních složek státu, které nejsou správními úřady, nebo orgánů veřejné moci, které nejsou správními úřady,
e)
vytváření a správu informačních systémů veřejné správy podle jiného zákona, s výjimkou provozních informačních systémů,
f)
státní statistickou službu,
g)
správu kapitoly státního rozpočtu vůči organizačním složkám státu a právnickým osobám, s výjimkou služebního úřadu, ve kterém je služba vykonávána,
h)
ochranu utajovaných informací,
i)
zabezpečování obrany státu,
j)
zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti,
k)
obhajobu zahraničních zájmů České republiky a zájmů České republiky vyplývajících z jejího členství v Evropské unii nebo v jiné mezinárodní organizaci,
l)
přípravu nebo realizaci dotační politiky,
m)
přípravu nebo realizaci politiky výzkumu a vývoje,
n)
přípravu a provádění správních úkonů včetně kontroly,
o)
ochranu obyvatelstva, krizové řízení a integrovaný záchranný systém,
p)
zadávání veřejných zakázek,
q)
audit,
r)
zajišťování organizačních věcí služby a správy služebních vztahů a odměňování státních zaměstnanců,
s)
řízení činností uvedených v písmenech a) až r),
t)
přípravu a vypracování odborných věcných podkladů k činnostem uvedeným v písmenech a) až d), g), k) až n) a p), s výjimkou podkladů spočívajících ve fyzikálních měřeních, chemických rozborech nebo porovnávání a určování technických parametrů,
u)
přípravu k výkonu zahraniční služby.
(2)
Vláda stanoví nařízením obory služby.
(3)
Pro služební místo mohou být služebním předpisem stanoveny nejvýše 3 obory služby, a jde-li o služební místo představeného, nejvýše 4 obory služby.
(4)
Pro služební místo mohou být stanoveny pouze obory služby, které odpovídají na tomto služebním místě převažujícím a obvykle vykonávaným činnostem podle odstavce 1; pro služební místo musí být vždy stanoven obor služby, v němž je vykonávána nejnáročnější činnost podle odstavce 1.
§ 6
Státní zaměstnanec
Státním zaměstnancem je fyzická osoba, která byla přijata do služebního poměru a zařazena na služební místo nebo jmenována na služební místo představeného k výkonu některé z činností uvedených v § 5.
§ 7
Služební označení státního zaměstnance
(1)
Státnímu zaměstnanci zařazenému do 6. až 9. platové třídy přísluší služební označení referent, pokud mu služební orgán nepřiznal služební označení podle odstavce 2. Státnímu zaměstnanci zařazenému do 10. až 16. platové třídy přísluší služební označení rada, pokud mu služební orgán nepřiznal služební označení podle odstavce 3.
(2)
Služební orgán může přiznat státnímu zaměstnanci zařazenému do 6. až 9. platové třídy služební označení vyšší referent, plní-li zpravidla složité, odpovědné a namáhavé služební úkoly, které vyžadují vyšší míru znalostí a dovedností.
(3)
Služební orgán může přiznat státnímu zaměstnanci zařazenému v 10. až 16. platové třídě služební označení
a)
vyšší rada, plní-li zpravidla složité, odpovědné a namáhavé služební úkoly, které vyžadují vyšší míru znalostí a dovedností,
b)
odborný rada, plní-li zpravidla nejsložitější, nejodpovědnější a nejnamáhavější služební úkoly, které vyžadují nejvyšší míru znalostí a dovedností,
c)
vrchní rada, koordinuje-li dlouhodobě nejnáročnější činnosti, jejichž výkon se na služebním místě požaduje, nebo
d)
odborný garant, přísluší-li mu služební označení podle písmene b) nebo c) a podílí-li se na vzdělávání státních zaměstnanců podle tohoto zákona.
(4)
V ministerstvu se místo služebního označení rada použije služební označení ministerský rada, místo služebního označení vyšší rada se použije služební označení vyšší ministerský rada, místo služebního označení odborný rada se použije služební označení odborný ministerský rada, místo služebního označení vrchní rada se použije služební označení vrchní ministerský rada a místo služebního označení odborný garant se použije služební označení odborný ministerský garant. V Úřadu vlády se místo služebního označení rada použije služební označení vládní rada, místo služebního označení vyšší rada se použije služební označení vyšší vládní rada, místo služebního označení odborný rada se použije služební označení odborný vládní rada, místo služebního označení vrchní rada se použije služební označení vrchní vládní rada a místo služebního označení odborný garant se použije služební označení odborný vládní garant.
(5)
Služební označení podle odstavce 2 nebo 3 přiznává a odebírá služební orgán na návrh bezprostředně nadřízeného představeného; přitom vychází z výsledku služebního hodnocení státního zaměstnance.
(6)
Nejvyšší státní tajemník vydá služební předpis, kterým stanoví kariérní řád služby upravující podmínky pro přiznávání a odebírání služebního označení.
§ 9
Představený
(1)
Představeným je státní zaměstnanec, který je oprávněn vést podřízené státní zaměstnance, ukládat jim služební úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat výkon jejich služby a dávat jim k tomu příkazy. Za představeného se považuje i fyzická osoba, která je oprávněna na základě zákona dávat státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu služby; představeným může být i příslušník bezpečnostního sboru nebo voják z povolání.
(2)
Služební místa představených v ministerstvu nebo v Úřadu vlády a jejich služební označení jsou
a)
vrchní ředitel sekce,
b)
ředitel odboru,
c)
vedoucí oddělení.
(3)
Služební místa představených v jiných správních úřadech a jejich služební označení jsou
a)
vedoucí služebního úřadu,
b)
ředitel sekce,
c)
ředitel odboru,
d)
vedoucí oddělení.
(4)
Představeným je též vedoucí zastupitelského úřadu.
(5)
Vedoucím služebního úřadu je ten, kdo podle jiného zákona stojí v čele tohoto správního úřadu a tento úřad řídí, bez ohledu na to, zda je státním zaměstnancem.
(6)
Stanovené vzdělání představeného je odvozeno od nejnáročnější činnosti, jejíž výkon řídí nebo sám vykonává.
(7)
Příslušný člen vlády může stanovit, že vrchní ředitel sekce je oprávněn účastnit se místo člena vlády jednání schůze vlády a zastupovat jej na schůzi výboru nebo komise Poslanecké sněmovny včetně vyšetřovací komise, není-li výslovně požadována osobní účast člena vlády, nebo na schůzi výboru nebo komise Senátu; přitom se považuje za náměstka člena vlády.
§ 9a
Zástupce představeného
(1)
Představený ze svých přímo podřízených představených může písemně určit jednoho, který je jeho zástupcem. Nemá-li představený přímo podřízené představené, nebo jde-li o vedoucího služebního úřadu, vrchního ředitele sekce nebo o ředitele odboru v ministerstvu nebo v Úřadu vlády anebo ředitele sekce nebo ředitele odboru v jiném ústředním správním úřadu, může písemně určit zástupce ze svých přímo podřízených státních zaměstnanců. Určení zástupcem představeného nabývá právních účinků dnem doručení písemného oznámení o určení zástupcem představeného určenému zástupci, není-li v něm uveden den pozdější. Zástupce zastupuje představeného v plném rozsahu jeho řídicí činnosti, pokud představený rozsah zastupování neomezil.
(2)
Služební orgán stanoví služebním předpisem, kdy je pro určení zástupce představeného nutný předchozí souhlas služebního orgánu. Služební orgán dále služebním předpisem stanoví podmínky pro určení zástupce představeného.
(3)
V době nepřítomnosti představeného jej zástupce zastupuje v plném rozsahu jeho řídicí činnosti. Je-li doba zastupování podle věty první delší než 4 týdny bezprostředně po sobě jdoucí, přísluší zástupci představeného plat, který by mu příslušel, pokud by byl jmenován na služebním místě představeného, kterého zastupuje; tento plat přísluší zástupci představeného od prvého dne nepřítomnosti představeného.
(4)
Určení zástupcem představeného pozbývá právních účinků zrušením zastupování představeným nebo služebním orgánem, a to dnem doručení písemného oznámení o zrušení určení zástupcem zástupci, není-li v něm uveden den pozdější.
HLAVA III
ORGANIZAČNÍ VĚCI SLUŽBY A SPRÁVA SLUŽEBNÍCH VZTAHŮ
§ 10
Služební orgán
(1)
Služebním orgánem je
a)
vláda nebo předseda vlády na základě pověření vlády vůči nejvyššímu státnímu tajemníkovi,
b)
vláda nebo pověřený člen vlády vůči vedoucímu služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem,
c)
nejvyšší státní tajemník vůči vedoucímu služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, státnímu tajemníkovi a personálnímu řediteli sekce pro státní službu,
d)
vedoucí služebního úřadu nebo státní tajemník vůči vedoucímu podřízeného služebního úřadu,
e)
personální ředitel sekce pro státní službu vůči státním zaměstnancům zařazeným v sekci pro státní službu,
f)
vedoucí služebního úřadu nebo státní tajemník vůči ostatním státním zaměstnancům.
(2)
Služební orgán jedná a rozhoduje ve věcech služebního poměru.
Služební předpis
§ 11
(1)
Služební předpis stanoví organizační věci služby.
(2)
Služební předpis se vydává písemně.
(3)
Služební předpis je pro státního zaměstnance závazný; služební předpis je závazný i pro zaměstnance v pracovním poměru vykonávajícího činnosti podle § 5 a pro osobu ve služebním poměru podle jiného zákona zařazenou k výkonu služby ve služebním úřadu. Služební úřad je povinen zajistit, aby tyto osoby byly se služebními předpisy řádně seznámeny a měly k nim zajištěn přístup.
(4)
Služební předpisy vydává nejvyšší státní tajemník, vedoucí služebního úřadu, státní tajemník nebo personální ředitel sekce pro státní službu.
(5)
Nejvyšší státní tajemník může vydat služební předpis, který je závazný pro všechny státní zaměstnance, zaměstnance v pracovním poměru vykonávající činnosti podle § 5 a osoby ve služebním poměru podle jiného zákona zařazené k výkonu služby ve služebním úřadu.
(6)
Vedoucí služebního úřadu nebo státní tajemník může vydat služební předpis, který je závazný i pro státního zaměstnance, který vykonává službu v podřízeném služebním úřadu, zaměstnance v pracovním poměru vykonávajícího činnosti podle § 5 v podřízeném služebním úřadu a osobu ve služebním poměru podle jiného zákona zařazenou k výkonu služby v podřízeném služebním úřadu, je-li pro podřízené služební úřady nezbytná jednotná úprava organizačních věcí služby.
(7)
Služební orgán je povinen vést přehled platných služebních předpisů a aktualizovat jej.
§ 12
(1)
Služební předpis nesmí být v rozporu s právním předpisem nebo služebním předpisem vydaným služebním orgánem v nadřízeném služebním úřadu nebo nejvyšším státním tajemníkem.
(2)
Je-li služební předpis v rozporu s právním předpisem a má-li příslušný služební úřad nadřízený služební úřad, vyzve služební orgán v nadřízeném služebním úřadu příslušný služební orgán ke zjednání nápravy a současně pozastaví účinnost takového služebního předpisu. Účinnost služebního předpisu je pozastavena dnem doručení rozhodnutí služebního orgánu v nadřízeném služebním úřadu o pozastavení účinnosti služebního předpisu příslušnému služebnímu orgánu. Služební orgán v nadřízeném služebním úřadu v rozhodnutí současně stanoví přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy.
(3)
Zjedná-li příslušný služební orgán nápravu ve stanovené lhůtě, služební orgán v nadřízeném služebním úřadu své rozhodnutí o pozastavení účinnosti služebního předpisu zruší neprodleně poté, co obdrží sdělení příslušného služebního orgánu o zjednání nápravy, jehož přílohou je i opatření příslušného služebního orgánu, kterým byla zjednána náprava.
(4)
Nezjedná-li příslušný služební orgán nápravu do 30 dnů od doručení výzvy, služební orgán v nadřízeném služebním úřadu takový služební předpis zruší a o rozhodnutí o zrušení služebního předpisu informuje příslušný služební orgán.
(5)
Je-li služební předpis v rozporu s právním předpisem a služební orgán v nadřízeném služebním úřadu nepostupuje podle odstavců 2 až 4 nebo příslušný služební úřad nemá nadřízený služební úřad, vyzve nejvyšší státní tajemník příslušný služební orgán ke zjednání nápravy a současně pozastaví účinnost takového služebního předpisu. Účinnost služebního předpisu je pozastavena dnem doručení rozhodnutí nejvyššího státního tajemníka o pozastavení účinnosti služebního předpisu příslušnému služebnímu orgánu. Nejvyšší státní tajemník v rozhodnutí současně stanoví přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy.
(6)
Zjedná-li příslušný služební orgán nápravu ve stanovené lhůtě, nejvyšší státní tajemník své rozhodnutí o pozastavení účinnosti služebního předpisu zruší neprodleně poté, co obdrží sdělení příslušného služebního orgánu o zjednání nápravy, jehož přílohou je i opatření příslušného služebního orgánu, kterým byla zjednána náprava.
(7)
Nezjedná-li příslušný služební orgán nápravu ve stanovené lhůtě, podá nejvyšší státní tajemník do 30 dnů od jejího uplynutí návrh na zrušení služebního předpisu soudu. Jestliže soud tento návrh odmítne, zamítne nebo řízení zastaví, pozbývá rozhodnutí nejvyššího státního tajemníka o pozastavení účinnosti služebního předpisu platnosti dnem, kdy rozhodnutí soudu nabude právní moci.
§ 13
Úřad vlády
(1)
Úřad vlády
a)
připravuje návrh systemizace služebních míst (dále jen „systemizace“) na základě návrhů služebních orgánů a vyhodnocuje její dodržování,
b)
koordinuje zpracování návrhů organizačních struktur služebních úřadů, není-li stanoveno jinak,
c)
koordinuje systém hodnocení státních zaměstnanců a o hodnocení státních zaměstnanců zpracuje jednou ročně zprávu,
d)
koordinuje vzdělávání státních zaměstnanců a adaptační proces, zpracuje o vzdělávání státních zaměstnanců jednou ročně zprávu a stanoví rámcová pravidla pro vzdělávání státních zaměstnanců,
e)
koordinuje systém vytváření podmínek pro sladění rodinného a osobního života s výkonem služby služebními úřady a zpracuje o podmínkách pro sladění rodinného a osobního života s výkonem služby jednou ročně zprávu,
f)
plní další úkoly stanovené zákonem.
(2)
Působnost Úřadu vlády stanovenou tímto zákonem, s výjimkou působnosti svěřené přímo vedoucímu Úřadu vlády, nejvyššímu státnímu tajemníkovi, státnímu tajemníkovi nebo personálnímu řediteli sekce pro státní službu a vydávání vyhlášek, vykonává sekce pro státní službu.
(3)
Sekce pro státní službu je organizační jednotkou Úřadu vlády.
(4)
V čele sekce pro státní službu je nejvyšší státní tajemník.
(5)
V sekci pro státní službu se zřizuje služební místo personálního ředitele sekce pro státní službu. Personální ředitel sekce pro státní službu má postavení ředitele odboru. Nejvyšší státní tajemník může pověřit personálního ředitele sekce pro státní službu výkonem svých pravomocí, s výjimkou rozhodování ve věci přijetí do služebního poměru, jmenování na služební místo představeného, odvolání ze služebního místa představeného nebo skončení služebního poměru.
(6)
Není-li služební místo nejvyššího státního tajemníka obsazeno, vykonává jeho pravomoci personální ředitel sekce pro státní službu. Není-li služební místo nejvyššího státního tajemníka ani služební místo personálního ředitele sekce pro státní službu obsazeno, pověří vláda některého ze státních tajemníků výkonem pravomocí nejvyššího státního tajemníka do doby jmenování nového nejvyššího státního tajemníka.
(7)
Nejvyšší státní tajemník a státní zaměstnanec jím písemně pověřený jsou oprávněni vykonávat ve služebních úřadech kontrolu ve služebních vztazích státních zaměstnanců. Pověření ke kontrole může mít i formu průkazu, jehož vzor stanoví Úřad vlády vyhláškou. Při výkonu kontroly se postupuje podle kontrolního řádu.
(8)
Stanoví-li tento zákon úkoly služebnímu orgánu, plní je v Úřadu vlády státní tajemník.
§ 14
Vedoucí služebního úřadu
(1)
Vedoucí služebního úřadu řídí činnosti související se zajišťováním organizačních věcí služby, správy služebních vztahů a odměňování státních zaměstnanců a vedoucího podřízeného služebního úřadu.
(2)
Vedoucí služebního úřadu zpracuje a naplňuje strategii trvalého rozvoje služebního úřadu.
(3)
Vedoucí služebního úřadu dále plní úkoly související s pracovněprávními vztahy zaměstnanců ve správním úřadu.
(4)
Vedoucí služebního úřadu může pověřit výkonem svých pravomocí svého zástupce.
(5)
V době nepřítomnosti vedoucího služebního úřadu vykonává jeho zástupce všechny pravomoci vedoucího služebního úřadu.
(6)
Rozhodování o věcech, o nichž se podle tohoto zákona nevede řízení ve věcech služby, může vedoucí služebního úřadu přenést služebním předpisem na představené.
§ 15
Státní tajemník
(1)
Služební místo státního tajemníka se zřizuje v ministerstvu a v Úřadu vlády. Státní tajemník má postavení vrchního ředitele sekce.
(2)
Státní tajemník řídí činnosti související se zajišťováním organizačních věcí služby, správy služebních vztahů a odměňování státních zaměstnanců a vedoucího služebního úřadu podřízeného ministerstvu.
(3)
Státní tajemník v součinnosti s příslušným členem vlády nebo vedoucím Úřadu vlády zpracuje a naplňuje strategii trvalého rozvoje ministerstva nebo Úřadu vlády. Pro tyto účely ve spolupráci s představenými zajišťuje vytvoření organizačních, personálních, ekonomických a materiálně technických předpokladů.
(4)
Státní tajemník dále plní úkoly související s pracovněprávními vztahy zaměstnanců ve správním úřadu.
(5)
Ve věci týkající se jmenování na služební místo představeného, s výjimkou jmenování na služební místo vedoucího oddělení, postupuje státní tajemník po projednání s příslušným členem vlády nebo s vedoucím Úřadu vlády.
(6)
Státní tajemník může pověřit výkonem svých pravomocí svého zástupce.
(7)
V době nepřítomnosti státního tajemníka vykonává jeho zástupce všechny pravomoci státního tajemníka.
(8)
Rozhodování o věcech, o nichž se podle tohoto zákona nevede řízení ve věcech služby, může státní tajemník přenést služebním předpisem na představené.
§ 16
Zvláštní ustanovení o plnění některých úkolů služebního úřadu
Nadřízený služební úřad plní úkoly při zajišťování organizačních věcí služby a správě služebních vztahů státních zaměstnanců a pracovněprávních vztahů zaměstnanců ve správním úřadu za
a)
obvodní báňský úřad,
b)
územní správu sociálního zabezpečení,
c)
Institut posuzování zdravotního stavu,
d)
oblastní inspektorát práce,
e)
Odvolací finanční ředitelství,
f)
finanční úřad, nebo
g)
služební úřad neuvedený v písmenech a) až f), v němž je zařazeno méně než 25 služebních míst státních zaměstnanců, příslušníků bezpečnostních sborů nebo vojáků z povolání anebo pracovních míst zaměstnanců v pracovním poměru.
HLAVA IV
SYSTEMIZACE A ORGANIZAČNÍ STRUKTURA SLUŽEBNÍHO ÚŘADU
§ 17
Systemizace
(1)
Systemizace je souborem údajů o počtu služebních míst klasifikovaných platovými třídami a objemu prostředků na platy státních zaměstnanců a zaměstnanců na služebních místech. Systemizace vychází ze závazných pravidel pro organizaci služebních úřadů tak, aby byl zajištěn řádný výkon působnosti služebního úřadu, a stanoví pro každý služební úřad
a)
počet služebních míst státních zaměstnanců, kteří nejsou představenými, klasifikovaných platovými třídami,
b)
počet služebních míst představených klasifikovaných platovými třídami,
c)
objem prostředků na platy státních zaměstnanců a zaměstnanců na služebních místech,
d)
počet služebních míst, u kterých se stanoví zákaz se po skončení služebního poměru přímo nebo nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich společníkem nebo členem v oboru, který je shodný s příslušným oborem služby, nebo být v pracovním nebo obdobném poměru k podnikateli v takovém oboru (dále jen „zákaz konkurence“).
(2)
Návrh systemizace vypracuje Úřad vlády v dohodě s Ministerstvem financí na základě návrhů služebních orgánů, které mu je v termínu stanoveném Úřadem vlády předkládají prostřednictvím příslušných ústředních správních úřadů. Při vypracování návrhu systemizace ministerstva nebo jemu podřízeného služebního úřadu se postupuje v součinnosti s příslušným členem vlády, v případě systemizace Úřadu vlády v součinnosti s vedoucím Úřadu vlády s výjimkou části systemizace týkající se státních zaměstnanců zařazených v útvaru podřízeném členovi vlády, kdy se postupuje v součinnosti s tímto členem vlády, a části systemizace týkající se státních zaměstnanců zařazených v sekci pro státní službu, kdy se postupuje v součinnosti s nejvyšším státním tajemníkem.
(3)
Systemizaci schvaluje vláda na následující kalendářní rok. Návrh systemizace předkládá vládě předseda vlády. Vláda je oprávněna upravit v souvislosti se schvalováním systemizace organizační strukturu služebního úřadu.
(4)
Není-li systemizace schválena do 31. prosince, použije se pro následující kalendářní rok dosavadní systemizace.
(5)
Služební místa a finanční prostředky na platy státních zaměstnanců podle schválené systemizace nelze použít pro jiný účel.
§ 18
Změna systemizace
(1)
Změnou systemizace se rozumí změna údajů podle § 17 odst. 1 provedená poté, co systemizace nabyla účinnosti.
(2)
Změna systemizace, která spočívá ve změně počtu služebních míst, objemu prostředků na platy státních zaměstnanců a zaměstnanců na služebních místech nebo změně platové třídy, v níž je zařazeno služební místo, o více než jednu třídu dolů nebo o dvě třídy nahoru, je přípustná, jen dojde-li ke změně působnosti služebního úřadu nebo k podstatné změně podmínek, za kterých byla systemizace schválena.
(3)
Změnu systemizace schvaluje Úřad vlády na základě návrhů služebních orgánů, které mu je v termínu stanoveném Úřadem vlády předkládají prostřednictvím příslušných ústředních správních úřadů. Ustanovení § 17 odst. 2 o vypracování návrhu systemizace ministerstva nebo jemu podřízeného služebního úřadu se použijí obdobně.
(4)
Souvisí-li s navrhovanou změnou systemizace povinnost předložit Ministerstvu financí žádost o provedení rozpočtového opatření nebo žádost o změnu limitů v oblasti regulace zaměstnanosti, služební orgán předloží návrh na změnu systemizace až po schválení takové žádosti Ministerstvem financí. Neschválí-li Ministerstvo financí žádost a příslušný ústřední správní úřad na návrhu změny systemizace trvá, předloží návrh změny systemizace Úřadu vlády; předseda vlády předloží návrh změny systemizace k rozhodnutí vládě do 15 dnů od obdržení návrhu změny systemizace příslušným ústředním správním úřadem.
(5)
Neschválí-li Úřad vlády změnu systemizace a příslušný ústřední správní úřad na návrhu změny systemizace trvá, předseda vlády předloží návrh změny systemizace k rozhodnutí vládě do 15 dnů od obdržení stanoviska příslušného ústředního správního úřadu.
§ 19
Organizační struktura služebního úřadu
(1)
Služební orgán zpracuje podle systemizace návrh organizační struktury služebního úřadu nebo její změny a prostřednictvím příslušného ústředního správního úřadu jej předloží Úřadu vlády k vyjádření. Nevyjádří-li se Úřad vlády k návrhu do 30 dnů od jeho předložení, považuje se návrh za schválený. Pokud služební orgán nezohlední vyjádření Úřadu vlády, může předseda vlády návrh předložit k rozhodnutí vládě, jinak se po uplynutí 15 dnů od vyjádření považuje návrh za schválený.
(2)
Nedojde-li v důsledku schválení organizační struktury nebo její změny ke skončení služebního poměru nebo odvolání ze služebního místa představeného, schvaluje organizační strukturu nebo její změnu státní tajemník nebo služební orgán v nadřízeném služebním úřadu, a není-li nadřízený služební úřad, vedoucí služebního úřadu.
(3)
Nesnese-li věc odkladu a je-li to potřebné k plnění rozhodnutí soudu anebo rozhodnutí orgánu mezinárodní organizace, může služební orgán do doby schválení organizační struktury služebního úřadu nebo její změny prozatímně postupovat tak, jako by navržená organizační struktura nebo její změna byla schválena; to neplatí, pokud by tím došlo ke skončení služebního poměru. Nebude-li navržená organizační struktura nebo její změna schválena, změny prozatímně provedené v jejím důsledku se od počátku ruší a služební vztahy se navracejí v předešlý stav.
(4)
Jde-li o organizační strukturu Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Českého telekomunikačního úřadu, Energetického regulačního úřadu, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Úřadu pro ochranu osobních údajů, Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, Českého statistického úřadu nebo Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, schvaluje ji ten, kdo je v jejich čele. Ustanovení odstavců 1 až 3 se nepoužijí.
(5)
Služební orgán v souladu se schválenou organizační strukturou stanoví služebním předpisem organizační řád služebního úřadu; organizační řád ministerstva nebo Úřadu vlády stanoví státní tajemník v součinnosti s příslušným členem vlády nebo vedoucím Úřadu vlády. Organizační řád služebního úřadu stanoví zejména působnost organizačních útvarů služebního úřadu a jejich vzájemné vztahy.
(6)
Služební orgán v součinnosti s představeným, který stojí v čele organizačního útvaru, v němž je služební místo zařazeno, písemně zpracuje charakteristiku služebního místa, jež zahrnuje popis služebního místa a popis činností, jejichž výkon se na něm požaduje; charakteristika služebního místa může dále zahrnovat popis povinností spojených s výkonem činností, které se na služebním místě požadují.
ČÁST DRUHÁ
SLUŽEBNÍ POMĚR
HLAVA I
SLUŽEBNÍ POMĚR NA DOBU NEURČITOU A NA DOBU URČITOU
§ 20
Služba se vykonává ve služebním poměru na dobu neurčitou nebo na dobu určitou.
§ 21
(1)
Státní zaměstnanci vykonávají službu zpravidla ve služebním poměru na dobu neurčitou.
(2)
Do služebního poměru na dobu určitou lze přijmout osobu, je-li třeba nahradit dočasně nepřítomného zaměstnance.
(3)
Další případy, ve kterých lze s ohledem na zvláštní povahu služby přijmout osobu do služebního poměru na dobu určitou, stanoví vláda nařízením.
HLAVA II
Vznik a trvání služebního poměru
§ 22
Základní předpoklad pro přijetí do služebního poměru
Do služebního poměru lze přijmout pouze osobu, u které lze předpokládat, že bude ve službě dodržovat demokratické zásady ústavního pořádku České republiky a řádně vykonávat službu.
§ 23
Přijetí do služebního poměru, zařazení na služební místo a jmenování na služební místo představeného
(1)
Do služebního poměru se osoba přijímá rozhodnutím služebního orgánu. Spolu s rozhodnutím o přijetí do služebního poměru rozhodne služební orgán o zařazení státního zaměstnance na služební místo nebo o jmenování státního zaměstnance na služební místo představeného.
(2)
Na přijetí do služebního poměru, zařazení na služební místo a na jmenování na služební místo představeného není nárok.
Výběrové řízení na obsazení volného služebního místa
§ 24
(1)
Na obsazení volného služebního místa se koná výběrové řízení.
(2)
Výběrového řízení se může zúčastnit státní zaměstnanec nebo jiná osoba za podmínek stanovených tímto zákonem.
(3)
Státní zaměstnanec podá služebnímu orgánu žádost o zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného, které má být na základě výběrového řízení obsazeno.
(4)
Jiná osoba podá služebnímu orgánu žádost o přijetí do služebního poměru, jejíž součástí je též žádost o zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného, které má být na základě výběrového řízení obsazeno.
(5)
Výběrové řízení podle odstavce 1 se nekoná, postupuje-li se podle § 47, § 49 odst. 2 až 4, § 61, 67, 70 nebo § 75 odst. 2. Výběrové řízení se dále nekoná, jedná-li se o zařazení státního zaměstnance na služební místo uvolněné v souvislosti s vysláním k výkonu služby v zahraničí; to neplatí, jde-li o služební místo představeného. Výběrové řízení se též nekoná, obsazuje-li se volné služební místo postupem podle jiného zákona.
(6)
Výběrové řízení vyhlašuje služební orgán na úřední desce, dále se zveřejní v informačním systému o státní službě. Právní účinky má zveřejnění na úřední desce. Výběrové řízení se zpravidla dokončí do 60 dnů ode dne uplynutí lhůty pro podávání žádostí.
(7)
Oznámení o vyhlášení výběrového řízení musí obsahovat údaje o
a)
předpokladech a požadavcích podle § 25,
b)
služebním místě, které má být na základě výběrového řízení obsazeno,
c)
oboru služby, jehož se výběrové řízení týká,
d)
tom, zda se jedná o obsazení služebního místa, na němž je služba vykonávána ve služebním poměru na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, v případě služebního poměru na dobu určitou též dobu jeho trvání,
e)
zákazu konkurence, je-li pro služební místo stanoven,
f)
zařazení do platové třídy,
g)
datu, do kterého musí být podána služebnímu orgánu žádost o přijetí do služebního poměru nebo v případě státního zaměstnance žádost o zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného.
(8)
Nejvyšší státní tajemník stanoví služebním předpisem rozsah údajů o služebním místě, které má být na základě výběrového řízení obsazeno, podle odstavce 7 písm. b) a další údaje, které musí obsahovat oznámení o vyhlášení výběrového řízení nebo které musí služební orgán zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup, zejména
a)
popis činností, jejichž výkon se na služebním místě požaduje,
b)
obvyklou výši jednotlivých složek platu státních zaměstnanců vykonávajících stejnou službu nebo službu stejné hodnoty a
c)
podmínky výkonu služby.
(9)
Žádosti podle odstavců 3 a 4 se podávají písemně v českém jazyce. Žádosti lze podat také prostřednictvím elektronického nástroje pro komunikaci ve věcech služby (dále jen „elektronický nástroj“), uvede-li to služební orgán v oznámení o vyhlášení výběrového řízení. Nemá-li žadatel datovou schránku, uvede v žádosti adresu elektronické pošty, na kterou mu mají být písemnosti ve výběrovém řízení doručovány. Žádosti a další úkony ve výběrovém řízení učiněné žadatelem elektronickou poštou nemusí obsahovat podpis. Vzory žádostí zveřejní Úřad vlády na svých internetových stránkách.
(10)
Lhůta pro podávání žádostí podle odstavců 3 a 4 nesmí být kratší než 7 dnů, zmeškání lhůty pro podávání žádostí nelze prominout a po uplynutí lhůty pro podávání žádostí se nepřipouští změna žádosti. Lhůta pro podávání žádostí podle odstavců 3 a 4 je zachována, je-li žádost nejpozději posledního dne lhůty doručena služebnímu orgánu.
(11)
Nedoručuje-li se písemnost ve výběrovém řízení žadateli, který není státním zaměstnancem nebo zaměstnancem v pracovním poměru vykonávajícím činnosti podle § 5, na místě, doručuje se prostřednictvím datové schránky. Nemá-li žadatel, který není státním zaměstnancem nebo zaměstnancem v pracovním poměru vykonávajícím činnosti podle § 5, datovou schránku, písemnost ve výběrovém řízení se doručuje na adresu elektronické pošty, kterou žadatel uvedl v žádosti.
(12)
Je-li písemnost ve výběrovém řízení doručována prostřednictvím datové schránky a nepřihlásí-li se do datové schránky osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodané písemnosti, ve lhůtě 5 dnů ode dne, kdy byla písemnost dodána do datové schránky, považuje se písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty. Písemnost ve výběrovém řízení doručovaná na adresu elektronické pošty se považuje za doručenou okamžikem, kdy osoba její převzetí potvrdí. Jestliže její převzetí nepotvrdí ve lhůtě 5 dnů ode dne jejího odeslání na adresu elektronické pošty, považuje se písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty. Věty druhá a třetí se nepoužijí, pokud se písemnost vrátila jako nedoručitelná; v takovém případě se učiní další pokus o doručení písemnosti stejným způsobem. Bude-li další pokus o doručení neúspěšný, písemnost se doručí jiným vhodným způsobem; v takovém případě se považuje za doručenou pátým dnem ode dne, kdy byla odeslána. Žádost o určení neplatnosti doručení písemností nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena, není přípustná. Poučení o způsobech a účincích doručování ve výběrovém řízení se uvede v oznámení o vyhlášení výběrového řízení.
(13)
Z nahlížení do spisu jsou vyloučeny žádosti ostatních žadatelů.
§ 25
(1)
Žadatel o přijetí do služebního poměru musí
a)
být státním občanem České republiky, občanem jiného členského státu Evropské unie nebo občanem státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru,
b)
dosáhnout věku 18 let,
c)
být plně svéprávný,
d)
být bezúhonný,
e)
dosáhnout vzdělání stanoveného tímto zákonem,
f)
mít potřebnou zdravotní způsobilost a
g)
mít potřebnou znalost českého jazyka, není-li státním občanem České republiky.
(2)
Za bezúhonného se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo pro trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných z nedbalosti, pokud odsouzení nebylo zahlazeno nebo pokud se na pachatele nehledí, jako by nebyl odsouzen.
(3)
Služební orgán může služebním předpisem stanovit pro služební místo požadavek potřebný pro výkon služby, zejména požadavek
a)
státního občanství České republiky, pokud je pro ochranu oprávněného zájmu České republiky nezbytné, aby činnosti, jejichž výkon se na služebním místě požaduje, vykonával státní občan České republiky,
b)
oboru nebo odborného zaměření vzdělání,
c)
úrovně znalosti cizího jazyka,
d)
způsobilosti mít přístup k utajovaným informacím podle právního předpisu upravujícího ochranu utajovaných informací, nebo
e)
délky předchozího výkonu činností podle § 5 nebo činností obdobných.
§ 25a
Předpoklad vzdělání
(1)
Služební orgán může služebním předpisem stanovit služební místo, s výjimkou služebního místa představeného, které lze výjimečně obsadit státním zaměstnancem nebo osobou, která dosáhla nižšího vzdělání, než je pro uvedené služební místo stanoveno tímto zákonem jako předpoklad vzdělání. Nejnižším vzděláním, které musí státní zaměstnanec nebo osoba pro postup podle věty první splňovat, je střední vzdělání s maturitní zkouškou.
(2)
Za vysokoškolské vzdělání, vyšší odborné vzdělání a střední vzdělání s maturitní zkouškou se pro účely tohoto zákona považuje také vysokoškolské vzdělání, vyšší odborné vzdělání a střední vzdělání s maturitní zkouškou získané studiem na vysokých školách, vyšších odborných školách a středních školách v členských státech Evropské unie, smluvních státech Dohody o Evropském hospodářském prostoru, Švýcarské konfederaci nebo Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Vláda může nařízením stanovit další vysoké školy, v nichž se studiem získaný stupeň vzdělání považuje za stupeň vzdělání stanovený tímto zákonem.
(3)
Za vysokoškolské vzdělání se pro účely tohoto zákona nepovažuje vzdělání získané studiem na Vysoké škole politické Ústředního výboru Komunistické strany Československa, Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda, vysokých politických a bezpečnostních školách a učilištích v bývalém Svazu sovětských socialistických republik a na fakultách všech těchto vysokých škol, nejde-li o vzdělání získané studiem na Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO).
§ 26
(1)
Splnění předpokladů podle § 25 odst. 1 písm. a), b) a e) a splnění požadavků podle § 25 odst. 3 je žadatel povinen doložit příslušnými listinami. Splnění předpokladů a splnění požadavků uvedených ve větě první nebo jiného požadavku potřebného pro výkon služby lze při podání žádosti místo předložení originálu listiny doložit také předložením její kopie nebo čestným prohlášením; originál listiny žadatel předloží následně, nejpozději před konáním pohovoru podle § 27 odst. 3.
(2)
Splnění předpokladu podle § 25 odst. 1 písm. c) je žadatel povinen doložit čestným prohlášením.
(3)
Splnění předpokladu podle § 25 odst. 1 písm. d) se dokládá výpisem z rejstříku trestů; výpis z rejstříku trestů si služební orgán vyžádá od Ministerstva spravedlnosti. Pobýval-li žadatel v posledních 3 letech nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců v jiném státu, je povinen doložit splnění předpokladu dokladem obdobným výpisu z rejstříku trestů vydaným tímto státem. Není-li žadatel státním občanem České republiky, je povinen doložit splnění předpokladu dokladem obdobným výpisu z rejstříku trestů vydaným státem, jehož je státním občanem. Místo dokladu obdobného výpisu z rejstříku trestů může žadatel předložit výpis z rejstříku trestů s přílohou obsahující informace, které jsou zapsané v evidenci trestů příslušných států. Pokud doklad obdobný výpisu z rejstříku trestů jiný stát nevydává, žadatel doloží splnění předpokladu písemným čestným prohlášením. Doklad podle tohoto odstavce nesmí být starší než 3 měsíce.
(4)
Splnění předpokladu podle § 25 odst. 1 písm. f) se dokládá písemným čestným prohlášením. Služební orgán ověří u žadatele vybraného podle § 28 odst. 2 nebo 3 splnění tohoto předpokladu postupem podle § 28 odst. 5.
(5)
Splnění předpokladu podle § 25 odst. 1 písm. g) se dokládá písemným čestným prohlášením. Výběrová komise podle § 27 odst. 3 nebo bezprostředně nadřízený představený podle § 28a ověří splnění tohoto předpokladu při pohovoru.
(6)
Splnění požadavku podle § 25 odst. 3 písm. c) může být ověřeno při pohovoru postupem podle § 27 odst. 3 věty třetí, pokud služební orgán nestanovil povinnost doložit splnění tohoto požadavku pouze příslušnou listinou.
(7)
Žadatel dále k žádosti přiloží životopis, ve kterém uvede údaje o dosavadní praxi a o odborných znalostech a dovednostech týkajících se služebního místa, jehož se výběrové řízení týká.
§ 27
(1)
Výběrového řízení se může zúčastnit jen osoba, která splňuje předpoklady stanovené zákonem a požadavky podle § 25 odst. 3 písm. a) až c) a e).
(2)
Služební orgán vyřadí žádost podle § 24 odst. 3 a 4, pokud
a)
nemá náležitosti stanovené zákonem nebo je podána opožděně,
b)
žádost je nesrozumitelná nebo ze žádosti není patrné, kdo jí podal nebo čeho se domáhá, nebo
c)
žadatel nesplňuje předpoklady stanovené zákonem a požadavky podle § 25 odst. 3 písm. a) až c) a e) nebo v kalendářním roce, v němž má být přijat do služebního poměru, dosáhne věku 71 let nebo více; žadatel se o této skutečnosti vyrozumí.
(3)
S žadatelem, jehož žádost nebyla vyřazena podle odstavce 2, provede výběrová komise pohovor. Pohovor je zaměřen na obor služby, jehož se výběrové řízení týká, a na plnění jiného odborného požadavku. Součástí pohovoru s žadatelem, který není státním občanem České republiky, je ověření znalosti českého jazyka. Součástí pohovoru může být i ověření znalosti cizího jazyka, je-li požadována. Součástí pohovoru dále může být i ověření schopností a osobnostních předpokladů žadatele pro výkon služby na služebním místě, a to i prostřednictvím třetích osob; služební orgán tuto skutečnost uvede v oznámení o vyhlášení výběrového řízení.
(4)
Pohovor lze doplnit písemnou zkouškou. Je-li žadatelů, jejichž žádost nebyla vyřazena podle odstavce 2, nejméně 5 a pohovor je doplněn písemnou zkouškou konanou před provedením pohovoru, výběrová komise provede pohovor nejméně s 3 žadateli, kteří vykonali písemnou zkoušku nejlépe.
(5)
Pokud se žadatel z účasti na pohovoru náležitě omluví, může výběrová komise s žadatelem na jeho požádání pohovor provést v náhradním termínu pouze se souhlasem služebního orgánu, který souhlas udělí, pokud provedení pohovoru v náhradním termínu nebrání řádnému plnění úkolů služebního úřadu. Služební orgán může stanovit, a tuto skutečnost uvede v oznámení o vyhlášení výběrového řízení, že se pro výběrové řízení udělení souhlasu podle věty první vylučuje nebo že se jeho udělení nevyžaduje, popřípadě může stanovit, že se udělení souhlasu vyžaduje pouze, jde-li o žadatele, který se nemůže dostavit k pohovoru pro překážku na jeho vůli nezávislou, pro kterou není možné provést pohovor v takovém náhradním termínu, aby bylo možné výběrové řízení dokončit ve lhůtě uvedené v § 24 odst. 6; v takovém případě může výběrová komise se souhlasem služebního orgánu stanovit náhradní termín pohovoru po odpadnutí této překážky.
(6)
Žadatel může z výběrového řízení kdykoli v jeho průběhu odstoupit. Nevyrozumí-li žadatel služební orgán nebo výběrovou komisi o odstoupení z výběrového řízení písemně, o odstoupení žadatele z výběrového řízení se učiní záznam do spisu. Platí, že žadatel z výběrového řízení odstoupil i tehdy, pokud
a)
se nedostaví k pohovoru bez náležité omluvy,
b)
se nedostaví k pohovoru, aniž by požádal o jeho provedení v náhradním termínu,
c)
se nedostaví k pohovoru a služební orgán neudělil souhlas s jeho provedením v náhradním termínu nebo bylo udělení tohoto souhlasu vyloučeno,
d)
se nedostaví k pohovoru v náhradním termínu,
e)
v průběhu výběrového řízení ani na výzvu neposkytuje součinnost potřebnou k zajištění jeho účasti ve výběrovém řízení, nebo
f)
je z jeho jednání jinak zřejmé, že již nemá zájem o účast ve výběrovém řízení.
§ 28
(1)
Výběrová komise má 3 členy. V ministerstvu nebo v Úřadu vlády její členy jmenuje a odvolává státní tajemník, z toho 2 členy na návrh příslušného ředitele odboru. V jiném služebním úřadu jmenuje a odvolává členy výběrové komise vedoucí služebního úřadu. Služební orgán může služebním předpisem stanovit jednací řád výběrových komisí jmenovaných ve služebním úřadu.
(2)
Výběrová komise vybere z žadatelů, kteří ve výběrovém řízení uspěli, 3 nejvhodnější žadatele a sestaví pořadí dalších žadatelů, kteří ve výběrovém řízení uspěli, a seznam žadatelů, kteří ve výběrovém řízení neuspěli. V případě postupu podle § 27 odst. 4 věty druhé se žadatelé, se kterými nebyl proveden pohovor, považují za žadatele, kteří ve výběrovém řízení neuspěli. Služební orgán vybere v dohodě s bezprostředně nadřízeným představeným jednoho žadatele z 3 nejvhodnějších žadatelů; dohoda je písemná.
(3)
Pokud ve výběrovém řízení neuspěli alespoň 3 žadatelé, služební orgán vybere v dohodě s bezprostředně nadřízeným představeným z těch, kteří uspěli. Pokud všichni 3 nejvhodnější žadatelé z výběrového řízení odstoupili, služební orgán vybere v dohodě s bezprostředně nadřízeným představeným dalšího v pořadí z těch žadatelů, kteří uspěli. Dohoda mezi služebním orgánem a bezprostředně nadřízeným představeným podle tohoto odstavce je písemná.
(4)
O průběhu a výsledku výběrového řízení se sepisuje protokol, do kterého se žadateli na jeho požádání umožní nahlédnout. Protokol obsahuje označení služebního orgánu, oboru služby a služebního místa, kterého se výběrové řízení týkalo, jména a příjmení členů výběrové komise, výsledek provedeného výběrového řízení v podobě abecedního seznamu žadatelů, kteří ve výběrovém řízení uspěli a byli vybráni jako nejvhodnější, pořadí dalších žadatelů, kteří ve výběrovém řízení uspěli, a seznamu žadatelů, kteří ve výběrovém řízení neuspěli. Protokol musí dále obsahovat datum jeho vyhotovení a podpis všech členů výběrové komise.
(5)
Služební orgán zajistí po uzavření dohody podle odstavce 2 nebo 3 vstupní lékařskou prohlídku vybraného žadatele podle zákona o specifických zdravotních službách. Pokud vybraný žadatel nemá potřebnou zdravotní způsobilost, považuje se dohoda podle odstavce 2 nebo 3 od počátku za neplatnou.
(6)
Služební orgán může dalšího nejvhodnějšího žadatele vybraného podle odstavce 2 nebo 3, o němž nebyla uzavřena dohoda, přijmout s jeho souhlasem do služebního poměru a zařadit na jiné vhodné služební místo, dohodne-li se na zařazení písemně služební orgán s bezprostředně nadřízeným představeným. Žadatele lze zařadit na jiné vhodné služební místo ve stejné nebo nižší platové třídě, ve stejném oboru služby a se stejnými nebo odlišnými požadavky podle § 25 odst. 3, splňuje-li předpoklady a požadavky stanovené pro toto služební místo, s výjimkou požadavku podle § 25 odst. 3 písm. d), a v kalendářním roce, v němž má být přijat do služebního poměru, nedosáhne věku 71 let nebo více. Žadatele lze na jiné vhodné služební místo zařadit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy byl ve výběrovém řízení vyrozuměn o tom, že na služební místo byl vybrán jiný žadatel.
§ 28a
(1)
Jde-li o služební místo zařazené v 6. až 12. platové třídě s výjimkou služebního místa představeného, může služební orgán před vyhlášením výběrového řízení stanovit, že pohovor před výběrovou komisí se neprovádí; služební orgán tuto skutečnost uvede v oznámení o vyhlášení výběrového řízení. Za účelem posouzení vhodnosti žadatelů lze provést pohovor nebo písemnou zkoušku před bezprostředně nadřízeným představeným. U žadatele, který není státním občanem České republiky, ověří bezprostředně nadřízený představený znalost českého jazyka. Ve výběrovém řízení provedeném podle vět první až třetí vybere nejvhodnějšího žadatele služební orgán v dohodě s bezprostředně nadřízeným představeným z těch žadatelů, jejichž žádosti nebyly vyřazeny. Dohoda mezi služebním orgánem a bezprostředně nadřízeným představeným je písemná. Vybraný žadatel, který ve výběrovém řízení doložil splnění předpokladů a požadavků podle § 25 odst. 1 písm. a), b) a e) a § 25 odst. 3 pouze čestnými prohlášeními a kopiemi listin, předloží listiny bezodkladně po výzvě služebního orgánu; pokud vybraný žadatel listiny nepředloží, považuje se dohoda podle věty páté od počátku za neplatnou.
(2)
Po posouzení vhodnosti žadatelů podle odstavce 1 lze přijmout do služebního poměru a zařadit na jiné vhodné služební místo také dalšího vhodného žadatele, a to s jeho souhlasem, dohodne-li se na zařazení písemně služební orgán s bezprostředně nadřízeným představeným. Žadatele lze zařadit na jiné vhodné služební místo ve stejné nebo nižší platové třídě, ve stejném oboru služby a se stejnými nebo odlišnými požadavky podle § 25 odst. 3, splňuje-li předpoklady a požadavky stanovené pro toto služební místo, s výjimkou požadavku podle § 25 odst. 3 písm. d), a v kalendářním roce, v němž má být přijat do služebního poměru, nedosáhne věku 71 let nebo více. Při dokládání splnění předpokladů a požadavků se postupuje podle odstavce 1 věty poslední. Žadatele lze na jiné vhodné služební místo zařadit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy byl ve výběrovém řízení vyrozuměn o tom, že na služební místo byl vybrán jiný žadatel.
§ 28b
(1)
Výběrové řízení se zruší, pokud
a)
nikdo nepodá žádost,
b)
žádosti všech žadatelů byly vyřazeny,
c)
všichni žadatelé z výběrového řízení odstoupili,
d)
žádný žadatel ve výběrovém řízení neuspěl, nebo
e)
služební orgán žádného žadatele postupem podle § 28 odst. 2 nebo 3 anebo podle § 28a odst. 1 nevybral.
(2)
O zrušení výběrového řízení se učiní záznam do spisu.
§ 28c
Služební orgán bez zbytečného odkladu vyrozumí neúspěšné žadatele a úspěšné žadatele, o jejichž přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného anebo o zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného služební orgán nerozhodl, o tom, že rozhodl o přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného anebo o zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného jiného žadatele, anebo o tom, že výběrové řízení bylo zrušeno z důvodu uvedeného v § 28b odst. 1 písm. d) nebo e).
§ 29
Zkušební doba
(1)
Státnímu zaměstnanci se při přijetí do služebního poměru stanoví zkušební doba v délce 6 měsíců. Zkušební doba se prodlužuje o pracovní dny státního zaměstnance, v nichž v průběhu zkušební doby neodsloužil celou směnu z důvodu překážky ve službě, čerpání dovolené nebo neomluveného zameškání služby.
(2)
Státnímu zaměstnanci se při přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo, na kterém ke dni bezprostředně předcházejícímu vzniku služebního poměru konal práci v pracovním poměru podle § 178, a jehož zkušební doba stanovená podle § 178 odst. 3 již uplynula, zkušební doba podle odstavce 1 nestanoví. Pokud tomuto státnímu zaměstnanci zkušební doba dosud neuplynula, stanoví se mu zkušební doba podle odstavce 1 ve zkrácené délce odpovídající délce dosud neuplynulé zkušební doby v pracovním poměru.
(3)
Služební orgán může podle odstavce 2 postupovat obdobně i u státního zaměstnance, který ke dni bezprostředně předcházejícímu vzniku služebního poměru konal práci v pracovním poměru podle § 178 v témže služebním úřadu na jiném služebním místě.
§ 30
Rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, rozhodnutí o zařazení na služební místo a rozhodnutí o jmenování na služební místo představeného
(1)
Rozhodnutí o přijetí do služebního poměru kromě obecných náležitostí podle správního řádu obsahuje
a)
jméno, popřípadě jména, a příjmení, popřípadě i akademický titul,
b)
datum a místo narození,
c)
obor služby,
d)
služební místo,
e)
den vzniku služebního poměru a den nástupu do služby,
f)
údaj o tom, zda služba bude vykonávána ve služebním poměru na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, v případě služebního poměru na dobu určitou též dobu jeho trvání,
g)
služební úřad, v němž státní zaměstnanec bude vykonávat službu, a služební působiště,
h)
služební označení,
i)
zkušební dobu, byla-li stanovena,
j)
platové zařazení a výši jednotlivých složek platu,
k)
délku kratší služební doby, byla-li povolena.
(2)
Rozhodnutí o zařazení na služební místo a rozhodnutí o jmenování na služební místo představeného kromě obecných náležitostí podle správního řádu obsahuje
a)
jméno, popřípadě jména, a příjmení, popřípadě i akademický titul,
b)
datum a místo narození,
c)
obor služby,
d)
služební místo,
e)
den nástupu do služby na služebním místě,
f)
údaj o tom, zda služba bude na služebním místě vykonávána na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, v případě doby určité též její trvání,
g)
údaj o tom, zda a jak se mění doba trvání služebního poměru, jde-li o jmenování státního zaměstnance vykonávajícího dosud službu ve služebním poměru na dobu určitou,
h)
služební úřad, v němž státní zaměstnanec bude vykonávat službu, a služební působiště,
i)
služební označení,
j)
platové zařazení a výši jednotlivých složek platu,
k)
délku kratší služební doby, byla-li povolena.
§ 30a
Informování o služebním poměru
(1)
Služební orgán je povinen nejpozději s vydáním rozhodnutí o přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného písemně informovat osobu, která má být přijata do služebního poměru a zařazena na služební místo nebo jmenována na služební místo představeného, o
a)
služebním místě a činnostech, jejichž výkon se na služebním místě požaduje,
b)
místu pravidelného výkonu služby ve služebním úřadu (dále jen „pracoviště“),
c)
době trvání a podmínkách zkušební doby,
d)
způsobu odměňování, splatnosti platu, termínu výplaty platu a způsobu vyplácení platu,
e)
stanovené týdenní služební době, způsobu rozvržení služební doby včetně délky vyrovnávacího období, a o rozsahu služby přesčas,
f)
rozsahu minimálního nepřetržitého denního odpočinku a nepřetržitého odpočinku v týdnu a o poskytování přestávky ve službě na jídlo a oddech nebo přiměřené doby na oddech a jídlo,
g)
výměře dovolené a způsobu nařizování dovolené,
h)
podmínkách skončení služebního poměru a o postupu, který je služební orgán a státní zaměstnanec povinen dodržet při skončení služebního poměru,
i)
povinnosti úspěšně vykonat úřednickou zkoušku,
j)
odborném rozvoji státního zaměstnance, který služební úřad zabezpečuje,
k)
kolektivních dohodách, které upravují podmínky výkonu služby, a označení stran těchto kolektivních dohod,
l)
orgánu sociálního zabezpečení, kterému služební úřad odvádí pojistné na sociální zabezpečení v souvislosti se služebním poměrem státního zaměstnance.
(2)
Informace podle odstavce 1 písm. a) služební orgán poskytne ve formě charakteristiky služebního místa. Informace o skutečnostech uvedených v odstavci 1 písm. c) až j) a l) mohou být nahrazeny odkazem na příslušný právní nebo služební předpis nebo na kolektivní dohodu, v nichž jsou obsaženy.
(3)
O změnách skutečností uvedených v odstavci 1 je služební orgán povinen státního zaměstnance písemně informovat bez zbytečného odkladu, nejpozději však v den, od kterého se změna uplatňuje. Tato povinnost se nevztahuje na změny skutečností uvedených v právních a služebních předpisech a kolektivních dohodách.
(4)
Služební orgán je povinen poskytnutí informace doložit. V případě poskytnutí informace v elektronické podobě musí být informace přístupná takovým způsobem, aby si ji osoba uvedená v odstavci 1 nebo státní zaměstnanec mohli uložit nebo vytisknout.
§ 31
Vznik služebního poměru
(1)
Služební poměr vzniká dnem, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru.
(2)
Nenastoupí-li státní zaměstnanec do služby v den, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, aniž by mu v tom bránila závažná překážka, nebo neuvědomí-li služební orgán o vzniku této překážky do 7 dnů, služební orgán rozhodnutí o přijetí do služebního poměru zruší s účinky ode dne vzniku služebního poměru.
§ 32
Služební slib
(1)
Státní zaměstnanec skládá služební slib v den nástupu do služby.
(2)
Služební slib zní: „Slibuji na svou čest a svědomí, že při výkonu státní služby se budu řídit právními a služebními předpisy a v souladu s nimi příkazy představených. Své povinnosti budu vykonávat řádně, nestranně, svědomitě, odborně a v zájmu České republiky, nebudu zneužívat postavení státního zaměstnance a budu se chovat a jednat tak, aby nebyla ohrožena důvěra ve státní službu.“
(3)
Služební slib se skládá před služebním orgánem.
(4)
Služební slib je složen, jestliže po přečtení slibu prohlásí státní zaměstnanec „Tak slibuji!“ a podepíše se na úředním záznamu o složení služebního slibu. V úředním záznamu o složení služebního slibu musí být uvedeno datum a místo složení služebního slibu. Úřední záznam o složení služebního slibu se založí do osobního spisu státního zaměstnance.
(5)
Bylo-li složení služebního slibu odmítnuto nebo byl-li složen služební slib s výhradou, služební poměr se považuje od počátku za neexistující.
§ 33
Překážky přijetí do služebního poměru nebo výkonu služby
(1)
Do služebního poměru nelze přijmout
a)
justičního čekatele, justičního kandidáta nebo právního čekatele,
b)
poslance nebo senátora,
c)
poslance Evropského parlamentu,
d)
prezidenta republiky,
e)
soudce Ústavního soudu,
f)
asistenta soudce Ústavního soudu,
g)
asistenta soudce nebo státního zástupce,
h)
prezidenta nebo viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
i)
předsedu a člena Národní rozpočtové rady,
j)
guvernéra, viceguvernéra nebo člena bankovní rady České národní banky,
k)
veřejného ochránce práv, ochránce práv dětí nebo jejich zástupce,
l)
asistenta Veřejného ochránce práv,
m)
člena zastupitelstva územního samosprávného celku, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn (dále jen „uvolněný člen zastupitelstva“),
n)
osobu vykonávající vojenské cvičení, službu v operačním nasazení nebo mimořádnou službu,
o)
jinou osobu vykonávající činnost podle § 2 odst. 1 písm. a) až j), l), r) nebo s).
(2)
Do služebního poměru nelze dále přijmout
a)
soudce,
b)
státního zástupce,
c)
člena nebo kontrolora Nejvyššího kontrolního úřadu,
d)
vyššího soudního úředníka nebo vyššího úředníka státního zastupitelství,
e)
vojáka z povolání,
f)
příslušníka bezpečnostního sboru.
(3)
Je-li na základě výsledku výběrového řízení vybrána k přijetí do služebního poměru osoba podle odstavce 1 nebo 2, učiní neprodleně právní jednání směřující k odstranění překážky podle odstavce 1 nebo 2.
(4)
Ten, u koho nastala překážka podle odstavce 1 nebo 2, je povinen tuto skutečnost bez zbytečného odkladu písemně oznámit služebnímu orgánu; jde-li o státního zaměstnance, založí se oznámení do jeho osobního spisu.
§ 34
Pozbytí předpokladů pro trvání služebního poměru
Předpoklady uvedené v § 25 odst. 1 musí státní zaměstnanec splňovat po celou dobu výkonu služby; služebnímu úřadu je povinen bez zbytečného odkladu oznámit, že tyto předpoklady přestal splňovat.
§ 34a
Součinnost soudu a státního zástupce
Soud, který v prvním stupni rozhodl o omezení svéprávnosti státního zaměstnance nebo o jeho odsouzení pro úmyslný trestný čin, pro trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných z nedbalosti nebo pro trestný čin, za jehož spáchání byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody nebo trest zákazu činnosti vykonávat službu, nebo soud nebo státní zástupce, který trestní stíhání pro úmyslný trestný čin nebo trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných z nedbalosti podmíněně zastavil nebo rozhodl o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání, o tom po právní moci rozhodnutí bez zbytečného odkladu vyrozumí služební úřad, ve kterém státní zaměstnanec vykonává službu.
HLAVA III
Úřednická zkouška
§ 35
Povinnost vykonat úřednickou zkoušku
(1)
Státní zaměstnanec je povinen úspěšně vykonat úřednickou zkoušku, která je tvořena částí obecnou a částí zvláštní.
(2)
Obecnou část úřednické zkoušky je státní zaměstnanec povinen úspěšně vykonat nejpozději do 9 měsíců ode dne vzniku služebního poměru.
(3)
Zvláštní část úřednické zkoušky v oboru služby, v němž vykonává službu, je státní zaměstnanec povinen úspěšně vykonat nejpozději do
a)
18 měsíců ode dne vzniku služebního poměru, nebo
b)
18 měsíců ode dne, kdy státní zaměstnanec začal vykonávat službu v jiném nebo dalším oboru služby, přičemž tato lhůta se státnímu zaměstnanci, který již dříve vykonal úspěšně zvláštní část úřednické zkoušky podle písmene a), prodlužuje o dobu celodenních překážek ve službě, pro které státní zaměstnanec nekoná službu.
§ 36
Účel, forma a zabezpečení úřednické zkoušky
(1)
V obecné části úřednické zkoušky se ověřuje, zda státní zaměstnanec má potřebné znalosti organizace a činnosti veřejné správy, práv, povinností a etických pravidel státních zaměstnanců, právních předpisů obecně dopadajících na činnost státní správy a práva Evropské unie.
(2)
Obecná část úřednické zkoušky se koná formou písemného testu a její provedení zabezpečuje služební úřad, ve kterém státní zaměstnanec vykonává službu.
(3)
Ve zvláštní části úřednické zkoušky se ověřuje, zda státní zaměstnanec má potřebné znalosti a je dostatečně odborně připraven pro výkon služby v oboru služby, v němž vykonává službu. Zvláštní část úřednické zkoušky se koná po úspěšném vykonání obecné části úřednické zkoušky.
(4)
Zvláštní část úřednické zkoušky se koná ústně před zkušební komisí a její provedení zabezpečuje pro každý obor služby služební úřad, který je ústředním správním úřadem (dále jen „garant oboru služby“). Garant oboru služby zabezpečuje provedení zvláštní části úřednické zkoušky ve spolupráci se služebním úřadem, ve kterém státní zaměstnanec vykonává službu.
(5)
Přihlášení na úřednickou zkoušku a další organizační věci spojené s úřednickou zkouškou se uskutečňují prostřednictvím portálu pro přihlašování na úřednickou zkoušku.
§ 37
Obecná část úřednické zkoušky
Obsah a rozsah obecné části úřednické zkoušky je vymezen zkušebními otázkami, které Úřad vlády zveřejní v portálu pro přihlašování na úřednickou zkoušku. Úřad vlády v portálu pro přihlašování na úřednickou zkoušku dále zveřejní
a)
seznam odborné literatury a seznam mezinárodních smluv, právních předpisů, usnesení vlády, služebních předpisů a jiných dokumentů, z nichž byly vytvořeny zkušební otázky, a
b)
učební text poskytující systematické a strukturované informace potřebné pro vykonání obecné části úřednické zkoušky.
§ 38
Zvláštní část úřednické zkoušky
(1)
Obsah a rozsah zvláštní části úřednické zkoušky je vymezen zkušebními okruhy, které garant oboru služby prostřednictvím Úřadu vlády zveřejní v portálu pro přihlašování na úřednickou zkoušku. Garant oboru služby v portálu pro přihlašování na úřednickou zkoušku prostřednictvím Úřadu vlády dále zveřejní
a)
seznam odborné literatury a seznam mezinárodních smluv, právních předpisů, usnesení vlády, služebních předpisů a jiných dokumentů, z nichž byly vytvořeny zkušební okruhy, a
b)
učební text poskytující systematické a strukturované informace ke každému zkušebnímu okruhu potřebné pro vykonání zvláštní části úřednické zkoušky.
(2)
Patří-li obor služby do působnosti dalšího ústředního správního úřadu, garant oboru služby připraví seznam podle odstavce 1 písm. a) a učební text podle odstavce 1 písm. b) ve spolupráci s tímto ústředním správním úřadem.
§ 39
Zkušební komise
(1)
Zkušební komise se zřizuje u garanta oboru služby. Patří-li obor služby do působnosti dalšího ústředního správního úřadu, garant oboru služby a tento ústřední správní úřad si dohodnou organizační podmínky zabezpečení zvláštní části úřednické zkoušky a způsob jmenování členů zkušební komise.
(2)
Členy zkušební komise jmenuje ze státních zaměstnanců a dalších odborníků služební orgán garanta oboru služby. Zkušební komise má 3 členy, z nichž nejméně 2 jsou státními zaměstnanci.
(3)
Zkušební komise je usnášeníschopná za přítomnosti všech svých členů a usnesení přijímá většinou hlasů. Členové zkušební komise se při své činnosti ve zkušební komisi neřídí příkazy představených ani jiných osob. Ve věci hodnocení výsledku zvláštní části úřednické zkoušky se člen zkušební komise nesmí zdržet hlasování. Usnesení zkušební komise v této věci zní: „uspěl“ nebo „neuspěl“.
(4)
Služební orgán garanta oboru služby vydá služebním předpisem jednací řád zkušebních komisí jmenovaných ve služebním úřadu.
§ 40
Konání úřednické zkoušky
(1)
Služební úřad umožní státnímu zaměstnanci na jeho žádost vykonat obecnou a zvláštní část úřednické zkoušky.
(2)
Služební orgán, pokud jde o obecnou část úřednické zkoušky, nebo služební orgán ve spolupráci s garantem oboru služby, pokud jde o zvláštní část úřednické zkoušky, nejméně 15 dnů přede dnem konání úřednické zkoušky písemně vyrozumí státního zaměstnance o termínu a místě konání úřednické zkoušky; při stanovení termínu se přihlíží k žádosti státního zaměstnance.
(3)
Brání-li státnímu zaměstnanci ve vykonání úřednické zkoušky v určeném termínu překážka ve službě, stanoví se mu náhradní termín konání úřednické zkoušky.
(4)
Úřednická zkouška probíhá podle zkušebních otázek, zkušebních okruhů, seznamu odborné literatury a seznamu mezinárodních smluv, právních předpisů, usnesení vlády, služebních předpisů a jiných dokumentů, z nichž byly vytvořeny zkušební otázky a zkušební okruhy, a učebních textů podle § 37 a 38, které byly zveřejněny nejméně 15 dní přede dnem konání úřednické zkoušky.
§ 41
Opakování úřednické zkoušky
(1)
Jestliže státní zaměstnanec některou část úřednické zkoušky vykonal neúspěšně, umožní mu služební orgán její opakování na základě jeho písemné žádosti. Každou část úřednické zkoušky lze na náklady služebního úřadu opakovat jen jednou.
(2)
Opakovaná část úřednické zkoušky může být konána nejdříve po uplynutí 21 dnů po předchozím neúspěšném vykonání; ustanovení § 40 odst. 2 se použije obdobně.
(3)
Členem zkušební komise při opakování zvláštní části úřednické zkoušky nesmí být ten, kdo byl jejím členem při zvláštní části úřednické zkoušky, kterou státní zaměstnanec vykonal neúspěšně.
§ 42
Úřednická zkouška ve zvláštních případech
(1)
Služební úřad umožní státnímu zaměstnanci na jeho žádost vykonat na náklady služebního úřadu zvláštní část úřednické zkoušky v jiném oboru služby, než ve kterém vykonává službu, a to včetně jednoho jejího opakování, nejvýše však ve 2 oborech služby v kalendářním roce. Účast na úřednické zkoušce se považuje za výkon služby.
(2)
Úřad vlády, pokud jde o obecnou část úřednické zkoušky, a garant oboru služby, pokud jde o zvláštní část úřednické zkoušky, umožní osobě, která splňuje předpoklady pro přijetí do služebního poměru podle § 25 odst. 1 písm. a) a b), vykonat úřednickou zkoušku; tato osoba si hradí náklady na vykonání úřednické zkoušky sama. To platí obdobně pro
a)
státního zaměstnance, který koná zvláštní část úřednické zkoušky v jiném oboru služby, než ve kterém vykonává službu, jestliže zkoušku podle odstavce 1 opakovaně vykonal neúspěšně,
b)
zaměstnance uvedeného v § 178 odst. 5, jestliže koná zvláštní část úřednické zkoušky v jiném oboru služby, než je obor služby stanovený pro jím obsazené služební místo, a
c)
zaměstnance uvedeného v § 178 odst. 5, jestliže obecnou nebo zvláštní část úřednické zkoušky v oboru služby stanoveném pro jím obsazené služební místo opakovaně vykonal neúspěšně.
(3)
Státní zaměstnanec, který úspěšně vykonal úřednickou zkoušku před vznikem služebního poměru jako osoba podle odstavce 2, má nárok na úhradu nákladů na vykonání úřednické zkoušky pro obor služby, k jehož výkonu byl na služební místo zařazen nebo jmenován. Úhradu nákladů poskytuje služební úřad, ve kterém státní zaměstnanec vykonává službu, po uplynutí zkušební doby v nejbližším výplatním termínu určeném ve služebním úřadu pro výplatu platu.
(4)
Úřad vlády stanoví vyhláškou výši paušální částky nákladů na vykonání úřednické zkoušky.
§ 42a
Rovnocennost úřednické zkoušce
(1)
Za rovnocennou obecné části úřednické zkoušky se považuje zkouška vstupního vzdělávání úředníka územního samosprávného celku.
(2)
Vláda stanoví nařízením, že za rovnocennou zvláštní části úřednické zkoušky pro příslušný obor služby se považuje
a)
zkouška zvláštní odborné způsobilosti úředníka územního samosprávného celku k výkonu konkrétní správní činnosti, nebo
b)
zkouška podle jiného zákona,
je-li její obsah a rozsah se zvláštní částí úřednické zkoušky srovnatelný.
(3)
Vláda může při změně oborů služby nařízením stanovit, že úspěšně vykonaná zvláštní část úřednické zkoušky pro dosavadní obor služby se považuje za úspěšně vykonanou zvláštní část úřednické zkoušky pro nový obor služby.
§ 42b
Písemnosti související s úřednickou zkouškou
(1)
O úspěšném vykonání obecné části úřednické zkoušky nebo o uznání rovnocennosti obecné nebo zvláštní části úřednické zkoušky vystaví státnímu zaměstnanci nebo zaměstnanci ve služebním úřadu služební orgán osvědčení, a to ve 2 stejnopisech. Jeden stejnopis osvědčení se předá státnímu zaměstnanci nebo zaměstnanci ve služebním úřadu do vlastních rukou, druhý se založí do jeho osobního spisu. Osobě, které bylo umožněno vykonat úřednickou zkoušku podle § 42 odst. 2, vystaví osvědčení o úspěšném vykonání obecné části úřednické zkoušky nebo osvědčení o uznání rovnocennosti obecné části úřednické zkoušky pro účely konání zvláštní části úřednické zkoušky Úřad vlády.
(2)
O neúspěšném vykonání obecné části úřednické zkoušky vystaví státnímu zaměstnanci nebo zaměstnanci ve služebním úřadu služební orgán písemnou zprávu, a to ve 2 stejnopisech. Jeden stejnopis zprávy se předá státnímu zaměstnanci nebo zaměstnanci ve služebním úřadu do vlastních rukou, druhý se založí do jeho osobního spisu. Osobě, které bylo umožněno vykonat úřednickou zkoušku podle § 42 odst. 2, vystaví písemnou zprávu o neúspěšném vykonání obecné části úřednické zkoušky Úřad vlády.
(3)
O úspěšném vykonání zvláštní části úřednické zkoušky vystaví zkušební komise osvědčení. Jde-li o státního zaměstnance nebo zaměstnance ve služebním úřadu, vystaví zkušební komise osvědčení ve 2 stejnopisech, z nichž 1 stejnopis předá státnímu zaměstnanci nebo zaměstnanci ve služebním úřadu do vlastních rukou, druhý se založí do jeho osobního spisu.
(4)
O neúspěšném vykonání zvláštní části úřednické zkoušky vystaví zkušební komise písemnou zprávu. Jde-li o státního zaměstnance nebo zaměstnance ve služebním úřadu, vystaví zkušební komise písemnou zprávu ve 2 stejnopisech, z nichž 1 stejnopis předá státnímu zaměstnanci nebo zaměstnanci ve služebním úřadu do vlastních rukou, druhý se založí do jeho osobního spisu.
(5)
Garant oboru služby vede evidenci osvědčení vystavených u něj jmenovanými zkušebními komisemi.
§ 42c
Úřad vlády stanoví vyhláškou způsob provedení, hodnocení a evidence obecné a zvláštní části úřednické zkoušky a vzory písemností souvisejících s úřednickou zkouškou.
HLAVA IV
ZAŘAZENÍ STÁTNÍHO ZAMĚSTNANCE VE SLUŽBĚ S OHLEDEM NA JEHO PŘÍBUZENSKÉ A OBDOBNÉ VZTAHY
§ 43
(1)
Státní zaměstnanci, kteří jsou sobě navzájem osobami blízkými, nesmějí být zařazeni ve službě tak, aby jeden byl přímo podřízen druhému nebo podléhal jeho finanční nebo účetní kontrole.
(2)
Žadatel o přijetí do služebního poměru je povinen oznámit služebnímu orgánu skutečnost podle odstavce 1. Státní zaměstnanec je povinen oznámit služebnímu orgánu bez zbytečného průtahu skutečnost podle odstavce 1, k níž došlo po vzniku služebního poměru.
(3)
Nastane-li skutečnost podle odstavce 1 po vzniku služebního poměru, služební orgán změní podřízenost státního zaměstnance oproti té, která vyplývá z organizačního uspořádání správního úřadu v činnostech vykonávaných ve službě.
HLAVA V
ZMĚNY SLUŽEBNÍHO POMĚRU
§ 44
Druhy změn služebního poměru
Změnou služebního poměru je
a)
vyslání na služební cestu,
b)
přeložení,
c)
zproštění výkonu služby,
d)
zařazení na služební místo,
e)
změna doby trvání služebního poměru,
f)
jmenování na služební místo představeného,
g)
odvolání ze služebního místa představeného a skončení výkonu služby na služebním místě představeného na základě žádosti,
h)
převedení na jiné služební místo,
i)
zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů,
j)
zastupování,
k)
vyslání k výkonu služby v zahraničí a zařazení po jeho ukončení,
l)
vyslání do orgánu nebo instituce Evropské unie, mezinárodní organizace, mírové nebo záchranné operace anebo za účelem humanitární pomoci v zahraničí (dále jen „mezinárodní organizace“),
m)
povolení kratší služební doby,
n)
přerušení výkonu služby.
Služební cesta
§ 45
(1)
Státní zaměstnanec může být na dobu nezbytně nutnou vyslán na služební cestu, a to i bez svého souhlasu. Při vyslání na služební cestu se určí místo nástupu, místo cíle a místo ukončení služební cesty, doba trvání a způsob dopravy a ubytování; mohou se též určit další podmínky služební cesty.
(2)
Při vyslání na služební cestu na území jiného státu přesahující dobu 4 po sobě jdoucích týdnů je služební orgán povinen předem písemně informovat státního zaměstnance o měně, ve které mu bude vyplácen plat, o peněžitém nebo věcném plnění poskytovaném služebním úřadem v souvislosti s výkonem služby a o tom, zda a za jakých podmínek je zajištěn návrat státního zaměstnance. Ustanovení § 30a odst. 3 a 4 se použijí obdobně.
(3)
Při vyslání na služební cestu musí být přihlédnuto ke zdravotnímu a osobnímu stavu státního zaměstnance a k jeho rodinným poměrům.
(4)
Těhotná státní zaměstnankyně, státní zaměstnankyně nebo státní zaměstnanec se zdravotním postižením nebo se závažným zdravotním důvodem a státní zaměstnankyně nebo státní zaměstnanec pečující o dítě, které dosud nedokončilo první stupeň základní školy, smějí být vysláni na služební cestu jen se svým souhlasem; to platí obdobně i pro osamělou státní zaměstnankyni a osamělého státního zaměstnance, kteří pečují o dítě, které dosud nedosáhlo věku 15 let, jakož i pro státního zaměstnance, který pečuje o osobu blízkou, která potřebuje značnou péči nebo pomoc ze závažného zdravotního důvodu. Státní zaměstnanec na výzvu služebního orgánu předloží potvrzení od ošetřujícího lékaře osoby blízké, že osoba blízká, o niž státní zaměstnanec pečuje, takovou péči nebo pomoc potřebuje.
§ 46
(1)
Státní zaměstnanec je povinen nastoupit služební cestu i ve dnech pracovního klidu, jestliže to je k plnění úkolů služby nezbytné.
(2)
Státní zaměstnanec na služební cestě koná službu podle příkazů představeného, který ho na tuto cestu vyslal.
(3)
Za člena rodiny státního zaměstnance se pro účely náhrady výdajů v souvislosti se služební cestou považuje jeho manžel, partner podle občanského zákoníku nebo podle zákona o registrovaném partnerství, vlastní dítě, osvojenec, dítě svěřené státnímu zaměstnanci do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní rodiče, osvojitel, opatrovník a pěstoun. Jiná osoba je postavena na roveň člena rodiny pouze za předpokladu, že žije se státním zaměstnancem v domácnosti.
(4)
Pro účely tohoto zákona se domácností rozumí společenství osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.
§ 47
Přeložení
(1)
Státní zaměstnanec může být na dobu nezbytně nutnou, která musí být předem určena, nejdéle však na dobu 60 dnů v kalendářním roce, přeložen k výkonu služby do jiného služebního úřadu nebo do jiného organizačního útvaru služebního úřadu, pokud je s ohledem na svou kvalifikaci, znalosti, dovednosti a zkušenosti schopen požadované činnosti vykonávat, a to i bez svého souhlasu. Státního zaměstnance lze podle věty první přeložit k výkonu služby i ve vyšší platové třídě, pro kterou nesplňuje stanovené vzdělání. Se souhlasem státního zaměstnance lze dobu jeho přeložení prodloužit, nejdéle však na dobu 1 roku; takto lze státního zaměstnance znovu přeložit nejdříve po uplynutí 1 měsíce od skončení předchozího přeložení. Souhlas s přeložením podle věty třetí může vzít státní zaměstnanec zpět; přeložení skončí uplynutím 15 dnů následujících po dni doručení zpětvzetí souhlasu, není-li dohodou mezi státním zaměstnancem a služebním orgánem sjednána doba kratší.
(2)
Pro přeložení musí trvat potřeba zajištění výkonu služby v jiném služebním úřadu nebo v jiném organizačním útvaru služebního úřadu, a to po celou dobu přeložení. Přeložení nelze použít k jinému účelu než k zajištění výkonu služby. Při přeložení státního zaměstnance musí být přihlédnuto k jeho osobním, zdravotním a rodinným poměrům.
(3)
Těhotná státní zaměstnankyně, státní zaměstnankyně nebo státní zaměstnanec se zdravotním postižením nebo se závažným zdravotním důvodem a státní zaměstnankyně nebo státní zaměstnanec pečující o dítě, které dosud nedokončilo první stupeň základní školy, smějí být přeloženi jen se svým souhlasem; to platí obdobně i pro osamělou státní zaměstnankyni a osamělého státního zaměstnance, kteří pečují o dítě, které dosud nedosáhlo věku 15 let, jakož i pro státního zaměstnance, který pečuje o osobu blízkou, která potřebuje značnou péči nebo pomoc ze závažného zdravotního důvodu. Státní zaměstnanec na výzvu služebního orgánu předloží potvrzení od ošetřujícího lékaře osoby blízké, že osoba blízká, o niž státní zaměstnanec pečuje, takovou péči nebo pomoc potřebuje.
(4)
Při přeložení státního zaměstnance do jiné obce, než ve které je jeho služební působiště nebo bydliště, zajistí státnímu zaměstnanci služební úřad, do kterého byl přeložen, ubytování na své náklady a poskytuje mu náhrady výdajů jako při služební cestě.
(5)
Dojde-li v důsledku přeložení ke snížení platu státního zaměstnance, přísluší mu doplatek do výše platu před přeložením.
§ 48
Zproštění výkonu služby
(1)
Státní zaměstnanec se zprostí výkonu služby, bylo-li zahájeno jeho trestní stíhání pro úmyslný trestný čin nebo trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných z nedbalosti a jeho ponechání ve výkonu služby by ohrožovalo řádný výkon služby.
(2)
Státní zaměstnanec se zprostí výkonu služby, byl-li vzat do vazby, a to po dobu jejího trvání.
(3)
Ode dne zproštění výkonu služby přísluší státnímu zaměstnanci plat ve výši 50 % jeho měsíčního platu, nejméně však ve výši minimální mzdy podle jiného právního předpisu; tato část platu se zvýší o 10 % jeho měsíčního platu na každou státním zaměstnancem vyživovanou osobu, nejvýše však do výše 80 % jeho měsíčního platu. Vyživovanou osobou se rozumí osoba, které státní zaměstnanec výživu poskytuje nebo je povinen poskytovat. Plat podle věty první státnímu zaměstnanci nepřísluší po dobu čerpání dovolené a dodatkové dovolené a po dobu dočasné neschopnosti k výkonu služby.
(4)
Pokud státní zaměstnanec nebyl pro trestný čin uvedený v odstavci 1 nebo v trestním řízení, v němž byl vzat do vazby, pravomocně odsouzen, jeho trestní stíhání nebylo podmíněně zastaveno ani nebylo rozhodnuto o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání, zkrácení jeho platu se mu po skončení trestního stíhání doplatí.
§ 49
Zařazení na služební místo
(1)
Státní zaměstnanec se zařadí na jiné služební místo na základě výsledku výběrového řízení na obsazení volného služebního místa. Den nástupu státního zaměstnance do služby na jiném služebním místě stanoví nový služební orgán se souhlasem původního služebního orgánu. Neudělí-li původní služební orgán souhlas ve lhůtě 60 dnů ode dne jeho vyžádání, stanoví se den nástupu státního zaměstnance do služby na jiném služebním místě jako první pracovní den po uplynutí této lhůty.
(2)
Státní zaměstnanec se zařadí se svým souhlasem na jiné služební místo v témže služebním úřadě zařazené ve stejné nebo nižší platové třídě, jako je dosavadní služební místo, splňuje-li předpoklady a požadavky stanovené pro jiné služební místo a dohodne-li se na zařazení písemně služební orgán s novým bezprostředně nadřízeným představeným, nebo se stávajícím bezprostředně nadřízeným představeným, jde-li o služební místo, které je v podřízenosti stejného bezprostředně nadřízeného představeného; pokud podle 2 po sobě jdoucích služebních hodnocení dosahoval ve službě vynikajících výsledků, lze státního zaměstnance zařadit i na služební místo zařazené v platové třídě o 1 platovou třídu vyšší, než je dosavadní služební místo.
(3)
Státní zaměstnanec se za podmínek podle odstavce 2 zařadí též na jiné služební místo v jiném služebním úřadě, dohodnou-li se na zařazení písemně nový služební orgán s novým bezprostředně nadřízeným představeným. O zařazení státního zaměstnance na jiné služební místo rozhodne nový služební orgán. Ustanovení odstavce 1 vět druhé a třetí se použijí obdobně.
(4)
Zaniká-li potřeba nahradit dočasně nepřítomného státního zaměstnance z důvodu skončení jeho služebního poměru nebo jeho přechodu na jiné služební místo, lze státního zaměstnance, jenž dočasně nepřítomného státního zaměstnance dosud nahrazoval, zařadit s jeho souhlasem na téže služební místo, dohodne-li se na zařazení písemně služební orgán s bezprostředně nadřízeným představeným.
(5)
Doba trvání služebního poměru na dobu neurčitou není zařazením na jiné služební místo dotčena.
(6)
Doba trvání služebního poměru na dobu určitou se zařazením na jiné služební místo nezkracuje.
(7)
Při zařazení na jiné služební místo v jiném služebním úřadě lze státnímu zaměstnanci stanovit osvědčovací dobu v délce až 3 měsíců. Osvědčovací doba se prodlužuje o pracovní dny státního zaměstnance, v nichž v průběhu osvědčovací doby neodsloužil celou směnu z důvodu překážky ve službě, čerpání dovolené nebo neomluveného zameškání služby. Zařazení na jiné služební místo v jiném služebním úřadě, pro které byla stanovena osvědčovací doba, zaniká zrušením v osvědčovací době služebním orgánem z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, a to dnem doručení písemného oznámení o zrušení zařazení, není-li v oznámení uveden den pozdější.
§ 50
Změna doby trvání služebního poměru
Státnímu zaměstnanci se doba trvání služebního poměru na dobu určitou změní jeho zařazením na služební místo nebo jmenováním na služební místo představeného, na kterém má být služba vykonávána na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, která uplyne později než jeho dosavadní služební poměr na dobu určitou.
§ 51
Základní ustanovení o výběrovém řízení na obsazení volného služebního místa představeného
(1)
Na obsazení volného služebního místa představeného se koná výběrové řízení, není-li stanoveno jinak. Na obsazení volného služebního místa nejvyššího státního tajemníka, státního tajemníka, vedoucího služebního úřadu, vrchního ředitele sekce, ředitele sekce, personálního ředitele sekce pro státní službu a ředitele odboru se koná výběrové řízení vždy. Ustanovení § 49 odst. 1 vět druhé a třetí se použijí obdobně.
(2)
Výběrové řízení na služební místo představeného vyhlašuje ten, kdo jej na dané služební místo jmenuje. Na výběrové řízení se přiměřeně použije § 24 až 28.
(3)
Předpoklad praxe se dokládá příslušnými listinami. Příslušné listiny žadatel předloží nejpozději před konáním pohovoru podle § 27 odst. 3; při podání žádosti může doložit splnění předpokladu předložením jejich kopií.
(4)
Při jmenování na služební místo představeného v jiném služebním úřadě na základě výsledku výběrového řízení na obsazení volného služebního místa představeného lze státnímu zaměstnanci stanovit osvědčovací dobu v délce až 3 měsíců. Osvědčovací doba se prodlužuje o pracovní dny státního zaměstnance, v nichž v průběhu osvědčovací doby neodsloužil celou směnu z důvodu překážky ve službě, čerpání dovolené nebo neomluveného zameškání služby. Jmenování na služební místo představeného v jiném služebním úřadě, pro které byla stanovena osvědčovací doba, zaniká zrušením v osvědčovací době služebním orgánem z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, a to dnem doručení písemného oznámení o zrušení jmenování, není-li v oznámení uveden den pozdější.
§ 52
Jmenování na služební místo nejvyššího státního tajemníka
(1)
Nejvyššího státního tajemníka jmenuje vláda na návrh předsedy vlády na dobu 6 let na základě výsledku výběrového řízení.
(2)
Výběrová komise má 5 členů, které jmenuje a odvolává vláda. Výběrové řízení organizuje Úřad vlády.
(3)
Výběrového řízení se může zúčastnit osoba, která je státním občanem České republiky, dosáhla věku 40 let a v uplynulých 15 letech vykonávala nejméně po dobu 5 let činnosti podle § 5 nebo činnosti obdobné, z toho nejméně po dobu 4 let ve vedoucí funkci nebo jako člen statutárního orgánu právnické osoby.
§ 53
Jmenování na služební místo státního tajemníka
(1)
Státního tajemníka jmenuje nejvyšší státní tajemník na dobu 5 let na základě výsledku výběrového řízení.
(2)
Výběrové řízení organizuje sekce pro státní službu. Výběrová komise má 4 členy, které jmenuje a odvolává nejvyšší státní tajemník, z toho 2 členy na návrh příslušného ministra nebo vedoucího Úřadu vlády. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy výběrové komise, kterým je člen jmenovaný nejvyšším státním tajemníkem bez návrhu příslušného ministra nebo vedoucího Úřadu vlády.
(3)
Výběrového řízení se může zúčastnit osoba, která v uplynulých 15 letech vykonávala nejméně po dobu 4 let činnosti podle § 5 nebo činnosti obdobné, z toho nejméně po dobu 3 let ve vedoucí funkci nebo jako člen statutárního orgánu právnické osoby.
§ 54
Jmenování na služební místo vedoucího služebního úřadu
(1)
Vedoucího služebního úřadu jmenuje ten, o kom to stanoví zákon, na dobu v něm stanovenou, jinak na dobu 5 let, a to na základě výsledku výběrového řízení. Nestanoví-li zákon jinak, vedoucího služebního úřadu na služební místo jmenuje služební orgán ve služebním úřadu, který je bezprostředně nadřízen služebnímu úřadu, v němž má být služební místo obsazeno; není-li takový nadřízený služební úřad, jmenuje vedoucího služebního úřadu nejvyšší státní tajemník.
(2)
Výběrová komise na jmenování vedoucího služebního úřadu v ústředním správním úřadu má 4 členy, které jmenuje a odvolává vláda, z toho 1 člena na návrh nejvyššího státního tajemníka; při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy výběrové komise, kterým je člen výběrové komise navržený nejvyšším státním tajemníkem. Výběrová komise na jmenování vedoucího služebního úřadu v jiném správním úřadu s celostátní působností má 4 členy, které jmenuje a odvolává ten, kdo vedoucího služebního úřadu jmenuje, z toho 2 členy na návrh příslušného ministra nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu a 1 člena na návrh nejvyššího státního tajemníka; při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy výběrové komise, kterým je člen výběrové komise navržený nejvyšším státním tajemníkem. V jiném správním úřadu má výběrová komise 3 členy, které jmenuje a odvolává ten, kdo vedoucího služebního úřadu jmenuje, z toho 1 člena na návrh nejvyššího státního tajemníka.
(3)
Výběrového řízení se může zúčastnit osoba, která v uplynulých 15 letech vykonávala nejméně po dobu 4 let činnosti podle § 5 nebo činnosti obdobné, z toho nejméně po dobu 3 let ve vedoucí funkci nebo jako člen statutárního orgánu právnické osoby.
§ 55
Jmenování na služební místo vrchního ředitele sekce nebo ředitele sekce
(1)
Vrchního ředitele sekce jmenuje státní tajemník na dobu 5 let na základě výsledku výběrového řízení. Ředitele sekce jmenuje vedoucí služebního úřadu na dobu 5 let na základě výsledku výběrového řízení.
(2)
Výběrová komise v ministerstvu nebo v Úřadu vlády má 4 členy, které jmenuje a odvolává státní tajemník, z toho 2 členy na návrh příslušného ministra nebo vedoucího Úřadu vlády; při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy výběrové komise, kterého jmenuje státní tajemník z těch členů výběrové komise, které jmenoval na návrh příslušného ministra nebo vedoucího Úřadu vlády. V jiném správním úřadu má výběrová komise 3 členy, které jmenuje a odvolává vedoucí služebního úřadu.
(3)
Výběrového řízení se může zúčastnit osoba, která v uplynulých 15 letech vykonávala nejméně po dobu 3 let činnosti podle § 5 nebo činnosti obdobné, z toho nejméně po dobu 2 let ve vedoucí funkci nebo jako člen statutárního orgánu právnické osoby.
§ 56
Jmenování na služební místo personálního ředitele sekce pro státní službu
Personálního ředitele sekce pro státní službu jmenuje vláda na návrh předsedy vlády na dobu 5 let na základě výsledku výběrového řízení. Na výběr personálního ředitele sekce pro státní službu se použijí ustanovení o výběru nejvyššího státního tajemníka obdobně.
§ 57
Jmenování na služební místo ředitele odboru
(1)
Ředitele odboru v ministerstvu nebo v Úřadu vlády jmenuje státní tajemník na dobu 5 let na základě výsledku výběrového řízení. V jiném správním úřadu jmenuje ředitele odboru na základě výsledku výběrového řízení na dobu 5 let vedoucí služebního úřadu.
(2)
Výběrová komise má 3 členy. V ministerstvu nebo v Úřadu vlády její členy jmenuje a odvolává státní tajemník, z toho 2 členy na návrh příslušného vrchního ředitele sekce. V jiném správním úřadu jmenuje a odvolává členy výběrové komise vedoucí služebního úřadu.
(3)
Výběrového řízení se může zúčastnit osoba, která v uplynulých 15 letech vykonávala nejméně po dobu 2 let činnosti podle § 5 nebo činnosti obdobné, z toho nejméně po dobu 1 roku ve vedoucí funkci nebo jako člen statutárního orgánu právnické osoby.
§ 58
Jmenování na služební místo vedoucího oddělení
(1)
Vedoucího oddělení v ministerstvu nebo v Úřadu vlády jmenuje státní tajemník na základě výsledku výběrového řízení. V jiném správním úřadu jmenuje vedoucího oddělení na základě výsledku výběrového řízení vedoucí služebního úřadu.
(2)
Výběrového řízení se může zúčastnit osoba, která v uplynulých 15 letech vykonávala nejméně po dobu 1 roku činnosti podle § 5 nebo činnosti obdobné.
§ 60
Odvolání ze služebního místa představeného
(1)
Ten, kdo představeného na dané služební místo jmenoval, jej z tohoto služebního místa odvolá, jen pokud
a)
je dán důvod pro převedení na jiné služební místo podle § 61 odst. 1 písm. a), c), e) až i) nebo k),
b)
služební hodnocení obsahuje závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovujících nebo dostačujících výsledků, nebo pokud je hodnoticí kritérium organizování, řízení, kontrolování a hodnocení výkonu služby podřízených státních zaměstnanců a výkonu práce podřízených zaměstnanců klasifikováno jako plněné v rámci nároků na ně kladených s občasnými výhradami nebo plněné nedostatečně, nebo
c)
mu bylo v období 15 měsíců před zahájením řízení o odvolání ze služebního místa představeného uloženo druhé písemné napomenutí za zaviněné porušení povinnosti vyplývající mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby.
(2)
Nejvyšší státní tajemník, státní tajemník a personální ředitel sekce pro státní službu, pokud vykonává pravomoci nejvyššího státního tajemníka z důvodu, že služební místo nejvyššího státního tajemníka není obsazeno, se ze služebního místa odvolá i v případě, pokud se dopustil zaviněného jednání, jímž narušil důstojnost své funkce nebo ohrozil důvěru v jeho nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování.
(3)
Nejvyšší státní tajemník a personální ředitel sekce pro státní službu, pokud vykonává pravomoci nejvyššího státního tajemníka z důvodu, že služební místo nejvyššího státního tajemníka není obsazeno, se ze služebního místa může odvolat také v případě, že nevykonává službu po dobu delší než 6 měsíců.
§ 60a
Skončení výkonu služby na služebním místě představeného na základě žádosti
(1)
Výkon služby na služebním místě představeného skončí na základě písemné žádosti představeného, a to uplynutím doby 2 měsíců, není-li dohodou mezi představeným a služebním orgánem sjednána doba kratší. Doba podle věty první začíná běžet dnem doručení žádosti a končí uplynutím dne, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem doručení žádosti; není-li takový den v posledním měsíci, připadne její konec na poslední den měsíce. Žádost o skončení výkonu služby na služebním místě představeného může představený vzít zpět bez souhlasu služebního orgánu jen tehdy, nedojde-li k uzavření dohody o sjednání doby kratší.
(2)
Má-li podle písemné žádosti představeného výkon služby na služebním místě představeného skončit v době delší než 2 měsíce ode dne doručení žádosti, může v této době výkon služby na služebním místě představeného skončit na základě písemné dohody představeného a služebního orgánu. Výkon služby na služebním místě představeného skončí dnem sjednaným v dohodě.
§ 61
Převedení na jiné služební místo
(1)
Státní zaměstnanec se převede na jiné služební místo v témže služebním úřadě, na kterém je služba pro něj vhodná, nemůže-li vykonávat službu na dosavadním služebním místě
a)
ze zdravotních důvodů,
b)
v důsledku odvolání ze služebního místa představeného nebo v důsledku skončení výkonu služby na služebním místě představeného na základě žádosti,
c)
v důsledku zrušení jeho služebního místa,
d)
v důsledku uplynutí doby, na kterou byl státní zaměstnanec zařazen na služební místo nebo jmenován na služební místo představeného na dobu určitou, aniž by současně skončil jeho služební poměr,
e)
z důvodu, že přestal splňovat požadavek způsobilosti mít přístup k utajovaným informacím podle právního předpisu upravujícího ochranu utajovaných informací podle § 25 odst. 3 písm. d),
f)
z důvodu, že přestal splňovat požadavek státního občanství České republiky podle § 25 odst. 3 písm. a),
g)
z důvodu, že odmítl uzavřít dohodu o zákazu konkurence nebo dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených státnímu zaměstnanci k vyúčtování,
h)
z důvodu, že nevykonal úspěšně zvláštní část úřednické zkoušky nejpozději do 18 měsíců ode dne, kdy začal vykonávat službu v jiném nebo dalším oboru služby za předpokladu, že již dříve vykonal úspěšně zvláštní část úřednické zkoušky podle § 35 odst. 3 písm. a)
i)
z důvodu, že přestal splňovat předpoklad stanovený pro služební místo jiným právním předpisem,
j)
z důvodu zrušení zařazení na jiné služební místo v jiném služebním úřadě nebo zrušení jmenování na služební místo představeného v jiném služebním úřadě v osvědčovací době, nebo
k)
z důvodu, že přestal splňovat předpoklad vzdělání podle § 25 odst. 1 písm. e) nebo § 25a s výjimkou postupu podle § 74 odst. 1 písm. i).
(2)
Podle odstavce 1 písm. a) se převede státní zaměstnanec na služební místo, na kterém je služba pro něj vhodná,
a)
jestliže ze závěru lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb vyplývá, že pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní službu,
b)
koná-li těhotná státní zaměstnankyně, státní zaměstnankyně, která kojí, nebo státní zaměstnankyně-matka do konce devátého měsíce po porodu službu, kterou nesmějí být tyto státní zaměstnankyně zaměstnány nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství nebo mateřské poslání,
c)
jestliže to je nutné podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví v zájmu ochrany zdraví jiných fyzických osob před infekčními nemocemi,
d)
jestliže byl státní zaměstnanec vykonávající službu v noci na základě lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb uznán nezpůsobilým ke službě v noci, nebo
e)
požádá-li o to těhotná státní zaměstnankyně, státní zaměstnankyně, která kojí, nebo státní zaměstnankyně-matka do konce devátého měsíce po porodu, která vykonává službu v noci.
(3)
Převedení státního zaměstnance na jiné služební místo v jiném služebním úřadě, na kterém je služba pro něj vhodná, není postupem podle odstavců 1 a 2 dotčeno.
(4)
Dojde-li v důsledku převedení podle odstavce 2 písm. a) ke snížení platu státního zaměstnance, přísluší mu po dobu převedení k platu doplatek do výše platu před převedením. Doplatek přísluší nejdéle po dobu 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích.
§ 62
Zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů
(1)
Nemůže-li být státní zaměstnanec v případech uvedených v § 61 odst. 1 písm. b) až k) nebo § 61 odst. 2 písm. a) převeden na jiné služební místo nebo nemůže-li být v případech uvedených v § 70 odst. 3, § 75 odst. 2 nebo § 104a zařazen na volné služební místo, zařadí se mimo výkon služby, nejdéle však na 3 měsíce. Po dobu překážek ve službě na straně státního zaměstnance podle § 104 odst. 1, jde-li o § 195 až 198 zákoníku práce, se doba zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů podle věty první staví.
(2)
Ode dne zařazení mimo výkon služby podle odstavce 1 činí plat státního zaměstnance 80 % měsíčního platu; tento plat státnímu zaměstnanci nepřísluší po dobu čerpání dovolené a dodatkové dovolené a po dobu dočasné neschopnosti k výkonu služby.
(3)
Po dobu zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby z organizačních důvodů služební orgán, který státního zaměstnance mimo výkon služby z organizačních důvodů zařadil, činí úkony ve snaze státního zaměstnance převést podle § 61 odst. 1 písm. b) až k) nebo § 61 odst. 2 písm. a) nebo zařadit podle § 70 odst. 3, § 75 odst. 2 nebo § 104a na vhodné volné služební místo v témže služebním úřadě. Tím není dotčeno převedení nebo zařazení státního zaměstnance jiným služebním orgánem v jiném služebním úřadě na vhodné volné služební místo v jiném služebním úřadě.
(4)
Bude-li státní zaměstnanec zařazený mimo výkon služby z organizačních důvodů převeden podle § 61 odst. 1 písm. b) až k) nebo § 61 odst. 2 písm. a) nebo zařazen podle § 70 odst. 3, § 75 odst. 2 nebo § 104a na vhodné volné služební místo v jiném služebním úřadě, lze mu stanovit osvědčovací dobu v délce až 3 měsíců. Osvědčovací doba se prodlužuje o pracovní dny státního zaměstnance, v nichž v průběhu osvědčovací doby neodsloužil celou směnu z důvodu překážky ve službě, čerpání dovolené nebo neomluveného zameškání služby. Po dobu osvědčovací doby se doba zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů staví.
(5)
Převedení podle § 61 odst. 1 písm. b) až k) nebo § 61 odst. 2 písm. a) nebo zařazení podle § 70 odst. 3, § 75 odst. 2 nebo § 104a na jiné služební místo v jiném služebním úřadě, pro které byla stanovena osvědčovací doba, zaniká zrušením v osvědčovací době služebním orgánem z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, a to dnem doručení písemného oznámení o zrušení převedení nebo zařazení, není-li v oznámení uveden den pozdější. Zánikem převedení nebo zařazení podle věty první pokračuje běh doby zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů. Služební orgán informuje o této skutečnosti bezodkladně služební orgán ve služebním úřadě, který státního zaměstnance poprvé zařadil mimo výkon služby z organizačních důvodů; tento služební orgán postupuje podle odstavce 3 a vyplácí státnímu zaměstnanci plat.
(6)
Ode dne zařazení mimo výkon služby podle odstavce 5 činí plat státního zaměstnance 80 % měsíčního platu, na který mu naposledy vznikl nárok nebo který mu byl naposledy určen před zařazením mimo výkon služby podle odstavce 1; tento plat státnímu zaměstnanci nepřísluší po dobu čerpání dovolené a dodatkové dovolené a po dobu dočasné neschopnosti k výkonu služby.
§ 66
Zastupování
(1)
Státní zaměstnanec je povinen na základě příkazu zastupovat představeného nebo státního zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě, než je zařazeno služební místo, na které byl zařazen nebo jmenován. Příkaz k zastupování představeného nelze vydat, je-li představený zastupován zástupcem podle § 9a; to neplatí, není-li ve službě přítomen ani představený, ani jeho zástupce podle § 9a. Je-li doba zastupování delší než 4 týdny bezprostředně po sobě jdoucí, přísluší státnímu zaměstnanci plat, který by mu příslušel, pokud by byl zařazen nebo jmenován na služebním místě státního zaměstnance nebo představeného, kterého zastupuje; tento plat přísluší od prvého dne zastupování.
(2)
V době zastupování státní zaměstnanec nevykonává v plném rozsahu dosavadní služební úkoly.
(3)
Doba zastupování nesmí překročit 180 dnů v kalendářním roce; to neplatí v případě, že státní zaměstnanec s delší dobou zastupování souhlasí.
§ 67
Vyslání k výkonu služby v zahraničí a zařazení po jeho ukončení
(1)
Státní zaměstnanec může být s jeho písemným souhlasem vyslán na území jiného státu na předem určenou dobu k výkonu služby v zahraničí. Státní zaměstnanec vykonávající službu v Ministerstvu zahraničních věcí nebo Ministerstvu obrany, s výjimkou státního zaměstnance podle § 45 odst. 4, může být vyslán k výkonu služby v zahraničí i bez svého souhlasu, nepřevyšuje-li doba jeho vyslání 6 měsíců a je-li to nezbytné k výkonu služby v zahraničí, a to nejvýše jednou za období 5 let počínající prvním dnem doby vyslání k výkonu služby v zahraničí bez souhlasu státního zaměstnance. Ustanovení § 45 odst. 2 se použije obdobně.
(2)
Služební orgán může se státním zaměstnancem v souvislosti s vysláním k výkonu služby v zahraničí uzavřít dohodu o výkonu služby v zahraničí, která obsahuje
a)
závazek státního zaměstnance
1.
vykonávat službu v zahraničí na služebním působišti po dobu podle odstavce 1,
2.
uhradit náklady spojené s vysláním k výkonu služby v zahraničí, nevykoná-li službu v zahraničí na služebním působišti po dobu podle odstavce 1,
b)
druhy nákladů, které bude státní zaměstnanec povinen služebnímu úřadu uhradit, a jejich nejvyšší částku,
c)
důvody, pro které lze státnímu zaměstnanci povinnost k úhradě nákladů prominout.
(3)
Služební orgán může výkon služby v zahraničí ukončit i před uplynutím určené doby. Se souhlasem státního zaměstnance lze dobu výkonu služby v zahraničí prodloužit.
(4)
Státního zaměstnance lze po ukončení výkonu služby v zahraničí zařadit po dobu nejvýše 2 let k výkonu služby v zahraničí na volné služební místo, s výjimkou služebního místa představeného, bez ohledu na obor služby v zahraničí stanovený pro volné služební místo; po tuto dobu není povinen vykonat zvláštní část úřednické zkoušky pro tento obor služby v zahraničí.
§ 67a
Vyslání do mezinárodní organizace
(1)
Státní zaměstnanec může být s jeho písemným souhlasem vyslán na území jiného státu na předem určenou dobu do mezinárodní organizace; doba vyslání se považuje za výkon služby. Ustanovení § 45 odst. 2 se použije obdobně.
(2)
Služební orgán může se státním zaměstnancem v souvislosti s jeho vysláním do mezinárodní organizace uzavřít dohodu o výkonu služby; pro obsah této dohody se použije § 67 odst. 2 obdobně.
(3)
Služební orgán může vyslání do mezinárodní organizace ukončit i před uplynutím určené doby. Se souhlasem státního zaměstnance lze dobu vyslání do mezinárodní organizace prodloužit.
(4)
Po dobu vyslání státního zaměstnance do mezinárodní organizace přísluší státnímu zaměstnanci plat a náhrady výdajů tehdy, nejsou-li hrazeny mezinárodní organizací.
§ 68
Povolení kratší služební doby
Státnímu zaměstnanci lze na jeho žádost povolit kratší služební dobu.
§ 69
Přerušení výkonu služby
(1)
Státnímu zaměstnanci lze na jeho žádost přerušit výkon služby na dobu delší než 12 měsíců.
(2)
Po dobu přerušení výkonu služby podle odstavce 1 nepřísluší státnímu zaměstnanci plat.
Společná ustanovení o změnách služebního poměru
§ 70
(1)
Státní zaměstnanec se po odpadnutí důvodu změny služebního poměru podle § 47, 48 nebo § 67a zařadí k výkonu služby na jeho původní služební místo.
(2)
Na služební místo státního zaměstnance uvedeného v odstavci 1 lze zařadit nebo jmenovat jiného státního zaměstnance jen na dobu určitou, která nesmí být delší než doba, po kterou trvá změna služebního poměru podle odstavce 1.
(3)
Nelze-li postupovat podle odstavce 1 v důsledku zrušení služebního místa nebo proto, že uplynula doba určitá, na kterou byl státní zaměstnanec uvedený v odstavci 1 zařazen nebo jmenován na služební místo, anebo odpadne-li jiný důvod změny služebního poměru, pro který státní zaměstnanec nemohl vykonávat službu, nebo skončí-li přeložení státního zaměstnance do Ministerstva zahraničních věcí nebo vyslání státního zaměstnance přeloženého do Ministerstva zahraničních věcí podle § 38 zákona o zahraniční službě k výkonu služby v zahraničí anebo vyslání státního zaměstnance vykonávajícího službu v Ministerstvu obrany k výkonu služby v zahraničí, zařadí se státní zaměstnanec k výkonu služby na vhodné volné služební místo ve služebním úřadu, v němž vykonával službu před změnou služebního poměru. K výkonu služby na služební místo zařazené v nižší platové třídě však lze státního zaměstnance zařadit jen s jeho souhlasem.
HLAVA VI
SKONČENÍ SLUŽEBNÍHO POMĚRU
§ 71
Základní ustanovení
Služební poměr skončí v případech stanovených tímto zákonem, neskončil-li smrtí státního zaměstnance nebo jeho prohlášením za mrtvého, popřípadě uplynutím doby, jde-li o služební poměr na dobu určitou.
§ 72
Skončení služebního poměru rozhodnutím služebního orgánu
(1)
Služební orgán rozhodne o skončení služebního poměru, jestliže
a)
2 po sobě jdoucí služební hodnocení státního zaměstnance obsahují závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovujících výsledků,
b)
státní zaměstnanec v době nejdéle 15 měsíců před zahájením řízení o skončení služebního poměru zaviněně zvlášť závažně porušil povinnost vyplývající mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby,
c)
státní zaměstnanec v době nejdéle 15 měsíců před zahájením řízení o skončení služebního poměru zaviněně závažně porušil povinnost vyplývající mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby,
d)
státnímu zaměstnanci bylo v období 18 měsíců před zahájením řízení o skončení služebního poměru uloženo třetí písemné napomenutí za zaviněné porušení povinnosti vyplývající mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby, nebo
e)
se na státního zaměstnance podle § 43 odst. 8 zákona o specifických zdravotních službách hledí jako na osobu zdravotně nezpůsobilou, nebo jako na osobu, která pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní službu, anebo jako na osobu, jejíž zdravotní stav nesplňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byl posuzován.
(2)
Služební poměr skončí dnem doručení rozhodnutí o skončení služebního poměru, jde-li o případ podle odstavce 1 písm. b) a e), nebo uplynutím doby 1 měsíce, která začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o skončení služebního poměru, v ostatních případech. Tato doba končí uplynutím dne, který se číslem shoduje se dnem doručení rozhodnutí o skončení služebního poměru, a není-li takový den v posledním měsíci, připadne její konec na poslední den měsíce.
§ 73
Skončení služebního poměru na základě žádosti státního zaměstnance
(1)
Služební poměr skončí na základě písemné žádosti státního zaměstnance, a to uplynutím doby 2 měsíců, není-li dohodou mezi státním zaměstnancem a služebním orgánem sjednána doba kratší. Doba podle věty první začíná běžet dnem doručení žádosti a končí uplynutím dne, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem doručení žádosti; není-li takový den v posledním měsíci, připadne její konec na poslední den měsíce. Žádost o skončení služebního poměru může státní zaměstnanec vzít zpět bez souhlasu služebního orgánu jen tehdy, nedojde-li k uzavření dohody o sjednání doby kratší.
(2)
Má-li podle písemné žádosti státního zaměstnance služební poměr skončit v době delší než 2 měsíce ode dne doručení žádosti, může v této době služební poměr skončit na základě písemné dohody státního zaměstnance a služebního orgánu. Služební poměr skončí dnem sjednaným v dohodě.
§ 73a
Skončení služebního poměru na základě dohody mezi představeným a služebním orgánem
(1)
Služební poměr nejvyššího státního tajemníka, státního tajemníka, vedoucího služebního úřadu, vrchního ředitele sekce, ředitele sekce, personálního ředitele sekce pro státní službu a ředitele odboru může skončit na základě písemné dohody mezi tímto představeným a služebním orgánem. Uzavřít tuto dohodu s představeným, který je jmenován na služebním místě v ministerstvu nebo v Úřadu vlády, lze pouze se souhlasem člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády. Služební poměr skončí dnem sjednaným v dohodě, nejdříve však okamžikem uzavření dohody.
(2)
Skončí-li služební poměr podle odstavce 1, přísluší představenému, jenž vykonával službu na témže služebním místě představeného po nepřetržitou dobu alespoň 18 měsíců, částka ve výši šestinásobku měsíčního platu.
(3)
Peněžité plnění podle odstavce 2 se vyplatí jednorázově v nejbližším výplatním termínu určeném ve služebním úřadu pro výplatu platu následujícím po skončení služebního poměru podle odstavce 1.
§ 74
Skončení služebního poměru ze zákona
(1)
Služební poměr skončí
a)
v případě, kdy byl státní zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných z nedbalosti anebo byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, dnem nabytí právní moci rozsudku,
b)
v případě, že byl státnímu zaměstnanci pravomocně uložen trest zákazu činnosti vykonávat službu, dnem nabytí právní moci rozhodnutí,
c)
v případě, kdy byl státní zaměstnanec na základě pravomocného soudního rozhodnutí omezen na svéprávnosti, dnem nabytí právní moci rozsudku,
d)
zrušením služebního poměru služebním orgánem nebo státním zaměstnancem ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, a to dnem doručení písemného oznámení o zrušení služebního poměru, není-li v něm uveden den pozdější; služební orgán nesmí ve zkušební době zrušit služební poměr v době prvních 14 dnů trvání dočasné neschopnosti k výkonu služby,
e)
dnem, kdy marně uplynula lhůta pro vykonání obecné části úřednické zkoušky podle § 35 odst. 2 nebo zvláštní části úřednické zkoušky podle § 35 odst. 3 písm. a), anebo dnem, kdy marně uplynula lhůta pro vykonání zvláštní části úřednické zkoušky podle § 35 odst. 3 písm. b) v případě, že přede dnem, kdy státní zaměstnanec začal vykonávat službu v jiném nebo dalším oboru služby, nevykonal úspěšně zvláštní část úřednické zkoušky podle § 35 odst. 3 písm. a),
f)
dnem 31. prosince kalendářního roku, v němž státní zaměstnanec dovršil věk 70 let,
g)
marným uplynutím doby, po kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů,
h)
v případě, že státní zaměstnanec přestal splňovat předpoklad občanství členského státu Evropské unie nebo občanství státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru, dnem pozbytí tohoto předpokladu, nebo
i)
v případě, že státní zaměstnanec přestal splňovat předpoklad středního vzdělání s maturitní zkouškou, dnem pozbytí tohoto předpokladu.
(2)
Služební poměr skončí rovněž dnem vzniku překážky výkonu služby podle § 33 odst. 2.
§ 74a
Odbytné
(1)
Státní zaměstnanec má při skončení služebního poměru na dobu neurčitou z důvodu podle § 74 odst. 1 písm. g) nárok na výplatu odbytného. Při nepřetržité době trvání služebního poměru
a)
nepřesahující 1 rok přísluší odbytné ve výši jednonásobku měsíčního platu,
b)
nepřesahující 2 roky, ale přesahující 1 rok, přísluší odbytné ve výši dvojnásobku měsíčního platu,
c)
nepřesahující 10 let, ale přesahující 2 roky, přísluší odbytné ve výši trojnásobku měsíčního platu,
d)
nepřesahující 15 let, ale přesahující 10 let, přísluší odbytné ve výši pětinásobku měsíčního platu,
e)
nepřesahující 20 let, ale přesahující 15 let, přísluší odbytné ve výši šestinásobku měsíčního platu,
f)
přesahující 20 let přísluší odbytné ve výši sedminásobku měsíčního platu státního zaměstnance.
(2)
Odbytné se vyplatí jednorázově v nejbližším výplatním termínu určeném ve služebním úřadu pro výplatu platu následujícím po skončení služebního poměru podle § 74 odst. 1 písm. g).
(3)
Je-li bývalý státní zaměstnanec, jemuž bylo vyplaceno odbytné podle odstavce 1, znovu přijat do služebního poměru podle tohoto zákona nebo přijat do pracovního poměru na služební místo ve služebním úřadu před uplynutím doby určené podle počtu násobků měsíčního platu, z nichž byla odvozena výše odbytného, je povinen služebnímu úřadu, v němž vykonává službu nebo práci, vrátit odbytné nebo jeho poměrnou část. Poměrná část odbytného se stanoví podle počtu kalendářních dnů od nového vzniku služebního poměru podle tohoto zákona nebo vzniku pracovního poměru ve služebním úřadu do uplynutí doby podle odstavce 1.
(4)
Pokud státní zaměstnanec nebo zaměstnanec podle odstavce 3 odbytné nebo jeho poměrnou část nevrátí nejpozději ke dni nástupu do služby nebo nástupu do práce, služební nebo pracovní poměr se považuje od počátku za neexistující.
§ 75
Nezákonné skončení služebního poměru
(1)
Je-li podle pravomocného rozhodnutí skončení služebního poměru nezákonné, služební poměr trvá a státní zaměstnanec se zařadí zpět na jeho původní služební místo. Státní zaměstnanec má nárok na plat a na dovolenou za dobu od neplatného skončení služebního poměru do doby zařazení k výkonu služby.
(2)
Nelze-li státního zaměstnance zařadit zpět na jeho původní služební místo v důsledku zrušení služebního místa nebo proto, že uplynula doba určitá, na kterou byl státní zaměstnanec na služební místo zařazen nebo jmenován, anebo jeho původní služební místo není volné, zařadí se k výkonu služby na vhodné volné služební místo ve služebním úřadu, v němž vykonával službu. K výkonu služby na služební místo zařazené v nižší platové třídě lze státního zaměstnance zařadit jen s jeho souhlasem.
(3)
Oznámí-li státní zaměstnanec písemně služebnímu úřadu, že nehodlá ve službě pokračovat, postupuje se při skončení služebního poměru podle § 73. V takovém případě má zaměstnanec nárok na plat do dne nabytí právní moci rozhodnutí podle § 73.
HLAVA VII
Služební posudek a potvrzení o službě
§ 76
(1)
Služební orgán vydá státnímu zaměstnanci potvrzení o službě a na požádání také služební posudek; jinému je nelze vydat.
(2)
Služební posudek vychází ze služebního hodnocení státního zaměstnance a smí obsahovat jen skutečnosti týkající se výkonu služby.
(3)
Potvrzení o službě obsahuje
a)
obor služby, který státní zaměstnanec vykonával,
b)
dobu trvání služebního poměru,
c)
závazky státního zaměstnance vůči služebnímu úřadu,
d)
v jakém pořadí a v čí prospěch jsou z platu státního zaměstnance prováděny srážky,
e)
údaj o důvodu skončení služebního poměru,
f)
údaje o výši průměrného výdělku a o dalších skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci.
(4)
Jiné informace o státním zaměstnanci, než uvedené v odstavci 3, mohou být podávány pouze s jeho souhlasem, nestanoví-li zákon jinak.
ČÁST TŘETÍ
POVINNOSTI A PRÁVA STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ, PŘÍKAZY K VÝKONU SLUŽBY A OCENĚNÍ ZA PŘÍKLADNÝ VÝKON SLUŽBY
Povinnosti státních zaměstnanců
§ 77
(1)
Státní zaměstnanec je povinen
a)
zachovávat při výkonu služby věrnost České republice,
b)
vykonávat službu nestranně, v mezích svého oprávnění a zdržet se při výkonu služby všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v jeho nestrannost,
c)
při výkonu služby dodržovat právní předpisy vztahující se k jejímu výkonu, služební předpisy a příkazy k výkonu služby,
d)
plnit služební úkoly osobně, řádně a včas,
e)
absolvovat adaptační proces a prohlubovat si vzdělání podle pokynů služebního orgánu,
f)
poskytovat informace o činnosti služebního úřadu podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jestliže to patří k jeho služebním úkolům,
g)
zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl při výkonu služby, a které v zájmu služebního úřadu nelze sdělovat jiným osobám; to neplatí, pokud byl této povinnosti zproštěn; povinnost zachovávat mlčenlivost, která státnímu zaměstnanci vyplývá z jiného zákona, není dotčena,
h)
zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem služby ve prospěch vlastní nebo jiného, jakož i nezneužívat postavení státního zaměstnance,
i)
v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných služebním úřadem,
j)
oznámit služebnímu orgánu, že je proti němu zahájeno trestní stíhání a v jaké věci,
k)
zastupovat představeného nebo státního zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě,
l)
vykonávat službu ve výběrové komisi, zkušební komisi, jako mentor a v dalších orgánech zřizovaných služebním orgánem podle služebního předpisu,
m)
zachovávat pravidla slušnosti vůči představeným, ostatním státním zaměstnancům a zaměstnancům ve správním úřadu a při úředním jednání,
n)
plně využívat služební dobu k výkonu služby,
o)
řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu služebním úřadem a střežit a ochraňovat majetek, který mu byl svěřen, před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím,
p)
při výkonu služby z jiného místa vykonávat službu pouze na místě sjednaném v dohodě o výkonu služby z jiného místa a dodržovat podmínky sjednané v této dohodě,
q)
při úředním ústním nebo písemném jednání s fyzickými osobami nebo právnickými osobami sdělit své jméno, popřípadě jména, a příjmení, služební označení a název organizačního útvaru služebního úřadu, v němž je zařazen,
r)
vykonávat službu při odvracení živelní pohromy nebo jiného hrozícího nebezpečí anebo se podílet na zmírnění jejich bezprostředních následků,
s)
dodržovat pravidla etiky státního zaměstnance vydaná služebním předpisem.
(2)
Povinnosti podle odstavce 1 písm. a) a g) až j) je povinen státní zaměstnanec dodržovat, i když nevykonává službu.
(3)
Víra, náboženství ani politické nebo jiné smýšlení státního zaměstnance nesmějí být na újmu řádného a nestranného výkonu jeho služby.
(4)
Povinnosti zachovávat mlčenlivost o služebních věcech může státního zaměstnance zprostit služební orgán; vedoucího služebního úřadu může této povinnosti zprostit vedoucí nadřízeného služebního úřadu. Nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad, může vedoucího služebního úřadu zprostit povinnosti zachovávat mlčenlivost nejvyšší státní tajemník.
(5)
Povinnosti zachovávat mlčenlivost o služebních věcech může nejvyššího státního tajemníka zprostit vláda nebo předseda vlády na základě pověření vlády.
(6)
Jiné zákony, které stanoví povinnost zachovávat mlčenlivost, nejsou odstavci 4 a 5 dotčeny.
§ 78
Představený je dále povinen
a)
řídit a kontrolovat výkon služby podřízenými státními zaměstnanci, průběžně hodnotit výkon služby státních zaměstnanců a podílet se na jejich služebním hodnocení,
b)
zachovávat pravidla slušnosti vůči podřízeným státním zaměstnancům a zaměstnancům,
c)
plnit vůči podřízeným zaměstnancům povinnosti vedoucího zaměstnance podle zákoníku práce,
d)
poskytovat podřízeným státním zaměstnancům informace potřebné pro řádný výkon jejich služby.
§ 79
Práva státních zaměstnanců
(1)
Státní zaměstnanci, kteří vykonávají službu v mezích oprávnění stanovených jinými právními předpisy, tímto zákonem a služebními předpisy, mají právo, aby jim služební úřad, v němž vykonávají službu, poskytoval podporu při výkonu služby.
(2)
Státní zaměstnanec má zejména právo
a)
na vytvoření podmínek pro řádný výkon služby,
b)
na to, aby mu byla ve služebním úřadu k dispozici odborná literatura vztahující se k jím vykonávanému oboru služby a k činnostem, které státní zaměstnanec vykonává,
c)
na veřejné užívání služebního označení státního zaměstnance včetně služebního označení představeného nebo služebního orgánu,
d)
na absolvování přípravy k vykonání obecné a zvláštní části úřednické zkoušky a prohlubování vzdělání,
e)
na plat a platový postup; platová třída státního zaměstnance odpovídá služebnímu místu v oboru služby, na které je státní zaměstnanec zařazen nebo jmenován,
f)
odmítnout vyřizovat služební úkoly, které nepatří do oboru služby, v němž vykonává službu; to neplatí, spadá-li služební úkol do působnosti organizačního útvaru, v němž je zařazeno jeho služební místo, a při přeložení,
g)
odmítnout splnit služební úkol, který má podle jiného právního předpisu, služebního předpisu nebo příkazu splnit osobně představený; to neplatí v případě zastupování,
h)
podat ve věcech výkonu služby a služebních vztahů stížnost,
i)
domáhat se zákonným způsobem svých práv vyplývajících ze služebního poměru.
Omezení některých práv státních zaměstnanců
§ 80
Představený nesmí po dobu trvání služebního poměru vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo v politickém hnutí.
§ 81
(1)
Státní zaměstnanec může být členem řídícího nebo kontrolního orgánu právnické osoby provozující podnikatelskou činnost pouze s předchozím písemným povolením služebního orgánu. Státní zaměstnanec je povinen ukončit členství v řídícím nebo kontrolním orgánu právnické osoby provozující podnikatelskou činnost nebo požádat služební orgán o povolení takového členství nejpozději do 3 měsíců ode dne vzniku služebního poměru. Pokud byl státní zaměstnanec do řídícího nebo kontrolního orgánu právnické osoby provozující podnikatelskou činnost vyslán služebním orgánem, jedná v tomto orgánu jako zástupce státu a je povinen prosazovat zájmy státu. Celkový úhrn odměn vyplacených státnímu zaměstnanci podle věty třetí za všechna členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost, do nichž byl vyslán, za kalendářní rok včetně podílu na zisku nebo jiného plnění (dále jen „plnění“) činí nejvýše 25 % z ročního úhrnu nejvyššího platového tarifu a nejvýše přípustného osobního příplatku v příslušné platové třídě a v případě představeného též příplatku za vedení, který mu lze jako nejvýše přípustný přiznat podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu, a to podle služebního místa, na kterém státní zaměstnanec v příslušném kalendářním roce naposledy vykonával službu. Státní zaměstnanec podle věty třetí je povinen služební orgán informovat o celkovém úhrnu peněžitého plnění, které mu bylo za členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost, do nichž byl vyslán, vyplaceno v příslušném kalendářním roce, a to nejpozději do 31. ledna následujícího kalendářního roku.
(2)
Státní zaměstnanec může vykonávat jinou výdělečnou činnost než službu podle tohoto zákona pouze s předchozím písemným povolením služebního orgánu. Státní zaměstnanec je povinen ukončit jinou výdělečnou činnost než službu nebo požádat služební orgán o povolení výkonu jiné výdělečné činnosti než služby nejpozději do 3 měsíců po vzniku služebního poměru. Omezení výkonu jiné výdělečné činnosti než služby neplatí v případech podle § 104 odst. 3 a 4 a při výkonu vazby. Toto omezení se rovněž nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou, na činnost znalce nebo tlumočníka vykonávanou podle jiného zákona pro soud nebo jiný správní úřad než ten, ve kterém vykonává službu, na činnost v poradních orgánech vlády a jejich orgánech, činnost v poradních nebo jiných orgánech ústředního správního úřadu nebo ve zvláštních orgánech, které podle jiného zákona vykonávají státní správu, a na správu vlastního majetku.
§ 83
Zákaz konkurence
(1)
Služební orgán může stanovit podle systemizace služebním předpisem služební místa představených, pro která lze stanovit nebo sjednat zákaz konkurence. Služební orgán může stanovit podle systemizace služebním předpisem služební místa státních zaměstnanců, na kterých se rozhoduje o zadávání veřejných zakázek nebo při výkonu práv a povinností zprostředkovatele při realizaci dotační politiky, pro která lze stanovit nebo sjednat zákaz konkurence.
(2)
Zákaz konkurence lze státnímu zaměstnanci stanovit při jmenování na služební místo představeného podle odstavce 1. Zákaz konkurence lze stanovit jen na určitou dobu počínající dnem skončení služebního poměru, nejdéle však na dobu 1 roku ode dne odvolání ze služebního místa představeného nebo ode dne uplynutí doby jmenování na služební místo představeného na dobu určitou.
(3)
Zákaz konkurence lze státnímu zaměstnanci stanovit při zařazení na služební místo podle odstavce 1. V tomto případě lze zákaz konkurence stanovit jen na určitou dobu počínající dnem skončení služebního poměru, nejdéle však na dobu 6 měsíců ode dne skončení zařazení na takové služební místo.
(4)
Zákaz konkurence po jmenování nebo zařazení na služební místo podle odstavce 1 lze sjednat dohodou.
(5)
Po dobu trvání zákazu konkurence přísluší bývalému státnímu zaměstnanci peněžité vyrovnání ve výši průměrného výdělku, kterého dosahoval na služebním místě podle odstavce 1. Peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období.
(6)
Osoba, která zákaz konkurence poruší, je povinna vrátit služebnímu úřadu dvojnásobek poměrné části peněžitého vyrovnání, která se určí počtem dnů od počátku porušení zákazu konkurence do konce jeho trvání.
(7)
Zákaz konkurence se nevztahuje na podnikatelskou činnost vykonávanou jako svobodné povolání podle jiného zákona.
Příkaz k výkonu služby
§ 84
(1)
Služební úkoly ukládá a jejich plnění řídí a kontroluje příslušný člen vlády, náměstek člena vlády, vedoucí Úřadu vlády a představený.
(2)
Člen vlády a náměstek člena vlády může státním zaměstnancům zařazeným v příslušném útvaru Úřadu vlády ukládat služební úkoly a jejich plnění řídit a kontrolovat, pokud jej vláda pověřila zabezpečováním úkolů, které jinak spadají do působnosti Úřadu vlády.
(3)
Příkazy k výkonu služby je oprávněn dávat státnímu zaměstnanci ten, kdo je uveden v odstavci 1 anebo 2, nebo ten, o němž tak stanoví jiný zákon; představený je oprávněn státním zaměstnancům dávat tyto příkazy v rozsahu stanoveném služebním předpisem a náměstek člena vlády v rozsahu stanoveném příslušným členem vlády.
(4)
Ten, kdo je uveden v odstavci 3, není oprávněn přikázat podřízenému státnímu zaměstnanci, aby plnil služební úkol, který má podle jiného právního předpisu, služebního předpisu nebo příkazu splnit osobně sám; to neplatí v případě zastupování.
§ 85
(1)
Má-li státní zaměstnanec za to, že příkaz je v rozporu s právním předpisem nebo služebním předpisem, je povinen na to upozornit bezprostředně nadřízeného představeného, vyššího představeného, vedoucího služebního úřadu, příslušného člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády dříve, než tento příkaz začne plnit. Nedojde-li k nápravě, je státní zaměstnanec povinen na tento rozpor písemně upozornit.
(2)
Trvá-li bezprostředně nadřízený představený, vyšší představený, vedoucí služebního úřadu, příslušný člen vlády nebo vedoucí Úřadu vlády přes písemné upozornění na splnění příkazu, je povinen vydat příkaz státnímu zaměstnanci písemně. Písemné upozornění a písemný příkaz se založí do osobního spisu státního zaměstnance; o tomto postupu se neprodleně písemně vyrozumí nejvyšší státní tajemník.
(3)
Státní zaměstnanec nesmí splnit příkaz, spáchal-li by jeho splněním trestný čin nebo správní delikt.
(4)
Odstavce 1 až 3 se použijí přiměřeně i v případě, má-li státní zaměstnanec za to, že služební předpis je v rozporu s právním předpisem.
(5)
Odstavce 1 až 4 platí obdobně i pro zaměstnance v pracovním poměru vykonávajícího činnosti podle § 5 a pro osobu ve služebním poměru podle jiného zákona zařazenou k výkonu služby ve služebním úřadu.
§ 86
Ocenění za příkladný výkon služby
(1)
Služební orgán může státnímu zaměstnanci přiznat ocenění za příkladný výkon služby.
(2)
Oceněním za příkladnou službu je písemná pochvala nebo věcný dar.
(3)
Záznam o přiznání ocenění za příkladnou službu se založí do osobního spisu státního zaměstnance. Hodnota věcného daru nesmí překročit v kalendářním roce částku 5 000 Kč.
(4)
Služební orgán může státnímu zaměstnanci poskytnout peněžitou odměnu, kterou ocení významný skutek s projevem osobní odvahy a statečnosti nebo poskytnutí pomoci při předcházení, likvidaci nebo odstraňování událostí, při nichž může být ohrožen majetek, zdraví nebo život. Odměnu lze dále poskytnout i při životním nebo pracovním jubileu a při prvním skončení služebního poměru po přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo po nabytí nároku na starobní důchod.
ČÁST ČTVRTÁ
PORUŠENÍ POVINNOSTI STÁTNÍHO ZAMĚSTNANCE A DROBNÉ NEDOSTATKY VE SLUŽBĚ
§ 88
Výtka
Drobné nedostatky ve službě může představený vyřídit tak, že je státnímu zaměstnanci ústně nebo písemně vytkne. Písemná výtka se založí do osobního spisu státního zaměstnance na dobu 1 roku; po uplynutí této doby se z osobního spisu státního zaměstnance vyřadí.
§ 89
Písemné napomenutí za porušení povinnosti státního zaměstnance
(1)
Služební orgán může uložit státnímu zaměstnanci písemné napomenutí za zaviněné porušení povinnosti vyplývající mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby. Písemné napomenutí lze uložit nejpozději do 15 měsíců ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Písemné napomenutí se založí do osobního spisu státního zaměstnance na dobu 18 měsíců, po uplynutí této doby se z osobního spisu státního zaměstnance vyřadí.
(2)
Písemné napomenutí nelze uložit nejvyššímu státnímu tajemníkovi, státnímu tajemníkovi a personálnímu řediteli sekce pro státní službu, pokud vykonává pravomoci nejvyššího státního tajemníka z důvodu, že služební místo nejvyššího státního tajemníka není obsazeno.
§ 90
Při postupu podle § 60 odst. 1 písm. c), § 72 odst. 1 písm. b) až d) a § 89 odst. 1 mohou být jednotlivými úkony, s výjimkou vydání rozhodnutí, pověřeni státní zaměstnanci.
ČÁST PÁTÁ
PODMÍNKY VÝKONU SLUŽBY
HLAVA I
ROVNÉ ZACHÁZENÍ A ZÁKAZ DISKRIMINACE
§ 98
Na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve služebním poměru se § 16 a 17 zákoníku práce použijí obdobně.
HLAVA II
SLUŽEBNÍ DOBA A DOBA ODPOČINKU
§ 99
Služební doba
(1)
Služební doba státních zaměstnanců a přestávka ve službě se řídí § 78, § 79 odst. 1 a 2, § 80 až 84, 88 a 89 zákoníku práce. Pracovní doba podle zákoníku práce se pro účely tohoto zákona považuje za služební dobu.
(2)
Stanovená týdenní pracovní doba podle § 79 odst. 1 zákoníku práce se pro účely tohoto zákona považuje za stanovenou služební dobu.
(3)
Služební dobu rozvrhuje, kratší služební dobu povoluje a začátek a konec služební doby určuje služební orgán; řídí se § 90 odst. 1, § 90 odst. 2 písm. a) a e), § 91 odst. 1 a 2, § 91 odst. 3 písm. c) až f), § 91 odst. 4, § 92 odst. 1, 3 a 4 a § 96 zákoníku práce.
(4)
Služební orgán stanoví služebním předpisem podrobnější pravidla pro rozvržení služební doby včetně začátku a konce služební doby a pružného rozvržení služební doby, a to i s ohledem na vytvoření předpokladů sladění rodinného a osobního života s výkonem služby.
§ 100
Pružné rozvržení služební doby
(1)
Pružné rozvržení služební doby může povolit služební orgán.
(2)
Bylo-li pružné rozvržení služební doby povoleno, řídí se § 85, 97 a 98 zákoníku práce.
§ 101
Služební pohotovost
(1)
Služební pohotovost nařizuje státnímu zaměstnanci písemně služební orgán.
(2)
Služba konaná v době služební pohotovosti nad stanovenou služební dobu je službou přesčas.
§ 102
Služba přesčas a služba v noční době
(1)
Služba přesčas a služba v noční době státních zaměstnanců se řídí § 93 a 94 zákoníku práce.
(2)
Službu přesčas státnímu zaměstnanci nařizuje písemně služební orgán.
§ 103
Dovolená a dodatková dovolená
(1)
Dovolená státních zaměstnanců činí 5 týdnů v kalendářním roce; jinak se řídí § 211 až 223 a 348 zákoníku práce.
(2)
Čerpání dovolené a dodatkové dovolené nařizuje písemně služební orgán.
(3)
Za dobu čerpání dovolené a dodatkové dovolené přísluší státnímu zaměstnanci náhrada platu ve výši průměrného výdělku.
(4)
Doba, po kterou státní zaměstnanec nevykonává službu z důvodu zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů, se pro účely dovolené považuje za výkon služby.
(5)
Doba, po kterou státní zaměstnanec nevykonává službu z důvodu zproštění výkonu služby, se pro účely dovolené považuje za výkon služby pouze tehdy, pokud státní zaměstnanec nebyl pro trestný čin uvedený v § 48 odst. 1 nebo v trestním řízení, v němž byl vzat do vazby, pravomocně odsouzen, jeho trestní stíhání nebylo podmíněně zastaveno ani nebylo rozhodnuto o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání.
(6)
Služební orgán může státnímu zaměstnanci nařídit čerpání dovolené také na dobu, po kterou je státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů nebo po kterou nevykonává službu z důvodu zproštění výkonu služby podle § 48 odst. 1.
(7)
Za nepřetržité trvání služebního poměru se pro účely dovolené považuje rovněž skončení pracovního poměru a bezprostředně navazující vznik služebního poměru v témže služebním úřadu; to platí obdobně pro skončení služebního poměru a bezprostředně navazující vznik pracovního poměru v témže služebním úřadu.
HLAVA III
PŘEKÁŽKY VE SLUŽBĚ A SLUŽEBNÍ VOLNO
Překážky ve službě na straně státního zaměstnance
§ 104
(1)
Překážky ve službě na straně státního zaměstnance pro důležité osobní překážky, překážky ve službě na straně státního zaměstnance z důvodu obecného zájmu a společná ustanovení o překážkách ve službě na straně státního zaměstnance se řídí § 191, 191a, § 195 až 198, § 199 odst. 1 a 2, § 200 až 204 a 206 zákoníku práce a nařízením vlády, kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci.
(2)
Státnímu zaměstnanci přísluší za dobu překážky ve službě plat, pokud jde o překážku, která se řídí
a)
§ 199 odst. 2 zákoníku práce a nařízením vlády, kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, a je podle těchto pracovněprávních předpisů placená,
b)
§ 203 odst. 2 a § 203a zákoníku práce a je podle tohoto pracovněprávního předpisu placená, nebo
c)
§ 204 zákoníku práce a je podle tohoto pracovněprávního předpisu placená.
(3)
Výkon funkce v orgánu odborové organizace, jež vyžaduje uvolnění státního zaměstnance v rozsahu stanovené služební doby, je překážkou ve službě na straně státního zaměstnance. Za dobu překážky ve službě podle věty první státnímu zaměstnanci plat nepřísluší.
(4)
Překážka uvedená v § 33 odst. 1, jež nastala po přijetí do služebního poměru, je překážkou ve službě na straně státního zaměstnance. Za dobu překážky ve službě podle věty první státnímu zaměstnanci plat nepřísluší.
(5)
Vláda může nařízením stanovit další překážky ve službě, za které přísluší státnímu zaměstnanci plat.
§ 104a
Společné ustanovení o překážkách ve službě na straně státního zaměstnance
(1)
Po odpadnutí překážky ve službě na straně státního zaměstnance pokračuje státní zaměstnanec ve službě na svém původním služebním místě. Státní zaměstnanec uvedený v § 33 odst. 1 písm. a), d) až l) a o), pokud nejde o člena vlády, náměstka člena vlády nebo osobu uvedenou v § 2 odst. 1 písm. d) až j), l), r) a s), se po odpadnutí překážky zařadí k výkonu služby na volné služební místo, na kterém je služba pro něj vhodná. K výkonu služby na služební místo zařazené v nižší platové třídě lze státního zaměstnance zařadit jen s jeho souhlasem.
(2)
Dojde-li po dobu trvání překážky ve službě na straně státního zaměstnance podle § 104 odst. 1, jde-li o § 195 až 198 zákoníku práce, podle § 104 odst. 3 nebo podle § 104 odst. 4, jde-li o § 33 odst. 1 písm. b), c), m), n) a o), pokud jde o člena vlády, náměstka člena vlády nebo osobu uvedenou v § 2 odst. 1 písm. d) až j), l), r) a s), ke zrušení služebního místa nebo uplynutí doby určité, na kterou byl státní zaměstnanec zařazen nebo jmenován na služební místo, zařadí se po odpadnutí překážky ve službě k výkonu služby na volné služební místo, na kterém je služba pro něj vhodná. K výkonu služby na služební místo zařazené v nižší platové třídě lze státního zaměstnance zařadit jen s jeho souhlasem.
§ 105
Neplacené služební volno
(1)
Státnímu zaměstnanci lze na jeho žádost povolit čerpání neplaceného služebního volna až na dobu 12 měsíců. Služební volno povoluje služební orgán.
(2)
Povolení podle odstavce 1 má písemnou formu a musí v něm být uvedena doba, na kterou bylo čerpání služebního volna povoleno.
§ 106
Překážky ve službě na straně služebního úřadu
(1)
Za dobu, po kterou nemohl státní zaměstnanec konat službu pro překážky na straně služebního úřadu, mu přísluší plat.
(2)
Po odpadnutí překážky ve službě na straně služebního úřadu pokračuje státní zaměstnanec ve službě na svém původním služebním místě.
HLAVA IV
ADAPTAČNÍ PROCES A VZDĚLÁVÁNÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ
§ 107
Adaptační proces
(1)
Adaptační proces je soubor opatření usnadňujících nástup státního zaměstnance do služby s cílem zkrátit období potřebné pro dosažení výkonu služby v rámci nároků na něj kladených.
(2)
Adaptační proces se zahajuje dnem nástupu do služby na služebním místě a probíhá zpravidla po dobu 6 měsíců, nejméně však po dobu 60 dnů podle § 155 odst. 12. Výjimku z absolvování adaptačního procesu povoluje služební orgán.
(3)
Adaptační proces se uskutečňuje pod vedením mentora, který státnímu zaměstnanci poskytuje pomoc a podporu při plnění služebních úkolů a předává mu znalosti a zkušenosti. Mentora určuje služební orgán; přitom vychází z návrhu bezprostředně nadřízeného představeného.
(4)
Služební orgán stanoví služebním předpisem rozsah, obsah, formu a průběh adaptačního procesu.
§ 107a
Prohlubování vzdělání
(1)
Služební úřad vytváří podmínky pro prohlubování vzdělání státních zaměstnanců a služební orgán prohlubování vzdělání státním zaměstnancům průběžně umožňuje; přitom se řídí zásadami systémovosti, účelnosti a hospodárnosti.
(2)
Náklady vynaložené na prohlubování vzdělání nese služební úřad.
(3)
Rozsah, obsah, formu a průběh prohlubování vzdělání určuje služební orgán.
(4)
Prohlubování vzdělání se považuje za výkon služby, za který přísluší státnímu zaměstnanci plat.
(5)
Služební orgán stanoví služebním předpisem postup při identifikaci vzdělávacích potřeb, plánování vzdělávání, uskutečňování vzdělávání a vyhodnocování vzdělávání.
§ 107b
Systém prohlubování vzdělání
Prohlubování vzdělání státního zaměstnance zahrnuje
a)
vstupní vzdělávání,
b)
průběžné vzdělávání,
c)
vzdělávání představených a
d)
jazykové vzdělávání.
§ 107c
Vstupní vzdělávání
Vstupní vzdělávání zahrnuje
a)
vstupní vzdělávání úvodní a
b)
vstupní vzdělávání následné.
§ 107d
Vstupní vzdělávání úvodní
(1)
Vstupní vzdělávání úvodní se zaměřuje na získání znalostí a dovedností potřebných pro výkon služby na služebním místě a ve služebním úřadu a na získání dalších informací týkajících se působnosti, úkolů a chodu služebního úřadu nad rámec adaptačního procesu.
(2)
Státní zaměstnanec je povinen absolvovat vstupní vzdělávání úvodní nejpozději do 3 měsíců od nástupu do služby na služebním místě. Výjimku z absolvování vstupního vzdělávání úvodního povoluje služební orgán.
(3)
Vstupní vzdělávání úvodní zajišťuje služební úřad.
§ 107e
Vstupní vzdělávání následné
(1)
Vstupní vzdělávání následné se zaměřuje na přípravu na vykonání obecné části úřednické zkoušky a na přípravu na vykonání zvláštní části úřednické zkoušky.
(2)
Vstupní vzdělávání následné zajišťuje služební úřad.
(3)
Služební orgán je povinen bez zbytečného odkladu státnímu zaměstnanci umožnit absolvování přípravy na vykonání obecné části úřednické zkoušky, a to nejméně v rozsahu 2 dnů výkonu služby. Čerpání služebního volna k individuálním studijním účelům podle § 108 odst. 3 tím není dotčeno.
(4)
Služební orgán je povinen bez zbytečného odkladu státnímu zaměstnanci umožnit absolvování přípravy na vykonání zvláštní části úřednické zkoušky v oboru služby, ve kterém státní zaměstnanec vykonává službu, a to nejméně v rozsahu 2 dnů výkonu služby a nejdříve po úspěšném vykonání obecné části úřednické zkoušky. Čerpání služebního volna k individuálním studijním účelům podle § 108 odst. 3 tím není dotčeno.
§ 107f
Průběžné vzdělávání
Průběžné vzdělávání zahrnuje
a)
průběžné vzdělávání odborné a
b)
průběžné vzdělávání ostatní.
§ 107g
Průběžné vzdělávání odborné
(1)
Průběžné vzdělávání odborné se zaměřuje na odborný rozvoj státního zaměstnance v jím vykonávaném oboru služby včetně získávání nebo zdokonalování znalostí a dovedností v činnostech, jejichž výkon se na služebním místě státního zaměstnance požaduje.
(2)
Průběžné vzdělávání odborné zajišťuje služební úřad, garant oboru služby a ústřední správní úřad, do jehož působnosti patří právní předpis upravující činnosti, jejichž výkon se na služebním místě státního zaměstnance požaduje.
§ 107h
Průběžné vzdělávání ostatní
(1)
Průběžné vzdělávání ostatní se zaměřuje na odborný rozvoj státního zaměstnance v jiných oblastech než uvedených v § 107g odst. 1 a na jeho osobní rozvoj.
(2)
Průběžné vzdělávání ostatní zajišťuje služební úřad.
§ 107i
Vzdělávání představených
(1)
Vzdělávání představených se zaměřuje na získávání nebo zdokonalování znalostí a dovedností potřebných pro výkon služby na služebním místě představeného.
(2)
Vzdělávání představených zajišťuje služební úřad.
§ 107j
Jazykové vzdělávání
(1)
Jazykové vzdělávání se zaměřuje na získávání nebo zdokonalování znalostí cizího jazyka potřebných pro výkon služby na služebním místě se stanoveným požadavkem úrovně znalosti cizího jazyka.
(2)
Jazykové vzdělávání se dále zaměřuje na získávání nebo zdokonalování znalostí cizího jazyka potřebných pro výkon činností, které vyplývají z plnění mezinárodních závazků a které se na služebním místě státního zaměstnance požadují.
(3)
Jazykové vzdělávání lze umožnit i ostatním státním zaměstnancům v souvislosti s jejich odborným a osobním rozvojem.
(4)
Jazykové vzdělávání zajišťuje služební úřad.
§ 108
Služební volno k individuálním studijním účelům
(1)
Státnímu zaměstnanci přísluší v kalendářním roce služební volno k individuálním studijním účelům v rozsahu 5 dnů výkonu služby.
(2)
Služební volno k individuálním studijním účelům lze čerpat za účelem získávání nebo zdokonalování odborných znalostí a dovedností týkajících se služebního místa státního zaměstnance, oboru služby, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, a působnosti organizačního útvaru, v němž je jeho služební místo zařazeno. Služební volno k individuálním studijním účelům lze dále čerpat za účelem přípravy na vykonání úřednické zkoušky pro obor služby, který je stanoven pro služební místo zařazené v témže organizačním útvaru, v němž je zařazeno i služební místo státního zaměstnance.
(3)
Služební volno k individuálním studijním účelům lze také čerpat za účelem získávání nebo zdokonalování odborných znalostí a dovedností v zájmu služebního úřadu a v zájmu státu anebo za účelem přípravy na vykonání úřednické zkoušky pro jiný obor služby než uvedený v odstavci 2.
(4)
Čerpání služebního volna k individuálním studijním účelům podle odstavce 2 povolí služební orgán na žádost státního zaměstnance, nebrání-li tomu řádné plnění úkolů služebního úřadu.
(5)
Čerpání služebního volna k individuálním studijním účelům podle odstavce 3 služební orgán na žádost státního zaměstnance může povolit.
(6)
Za dobu čerpání služebního volna k individuálním studijním účelům se státnímu zaměstnanci plat nekrátí; náklady vynaložené na dosažení individuálního studijního účelu nese státní zaměstnanec.
Zvýšení vzdělání
§ 109
(1)
Ke zvýšení vzdělání státního zaměstnance na náklady služebního úřadu včetně služebního volna k tomuto vzdělání je třeba povolení služebního orgánu. Zvýšením vzdělání se rozumí též jeho rozšíření.
(2)
Při zvyšování vzdělání státního zaměstnance studiem na střední škole, vyšší odborné škole nebo vysoké škole, včetně programu celoživotního vzdělávání, anebo vysláním na studijní pobyt přísluší státnímu zaměstnanci služební volno s náhradou platu ve výši průměrného výdělku.
(3)
Rozsah úlev ve službě při zvýšení vzdělání státního zaměstnance se řídí § 232 odst. 1 zákoníku práce; větší rozsah úlev nelze povolit.
(4)
Náhrada platu nepřísluší za služební volno k účasti na opravné zkoušce.
§ 110
(1)
Státní zaměstnanec, kterému bylo povoleno zvýšení vzdělání na náklady služebního úřadu studiem na střední škole, vyšší odborné škole nebo vysoké škole, je povinen setrvat po ukončení studia ve služebním poměru po dobu odpovídající době trvání studia.
(2)
Státní zaměstnanec, kterému bylo povoleno zvýšení vzdělání na náklady služebního úřadu vysláním na studijní pobyt, je povinen po skončení studijního pobytu setrvat ve služebním poměru po dobu
a)
1 roku, jestliže náklady na studijní pobyt přesáhnou částku 20 000 Kč,
b)
2 let, jestliže náklady na studijní pobyt přesáhnou částku 30 000 Kč,
c)
4 let, jestliže náklady na studijní pobyt přesáhnou částku 50 000 Kč,
d)
5 let, jestliže náklady na studijní pobyt přesáhnou částku 100 000 Kč.
(3)
Nesplní-li státní zaměstnanec povinnost setrvat ve služebním poměru po dobu uvedenou v odstavcích 1 a 2, je povinen uhradit služebnímu úřadu náklady spojené se studiem nebo vysláním na studijní pobyt. Povinnost uhradit náklady mu vznikne i tehdy, jestliže jeho služební poměr skončí v průběhu studia nebo vyslání na studijní pobyt.
(4)
Náklady spojené se studiem nebo vysláním na studijní pobyt zahrnují náhradu platu poskytnutou státnímu zaměstnanci za dobu služebního volna při studiu nebo vyslání na studijní pobyt, jakož i další náklady uhrazené služebním úřadem v souvislosti se studiem nebo vysláním na studijní pobyt. Celková výše nákladů, které je povinen státní zaměstnanec uhradit, nesmí překročit částku
a)
100 000 Kč, jde-li o studium při výkonu služby na střední škole,
b)
150 000 Kč, jde-li o studium při výkonu služby na vyšší odborné škole, vysoké škole v bakalářském studijním programu nebo navazujícím magisterském studijním programu nebo v programu celoživotního vzdělávání,
c)
200 000 Kč, jde-li o studium při výkonu služby na vysoké škole v magisterském nebo doktorském studijním programu,
d)
500 000 Kč, jde-li o studijní pobyt.
(5)
Splní-li státní zaměstnanec povinnost setrvat ve služebním poměru jenom zčásti, úhrada nákladů spojených se studiem nebo vysláním na studijní pobyt se poměrně sníží.
(6)
Do doby setrvání státního zaměstnance ve služebním poměru se nezapočítává
a)
zproštění výkonu služby, pokud byl státní zaměstnanec pro trestný čin uvedený v § 48 odst. 1 nebo v trestním řízení, v němž byl vzat do vazby, pravomocně odsouzen, jeho trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno nebo bylo rozhodnuto o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání, a
b)
doba překážek ve službě na straně státního zaměstnance podle § 104 odst. 1, jde-li o § 195 až 198 zákoníku práce.
§ 111
(1)
Služební úřad kontroluje průběh a výsledky zvyšování vzdělání státního zaměstnance; může zastavit poskytování úlev ve službě, jestliže státní zaměstnanec
a)
se stal dlouhodobě nezpůsobilým k výkonu služby, pro kterou si zvyšuje vzdělání; služební orgán mu však může poskytnout neplacené služební volno, nebo
b)
bez zavinění služebního úřadu neplní bez vážného důvodu povinnosti, které má při zvyšování vzdělání.
(2)
Povinnost státního zaměstnance k úhradě nákladů vynaložených služebním úřadem na zvýšení vzdělání nevzniká, jestliže
a)
služební orgán v průběhu zvyšování vzdělání zastavil poskytování volna ke zvýšení vzdělání, protože státní zaměstnanec se bez svého zavinění stal dlouhodobě nezpůsobilým k výkonu služby, pro kterou si zvyšoval vzdělání,
b)
služební poměr skončil podle § 74 odst. 1 písm. g) nebo na žádost státního zaměstnance zařazeného mimo výkon služby podle § 62, nebo
c)
služební úřad nevyužíval v posledních 12 měsících po dobu nejméně 6 měsíců kvalifikaci státního zaměstnance, které na základě zvýšení vzdělání dosáhl.
HLAVA V
NÁHRADY VÝDAJŮ V SOUVISLOSTI S VÝKONEM SLUŽBY
§ 112
Náhrada výdajů, které státním zaměstnancům vzniknou v souvislosti s výkonem služby, se řídí § 151 až 154, § 173 až 176 a § 178 až 190 zákoníku práce; nelze však použít možnost ujednání v kolektivní dohodě ani v jiné smlouvě. Náhrada nákladů, které vzniknou při výkonu služby z jiného místa, státnímu zaměstnanci nepřísluší; to neplatí, pokud kolektivní dohoda uzavřená mezi vládou a odborovou organizací nebo odborovými organizacemi stanoví, že jim tato náhrada přísluší paušální částkou ve výši stanovené podle § 190a zákoníku práce pro zaměstnance odměňované platem. Pravidelným pracovištěm pro účely cestovních náhrad je pracoviště nebo jiné místo, ze kterého státní zaměstnanec nejčastěji začíná cesty za účelem výkonu služby, a byl-li sjednán výkon služby z jiného místa, také sjednané místo jejího výkonu. Kde je v části sedmé zákoníku práce svěřena pravomoc zaměstnavateli, vykonává tuto pravomoc služební orgán prostřednictvím služebního předpisu.
HLAVA VI
BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI VÝKONU SLUŽBY
§ 113
Bezpečnost a ochrana zdraví při výkonu služby státních zaměstnanců se řídí
a)
§ 101 až 108, 323 a 349 zákoníku práce,
b)
§ 2 až 11 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
c)
zákonem o ochraně veřejného zdraví,
d)
zákonem o specifických zdravotních službách.
HLAVA VII
PODMÍNKY PRO VÝKON SLUŽBY A ZABEZPEČENÍ STÁTNÍHO ZAMĚSTNANCE
§ 114
Podmínky pro výkon služby
(1)
Služební úřad, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, vytváří podmínky pro řádný a bezpečný výkon služby; za tím účelem zajišťuje informace potřebné k řádnému výkonu služby a pracovnělékařské služby.
(2)
Ustanovení § 225 zákoníku práce se použije obdobně.
(3)
Služební úřad vytváří podmínky pro stravování státních zaměstnanců a bývalých státních zaměstnanců-důchodců, které se řídí § 69 rozpočtových pravidel.